Na světě žije téměř 6, 800, 000, 000 lidí. Každý člověk z tohoto obrovského množství patří do určité rasové skupiny. Ať už jsou mezi těmito skupinami jakékoliv rozdíly, musí se naučit žít spolu v harmonii a vzájemném porozumění. Tato soužití bývají často příčinou různých sporů. Někdo totiž fakt, že má žít pohromadě např. s člověkem jiné barvy pleti, náboženského vyznání, nebo kultury, nese velice těžce. V této práci se budeme zabývat otázkou soužití rasových menšin s obyvateli České republiky.

Tato práce si klade za cíl zhodnotit, zda se respondenti jednotlivých věkových skupin nechávají ve svém úsudku a chování k rasovým menšinám ovlivňovat médii.

Hlavní výzkumná otázka: Myslíte si, že Váš názor na rasové menšiny je ovlivněn médii? A jakým způsobem?

V práci bude užito kvalitativního výzkumu, a to metodou řízeného rozhovoru. Cílem bude zjistit, zda chování respondentů k rasovým menšinám je ovlivňováno médii, či nikoliv. Otázky budou pokládány respondentům charakterizující danou věkovou skupinu. Pro každou věkovou skupinu bude vybráno 10 respondentů.

Věkové skupiny jsou tvořeny dle následujících pravidel. Respondenti spadající do první skupiny jsou mladí lidé, kteří se s lidmi jiné národnosti setkávali často již ve školkách a s menšinami již vyrůstají od svého dětství. Respondenti patřící do druhé skupiny jsou lidé, kteří zažili největší “ boom „ přistěhovalectví menšin do České republiky. Třetí a poslední skupina jsou lidé, kteří zažili dobu, kdy se začínaly otevírat hranice a rasové menšiny se začaly usídlovat v různých částech světa, v různých zemích.

Kvalita výstupu řízeného rozhovoru závisí na vhodně zvolených stěžejních otázkách a schopnostech tazatele. Za výhody považujeme, že tázající může následující otázky formulovat na základě přechozích odpovědí a tím se i dobrat k jádru problému. Za negativa této metody považujeme neochotu dotazovaného spolupracovat a velkou časovou náročnost, které se odrazily na velikosti výběrového souboru.

Sociologové Paul Hartmann a Charles Husband se ve svém článku „The Mass media and Racial conflict“, zabývají vztahem masových médií a předsudků vůči odlišným rasám, jaký mají média vliv na proměnu předsudků a postojů společnosti. Autoři vycházejí z anglosaského kulturního prostředí, především se pak zabývají vlivem médií na rasové předsudky ve Velké Británii. V práci nejprve nastiňují do jaké míry mohou média ovlivňovat veřejné mínění a proměnu názorů ve společnosti. Docházejí k závěru, že média mají nepřímo vliv na proměnu předsudků, přičemž nám v práci nabízejí několik argumentů, doplňujících jejich tezi.

Úvodem je nutné podotknout rozdíl mezi běžnou a mediální realitou. Mediální realita je závislá na svých vstupech (gate-keeping) a na požadovaných výstupech (agenda-setting), což má za následek zkreslení mediálního obrazu skutečnosti. Příkladem mohou být právě rasové a etnické menšiny, které jsou v médiích zastoupeny nepoměrně jinak, než tomu opravdu ve společnosti je, ale je tomu podobně i s kriminálními činy, ekonomickými jevy nebo geopolitickými oblastmi.

Komunikace mezi lidmi je závislá na tom, do jaké míry sdílejí společné interpretační rámce. Bez těchto společných interpretačních rámců, bychom nebyli schopni vnímat jeden druhého. Výzkum předsudků ukázal, že předsudky jsou zaměřeny proti lidem sdílejícím jiné interpretační rámce, což je odlišuje od většiny. Tento výsledek dal vzniknout mylné představě, že předsudky jsou pěstovány mezi jednotlivci nebo různými sociálními skupinami, namísto aby se dále posuzovalo, zda není jejich zdrojem společný kulturní rámec. Předsudky nejsou v jedinci, ale jsou dané společností, především naší společnou koloniální minulostí a přistěhovalectvím, takže jakékoliv naše smýšlení o rasově odlišných lidech v nás probouzí negativní pocity (zde je nutno podotknout, že hovoříme o britském kulturním okruhu). Tyto předsudky mají mnoho společného se sociálním darwinismem a protestantskou etikou.

Značné množství studií zaměřených na vliv masmédií na společenské postoje a názory překvapivě došlo k závěru, že většina sociálních postojů, včetně předsudků, jsou vůči masmédiím relativně odolná. Příkladem je Trenamanův a McQuailův výzkum volební kampaně v televizi z roku 1959. Ukázal, že média proměňují politické smýšlení, ale postoje a volební návyky se nemění. V nedávné studii Coopera a Dinermana dokonce vyšlo najevo, že ačkoli je divákovi ve filmu, který je zaměřen proti předsudkům nabídnuta řada faktů, celkový výsledek má spíš „boomerang“ efekt. Lidé si totiž vybírají to, co čtou, co chtějí vidět a o čem mají sklon hovořit, a zrovna tak si vybírají to, co budou vnímat a co si zapamatují. Klapperův výzkum masových komunikací ukázal, že je obvykle snazší obnovit staré postoje, než je změnit.

Husband a Hartman podle vlastního výzkumu zjistili, že lidé sice nezmění své postoje, ale začnou o daných tématech více komunikovat. Televizní pořady mohou zostřit bod diskuze na taková témata jako je přistěhovalectví nebo rasismus. Lidé mezi sebou o pořadech hovoří, což vede k většímu uvědomění takových témat jako je rasová otázka. Obecně tedy nelze konstatovat, že média nemají vliv na společenské postoje nebo rasové vztahy. Závisí to především na druhu výzkumu, tradičně se totiž výzkumy zaměřují na prvotní efekt médií. Zde jde ale o efekt dlouhodobý – média nám ukazují důležitá témata a dávají nám podněty k diskuzím. Analýzy ukazují, že média nabízejí v průměru dva programy denně, jejich tématem je rasová otázka (opět Velká Británie, 1971!).

Teorie Husbanda a Hartmanna spočívá v tom, že média hrají ve vztahu společnosti k rasovým otázkám dvě role. Masová média uchopují témata zabývající se rasismem, čímž uchovávají negativní cítění vůči odlišným rasám, na druhou stranu pomáhají svoji činností interpretovat jeden z mezi-skupinových problémů. Přičemž ve smíšených společnostech, kde je pro konflikt reálný základ (např. bytová otázka) je rasové smýšlení médii posíleno a společenský tlak zesílí. V smíšených společnostech, kde není pro konflikt „objektivní“ základ, se konflikt může vytvořit, protože lidé začnou uvažovat o rozdílech. Naopak jednolitá společnost je částečně náchylná přijímat interpretace skutečností nabízených médii, protože mají nedostatek zkušeností s rasovými menšinami. Hromadné sdělovací prostředky vyjadřující se k rasismu budou interpretovat rámec významu, sloužící k definování situace uvnitř nějaké sociální skupiny. Zároveň médii prezentovaný rasový materiál přispívá směrem k vytváření této definice. Mediální vliv je tak viděn jako interpretační rámec, který lidé používají ve vztahu k rasismu raději, než svá stanoviska

Média jsou sociální instituce pokrývající celou socio-ekonomickou strukturu a mají vlastní charakteristiku, která ovlivňuje způsob a obsah jejich výstupů. Předně je to povaha média, druh ideologie, které se médium snaží držet, společně s jednoduchými fyzickými limity času a prostoru, a potřebou přitáhnout čtenáře a diváky. Média jsou závislá jak na svých vstupech, tak poptávce po výstupech. Husband a Hartmann nalézají dva argumenty, jimiž jsou média determinovány při pohledu na rasismus, jednak je to kulturní dědictví, posléze je to hodnota zprávy. Britská kulturní tradice obsahuje jisté elementy které pohrdají cizinci, zvláště pak cizinci odlišné barvy pleti. Média pracují v rámci této kultury a jsou zavázány užívat kulturní symboly, je tedy nevyhnutelné, že budou v určitém měřítku napomáhat tuto tradici prohlubovat.

Druhý prvek argumentu se opírá o koncept hodnoty zprávy, který ovlivňuje šablonu, podle níž se utvářejí témata týkající se rasové otázky. Na hodnotu zprávy můžeme nahlížet jako na souhrn hlavních kritérií, podle nichž jsou informace o události shromažďovány, vybírány a publikovány, jednodušeji řečeno hodnota zprávy určuje, která zpráva stojí za to, aby byla publikována. Je několik charakteristik, které takové zprávy určují. Prvně je to spor, ohrožení a odlišnost, jak již bylo naznačeno v úvodu. Takovéto zprávy mají velkou hodnotu, především proto, že jsou pro společnost důležité, a také pro to, že lidé se o tato témata z různých důvodů zajímají. Za druhé, ještě větší hodnotu mají události, které se dají ztotožnit s osobním rámcem jednotlivého člověka, nebo takové které naplňují zažité obrazy, stereotypy a očekávání. Zažité rámce a očekávání mohou pramenit z kultury jako takové, nebo ze zprávy a odtud do kultury přejít.

Veřejné vnímání situace ohledně rasových vztahů značně závisí na informacích předkládaných médii, na vytýčení důležitosti jednotlivých problémů a jak je s nimi nakládáno. Všechny tyto faktory jsou ovlivněny úvahou o hodnotě zprávy. Právě nakládání s informacemi je zapotřebí médiím vytknout, protože rasové otázky efektivně vykreslují v černém světle a takto zažitá reportáž vlastně ovlivňuje základ lidského pohledu na celý problém.

Závěrem lze shrnout, že média mají vliv na předsudky a ovlivňují rasovou situaci ve společnosti, i když ne primárně ale sekundárně. Samozřejmě záleží na druhu společnosti, zda se jedná o společnost rasově homogenní, nebo heterogenní a v tomto případě, jestli dochází mezi rasovými menšinami ke konfliktům. Média jsou společností determinována, což je ale vzájemný vztah a mezi společností a médii je nezanedbatelná interakce. Média mohou rozněcovat spory mezi rasovými skupinami, což závisí na přístupu k nakládání s rasovými otázkami, je-li v reportáži nahlíženo na rasové menšiny jako potenciálně konfliktní, tento konflikt pak přechází na společnost a stává se reálným. [1]

Co se týká médií a jejich vlivu na názor obyvatel ČR je nutné podotknout, že na prvním místě je množství času a pozornosti, které médiím věnujeme, na druhém místě bude výběr médií, kterým čas a pozornost věnujeme. Tady je hned zpočátku zapotřebí specifikovat bulvár a seriózní média: bulvár pracuje s aktualitou, solidní média pracují s informací. Informace je druh sdělení, který s časem roste na významu, aktualita s časem význam ztrácí. Každý z nás, kdo se zajímá o svět kolem sebe, potřebuje informace o dění ve světě. Kterým informacím věřit, kterým ne, to je otázka, která se tu nabízí. Odpověď lze najít v životní zkušenosti: i v životě jsou lidé, kterým důvěřujeme, dokud nás nezklamou, a lidé, které ani při veškeré snaze nelze brát vážně. Abychom jedny rozeznali od druhých, potřebujeme je nějaký čas zkoumat. Totéž platí u médií. [6] Míra ovlivnění jistě souvisí se stupněm vzdělanosti. Nicméně i premiér české vlády (a ne jediný) označil média za manipulátory, kteří pracují účelově s informacemi v zájmu podpory dosažení předem určeného cíle. Připusťme, že ani předseda vlády nemusí být dostatečně vzdělán, když se jedná o technologie mediálního zpravodajství. [6] Míra ovlivnění zajisté souvisí se stupněm nezávislosti myšlení. Jedinci, kteří mají větší schopnost rozhodovat o vlastních projevech a činech než jiní také méně než jiní podléhají mediálnímu obrazu skutečnosti. [6] Naše společnost je xenofobní, plná předsudků a nedůvěřuje menšinám jiných, zvláště chudších národností. Počet cizinců v České republice však stále roste. Žijí tu a mají děti. Ty chodí do českých škol, kamarádí se s českými dětmi. [3] Co to znamená že naše společnost je xenofobní? Xenofobie je odborný termín ze sociologie, v doslovném překladu znamená strach z cizinců. Obecně se slovo používá k označení mezilidské nesnášenlivosti a předsudků vůči lidem z jiné země, či při nedostatku úcty k jejich tradicím a rozdílné kultuře. Abstraktně se slovo používá jako strach z neznámého, či z cizí věcí. Na rozdíl od pojmu rasismus se může vztahovat i k jiným (inteligentním) živočišným druhům, ikdyž takové použití se zatím objevuje jen ve scifi nebo fantasy. [4] Když už jsme zde zmínili pojem rasismu, je důležité upozornit, že rasismus je další z problémů naší společnosti. Kdo je rasista? [5] Rasista je člověk, který pohrdá lidmi, kteří mají jiné fyzické nebo kulturní rysy. S pojmem rasismus je často spojován výraz národnostní menšina. V tomto smyslu je hlavní myšlenkou nadřazenost jedné etnické rasy na druhou.

O své pozici v české společnosti diskutovali v Chomutově zástupci národnostních menšin, žijících v ČR. Nejsou s ní spokojeni Romové, Vietnamci ani Ukrajinci. Podle zástupce chomutovské vietnamské komunity Duong Viet Dunga vidí Češi ve Vietnamcích stále jen trhovce, kteří prodávají levné zboží pochybného původu. Mezi Vietnamci je však mnoho mladých specialistů, lékařů, inženýrů, podnikatelů. Češi si podle Dunga, který žije v Chomutově 22 let, dlouho zvykají na nové menšiny. „Trvalo osm let, než nás sousedé začali brát jako normální rodinu,“ uvedl. S podobným problémem se setkávali v minulosti také Ukrajinci. „Dlouho jsme byli například pro policii jen námezdními dělníky, kteří v Čechách nelegálně pracují, proto je třeba je zavřít. To už se nám naštěstí podařilo změnit,“ uvedl předseda Ukrajinské iniciativy v ČR Viktor Rajčynec. O problémech v soužití s Čechy mluvila při diskusi řada Romů. V Chomutově žije zhruba 5000 Romů. Podle chomutovské starostky Ivany Řápkové se v poslední době množí na radnici stížnosti na některé Romy a objevily se i petice proti jejich komunitě. [5]

Pro rozhovor byly zvoleny 4 výzkumné otázky, kterých by se měl tazatel držet s tím, že dá dotazovanému prostor rozpovídat se o daném problému. První otázka je pouze rozřazovací, neboť náš výzkum je zaměřen na ovlivnění názoru médii na rasové menšiny u tří věkových skupin. Je tedy nezbytná a velmi významná pro zhodnocení výsledků. Další tři otázky se týkají dané problematiky.

• Do které věkové skupiny byste se zařadil/a ?

a) 15 – 26 let

b) 27 – 49 let

c) 50 a více

• Vyskytuje se ve Vašem okolí příslušník některé rasové menšiny? A jak s ním vycházíte?

• Jakou rasovou menšinu vidíte v ČR jako nejvíce problematickou? A proč?

• Myslíte si, že Váš názor na rasové menšiny je ovlivněn médii? A jakým způsobem?

30 respondentů bylo rozřazeno podle věkových skupin a z každé vybrán jeden respondent, který nejlépe představuje danou skupinu. Přepisy rozhovorů se nachází v příloze.

1) Věková skupina 15 – 26

Vyskytuje se ve Vašem okolí příslušník některé rasové menšiny? A jak s ním vycházíte?

Námi oslovený respondent se setkává s příslušníky rasových menšin takřka denně. Jeho kolega v práci je Rom. Vztah k němu je neutrální. Bere ho jako kolegu, ale jeho přítomnost nevyhledává. Za zmínku stojí jeho negativní vztah ke Slovákům, kteří se podle jeho slov „v České republice přemnožili a berou Čechům práci“.

Jakou rasovou menšinu vidíte v ČR jako nejvíce problematickou? A proč?

Jako nejvíce problematickou menšinu uvedl Romy. Zejména mu vadí jejich laxní přístup k práci, nadměrné využívání sociální pomoci, kriminalita a nadměrná produkce dětí.

Myslíte si, že Váš názor na rasové menšiny je ovlivněn médii? A proč?

Zde rezolutně odmítl, že by jeho názor byl ovlivněn médii. Dává přednost svému úsudku a pocitů z dění kolem sebe.

2) Věková skupina 27 – 49

Vyskytuje se ve Vašem okolí příslušník některé rasové menšiny? A jak s ním vycházíte?

Tento respondent neměl nikdy větší problémy s rasovými menšinami ve svém okolí. Jako vedoucí na stavbě se setkává spíše s lidmi ukrajinské národnosti. Jeho vztah k nim je velmi pozitivní a cení si hlavně jejich pracovitosti.

Jakou rasovou menšinu vidíte v ČR jako nejvíce problematickou? A proč?

Zde uvedl Romy. Problematiku Romů bere jako dlouhodobý problém a je skeptický i k jeho budoucímu vývoji. Kritizuje hlavně benevolentní přístup k prohřeškům Romů. Dále současnou legislativu, která jim umožňuje styl života bez práce a pobírání, co největšího množství sociálních dávek. Také ho zaráží vysoká kriminalita hlavně u nezletilých Romů.

Myslíte si, že Váš názor na rasové menšiny je ovlivněn médii? A proč?

Zde dotazovaný připustil, že části je jeho názor ovlivněn médii a v dnešní době mediálního tlaku se tomu nelze ani moc bránit. Zároveň si také myslí, že média zkreslují většinu informací a to nejen o rasových menšinách. Demonstrativně zmínil nedávnou kauzu „Janov“, kde podle jeho názoru všichni lidé, kteří tuto kauzu sledovali a nejsou z tamního prostředí, museli být zákonitě ovlivněni médii.

3) Věková skupina 50 a více

Vyskytuje se ve Vašem okolí příslušník některé rasové menšiny? A jak s ním vycházíte?

Ve svém okolí se setkává hlavně s vietnamskou rodinou, která zde vede malý obchod s potravinami. Svůj vztah k této komunitě považuje za velmi pozitivní. Díky jejich vstřícnému přístupu k nim chodí ráda nakupovat a občas si i popovídat. Cituji: „Ráda s nimi prohodím pár slov, v duchu se pobavím jejich roztomilou výslovností a spokojeně jdu domů.“

Jakou rasovou menšinu vidíte v ČR jako nejvíce problematickou? A proč?

Zde bez přemýšlení uvádí Romy. Osobně s nimi špatnou zkušenost nemá, ale časté zprávy v médiích v souvislosti s Romy, ji v tomto názoru utvrzují. Vadí jí jejich laxní přístup k práci a pobírání sociálních dávek. Na druhou stranu uznává, že ostatní menšiny jako jsou Ukrajinci, Bulhaři, Rumuni zase berou práci Čechům.

Myslíte si, že Váš názor na rasové menšiny je ovlivněn médii? A proč?

S ovlivňováním názoru médii souhlasí a uvědomuje si jejich sílu. Argumentuje tím, že člověk nemůže vědět o všech událostech ve světě a tudíž musí brát informace, které jsou mu předkládány médii. Bez nich by se prý nedověděla, že dané problémy existují.

Při analýze výsledků se zaměříme nejprve na výzkumnou otázku a tedy: „Myslíte si, že Váš názor na rasové menšiny je ovlivněn médii? A jakým způsobem?“ Následně pak jaké menšiny jsou u nás nejproblémovější dle tazatelů. Pokud uchopíme tři skupiny dotazovaných jako celek, tak vyplývá odpověď, že společnost je ovlivňována médii na názor na rasové menšiny. Při analýze jednotlivých skupin a porovnání, nacházíme určité diference. Kategorie 15 – 26 let, ačkoliv je nepochybně nejvíce zasaženou kategorií technologickým rozvojem, setkávání se s médii apod. tvrdí, že její názor ovlivněn médii příliš není. Spíše vycházejí z osobních zkušeností. S přihlédnutí k teorii pánů Hartmann a Husband (viz kap. 4.1), je samozřejmě otázkou, jestli je to pravda a tazatelé ovlivněni nejsou nebo si někteří z nich myslí, že nejsou ovlivnění a opak je pravdou. Kategorie 27 – 49 let se snaží nalézt pravdu ve skutečnostech, která média prezentují. Uznává, že její názor je ovlivněn médii, ale na druhou stranu tvrdí, že názor není výhradně tvořen ovlivněním médii. Konečně u kategorie 50 let a více kopíruje tvrzení druhé skupiny až na několik tazatelů, kteří tvrdí, že jejich názor na rasové menšiny je tvořen výhradně prezentací menšin v médiích. Skrze všechny generace jednoznačně dominuje názor, že Romové jsou nejvíce problematickou menšinou. Tento fakt je nepříjemný o to více, že se na něm shodují všechny tři generace a tedy problém Romů v České republice je velký a zejména dlouhodobého charakteru. Vzhledem k tomuto faktu je také důležité si položit otázku, jestli média v případech Romů jsou objektivní či nikoliv. V nedávné době médii otřásala velká kauza „Janov“ a rozhodně se ještě tento problém připomene ať už dříve nebo později. Vzpomeňme na kauzu „Matiční,“ která svého času se dostala až za hranice naší země. Je tedy zřejmé, že problém Romů je u nás velký a lidé jsou k nim nevraživí a skeptičtí, přičemž média tento problém spíše přiostřují, než zlepšují. Závěrem zajímavost, která nás zaujala, že v kategorii 15 – 26 let se překvapivě často vyskytla jako problematická skupina Slováci. Tento fakt bude nejspíše zapříčiněný tím, že lidé z nejmladší kategorie zažili Československo jako celek velmi krátkou dobu, někteří prakticky vůbec. Proto také nemají vybudovanou takovou vazbu ke Slovákům jako například jejich rodiče.

Závěrem je třeba říci, že 30 respondentů bohužel nemůže tvořit plnohodnotný průzkum názoru společnosti. Na druhou stranu určitě dává určitý náhled, jak někteří lidé pohlíží na rasové menšiny. Shoda názorů na nejvíce problematickou menšinu nebude rozhodně pouhou náhodou. Lidé jsou si vědomi síly médií a někteří je odsuzují a přímo jimi pohrdají, druzí si snaží z poskytnutých informací vzít jádro pravdy a další jsou ovládáni médii a jejich názory jsou totožné, jak problém prezentují média.

[1] POTŮČEK, Jan. SPS - Masmédia a rasismus [online]. Studijní politologický server, 2004 [cit. 2009-2-8]. Dostupné z WWW: <http://policy.euweb.cz/view.php?id=25>

[2] Mediální obraz menšin v ČR [online]. Mediainfo.cz, 2008 [cit. 2009-02-08]. Dostupné z WWW: <http://www.mediainfo.cz/temata/1580.html>

[3] České děti všech barev pleti [RX Diskuse] [Online]. Reflex.cz - České děti všech barev pleti [RX Diskuse], 2004 [cit. 2009-02-08] . Dostupné z WWW. <http://www.karlin.mff.cuni.cz/~hkmaly/homepage/proxy/raoul/index.php/Clanek18027.html>

[4] Xenofobie [Online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, 2008 [cit. 2009-02-08]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Xenofobie>

[5] Národnostní menšiny v ČR [Online]. Národnostní menšiny v ČR, 2007 [cit. 2009-02-09]. Dostupné z WWW: <http://referaty-seminarky.cz/narodnostni-mensiny-v-cr/>

[6] Míru ovlivnění našich životů ze strany médií si určujeme sami.. [Online]. Weblog zpravodajského serveru Novinky.cz, 2007 [cit. 2009-02-09]. Dostupné z WWW: <http://vrchovsky.blogy.novinky.cz/0711/miru-ovlivneni-nasich-zivotu-ze-strany-medii-si-urcujeme-sami>

1) Věková skupina 15 – 26

Vyskytuje se ve Vašem okolí příslušník některé rasové menšiny? A jak s ním vycházíte?

V práci máme jednoho příslušníka Romské menšiny. Vycházím s ním neutrálně. Myslím, že jsme se snad nikdy ani víc nebavili, pouze se potkáváme na našem oddělení. V poslední době jsem si vybudoval určitou averzi vůči Slovákům, ačkoliv nemusí být bráni jako rasová menšina, tak já je tak beru.

Jakou rasovou menšinu vidíte v ČR jako nejvíce problematickou? A proč?

Určitě Romové. Nechtějí pracovat, pobírají jen sociální dávky, množí se, kradou a dělají problémy.

Myslíte si, že Váš názor na rasové menšiny je ovlivněn médii? A proč?

Myslím, že ne. Nejsem zabedněnec, který si udělá názor pouze podle toho, co si přečte v BlR nebo mu řeknou ve večerních zprávách na televizi Nova. Stačí se koukat kolem sebe po cestě v metru či tramvaji a názor si každý dokáže udělat sám i bez médií.

2) Věková skupina 27 – 49

Vyskytuje se ve Vašem okolí příslušník některé rasové menšiny? A jak s ním vycházíte?

Vzhledem k tomu, že pracuji jako vedoucí na stavbě, tak se velmi často setkávám s rasovými menšinami. Nejvíce se setkávám s Ukrajinci a musím říct, že s nimi vycházím velmi dobře. Nikdy jsem neměl větší problém ve svém blízkém okolí s žádnou rasovou menšinou.

Jakou rasovou menšinu vidíte v ČR jako nejvíce problematickou? A proč?

Jednoznačně Romové. Tento problém se již táhne nějakou dobu a nevidím v blízké budoucnosti lepší časy. Bohužel současná legislativa jim umožňuje styl života bez práce a pobírání, co největšího množství sociálních dávek. To nemluvím o kriminalitě, kterou jako menšina mají bezpochyby největší z menšin a to i v nízkém věku.

Myslíte si, že Váš názor na rasové menšiny je ovlivněn médii? A proč?

Myslím, že v současné době, kdy na člověka média číhají na každém rohu, se tomu nelze příliš bránit. Zároveň si také myslím, že média zkreslují většinu informací a to nejen o rasových menšinách. Pochopitelně nejvíce propíranou menšinou médii jsou Romové. O tom svědčí nedávná kauza „Janov“. Myslím, že všichni lidé, kteří tuto kauzu sledovali a nejsou z tamního prostředí, musí být zákonitě ovlivněni médii.

3) Věková skupina 50 a více

Vyskytuje se ve Vašem okolí příslušník některé rasové menšiny? A jak s ním vycházíte?

Kousek od mého baráku je malý obchod s potravinami, který provozuje vietnamská rodina. Musím říct, že se vždy na nákup těším, protože jsou na mě vždy moc milí a ochotní. Ráda s nimi prohodím pár slov, v duchu se pobavím jejich roztomilou výslovností a spokojeně jdu domů.

Jakou rasovou menšinu vidíte v ČR jako nejvíce problematickou? A proč?

Nejvíce problematickou menšinou jsou zřejmě Romové. Osobně s nimi nemám špatnou zkušenost, ale je takřka na denním pořádku v novinách či ve večerních zprávách slýchat, kde jsou jaké problémy, takže proto oni. Víte co, Romové nepracují a pobírají dávky a na druhé straně tu máme Ukrajince, Bulhary, Rumuny a já nevím koho, kteří tu práci berou nám.

Myslíte si, že Váš názor na rasové menšiny je ovlivněn médii? A proč?

Ano, v podstatě jediný zdroj informací o těchto problémech jsou právě média a proto ano. Týká se to samozřejmě zejména romské menšiny. Nebýt médií, tak ani nevím o problémech, které se staly před lety v ulici Matiční a nyní v Janově.

Graf č. 1: Nejaktivnější média

Tabulka ukazuje tři média (vždy tři za každou skupinu) publikující v roce 2008 nejvyšší počet příspěvků, v nichž figurovala některá z devíti sledovaných menšin. Příspěvek zmiňující více menšin byl započten vícekrát.[2]

Graf č. 2: Nejčastější problematické a pozitivní kontexty

Graf uvádí kontexty, ve kterých byli příslušníci čtyř vybraných menšin (Ukrajinci, Vietnamci, Mongolové, Bulhaři) v celostátních denících v roce 2008 medializováni (celkem 2110 příspěvků ) a rozlišuje hodnotové zabarvení kontextů. Příspěvek s přítomností více kontextů byl započten vícekrát.[2]

Počet shlédnutí: 68