Klasifikace věd by měla odpovídat struktuře světa, a tak se z ní z filosofického hlediska stává závažný problém, protože právě otázka po povaze struktury světa je jednou z těch základních věcí, kterými se filosofie zabývá.

Vědy lze třídit podle nejrůznějších hledisek a těžko lze předpokládat hledisko univerzální. ¹⁾

Klasifikací věd se zabývali už antičtí myslitelé. Nejvlivnějším bylo Aristetolovo dělení. To rozlišuje trojí vědění podle jeho cíle. Nejvýše stojí poznání teoretické, protože usiluje o pravdivé poznání pro ně samo. Naopak poznání praktické má vést k dobrému jednání člověka individuálně i ve společnosti, a tudíž jeho hodnota spočívá v praktické činnosti samotné. Poslední typ, vědění produktivní, vede k vytvoření krásných či užitečných věcí - hodnota spočívá ve výsledku tvůrčí činnosti.

1. Teoretické - tzv. první věda či teologie (později nazvaná metafyzika, a ještě později ontologie), fyzika (tzv. přírodní filosofie), matematika
2. Praktické - etika, politika, ekonomie
3. Poietické (produktivní)
   • řemesla a technologie (patří sem běžná řemesla jako jsou kovářství a truhlářství, ale i zemědělství, chovatelství a lékařství),
   • umělecká činnost (výtvarná - např. sochařství či malířství, músická - např. hudba a divadlo, a literární, jako např. rétorika)²⁾

Ne všechny prameny se však na tomto dělení shodují. Je možné nalézt i verzi, která říká, že Aristoteles rozlišoval mezi vědami postihujícími obsah myšlení a vědami postihujícími formu myšlení a sdělování (čili nástroje dokazování přesvědčování). Tato verze vyděluje logiku a rétoriku a řadí je do druhé skupiny.³⁾

Na počátku novověku zaznamenaly velké úspěchy přírodní vědy (především fyzika a matematika). Díky tomu převládal názor, že prostřednictvím jejich přístupů lze vysvětlit všechny jevy skutečnosti – tzn., že i jevy psychické i kulturní. Seriózní vědecký zájem o duchovní vědy tak byl dlouhou dobu téměř tabu – pokud se už věda takovými věcmi zabývala, tak se snažila je převézt do takové podoby, aby je bylo možné dokázat fyzikálně. Zápas o osamostatnění duchovních věd (sociologie, psychologie, kulturologie, historiografie atp.) byl zahájen až koncem 19.st. V této době šlo především o to prokázat, že některé oblasti lidského života vyžadují pro svůj popis specifické přístupy, na něž tradiční přírodovědecké metody nestačí.

(1848 – 1915; novokantovec) proto začal vědy dělit na:

• nomotetické – hledají obecné zákonitosti, patří mezi ně především přírodní vědy
• idiografické – zabývají se jedinečnými událostmi, duchovní/kulturní vědy

(1833 – 1911) – pokusil se ohraničit svébytnost duchovních věd i z metodologického hlediska

• přírodní vědy – tzv. vysvětlující
• duchovní vědy (humanitní, společenské: historie, právo, literární věda) – tzv. rozumějící (používají zvláštní metody jako je předporozumění, znovuprožívání, vcítění)⁴⁾

Narozen roku 1940, rakouský filosof a teolog.

Ve svém Úvodu do filosofie dělí vědy na:

1. Univerzální - filosofie, teologie
2. Speciální
   • Reálné – zkoumají určitou oblast empirické skutečnosti. Lze je dále dělit na přírodní (např. fyzika, chemie, biologie) a kulturní, které se člení na duchovní (historické, náboženské) a sociální a ekonomické vědy
   • Formální – zkoumají abstraktní strukturu souvislostí, např. logika, matematika

Z jiného pohledu lze rozlišovat vědy teoretické a praktické (či normativní, předepisující člověku, jak má jednat, např. etika), nebo aplikované (např. technologie).⁵⁾

V současnosti lze vědy rozlišit na základě odlišných metod, popř. cílů na matematické, přírodní (empirické) a humanitní (společenské). Každá věda si pro výzkum předmětné oblasti vytváří své metody nebo je přejímá z jiných věd.⁶⁾

Definice (Disman): nenumerické šetření a interpretace sociální reality Cílem je odkrýt význam získaných informací. Vytváření nových hypotéz, nového porozumění, vytváření teorie Vhled do co největšího množství dimenzí daného problému – jde do hloubky. Velké množství informací o malém počtu jedinců Problematická až nemožná generalizace na celou populaci

Důležitý doplněk kvantitativního přístupu Odpovídá na otázku: „proč?“ Správný výzkum obecně je: Validní (platné, věrohodné informace) Reliabilní (spolehlivé - opakovatelný) …používá triangulaci (dat, badatelů, teorií, metodologie)

Cíl výzkumu: U kvantitativního výzkumu: Testování hypotéz

U kvalitativního výzkumu: Vytváření nových hypotéz Nového porozumění Vytváření nové teorie

Pokud je pro nás důležité porozumění lidem v sociálních situacích, tedy tehdy, potřebujeme-li definovat jak populace prožívá studovaný problém. Pokud pro nás není důležité, jak jsou jevy rozložené v dané populaci a generalizace na celou populaci není cílem. Když studujeme nějaký málo známý problém. Můžeme ho použít jako předvýzkum pro následný kvantitativní výzkum. Pro studium jevů, které mají takový charakter, který apriorní operacionalizaci vylučuje. To se např. může týkat zkoumání minulosti, informací uložených třeba v narativech pamětníků, nebo v osobních dokumentech

Metoda soubor operací, činností, pomocí kterých se uskutečňuje vzájemné působení výzkumníka a jeho prostředků se zkoumaným objektem soubor pravidel, kterými se řídí vědecká práce

Procedura souhrn specializovaných, organizovaných činností sloužících k získání potřebných informací Proceduře se podřizuje výběr technik.

Technika způsob získávání a následného zpracování prvotní empirické informace Technika označuje poměrně malou část poznávacího procesu,která má charakter rutinní, spíše technické operace. Funkčně je možné rozlišovat techniky sběru dat a zpracování dat

Jak zaznamenat data? Důležité je, aby výzkumník zaznamenával i své pocity, dojmy a nálady, protože je nejdůležitějším nástrojem analýzy, ale také zdrojem možného zkreslení.

Pozorování – terénní zápisky, natáčení

Rozhovor – stručné zápisky, přepis z diktafonu

• Induktívny postup (teória sa vytvára počas zberu dát)
• Sociálny interpretativizmus
• Filozofická hermeneutika
• Sociálny konštruktivizmus
• Postkonštruktivizmus
• Etnometodológia
• Postmodernizmus
• Feministická standpoint teória
• Analytické zátvorkovanie

• Prípadová štúdia (Podrobný popis a rozbor jedného prípadu. Aké sú charakteristiky daného prípadu?)
• Etnografický prístup (Popis kultúry (=spoločné postoje, hodnoty, normy a jazyk) skupiny ľudí. Aké sú kultúrne charakteristiky danej skupiny / kultúrnej scény?)
• Zakotvená teória (Grounded theory; Návrh teórie pomocou dát, ktoré výskumník zhromažďuje pomocou rôznych metód. Akú teóriu (vysvetlenie) možeme odvodiť analýzou dat o fenoméne?)
• Fenomenologický výskum (Porozumie, ako jedinci vnímajú určitú (rovnakú) skúsenosť.)
• + „doplnkové“: biografický v., štúdium dokumentov, historický v., kritický v., akčný v.

1. Výber predmetu výskumu
2. Definovanie námetu
3. Formulovanie výskumnej otázky
4. Teoretická príprava
5. Výber vzorku
6. Príprava scenáru rozhovoru

Cieľom je spustiť dynamiku konverzácie. Počas rozhovoru by sme ho mali ignorovať a klásť otázky prirodzene. Najprv ale otázky musíme vstrebať, zapamätať si ich. Dôležité sú prvé otázky. Čítame ich, aj keď ich poznáme. Formálne veci na začiatku skrátime a najlepšie je pustiť ihneď diktafón, aby sme zachytili aj situáciu, v ktorej sa nachádzame. Často sa na začiatku objavia (vyslovia) dôležité informácie. Scenár je dobrý, aby sme na nič nezabudli. Dobré je tam mať aj ďalšie veci - ako reagovali, ako byli otvorení … Na čo nezabudnúť (prejavovať sympatie, zúčastnenosť).

Kvantitativní výzkum je metoda standardizovaného vědeckého výzkumu. Kvantitativní výzkum se označuje také jako tradiční, pozitivistický, experimentální nebo empiricko-analytický. Popisuje jevy pomocí proměnných neboli znaků, které jsou sestrojeny tak, aby měřily určité vlastnosti. Výsledky takových měření jsou poté zpracovány a interpretovány, například s využitím statistiky. Jeho hlavním cílem je ověřování platnosti teorií pomocí testování z těchto teorií vyvozených hypotéz. Kvantitativní výzkum se zaměřuje na rozsáhlé společenské otázky a zkoumá velký okruh informací.

Kvantitativní výzkum je založen na deduktivním přístupu.Vyžaduje silnou standardizaci, která mu zajišťuje vysokou reliabilitu. Standardizace ale také vede k výrazné redukci množství zjišťovaných informací, což způsobuje poměrně nízkou validitu výzkumů.

1. Formulace teoretického nebo praktického problému 2. Formulace teoretické (obecné) hypotézy 3. Formulace souboru pracovních hypotéz 4. Rozhodnutí o populaci a vzorku 5. Pilotáž (kontrola předmětu a populace) 6. Rozhodnutí o technice sběru dat 7. Konstrukce nástrojů sběru informací 8. Předvýzkum (kontrola výzkumného nástroje) 9. Sběr dat 10. Analýza dat 11. Interpretace, závěry, příp. teoretická zobecnění

Kvantitativní vědec považuje realitu za „objektivně“ danou, „vně vědce“, existující nezávisle na vědci. Zkoumané vztahy lze měřit objektivně pomocí dotazníků nebo měřících přístrojů. V kvantitativním výzkumu má zůstat vědec „nad věcí“. Proto při statistických šetřeních se hodnotí nezkreslenost výběru, provádí se náhodný nebo systematický výběr a udržuje se „objektivnost“ posuzování situace. V kvantitativním výzkumu se hodnotový systém vědce nemá uplatnit. Při analýze se používá neosobní přístup, komunikují se fakta jako evidence skutečnosti. Jazyk užitý ve zprávě o kvantitativním výzkumu má být neosobní a formální a musí užívat slova jako vztah, srovnání, populace, měření, testování hypotéz. Koncepty a proměnné jsou dobře definovány pomocí uznávaných definic. Kvantitativní metodologie používá deduktivní formu logiky, přičemž se testují teorie a hypotézy s přihlédnutím ke kauzálním vztahům typu příčina-důsledek. Koncepty, proměnné a hypotézy se vybírají před začátkem sběru dat a zůstávají pevné po celou dobu zkoumání. Cílem zkoumání je vytvoření generalizací, které přispívají k teorii a které dovolují lépe predikovat, vysvětlovat a případně ovládat dané fenomény. Generalizace jsou spolehlivější, pokud měřící metody jsou přesnější a spolehlivější.

Mezi kvantitativní techniky sběru dat patří např. experiment, dotazník, anketa, statistické šetření, obsahová analýza či strukturované pozorování. V kvantitativním výzkumu jsou sbírána jen ta data, která potřebujeme k testování hypotéz. Kvantitativní výzkum pracuje s daty zpracovatelnými počítačem.

Metody kvantitativního výzkumu použijeme tehdy, pokud potřebujeme generalizovat naše nálezy na populaci jedinců a pokud je naším cílem testování hypotéz. Hypotéza vyjadřuje vztah dvou proměnných, které charakterizují určitý jev, vlastnost či podmínku, které zkoumáme (věk, IQ apod.). Proměnné nabývají různých hodnot, které musíme definovat a je třeba je operacionalizovat, aby byly měřitelné. Existují dva druhy proměnných - měřitelné a kategoriální, které nelze kvantifikovat, ale pouze zařadit do tříd. Dále se setkáme se dvěma typy proměnných, a to nezávislou a závislou. Nezávislá proměnná je příčinou nějaké změny a závislá proměnná se mění vlivem nezávislé proměnné (např. výsledek žáků se mění vlivem vyučovacího stylu).

Měli bychom být schopni odhadnout, které proměnné jsou podstatné pro studovaný problém a že žádná důležitá proměnných nebyla opominuta. Dále je nutné pro každou z proměnných navrhnout dostatečně validní operační definici.

Sběrem dat rozumíme vlastní výzkum v terénu. Je důležité, aby výzkum splňoval podmínku validity a reliability. Reliabilita výzkumu znamená, že jeho opakováním za stejných podmínek získáme stejné výsledky. Validita výzkumu neboli reprezentativita (platnost) znamená, že jeho výsledky odpovídají skutečnosti, je tedy možné výsledky zobecnit v závislosti na vzorku. Kvantitativní výzkum se vyznačuje vyšší reliabilitou a nižší validitou, oproti tomu kvalitativní výzkum má nižší reliabilitu a vyšší validitu.

Mezi kvantitativní techniky sběru dat patří např. experiment, statistické šetření, obsahová analýza či strukturované pozorování.

Podstatou experimentu je aktivní manipulace s určitou charakteristikou (znakem) a sledování, jak se tento zásah projeví na jiné charakteristice (znaku). Co se týče obsahové analýzy, je uplatňován kvantitativní statistický přístup, kdy se materiál interpretuje v korelacích dat a vztazích proměnných dat. Používají se standardizované počítačové postupy různých programů(počet sloves, podstatných jmen, krátké věty, souvětí, kladné věty záporné apod.).

• + eliminace působení rušivých proměnných

• + relativně rychlý sběr a analýza dat

• + výsledky poměrně nezávislé na výzkumníkovi

• - kategorie použité ve výzkumu nemusí odpovídat lokálním, subkulturním apod. zvláštnostem

• - výsledky mohou být příliš abstraktní, obecné

• - výzkumník může opomenout důležité fenomény či intervenující proměnné, protože se soustřeďuje pouze na testování určité teorie, která s nimi nemusí počítat

Blecha, Ivan. Filosofie. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2004, s. 158-159

Kočnar, Ondřej, Novotný, Daniel a kol. Metodologie vědy (pracovní verze), s. 8-9

Vkrabici. Dějiny a dělení vědy [on-line]. [cit. 30. 3. 2012]. Dostupné z: <http://vkrabici.cz/2010/09/dejiny-a-deleni-vedy/>

Majerová, V. a kol.: Sociologie venkova a zemědělství, ČZU, Praha, 2006. s. 78-83

Hendl, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, 407 s. ISBN 8073670402. 

Počet shlédnutí: 66