Uživatelské nástroje
Symbolická klasifikace
Symbolická klasifikace je hlavní téma kapitoly Tělo jako symbol a také předmět antropologie náboženství.Max Weber charakterizoval lidi jako tvůrce smyslu. Lidské společnosti dávají smysl svému okolí, uspořádávají, klasifikují, usměrňují a regulují. Symbolická klasifikace se vztahuje k vy vytváření smysluplných světů a soustav vztahů. Lidské tělo se užívá jako klasifikační mechanismus. Nástroji klasifikačního procesu je například věk, pohlaví, etnické a kulturní rysy, zdraví, oblékání atd. Vždy, když se setkáme s nějakou osobou, tak ji automaticky klasifikujeme (zařazujeme). Jakým způsobem klasifikujeme a využíváme klasifikačních kategorií se různí podle kultury, ke které patříme. Klasifikovat osoby lze na příbuzné, učitele, přátele a další skupiny. Naše chování je určeno podle toho, co pro nás jednotlivé kategorie znamenají. Antropologický přístup k náboženství zahrnuje symboly, mýty, obřady, zkušenosti s posvátnem a jak působí uvnitř společnosti, kterou utváří.
Symbol
Lidé žijí v symbolickém světě. Například: oblečením, vyjadřováním poct, uniformou, nošením stužky, zpěvem hymny lze vyjadřovat členství k nějaké skupině. Pokud potkáme jeptišku, tak lze podle oblečení usoudit, že je zaslíbena Bohu. Symbol je něco, co zastupuje či představuje něco jiného. Symbolem může být cokoli, pokud to neodporuje tradicím a zvykům. Symboly jsou kulturní konstrukty a ne všechny mají takový význam, aby byly přijaty všeobecně. Význam není vnitřní, nevychází ze symbolu jako takového. Ve vztahu k jiným symbolům he lze chapát jako součást jednoho kulturního celku. Kupříkladu prsten, v západní společnosti snubní prsten vyjadřuje věčnost či závazek, v jiné společnosti zase jiný význam. Nebo mušle jsou v některých kulturách využity jako platidlo, v jiných ozdobu nebo suvenýr.
Pravá a levá
Tímto tématem se zabýval francouzský sociolog Robert Hertz. Napsal knihu s názvem Přednost pravé ruky: studie o náboženské pluralitě, kde se zabývá posvátným vs. profánní. Pravá ruka je upřednostňována. V knize Fiony Bowle je uvedeno vysvětlení na podobnosti rukou a jejich odlišných rolí. Pravá ruka má pocty, výsady, levou se naopak pohrdá, nemůže dělat nic. Všeobecně je pravorukost rozšířenější než levorukost. Například u Maorů je pravá strana posvátná, jsou zde dobré a tvůrčí síly, tato strana je mužská a přichází z ní štěstí. Levá strana je profánní s rušivými a podezřelými silami, přichází odsud smrt a trápení a je ryze ženská. Postavení v prostoru není náhodné. Směrem na východ se staví sakrální stavby a je to směr motliteb. Lidskému tělu jsou přiřazeny světové strany. Západ je vzadu, jih vpravo a sever vlevo. Tudíž na pravou stranu dopadá slunce a na levou stín. Orientace člověka ke slunci neboli jeho spojitost se sluncem je kulturní akt - tělo užíváme jako symboly, které si myslíme a dáváme tak světu smysl.
Kulturní pravidla se jeví jako přirozená, když nás k sociálním konstrukcím vede tělo. Rozlišení na pravou a levou v západní společnosti klesá, ale kategorie nemizí, je to způsobeno novými symboly, snížením důrazu apod. Hertz po zjištění významu pravo – levé polarity mozku, zastával názor rozvinutí celého potenciálu. Maurice Merleau – Ponty kladl důraz na tělesnou povahu vnímání. Zkušenost se světem získáme zprostředkovaně naším vnímáním, tedy biologicky, psychologicky, duchovními mechanismy či smysly. Jak svět působí na tělo, tak naše zkušenost toho, že jsme ve světě, ovlivňuje a tvoří jevy, kterých jsme součástí. Probíhá neustálá interakce mezi tělesným jednotlivcem a sociálním a přírodním světem, kterého jsme součástí.
Čistota a nebezpečí
Tímto tématem se zabývala Mary Souhlasová v knize Čistota a nebezpečí: rozbor pojmů nečistota a tabu. Ve svém díle se zabývala univerzálností lidského těla jako zdroje sdílených významů. Tělo je složitá struktura. Funkcí částí těla a jejich vztah jsou symboly pro další složité struktury. Souhlasová ukázala, že i nejnižší tělesné procesy mají nejpropracovanější interpretace. V úvodu knihy píše o pravidlech očišťování, což považuje za vynikající způsob, jak studovat náboženství. Dále definuje lékařský materialismus – ten se snaží vysvětlit či zdůvodnit pravidla o očišťování na základě vědeckých, lékařských či hygienických zásadách. Opakem je názor mystická účast, kdy se obřady a ustanovení tzv. primitivních kultur považuje za iracionální a mají magický a mystický význam. Douglasová ho charakterizuje, ale neschvaluje. Představy o nečistotě vyjadřují symbolické systémy a rozdíl mezi chováním ve vztahu k nečistotě v jedné části světa a v jiné jen nepodstatný. Pojmy špína a znečištění dříve definováno jako něco nevhodného. Špína není nikdy jediná a izolovaná událost, je to systém. Není to věc sama o sobě. Například chování a postoje proti špíně. Která je odsuzována, že něco (nějaký předmět) narušuje zavedené klasifikace (například boty na stole, špinavé nádobí v koupelně…). Jako lidé vytváříme významové vzorce na základě individuální a kolektivní zkušenosti. Máme dvě možnosti, jednou jsou filtrační mechanismy, což znamená, že lidé nemají rádi nejednoznačnost anomálie, takže to, co nemáme rádi, přehlížíme. Druhou možností je uznat anomálie, zreorganizovat naše schéma tak, aby se do něho anomálie dala zařadit.
Reakce na anomálie
Mary Douglasová definovala pět způsobů, kterými se společnost vyrovnává s výskytem anomálie. Prvním způsobem je předefinování, další způsoby jsou pak eliminace fyzickou regulací, vyhýbání se, označení za nebezpečné a povznesení obřadem.
Bruce Lincoln pak rozšířil pět strategií Douglasové o další dvě, o estetizaci (objekt umění) a zdroj pobavení a posměchu. Dále vyslovil teorii, která říká, že společnost je ochotna nahlížet na anomálii kladně za předpokladu, že není spokojena se současným stavem nebo s fungujícím zřízením. Naopak pokud jsou lidé spokojení se stávajícím stavem, budou na anomálie reagovat negativně, budou je vnímat jako narušení.
Obecně se dá říci, že kladná reakce na anomálie má za následek změnu klasifikačních hranic ve společnosti. Může se tak stát sporem nebo v klidu, pozvolně nebo náhle, zákonem nebo posunem veřejného mínění.
Symbolická těla a atomové bomby
Podle teorie Petera Reynoldse je veškerá technika promítnutím tzv. symbolického těla do krajiny. Spojuje projekt vývoje jaderné zbraně Manhattan právě s tímto promítnutím. Tvrdí, že projekt Manhattan byl jakýmsi „kultem mužské solidarity“. Poukazuje při tom na odloučenost vědců (mužů) od okolí, jejich uvažování a vyjadřování v pojmech početí a zrození, pojmenování jaderných hlavic, atd. Tyto fakty pak používá pro podložení své teorie o snaze vědců sestrojit nejen jadernou zbraň, ale nevědomky i dokonalé mužské tělo.
Cvičení těla a sociální nadvláda
V této části kapitoly Fiona Bowie ukazuje na článku M. Mausse a příkladu dívčí internátní školy Judith Okely, jakým způsobem může společnost ovládat a cvičit lidské tělo. M. Mauss na řadě příkladů uvádí, že to, co pokládáme čistě za biologický či fyziologický jev (jak je např. běhání, chůze, držení těla atd.) je ve skutečnosti nutno se naučit. Mauss poukazuje na řadu rozdílů v tělesných technikách mezi pohlavími a kulturami. Pro naučené tělesné techniky, které jsou ovlivňovány jak biologicky, psychologicky tak kulturními faktory zavádí pojem habitus. Zároveň poukazuje na to, že výzkum by se neměl ubírat směry, které hledají, která z těchto tří složek se na habitu podílí nejvíce (protože podle Mausse je prakticky nemožné oddělit jednu od druhé), ale výzkum by se měl zaměřit na to, jak společnost podepisuje na lidském těle. Mauss také zmiňuje techniky cvičení těla a náboženství, které se prolínají podle něj hlavně ve východních náboženstvích, kde tělo je součástí modlitby stejně jako mysl. Judith Okely na svých vlastních zážitcích z dívčí internátní školy, kterou absolvovala v 50. Letech představuje, jak podobné totalitní instituce (pojem totalitní instituce zavádí Ervin Goffman) se vepsali do jejího těla. Vzpomíná na to, jak chovankyně byly neustále pod dohledem, neustále drezírovány, jak se mají chovat, chodit, mluvit, sedět, jíst dokonce i spát. Zároveň poukazuje na to, že tyto techniky se podepsaly nejen na jejím těle, ale i na její mysli.
Osobní a kulturní symboly Fiona Bowie v této části kapitoly představuje hlavní rozdíly, mezi osobními a kulturními symboly těla. Jako hlavní rozdíly uvádí tyto: Osobní symbol si jedinec může dobrovolně zvolit sám, vychází z jeho vlastních psychologických potřeb (ne z nátlaku společnosti) a osobní symbol jedince společnost uznává jako racionální, smysluplný a objektivní. Zároveň osobní symbol musí pro jedince vyjadřovat symbolicky psychologické pohnutky, jinak jedinec trpí.
Počet shlédnutí: 49