Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

--- ukazky_literarni_reserse [29/05/2024 19:40] – vytvořeno - upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1
+++ ukazky_literarni_reserse [10/07/2025 13:52] (aktuální) – [Ukázka tématické literární rešerše] kokaisl
@@ Řádek 42: / Řádek 42: @@
 ===== Téma: Vývoj vztahů mezi Čechy a Němci v českém pohraničí =====
-''Protože literární rešerše má ukazovat, co o daném tématu vyzkoumali a napsali jiní autoři, velmi často se dostáváme do konfliktu, protože různí autoři mají často na stejnou věc odlišné názory. Konfrontace se nebojte a protichůdné názory zmiňujte.''
+''Protože literární rešerše má ukazovat, co o daném tématu vyzkoumali a napsali jiní autoři, velmi často se dostáváme do konfliktu, protože různí autoři mají často na stejnou věc odlišné názory. Konfrontace se nebojte a protichůdné názory zmiňujte. \\ Pozor! Účelem této ukázky není podat úplnou rešerši, ale ukázat, jak vedle sebe postavit zásadně protikladné názory, což je v rešerši často velmi důležité. V tomto ohledu dobře poslouží jako model konfrontačního přístupu, a může pomoci pochopit, že ani v rešerši nemusí jít jen o „výčet“ literatury, ale i o hledání a vystižení napětí, sporu, vývoje názorů.''
 Na téma vztahů mezi Čechy a Němci v českém pohraničí bylo vysloveno velké množství naprosto protichůdných názorů, které se začaly objevovat už záhy po vzniku Československé republiky.
@@ Řádek 51: / Řádek 51: @@
 Jenom tato malá ukázka naznačuje, že názory na správu Sudet byly tak diametrálně odlišné, že o jejich slučitelnosti nemůže být vůbec žádná řeč.
+**Když už bychom z toho chtěli udělat nějakou solidnější literární rešerši, museli bychom na to jít mnohem víc zeširoka:**
+Na téma vztahů mezi Čechy a Němci v českém pohraničí existuje rozsáhlá a často ideologicky vyhraněná literatura. Výrazný názorový střet se objevuje již v meziválečném období, kdy byly spory o národnostní charakter Sudet předmětem politického i odborného diskurzu. V rámci rešerše je důležité nejen postavit tyto postoje proti sobě, ale také reflektovat jejich dobový kontext a možnou ideologickou zaujatost.
+Například E. Barta ve své publikaci Die Ansprüche der Tschechen auf das Sudetenland (1919)((BARTA, E. //Die Ansprüche der Tschechen auf das Sudetenland.//  Wien: Hölder, 1919.)) prosazuje pohled, podle nějž je dominance Čechů v pohraničí oprávněná historickým vývojem zemí Koruny české. Argumentuje zejména výsledky sčítání lidu z roku 1910 a tvrdí, že jazyková hranice je zcela jasná – např. ve šternberském okrese žilo 91,7 % Němců. Na tomto základě Barta obhajuje právo Sudetských Němců na autonomii, dokonce i na oddělení.
+Naopak J. Chmelař (Das deutsche Problem in der Tschechoslowakei, 1936)((CHMELAŘ, J. //Das deutsche Problem in der Tschechoslowakei.// Prag: Orbis, 1936.)) zdůrazňuje, že hranice mezi oběma etniky nikdy nebyla ostrá – ani geograficky, ani kulturně. Argumentuje historickým soužitím, absencí jasné jazykové hranice a politickými právy garantovanými menšinám v nové republice. Ukazuje, že německé menšině byly garantovány nejen formální svobody, ale i zastoupení v parlamentu.
+Tyto dva texty ukazují protikladná chápání národního prostoru – exkluzivní (etnicko-nacionální) a inkluzivní (státoprávní, občanské). Přestože jde o texty staršího data, představují ideové východisko mnoha dnešních debat o identitě, kolektivní paměti a oprávněnosti nároků menšin.
+Z hlediska současného bádání je ovšem nutné jejich teze zasadit do širšího rámce teoretických konceptů jako jsou nacionalismus (Anderson, Gellner, Hobsbawm), nebo kolektivní paměť (Assmann, Nora). Novější výzkumy (např. Glassheim, 2005; Judson, 2016) ukazují, že jazyková nebo kulturní příslušnost zdaleka neznamenala jednotnou politickou loajalitu, a vztahy mezi Čechy a Němci byly výrazně složitější, než se zdá z dobových pamfletů.
+----
+===== Téma: Geografické srovnání slavení Velikonoc (Zambie a ČR) =====
+''Tady je to třeba brát jako část literární rešerše, celek by závisel na konkrétních výzkumných otázkách''
+Zkoumání velikonočních oslav jako rituálního fenoménu je možné vést v několika rovinách: teologické, liturgické, kulturně-antropologické a v neposlední řadě komparativní. Vzhledem k obrovskému množství textů, které se tomuto tématu věnují, je nutné přistupovat k literatuře selektivně a diferencovaně – s ohledem na její formální i faktickou úroveň.
+Z klasických prací je důležité zmínit zejména Victora Turnera (The Ritual Process, 1969), který definuje rituál jako přechodový a liminální akt, v němž účastník přechází z jednoho stavu do druhého – tato teorie umožňuje chápat velikonoční období jako komplexní transformační rámec, v němž se „starý člověk“ symbolicky loučí se světem hříchu a vstupuje do nové roviny existence. Turner svá tvrzení opírá o detailní etnografický materiál, zejména z prostředí afrických komunit, a ukazuje, jak se rituály podílejí na obnově společenského řádu.
+Z novějších prací je relevantní koncept „lived religion“, který rozvíjí Nancy Ammermanová (Everyday Religion, 2007). Ta ukazuje, že náboženská zkušenost není omezena na formální liturgii, ale projevuje se i v každodenních činnostech a interpretacích jednotlivců. Její výzkum je založen na rozsáhlém terénním materiálu a přímých výpovědích respondentů – tedy nikoliv na spekulaci, ale na systematickém sledování projevů víry v praxi.
+Pokud jde o africký kontext, zasluhuje pozornost práce, kterou publikoval Ezra Chitando a Ishanesu Sextus Gusha (Interfaith Networks and Development: Case Studies from Africa, 2005), který analyzuje propojení mezi velikonočními obřady a komunitní solidaritou v prostředí subsaharské Afriky. Autoři zdůrazňují, že v tomto prostředí nejsou Velikonoce pouze liturgickým cyklem, ale zároveň nástrojem komunitní koheze, sdílení a někdy i rozdělování potravin a zdrojů. Jeho práce je opřena o konkrétní kazuistiky z několika regionů, a přináší tak důležitý kontrast ke středoevropskému individualizovanému pojetí svátků.
+Naopak práce typu Vondruškovy (Církevní rok a lidové obyčeje, 2001), je třeba hodnotit obezřetně. Vondruška např. tvrdí, že svěcení pokrmů na Boží hod velikonoční mělo nejen symbolický, ale i praktický význam – „mělo tělo po půstu připravit na běžnou stravu“. Ačkoliv může jít o validní hypotézu, autor ji nikde nedokládá konkrétním historickým pramenem ani etnografickým záznamem. Tento typ výroků tak balancuje na hraně mezi popularizací a volnou fabulací, což je pro získání relevantních údajů rizikové. Vondruška nepředkládá jasnou metodologii a neuvádí, zda vychází z archivního výzkumu, sekundární literatury či pouze z vlastního výkladu.
+Popularizační zdroje typu článků z webu Jímejinak.cz či Milujivelikonoce.cz mohou sice shrnout některé tradice přístupnou formou, ale většinou chybí jakékoliv odkazy na prameny, chybí rozlišení regionálních variací, a často se v nich míchají současné zvyky s předpokládanými „pohanskými“ kořeny bez adekvátního doložení. Jejich role může být pomocná při popisu toho, jak se svátky prezentují veřejnosti, ale nikoliv při analýze jejich hlubšího významu.
+Z hlediska teologie a liturgie je možné poukázat na texty Františka Jemelky (Křesťanské Velikonoce, 2017), který systematicky shrnuje průběh velikonočního Tridua. I když jde o teologicky zaměřenou práci, nikoli antropologickou analýzu, přináší cenné přehledy jednotlivých liturgických kroků – přesto je třeba mít na paměti, že autor neprovádí kulturně-srovnávací analýzu a nedotýká se rozdílů mezi regionálními zvyklostmi.
 ----
@@ Řádek 60: / Řádek 91: @@
 ==== Ukázka chronologické literární rešerše ====
-V období 40. a 50. let 20. století se vyskytovalo poměrně málo literatury týkající se pastevectví, ale i zde najdeme práce významných antropologů o pastevecké organizaci, mezi které můžeme řadit např. Evanse-Pritcharda((EVANS-PRITCHARD, E. //The Nuer.// Oxford Univ. Press, 1940.)), který prováděl výzkumy afrických Nuerů. Více než samotnému pastevectví se ovšem ve své práci věnuje hlubšímu popisu struktury zkoumané společnosti.
+V období 40. a 50. let 20. století se vyskytovalo poměrně málo literatury týkající se pastevectví, ale i zde najdeme práce významných antropologů o pastevecké organizaci, mezi které můžeme řadit např. Evanse-Pritcharda((EVANS-PRITCHARD, E. //The Nuer.// Oxford Univ. Press, 1940.)), který prováděl výzkumy afrických Nuerů. Autor dospěl k závěru, že pastevectví nelze chápat izolovaně jako ekonomickou činnost, ale že je hluboce provázáno se strukturou příbuzenství, autority a rituálů. I když se jeho výzkum netýká přímo Kyrgyzstánu, nabízí obecně použitelný model, jak chápat sociální význam pastevectví v tradičních společnostech.
-Výzkumy ze 70. a 80. let 20. století zejména v Africe a na Středním východě prováděl např. T. Barfield((BARFIELD, T. //The Nomadic Alternative.// Englewood Cliffs, NJ Prentice Hall, 1993.)).
+Výzkumy ze 70. a 80. let 20. století zejména v Africe a na Středním východě prováděl např. T. Barfield((BARFIELD, T. //The Nomadic Alternative.// Englewood Cliffs, NJ Prentice Hall, 1993.)), který se zaměřil na migrační strategie, adaptaci na ekologické podmínky a vztah mezi mobilitou a státní kontrolou. Ukázal, že nomádské společnosti vyvinuly velmi efektivní způsoby správy zdrojů a sociální organizace, které často kolidují s požadavky moderních států. Jeho práce je inspirativní pro analýzu podobných střetů mezi tradicí a státem ve Střední Asii.
-Sovětští autoři zabývající se touto problematikou příliš v západní literatuře citováni nejsou. Výjimku určitě tvoří A. M. Chazanov((KHAZANOV, A. M. //Nomads and the Outside World.// Madison, WI Univ. Wis. Press. 2nd ed., 1994.)), který ve své publikaci //Nomads and the Outside World// provedl syntézu a analýzu pastevecké historie a etnografie v celosvětovém měřítku. To, že bývá Chazanov v západní literatuře týkající se pastevectví relativně často citován, souvisí možná i s tím, že své práce publikoval ve velké míře i v angličtině. Z dalších sovětských autorů je možné jmenovat např. B. V. Andrianova((ANDRIANOV, B. V. //Neosedloe naselenie mira.// Moskva: Nauka, 1985.)).
+Sovětští autoři zabývající se touto problematikou příliš v západní literatuře citováni nejsou. Výjimku určitě tvoří A. M. Chazanov((KHAZANOV, A. M. //Nomads and the Outside World.// Madison, WI Univ. Wis. Press. 2nd ed., 1994.)), který ve své publikaci //Nomads and the Outside World// provedl syntézu a analýzu pastevecké historie a etnografie v celosvětovém měřítku. Ukazuje, že kontakt nomádů se státními strukturami je vždy ambivalentní – přináší jak integraci, tak marginalizaci. Chazanov rovněž tvrdí, že nucená usazování vedou spíše k rozpadu sociální soudržnosti než k její transformaci, což je důležité i pro interpretaci postsovětských změn v Kyrgyzstánu. To, že bývá Chazanov v západní literatuře týkající se pastevectví relativně často citován, souvisí možná i s tím, že své práce publikoval ve velké míře i v angličtině, na rozdíl od většiny sovětských autorů.
+Z těchto sovětských autorů je možné jmenovat např. B. V. Andrianova((ANDRIANOV, B. V. //Neosedloe naselenie mira.// Moskva: Nauka, 1985.)), který se věnoval klasifikaci kočovných skupin a jejich demografickému rozložení. Jeho práce zahrnuje cenná kvantitativní data o početnosti kočovných populací, mapy migračních tras a typologii mobilních skupin podle způsobu obživy. I když méně reflektuje kulturní rozměr, je důležitým zdrojem pro srovnávací analýzu regionálních rozdílů ve Střední Asii, a může sloužit jako faktické pozadí při sledování proměn způsobených sovětskou modernizací a kolektivizací.
 ==== Ukázka tématické literární rešerše ====
-Na problematiku pastevectví v regionu centrální Asie se zaměřuje publikace //The end of nomadism?//((HUMPHREY, C., SNEATH D. //The end of nomadism?// Cambridge, 1999.)). V této knize se lze setkat s informacemi o změnách ve způsobu života pastevců, ke kterým došlo ve 20. století v důsledku politické transformace v tomto období. Jsou zde popsány důsledky nuceného usazování, otázka potřeby zvyšování produkce doplňkového krmiva pro stále početnější stáda, problematika centralizace a omezení migrace v důsledku vysokého počtu zvířat. Ke stejné problematice, tentokrát však přímo v kontextu Kyrgyzstánu, se vyjadřuje práce //The Kyrgyz sheep herders at a crossroads//((SCHILLHORN VAN VEEN, T. W. //The Kyrgyz sheep herders at a crossroads.// [online]. London: Overseas Development Institute, 2005 [cit. 30. 10. 2005]. Dostupný z: <http://www.odi.org.uk/pdn/papers/38d.pdf>.)), která je však na rozdíl od předchozí publikace zaměřena pouze na chov ovcí. Autor se zabývá stejným časovým obdobím jako Caroline Humphrey a David Sneath, hlavní pozornost pak věnuje období od 30. let 20. století do získání samostatnosti a 90. létům.
+Na problematiku pastevectví v regionu centrální Asie se zaměřuje publikace //The end of nomadism?//((HUMPHREY, C., SNEATH D. //The end of nomadism?// Cambridge, 1999.)). V této knize se lze setkat s informacemi o změnách ve způsobu života pastevců, ke kterým došlo ve 20. století v důsledku politické transformace v tomto období. Jsou zde popsány důsledky nuceného usazování, otázka potřeby zvyšování produkce doplňkového krmiva pro stále početnější stáda, problematika centralizace a omezení migrace v důsledku vysokého počtu zvířat.  Autoři analyzují zásadní změny v životě pasteveckých komunit během 20. století, zejména v souvislosti s kolektivizací, násilným usazováním a centrálním plánováním. Docházejí k závěru, že sovětská transformace zásadně narušila tradiční ekonomiku i sociální organizaci nomádů, a zdůrazňují, že pokusy o modernizaci často vedly k environmentální degradaci a oslabení komunitní soudržnosti.
+Ke stejné problematice, tentokrát však přímo v kontextu Kyrgyzstánu, se vyjadřuje práce //The Kyrgyz sheep herders at a crossroads//((SCHILLHORN VAN VEEN, T. W. //The Kyrgyz sheep herders at a crossroads.// [online]. London: Overseas Development Institute, 2005 [cit. 30. 10. 2005]. Dostupný z: <http://www.odi.org.uk/pdn/papers/38d.pdf>.)). Autor se soustředí na chov ovcí a dokumentuje důsledky hospodářských reforem v 90. letech, včetně náhlého ústupu státní podpory a obtížného přechodu k tržnímu prostředí. Zatímco Humphrey a Sneath analyzují procesy z pohledu antropologického, Schillhorn van Veen přináší prakticky orientovaný vhled do transformace pastevecké ekonomiky.
 Jelikož pastevectví bylo vždy důležitou součástí kyrgyzského hospodářství, existuje mnoho ruskojazyčných publikací z období existence SSSR. I přesto, že tyto knihy jsou mnohdy ideologicky zaujaté, lze je považovat za hodnotný zdroj informací. O období 60. let pojednává např. kniha //Pastbiščno-polustojlovoe soderžanie ovec//((ŠAPOVALOV, A. G. //Pastbiščno-polustojlovoe soderžanie ovec//. Frunze, 1963.)). Autor, který byl hlavním zootechnikem v Leninově kolchozu ve vesnici Novo-Pokrovka (Čujská oblast), ve svém díle popisuje dobový způsob chovu ovcí, dosažené úspěchy a částečně i problémy, s kterými se kolchoz potýkal. O zvyšujících se problémech, jako je nedostatek krmiva, zhoršování kvality půdy a neschopnost zvyšovat počet kusů ve stádě podle plánu, se můžeme dočíst v úvodu knihy //Kormlenie i soděržanie ovec v pastbiščnyj period//((ROMANOV, B. M. //Kormlenie i soděržanie ovec v pastbiščnyj period//. Frunze, 1988.)), která se dále snaží nastínit potenciální způsoby řešení těchto problémů.
-S tématem pastevectví v rámci SSSR se lze setkat také v beletrii, a to např. u sovětského (kyrgyzského) autora Čingize Ajtmatova. Ve své novele //Džamila//((AJTMATOV, Č. //Džamila. //Praha: Svět sovětů, 1961.))  pojednává o období 2. světové války, kdy muži bojovali daleko od domova a ženy a děti byly nuceny pracovat na polích a řešit tak otázku nedostatku pracovních sil, vzniklou nepřítomnosti mužů. Podobně jako v novele //Sbohem živote//((AJTMATOV, Č. //Sbohem živote.// Praha: Svět sovětů, 1968.)) autor popisuje tradiční hodnoty Kyrgyzů, jejich životní postoje a vztahy nejen mezi lidmi, ale i mezi pastevcem a jeho stádem. V druhé zmíněné novele Ajtmatov líčí život muže, pastevce, který byl zpočátku přesvědčeným komunistou a stoupencem režimu, byl ochotný poslat do vyhnanství na Sibiř i nevlastního bratra, ale který postupem času své představy přehodnocuje.
+S tématem pastevectví v rámci SSSR se lze setkat také v beletrii, a to např. u sovětského (kyrgyzského) autora Čingize Ajtmatova. Ve své novele //Džamila//((AJTMATOV, Č. //Džamila. //Praha: Svět sovětů, 1961.))  pojednává o období 2. světové války, kdy muži bojovali daleko od domova a ženy a děti byly nuceny pracovat na polích a řešit tak otázku nedostatku pracovních sil, vzniklou nepřítomnosti mužů. Podobně jako v novele //Sbohem živote//((AJTMATOV, Č. //Sbohem živote.// Praha: Svět sovětů, 1968.)) autor popisuje tradiční hodnoty Kyrgyzů, jejich životní postoje a vztahy nejen mezi lidmi, ale i mezi pastevcem a jeho stádem. V druhé zmíněné novele Ajtmatov líčí život muže, pastevce, který byl zpočátku přesvědčeným komunistou a stoupencem režimu, byl ochotný poslat do vyhnanství na Sibiř i nevlastního bratra, ale který postupem času své představy přehodnocuje. \\ Ajtmatovova díla tak nabízejí etnograficky hodnotný vhled do mentality a každodennosti pastevecké společnosti v období zásadních proměn.

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web

Rozdíly

Nástroje pro stránku