Tvrdík Tomáš, Mančal Stanislav, Shamshura Vladimir, Danilova Alena

Pojem satanismus pochází ze slova Satan, které označuje biblickou bytost, prvního padlého anděla Lucifera. Dle biblického výkladu byl Lucifer svržen z nebes pro svou pýchu a neposlušnost k Bohu. Téma je velmi roztříštěné a neucelené, zejména z důvodu mnohých a často protichůdných pověstí a mýtů, výkladů. Právě ze zmíněných mýtů a různých výkladů Satana vychází stěžejní část naší práce. Sledované satanské vyznání je v posledních desetiletích velmi aktuální zejména v undergroundově metalových sférách společnosti, je spojené primárně s rozvojem extrémně-metalové hudby, která ve svých textech i hudebních námětech danou tématiku zahrnuje a propaguje.

Výzkum se zabývá rozdělením satanismu na jednotlivé odnože v závislosti na víře, uctívání nadpřirozena či sebe sama a životní filosofii, případně praktikám. Rozdělení vychází především z rozlišných mýtů, pověstí a výkladů Satana, o které se jednotlivé odnože opírají.

Hlavní otázkou samotného výzkumu pak tedy je: Jak pojímají víru jednotliví příslušníci, hlásící se k satanské víře?
Podotázky pak jsou: Jsou příslušníci oficiální církve nebo si jen jako satanisté připadají? Co přivádí příslušníky satanské církve nebo sekt k jejich víře?

Jednotlivé odnože jsou pak v práci rozebrány dle aspektů transcendentálních i povrchně působících, životní postoje přímo ovlivňujících. Vedlejším cílem práce je mezinárodní interkulturní srovnání satanismu, zejména v místních podmínkách a v podmínkách východních zemí (Ruska, Kazachstánu).

Vnímáním víry v Satana se zabývá kniha Josefa Veselého s názvem Satanismus. Kniha je z velké části věnována historii satanismu a jejímu vývoji a odnožím. Autor mimo jiné ale také provedl rozhovor se třemi lidmi vyznávajícími satanismus. Uvádí názory tří členů Církve Satanovi, jejichž názory reflektují zásady Církve. Nacházejí se zde ale také výpovědi dvou žen, které do Církve Satanovy nepatří a pojímají satanismus zcela odlišným způsobem. U nich autor zjišťuje čistě osobní pojetí satanismu. Pan Veselý dospěl k tomu, že ve většině případů satanisté následují hlavní proud satanismu a tím je výklad Církve Satanovi. Ale zároveň tu je ale část vyznavačů, kteří si tvoří toto náboženství k obrazu svému.¹⁾

V případě ruských autorů můžeme mluvit o Antonu Krawčukovi. Ten v časopise Rahowa popisuje pojetí víry v satanismus a konkrétně rozebírá téma z podobného úhlu jako Josef Veselý. Zaměřuje se na to, jak v Rusku pojímají víru v satanismus lidé, kteří vyznávají stejný výklad jako členové Církve Satanovi v České republice (tedy LaVeyovský satanismus - bude přiblížen níže). Autor zmiňuje sebestřednost, chamtivost a víru v sama sebe. Pojetí podle něj ale souvisí s mentalitou ruského národa, tedy že „ruský satanista“ bývá více agresivní a svoje postoje dává výrazněji najevo.

Oproti tomu Jules Bois se zaměřuje ve své knize Satanova Církev čistě na satanistické rituály. Mluví zde o pojetí víry démonologickém, za užití rituálů a vyvolání. Osoby praktikující tyto rituály nazývá autor vyvolávači. Uvádí, že v této odnoži satanismu není žádný hlavní proud, lidé vyznávající tento druh satanismu se schází ve skupinách, ale také se najdou tací, kteří rituály praktikují o samotě. Rituály a jména používaná při nich se můžou, ale zároveň vůbec nemusí vázat na Satanskou bibli - může jít čistě o osobní pojetí rituálu, jehož předmětem je stále Satan, ale rituál neodpovídá žádným ze známých.²⁾

O okultních rituálech v USA, konkrétně soudně řešených případech, se píše i v článku Satanism, sacrifices and cults z amerického deníku USA Today. Je zde rozebíráno celkem 15 rituálních vražd z osmdesátých let 20. století. Autor nám na článku krásně ukazuje, kam až mohou satanské rituály v extrémních případech dosáhnout.³⁾

Mezi základní metody kvalitativního výzkumu patří dotazování, pozorování a sběr dokumentů. V tomto výzkumu byly vyzkoušeny všechny z nich. Ze sběru dat a dokumentů byl nejprve poskládán jakýsi všeobecný konstrukt o satanismu obecně, na němž se nadále celý výzkum stavěl. Tato metoda je nezbytná, ačkoliv pro tuto práci ne zcela stěžejní. Nezúčastněné pozorování se moc nevyplatilo, jelikož není tak zcela jednoznačné, kdo do dané náboženské skupiny patří a kdo ne - pokud jedince nesledujeme přímo při nějaké jednoznačně vypovídající činnosti, př. vykonávání rituálu. To je ovšem téměř nemožné, nestanete-li se přímo členem skupiny. Pokud se jím stanete, dostáváme se ke zúčastněnému pozorování. To je, stejně jako u většiny dalších výzkumů, samozřejmě nejúčinnější. Z menší části i zúčastněné pozorování můžeme považovat za v tomto výzkumu obsáhlé, vzhledem k mírné inklinaci členů týmu k danému etniku a jeho filosofii. Využití kombinace řízeného a neřízeného dotazování můžeme považovat za pro tuto práci stěžejní. Touto metodou se nám vlastně podařilo nashromáždit veškerá potřebná data pro ucelení teorie o rozdělení satanské víry na tři části. V rámci výzkumu byl veden nejprve řízený rozhovor s návštěvníky pražských undergroundově-metalových podniků, kde se daná skupina nejčastěji vyskytuje, ten v pokročilejší hodině přešel i v rozhovor neřízený. Vzhledem k neosobnosti elektronické komunikace se při jednání s východním světem tato metoda omezila zejména na rozhovor řízený.

Na terénní šetření nebylo zapotřebí žádného speciálního vybavení, pouze vhodné oblečení pro zapadnutí do společnosti a osvojení si základních zvyků a tabu skupiny. S trochou nadsázky by se snad i dalo říct, že jsme chvílemi pociťovali částečné příznaky anomie⁴⁾ (definoval E. Dürkheim jako odcizení se od vlastních norem a zvyklostí). Nejpřínosnější zřejmě byly zejména zkušenosti z neřízeného rozhovoru.

Výzkumem byl satanismus rozdělen do tří hlavních a nejčastěji vyznávaných skupin. Jsou to konkrétně Luciferiánství, LaVeyovský satanismus (v ČR Česká církev Satanova) a Okultně-magicky (démonologicky) zaměřený satanismus. Nejznámější z nich, Česká církev Satanova, byla v ČR založena roku 1991 a velkou transformací prošla roku 2005, kdy byl založen První česko-slovenský chrám církve Satanovy⁵⁾. Mnoho vyznavačů si pak víru modifikuje k obrazu svému, i ti ale byli zařazeni do stanovených skupin, dle výchozího užitého vzorce.

Řád luciferiánů vznikl údajně již v raném středověku⁶⁾. Vznikl jako opozitum k církvi katolické, kdy jeho vyznavači odmítali uctívat Boha - i tak v něj ale věřili. Jde o jakési křesťanské pojetí satanismu, kde cílem uctívání je Lucifer, padlý anděl. Vychází z myšlenky, že z nějakého důvodu se Lucifer od Boha oddělil - ten samý důvod je i pro ně. Je zde možné pozorovat i alegorii na řeckou mytologii: Lucifer = světlonoš ⇒ Prometheus. Podle Bible dal Lucifer člověku svobodnou vůli (stejně jako dal lidem Prometheus oheň proti vůli bohů). Zatímco křesťanství učí člověka střídmosti, respektu k Bohu, brání člověku v přehnané snaze vyrovnat se Bohu, Luciferiánství se naopak snaží člověka k Bohu co možná nejvíce přiblížit, učit jej pokroku, nezávislé vzdělanosti (nejen církevní) a podobně. Od svého vzniku údajně doprovázelo luciferiánství křesťanství po celou jeho historii až dodnes, nicméně vzhledem k přísným dogmatům církve bylo přísně utajované. V dnešní době myšlenka Luciferiánství už značně opadla, je vystřídána spíše LaVeyovým satanismem nebo velmi často jen pozérstvím.

Informace pro výzkum byly sbírány od několika lidí, tuto víru vyznávající; ti nás následně pozvali i na neveřejnou přednášku v klubu Exit-US. Dotazovaný muž ve věku 25 let, pracující jako umělec „na volné noze“ nám vypověděl o svém pojetí víry. Sám ji definoval jako Luciferiánství. Více rozhovory s různými lidmi byla tato víra pak sesumarizována pod jedinou, ačkoliv v každém dílčím pojetí jednotlivce nějaké odchylky byly. Odchylky vznikají zejména z důvodu decentralizace a nestrukturalizace tohoto vyznání bez oficiální církve či sdružení. Na přednášce se rozebíralo zejména pojetí Lucifera ve srovnání s Prométheem, jeho biblické působení a příklad, kterým nám Lucifer jde. Ve výsledku tedy nejde o Lucifera, jakožto Boha, ke kterému by se členové modlili, ale spíše jako idol, který svým jednáním klade příklad všem vyznavačům.

Další z dotazovaných (rozhovor probíhal po té přednášce), programátor ve věku 31 let, uvedl, že si je vědom individuality své víry, jako hlavní odchylku od většiny nám uvedl, že se velmi rád a často uchyluje k meditacím a jiným rituálům pro pročištění mysli. To mu pak pomáhá v jeho práci. Oproti přednášejícím i ostatním vyslechnutým vnímá Lucifera i jako svoji modlu, ačkoliv v ostatních aspektech víry a pojetí se s Luciferiány shoduje.

Dle výpovědi pětatřicetiletého vydavatele časopisu je v posledních letech tajná snaha o sjednocení a centralizaci Luciferiánů, ačkoliv dosahuje mnohem menších úspěchů, než bylo původně očekáváno. Je jen otázkou času, jestli třeba někdy v budoucnu i tento „řád“ založí nějaký oficiální spolek.

Zatímco křesťanská tradice, ukořeněná od dob svatého Augustina, považuje zlo za nedostatek dobra (privatio boni)⁷⁾, bez své vlastní podstaty, v Luciferiánství je zlo a dobro bráno nejen jako rovnocenné, ale i jako navzájem se prolínající. Nelze tedy přesně určit, zdali každý daný čin je dobrý nebo zlý - jen pouze jestli je morální vzhledem k dané době a danému místu, či ne. Prováděním terénního výzkumu bylo zjištěno, že jen málokdo ze soudobých vyznavačů satanismu má vůbec o původním satanismu (Luciferiánství) nějaké ponětí, případně že by je chápal nebo se snažil vůbec nějaké principy hledat. Z tohoto důvodu jej, jak zmíněno, můžeme považovat v dnešní době spíše za překonané a opuštěné, ačkoliv tomu málu, co je s ním obeznámeno, připadá nejsmysluplnější. Dalo by se i považovat za odnož nejvíce teisticky zaměřenou.

LaVeyův satanismus je náboženství vzniklé v šedesátých letech 20. století. Vychází ze Satanské bible⁸⁾⁹⁾, jejímž autorem je právě Američan Anton Szandor LaVey (1930 Chicago – 1997, San Francisco) – zakladatel Církve Satanovy v USA.

Bible byla napsána roku 1969. První část obsahuje úvodní pasáž, prolog a následuje Satanské devatero (např.: 1. Satan znamená ukájení choutek, nikoli odříkání!, 5. Satan znamená pomstu, nikoli nastavení druhé tváře!, 9. Satan je nejlepším přítelem, jakého kdy církev měla, jelikož ji po celá ta léta pomáhal udržovat v chodu!). Následující část Satanské bible je rozdělena do čtyř knih odpovídajících čtyřem živlům: Knihy Satanovy (oheň), Luciferovy (vzduch), Belialovy (země) a Leviathanovy (voda).
V České republice můžeme jako počátek označit rok 1991, kdy 31. 10. je založena Církev Satanova Jiřím Big Bossem Valterem. V roce 2005 je Pavlem Brndiarem založen První Česko-Slovenský Chrám Církve Satanovy v Praze. Ten sjednocuje satanské Temply - nejznámější najdeme v Praze a Rakovníku. Tato organizace vychází z LaVeyovy satanské filozofie a psychologie, kterou osobitým způsobem rozvíjí a zdokonaluje¹⁰⁾.

Tato odnož satanismu neuctívá bytost jménem Satan, ale používá toto jméno jako symbol pro lidské touhy. Nemá se jednat o jakkoliv dokázanou osobu a vůbec nesouvisí s křesťanským výkladem. Satan je zde symbolem osoby myslící jen sama na sebe, předobrazem jedince, který vyznává toto náboženství. Inspiroval se zvláště Friedrichem Nietzschem a Niccolo Machiavellim. V případě Nietzscheho můžeme mluvit o teorii nadčlověka (evolucionismus) a nihilismu¹¹⁾. Nietzsche říká, že člověk je jenom určitou přechodnou formou lidského vývoje a nadčlověk je právě symbol onoho vrcholu, překročení sama sebe. LaVey satanistu přirovnává k nadčlověku – bude dále rozvedeno. Pojem nihilismu souvisí s žitím v daný okamžik, nepřemýšlení nad důsledky svých činů a nad tím co bude v budoucnu. Machiavelli inspiroval LaVeye dílem Vladař¹²⁾, ve kterém autor mimo jiné popisuje fungování moci a prosazování si vlastní vůle na úkor ostatních (myšlenka, že lidé jsou pouze nástrojem a ústřední postavou je onen vladař).

Tento druh satanismu se tedy vyznačuje odmítnutím křesťanství a podporou požitkářského způsobu života. LaVeyova filosofie klade jako středobod všeho člověka a jeho (sebe)uspokojení. Neuznává božstva, pouze člověka jako boha pro sebe sama, sám sobě rozkazuje, ovládá svůj život. Měřítkem chování nemá být konání absolutního dobra, ale míra pozitivních pocitů a prospěch, které provázejí jednání z pohledu jednajícího¹³⁾ – onen nadčlověk. Je kladen velký důraz na individualitu, z které pramení egoismus. Satanismus rozhodně nijak zjevně a přímo nenabádá k jakémukoliv násilnému jednání, avšak ani jej nezakazuje.
Typický pro tuto odnož satanismu je jejich nihilismus. Je bezpředmětné co bude v budoucnu, co zde zbude pro budoucí generace, ale i na pozdější chvíle života jedince samotného - žijí v daný moment, každý si své štěstí musí utvořit sám.

Jak již bylo zmíněno, pojem nadčlověk je určitou další vývojovou fází po „obyčejném“ člověku. Jde hlavně o rozvoj sama sebe, což znamená v případě LaVeyovského satanismu rozvoj člověka po duševní i fyzické stránce. Je často kladen jako opak proti křesťanství, které se vyznačuje zejména skromností a pomáháním okolí, snaha v prvé řadě brát ohledy na své bližní, a uznáváním Boha především. V případě rozvoje duševní stránky člověka jde o rozvoj intelektu a vědění obecně. Dále pak můžeme mluvit o příjmu umění jako formu seberealizace, zkoumání sebe sama a poskytování námětů k zamýšlení se.
Ohledně fyzických potřeb jde primárně o neomezování se v žádných ohledech, zejména je pak vyzvednuta stránka uspokojování sexuálních potřeb. V případě nakládání s penězi to platí stejně - žít jen pro daný moment, bez zábran. Z tohoto důvodu inklinují tito příslušníci často až k marnotratnosti.

Pro výzkum této odnože satanismu, dnes nejrozšířenější, byli zpovídáni tři respondenti. Hlavním předmětem dotazování byla výzkumná otázka,tedy pojetí respondentů víry v Satana, příslušnost k církvi, jak se k této víře dostali a mimoděk výzkum i poukázal na sjednocenost názorů členů církve.

Prvním dotazovaným byl muž ve věku okolo padesáti let, aktivní člen církve od roku 1994 a zkušený kněz na šestém stupni zasvěcení¹⁴⁾. Vede „Templ“ v Praze. Jeho názory odpovídají tomu, čím se vyznačuje LaVeyovský satanismus - zavrhuje veškeré ostatní směry, ačkoliv je mu jedno, zdali někdo jiný vyznává (necítí potřebu své názory šířit z nějakých vyšších důvodů) a jde mu jen o vlastní individualitu, kterou také učí. Soustřeďuje se na sebe a nepochybuje o správnosti toho co dělá. Dotazy směřovaly k tomu, proč učí, když ne pro šíření víry. Pokud cílem jeho konání má být jen vlastní prospěch, tak učení ostatních je v rozporu s jeho názory. Vysvětluje, že hlavním důvodem jeho učení je finanční zisk z nutných finančních příspěvků členů a učňů, což jeho názory potvrzuje. Další věcí, která byla předmětem rozhovoru byly rituály. O nich se vyjadřoval pouze povrchně a ne moc detailně. Zejména popřel veškeré „nemorální“ praktiky. Odkázal se na knihu Josefa Veselého s názvem Satanismus, ta je součástí literární rešerše práce a rituálům se podrobně věnuje. Podle dotazovaného jde o ideální zdroj informací, ke kterému z jeho strany není třeba nic dodávat. K satanismu se dostal na konci roku 1993, kdy se seznámil s Pavlem Brndiarem, jež jej do tohoto učení zasvětil. Do církve vstoupil o měsíc později, v lednu 94. Jeho pojetí víry je tedy v soudržnosti s LaVeyovským směrem satanismu a důvodem, proč vynakládá čas a úsilí na učení satanismu je finanční profit.

Další dotazovanou osobou, byl devětadvacetiletý muž s bakalářským titulem z Filozofické fakulty Karlovy Univerzity - nyní nezaměstnaný a bývalý knihovník. Církev začal navštěvovat již ve svých šestnácti letech a v osmnácti se stal aktivním členem. Nachází se na čtvrtém stupni zasvěcení. Finančně je zajištěn od rodiny. Setkali jsme se z jeho strany se vstřícným jednáním z důvodu dlouholeté známosti. Odešel z práce, aby se mohl věnovat výcviku. Jeho postoj k pojetí víry v satanismus se shoduje s předešlým respondentem. Oproti němu byl ale sdílnější na téma rituálů. Velmi nás překvapily informace týkající se rituálů, které údajně jsou členy tajeny cíleně z důvodu nepřitahování negativní pozornosti veřejnosti. Obětování zvířat je prý na denním pořádku, ačkoliv to údajně rozhodně není to nejhorší. Bližší detaily už povědět odmítl. K satanismu se dostal původně čistě z mladické revolty, postupem času si ono učení natolik oblíbil, že se mu rozhodl věnovat naplno.

Posledním byl osmnácti letý student gymnázia v Praze. První stupeň zasvěcení - Novic. Léta pracuje na brigádách, z čehož si nyní plně hradí své vzdělávání v rámci církve. Jeho výklad víry je totožný s předešlými dotazovanými. Do rituálů není zasvěcen prakticky vůbec, vyšší hodnostáři jej ani nepustí k literatuře. V době našeho rozhovoru ještě nebyl plnohodnotným členem. Jako Novic čeká na schválení a přijetí do církve. Tato doba je prý velice různá. Podle jeho dostupných informací může trvat 2, ale také třeba až 6 měsíců. K inklinaci k satanismu byl inspirován náměty ze své oblíbené metalové hudby.

Pojetí víry je u všech dotázaných členů církve totožné, důvodem je značná centralizace, sjednocení pod jednotný výklad a jednotnou literaturu v rámci církve.

Slovo „okultismus“ pochází z latinského „occultus“ - tajný, skrytý, vnitřní¹⁵⁾ - a právě to do značné míry o této skupině zařazených vyznavačů satanismu vypovídá. Vyznávání víry probíhá hlavně ve formě okultních rituálů a uctívání nesmrtelnosti duše, jež se pak dají vyvolat, jakožto démoni¹⁶⁾. Oproti LaVeyistům nevěří v sebe, jakožto vrchol bytí; je pro ně vrcholem Satan (tj. zde nejvyšší duše) a jiní démoni. Ty se snaží vyvolávat, aby jim vypomáhali, za výpomoc si pak démoni žádají nějakou oběť. Oběť bývá část něčeho, co je pro vyvolavače na pozemském světě nejcennější. Může to být peněžní oběť, majetková, v extrémních případech i kus sebe sama. Cena za skutky se odvíjí podle rozsahu požadovaného skutku a podle úrovně vyvolaného démona. V případě vyvolání démona a odmítnutí jeho ceny se vyvolavači mohou stát velmi nepěkné věci. Vyznačují se tím, že vyvolaný démon vypomůže vyvolavači pouze v dané věci, o kterou je požádán a vezme si pouze danou odměnu, o kterou si řekne. Více do jeho života již nezasahuje.

Dalo by se říci, že se démoni o lidské životy sami o sobě nezajímají, jde jim jen o jejich vlastní odměny za vykonanou práci. S nárůstem odměn se démonická duše čím dál tím více blíží jakémusi „ideálu démona“, kam směřují veškeré duše. Tento ideál se v démonologickém pojetí dá brát jako neexistující všemocný Bůh, jímž se nestane ani nejvyšší démon (Satan), ačkoliv se mu blíží.

Okultní praktiky v satanismu jsou založeny na antické filosofii, magii helénistického období a židovském mysticismu, ačkoliv přesné počátky nelze přesně datovat. Do značné míry jsou prazákladem okultismu i pohanské rituály a samozřejmě dualismus. Velký rozvoj zažil okultismus během renesance, kdy se právě kladl důraz na studium a obnovu antické kultury. Renesanční okultismus je úzce spjat se směry jako Kabbala, Hermetismus, Rosikruciánství.¹⁷⁾¹⁸⁾
Okultismus představuje duchovní nauku spojenou se zvláštními schopnostmi, ve kterých lidé hledají buď poznání nebo moc z jiného zdroje než z Boha - a to tam, kde takové poznání nebo moc může pocházet pouze z Boha. Jde o tajnou nebo skrytou nauku, která se zabývá nadsmyslovými jevy, jež nelze vědecky vysvětlit. Každá okultistická nauka vychází z přesvědčení, že ve světě kromě racionálně poznaných sil existují ještě jiné neznámé síly, se kterými může člověk nějakým způsobem zacházet a ovládat je pomocí magie nebo jiné tajné praktiky a tak dosáhnout nadvlády nad lidmi nebo věcmi.
Teoretickým základem pro okultismus je esoterismus ( z řeckého „esoteros“ – uzavřený, vnitřní, vyhrazený několika jedincům). Pod pojem esoterismus může být zahrnuta široká množina nauk nebo „tajných věd“ náboženského i nenáboženského charakteru. Esoterické vědomosti jsou utajovány před nezasvěcenými nebo obecně před veřejností, aby se zachovala výlučnost příslušnosti k nějaké skupině, případně z důvodu ochrany před postihem jehož příčinou by mohly být např. společenské předsudky. Tajnými vědomostmi mohou být např. magie, astrologie¹⁹⁾ atd.

Démonologický satanismus má široký a krajně individuální výklad a silně se prolíná a různě propojuje i s předchozími dvěma směry. Většina jeho vyznavačů se ovšem nedá zařadit do ani jednoho z předchozích, proto mají svůj vlastní neoficiální směr.

V rámci výzkumu byla oslovena osmičlenná skupina, sedící v rohu metalového podniku Error. Nečekali jsme vstřícnost, které se nám od nich dostalo. Dotazovaní byli odhadem ve věku 20 až 40 let, ze sociálně vyšších vrstev společnosti (soudě dle upraveného vzhledu a sofistikovaného vyjadřování). Tito lidé věří, že po smrti každého jedince čeká kdesi v prázdnotě duše na vyvolání. Jediné uspokojení této posmrtné duše je právě ta odměna, kterou si odnese z fyzického světa za vyplnění úkolu. Není radno vyvolávat duše čerstvě zemřelých (v řádu stovek let), ani duše méně často vyvolávané. Zkušenost duší (démonů) v plnění úkolů je velmi cenná a dle náročnosti úkolu je tedy důležité vhodně zvolit démona. V případě vyvolání vyššího démona než je třeba hrozí pouze dražší oběť (= vyšší cena), v případě vyvolání nižšího hrozí až opačný výsledek úkolu než je žádoucí - démon se úkol sice splnit snaží, ale nemusí uspět a vyvolavačův záměr může být ohrožen. I přes neúspěšný démonův pokus si ale svoji odměnu odnese. I oni sami, zkušení vyvolávači, si netroufají démony vyvolávat častěji než je třeba, právě z důvodu nesnadného odhadnutí náročnosti úkolu a vysokých cen. K satanismu a rituálům se dostali původně z literatury, následně se nechali učit jinými, oboru znalými.

Co se týče dotazů na konkrétní rituály a věcí s nimi spojených (konkrétně démoni, oběti, způsoby vyvolání a podobně), odmítli nám vyznavači okultního satanismu sdělit bližší detaily, ačkoliv se nám omluvili a na rovinu nám řekli, že tato tématika není nezasvěceným přístupná. Ani se nepokoušeli nějakou „veřejně publikovatelnou historku“ vymýšlet. To bylo zřejmě jelikož se nejedná o oficiálně registrovanou církev.

Zdrojem informací pro tuto část výzkumu byla elektronická komunikace se dvěma respondenty. Jako v případě dotazování jednoho člena Církve Satanovy, tak i zde byl přístup k informacím usnadněn díky známosti. Respondenty byli dva lidé ruské a kazašské národnosti. Povedlo se nám od nich získat cenné informace o tamějším satanismu, které pak byly využity pro srovnání se situací v ČR.

U nás je oproti východu společnost k tématům jako tato podstatně více liberální. Satanismus je na východě brán spíše jako životu nebezpečný, zejména kvůli sociálním faktorům - společensky odsuzovaný.
Výzkum se zde zaměřuje zejména na zvyklosti a víru příslušníků satanské církve v Rusku a Kazachstánu. I zde nacházíme stěžejní literární památku - LaVeyovou Satanskou bibli. Stejně jako i v Čechách je na východě nejrozšířenější Laveyovská tradice satanismu, kladoucí důraz na individualitu člověka, pozemské požitky a racionální systém víry v sebe sama - ostatní odnože vyznávající satanisté z východu nebyli do výzkumu zahrnuti, jelikož nebyl pokus o jejich nalezení úspěšný. To je způsobeno zejména globální formálností LaVeyovské odnože, oproti zbylým dvěma.

Respondent z Ruska je student ve věku 22 let, studující sociální vědy a v případě dotazovaného z Kazachstánu se jednalo o devatenáctiletou ženu, pracující v obchodě s potravinami.

Ruský respondent se vyznal, že svoji víru a uznávání musí před společností tajit, jelikož jsou v tamější kultuře obdobná vyznání velmi společensky odsuzována. Sdílí své myšlenky pouze s uzavřeným okruhem přátel. Respondent byl zařazen do skupiny Laveyovských satanistů, ačkoliv oproti našim podmínkách je jeho přístup k věci podstatně více agresivní a materialistický. Typické národnostní rysy se reflektují i v této satanské subkultuře, což je v tomto případě naprosto očividné. K víře se dotazovaný dostal skrze literaturu a internetové články.

Respondentka z Kazachstánu se svými postoji netají, přestože pociťuje zmíněný efekt společenského odsouzení. Dle jejích vlastních slov ráda provokuje lidi, dává všem na odiv, že je jiná a ostatní jí připadají méněcenní. Agresivní pojetí východních kultur u ní sice není tak silně znatelné, nicméně typické prvky postsovětských kultur jsou i u ní znát - impulzivnost, přehnanost, atd. Ke svému vyznání se dostala před nedávnem, zejména z důvodu sociální recese a zviditelnění se ve společnosti. Zdrojem informací jí byl především internet.

Ve skutečnosti je v Rusku satanismus spíše brán jako krajní materialismus a hédonismus současné západní civilizace. V Rusku a Kazachstánu satanismus sehrál podstatnou roli ve vlně subkultur. Je zároveň pomyslnou zdí mezi lidskou existencí a vnější realitou. Na základě dotazování jsou zde pro vztahy mezi lidmi, hlásícími se k satanismu význačné následující hodnoty: anarchie, pudové chování (potlačení emocí), surovost a hrubost. Toto zjištění klade kontrast k českému pojetí, které se zaměřuje na individualitu jedince a nijak zjevně neevokuje násilí.

K podložení výzkumu byly použity zdroje z několika literárních svazků a internetových článků nebo diskuse na facebookové skupině „Satanismus“²⁰⁾ - proto zde asi není možné dosáhnout jakési naprosté objektivity, ačkoliv o to jsme se snažili. Samotný výzkum pak probíhal v pražském podniku, zvaném Error, metalovém klubu Exit-US, během probíhající akce, spojující hudební, výtvarně uměleckou a literární činnost, zvané infernalismus open-growl a elektronické komunikace s přáteli z východních zemí - Ruska a Kazachstánu, kteří rovněž užitečně zodpověděli otázky týkající se situace ohledně satanismu v jejich zemích, nejen u jejich individuálních případů. Pokusili jsme se spojit i s hlavními představiteli České církve Satanovy, konkrétně hlavně s Jiří Valtrem (alias BigBoss), zpěvákem kapely Root a zakladatelem církve. Vzhledem k dlouholeté známosti byl sice vstřícný a odpovídal na otázky, nicméně jaksi nedokázal pochopit, o čem je řeč a mluvil natolik zcestně, že z tohoto rozhovoru nebylo možné vyzískat žádné smysluplné nebo hodnotné informace, tudíž nebyl do výzkumu zařazen. Důležité byly i poznatky od Kněze IV. úrovně, zmíněného ve výzkumu na LaVeyovské linii. Jména respondentů nejsou v práci zmíněna z důvodu jejich výslovné žádosti o anonymizaci, která byla podmínkou pro souhlas se zveřejněním jimi poskytnutých informací.

Pojetí víry u vyznavačů satanismu je velmi individuální, po důkladném výzkumu lze ale usoudit rozdělení do tří hlavních odnoží. V ČR je oficiální pouze jediná církev Satanova, zastávající LaVeyovskou linii satanismu, zbylé jsou roztříštěné do jednotlivých skupinek, které pak lze generalizovat do dvou hlavních směrů. Nejvíce utajovaný a nejznačnější rituály mající je okultně-magický, démonologický směr. Jedná se zde o vyvolávání duší, po kterých pak za úplatu vyvolavač žádá nějakou službu. Původní z těchto tří směrů je Luciferiánství, které vychází ze samotného křesťanství, ke kterému se dnes satanismus často klade jako opozitum. Původně to tak ale v Luciferiánské tradici nebylo, v některých pojetích v historii šlo dokonce pouze o jiný výklad Boha, než jak jej předkládala Bible a křesťanská církev. LaVeyovská odnož satanismu je v dnešní době nejrozšířenější a je jí věnováno i nejvíce literárních děl, je o ní nejvíce informována veřejnost. V této linii ale nejde tak zcela o náboženství, spíše by se dala charakterizovat jako životní postoje a filosofie. Velké procento lidí, k satanismu se hlásících, jsou ale i pozéři, kteří se k satanismu hlásí, jen aby zapadli do extravagantní okrajové společnosti. Právě ve vymezení tří odnoží satanismu a jejich charakteristice i zařazení všech zkoumaných subjektů do některé z nich, je hlavní přínos této práce. Doteď jsme se setkávali převážně s jedinou církví, případně okrajově rozdělenou na dvě - nikde však na tři. Toto rozdělení je nezbytné, jelikož v rámci satanismu existují i tací, jež do původně vymezených dvou skupin nemohou zapadnout, přestože se do satanismu zahrnují.

BOIS, Jules. Satanova Církev. 1. vyd. Praha: OLDM, 2009. ISBN 978-80-87403-00-6.

GOODRICK-CLARKE, Nicholas. Západní esoterické tradice. 1. vyd. Překlad Zuzana Marie Kostićová. Praha: Grada, 2011, 253 s. Mysterion (Grada). ISBN 978-80-247-3143-8.

CHINMOY, Sri. Astrologie, nadpřirozeno a svět Za. 2. vyd. V Praze: Madal Bal, 2001, 154 s. ISBN 80-865-8101-2.

LA VEY, Anton Szandor. Satanská bible. Vyd. 4., V nakl. Baronet 3. Překlad Josef Rauvolf. Praha: Baronet, 2012, 280 s. ISBN 978-80-7384-566-7.

MC LEAN, V. Satanism, sacrifices and cults. USA Today, a division of Gannett Satellite Information Network, Inc., Virginia: Gannett Company, 1989. ISSN 0734-7456. Dostupné z: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/306181550/42A42B12B08C4BDEPQ/1?accountid=26997

VESELÝ, Josef. Satanismus. Praha: Vodnář, 2003. ISBN 80-86226-42-5.

AUGUSTIN,. O Boží obci knih XXII. Přetisk 1. vyd. Překlad Julie Nováková. Praha: Karolinum, 2007, 447 s. ISBN 978-80-246-1284-3.

PLATÓN,. Faidros. 5. opr. vyd. Překlad František Novotný. Praha: OIKOYMENH, 2000, 85 s. Knihovna antické tradice. ISBN 80-729-8015-7.

Počet shlédnutí: 150