Kopecký Jan, Hylmar Ladislav, Podaná Tereza. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2009.

Cílem této práce je za pomoci dostupné literatury předat čtenáři informace, které přinesou odpověď na výzkumnou otázku.

Výzkumná otázka: V jakém stavu je hospodářství Kyrgyzstánu a zároveň jaký na něj má vliv geografie této země?

Pro splnění vytyčeného cíle bylo zapotřebí zjistit jaká literatura je o tomto tématu běžně dostupná. Bylo zjištěno, že v českém jazyce není většina požadovaných informací dostupná. Proto se přistoupilo ke studiu anglicky psané literatury, ze které byla provedena obsahová analýza. Na základě této analýzy bylo určeno jaké informace jsou relevantní vzhledem k vytyčenému cílu a byly použity pro napsaní práce.

Pro tuto práci bylo použito údajů převážně ze tří hlavních zdrojů. Jedním z nich je publikace, kterou vydala Světová banka a sepsal Anderson¹⁾. Tato kniha se věnuje transitivním ekokonomikám a mimo jiné je zde věnována kapitola Kyrgyzstánu. Poměrně zdařile je udělán průřez kyrgyzskou ekonomickou transformací, který je podložen velkým množstvým tabulek a grafů. Další informace byly čerpány z publikace Asian Development Bank²⁾. Tato kniha se věnuje oblasti obchodu a dopravy, a to nejen Kyrgyzstánu, ale celé Střední Asie. Pro kapitolu věnující se oblasti ekonomiky v dobách připojení Kyrgyzstánu k Sovětskému svazu bylo čerpáno z knihy autorů Kokaisla, Pargače a kolektivu³⁾. Kniha se zabývá, jak je z názvu patrné, dvěma zemím Střední Asie, Kyrgyzstánu a Kazachstánu. Publikace sleduje historický vývoj obou zemí, jejich kultury a tradice. Ve všech publikacích bylo nalezeno dostatečné množství relevantních a užitečných informací, které byly použity při tvorbě seminární práce.

• Rozloha státu: 198 500 km² (86. na světě)
• Hlavní město: Biškek (584 000 obyv.)
• Nejvyšší bod: Džengiš Čokusu (7439 m n. m.)
• Časové pásmo: +5
• Jazyk: kyrgyzština, ruština (oba úřední)
• Náboženství: muslimové 75 %, řuští pravoslavní 20 %
• Počet obyvatel: 5 146 281
• Roční přirozený přírůstek: 1,25 %
• HDP na 1 obyv. (parita kupní síly): 2 100 USD
• Tvorba HDP: 39 % služby, 22 % průmysl, 39 % zemědělství
• Inflace (2005): 5,2 %
• Hospodářský růst: 2,0 %
• Nezaměstnanost (2005): 18,0 %
• Dluh (2004): 2,428 mld. USD
• Oficiální kurz k USD: 1 USD = 37somů (2007)
• Využití plochy: 7 % orná půda, 44 % pastviny, 4 % lesy, 25 % ostatní
• Biota: pouště a polopouště ⁴⁾

Území Kyrgyzstánu má výrazné kontinentální klima charakteristické výraznými teplotními rozdíly mezi létem a zimou. Zvláštností je, že u jezera Issyk-kul je klima podobné jako v přímořských oblastech. Srážkové úhrny jsou velmi rozmanité, dá se ale říci, že v hlavních nížinách jsou úhrny výrazně podprůměrné (od 500 mm. do 100 mm.). Země má jako celek velké zdroje vody, na nichž jsou závislé i sousední státy, především Uzbekistán a částečně i Kazachstán. V povodí řeky Naryn můžeme nalézt velké možnosti pro výrobu elektrické energie. Ta je také kyrgyzským hlavním vývozním artiklem. Jinak je země bohatá i na množství podzemních vod, jíž Kyrgyzové používají jako hlavní zásobárnu vody, na zavlažování a taktéž v průmyslu. Jsou zde k nalezení také další druhy podzemních vod – minerální a termální, které se používají v lázeňství nebo k prodeji. Většinu rozlohy státu vyplňují vysoké hory. Uvádí se, že 94 % plochy státu leží v nadmořské výšce nad 1000 m n. m. a 40 % území ve výšce nad 3000 m n. m. Z důvodu nepříznivého reliéfu krajiny je většina lidí koncentrována do oblastí Čujské, Ferganské a Talaské nížiny.

Obrázek: 3.2.1. - Hustota obyvatelstva v Kyrgyzstánu a Obrázek 3.2.2. - Vývoj urbanizace v Kyzgyzstánu

Zdroj: http://psychologie.dev.czu.cz/hks/Kyrgyzstan.pdf

Kyrgyzská republika (ačkoliv je tento název oficiálně užíván až od roku 1999, pro přehlednost textu jej užíváme i pro dobu dřívější) byla jednou z nejchudších v bývalém Sovětském svazu a navzdory všem pokusům centrálního plánování umístit do ní průmysl, zůstala její ekonomika majoritně agrární. Krátce po rozpadu SSSR mělo zemědělství 40 % podíl na národním HDP. Během transformace postihla zemi recese, jejímž důsledkem byla dnes velmi vzácná migrace z města na venkov a podíl zemědělství na HDP stoupl na celých 50 % v roce 1996. Od té doby se situace zlepšuje (velký podíl na tom má nárůst těžby zlata), přesto podíl zemědělství zůstává nad 33 % a minimálně polovina obyvatel je na zemědělském sektoru existenčně závislá (přímo či nepřímo).

Tabulka 3.2.1. – Orná půda a osídlení dle oblastí

Zdroj: ANDERSON, Kym, SWINNEN, Johan. Distortions to agricultural incentives in Europe's transition economies. Washington DC, 2008. 402 s. ISBN 978-0-8213-7419-1

Země je hornatá, se suchým podnebím – obdělávatelná půda činí méně než 10 % celkové rozlohy a je koncentrována do údolí Čuj (na severu země) a Fergali (na jihu země). 2/3 orné půdy jsou zavlažovány. Teplejší a lidnatější jih odděluje od bohatší severní části země pohoří Tien Shan. Tři jižní oblasti Batken, Jalalabad a Osh (Oš) hostí 60 % obyvatelstva zaměstnaného v zemědělství, ale jen 30 % půdy. Oblast Čuj disponuje 30 % celkové zemědělské půdy a těží z přítomnosti hlavního a největšího města – Biškeku a relativní blízkosti největšího města Kazachstánu, Almaty.

Ostatní oblasti na severu, jmenovitě Issyk-Kul, Naryn a Talas jsou hornatější. Agroekologické podmínky napříč státem se různí, v obecné rovině je však lze prohlásit za nepříznivé – malý objem srážek činí zemědělství závislé na zavlažování, půda se vyznačuje vysokou salinitou, nedostatkem živin a mnohdy silně trpí erozí. Pastviny bývají spasené, transportní infrastruktura v dezolátním stavu. Kyrgyzská ekonomika je silně znevýhodněna vzdáleností světových trhů. Indický oceán je vzdálený přes 2000 km a přístupný pouze skrze neudržované klikaté horské silnice vedoucí přes oblasti s častým výskytem regionálních konfliktů. Nejbližším rozumně dosažitelným (a po obchodní stránce vhodným) přístavem je černomořský Novosibirsk – 3800km vzdálený. Kyrgyzská republika provedla pravděpodobně nejliberálnější reformy ze všech členů Společenství nezávislých států (Commonwealth of Independent States – CIS). Přesto bylo zavedení plně funkční tržní ekonomiky pomalým procesem, který dodnes není zdaleka završen. Hlavními problémy zůstávají korupce a nedostatek skutečně konkurenčních trhů. ⁵⁾

Významné období pro Kyrgyzskou republiku z ekonomického pohledu bylo připojení země k Sovětskému svazu v roce 1924. V zemi docházelo k prudkému ekonomickému růstu – díku těžebnímu průmyslu, a to především v oblasti severního Kyrgyzstánu. Nejvíce se těžily barevné kovy, rtuť, antimon a nafta. Významným těžebním prvkem se však stalo černého uhlí, kterého bylo v tomto období nalezeno obrovské množství a jehož těžba začala ve velké míře. 88 % černého uhlí, které bylo ve Střední Asii vytěženo, pocházelo z Kyrgyzstánu (nezahrnujeme-li Kazachstán). Dalším typem průmyslu, který se v období 20. – 30. let minulého století začal rozvíjet, byl textilní a potravinářský průmysl. Nejvýznamnější vyráběnou potravinářskou komoditou byl cukr, v jehož výrobě byl Kyrgyzstán na 4. místě v celém Sovětském svazu. S tímto obdobím je také spojena urbanizace země. Rozvíjela se infrastruktura, stavěly se školy a nemocnice. Docházelo k rozvoji silničních a železničních cest, takže do roku 1936 byla zprovozněna silnice mezi hlavním městem a Džalalabádem na jihu země a další trasy.

Během druhé světové války dochází v Kyrgyzstánu k rozdělení země z ekonomického hlediska. Ve městech se rozvíjela průmyslová infrastruktura, naopak na venkově a v horách došlo k výraznému zhoršení.

Poválečná léta jsou v Kyrgyzstánu spojena s dalším ekonomickým růstem, který byl z části způsoben smrtí Stalina. V tomto období dochází v Sovětském svazu k umírnění režimu, díky němuž jsou propouštěni političtí vězni a představitelé inteligence, a většina investic do ekonomiky jde do okrajových částí Svazu. Ekonomický růst je spojen především s přeměnou průmyslu a růstem industrializace.

Velmi významné období spojené s růstem ekonomiky je konec 50. let. V této době byla na území Kyrgyzstánu objevena další nerostná surovina – zemní plyn, počalo se stavbou Toktogulské přehrady v jižní části země a došlo k dalšímu rozvoji a zlepšení silniční dopravy.

Díky těmto pozitivním změnám se rozdíly mezi bohatým průmyslovým severem a chudým zbytkem země smývají, a to jak z demografického, tak i sociálně hospodářského hlediska.

Období 1961 – 1985 však není pro Kyrgyzskou republiku příliš příznivé. Následkem některých reforem, které zavedl Nikita Chruščov, dochází k ekonomické stagnaci země. Hospodářský vývoj oproti předchozím letům zpomaluje. Zlom však lze pozorovat v sedmdesátých letech, kdy dochází ke sjednocení sil a udržování tempa s ostatními zeměmi SSSR. Tento následek byl zapříčiněn jednak státními dotacemi, které pro svou zemi získával kyrgyzský představitel Turdakun Usubalijev, a také oživení idey národní emancipace.

Konec osmdesátých let není pro Kyrgyzskou republiku příliš veselé období. Dochází k ekonomickému poklesu, sociální nejistotě a napětí mezi etniky. Je to období rozkolu mezi představiteli Kyrgyzstánu a vedením SSSR v čele s Gorbačovem. V Kyrgyzstánu v této době vzniká několik organizací, které se sjednotí v Demokratické hnutí Kyrgyzstán, žádající tržní reformy a přechod státu k demokratickému systému. Důležité jsou především volby do Shromáždění zástupců lidu SSSR v roce 1989 a do Nejvyššího sovětu v roce 1990. Výsledky a způsob voleb sice nelze považovat za šťastné řešení, lze však od této doby sledovat novodobou historii Kyrgyzstánu.

Mapa 3.3.1. - Členění Kyrgyzstánu

Zdroj: http://psychologie.dev.czu.cz/hks/Kyrgyzstan.pdf

Po rozpadu SSSR prezident a vláda jako celek protěžovala „lobbistické“ skupiny ze severu na úkor těch jižních to bylo mimo jiné terčem jižanské nespokojenosti a sporů po celou dobu existence samostatného Kyrgyzského státu. Pojevilo se to v revoluci z roku 2005, kdy 4. dubna po zmanipulovaných volbách z donucení rezignoval prezident Akayev. Mnozí komentátoři tuto epizodu označují jako první „poklidné“ předání politické moci v regionu Střední Asie. Následná nově vzniklá vláda (2006) sice slibovala posílení pravomocí parlamentu, nicméně efektivita provedených opatření je sporná.⁶⁾

Kyrgyzská ekonomika utrpěla rozpadem SSSR, centrálního plánování a hyperinflací 90. let pravděpodobně více než jiné sovětské republiky (snad s výjimkou Tádžikistánu). Zřízený průmysl byl z velké části článkem dodavatelského řetězce vojenské mašinérie a s jejím zánikem pro něj nebylo využití. Ještě drastičtější dopady mělo zastavení transferů – v roce 1991 byly významně redukovány, aby o 2 roky později ustaly docela. Úvodní etapa ekonomické transformace v této zemi byla tedy poznamenána recesí, deindustrializací a výše popsaným zvýšením podílu zemědělské výroby na celkovém HDP (reálné HDP se mezi lety 1990-1995 snížilo o 50 %!). Transformace zde měla ještě jeden významný dopad. Ve všech zemích vedla ke zvýraznění nerovností, nicméně případ Kyrgyzské republiky byl extrémní. Vypočtený Giniho koeficient se z 0.26 v roce 1987/88 změnil na 0.55 v 1993/95. To jinými slovy znamená, že z jedné ze sociálně „nejrovnějších“ zemí se během pouhých 5 let stala jedna z „nejnerovnějších“. Podle provedených studií se také mohl Kyrgyzstán „pyšnit“ nejvyšším podílem chudobou stiženého obyvatelstva ze všech tranzitivních zemí.

Hlavním přírodním zdrojem země je voda tekoucí z jedněch z nejvyšších pohoří na světě. Její energetické využití by však vyžadovalo značné investice do elektrárren a distribuční sítě – obé s dlouhou dobou návratnosti investic. Dá se říct, že hlavním výstupem tohoto přírodního zdroje po celou dobu 90. let byly hádky se „sousedy po proudu“, kteří danou vodu nutně potřebují pro zavlažování, nicméně nejsou za ni ochotni platit nic, co by jen vzdáleně připomínalo její „ekonomickou cenu“. Jediným přímo využitelným zdrojem tak bylo zlato z dolu v Kumtoru.

Zpětně lze prohlásit, že na počátku 90. let to z bývalých republik byla právě ta Kyrgyzská, v níž se průběh transformace nejvíce blížil tehdejším ideálním představám Měnového fondu a Světové banky. V květnu 1993 se stala první středoasijskou zemí opouštějící rubl a zavádějící vlastní měnu – čímž se jí poprvé podařilo zkrotit hyperinflaci (ta v roce 1995 klesla pod 50 % ročně). Obchodní a cenové reformy, které tato země provedla, neměly v tehdejší Střední Asii obdoby a jejich výsledkem bylo v roce přistoupení Kyrgyzské republiky do WTO jakožto první postsovětské země (pobaltské státy nevyjímaje). Privatizace proběhla relativně rychle. Domy a malé podniky byly převedeny do rukou jejich nájemníků a majitelů, středně velké až velké společnosti byly privatizovány nám dobře známým kupónovým systémem. Koncem minulého století již soukromý sektor produkoval 60 % HDP. Dlužno dodat, že „lehkost“, s jakou se privatizace v této zemi uskutečnila, byla zčásti dána i nedostatkem hodnotných aktiv, o které by se dalo soutěžit.

Navzdory veškeré stabilizaci, liberalizaci atd. obrovská část velkých i poměrně malých podniků zkrachovala do dvou let po skončení privatizace. Mírný pozitivní růst objevující se v roce 1996 byl z jedné poloviny zadušen Ruskou krizí (1998, následovala devalvace v Kazachstánu, která se rovněž negativně dotkla i ekonomiky Turkmenistánu) a z druhé průvodními jevy krize domácího bankovního sektoru (po které byly přijaty jeho reformy).

Hlavním zdrojem ekonomických problémů byla neschopnost vytvořit vhodné prostředí pro působení tržních sil takovým způsobem, aby tyto mohly produkovat sociálně příznivý výstup. Navzdory formálnímu pokroku při zřizování různých právních a dalších „protržních“ institucí, negativní relikty minulosti jako např. uzavřené sítě obchodních kontaktů a korupce převážily. Chybná byla také celková koncepce státní makroekonomické politiky – cenová stabilita byla dosahována bez ohledu na fiskální disciplínu a následná pomoc od nejrůznějších multilaterálních organizací byla užita spíše k podpoře současné spotřeby nežli investic jako základů budoucího růstu. Mezi lety 1996-99 reálný směnný kurz vůči dolaru deprecioval o zhruba 50 %. To ještě více zdůraznilo výše zmíněný problém vnějšího dluhu. Následovaly již opravdu situace vynucené strukturální reformou a snižování objemu dluhů. Ve světle těchto skutečností kyrgyzská vláda obdržela souhlas s restrukturalizací dluhu od Pařížského klubu.

Tabulka 3.4.1 – Reálný růst HDP a vývoj inflace mezi lety 1991-2006

Zdroj: ANDERSON, Kym, SWINNEN, Johan. Distortions to agricultural incentives in Europe's transition economies. Washington DC, 2008. 402 s. ISBN 978-0-8213-7419-1

Po roce 2000 celkově, na základě již vhodnější makroekonomické politiky a dílčích opatření mikroekonomických (v oblasti deregulace a redukce byrokracie), došlo k obnově ekonomického růstu, dokonce výraznějšího než ten v letech 1996 a 1997. Příznivý vliv na to měl i ekonomický růst Kazachstánu a Ruska – hlavních obchodních partnerů země v rámci SNS. Ty se také staly magnetem pro celou řadu kyrgyzských námezdních dělníků a následným významným zdrojem remitencí kapitálu. Nicméně se očekává, že vnější dluh Kyrgyzstánu překonal v roce 2008 dvě miliardy dolarů.⁷⁾

V dobách ranné nezávislosti byly hlavními zemědělskými produkty hovězí a telecí (13 % z celkového zemědělského výstupu), mléko (17 %), skopové (11 %) a vlna (12 %). Hlavními plodinami byly tabák (8 %) a obilniny (6 %). Kategorie „ovoce a zelenina“ čítala jako celek 6 % z celkového zemědělského výstupu. Podíl bavlny se naproti tomu pohyboval kolem pouhých 2 %, její výhodou však byla okamžitá exportovatelnost na jakémkoliv trhu s tvrdou měnou. Není bez zajímavosti, že největší průmyslový komplex v zemi byl zaměřen na zpracování cukrové třtiny dovážené z Kuby. Rafinováný cukr byl následně distribuován napříč SSSR (po jeho rozpadu se náklady na dovoz rapidně zvýšily a novým dodavatelem třtiny se stala Čína. Během existence SSSR byla hlavně živočišná výroba silně podporována dotacemi (od podpory za využívání pastvin, rozšíření dopravních prostředků pro transport zvířat na jatka a pastviny až po dovoz krmiv). Tento systém však mimo jiné vedl k vypásání pastvin a po rozpadu Svazu (rušení dotací) též k vážným strukturálním problémům.

V období 1990-1995 se zemědělská produkce Kyrgyzstánu významně snížila. Tento jev byl doprovázen demonetizací a návratem obyvatelstva k „samozásobování“. Změnou v tomto časovém horizontu samozřejmě prošlo i složení zemědělské výroby. Produkce pšenice se zvýšila o 164 % (osetá plocha ozimé pšenice eskalovala ze 183 tis. na 360 tis ha, u jarní odrůdy došlo k nárůstu z 11 tis. ha na 193 tis. ha – obé na úkor ječmene, pícnin, a tržních plodin jako je např. tabák). Obdobného zvýšení se dočkala i produkce a brambor. Příčinou této změny byl naprostý kolaps nejen mezinárodního, ale i vnitřního obchodu země. Výše zmíněné plodiny se dostaly do popředí díky své skladovatelnosti a trvanlivosti. Indukovaný nedostatek píce vedl k drastickému snížení počtu všech hospodářských zvířat, klesla i produkce drůbežích produktů. Status čistého importéra surových zemědělských produktů se zemi podařilo změnit až v roce 1997. Bohužel vzhledem k problémům s kvalitou zanedlouho země změnila status v jiné kategorii – stala se pro změnu čistým dovozcem již zpracovaných zemědělských prodůktů. Zemědělství jako celek začalo jevit známky zotavení v roce 1997 v reakci na pozdní pozemkovou reformu (něco na způsob českých restitucí) provedenou v roce 1995, dobré klimatické podmínky let 1996 a 1997 a v neposlední řadě na příznivý vývoj tržních cen zemědělských produktů. Proto je také v tomto období vysledovatelné větší zaměření na tržní aktivity a produkty s vyšší příjmovou elasticitou poptávky, např. na ovoce, zeleninu či masnou produkci. Obnovila se živočišná výroba – v ní však došlo k posunu od ovčí vlny směrem k masné produkci. Rozsáhlé kříšení zemědělského sektoru nezabrzdilo ani snížení poptávky během Ruské krize (1998). V oblasti zvyšování produktivity práce a hektarových výnosů si Kyrgyzská republika v konečném hodnocení vedla možná nejlépe ze všech nástupnických států SSSR.

Sovětský ekonomický systém byl v podstatě založen na „pokřivených“ účetních cenách a velké míře přímé nebo nepřímé státní podpory. Není tajemstvím, že vstupní a výstupní ceny v centrálně plánovaných ekonomikách byly vždy výrazně pod úrovní cen ve zbytku světa – nicméně bylo nepsaným pravidlem, že např. zemědělcům z tohoto „pokroucení“ vždy plynuly výhody (= výstupní ceny byly světovým blíže než vstupní). Po získání nezavislosti však došlo k rychlé deregulaci, vyjma takových vstupů jako jsou voda na závlahy, elektřina, železnice. Výše zmíněné tři dotované vstupy však měly mírně negativní dopad, neboť vedly zemědělce k jejich neefektivnímu využívání a neoptimální skladbě plodin.

Obecně by nebyla deregulace problém, kdyby se ceny vstupů, které jsou téměř všechny importovány, nepřizpůsobovaly světové úrovni rychleji než ceny výstupů, které byly bržděny existencí lokálních monopolů a špatné infrastruktury. Relativní ceny se tedy změnily podstatným způsobem, v neprospěch producentů. Mezi lety 1993 a 1995 udržovala vláda určitou úroveň přímých dotací, aby odlehčila dopadům tranzitivní recese na spotřebitele a podnikatele. Význámné byly zejména dotace na chléb (70,6 mil.), některé další potraviny (3,5mil.) a podnikatelská podpora (78,8mil.). Koncem roku 1995 byly tyto dotace upraveny na 20mil, 3,5mil. a 4mil. v souladu s předchozím pořadím a zanedlouho poté došlo k jejich úplnému zrušení. ⁸⁾

Hlavní zákony vztahující se k pozemkové reformě vešly v platnost již v únoru 1991, nicméně až do roku 1994 byl proces téměř neznatelný (brzdil jej zejména odpor místních úředníků a státních manažerů kolektivních farem). V roce 1995 nabral celý proces obrátky a ze zhruba 500 kolektivních statků, každý o výměře 500 ha, vzniklo 60 000 farem s průměrnou obhospodařovanou výměrou 20 ha. V roce 2002 vypadalo vlastnické složení zhruba jako je uvedeno tabulce.

Pozemková reforma narážela i na mnohá úskalí. Za prvé se obyvatelé obávali vzniku třídy velkostatkářů (tzv. kulaků), za druhé, což je ve střední Asii častý jev, připadá na rozdělování poměrně málo půdy v poměru k počtu obyvatel a do třetice, v Kyrgyzské republice jsou přítomny již výše popsané rozdíly v regionální distribuci zemědělské půdy mezi severem a jihem. V jižních oblastech připadá na jednoho občana mnohem méně zavlažované půdy než na severu. Na jihu navíc při rozdělování půdy docházelo i k násilným etnickým konfliktům mezi etnickými Uzbeky a Kyrgyzy. ⁹⁾

Do roku 1995 měl v Kyrgyzské republice monopol na mezinárodní obchod stát. Od tohoto roku byla také zavedena politika založená na mírných clech, jejichž výše se mírně mění v závislosti na preferovanosti toho kterého státu u kyrgyzské vlády. Maximální cla dosahují hodnoty 15 %, nicméně většinou se pohybují kolem 10 % (5 % je uvaleno na import z rozvojových zemí, 0 % na členské státy SNS). Do roku 1998 existoval také rozdíl mezi DPH uvaleným na importované zboží a DPH na totéž zboží produkované doma. Po vstupu do WTO (prosinec 1998) byla však tato disproporce odstraněna. Je vhodné zde připomenout, že až do roku 2007 nebyla žádná jiná středoasijská země ani Rusko členem WTO a Kyrgyzstán tak vlastně obchoduje v jakémsi dvoukolejném režimu. Absence nejbližších obchodních partnerů Kyrgyzstánu ve výše zmíněné organizace představuje pro kyrgyzskou ekonomiku často velmi vážný problém, neboť tyto země nejsou vázány žádnými závazky a mohou tak i v budoucnu uvalovat vysoká cla na klíčové exportní komodity Kyrgyzské republiky (viz např. 200 % clo uvalené Kazachstánem na margarín a tuky z mléčného průmyslu). I přes přijetí země do WTO je i dnes nárůst mezinárodního obchodu velmi pozvolný což je hodnoceno jako mírný neúspěch. Země zůstává poměrně málo atraktivní pro soukromé investory, zvláště kvůli slabému institucionálnímu uspořádání a všeobecně rozšířené korupci. Negativně působí také geografická poloha a nedostatek regionální kooperace, což však bude blíže diskutováno dále v textu.

Z dalších členství Kyrgyzstánu je důležitá především participace v Eurasian Economic Community (mezi ekonomy se ale začíná šířit názor, že toto uskupení není schopno se v blízké budoucnosti stát významným obchodním partnerem, neboť jeho líbivé závazky zůstávají již dlouho jen na papíře). V roce 1996 také Kyrgyzstán podepsal dohodu o celní unii s Ruskem, Běloruskem a Kazachstánem (v roce 1999 přistoupil i Tádžikistán). ¹⁰⁾

Kyrgyzstán je pevninskou zemí, která je geograficky izolovaná od všech hlavních obchodních přístavů a rozvinutých národních trhů. Navíc má vysoce členitý reliéf dále komplikující dopravní spojení s dalšími částmi světa, zvláště pak s jižní Asií. Situace je dále umocněna nedostatky lokálních dopravních sítí, vysokými náklady a nízkou kvalitou logistických služeb jak v samotném Kyrgyzstánu, tak v sousedních zemích. Vlivem nízké mezistátní kooperace je doprava zboží a vybavení dále komplikována při překračování hranice a průjezdu sousedními státy. Výsledkem všeho výše uvedeného jsou vysoké transportní náklady a neodhadnutelné časy dodání mezinárodních zásilek. Na konci devadesátých let byl hojně citován příběh řidiče přepravujícího zboží z Kyrgyzské republiky do Ruska přes Kazachstán. Během průjezdu touto zemí musel mnohdy zaplatit až 1 700 $ na neoficiálních poplatcích. Situace v Kazachstánu se od té doby zlepšila, nicméně například v Uzbekistánu nejsou podobné případy výjimkou ani dnes – těžkopádné namátkové kontroly zboží a časté uzavírky hranic jsou pro vybírání takovýchto tax ideálním místem.

Diagram 3.6.1. – Transportní náklady a dodací časy nákladů přepravovaných a) silníční b) železniční dopravou mezi státy Střední Asie a vybranými jinými státy

Zdroj: Asian Development Bank. Central Asia: Increasing Gains from Trade Through Regional Cooperation in Trade Policy, Transport, and Customs Transit. Asian Development Bank, 2006. 148 s.

Diagram 3.6.1. srovnává transportní náklady mezinárodní železniční a silniční přepravy mezi čtyřmi státy Kazachstánem, Kyrgyzskou republikou, Tádžikistánem a Uzbekistánem a některými vybranými zeměmi mimo tento region. Srovnání je provedeno proti dopravním nákladům a dodacím dobám v „ideálním světě“, kterým se myslí prostředí s vyváženými transportními toky, funkčním tržně-konkurenčním prostředím v oblasti logistických služeb, hladkým přejezdem hranic, nízkými tranzitními poplatky, neexistujícími poplatky „neoficiálními“ atd. – ideálnímu světu je v tomto ohledu blízko například EU. Z grafu jasně vyplývá, že současné přepravní náklady do/ze zemí Středoasijského regionu jsou mnohem vyšší než ty ve světě ideálním. Navíc dodací časy pro silniční dopravu se s rostoucí vzdáleností stále více mění, mnohem znatelněji než časy pro dopravu krátkodobou, což naznačuje, že se s rostoucí vzdáleností stávají stále méně předvídatelné.

Co je překvapující je nákladová asymetrie transportních nákladů v mezinárodní dopravě mezi SAR a Evropou. Například vyslání naloženého kamionu z Beneluxu do SAR vyjde na 8 500 $ - 10 000 $, jeho vyslání ve směru opačném však stojí jen 6 000 $ - 7 000 $. V „ideálním světě“ by náklady činily 5 500 $ až 6 000 $ oběma směry. Je to způsobeno zvláštní komoditní skladbou obchodovanou na této trase. Export ze SAR do Evropy se omezuje hlavně na takové komodity, které se dají přepravit po železnici nebo potrubím, zatímco z Evropy proudí do SAR hlavně hotové výrobky transportované letecky nebo pozemní dopravou. Navíc jenom malé procento dopravců vezoucích do SAR evropské zboží se vrací zpět naložené – navzdory nízkým nákladům. Na vině není jen nedostatek zboží transportovaného z tohoto regionu silniční dopravou, ale také neochota mnoha dopravců vézt méně než maximální náklad. Málo vytížené kamiony jsou údajně podrobovány důkladnějším odbavovacím procedurám vnitrostátním a přeshraničním. Výsledkem takového jednání je velké množství promrhané dopravní kapacity, jejíž celková roční ztráta byla vyčíslena na 300 mil. $

Tabulka 3.6.1. – Podíl dopravních nákladů na E/I

Zdroj: Asian Development Bank. Central Asia: Increasing Gains from Trade Through Regional Cooperation in Trade Policy, Transport, and Customs Transit. Asian Development Bank, 2006. 148 s.

Tabulka 3.6.1. obsahuje odhadované transportní náklady zbožního exportu a importu zemí Středoasijského regionu. Podle těchto odhadů tvoří dopravní náklady zhruba 11-16 % procent z celkové hodnoty exportu a importu zemí SAR (logistické náklady tvoří přes 20 % hodnoty zboží!). Výjimku tvoří surové, primární komodity a těžké strojírenství, pro které jsou transportní náklady relativně nízké. Pro srovnání, v Asii tvoří transportní náklady 8,4 % z celkové hodnoty importu, v EU logistické náklady obvykle činí méně než 10 % hodnoty zboží a dopravní náklady jsou na úrovni 1/3 celkových logistických nákladů. Přítomnost výše uvedených obchodních bariér samozřejmě výrazně ovlivňuje zbožně - obchodní výkonnost zemí Středoasijského regionu, a to několika způsoby.

• Obchodní bariéry výrazně mění „směr“ mezinárodního obchodu v této oblasti. Vysoké dopravní náklady a nepředvídatelná doba tranzitu mimo Středoasijský region způsobují, že se členské země postupně zabrzdily svou reorientaci z obchodu se státy FSU na obchod s nečlenskými zeměmi tohoto uskupení. To také částečně vysvětluje, proč středoasijské země obecně nadměrně obchodují s členy SNS ale „podceňují“ intenzitu obchodních vztahů s východo a jihoasijskými zeměmi a EU – nepřiměřeně tomu, jaká je jejich geografická poloha.
• Obchodní překážky ovlivňují strukturu obchodu středoasijských zemí. Nepředvídatelné doby dodání prakticky vedly k minimalizaci zboží s nízkou trvanlivostí a vysoké náklady brání obchodu s takovým průmyslovým zbožím, které se vyznačuje nízkými obchodními maržemi. Dominují naopak suroviny, které nepodléhají zkáze a mohou transportovány hromadně za poměrně příznivou cenu (kovy, surová ropa, vlna).
• Popsané překážky významně podporují šedou ekonomiku a vyloženě ilegalní aktivity. Vysoké daně a celní omezení vedou k nárůstu pašování a záměrně zkresleným fakturacím. Výsledkem je, že významná čast obchodu v oblasti se odehrává bez vědomí státních orgánů s patřičnými následky pro příjmovou stránku rozpočtu. Odhady hovoří o tom, že například nelegální import spotřebního zboží z Turecka do Kyrgyzské republiky dosahuje výše 94mil. $/rok a nelegální obchod s kapalnými palivy ze států sousedících s Kyrgyzstánem se pohybuje kolem 31mil. $/rok. Celkový objem nelegálních exportních/importních aktivit činí běžně zhruba 25 % objemu aktivit legálních!
• Vysoké obchodní daně a poplatky vytváří také příznivé podmínky pro další prohlubování korupce. Dopravci často podplácejí státní úředníky, aby dostali výhodné E/I zakázky nebo „rozumně stanovili daňový základ“ té které dodávky.
• Vysoké obchodní poplatky a daně mají také ten efekt, že zvyšují cenu importovaného zboží na domácím trhu (zvláště v případě spotřebního zboží) při současném snížení domácí ceny výrobků exportovaných. Výsledkem jsou pokroucené relativní ceny statků, což se pochopitelně odráží ve zhoršování společenského blahobytu.

Dovozní cla sice zlepšují situaci domácích výrobců a zajišťují příjem do státního rozpočtu, jejich efekt na obyvatelstvo jako celek je však spíše negativní. Například v Uzbekistánu vyvolalo uvalení dovozního cla na barevné televize zvýšení jejich ceny o 82 % a následnou ztrátu mrtvé váhy v objemu mezi 5,8 mil. $ - 16,6 mil. $.

Dobrým měřítkem výše zmíněných cenových deformací na domácím trhu jsou tzv. změny v efektivní míře ochrany (variation in effective rates of protection - ERP). Tabulka 6.2 ukazuje odhadované ERP pro vybrané produkty v Kazachstánu, Uzbekistánu a Kyrgyzské republice. Existence cenových deformací v každé z uvedených zemí (zvláště pak v Uzbekistánu) jsou z ní jasně patrné. Pokroucení cen ve prospěch importně orientovaných sektorů vede k neoprávněnému odlivu zdrojů ze sektorů orientovaných proexportně a následné redistribuci příjmů. Protože zemědělství je hlavním exportně - orientovaným sektorem v Kyrgyzstánu a je logicky situováno na venkově, zatímco odvětví importní se nacházejí hlavně v oblastech urbánních, dochází k redistribuci příjmů venkovských obyvatel do měst. V tomto případě tak paradoxně i přes ekonomický růst dochází ke zhoršení blahobytu obyvatelstva jako celku.

Tabulka 3.6.2. – Výše celních tarifů a odhadované míry ochrany u vybraných zemí a produktů

Zdroj: Asian Development Bank. Central Asia: Increasing Gains from Trade Through Regional Cooperation in Trade Policy, Transport, and Customs Transit. Asian Development Bank, 2006. 148 s.

Je zde také vhodné vzpomenout bariéry obchodu vznikající vinou zemí vně Středoasijského regionu. Jsou jimi například zemědělské dotace ve vyspělých zemích. Podle některých odborníků by například byla cena bavlny na světových trzích až o 71 % vyšší, kdyby EU eliminovala dotace, které na její produkci svým zemědělcům poskytuje. To by znamenalo 6 % zvýšení výnosu z DPH v Tádžikistánu a 3 % v Uzbekistánu. A tyto benefity by s každým rokem od zrušení dotací dále narůstaly, jak by vyšší světová cena lákala v SAR do odvětví další producenty. ¹¹⁾

Kyrgyzstán má z důvodu své geografické polohy a reliéfu svého území poněkud ztížené podmínky pro svůj ekonomický rozvoj. Kontinentální klima a vysoká nadmořská výška většiny území jsou jistě faktory, se kterými musí ekonomika země počítat a musí se jim přizpůsobit. Mezi bolavá místa ekonomiky patří vysoká zadluženost v cizí měně, která pravděpodobně dosahuje částky dvou miliard dolarů, nedostatek kapitálu a nedostatečná konkurenceschopnost, která mimo jiné vzniká tím, že ceny vstupů se zvyšují, ale ceny výstupů musí vzhledem ke koupěschopnosti obyvatel zůstávat na nižší úrovni. Tím pádem podnikům chybí kapitál na investice do moderních technologií, které by jim zvýšily možnost se uplatnit na vyspělých zahraničních trzích. Nedostatečná konkurenceschoponost přímo souvisí také s hlavními překážkami mezinárodního obchodu, mezi které patří složité a často se měnící celní sazebníky (Kazachstán, Uzbekistán), neustálé zvyšovaní celních sazeb, špatná infrastruktura, nepředvídatelná doba dodání zboží a vysoké logistické náklady. Poslední dva zmiňované faktory nejsou jen důsledkem geografie, ale také absence poskytovatelů kvalitních transportních služeb v regionu a v neposlední řadě nízké úrovně mezistátní kooperace v oblasti dopravy.

ANDERSON, Kym, SWINNEN, Johan a kol. Distortions to agricultural incentives in Europe's transition economies. Washington DC, 2008. 402 s. ISBN 978-0-8213-7419-1

Asian Development Bank. Central Asia: Increasing Gains from Trade Through Regional Cooperation in Trade Policy, Transport, and Customs Transit. Asian Development Bank, 2006. 148 s.

GRIGORIOU, Christopher. Landlockedness, Infrastructure and Trade: New Estimates for Central Asian Countries. The World Bank, 2007. 44 s.

KOKAISL, Petr, PARGAČ, Jan a kol. Pastevecká společnost v proměnách času: Kyrgyzstán a Kazachstán. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2006. 296 s. ISBN 80-7308-119-9.

Publikace o Střední Asii

ISBN 978-80-905365-3-1		ISBN 978-80-254-8893-5		ISBN 978-80-254-9365-6
Dějiny Kyrgyzstánu očima pamětníků		Manželství a rodina obyvatel Kavkazu a Střední Asie: Manželství obyvatel Kavkazu. Manželství a rodina Kalmyků. Petr Kokaisl, Petra Kohoutková, Zamza Kodar, Yulia Dordzhieva, Pavla Kokaislová		Manželství a rodina obyvatel Kavkazu a Střední Asie: Manželství a rodina Kazachů, turkmenských Belúdžů a Kyrgyzů. Petr Kokaisl, Petra Kohoutková, Zamza Kodar, Yulia Dordzhieva, Pavla Kokaislová

---

ISBN 978-80-7308-167-6		ISBN 978-80-254-6550-9		ISBN 80-7308-119-9
Lidé z hor a lidé z pouští: Tádžikistán a Turkmenistán. Petr KOKAISL, Jan PARGAČ a kol.		Kyrgyzstán a Kyrgyzové. Кыргызстан  и кыргызы. Petr KOKAISL a kol.		Pastevecká společnost v proměnách času: Kyrgyzstán a Kazachstán. Petr KOKAISL a kolektiv, Jan PARGAČ

---

ISBN 978-80-254-6365-9		ISBN 978-80-905365-5-5
The Kyrgyz - Children of Manas. Кыргыздар - Манастын балдары. Petr KOKAISL, Pavla KOKAISLOVÁ		Petr KOKAISL, Amirbek USMANOV (Петр КОКАЙСЛ, Амирбек УСМАНОВ) История Кыргызстана глазами очевидцев. Прага, Nostalgie, 2012

---