pozn.: Jelikož říkají čeští krajané 5 km vzdálenému Malo (Malému) Središti „Prňava“, které je téměř čistě rumunské, o své vsi mluví jako o Središti. V celé práci je pak užíván srbský název Veliko Srediště oproti českému překladu Veliké Srediště.

Záznam semistrukturalizovaných rozhovorů - Veliko Srediště Přepis záznamu diktafonu - Gáj

Uživit zemědělstvím v horských podmínkách dnešního rumunského Banátu početnou rodinu nebylo pro mnohé osadníky jednoduché. Kromě špatného spojení s okolními vesnicemi, těžkopádného erárního zásobování a úmorného vyvracení stromů i s kořeny, tzv. klučení, trápilo Čechy i vysychání vodních toků. To kolem roku 1830 významně zasáhlo osadu Elisabethfeld, což vedlo k migraci jejích obyvatel. Asi 30 osadníků se tehdy usídlilo v úrodnější nížině na panství Goluba Lazareviče v obci Veliko Srediště u Vršce, kde dali základ nové české kolonii.3

Roku 1838 dosídlil srbský šlechtic na své panství dalších 30 katolických Čechů z Gerníku a Bígru. Mezi lety 1852 až 1880 sem pak přichází několik zcela kompaktních kolonizačních vln moravských kalvinistů z okolí Klobouk u Brna a Veliko Srediště se tak stává obcí s největší českou minoritou z celého Banátu. Podle sčítání z roku 1921 žilo v obci 2022 obyvatel, z toho 447 Čechů, 391 Němců, 384 Maďarů, 37 Rumunů a 766 Srbů.2

V multietnickém prostředí je příslušníkům reformovaných církví dopřáno více náboženské tolerance, což byl jeden z hlavních důvodů jejich migrace do autonomní oblasti srbské Vojvodiny, jižních hranic Rakouského císařství. V českých zemích totiž získávají náboženskou rovnost s katolíky před zákonem až tzv. protestantským patentem z 8. dubna 1861. Plná náboženská svoboda se pak stává skutečností po vydání prosincové ústavy v roce 1867.

Po šesti týdnech putování na volských povozech dosáhli svého cíle. Svou náruč jim otevřela krajina přívětivá k pěstování kukuřice, cukrové řepy a pšenice. Při zakládání nových vinařství na svých svazích dohlížel i pět kilometrů vzdálený Vršacky Breg, se svými 590 m. n. m. nejvyšší kopec Vojvodiny se starodávnou osmanskou strážní pevností na svém vrcholku. Uznání si od původních obyvatel Srediště - pravoslavných Srbů, katolických Němců a Maďarů - získali Češi, povětšinou kalvinisté, pečlivým dodržováním zásad své víry. Žili střídmým životem bez alkoholu, hazardu a zábav. Plně se věnovali práci a budování nových domovů, které daly základ dnešní Vinogradarské ulici paralelně vznikající s podlouhlou návsí. „Nikdá se nejmenovala česká, ale se vědělo, že ideš do pémské ulice.“ B Zrcadlově tak kopírovali dřívější vývoj v obci, kdy se blízko sebe soustřeďovaly rodiny maďarské a německé. Obě tyto ulice tak tvoří hrany pomyslného obdélníku, jehož středem prochází hlavní silnice, přirozené centrum Srediště (viz. nákres).

Vztahy mezi náciemi byly podle pamětníků vždy dobré. Žili spolu, pomáhali si, ale k národnostně smíšeným sňatkům nedocházelo až do změny poměrů za titovské Jugoslávie. Největším zásahem do života obce se stal poválečný odsun Němců, kdy mezi lety 1945 a 1948 opustilo dobrovolně i nedobrovolně Vojvodinu na 280 000 lidí.4
.
.
.

Tyto doby jsou ale pryč a jména rodin jako Hájkovi, Šebestovi, Královi, Dolečkovi či Ostrčilovi se dají pomalu spočítat na prstech jedné ruky. „Mládež ide do světa za peníze, tak to musí být, tak je to napsaný v Bibli. Za peníze půjdou z východu na západ a tu to zanikne. Nechá děti aj rodiče a všechno. Jen peníze, to je doba, včil když je člověk hladný peněz.“ A Čistě česká rodina už ve Središti není. Nejblíže k ní mají Blatovi. Počet obyvatel rok od roku klesá, z 2120 lidí v roce 1961 na 1340 v roce 2002.
.
.
.

A Říká rozhodným tónem paní Růžena Pilátová… doplnit
B Podle bratrů Hájkových, Viléma a Karla, vzniklo označení Pémec z německého Böhmen za období Protektorátu Čechy a Morava - Böhmen und Mähren jako hanlivé označení Čechů. Užívá se dodnes, ale původní konotace se vytratila.

1 Heroldová, Iva: Vystěhovalectví do jihovýchodní Evropy
2 Štěpánek, Václav: Mizející menšina. Historie a současnost českého osídlení v srbském Banátě
3 Štěpánek, Václav: Od Moravy k Moravě. Česká kolonizace Banátské vojenské hranice na území srbsko-banátského hraničářského pluku
4 http://en.wikipedia.org/wiki/Demographic_history_of_Vojvodina (najít jiný zdroj této informace než Wikipedii)

• První písemné zmínky o obci:

• Obecná historie (jednalo se o obec již založenou, kam se přistěhovali Češi, nebo založili obec sami)

• Etnické složení (původní obyvatelstvo, další národnosti, vztahy mezi těmito národnostmi v různých obdobích až do současnosti)

V prostředí české menšiny ovšem existovala i tendence k poněmčování. Docházelo k němu zejména ve většinově německé Belé Crkvi (v roce 1945 odtud byla většina Němců, podobně jako z ostatních částí Vojvodiny, vysídlena), ale také v multinacionálním Velikém Središti, v němž sice česká menšina byla početnější než německá, její konfesní rozdělení na většinové kalvinisty a menšinové katolíky ovšem, zejména při rigidním postoji kalvinistů, kteří s katolickou částí tamního obyvatelstva neudržovali v podstatě žádné kontakty, vedla k tomu, že konfese převážila nad národností. Místní čeští katolíci tak vstupovali do německých katolických a kulturních organizací a často se dokonce identifikovali s německými zájmy, v důsledku čehož byli po druhé světové válce spolu s Němci z obce vysídleni.2

Podle sčítání z roku 1921 žilo v obci 2022 obyvatel, z toho 447 Čechů, 391 Němců, 384 Maďarů, 37 Rumunů a 766 Srbů.2

• Kdy a jak došlo ke kolonizaci českým obyvatelstvem.

Na území srbského Banátu žilo podle sčítání z roku 1921 2.035 Čechů, z toho 600 ve Velikom Središti. Do Srediště se přistěhovali kolem roku 1860 kolonisté z Klobouk u Brna.1

V roce 1838 dosídlil srbský šlechtic Golub Lazarevič na své panství ve Velikom Središti prvních 30 katolických Čechů z Gerníku a Bígru, v roce 1852 sem pak přichází kompaktní kolonizační vlna moravských kalvinistů z okolí Klobouk u Brna, a Veliko Srediště se tak stává obcí s největší českou minoritou z celého Banátu. Podle sčítání obyvatelstva z roku 1924 žilo v této vesnici 477 Čechů. Povědomí o svém původu zachovávají v současnosti jedině kalvínští obyvatelé Srediště (pozn. oproti krajanům v ostatních vesnicích), kteří do míst, odkud jejich předci přišli (hanáckoslovácké obce v okolí Kloubouk u Brna), uspořádali v nedávné době (pozn. 2001 psáno) dokonce zájezd. Příbuzenské vazby se ovšem se starou vlastí zpřetrhaly již před více než sto lety.2

V osadě Elisabethfeld, ležící v rumunském Banátu, vyschly kolem roku 1830 prameny vody, což vedlo k migraci jejích obyvatel. Asi 30 osadníků se tehdy usídlilo na panství Goluba Lazareviče v obci Veliko Srediště u Vršce, kde dali základ nové české kolonii (odchod elizabethfeldských kolonistů do této banátské vesnice poprvé připomíná St. Klíma: České osady dolnouherské. Český lid VIII, 1899, s.22), zbylí osadníci požádali vojenskou správu, aby se mohli přestěhovat do dva kilometry vzdálené Sv. Heleny a ponechat si přitom vyčištěná pole. Tento krok byl osadníkům schválen a v roce 1845 je již Elizabethfeld veden jako pustý.3

• Dosavadní výzkumy týkající se dané obce

• V čem je tato obec výjimečná (z hlediska geografických, klimatických podmínek, z hlediska izolovanosti, národnostní pestrosti, dostupnosti pracovních míst…)

Both ground floor castles of family Lazarevic are cultural monuments of great importance. Founder of the family, Golub Lazarevic moved from Serbia to Banat in 1803, and recived aristocracy and the title of Malo and Veliko Srediste in 1841. The older and great castle, was built in 60-ties of the 19th century. The smaller one was built at the beginning of the 20th century. In the great building there is now the elementary school „Branko Radicevic“ while the other, smaller one does not have a defined purpose. http://www.dvorci.info/dvorci/srediste/infoe.htm (včetně fotografií obou sídel na webu, vlastní fotografie)

• Vývoj počtu českého obyvatelstva (absolutní i relativní) podle národnosti, ev. podle mateřského jazyka

• Jakým způsobem krajané vnímají a projevují svoji národnostní identitu

• Kdy byly založeny české spolky, kdy zanikaly, kdy se znovu obnovovaly, počty členů.

Výjimku tvoří Češi z Velikého Srediště, kteří svoji besedu nemají, o spolupráci s Maticí českou neusilují a kontakty s krajany v okolí Bele Crkve z konfesních důvodů neudržují.2

• Byly v obci nějaké konkurenční spolky (národnostní, svým zaměřením)…

• Jaká je konfesní struktura krajanů.

• Je náboženství faktorem, který brání asimilaci, nebo ji naopak podporuje (vztah konfese krajanů ke konfesi většinové společnosti).

Podle informace současného představeného reformované církve ve Velikém Središti Františka Hájka nedovolovalo církevní staršovstvo nejen smíšené sňatky s katolíky, ale ani společné kulturní akce či podnikatelské aktivity.2

• Jak ovlivňují duchovní (případně aktivní věřící) krajanskou komunitu (nedělní školy, výuka češtiny, společné akce…).

• Kdy byla založena škola, jaký měla vyučovací jazyk, jak se školy měnily.

• Kam chodí děti do školy dnes.

• Je možnost navštěvovat výuku češtiny (pravidelně, nepravidelně, kdo tuto výuku zajišťuje), počty zájemců, trendy (zájem se zvyšuje, snižuje, je stejný, žádný).

1 Heroldová, Iva: Vystěhovalectví do jihovýchodní Evropy
2 Štěpánek, Václav: Mizející menšina. Historie a současnost českého osídlení v srbském Banátě
3 Štěpánek, Václav: Od Moravy k Moravě. Česká kolonizace Banátské vojenské hranice na území srbsko-banátského hraničářského pluku




Počet shlédnutí: 48