Řekové v České republice

Dziková Iveta, Janečková Johana, Strouhalová Eva. Řekové v České republice. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2011. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/strouhalova_janeckova_dzikova_-_rekove_v_cechach

Tento výzkum je zaměřen na etnickou minoritu Řeků žijících na území České republiky. V užším pojetí se práce zabývá otázkou mezigeneračních rozdílů v udržování řeckých tradic. Řekové kladou veliký důraz na zachování řeckých zvyků, avšak, nebrání se působení českých zvyklostí na jejich kulturu, jak vyplývá ze získaných údajů. Smyslem tohoto zkoumání je, aby čtenář dobře porozuměl dané problematice, proto jsou v práci zahrnuty nejdůležitější historické mezníky, tradice a zvyky řecké kultury.

Jaké jsou mezigenerační rozdíly v udržování řeckých tradic?

* Do jaké míry jsou Řekové ochotni přijímat prvky české kultury?

* Co je pro Řeky žijící na území ČR důležité pro udržení řectví?

Metodologie představuje kritické zkoumání vědeckých metod neboli způsobů, jak se dostat k cíli. Abychom dospěly k pochopení a detailnímu zodpovězení výzkumné otázky, použily jsme kvalitativní metody sběru dat. Konkrétně jsme zvolily dotazník s otevřenými otázkami a pomocí řízeného rozhovoru jsme získávaly další podklady ke konečné analýze. Nemalý důraz byl také kladen na studium odborné literatury, která je uvedena v literární rešerši.

Prvotním cílem bylo vyhledání příslušníků řecké menšiny, jejich následné kontaktování a zaslání dotazníků. V převážné většině jsme zjistily, že se jednalo o osoby, které se v ČR již narodily a vyrůstaly zde, tudíž i jejich mateřským jazykem je čeština. Pro náš výzkum to znamenalo, nemuset překonávat jazykovou bariéru. Znalost řečtiny se již lišila, ale minimálně se objevovala možnost porozumnění tomuto jazyku. Dotazovaní pocházeli již z několikátých generací žijících na území našeho státu. Navzdory tomu znají Řecko dobře, procestovali ho nebo minimálně vícekráte navštívili. S ohledem na to, že se ale narodili zde, neplánují trvalé odstěhování do Řecka. V rodinách se stále udržují řecké tradice a zvyky. Dotazovaní se také zapojují do řeckých komunit a organizací v ČR. Zjistily jsme, že při výběru partnera pro naše dotazované národnost nehraje roli. Své děti by dále rádi vedli k dodržování řeckých tradic a zvyků nebo je s nimi alespoň seznámili. Dotazovaní sami vnímají určitý rozdíl mezi chováním a dodržováním určitých tradic mezi jimi samými a starší generací. Nyní je zajisté i snažší přejímat prvky z naší kultury než bylo pro jejich babičky před mnoha lety. Jako největší rozdíly mezi čechy a řeky vidí vlastenectví, spolehlivost a soudržnost rodin. Všechny ze zmiňovaných vlastností vidí spíše ve svůj prospěch.

Po domluvené schůzce jsme se setkaly s příslušnicí řecké menšiny, která nám poskytla bližší informace o řeckých tradicích. Setkání probíhalo spíše neformálně, protože respondentka nám byla věkově velmi blízká.

Řecká komunita v ČR patří k menšinám, které si v průběhu generacích uchovávají a připomínají vlastní etnické kořeny. „Okolnosti, které daly vzniknout řecké komunitě na území českých zemí, bezprostředně reagovaly na vnitropolitickou situaci v Řecku a na mezinárodní tlaky v Evropě po druhé světové válce.„¹⁾„Válečné nepokoje především v severních oblastech Řecka a také represe vůči odpůrcům monarchistů způsobily, že se řada Řeků rozhodla emigrovat do lidově demokratických států a do Sovětského svazu.”²⁾

Mezi země, které nabídly pomoc, patřilo i Československo. „První vlna imigrace z Řecka přivedla na území Československa „řecké děti”. V květnu 1948 a v únoru 1949 jich přijelo 3500. Řada z nich byla sirotky, další děti rodiče dobrovolně posílali do bezpečí mírové země a jiné děti opouštěly Řecko i přes obavy rodičů z odloučení.”³⁾

„Druhá vlna imigrace se týkala dospělých Řeků a jejich rodin, po skončení občanské války v listopadu 1949.”⁴⁾

„Třetí vlna této politické imigrace měla sloučit rozdělené rodiny, jejichž členové byli v letech 1948 – 1950 rozmístěni v dalších lidově demokratických zemích – v Albánii, Bulharsku, Jugoslávii, Maďarsku, Německé demokratické republice, Polsku, Rumunsku a v Sovětském svazu.” Došlo v zásadě k výměně řeckých imigrantů. „V letech 1948 – 1950 tedy imigrovalo z Řecka do Československa přes 12 000 osob. V roce 1956 řeckou skupinou v Československu ještě posílili Řekové z Maďarska.”⁵⁾

Pro Řeky se první zastávkou na jejich cestě v České republice, stal Mikulov, kde bylo zřízeno sběrné středisko. „Řecké děti byly poté rozmístěny do 21 dětských domovů v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Podle potřeby a počtu dětí byly v následujících letech dětské domovy reorganizovány. Děti, které zůstaly v Československu bez rodičů, zde žily do 15 let věku. Poté se usidlovaly v místech, kde již existovala řecká komunita. Poslední dětský domov pro řecké děti fungoval ještě v roce 1962.” „Dospělí řečtí imigranti a jejich rodiny pak nacházeli nové domovy zpočátku především v menších obcích v pohraničí na severní Moravě, ve východních a severních Čechách. Vysídlené pohraničí nabízelo imigrantům jak možnost ubytování, tak pracovní příležitost. Posléze se však řečtí imigranti začali stěhovat do dalších velkých měst v celé ČR, především do Brna, Hradce Králové, Pardubic a Prahy.”⁶⁾

„Imigraci i život řecké komunity v prvních letech organizovaly československé státní instituce a také řecké exilové orgány včetně Komunistické strany Řecka. Pobyt řeckých imigrantů v Československu byl chápán jako dočasný. Proto také důsledně evidovala pohyb řeckých imigrantů a registrovala nově uzavřené sňatky. Větší možnosti na repatriaci Řeků se tedy otevřely až po roce 1974 a především po roce 1981, kdy Papandreuova vláda začala podporovat návrat řeckých politických emigrantů a jejich rodin.”⁷⁾

„Řečtí imigranti, kteří v Československu zůstali a zůstávají, začali od 60. let programově rozvíjet svůj menšinový život. Svoji roli nejednou sehrála i podpora ze strany československých státních institucí a řeckých exilových orgánů.”⁸⁾

Pro uchování vědomí příslušnosti bylo důležité zachování a výuka mateřského jazyka. Z počátku byly hodiny novořečtiny pro řecké děti povinné. V roce 1956 se staly nepovinné. Výuka byla zajišťována učiteli z Řecka, kteří také emigrovali do Československa. Garanci za výuku řečtiny přijaly tzv. „řecké školy“. Na počátku 60. let byla v Praze navázaná spolupráce s jazykovou školou, kde se nejprve učily řecky děti řeckých rodin, později, byly tyto kurzy otevřeny i pro dospělé. Asociace řeckých obcí zaštiťuje výuku řečtiny dodnes. ⁹⁾

„I když dnešní mladí lidé na první pohled působí, jakoby pro ně tradice nic neznamenaly, opak je pravdou. I tito mladí lidé tančí na chytlavý tradiční řecký rytmus, pozpěvují si řecké lidové písně a rádi dodržují národní tradice a zvyky, stejně jako jejich rodiče, prarodiče a generace před nimi.”¹⁰⁾

„Velké množství zvyků a tradic má kořeny a je spojeno s řeckým křesťanským pravoslavným náboženstvím. Kostel hraje důležitou roli každodenního života obyvatel. Řecké lidové písně „dimotika“ jsou sbírkou písní z řeckého venkova. Písně v různých oblastech Řecka mají vlastní rytmus a tanec. Řecko je jednou z mála zemí na světě, kde lidový tanec stále žije, tak, jak tomu bylo v historii. Hrál důležitou roli v životě lidí a byl lidským vyjádřením pocitů každodenního života. Řekové tančí a vždy tančili při křesťanských svátcích, oslavách, v dobách prohry i vítězství, na svatbách, k překonání depresí i nemocí. Téměř každý tanec vypovídá nějaký příběh a ve své době byl považován za nejvyšší druh umění. Tradiční tance se přenáší z generace na generaci do dnes.”¹¹⁾

Proto i u nás se můžete v řeckých komunitách setkat s různými druhy těchto stále udržovaných tradic. Z nichž pro nás nejvýraznější jsou právě ony tance a písně.

Vyhodnocení získaných informací, zahrnujících jednotlivé složky řectví, neukázalo mezi respondenty výrazné odchylky. Důležitým aspektem, týkajícího se tradic, ve smíšených manželstvích je míra soudržnosti s řeckou částí rodiny. Rodina na kterou působí pouze české zvyky, bude těžko dodržovat řecké tradice, proto je kontakt velmi důležitý.

Samotní Řekové, ať už na území ČR nebo jinde, kladou veliký důraz na zvyky a tradice, proto se je snaží předávat dál. Nejsou to pro ně jen obyčejné svátky, dny volna a podobně, prožívají je srdcem a naplno. Každá řecká oslava je doprovázena předem dobře promyšleným programem, což se dá později tvrdit i o, jimi dodržovaných, českých tradicích.

Starší generace (generace našich babiček) byla a je konzervativnější a odměřenější k, pro ně novým, českým zvyklostem. Česká kultura do této generace nepronikla ve velké míře.Zvyky jsou udržovány ve své původní podobě.

Střední generace se stále snaží udržovat řecké tradice, avšak i v jejich domácnostech se postupně objevují prvky české kultury, která na ně působí ze všech stran. Do řeckého povědomí se dostávají české nejdodržovanější tradice, jelikož právě s nimi mají Řekové největší možnost se setkat. Velké oblibě se těší typická štědrovečerní večeře, zejména kapr s bramborovým salátem. Jsou ale některé řecké zvyklosti, které přetrvávají neměnné.

Nejmladší generace oceňuje vzájemné kulturní obohacování, jež mísení kultur přináší. Což je do jisté míry ovlivněno neodmítavým přístupem ze strany Čechů a nepřítomností negativních předsudků vůči Řekům, na rozdíl od jiných národů.

Co se týká mezigeneračních změn v udržování tradic, je až překvapivé, že přetrvávají stále ve stejném rozsahu, bez výrazných rozdílů. Jídelníček je velmi pestrý. Vedle vůně tradičních řeckých pokrmů můžeme v kuchyních cítit také závan jídel českých. Pestrost jídel se však mezigeneračně liší.

Za nedílnou součást řectví považují respondenti při nejmenším elementární znalost řečtiny, navštívení či pobyt v Řecku a angažování se v řeckých organizacích na území ČR. Většina dotazovaných umí výborně česky a snaží se udržovat, i když na nízké úrovni, řečtinu. Četnost návštěv Řecka je poměrně vysoká. Naprostá většina dotazovaných působí, v organizaci Lyceum Řekyň, jako tanečníci lidového sboru. Hlavním cílem této organizace je uchování národních krojů, jejich prezentace formou tanečních vystoupení a hudebních představení. Lyceum Řekyň také organizuje výstavy řeckého lidového umění a pečuje také o jeho uchování. Dále pořádá semináře, přednášky a vydává publikace.

Znak Lycea Řekyň

Vzhledem k lokalitě průzkumu byla, dále uváděnou organizací, Řecká obec Karviná, kde se řečtí příslušníci snaží spojit se všemi Řeky žijícími na území města. Členy mohou být i Češi. V rámci řeckých obcí v ČR se pořádají řecké zábavy, oslavy tradičních svátků, fotbalové turnaje, ale i sraz seniorů.

Koledování patří mezi nejznámější novoroční zvyky, kdy děti i dospělí v předvečer Nového roku chodí od domu k domu a zpívají koledy. V ruce drží jablko nebo pomeranč, to se různí v jednotlivých oblastech. Během zpívání koled vypláceli prutem hospodáře. Věřilo se, že zelený prut dával život všemu, čeho se dotknul. Hospodáři dávali koledníkům za odměnu sladkosti, drobné mince nebo třeba ořechy.

Novoroční tabule se skládá z mnoha pokrmů a sladkostí, častou přísadou je med. Samozřejmě nesmí chybět tzv. VASILOPITY. „Je to lehký novoroční koláč z mouky, cukru a dalších přísad, ve kterém je zapečená mince, tzv. FLURI.” Při krájení koláče se shromáždí celá rodina. Každý člen dostane kousek koláče. Osoba, která dostane kousek se zapečenou mincí, bude mít po celý rok štěstí. „První díl koláče připadne svatému Vasilovi, druhý domu, pak hospodáři, hospodyni a ostatním členům rodiny.“ „Na vesnicích bylo zvykem dávat také jeden díl domácím zvířatům.”

„Se štěstím je spojený i zvyk hrát v předvečer Nového roku karty a jiné hazardní hry, které mají ukázat, kdo bude mít štěstí po celý příští rok.”¹²⁾

„Svátek světla se slaví 6. ledna. Jedná se o velký svátek, neboť se světí vody a odchází ledy. Dokonce má své vlastní koledy, které děti dříve zpívaly dům od domu. Tímto svátkem se oslavuje den, kdy byl pokřtěn Kristus Janem Křtitelem. Probíhá velké vysvědcení, kdy se obyvatelé obce vypraví k moři, popřípadě k blízké řece a pokud není zbytí, tak alespoň k nějaké nádrži s vodou.” Kněz vhodí kříž do vody a odvážní otužilci se vrhnou za ním do ledové vody. „Soutěží, kdo jej první najde a vyloví.“ Otužilec, kterému se zadařilo, „obejde s křížem domy v obci, aby je posvětil a dostal za svůj odvážný čin výslužku. V přímořských oblastech nezapomínali lidé k moři přinést ikony ze svého domácího ikonostasu a zemědělské náčiní, aby je omyli v mořské vodě, která už byla vysvěcena. Tím se každá věc stávala opět čistou a získávala znovu svoji původní sílu.” ¹³⁾

Neboli KARNAVALI, je třítýdenní slavnost, připadající většinou na únor a jeho přesné datum se řídí podle toho, kdy se slaví v Řecku Velikonoce. „Končí tzv. Čistým pondělím, kdy začíná čtyřicetidenní půst před Velikonocemi.”

Před půstem se slaví a hoduje, lidé se shromažďují v jednom domě, kde se hrají různé hry a pořádají se maškarní průvody s nejrůznějšími maskami.

Druhý týden Masopustu se jmenuje Masový a třetí Sýrový a jejich jména také určují druh jídla, které je dovoleno jíst. Čtvrtek Masového týdne se nazývá TSIKNOPEMTI tj. čtvrtek, kdy voní pečené maso. Tento den každý musí péct nebo grilovat maso, tak aby se jeho vůně rozšířila po sousedství. A po dobrém jídle ve čtvrtek, stejně jako v sobotu a neděli se zpívá a tancuje.

V pondělí Sýrového týdne se vychází časně ráno za zvuků bubnů a dud a chodí se od domu k domu celou vesnicí. V každém domě maškary zkontrolují, jestli jsou zemědělské nástroje připraveny po zimě na novou sezónu, a jako odměnu dostanou drobný peníz a víno. Jedí se nejvíce pokrmy ze sýra a z mléka, například TYROPITA – „slaný koláč, který připomíná naše listové těsto plněný FETOU – řeckým ovčím sýrem.” ¹⁴⁾

„Liturgie tzv. druhé vzkříšení probíhá v neděli odpoledne a říká se jí AGAPI - láska, po jejím skončení si všichni dávají polibek lásky. AGAPI se říká společným večeřím prvních křesťanů. Potom se uprostřed vesnice tancuje. Písně i tanec mají pomalý, vážný charakter, proto může tanec vést i kněz.”

V tento den každá rodina opéká pod širým nebem na rožni jehně a KOKORETSI, tj. jeho vnitřnosti a společně se hoduje.

Po dobrém obědě, v přírodě, se začne závodit, aby se ukázalo, kdo je zdatnější. Závodí se v jízdě na koni, v běhu, v přeskoku přes improvizovanou překážku – nejčastěji stůl nebo židli, v hodu kamenem do dálky, vzpírání těžkého předmětu (nejčastěji pytle s obilím) a v přetahování se. Cenou pro vítěze bývalo jehně nebo víno. ¹⁵⁾

„28. říjen je velký den pro řecký národ. Je to druhý státní svátek. Tento den roku 1940 italský diktátor Benito Musolini požadoval řeckou kapitulaci. Řecký národ však odpověděl jednohlasně „NE“, proto se tomuto svátku občas přezdívá OXI, což znamená řecky ne.” Poté Italové vyhlásili Řecku válku a začali ho okupovat, „odpor Řeků byl však větší než kdokoli očekával, a tak se toto řecké „ne“ navždy zapsalo do dějin. V Řecku dnes nenajdeme jediné město či vesnici, které by tento den neslavili s hrdostí a dojetím. Všude visí řecké vlajky, lidé tančí a pořádají se velké průvody.” ¹⁶⁾

Ukázka řeckých tanců a krojů

„Od předvečera Vánoc (u nás Štědrý den) po 6. leden THEOFANIA nebo FOTA, což je den, kdy byl pokřtěn Kristus v řece Jordán – u nás se tomuto dni říká na Tři krále – se v Řecku nazývá DVANÁCTIDENNÍ. Ani Starý ani Nový zákon neudává přesné datum narození Krista, a proto první křesťané slavili Kristovo narození a křest společně 6. ledna. Až v roce 354 po Kristu byl v Římě po mnoha diskusích ustanoven jako den jeho narození 25. prosinec. Tento den je také spojen se zimním slunovratem, kdy kolem 25. prosince začíná znovu vítězit světlo nad tmou.”

„Před Vánocemi se scházely děti, aby si připravily koledy. Den před Vánocemi už za úsvitu vycházely a šly od domu k domu, aby všude oznámily radostnou novinu o narození Krista. V rukou držely barevné svítilny nebo osvětlené loďky. Měly s sebou také hůl, kterou rytmicky klepaly na dveře, aby to přineslo domu dobro a zpívaly koledy. Každá hospodyně odměnila děti podle svých možností, ať už sladkostmi, kaštany nebo ořechy. I když půst před Vánocemi je jen lehký, o samotných Vánocích se jí vždy dobře. Zejména ve vesnicích, kde nezabíjeli prasata na masopust, tak činili už před Vánocemi. A tam, kde se nezabíjí prase, zabíjí se drůbež. V poslední době se krůta, zejména plněná kaštany nebo jinou nádivkou, objevuje skoro v každé řecké rodině.”

„Stejně jako při jiných svátcích, i na Vánoce se peče zvláštní druh chleba CHRISTOPSOMO – Kristův chléb, který je velmi zdobný. Z těsta se vytváří různé tvary, které se liší od rodiny k rodině. U večeře se schází celá velká rodina, stůl bývá prostřený už od předchozího dne. Uprostřed stolu leží CHRISTOPSOMO s medem, kolem jsou rozloženy ořechy, mandle, jablka a sušené fíky. Před jídlem si všichni vzájemně přejí hodně zdraví a vše nejlepší v novém roce.“ „Narození Krista je pro všechny zázrakem, pro Řeky natolik velkou událostí, že v předvečer Vánoc se otevírá nebe a cokoliv si člověk v ten okamžik přeje, to se stane. Proto mnozí čekají až do půlnoci, aby se otevření nebe dočkali.” „Vánoční oheň a setkání celé rodiny je příležitostí pro věštění budoucnosti. Např. podle toho, jak poskočí zrnka pšenice, když se hodí do ohně, lze zjistit, kdo bude žít, kdo zemře, kdo odjede do ciziny.” „Vánoční stromek není pro Řeky typický. Do řeckých domácností se vánoční stromeček dostal až po vzniku novodobého řeckého státu ve 30. letech 19. století s příchodem, původem bavorského, panovníka Oty.” ¹⁷⁾

Řekové, jak již bylo zmíněno, na svých tradicích velmi lpí. Snaží se je dodržovat i v České republice a udržovat své zvyky a tradice v původní podobě. Záleží na několika aspektech např.: v jaké míře je rodina v kontaktu s přáteli či příbuznými stále žijícími v Řecku, jak často navštěvuje Řecko. Naopak u rodin, které nemají dostatečný kontakt s řeckou kulturou, je znatelný český vliv a dochází k postupné přeměně zvyků. Stejná situace se objevuje i v některých smíšených česko-řeckých rodinách. Zde hraje důležitou roli domluva partnerů o tom, v jaké kultuře bude rodina vedena.

Jeden z nejvíce dodržovaných podle dotazovaných respondentů je novoroční zvyk v podobě pečení koláče VASILOPITY (koláč s mincí uvnitř) je jedním z nejčastěji dodržovaných Řeky žijících v České republice. Má velikou oblibu a je předáván z generace na generaci.

V některých řeckých rodinách jsou např. jedny z nejvýznamějších svátků, Vánoce již zcela počeštělé. Na štědrovečerní tabuli je servírován známý kapr s bramborovým salátem.

I v typických řeckých rodinách žijících u nás je dokazování řectví založeno spíše na angažování se v obcích či spolcích s řeckou tématikou. Zde jsou pořádány slavnosti s typickými řeckými písněmi, tanci a jídly.

„Řecké jemně pečené jehněčí a brambory 2 libry (1 libra=0,454 kilogramů) masa z jehněčí kýty 6 (1 palec) kostičky feta sýr 6 (1 palec) kostičky kefalotiri sýr 6 středně velkých oloupaných a rozpůlených brambor 3 stroužky česneku - oloupané a rozpůlené šťáva z 1 citronu oregano podle chuti sůl a pepř podle chuti Postup: Jehněčí nakrájejte na 4-5 palcové kusy. Položte každý kousek masa na čtverec z alobalu. Přidejte ke každému kusu masa jednu kostičku feta sýru, kefalotiri sýru, jeden brambor a půlku stroužku česneku. Dochutíme oreganem, solí a pepřem a pokapeme citronovou šťávou. Důkladně zabalíme do alobalu. Balíčky poskládáme vedle sebe na plech. Pečeme v předehřáté troubě na 350° dvě a půl hodiny. Přidáme dva hrníčky pšeničného likéru (Alexandra´s Halvah). 2 šálky vody 2 šálky cukru 2 kousky soleného másla 2 šálky mléka mleté vlašské ořechy skořice Rozpusťte máslo v hrnci. Přidejte likér z pšenice. Míchejte, dokud se směs nezbarví do zlatova. Tento krok je důležitý, aby jídlo mělo tu správnou chuť a barvu. Mezitím přiveďte směs vody, mléka a cukru do varu, poté přidejte pšeničný likér. Vypnětě plotýnku a míchejte vařečkou, dokud směs nezhoustne. Sundejte hrnec ze sporáku. Zakryjte ho utěrkou a poté přiklopte pokličkou. Nechte odstát asi 30 minut. Pokrm můžete podávat teplý i studený.”¹⁸⁾

Ze zjištěných informací je zřejmé, že Řekové kladou veliký důraz na udržování kultury a rodinnou soudržnost. To je také důvodem, proč mezi generacemi neexistují velké rozdíly ve zvyklostech. Naopak se je snaží předávat dál. Svátky nevnímají pouze jako dny volna, naopak v řeckých domácnostech probíhají náročné přípravy na rodinné sešlosti. Svoje řectví dokazují angažovaností v řeckých organizacích na území ČR. Nebrání se ani přejímání českých tradic, považují to za přínosné. Ovšem určité rozdíly se zde v mezigeneračním přístupu objevují, s mladší generací roste ochota přijímání nových prvků české kultury i kuchyně.

• 28. říjen, Svátky, Tradice [online]. Lyceum Řekyň v České republice, 2007 [citováno 11. 05. 2011] Dostupný z WWW: http://www.lyceumrekyn.cz/tr_svatky18.html

• BITTNEROVÁ, D., MORAVCOVÁ, M. A KOL., Kdo jsem a kam patřím? Praha: 2005. ISBN 80-902785-8-2, str. 60-68

• Fota, Svátky, Tradice [online]. Lyceum Řekyň v České republice, 2007 [citováno 11. 05. 2011] Dostupný z WWW: http://www.lyceumrekyn.cz/tr_svatky2.html

• CHERRY, Scott. A Greek Holiday: Festival to Feature Traditional Cuisine, Dance, Music. Tulsa World [online]. 10. září 1997, 2010 [6. července 2011]. Dostupný na WWW: <http://proquest.mlp.cz/docview/399808026?accountid=16579>. ISSN 87505959.

• Masopust, Svátky, Tradice [online]. Lyceum Řekyň v České republice, 2007 [citováno 11. 05. 2011] Dostupný z WWW: http://www.lyceumrekyn.cz/tr_svatky4.html

• Nový rok, Svátky, Tradice [online]. Lyceum Řekyň v České republice, 2007 [citováno 11. 05. 2011] Dostupný z WWW: http://www.lyceumrekyn.cz/tr_svatky3.html

• Tradiční řecká kultura, Kultura [online]. Asociace řeckých obcí v ČR [citováno 09.09.2011] Dostupný z WWW: http://www.arovcr.cz/tradkult.htm

• Vánoce, Svátky, Tradice [online]. Lyceum Řekyň v České republice, 2007 [citováno 11. 05. 2011] Dostupný z WWW: http://www.lyceumrekyn.cz/tr_svatky1.html

• Velikonoční neděle, Svátky, Tradice [online]. Lyceum Řekyň v České republice, 2007 [citováno 11. 05. 2011] Dostupný z WWW: http://www.lyceumrekyn.cz/tr_svatky11.html

Počet shlédnutí: 139