Obsah

STRAVOVACÍ NÁVYKY
Úvod
Cíl a metodika
Závěr
- Zdroje

STRAVOVACÍ NÁVYKY

Panská, Bednaříková, Zelenková, Metodologie vědy, 2011.

Úvod

Jídlo v našem životě hraje nezaměnitelnou roli. Představuje základní lidskou potřebu bez níž bysme těžko přežili. Pro někoho se ale strava stává závislostí a pro někoho naopak nepříjemnou součástí života. Jídlo je spojeno s mnoha psychickými poruchami, které mnohdy ohrožují lidské životy. Jídlo je určitým rituálem, kdy se sejde rodina, přátelé, známí a společně konverzují. V každé kultuře se od sebe liší různými stravovacími návyky spojenými se stolováním, které se předávají z generaci na generaci.

Cíl a metodika

Primárním cílem je představit jídlo z různých hledisek. Popsat jídlo jako rituál, který slouží k upevnění rodinných vazeb. Vyobrazit jak se jednotlivé kontinenty liší ve způsobou stravování a stolování. Přiblížit psychické poruchy spojené s příjmem potravy.

Pro sběr dat byla zvolena metoda studia dokumentů, především webových stránek.

1.)Kouzlo stolování

Jak bylo uvedeno v jednom z článků MF dnes, je zdravé jíst s rodinou. Toto tvrzení je potvrzeno několika vědci. Podle španělských výzkumníků má čas strávený při jídle v rodinném kruhu blahodárný vliv na duševní zdraví mladých lidí. Mladí lidé, kteří se častěji stravují doma, mají méně psychických problémů. V průzkumu, jehož výsledky uveřejnil Journal of Epidemiology and Community Health, došli madridští vědci k závěru: děti, které vyhledávají odbornou pomoc u psychologa či psychiatra, jídávají společně s rodinou v průměru méně než pětkrát týdně. Jejich zdravé protějšky zato obědvají nebo večeří se svými příbuznými za stejnou dobu alespoň šestkrát.

Odborníci se shodli, že společné stolování je jednotící rituál, který zlepšuje duševní zdraví mladých lidí. Průzkumu se zúčastnilo 259 mladých lidí žijících s rodiči. Z nich 82 odpovědělo, že již vyhledalo ošetření kvůli úzkostným stavům a depresím. Chlapci a slečny, kteří se cítí duševně zdrávi, jedí častěji společně s rodiči a účastní se rodinných oslav, výletů a akcí. Všichni uvedli, že se cítí být rodiči milováni, ale ti kteří trpí duševními poruchami, označili rodinu za nefunkční. Jeden z pěti nemocných účastníků výzkumu se málokdy cítí spokojen s mírou podpory svých příbuzných ve srovnání se sedmi procenty nespokojených mezi zdravými dětmi. Je zajímavé, že faktory jako vzdělání a profese rodičů a velikost rodiny byly v obou skupinách stejné.

Síla vlivu rodinného stolování závisí i na kultuře dané země. Španělsko, kde výzkum probíhal, zrovna patří k zemím s tradičně pevnými rodinnými vazbami - a tak je pravděpodobné, že nefungující rodinné jídlo signalizuje narušené vztahy daleko výrazněji než v zemích s volnějším rodinným uspořádáním, jako je tomu třeba ve Skandinávii. Čeští dospívající jsou výjimeční v tom, že u nich nenalezneme typickou dobu jídla s výjimkou snídaně. Mladí lidé věnují jídlu z celého dne asi tři čtvrtě hodiny, oběd ani večeře nemá jasný čas. Z toho vyplývá, že u nás jídlo není spojeno s nějakou typickou dobou, ani s rituálem, jaký je například typický pro Francouze.

Jídlo spojené s rodinnou konverzací je u nás spíše výjimečné a tento fakt nijak nesouvisí se vzděláním rodičů. Ve srovnání s adolescenty z jiných evropských zemích, nejsou čeští ničím odlišní, nemají horší rodinné vztahy, ani netrpí duševními poruchami. V každé rodině se projevuje spousta tradic, mýtů a „musů“, nebo naopak extrémně liberálních postojů. Každý si je pak ze svého dětství přináší do vlastní rodiny. A buď je opakuje, nebo naopak přísahá, že tohle svým dětem dělat nebude!

Existuje nepřeberné množství rodinných rituálů. Ale jedna společná rodinná večeře prozradí o vztazích mezi jejími členy mnohem víc než cokoliv jiného. Projeví se tu všechny nemoci, jimiž trpí organismus rodiny. Vážné duševní poruchy lidí i poruchy vztahů. Nebezpečným vzorem v rodině může být například psychicky nevyrovnaná matka, která má problémy se sebevědomím nebo v partnerských vztazích a svým chováním při stravování můžu u své dospívající dcery nastartovat i mentální anorexii nebo jiné poruchy příjmu potravy. Dcery mají potřebu se s některými matčinými rysy identifikovat, od jiných se distancovat. A tak se třeba začne nevědomky ztotožňovat právě s tímto chováním. Na její nezralé psychice to může nadělat větší škody než na psychice oné matky. Patologické projevy při stolování nemají na svědomí pouze matky. Obsedantní dodržování pravidel, že všechno musí být, jak má, neměnný čas, uspořádání věcí a podobně - mohou stejně tak vyžadovat i otcové nebo třeba i prarodiče. V každém případě je pak taková ritualizovaná forma rodinného života spíš projevem nemoci než blahodárného působení na zdraví jejích členů. Byť je schéma vadné, nikdo nemá právo je porušit. Dokonce, ani když to je praktičtější nebo je to vyvoláno situací. Jinak hrozí zuřivé či hysterické záchvaty nařizovatele. Deformované rodinné rituály mohou u dospívajících stejně dobře nastartovat také nezdravé přejídání a budoucí problémy s obezitou.

Emoce, jak známo, souvisejí s trávením a stresovaní stolovníci mají tendenci tlumit své pocity jídlem, jinými slovy se přejídat. Plný žaludek neumožňuje plně přemýšlet. Existuje i druhá poloha, asketická. Nemám chuť, nebudu jíst. V tomto sdělení mohou být obsaženy významné postoje nesouhlasu nebo může jít už o opravdové psychosomatické potíže. Rodinné rituály se proměňují v čase. Jak děti dospívají, je dokonce zdravé a přirozené je z rodinných povinností uvolňovat. Ale současný trend spěje k rozrušování rituálů vůbec. Moderní rodina se rozpadá nebo při nejlepším nalézá jiné formy soužití.

Jaká je úloha jídla v našem životě

Jestliže má člověk hlad, pak se nají a tím uspokojí základní potřebu a je spokojený. Důležité je, co jí za potravu. Tajemství správné výživy spočívá v objevení toho, co člověk v dané chvíli skutečně potřebuje. Často při touze po jídle vůbec nejde o přání potravy jako takové. Mnozí lidé se totiž vědomě pokoušejí vyrovnat s pomocí stravy to, co jim chybí v ostatních oblastech života. Potřebují příjem potravy jako náhradní uspokojení. Každý člověk například touží po teple a bezpečí. Toto základní přání je uspokojováno prostřednictvím rodiny, milých přátel, útulného domova. Lidé často namísto toho, aby skutečně poznali své potřeby, tak plní svá přání tím, že se přejídají. Takové jídlo jako náhradní uspokojení je však z mnoha různých důvodů škodlivé. Člověk především klame sám sebe, neboť nedělá přesně to, co potřebuje. Proto nedojde ke skutečnému uspokojení. Většinou je jídlo jen náhradní činností. Navíc si zpravidla vybírá jídla, která má rád, ale tím, co vlastně potřebuje. K uspokojení smyslů pak dochází pouze v případě, že si člověk vybere přesně v té které chvíli potřebnou potravinu. Pouze tehdy jí člověk takové množství, jaké může tělo posílit. V ostatních případech vzniká nebezpečí, že se nerozumně nacpe. Mnozí lidé mají také sklony k tomu, aby se jídlem se odměňovali nebo utěšovali. Často se jedná o sladkosti v nepřirozené formě, např. koláče nebo sladké zákusky.

Potrava nás především uspokojuje tím, že nám dodává nutné živiny. Jídlo je totiž hlavně smyslový proces. Příjem potravy slouží především k uspokojení naší citové oblasti. Potrava nemá být účelová, prostá a „jenom“ zdravá. Nejde o askezi a puritánské chování, nýbrž o to, abychom jídlem naše smysly skutečně pohladili a uspokojili tak naše pocity. Přirozeně jen ty pocity, které mohou být potravou skutečně uspokojeny. Správná výživa je ta, která je individuálně prociťována a užívána z celého srdce. Jen tehdy skutečně živí, v plném slova smyslu. Dále jídlo plní důležité sociální potřeby člověka. Pokud způsob výživy člověka izoluje nebo odděluje od společnosti, pak není něco v pořádku. Jídlo uspokojuje také estetické potřeby. Když je servírováno v čistém prostředí a vypadá na talíři pěkně a chutně, dochází k hojnější produkci žaludečních šťáv. Správně zvolená strava musí vyhovět všem oprávněným nárokům člověka na výživu. Nic nesmí chybět, nic nesmí být zanedbáno. Výživa, která staví jen na zdravotních aspektech, je odsouzena k zániku.

2.)Stravovací návyky ve světě

ASIE

Čína

Čínská kuchyně má pravděpodobně nejdelší historii na světě
Rozmanitost kuchyně je způsobena tím, že v minulosti bylo nutno využít veškerou fantazii a možnosti přírody, aby se lidé nasytili
K hlavním charakteristikám čínské kuchyně patří rozmanitost, využití téměř všeho, co se dá jíst a důraz na estetickou sladěnost
Čínská kuchyně patří k nejpestřejším na světě (my ji známe pouze z někdy podprůměrných fast foodů nebo bister, proto ji my máme zazděnou hromadou předsudků)
Používá se 150 druhů zeleniny, desítky druhů koření, choťových přísad a stovky jejich kombinací
Čínská kuchyně je založená na 5 chutích – kyselé, hořké, sladké, slané a ostré, dobře upravené jídlo by kromě těchto 5 základních chutí mělo obsahovat také různé druhy úprav pokrmů – měla by tam být zastoupena jídla křupavá, šťavnatá, suchá a lepkavá
Čínské kuchařské umění je také úzce spjato s filosofií, s vírou s nejvyšší harmonii, tedy v rovnováhu přírodních sil a jednotu protikladů, protichůdné prvky „Jin“ a „Jan“ jsou v kuchyni stejně zastoupeny jako v chrámu
Čínská kuchyně se dělí na více oblastí a každá má jiný styl vaření, Číňané věří, že příprava jídla je řemeslo i umění

Čínská kuchyně se dělí na 4 oblasti, sami Číňané tvrdí, že:

Jih chutná sladce

Kantonská kuchyně
- Rýže je základ a smažená rýže je kantonského původu
- Mnoho jídel je připravováno smažením
- Jídlo se tolik nekoření, ponechává se přirozená chuť jídla
- Jsou proslulí, že servírují kočky, psy, hady, žáby

Západ chutná ostře

Sečuánská kuchyně
- Je proslulá schopností kombinovat koření do slano-sladko-brnivo-pálivo-kyselých variací
- Vyznačuje se použitím chilli papriček v mnoha pokrmech

Sever chutná slaně

Pekingská kuchyně
- Klima nepřeje pěstování rýže, proto se používá pšenice, která je v nudlích, palačinkách a knedlících
- Jako zelenina vévodí cibule a česnek
- Specialitou číslo jedna je pekingská kachna, jejíž příprava trvá několik dní a její konzumace je několika hodinový obřad

Východ chutná kysele

Šanghajská kuchyně
- Používá pšenici a rýži jako základ (rýžové a pšeničné nudle)
- Základem jsou omáčky ze sójových bobů
- Maso hovězí, vepřové, kuřecí, kachní a rybí

Když člověk v Číně nedojí, to co má na talíři, tak Čech by to bral za neslušné, ale Číňané to vidí právě naopak, když nedojíte, dáváte najevo, že to bylo, ale bylo toho tolik, že už jste to nemohli ani dojíst, je to vlastně slušnost nedojídat
Prázdný talíř je výčitka hostiteli, že toho bylo málo
V každé správné čínské restauraci by mělo být několik velkých kulatých stolů s otáčivou kruhovou prostřední částí, protože Číňané neobjednávají jídlo jenom pro sebe, ale nechávají doprostřed stolu nanosit co nejpestřejší mix všeho a pak si nabírat od všeho něco a číšníci to musejí nechávat na stole, protože stůl má být plný
Číňané si třeba objednávají i deset chodů, aby bylo vidět, že na to mají

Typická čínská jídla:

Čínské knedlíky = vypadají jako stříbrné pruty (podle legedy, čím více jich při oslavě Nového roku sníme, tím více peněz budete mít

Ryby – pro Číňana jsou odkazem šetření

Jarní závitky plněné jak masem tak zeleninou

Nian Gao = hlavními složkami je lepkavá rýže, cukr, kaštany a lotosové listy

Stolování

Servírování jídel a jejich kombinace byly vždy v Číně považovány za větší umění než jejich samotná příprava
Číňané jedí většinou u kulatých malých stolů, aby mohli hosté snadněji uchopit tyčinkami sousta v mísách, které se kladou do středu
Chodů má být tolik, kolik je hostů
Při stolování se nepoužívá nůž a vidlička, ale hůlky nebo tyčinky, které se vyrábějí ze dřeva, bambusu nebo umělé hmoty
Při slavnostním čínském stolování jsou hlavní pokrmy předkládány ve větších kulatých nebo oválných mělkých mísách
Časté jsou předkrmy a doplněné omáčkami v menších miskách
Jídelní misky jsou vždy z porcelánu
Na každém stole je miska s rýží, čínská porcelánová lžíce, šálek na čaj, tyčinky a malé misky na sójovou omáčku, ocet, olej s chilli

INDIE

- Indická kuchyně je velmi rozmanitá, stejně jako je země sama, a je známá po celém světě

- Používají mnohem více koření a kořenících směsí než jsme zvyklí my z evropské kuchyně

- Nejpoužívanějším kořením je kari, kurkuma, kardamom, hřebíček, nové koření a zázvor

- Čínskou přílohou je bílý jogurt, který se podává téměř ke každému jídlu, naopak polévka není silným článkem této kuchyně

- Indové nepoužívají ke konzumaci příbor, jí se pomocí tří prstů pravé ruky

- Populární je vegetariánství, které bylo ovlivněno zřejmě náboženskými vlivy

- Hodování zahrnuje pouze jeden chod, který je velmi obsáhlý a v praxi to znamená to, že se na stůl najednou naservíruje všechno, co je navařeno, a každý si potom zkombinuje jídla podle své momentální chuti, na konci se podává velmi sladký moučník

Rýže - Hlavní surovinou je především rýže, v různých podobách a chutích. Konzumuje se po celé zemi, ale na severu soupeří se pšeničným chlebem „roti“

- Konzumuje se ke každému jídlu a můžeme zde nalézt přes 200 druhů rýže

- Nejžádanější rýže je Basmati pěstovaná na úpatí Himaláje

Maso - V žádné jiné zemi se nenachází tolik vegetariánů, jako v Indii. Ti nejradikálnější nejí ani vejce. Z vegetariánské kuchyně je nejznámější pokrm rýžové palačinky nebo pokrmy s kokosem

- Z masité kuchyně je nejznámější kuře tandury, kebab a oblíbené kari

- Na hovězí pravděpodobně vůbec nenarazíme, protože kráva je zde posvátné zvíře

Koření

Většina koření se používala pro své medicínské účinky:
- Zázvor – proti nadýmání
- Hřebíček – antiseptické účinky
- Kurkuma – hojivé účinky na popáleniny
- KARI je základem indické kuchyně (pojem vymysleli Američné)
  - Indičtí kuchaři používají minimálně 25 druhů koření a různými způsoby připravují chuť kari
- Velmi populární je v Indii šafrán, který je docela drahý, barví rýži dožluta a přidává jí na vůni

—-

Nejznámější hlavní chody

Dhal = luštěninová kaše, asi nejtypičtější indické jídlo

Aalu chhole = bramborové kostky s kořeněnými zrny cizrny

Korma = pokrm z dušeného masa a zeleniny, ke které se přidávají oříšky

Tanduri = pokrm připravený v hliněné peci a před tím je marinován v jogurtové směsi bylinek nebo koření, zvlášť oblíbené je tanduri – kuře

Stolování

K tradičnímu stolování patří menší množství většího spektra pokrmů. Dříve bývalo obvyklé podávat kolem 13-15 pokrmů najednou.

Jak může vypadat tradiční indická restaurace:

Podlaha = udusaná zem, čistě umetena a do zelenohnědo vytřena čerstvým kravským trusem. Osm lavic a čtyři stoly stály pevně zaraženy do země. Číšník a kuchař v jednom byl 14 letý kluk, jak vzpomíná Vladimír Miltner.¹⁾
Bohatší Indové si dodnes zakládají na pestrosti, a to nejen díky vzhledu jídla, ale i při prostírání a výběru nádobí, ze kterého se jí, protože to musí mít mnoho barev.
V chudších domácnostech se dodnes jí z velkých banánových listů a také není výjimkou, že první jedí muži a ženy s dětmi až poté.
Zvykem je sedět se zkříženýma nohama, které jsou bosé a to tak, aby byla chodidla odvrácena od jídla

AFRIKA

- Pokud mluvíme o vytříbené kuchyni, málokdo by si představil Afriku, ale právě africká kuchyně vypilovala některé chutě právě už od dob faraonů

- Trdičně, různé kuchyně Afriky používají kombinaci místně dostupných plodů, obilných zrn a zeleniny stejně jako mléka a masa

- Bez africké kuchyně bychom nepoznali steak na zeleném pepři, který se pěstuje na Madagaskaru

- Africká kuchyně odráží domorodé zvyky i vlivy arabské, asijské i evropské

- V některých částech afriky převažuje konzumace mléka, sraženého mléka a syrovátek (např. Etiopie se dříve nazývala zemí mléka a medu)

- Afrika je také považována za pravý domov grilovaných jídel – jehněčí plátky zalité jogurtem s medem a česnekem

Střední Afrika

o Táhne se od Tibesti přes deštné lesy po řeku Kongo a zůstala bez velkých kulinářských vlivů okolního světa, proto je jejich kuchyně ve většině případů tradiční

o Hlavními potravinami jsou banány a cassava

o Základní potravinou je Fufu – dělaná právě z kořenu cassava a jsou podávány s kuřecím masem a omáčkami

o Dalšími potravinami jsou špenát, pozemnice olejná, rajčata, paprika, cibule, arašídové máslo

o Dalším známým pokrmem je Bambara, což je rýžová kaše smíchaná s arašídovým máslem a cukrem

o Jedí také maso z krokodýla, antilopy a opice

Východní Afrika

o Kuchyně východní Afriky se liší oblast od oblasti

o V savaně většinou nekonzumují skopové ani kozí maso, protože ty byly a jsou považovánu za formu měny a symbol bohatství (některé kmeny konzumují krev a mléko dobytka, ale ne maso)

o Konzumují hlavně kukuřici, čočku, Fufu, používají šafrán, hřebíček, skořici

o Z nového světa se k nim dostaly banány, prase domácí, chilli, paprika, rajče, ananas

Severní Afrika

o Severní afrika se vyznačuje geografickou, politickou, sociální, ekonomickou a kulturní rozmanitostí a stejně tak je rozmanitá i kuchyně severní afriky

o V průběhu několika staletí obchodníci, cestovatelé, útočníci, migranti a přistěhovalci ovlivňovali kuchyni severní Afriky

Féničané – přinesli klobásy

Kartaginci – pšenice a její vedlejší prodikt krupice

Osmanští Turci – přinesli sladké pečivo

Berbeři – kuskus

Římané – olivy a olivový olej

Arabové – koření – šafrán, muškátový oříšek, skořice, zázvor, hřebíček

Jižní Afrika

o Nazývá se „duha kuchyně“

o Jídlo v tomto regionu je směs mnoha kultur – domorodých afrických společností, evropské a asijské

o Základní ingredience jsou: mořské plody, masné výrobky, drůbež zrna, čerstvé ovoce (jablka, hrozny, mango, banány, papája, avokádo,…), zelenina

Západní Afrika

o Ve velkém množství se v Západní Africe jí škrobové výrobky, Fufu, kuskus, polévky, sladké brambory

o Místní kuchyně také zůstává zakořeněné v místních zvycích a tradicích

o Jako přísady se používají: rýže, proco, arašídy, fazole, hnědé boby, kořenová zelenina

Typické pokrmy:

Maafe = guláš z podzemnice podávaný s rýží

Ugali = východní africké jídlo z kukuříčné mouky, vařené s vodou na kaši nebo těsto

Fufu = halvní potrava západní Afriky, hustá pasta vyrobená ze škrobovité kořenové zeleniny

Fit-fit = etiopský pokrm, vyrobený z kořeněného másla a někdy také berbere, což je kořenící směs

AMERIKA

SEVERNÍ AMERIKA

o Severoamerický kontinent nikdy nelákal labužníky a v tomto směru se dodnes moc nezměnilo

o Američané obecně nejí vnitřnosti a ani králíky

o Jí se hodně zeleniny, salátů, mořských plodů, ryb, kuřat a hovězích bifteků

o Jako hlavní jídlo dne mají večeři

o Americká snídaně je velmi důležitá a patří k ní vejce, smažená slanina, toasty, lívance nebo vafle, kukuřičné lupínky s mlékem. K snídani také patří neomezené množství slabé kávy

Jak se jí

 Každý američan si nejdříve jídlo nakrájí a pak ho pojídá vidličkou, kterou má v pravé ruce

 Mít pod stolem jiné končetiny než nohy se považuje za foux pax

 Pod stolem je vhodné mít pouze ubrousek, který si tam každý slušný Američan před jídlem rozprostře

 Nejhorší americký zlozvyk se dá pojmenovat „sněz, kolik se do tebe vejde“

 Američané jedí hodně a vydatně, hodně solí a také sladí

 Kapitalistický systém přímo navádí k nadkonzumu, protože například koupit si pouze tři koblihy je dražší než si jich koupit dvanáct

 Bufety jsou nejpopulárnější a nejlevnější způsob jak se v Americe najíst

 Každý čtvrtý Američan trpí nadváhou

o Mezi nejoblíbenější jídla v America patří pizza, cibulová polévka, sushi, tvarohový koláč,americký sendwitch, hamburgery, smažené hranolky, pop corn, hot dog, …

JIŽNÍ AMERIKA

o Původní obyvatelé Jižní Ameriky žili v naprosté izolaci, jejich kuchyně se teda lišila od kterékoli na světě

o Zemědělci v Andských horách byli průkopníci v pěstování brambor

o Brambory, chilli papriky, rajčata, fazole a cukrová kukuřice jsou původem z Jižní Ameriky

o Jihoamerickou kuchyni obohatili španělští a portugalští dobyvatelé (hovězí maso, máslo, sýr, mléko), ale i afričtí otroci (palmový olej, zázvor, semena melounu)

o V kolumbii a Brazílii je základní kulinářskou surovinou kokosové mléko, kterým se zahušťují omáčky a vaří se s ním maso

o V Brazílii převládají brazilské ořechy (para ořechy) a arašídy

o Hodně se zde používá palmový olej, který brazilské pokrmy barví do oranžova

o Surovinou, která se používá napříč Jižní Amerikou, jsou brambory

o Oblíbeným nápojem je káva

MEXIKO

• Mexická kuchyně je mixem kuchyně původní a kuchyně španělské

• Základem mexické kuchyně je kukuřice, kukuřičná mouka, rajčata, fazole, chilli papričky, maso, zelenina, čokoláda a koření

• Maso se konzumuje převážně hovězí, ale pak také vepřové, kuřecí a mořské plody

• Mexiko se kromě jídla proslavilo také alkoholem – Tequila, mexická piva a pálenka Mezcal

Nejznámější pokrmy

Burrito = plněná tortilla, jako náplň se většinou používá nakrájené maso, fazolová pasta, rýže a koření

Cochinita pibil = tradiční mexické jídlo z Yukatánu. V banánovém listu pečené vepřové maso v citrusové marinádě

Ceviche = čerstvé ryby nebo mořské plody marinované v citronové šťávě

Empanada = smažené taštičky plněné kuřecím masem nebo sladkými bramborami a dýní

Fajitas = na nudličky nakrájené maso, většinou kuřecí, které se smaží společně s cibulí a paprikami. Podává se s tortillou a salsou

Chilli con carne = známý pokrm z dušeného masa, fazolí a chillli papriček

Nachos = kukuřičné lupínky tortilly, posypané sýrem a kořením a nakrájenými ostrými papričkami, obvykle se namáčejí v různých salsách

Tacos = plněná nebo přeložená tortilla, náplní je masová nebo zeleninová směs, obvykle se jí rukou

EVROPA

Jak se jí v Evropě

• I když je evropská kuchyně velice různorodá a liší se stát od státu, je zde několik věcí, které mají všechny evropské kuchyně společné

Když Evropan jí, tak jí u stolu a pokud se jedná například o rodinou večeři, tak všichni členové jí u jednoho stolu. Pro nás se to může zdát jako samozřejmost, ale v ostatních kulturách se jí na zemi a například v arabských kulturách jí odděleně muži a ženy
Společný znak také mají používání příboru, který se skládá z vidličky, nože a lžíce a někdy může být rozšířený i o speciální příbor např. na ryby nebo dezerty
Typické je pořadí pokrmů – polévka bývá výhradně na začátku jídla a dezert až na konci

3 nejznámější evropské kuchyně:

Francouzská kuchyně

- Říká se, že Francie je kolébkou gastronomie

- Používá hodně zeleniny, různých druhů sýrů, gastronomicky dokonale sestavované pokrmy z ryb, drůbeže a zvěřiny

- Francie je také známá svými kvalitními víny, které dokonale korespondují s chutěmi pokrmů

- Mezi francouzské speciality vyhledávané turisty patří především

Husí játra Périgord
Krůta s kaštany
Hlemýždi na másle
Korýši všeho druhu
Kuře marengo
Různé nákypy s likéry
Polévky
Špízy a mnoho dalšího

Italská kuchyně

- Italská kuchyně vychází z gastronomie starověkého Říma a dnes je považována za jednu z nejlepších na světě

- Základem jsou jídla moučná, která jsou doplňovaná zeleninou, sýrem, vejci

- Italská kuchyně využívá při úpravě masa čerstvé bylinky, zejména pak bazalku

- Používá různé druhy masa, ryb, zeleniny (protože saláty taky patří mezi její přednosti), samozřejmě těstoviny, kterých má více než 400 druhů, zmrzliny, dezerty (především tiramisu) a beze všeho jejich nejslevnější pizza.

- Pizza je pokrm, který proslavil italskou kuchyni po celém světě. Připravuje se z mouky, kvasnic, soli a olivového oleje, na tento základ se potom přidávají ingredience podle chuti, zejména to jsou salámy, rajčata a mozarella.

- Itálie je také proslulá kvalitními uzeninami a salámy, z nich nejznámější je šunka prosciutto.

Řecká kuchyně

- Řecké kulinářské umění má 4000 let starou historii

- Jejich pokrmy jsou jakousi směsí evropských a arabských jídel se směsí z Malé Asie

- Zdejší pokrmy jsou postaveny na 4 tajemstvích – připravují se z čerstvých ingrediencí, používá se mnoho bylinek a zeleniny, nesmí chybět řecký olivový olej a hlavně by příprava jídel měla být jednoduchá

- Olivový olej se objevuje prakticky ve všech řeckých jídlech, má blahodárné účinky na zdraví člověka

Tradiční pokrmy

Gyros = kus jehněčího, vepřového nebo kuřecího, které je nabodnuté na velkou jehlici a pozvolna se otáčí a opéká. Kuchaři z něho potom odřezávají kousky. Podává se buď jako porce na talíři s hranolky, častější je však nechat si gyros zabalit do pity, nesmí chybět tzatziky, což je studená omáčka z řeckého bílého jogurty, okurek, česneku a koření
Souvlaki = jsou to grilované jehly se skopovým nebo jehněčím masem, podávají se stejně jako gyros
Moussaka = zapečená bramborová kaše s lilkem a mletým masem
Kleftiko = různé druhy masa se zeleninou či brambory, vařené a pečené většinou v alobalu
Stifado = dušené králičí nebo hovězí maso v červené omáčce, podávané na kyselo s cibulí
Proslavenými řeckými nápoji jsou řecká vína, která patří mezi nekvalitnější
- retsina, ouzo (čistý alkohol, jehož základní složkou je anýz), raki

3.)Stravovací návyky

Zdravá výživa je nutná ke správnému fungování lidského organismu a měla by se skládat ze zdravých potravin, aby naše tělo mělo neustále dostatek živin. Člověk se však musí naučit stravovat se rozumně a mít zdravé stravovací návyky. Hlavní zásady zdravého stravování

1. Snídaně by měla činit 20 – 25 % z celkového denního příjmu kalorií.

2. Důležitá je zvolená forma a množství konzumace. Odborníci doporučují si rozdělit stravu na několik dávek (za ideální se považuje 5- 6 dávek). Důležité je se vyvarovat přejídání, ale také na druhou stranu nemít prodlevy mezi dávkami více než 4 hodiny, aby nikdy nenastal pocit hladu.

3. Zájem o správné stravovací návyky. Základem zdravých stravovacích návyků je především zájem a být dobře informovaný. U řady z nás přetrvávaný zažité stereotypy, co se týče stravování, a těch je potřeba se zbavit.

4. Prostředí, kde je jídlo konzumováno tzn. kultura prostředí, způsob stolování a vzhled pokrmu. Zdravé stravovací návyky

• Snížit požívání tuků, zejména živočišných

• Více požívat rostlinné oleje bez tepelné úpravy

• Zvýšit konzumaci zeleniny, nejlépe v syrovém a neupraveném stavu

• Méně jíst tmavá masa, zvýšit konzumaci ryb a rybích výrobků

• Častěji zařazovat do jídelníčku mléčné výrobky se sníženým obsahem tuku

• Méně jíst bílé pečivo a jíst více celozrnných výrobků

• Omezit požívání vajec a vnitřností

• Pokrmy méně solit a totéž platí pro používání cukru

• Moučníky nahrazovat ovocem.

Nesprávné stravovací návyky a civilizační choroby

Při nedostatečném příjmu potravy se může projevit anorexie nebo bulimie. Opakem je nadměrný přísun potravin, který vede k obezitě, se kterou souvisí zvýšené riziko infarktu, vysoký krevní tlak, křečové žíly, onemocnění kloubů a šlach, zvýšená únava a také neobratnost, a tím častější úrazy. Nadměrný příjem tuků a cholesterolu způsobuje vznik aterosklerózy neboli kornatění tepen.

Jíst zdravě ovšem neznamená vzdát se svých oblíbených potravin. Jde jen o to zjistit si svůj denní výdej energie a jemu přizpůsobit příjem, vytvořit si zdravé stravovací návyky, které se postupně stanou automatickými.

Stravovací zlozvyky

Zlozvyk je podstatě špatný návyk na cokoli. Zlozvyky týkající se nevhodných návyků při stravování mohou být následující:

• Hltání – pokud hltáme, jíme rychleji a sníme mnohem více jídla, než ve skutečnosti potřebujeme k pocitu zasycení žaludku. Je to vhodné jíst pomalu, v klidu a brát zřetel na signál žaludku, který říká, že už má dost.

• Ochutnávání při přípravě pokrmů – může se zdát zanedbatelné, ale pokud při přípravě jídla průběžně ochutnáváme, sníme až jednu porci jídla. Problém ale nastává, když po tom zasedneme ke stolu a dáme si porci další, protože máme pocit, že jsme před tím nic nesnědli. Radou tedy je ochutnávat až v samém závěru přípravy, abychom zjistili, jestli je potřeba ještě jídlo dochutit.

• Ujídání – pokud máte zlozvyk po obědě ještě ujídat z hrnců na plotně, můžeme tak sníst ještě další porci jídla. Na tento zlozvyk je nejlepší rada jít po obědě někam ven na procházku a kuchyni se nejlépe obloukem vyhnout.

• Dojídání po dětech – pokud jídlo nelze uchovat na později, tak je lepší jídlo nemilosrdně vyhodit.

• Noční návštěva lednice – pokud se v noci probudíme a máme pocit hladu, tělo nám dává signál, že jsme během dne nedoplnili dostatečný příjem určitých látek nebo vitamínů. Je tedy dobré během dne konzumovat dostatek ovoce a zeleniny a tím předejít tomuto zlozvyku.

• Pitný režim – nedostatek tekutin je častou chybou při stravovacích návycích. Je dobré se vyhnout sladkým limonádám, kolovým nápojům a kupovaným džusům. Nejlepší je pít neperlivou neslazenou vodu nebo bylinkové čaje. Dostatečný pitný režim nejen pomáhá při dietě, ale také detoxikuje organizmus.

Jak se stravovací návyky vyvíjejí?

V současné době jsme v mnoha zemích svědky dramatické přeměny stravovacích návyků. Jídelníček se přibližuje evropskému modelu: mění se struktura hlavních jídel, stejně jako jejich počet v průběhu dne, poměr průmyslově zpracovaných potravin, četnost stravování mimo domov atd. Tyto probíhající změny stravovacích návyků zvyšují riziko obezity, kardiovaskulárních nemocí, cukrovky typu II, a to především v případě, že jsou doprovázeny výraznějším sedavým stylem života.

Historická analýza ukazuje, že západní národy musely nejprve čelit problémům množství (mít dost jídla) a teprve později se začala řešit problematika snižování obsahu kalorií (vývoj potravin s menším obsahem tuku a cukru). V dnešní době se dostává na pořad dne problematika tzv. „výživové hustoty“. Se stále sedavějším stylem našeho života se totiž snižuje naše potřeba kalorií (tj. makroživin). Na druhé straně ale zůstávají na stejné úrovni naše potřeby vitamínů, minerálů, železa, vláknin atd. K pokrytí našich denních potřeb tedy musíme zvýšit „výživovou hustotu“: jinými slovy, potraviny musí obsahovat více živin a prvků životně důležitých pro náš organismus, jako jsou vitamíny, železo nebo vláknina, aniž by se zvyšovala jejich kalorická hodnota.

Souběžně s tím má zásadní význam, abychom se zaměřili na osvětu dětí, pokud jde o jejich jídelníček a způsob stravování: je nezbytné ovlivnit jejich chuťové vnímání (měly by si zvyknout jíst méně sladkého a slaného) a pomoci jim osvojit si správné stravovací návyky (např. pití dostatečného množství vody, pestrost stravy, zásady stolování, konzumace jídla v rodinném kruhu, omezení tzv. „rychlého občerstvení“).

Hladovění

Hlad a podvýživa zůstávají jedním z nejzávažnějších zdravotních rizik i na začátku 21. století. Podle statistik Světového potravinového programu (WFP) poklesl v letech 1970 až 1997 počet hladovějících. Od konce minulého století ale znovu roste, a to téměř o čtyři miliony lidí za rok. Vyšplhal se až k současným 850 milionům. Hlad a chudoba si denně vyžádají 25 tisíc životů, každých pět vteřin zemře hlady jedno dítě. Nedostatkem jídla trpí jeden člověk ze sedmi. Hlad a podvýživa jsou tak větším zdravotním rizikem než AIDS, malárie a tuberkulóza dohromady.

Denní spotřeba dospělého člověka má činit alespoň 2300 kalorií, při dostatečném a vyváženém přísunu potřebných živin, jako jsou cukry, tuky, bílkoviny, vitamíny a jiné potřebné látky. Zatímco v hospodářsky rozvinutých zemích denní spotřeba převyšuje 3000 kalorií, jinde na světě například v rozvojových zemích toto číslo nepřevyšuje ani 2000 kalorií. Příčinou je stále se zvyšující a kontrolovatelný počet obyvatelstva v zemích, které nemají dostatečné potravinové zdroje a kde je zemědělská technika na velmi nízké úrovni. Zpráva OSN uvádí, že množství potravin, které městský obyvatel vyhodí do odpadků, obsahuje v průměru tolik kalorií, kolik jeden obyvatel z rozvojových zemích potřebuje na jeden den, aby neumřel hlady.

V současné době hladoví v Africe desítky milionů obyvatel a jejich počet se blíží až ke 100 miliónům. Důsledkem hladovění v Africe jsou také panující sucha. Nejvýše postiženy jsou státy jako Etiopie, Súdán, Čad a především Somálsko, kde denně umírá více než 700 lidí, především dětí na následky hladovění. Nebývalé sucho ohrožuje Angolu, Botswanu, Malawi, Mozambik, Namibii, Tanzánii, Zambii a Zimbabwe. Afrika je nejchudší kontinent s největším počtem nejméně rozvinutých zemí na světě, kde vládne chudoba, hlad a v důsledku toho podvýživa a nemoci. Špatná ekonomika a sucho ještě zhoršuje politická nestabilita a občanské ozbrojené konflikty.

Řešením situace v Africe by mohlo být snížení populačního růstu programy plánovaného rodičovství. V Africe působí organizace WHO (World Trade Organization), FAO ( Food and Agriculture Organization) a především WFP (World Food Programme), který se snaží podporovat zemědělství přijetím nových technologií a zavlažování. Případné snížení dluhů a úroků je také možnost, kterou by vyspělé země severu – vedle finanční a technické pomoci – mohly zvýšit ekonomickou situaci afrického obyvatelstva.

Hlad a podvýživa ve světě v číslech

„Lidé na Západě nevěří, že hlad je skutečně tak vražedný. Chronickým hladem trpí 852 milionů lidí, veškerá globální potravinová pomoc ale nedosahuje ani jedné desetiny nákladů na stravování v USA. Většina globální pomoci se navíc soustředí na mimořádné situace, nikoli na plíživý hlad, který ničí životy 400 milionů dětí v chudých zemích bez zájmu televizních kamer.“James T. Morris, bývalý výkonný ředitel WFP

Hlad ve světě

• Hlad a chudoba si každý den vyžádají 25 tisíc lidských životů;

• 852 milionů lidí trpí nedostatkem jídla – to je více než celá populace Spojených států, Kanady a Evropské unie dohromady;

• V 90. letech 20. století se celosvětová chudoba snížila o 20 procent. Počet hladovějících se však zvýšil o 18 milionů;

• Hlad a podvýživa jsou největším zdravotním rizikem, na jejich následky umírá více lidí než na AIDS, malárii a tuberkulózu dohromady;

• Chudí utratí za jídlo přes 70 procent svých příjmů. Průměrná americká rodina něco přes deset procent;

• Jedním z rozvojových cílů tisíciletí je snížení počtu hladovějících na polovinu.

Hlad a děti

• Každých pět vteřin zemře hlady jedno dítě;

• Každý rok se narodí 17 milionů dětí s podváhou, protože jejich matky trpí podvýživou;

• Hladovým dětem je možné poskytnout celodenní jídlo ve škole pouze za přibližně 19 amerických centů (4,50 Kč);

• V Africe je osmkrát vyšší dětská úmrtnost než v Evropě. Hlavním důvodem je podvýživa;

• Na následky hladu a podvýživy umírá každoročně šest milionů dětí mladších pěti let. Ve Francii a Itálii žije 6,2 milionu dětí stejného věku.

Finanční pomoc

• Ve vyspělých zemích činí denní výdaje na jídlo v průměru deset dolarů (210 Kč). Příděly potravin Světového potravinového programu (WFP) na osobu a den jsou stanoveny na 29 centů (přibližně 6,50 Kč);

• Pouhá týdenní dávka celkových dotací na zemědělství ve vyspělých zemích by stačila pokrýt veškeré náklady potřebné na celosvětovou potravinovou pomoc;

• Člověk potřebuje k zdravému životu 2 350 kalorií za den. V 54 zemích nedosahuje produkce potravin úrovně, která je nutná k nasycení obyvatelstva.

Potravinová pomoc WFP

• V Sierra Leone poskytuje WFP „jídlo za výcvik“. Projekt pomáhá bývalým dětským bojovníkům naučit se novým dovednostem a zapojit se do mírového života společnosti;

• Dodávky jídla WFP zachránily v roce 1998 život devatenácti milionům obětí záplav v Bangladéši;

• V roce 1992 zachránila potravinová pomoc WFP 18 milionů životů během rozsáhlého období sucha v regionu jižní Afriky;

• Za 40 let činnosti poskytl WFP životně důležitou pomoc více než 1,2 miliardě nejchudších lidí.

Obezita

Obezita, česky otylost je stav, ve kterém přirozená energetická rezerva savce, která je uložena v tukové tkáni, stoupla nad obvyklou úroveň a poškozuje zdraví. BMI (Body – mass index, který se vypočítá z váhy a výšky. BMI=váha v kg/výška v m 2) vyšší než 30 znamená u bělošské evropské populace obezitu. Pro asijskou a pacifickou populaci je to 25. Tato hodnota v rozmezí 25 až 30 je u bělošské populace považována za nadváhu. Méně častým ukazatelem je také obvod pasu. Při obvodu nad 102 cm u mužů a nad 88 u žen jde o obezitu.

Obezita není však jenom medicínský problém, ale i celospolečenský a ekonomický. Tato problematika je navzdory epidemického šíření v západních zemích všeobecně podceňována.

Příčiny vzniku obezity

Obezita vzniká interakcí genetických a zevních faktorů. V určitých obdobích, u žen v době těhotenství, přechodu a dospívání, dále pak stresové období, kdy se snižuje pohybová aktivita, mohou vézt k rozvoji obezity.

Mezi hlavní příčiny vzniku patří:

1.)Nepoměr mezi příjmem a výdejem energie

• Nadměrný přísun energie - především zvýšeným přívodem tuků, mají totiž dvakrát více energie než sacharidy a bílkoviny.

• Nedostatečným výdejem energie – ten je dán zejména nedostatkem pohybové aktivity (sedavý způsob života, doprava autem, neprovozování žádného sportu).

• Většinou se jedná o kombinaci obou faktorů.

2.)Genetická dispozice

Z 50 % je obezita způsobena geneticky. U dítěte, které má obézní rodiče je tento výskyt dokonce 80 %.

3.)Hormonální vlivy

Může se například jednat o špatnou funkci štítné žlázy a zvýšenou hladinu hormonů nadledvin. Hormonální vliv na výskyt obezity má však asi jen 1 % případů.

4.)Léky

Některé léky mohou zvyšovat chuť k jídlu a přispívat k rozvoji nadváhy. Zejména některá antidepresiva, léky na uklidnění a hormonální léčba.

5.)Psychogenní faktory a jídelní zvyklosti

U obézních osob může být příjem potravy zvýšen z důvodu vypjaté emoční situace (například reakce na osamělost, deprese, frustrace, napětí a stres). Tělesná hmotnost také závisí na stravovacích zvyklostech, které se liší v rodinách a jednotlivých zemích.

Důsledky obezity

Jedná se především o přetěžování pohybového aparátu, aterosklerózu, hypertenzi, cukrovku atd. Obezita snižuje kvalitu života a zkracuje jej průměrně o 9 let. Důsledky otylosti jsou také deprese, neplodnost a vyšší výskyt některých zhoubných onemocnění.

Léčba obezity

Otylost je léčitelná a to zejména změnou životního stylu a dietou. Často je potřeba řešit obezitu z hlediska psychologického a najít její původ.

Závěr

V naší práci zaměřené především na jídlo a stravovací zvyky a návyky jsme zjistily, že jídlo je velmi důležitou součástí našeho života a má svůj nezastupitelný význam. Plní funkci jak psychologickou tak i fyziologickou. Správně se stravovat je podstatné pro naše tělo i duševní zdraví. Člověk by měl jíst „tak akorát“, nehladovět ani nepřejídat se. Různé kultury nahlíží na stravu z různých hledisek a upřednostňují jiné potraviny. Lidé by se měli tolerovat a poznávat odlišné kultury i prostřednictvím jídla.