1. Co je to poznání a jaké máme druhy? → charakteristiky lidského poznání
2. Vznik, průběh a předmět lidského poznání (gnoseologický problém poznání)
3. Jakou hodnotu má poznání a jak je spolehlivé? → hodnota a spolehlivost (noetický problém poznání)

• teorie poznání = epistemologie
  • gnoseologie
  • noetika

• skeptický přístup k životu a poznání
• iluze, vnější svět

• větší důraz poznat sociální realitu

• přesvědčení davu k jakémukoliv závěru
• existuje jisté nerelativní poznání → domněnky, které je možné manipulovat
• př. politika

• †399 př. n. l.
• otec filozofie, proti Sofistům
• Vím, když nic nevím.

• †347 př. n. l.
• žák Sókrata, založil Akademii

• †322 př. n. l.
• žák Platóna, založil Lyceum (= Lykeion)

• většina myslitelů křesťané
• člověk je schopne poznávat realitu

• francouzský myslitel, hlasem měnících se dějin, myslitel zlomu
• fascinován jistotou a spolehlivostí geometrie
• zpochybnil dosavadní školní nauky a existenci vnějšího svtěa
• Myslím, tedy jsem. → nemohu pochybovat o sobě

• nejdříve vznik v rámci etnografie → „boj“ s kvantitativními metodami
• B. Malinowski → nestačí jen dělat statistiky, ale je třeba mít empatický vhled
• reakce na kvantitativní metody

• určitý průběh poznání
• teorie rozvinuta Aristotelem → předfilozofické naivní pojetí
• když něco poznávám, tak se s něčím identifikuji (sjednocuji)
• identifikace není reálná, ale intencionální (= záměrná)
• identifikace formy předmětu, nikoli látky

• realismus (realita je na nás a na našem poznání nezávislá)
• receptivismus (přejímavost)
• objektivismus (poznávám rysy předmětu)
• teorie optimistická (člověk přirozeně rád poznává)
• kognitivní dualismus (poznáváme našimi smysly a rozumem)
  • vnější smysly (zrak, čich …)
  • vnitřní smysly (jednotící, paměť, představivost, hodnotící)
  • rozum (vytváří škatulkování → pojmy, soudy a úsudky)

• díky jazyku reflektujeme a přemýšlíme o tom, co děláme

• Descartes
• poznání je poznáním reprezentací (ideje v nás)
• odmítá receptivismus

• Locke
• veškeré poznání je pouze smyslové
• odmítá dualismus

• odmítá realismus
• všechny ideje si třeba vymýšlím
• subjektivní (Berkeley)
• absolutní (Hegel)

• konstituce reality se subjektem

• proces hledání porozumění
• neuplatňuje statistické či jiné kvantifikační metody
• výzkum v humanitních a sociálních disciplínách, který předpokládá neredukovatelnost intencionálních fenoménů na fenomény neintencionální a k průzkumu těchnto intencionálních fenoménů bere v úvahu perspektivu první osoby

• pohledy na zdravý rozum

1. Racionální psychologie
   • člověk může myslet o vlastním myšlení
   • schopnost rozlišovat mezi realitou a zdáním
   • schopnost rozlišovta různé perspektivy (diverzita perpektiv)
   • svoje reprezantace dokážeme měnit → dostáváme nové informace, adaptujeme a měníme svět
2. Elementární realismus
   • všichni obýváme 1 svět
   • věci existují nezávisle na nás

• induktivní a deduktivní myšlení
• kritéria ( pro posouzení věcí)
• schopnost navrhovat hypotézy a predikovat
• schopnost komunikovat výsledky
• intersubjektivní orientace (schopnost brát v úvahu i ostatní orientace)
• věda má být daleko přesnější a koherentnější

• revizionistická = odlišné pojetí světa od našeho, drasticky ho mění
• deskriptivní = zpřenuje dosavadní vědění, nemění ho

• př. Andreas je zlý, protože mě bezdůvodně nenávidí.

• jak psycholog, tak logik zkoumá myšlení člověka
• psychologa zajímá veškeré bohatství duševního života
• logika naopak zajímá správnost uvažování

• zkoumá mnoho o málu
• předmětem osoby, komunity, sociální skupiny, organizace, instituce a události
• předmětem zájmu Stakea a Yina

• určení výzkumné otázky
• určení případu
• určení metod sběru a analýzy dat
• sběr dat
• analýza a interpretace dat
• zpráva

• popis určité skupiny, společnosti, instituce …
• lze charakterizovat: dlouhodobým pobytem v terénu, pružnou strategií a etnografickým záznamem
• hustý popis (interpretativní a procesuální)
• řídký popis
• druhy:
  • makroetnografie
  • mikroetnografie (fokusovaná)

• = zakotvená teorie
• specifický postup Gasera a Strausse, jak získat a analyzovat data
• vliv symbolického interakcionismu (Mead) → člověk žije ve světě symbolů

• snaha popsat a analyzovat zkušenost s daným fenoménem z hlediska „první osoby“
• cílem vytvoření „pravdivě“ znějícího textu

• zvláštní forma případové studie a historického výzkumu
• předmětem život jedné osoby
• dělení: úplná, epizodická, komentovaná

• interpretace nejrůznějších typů textů, audio a video záznamů, obrazových materiálů
• standardní složka kvalitativního a kvantitativního výzkumu
• důležitá hodnověrnost dokumentů

• popis a ověření minulých objektů, událostí a procesů
• cílem podat zprávu co a proč se v minulosti stalo

• cílem změnit sociální realitu

• vnější smysly - zrak, čich, chuť, sluch a hmat (má více smyslů - tlak, teplota), jsou dálkové
• vnitřní smysly:
  • jednotící (dávají nám dohromady vjemy)
  • paměť (zpřítomňuje událost jakožto minulost
  • představivost (něco před nás staví, ale nemuseli jsme to nikdy vidět)
  • hodnotící (instinkt)

• předměty kolem nás mají vlastnosti primární a sekundární (ty údajně nemají, ale nám se zdá, že mají)
• primární - jsou objektivní (pochází z objektu samého), např. tvar
• sekundární - jsou subjektivní, např. barva, vůně, chuť

1. subjektivita ≠ vztažnost
2. aktuální účinek ≠ dispozice vyvolat účinek
   • př. v lese spadne strom a i když to nikdo neslyší, tak tu ránu udělá

• speciální vlastnost člověka
• zvířata ji nemají - nemají souvislou řeč, jen smyslové poznání
• k svobodnému rozhodování je třeba rozum
• rozum vyvíjí myšlení, které souvisí s jazykem → není ale identické, při napsání slova se něco vybaví
  • př. koruna - u stromu, peníz, na hlavě
• jedno slovo vybaví různé myšlenky → pojmy (víceznačné a jednoznačné)

1. pojem
2. soud
3. úsudek

• 19. století - myslitel George Boole → využít matematiky v logice

• myšlenkový akt (čin), který nám zpřítomňuje aspekt skutečnosti
• pojem ≠ představa
• představa je individuální, pojem je obecný
• představa auta má barvu, ale pojem nemá žádnou konkrétní barvu, je abstraktní

• ta věc individuálně - př. člověk
• formální pojem - auto obecně
• materiální pojem - kola, spojka, volant …

• skupina (množina) předmětů - př. lidé

• to, co pojem vyjadřuje

• relativně úplné, závazné a postačující vystižení obsahu pojmu jinými pojmy

1. adekvátní (dpovídající)
2. neredundantní ( ne nadbytečná)
3. nekruhová

• úplné vystižení jeho rozsahu pomocí jemu podřazených a vzájemně neslučitelných pojmů

• myšlenkové vztažení pojmu k realitě
• pokud se pojmem podaří vystihnout realitu → pravdivý soud
• pokud nepodaří → nepravdivý soud
• pravda je shoda myšlení s realitou
• pravda je objektivní vlastnost soudu, nezávisí na našem myšlení

1. singulární
2. generální
   • obecný
   • částečný

• obecný, kladný → A
• částečný, kladný → I
• obecný, záporný → E
• částečný, záporný → O

• subjekt
• predikát
• kopula

• systém o 2 částech, kde je jedna či více premis a na 2. straně závěr, který by měl vyplývat z premis

• deduktivní a induktivní

Každý savec má plíce. Každá velryba je savec. Každá velryba má plíce.

• pravdivé premisy = pravdivý závěr
• každý úsudek je buď platný nebo neplatný

• nejběžnější forma našeho uvažování
• Kategorický sylogismus je úsudek složený ze 2 premis a závěru, v němž se vyskytují celkem 3 pojmy → subjekt závěru, predikát závěru a střední člen.

• každý soud může mít dvojí kvalitu a dvojí kvantitu = 4 možnosti pro každou premisu a závěr
• v každé figuře existuje 4 x 4 x 4 = 64 možností
• figury máme 4 → 4 x 64 = 256 sylogistických modů
• sylogistický modus představuje formu sylogismu v rámci určité figiry, charakterizované kvalitou a kvantitou všech 3 soudů, ze kterých se sylogismus skládá

• soudy jsou buď pravdivé či nepravdivé
• úsudky jsou buď platné nebo neplatné
• platný deduktivní argument → jsou-li premisy pravdivé, pak je nutně pravdivý i závěr

• závěr vyplývá z premis s pravděpodobností
• úsudek se skládá z argumentu a argumentace
• argument se skládá z premis a závěru

• vychází z faktu, který se skládá z následku a příčiny
• u lidí hraje roli svobodná vůle

• spočívá v tom, že vezmeme 1, 2, 3 … n případů, které mají nějakou vlastnost (premisu) → všichni mají tu vlastnost
• premisy jsou výčet lidí nebo věcí, kteří mají tu vlastnost = zobecnění
• neúplnou indukci dělají pravděpodobnější 4 faktory:
  1. rozsah vzorku - čím větší vzorek prozkoumáme, tím lépe
  2. reprezentativnost zkoumaného vzorku
  3. odstupňovaná relevance predikátů - jsou i jiné vlastnosti, které závěr podpoří či naopak?
  4. zkoumaná vlastnost související s podstatou jejího nositele

• poznání, které je evidentní → člověk tomu rozumí
• člověk má o tom jistotu
• poznání jisté a evidentní → vědění

1. vědění je názor (přesvědčení)
2. pravdivé
3. odůvodnění (justifikované)

• infallibilismus - jsem imunní vůči omylu
• fallibilismus - přesvědčení, že nějaké podložené justifikované tvrzení ještě nemusí být pravdivé (viz Gettier)

• internalismus - pokud vnitřně nevím, že mi funguje paměť, není to vědění → musím vědět, že to vím
• externalismus - pokud paměť funguje, tak je to vědění, byť nevíme, že to víme

1. Trojúhelník má 3 úhly. → a priori, analytická, nutná, neinformativní pravda
2. Strahov je v Praze. → a posteriori, syntetická, možná, informativní pravda
3. Nic nemůže mít vlastnost a její opak zároveň. → a priori, analytická, nutná, neinformativní pravda
4. 2 + 2 je 4. → a priori, analytická, nutná, neinformativní pravda
5. Nejdelší české slovo je „nej…mi“. → a posteriori, syntetická, možná, informativní pravda

• a priori - zjistéme na místě, nezávisle na zkušenosti
• a posteriori - poznatek získaný ze zkušenosti

• analitické - predikát obsažen v subjektu

• informativní - o realitě
• neinformativní - o jazyce

• a priori → analytická → nutná → neinformativní pravda
• a posteriori → syntetická → možná → informativní pravda

⇓

• nemůžeme získat opravdové vědění, protože to, co je informativní není nutné a a priori
• aby člověk měl jistotu, musí se to týkat něčeho, co je nutné

• Může tuhle tezi někdo vědět?
• Může někdo vědět, že nic neví?
• Není to možné.

• mají za cíl systematicky poznání získávat a pěstovat

1. přírodní vědy - fyzika, chemie, biologie
2. sociální vědy - psychologie, historie, sociologie, etnografie

• formální vědy - není jasné, kam je zařadit (logika, matematika)
• filozofie
• teologie

• kořeny sociálních věd v etnografii
• prosadily se kvantitativní metody a jako reakce na ně metody kvalitativní

1. účel
2. pojmový rámec
3. ústřední otázka
4. zmíněné metody
5. strategie výběru
6. validita

• plán by měl sledovat kritéria kvality
• prostředky, které zvyšují kvalitu:
  • triangulace
  • komunikativní validizace
  • dostatek času v terénu
  • pozornost k protipříkladům
  • externí audit

• L. Guba

1. reaktivita
2. zkreslení výzkumníkem
3. zkreslení informátorem

• probíhá na několika úrovních:

1. rozhoudnout, se kterými osobami provedu rozhovor
2. rozhodnout, které zaznamenané rozhovory budu dále zpracovávat
3. jaké úryvky rozhovorů zmíním ve zprávě

• totální výběr - např. všichni lidé z instituce

• role případu podobná experimentu
• volíme případy:

1. ze stejných podmínek a kontextu - pokud dojde ke stejnému výsledku, teorie je dále potvrzena
2. z různých podmínek a kontextu - výsledky se mohou lišit v případě, že je zřejmý vliv kontextu na rozdíl výsledků

• výběr pomocí „sněhové koule“
• „dveřníci“

• respekt k důstojnosti člověka jako osoby vyžaduje morální přístup k výzkumu
• např. soukromí, informovaný souhlas vs. zatajení, emoční a psychické bezpečí, reciprocita

1. Problém
   • Úvod
   • Definice pojmů
   • Hlubší teoretická východiska
2. Přehled literatury
   • Přehled dosavadních studií k tématu a shrnutí jejich přínosu
   • Poukaz na nedostatky dosavadních studií, které má daný projekt odstranit
3. Metodologie
   • Účel výzkumu a výzkumné otázky
   • Plán výzkumu
   • Výběr
   • Aspekty získávání dat
   • Metody získávání dat
   • Pilotní studie
   • Analýza dat
   • Omezení studie
   • Časový plán

1. pozorování
2. rozhovor
3. analýza dokumentů

• standardizované - pevně daná struktura
• nestandardizované (otevřené)

• skryté a zjevné
• zúčastněné a nezúčastněné

• něco primárně umístěného v lidech

1. kvalita mysli (subjektivní pohled)
2. produkt vědeckého myšlení (obsah - objektivní pohled)
3. texty (derivativní)

1. získat pravdu (teoretický účel)
2. dobro, pobavení (praktický účel)
3. krása, užitek (produktivní účel)

1. teoretické vědění
   • metafyzika (= první věda)
   • přírodní filozofie (fyzika, biologie a psychologie)
   • matematika
   • sociální vědy
2. praktické vědění
   • etika
   • politika
   • sport
3. produktivní vědění
   • řemeslo - technologie → cílem užitek
   • umění → cílem krása

• Aristotelés neuvažuje sociální vědy
• logika - metodologie vědy, jde mimo dělení

1. deduktivní (matematika, logika)
   • základním východiskem matematického vědění jsou axiomy
2. empirické (induktivní)
   • experimentální (přírodní)
   • sociální
   • následující platí především pro přírodní vědy (metodologie vědy)
     1. empirické pozorování
     2. zobecnění → teorie
        • jednoduchost
        • obecnost
        • šetrnost
     3. predikce (předpovídatelnost)
     4. testování
        • pozorování
        • experiment
     5. oprava teorie
3. deskriptivní (historie, anatomie, geografie)

• Jsou to dva prostory, které se liší nejen charakterem osídlení a architekturou, ale i převládajícím způsobem obživy, stylem života, kulturou atd.

• Je to prostor mimo městské osídlení, který je charakterizován nižší hustotou zalidnění a tradičně zaměřen na zemědělství.
• Zároveň bývá označován za prostředí méně anonymní, které má vyšší sociální kontrolu, ale také vyšší sociální soudržnost a sociální oporu.

• Jde o sídelní geograficky vymezený útvar, pro který je charakteristický soubor znaků jako je vysoká hustota osídlení, kompaktnost a koncentrace zástavby, typická demografická, sociální a profesní struktura obyvatel (kteří obvykle nepracují v zemědělství, ale naopak v obchodu, průmyslu, službách) a poskytování správních, vzdělávacích, obchodních a kulturních funkcí pro širší okolí.

• zjištění názoru na život v obou lokalitách a především jeho výhody a nevýhody

• snaha o charakteristiku „venkovana“ a „měšťáka“

• žena
• 26 let
• studentka
• venkov

• Podle respondentky A je výhodou života ve velkoměstě nesrovnatelně větší nabídka služeb, více kulturního vyžití, městská doprava, větší nabídka pracovních míst.
• Co se týče výhody života na venkově, tak na vesnici je klid, možnost trávit víc času v přírodě, na zahradě… „Pro mě osobně je velkou výhodou možnost mít domácí zvířata (5 koček, pes, králíci, slepice), což ve velkoměstě není dost dobře možné (pokud člověk nemá domek s větší zahradou). Další výhodou života na vesnici jsou dobré mezilidské vztahy. Všichni se znají a není problém někoho požádat o pomoc (pokud to zrovna není obecní zloděj, feťák nebo jiná osoba se špatnou pověstí).“.
• Kdyby se měla přestěhovat natrvalo z vesnice do města, chyběli by jí rodiče, přátelé, známí, kočky, Elza, vesnický klid, pohoda, atmosféra i pomluvy. Dále by jí chyběla domácí vajíčka, musela by si začít kupovat např. jablka, kterých má doma takový nadbytek, že s nimi krmí králíky. „Nedokázala bych si představit léto bez ovoce a zeleniny, které rostou na zahradě. Léto v Praze bych si v podstatě nedokázala představit vůbec. Žádné grilování na zahradě, koupání se v bazénu, ježdění na kole k rybníku. V Praze bych na kolo nesedla, aby mě něco nesrazilo a na „veřejnou plovárnu“ by mě asi taky nikdo nedostal.“.
• Ale na druhou stranu, pokud by se natrvalo vrátila na vesnici, chyběl by jí ruch velkoměsta (od kterého si každý víkend jezdí odpočinout), chyběli by jí lidé. „Hlavně by mi chyběla dostupnost služeb a městská doprava. Autobus od nás ze vsi jezdí asi 5 krát denně a pokud si člověk chce něco zařídit, musí jet autem.“.
• „V současné době už nejsem doma ani na vesnici ani v Praze. V neděli se mi nechce do Prahy a v pátek se mi nechce do Bučic. Rodiče jsou nešťastní z toho, že jsem v Praze víc doma než doma (na vsi). Nejhorší pro mě je, že pro Pražáky jsem pořád vesničan a pro vesničany už sem Pražák. Neumím si představit, že bych zůstala trvale v Praze nebo na vsi. Ideální je pro mě kombinace obojího.“.
• Problémem při přestěhování z vesnice do města je podle respondentky A zorientování se ve městě a neustálé davy lidí. „Nepříjemné je také, že lidé v Praze se chovají úplně jinak (spíš nepřátelsky). Pro mě byl největší problém zorientovat se v dopravě a najít to, co hledám (např. různé obchody, úřady, ulice apod.). Tenhle problém mám i po 4 letech, takže to asi nebude tím, že jsem z vesnice, ale spíš tím, že jsem na tohle prostě tele.“.
• Problém při přestěhování z velkoměsta do vesnice vidí možná v tom, že by se člověk najednou musel snažit zapadnout do skupiny lidí. „Kdo by chtěl žít na vesnici tak anonymně jako v Praze, tak by byl velmi neoblíben. Šok by byl možná i to, že kdyby si ráno chtěl koupit chleba, aniž by si ho den předtím objednal asi by nepochodil (alespoň u nás). Bez auta a řidičáku by se na vsi neobešel vůbec.“.

• muž
• 41 let
• pracující
• město

• Jako výhodu svého bydliště vidí v tom, že je zde hodně známých, kulturní vyžití, větší množství pracovních míst.
• Za přednosti vesnice vnímá klid a čistý vzduch.
• Respondent B si myslí, že se lidé mají lépe na vesnici a jako důvod uvádí: „Jelikož jsem starší člověk, nechci už někam pořád pospíchat a chci klid! Stejně nikam nechodim.“.
• Mezilidské vztahy jsou podle něj lepší spíše na vesnici a dodává: „Záviděj si všude stejně, ale ve městě neznáš na sídlišti ani souseda. Je to jenom v lidech.“.

• žena
• 23 let
• studentka
• město

• O výhodách města říká: „Město nutí člověka udržet si takovej ten přehled. Mezi výhody řadím určitě dopravu, pracovní příležitosti, nákupy a v podstatě i tu anonymitu, kterou město nabízí.“.
• O životě na vesnici si myslí, že jeho přednosti jsou příroda a klid.
• Respondentka C si nedokáže představit, že by se musela někdy odstěhovat z Prahy. „Jelikož celej život žiju v Praze, tak si ani nedokážu představit, že bych se měla odstěhovat na vesnici. Líbilo by se mi mít tam chatu a občas si tam zajet odpočinout, ale žít tam natrvalo? To opravdu ne. Nicméně nejvíc by mi chyběl ten ruch, co tady máme.“.
• Ale když si představí, že by se přestěhovala, tak se domnívá, že by musela řešit především problémy spojené s dopravou.
• S respondentkou A se shodla na tom, že nemůžeme jednoznačně určit, kde se lidem žije lépe.
• A k mezilidským vztahům říká: „Tak říká se, že lidi na vesnici se víc znaj. Je pravda, že ve městě sou vztahy v mnohem menším rozsahu, ale má to taky svoje výhody. Obecně si myslim, že sou lepší vztahy na vesnici, ale mně ty chladnější vztahy ve městě nevadí. Asi to bude tím, že tady žiju celej život.“.

• viz kolegyně

• člověk, který žije na venkově více než polovinu svého života
• osoba, která má velice kladný vztah k přírodě, k zemědělství a hospodářským zvířatům
• lidé, kteří se nevyhnou „pořádné práci“

• zpohodlnělý člověk
• vše má po ruce
• má podstatně více možností, než lidé z venkova

• lepší dostupnost všeho,
• pracovní podmínky,
• větší anonymita,
• MHD.

• větší klid,
• pohoda,
• příroda,
• čistý vzduch,
• méně lidí,
• vesnice je jedna velká rodina.

• velkou nutností je řidičský průkaz, pokud osoba žije na venkově
• nevýhodou venkova je špatná dostupnost zdrojů
• výhoda venkova – příroda všude okolo (velká přednost dle respondentů)
• větší soudružnost mezi obyvateli na venkově, ve městě se lidé neznají i když žijí v jednom domě (paneláku)

• Lidé si myslí, že na životě ve městě je výhodnější dostupnost zdrojů a výhodou vesnického života je příroda okolo nich a větší klid.



Počet shlédnutí: 72