obrzek domeku-home  logo-FB     asopis Kulturn studia

Uživatelské nástroje

Nástroje pro tento web


velbloudi_oko

Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

velbloudi_oko [29/05/2024 19:40] – vytvořeno - upraveno mimo DokuWiki 127.0.0.1velbloudi_oko [26/09/2025 20:36] (aktuální) kokaisl
Řádek 45: Řádek 45:
 Dva dny jsem sem jezdil autem. Vezl jsem čtyřkolový vozík na vodu a tehdy jsem netušil, že právě kvůli němu se mi tady dostane tolika ústrků. Dva dny jsem sem jezdil autem. Vezl jsem čtyřkolový vozík na vodu a tehdy jsem netušil, že právě kvůli němu se mi tady dostane tolika ústrků.
  
-Byl jsem na cestě sem jako traktorista. Myslel jsem si, že na jaře budu pracovat u traktoru a pak se sám naučím a stanu se traktoristou. To mi řekli v okrese. S tímto snem jsem se vydal do Anarchaje. Když jsem dorazil na místo, ukázalo se, že tam už jsou traktoristé a já jsem byl poslán jako nosič vody. Samozřejmě jsem to měl hned odmítnout a vrátit se domů. Tím spíš, že jsem nikdy neměl nic společného se svorkami a hřídelemi. Nikdy jsem nikde nepracovala, jen jsem o sobotách pomáhala matce v cukrovaru. Můj otec zemřel na frontě. Nepamatuji si ho. Tak jsem se rozhodl začít samostatný život... Přesto jsem se měl hned vrátit. Styděl jsem se. Na schůzi bylo tolik hluku! A matka mě nechtěla pustit, chtěla mě vidět jako doktora. Ale já jsem trval na svém a přesvědčil ji, aby mi pomohla. Sám jsem se nemohl dočkat, až odjedu. Jak bych vypadal v očích lidí, kdybych se hned vrátil? Musel jsem nasednout do auta s vodou. Tím však mé potíže nezačaly.+Byl jsem na cestě sem jako traktorista. Myslel jsem si, že na jaře budu pracovat u traktoru a pak se sám naučím a stanu se traktoristou. To mi řekli v okrese. S tímto snem jsem se vydal do Anarchaje. Když jsem dorazil na místo, ukázalo se, že tam už jsou traktoristé a já jsem byl poslán jako nosič vody. Samozřejmě jsem to měl hned odmítnout a vrátit se domů. Tím spíš, že jsem nikdy neměl nic společného se svorkami a hřídelemi. Nikdy jsem nikde nepracoval, jen jsem o sobotách pomáhal matce v cukrovaru. Můj otec zemřel na frontě. Nepamatuji si ho. Tak jsem se rozhodl začít samostatný život... Přesto jsem se měl hned vrátit. Styděl jsem se. Na schůzi bylo tolik hluku! A matka mě nechtěla pustit, chtěla mě vidět jako doktora. Ale já jsem trval na svém a přesvědčil ji, aby mi pomohla. Sám jsem se nemohl dočkat, až odjedu. Jak bych vypadal v očích lidí, kdybych se hned vrátil? Musel jsem nasednout do auta s vodou. Tím však mé potíže nezačaly.
  
 Cestou sem, když jsem stál vzadu, jsem se díval na starobylý, legendární Anarchaj. Auto jelo po sotva viditelné silnici, ztracené v mírně kopcovité zelené stepi, v dálce lehce škubané namodralou mlhou. Země ještě dýchala roztátým sněhem. Ale ve zvlněném vzduchu už byla cítit mladá hořká vůně kouřového pelyňku z Anarchaje, jehož výhonky vyrážely na oddencích loňského zlomeného mrtvého dřeva. Přicházející vítr s sebou nesl zvonivý zvuk stepního prostoru a jarní čistoty. Honili jsme obzor, ale ten se od nás stále vzdaloval po měkkých a erodovaných hřebenech odlehlých hřebenů a odhaloval stále anarchajskou krajinu za pahorky. Cestou sem, když jsem stál vzadu, jsem se díval na starobylý, legendární Anarchaj. Auto jelo po sotva viditelné silnici, ztracené v mírně kopcovité zelené stepi, v dálce lehce škubané namodralou mlhou. Země ještě dýchala roztátým sněhem. Ale ve zvlněném vzduchu už byla cítit mladá hořká vůně kouřového pelyňku z Anarchaje, jehož výhonky vyrážely na oddencích loňského zlomeného mrtvého dřeva. Přicházející vítr s sebou nesl zvonivý zvuk stepního prostoru a jarní čistoty. Honili jsme obzor, ale ten se od nás stále vzdaloval po měkkých a erodovaných hřebenech odlehlých hřebenů a odhaloval stále anarchajskou krajinu za pahorky.
Řádek 55: Řádek 55:
 Přejeli jsme železnici na křižovatce ztracené ve stepi a pokračovali dál... Přejeli jsme železnici na křižovatce ztracené ve stepi a pokračovali dál...
  
- Hned první den po příjezdu jsem se prozradil. Ještě jsem se nezbavil vidin, které jsem měl na cestě. Nedaleko polního tábora stála na kopci prastará kamenná žena. Šedý, hrubě otesaný žulový blok tu stál po staletí jako na hlídce, hluboko zabořený do země a upíral do dálky tupý, mrtvý pohled. Její pravé oko, mírně pokřivené a zjizvené deštěm a větrem, vypadalo vyprázdněné a prázdné a pod těžkým zdáním víčka se jí rýsovalo zlé mžourání. Dlouho jsem se na babu díval a pak jsem se Sorokina zeptal, jestli se blíží k jurtě:+Hned první den po příjezdu jsem se prozradil. Ještě jsem se nezbavil vidin, které jsem měl na cestě. Nedaleko polního tábora stála na kopci prastará kamenná žena. Šedý, hrubě otesaný žulový blok tu stál po staletí jako na hlídce, hluboko zabořený do země a upíral do dálky tupý, mrtvý pohled. Její pravé oko, mírně pokřivené a zjizvené deštěm a větrem, vypadalo vyprázdněné a prázdné a pod těžkým zdáním víčka se jí rýsovalo zlé mžourání. Dlouho jsem se na babu díval a pak jsem se Sorokina zeptal, jestli se blíží k jurtě:
  
 - Kdo si myslíte, že sem mohl, soudruhu agronome, tuto postavu dát? - Kdo si myslíte, že sem mohl, soudruhu agronome, tuto postavu dát?
velbloudi_oko.1717004412.txt.gz · Poslední úprava: 29/05/2024 19:40 autor: 127.0.0.1