11. 7. - 23. 7.

Borecký - Gáj, Veliko Središte
Herrmannová - Kruščica, Jasenovo
Novotná - Češko Selo, Bělehrad
Kopal - Bela Crkva

Srbští Češi nás přijali velmi vřele. Domluvené ubytování u pana Šovánka v Kruščici a pana Votipky v Bele Crkvě bylo téměř zdarma. Host je skutečným „bohem do domu“, čehož jsme jako slušně vychovaní studenti zpravidla nezneužívali. Výzkum probíhal primárně v ohnisku krajanského osídlení v oblasti kolem městečka Bela Crkva (východně od Bělehradu u rumunských hranic). Neopomněli jsme ani na odlehlejší vesnice s českou minoritou jako je Gáj (u Kovinu) a Veliko Srediště (u Vršce), kam Češi sešli z rumunských hor jako poslední v roce 1916 v případě Gáje, a nebo se odlišují náboženským vyznáním v případě Srediště.

Srbsko se v současnosti stále vzpamatovává z vojenských úderů a následných ekonomických sankcí po válce v Jugoslávii zuřící v devádesátých letech. Podnebí v rovinaté Vojvodině přeje zejména pěstování pšenice, kukuřice a slunečnic. Fungování závlahového systému stagnuje s poklesem hladiny důležitého vodního toku, řeky Dunaje, což spolu se snižujícím se ročním úhrnem srážek vede ke kolísavým zemědělským výnosům. Neuspokojivý je taktéž stav agronomické techniky. Bezpečnostní situace je v severní části Srbska (Vojvodina) dobrá, lidé nemají potřebu výrazně chránit svůj majetek. I v desetitisícové Bele Crkvě se v denních hodinách nezamyká. Hojně využívaná kola jsou odkládána bez výrazného dohledu. Dostupnost lékařské péče je uspokojující. Na základních školách vzrůstá důraz na světové jazyky (angličtina, němčina). Turistický ruch v oblasti Jižního Banátu čilý není.

Češi se z velké části (Bela Crkva a Bělehrad) živí jako farmáři. Čistě české rodiny lze najít nejvíce v obci Kruščice pokud jde o poměr a většinově pak žijí ve vesnici Češko Selo. Mladší generace se s ostatními národnostmi Vojvodiny (Srbové, Maďaři, Rumuni, Chorvaté, Slováci atd.) začala výrazněji prolínat v padesátých letech. Dnes mladí z českých rodin českému jazyku rozumí, ale gramatiku nemají zažitou, proto se většinou v češtině nevyjadřují. Svého původu jsou si přesto dobře vědomi.

Výše uvedené jsou opravdu drobné postřehy, které nemusí být v rychlém náčrtu stoprocentě přesné. Berte je prosím s jistou rezervou.

Důležité:
- opravdu šikovný je deník, nekašlat na něj a poctivě si psát údaje a postřehy, na konci každého dne pak události cestopisnou formou
- doporučujeme i diktafon nebo mp3 s kvalitním záznamem, odpovědi na zásadní otázky půjde lépe citovat, neuniknou zajímavá vyprávění (zpestření na plánovanou výstavu)
- kvůli darům není špatné navštívit levné knihy (mnoho materiálu - knihy, CD, DVD - o Praze a ČR)… paragony všechny uschovat, bonbony jsou pro děti taky prima
- knížky se osvědčily, v Srbsku rozdávat léky by byla spíš urážka (nutné zvážit podle země)
- cestovní slovníky je možné půjčit v knihovnách
- zásadní je info na stránkách mzv.cz, v mém případě se ukázala jako zrádná např. přihlašovací povinnost
- předvolby pro volání dobře nastudujte a zapište, v Srbsku to byl místy zmatek v numerách
- peníze na dvě místa a vždy dostatek pitné vody, to je asi základ :)
- Petr nahodil zajímavou vychytávku vést s sebou ještě druhou fake peněženku s několika bezcennými bankovkami, zahodit jí zlodějům a utíkat :)
- taktéž jeho je rada zapsat si do mailu všechny důležité údaje, od čísel pasu po telefon domů, obezřetnost neškodí

Kdo to dá s 30l batohem, tomu kupuju flašku Havany. Sám jsem nebyl dalek podobné sázce.
Je to zvláštní zkušenost, naučit se zase něco víc o lidech, není se čeho bát. Těšte se :)
Váš míla
Milu zcela nepochopitelně jako světový potravinářský skvost no.1 v Srbsku neznají. Ale fuj.


Počet shlédnutí: 35