Keltové ve Skotsku

Nechť ti žehnají bohové i nebohové

Vojtěch Václavík, Lucie Holečková, Adéla Rysová. Keltové ve Skotsku. [online] Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2010. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/vojtech_vaclavik_lucie_holeckova_adela_rysova

Naše práce porovnává známé historické domněnky o Keltech se získanými údaji o potomcích prastarých keltských klanů, žijících v současném Skotsku. Toto téma jsme si vybrali zejména proto, že s výzkumem Keltů na území Skotska budeme pokračovat v projektu Pestrá Evropa, který bude nejen tuto minoritu mapovat podrobněji.

Zjistit, nakolik se od sebe liší univerzální obraz Kelta a současného člověka obývajícího území dnešního Skotska. Dále zjistit, v čem se tyto obrazy překrývají a v čem se naopak odlišují.

Co mají společného současní obyvatelé tradičních gaelských oblastí se svými keltskými předky?

Pociťují různé vrstvy identity? Co je na prvním místě? Angličan, Skot, Kelt?

Používájí skotskou gaelštinu? Jestli ano, mluví s ní i ve veřejném životě nebo pouze v soukromí?

Slaví nějaké keltské svátky?

Vědí, jaká jsou typická keltská jídla? Vaří je?

Literatury o Keltech lze v dnešní době nalézt velké množství. Našeho tématu se však většina knih dotýká pouze okrajově. Pro naši práci, nám byly nápomocné hlavně tyto tituly. Lexikon keltské mytologie¹⁾, který slouží jako stručný průvodce keltskou duchovní kulturou. Dále pak Encyklopedie keltské mytologie²⁾, ve které se autorka snaží rekonstruovat původní podobu keltské kultury. V těchto knihách jsme čerpali pouze základní keltskou terminologii a k ní příslušné definice. Nejvíce nám však pomohl internet. V České republice i mimo ní je velké množství skupin, které se ke keltské tradici hlásí. Existuje tak velké množství webů a diskuzí na keltské téma.

Nejprve jsme se zaměřili na studium pramenů, ze kterých pochází informace o Keltech. Bylo nutné shromáždit velké množství textů ať už v tištěné podobě nebo na internetu.

Dotazník se nám zdál jako nejvhodnější metoda pro tento druh empirického výzkumu. Pro samotný výzkum jsme použili standardizovaný dotazník, který jsme s průvodním dopisem a prosbou o jeho vyplnění rozeslali v emailové podobě. Na ten bohužel žádný z respondentů nereagoval, tudíž jsme se rozhodli pro metodu inteview. Interview provedl na místě člen naší skupiny v rámci projektu Pestrá Evropa. Dotazovanými byli lidé pocházející z oblastí vnějších Hebrid a ostrova Skye. Tyto oblasti jsme předem vytipovali zejména proto, že je na nich stále živý jeden z keltských jazyků: Skotská gaelština. Technika interview byla vybrána, protože po předchozích zkušenostech se ukázalo, že osobní interakce je nejvhodnějším řešením, i když pro zmiňovaného člena skupiny finančně velmi náročná.

Prameny

Všechny podklady můžeme rozdělit do tří kategorií, mezi kterými panuje napětí a rozpory. Každou z nich je možné do určité míry zkoumat samostatně: záznamy tehdejších antických autorů, pozdější dokumenty z Irska a Walesu psané v nářečí a archeologické nálezy.

Keltové po sobě skutečně nezanechali téměř žádná písemná svědectví. Mnohé představy o nich proto vycházejí ze zpráv Řeků a Římanů, kteří rozhodně nebyli nestrannými pozorovateli. Zmínky o nich se v antické literatuře objevují od 5. století př. n. l. Výraz „keltoi“ poprvé použil řecký historik Hérodotos. Označoval tak barbarské kmeny sídlící na sever od tehdy civilizovaného antického světa. Další řecký zeměpisec a historik Strabon je kolem roku 63 př. n. l. popisuje už jako opravdové barbary, kteří „jedí chléb ze žaludů, spí na holé zemi, zuby si čistí močí a jsou tak bezbožní, že ani nestaví chrámy“.

Nejranější zápisky v irštině a velštině zahrnují velkou část materiálu, který náleží ke keltské mytologické tradici. Ne vždy jim lze ale také plně věřit. Tyto lokální zdroje jsou opožděné ve své dosud existující formě a navíc byly posbírány v křesťanském prostředí.

Archeologické nálezy jsou hlavní kategorií důkazů, jež se vztahují přímo k pohanskému období, náleží do oblasti archeologie, zejména studia materiální kultury náboženství: svatyní a posvátných míst, pohřebních zvyklostí, rituálů, epigrafie a ikonografie. Tato kategorie faktů však vykazuje jisté nesnáze: archeologové mohou zkoumat jen dochovaný materiál a navíc nastávají skutečné problémy, když je třeba interpretovat myšlení a víru společenství, která žila před 2000 lety. Dalším hlavním problémem archeologie je, že většina nálezů týkajících se Keltů pochází z období římského vlivu na keltské země. Je tedy třeba oddělit keltskou symboliku a víru od římské tradice. V posledních dvou staletích nalezli archeologové nespočet galských zápisků na úlomcích keramiky, vytesané do kamene nebo na mincích. Většinou jsou to keltská slova přepsaná řeckou alfabetou.³⁾

Teoretická část

Původ aneb kde se Keltové vzali ve Skotsku

Keltové je pojmenování velké skupiny kmenů, které ve starověku obývaly západní, střední a částečně i jižní a východní Evropu. Nejzazší kořeny Keltů sahají přinejmenším do období kolem poloviny 2. tisíciletí př. n. l. a vznikli patrně splynutím několika předchozích kultur. Přestože není jisté, zda všechny kmeny měly stejný rasový původ, vyspěly postupně v etnikum s jednotným jazykem, kulturou a náboženstvím, nikdy však nevytvořili jednotný stát. Raná perioda Keltů se datuje kolem roku 800 př.n.l. Podle dnešních poznatků ležely oblasti původního osídlení Keltů na horním toku Rýna a na území horního Dunaje (východní Francie, švýcarské Alpy, jihozápadní Německo. Jeden z významných archeologických nálezů pochází z oblasti kolem rakouských solných dolů Hallstatt, odtud halštatská kultura). Rozšiřování Keltů asi od 5.století př.n.l dosahuje svého vrcholu ve 4. a 3. století. Později osídlovali území až k Černému a Egejskému moři a části Přední Asie, rozšiřovali se ze střední Evropy až ke Středozemnímu moři přes části Španělska, Portugalska a britských ostrovů. Už před jejich zatlačením zpět ze strany Římanů a expandujících Germánů to tedy keltské kmeny táhlo na britské ostrovy a do Irska. Jejich největší rozkvět nastal mezi 6. a 1. stoletím př. n. l. (laténská kultura). V 1. století př. n. l. podlehli Římanům a byli postupně asimilováni či vytlačeni právě do Skotska a Irska. Přijali křesťanství a vytvořili si na základě latinky vlastní písmo zvané ogham. Dodnes se v západní Evropě hovoří jazyky z keltské jazykové skupiny: velštinou, irštinou, skotskou gaelštinou a bretonštinou.⁴⁾

Keltské kmeny na území dnešního Skotska

Piktové

Kmen žijící na území severní Anglie a ve Skotsku na přelomu 3. a 4. století našeho letopočtu. Jsou dohady, zda se jednalo o keltské kmeny či zda šlo o původní předkeltské obyvatelstvo. Jméno jim dali Římané dle slova Picti = pomalovaní lidé.

Corieltauové

Početný kmen žijící na severu Anglie spolu s Pikty. Razili své vlastní zlaté a stříbrné mince. ⁵⁾

Keltská společnost

Keltové žili v klanech, které mezi sebou komunikovaly většinou pouze v období válek, kdy se mohlo několik kmenů spojit dohromady proti společnému nepříteli. Velikosti kmenů se pohybovala od stovek až po statisíce (například keltský kmen Helvétu měl prý až 390 000 členů). Keltská společnost se skládala ze šlechty vlastnící půdu, z jejíchž řad byl volen náčelník kmene, a na prosté rolníky a řemeslníky. Ve válečném stavu se však všichni chopili zbraní a bojovali. Ženy měly stejná práva a možnosti jako muži. Mohly volit a být zvoleny i do funkce náčelníka. Pracovaly v domácnosti a šatily a krmily rodinu, ale válčily stejně jako muži a svou silou a obratností se jim vyrovnávaly. Společnost měla trestní řád, vybíraly se daně (téměř ze všeho - z hlavy, domu, ale i z dováženého zboží) a prostí lidé pracovali na pozemcích šlechty. Z keltského práva se dochovaly záznamy například o vymáhání dluhu. Věřitel se posadil před dveře dlužníkova domu a zahájil hladovku, dokud nebyly peníze splaceny, dlužník nesl odpovědnost i za případnou smrt hladem. ⁶⁾

Mnohobožství a víra

Každý bůh a každá bohyně má svou zvláštní funkci, a jednotlivé bohyně se často popisují jako trojné, nebo mající trojnou povahu. Číslo tři je svrchovaně důležité: tři světy – voda (předkové, zásvětí), země (pozemská stvoření) a nebe (božstva) . jsou nabíledni jako tři zdroje umění bardů – zvuk, řeč, hudba. Minulost a budoucnost se neustále setkávají v přítomnosti. Dva protiklady se smiřují přijetím třetí síly nebo prvku. Základní trojicí je Slunce, Země a Měsíc, jakož i zvuk, světlo a energie.

Keltové byli pevně spjati s přírodou. Místo chrámů, které poznali až pod římským vlivem jim jako posvátná místa sloužily například lesy, nebo vřesoviště. Uctívali prameny, hory, zvláštní pozornost věnovali stromům, které pro ně symbolizovaly život. To vše by se dalo zahrnout do kultu přírodních sil. Dalšími kulty jejich základní víry byl kult bohyně matky a kult hrdiny, zrozený díky jejich velké obrazotvornosti a touze po dobrodružství.

Velmi rozšířený byl již zmíněný kult odříznutých hlav, v souvislosti s nesmrtelností duše byl uctíván kult mrtvých. Ten se projevoval zejména při pohřbech, zesnulí se pohřbívali s majetkem, do hrobu jim byla dávána dokonce i jejich zvířata a otroci.

Vyznávání více bohů bylo rozšířeno i v mnoha jiných civilizacích. Keltské božstvo mělo však své specifické vlastnosti. Na rozdíl od Římských bohů, jejichž mnoho soch a obrazů se dodnes zachovalo, bychom vyobrazení keltských bohů hledali těžce. Ti byli totiž chápáni spíše abstraktně. Postrádali lidskou podobu, čímž se pro věřící stávali ještě více posvátní. Bohové nebo keltští hrdinové mohou mít i svůj vlastní rodokmen, mají mezi sebou mnohé vztahy.

Keltové měli takové množství bohů, že často různé klany neznaly navzájem mnohá svá božstva. I přes to se ale v náboženství shodovali. Měli bohy téměř pro všechno, jim a duchovnímu životu vůbec přikládali velkou váhu. Několik hlavních bohů však znali ve všech kmenech. Většinou to byli bohové uctívaní hlavně ve dnech největších keltských svátků. Keltové také uctívali božstva ve zcela jiném smyslu, než jak si představujeme dnes. Používali magii a rituály ke spojení a práci s božstvy, ale své bohy uctívali především kvůli tomu, čím jsou, tj. obrovská koncentrace prvotní síly. Dívali se na ně, jako na součást sebe. ⁷⁾

Kultura

Za nejdůležitější a ve své době neobvyklý znak keltského umění je považována jeho abstraktnost. Ta se uplatňovala v podstatě ve všech uměleckých oblastech, například i v divadelním umění.

Jedním z klasických pramenů, které nám podávají informace o keltském umění jsou mince. Ty jsou původně přejaté od Římanů, ale z původního portrétu se stává značně ornamentalistický obraz, ve kterém by Oktaviána Augusta hledal málokdo. Tím se dostáváme k dalšímu rysu keltského stavebního a výtvarného umění, k ornamentalismu, což je styl zaměřený na různé, převážně geometrické útvary.

Ty oblasti lidské činnosti, ve kterých Keltové vynikali nad svými současníky nejvíce a ve kterých předběhli svou dobu o celá staletí jsou umění emailerské, šperkařské, kovářské a kovotepecké.⁸⁾

Literatura

O literatuře máme u Keltů ještě méně zpráv, než o divadle. Víme sice, že Keltové znali písmo, a proto předpokládáme následný rozvoj literárních aktivit, ale z nálezů můžeme mluvit snad pouze o klasických úředních záznamech. Jeden z mýtů praví, že posvátná moudrost či učení (lore) se záměrně šířila pouze ústně mezi zasvěcenými. Od tohoto základu pak Angličané vytvořili slovo folklore, folklór = lidová moudrost.

Avšak rozšiřování křesťanství a jeho spisovného jazyka latiny vedlo k tomu, že dosud převážně ústní keltská literatura začala být zapisována. To znamená pro keltskou kulturu v ostrovním stylu ještě jednou velký rozkvět. Keltská kultura tak podstatně ovlivňuje i středověké umění a literaturu, například v ságách o králi Artušovi. Jedním z nejvýznamnějších uměleckých děl této doby je Book of Kells. Je to bohatě zdobený rukopis čtyř evangelií, který vznikl pravděpodobně během irsko-skotské mise, v jejímž průběhu byly Británie a části evropské pevniny obráceny na křesťanství. Kresby obsažené v tomto rukopisu ukazují spojení starých pohanských a nových křesťanských představ a způsobů života, tradiční keltské ornamenty mají nové formy vázané na křesťanství. Dekorativní práce s kovem a kůží se pravděpodobně vrací k předkřesťanskému kontinentálnímu umění a spojuje v sobě byzantské, italské a jiné vlivy. Kniha Book of Kells ukazuje všechny hlavní součásti keltských příběhů jako rozvětvené a do sebe zasahující spirály, ozdobené mřížky s úhly 45° a trojrozměrné pletené torques, tedy typické keltské nákrčníky. Typické jsou také obrázky lidí, zvířecích hlav, končetin a jiných částí těla, které jsou propletené vzory a konci písmen. Symboly pohanského původu hrají v raném a středověkém náboženství velkou roli⁹⁾

Písmo

Ogamská abeceda vznikla v Irsku kolem roku 600 n. l. Bylo to písmo posvátné, určené jen ke zvláštním účelům. Pro běžné záznamy se používala abeceda řecká, později přišel násilný přechod k latince. Velšští bardové, později zaznamenávali ogamskou abecedou své vzpomínky na druidské tradice. To, že se žádné písemné zprávy po Keltech nezachovaly, neznamená, že žádné nebyly sepsány. Například sv. Patrik spálil přibližně 180 keltských knih, což bylo precedensem pro další takovýto postup. Naštěstí křesťanští mnichové zaznamenali některé z legend a velkou část mytologie.

Řemesla

Řemeslná tvorba Keltů byla, dá se říci, omezena „jen“ na zpracování surovin. Mezi hlavní suroviny, které se v tomto období zpracovávaly, patřily především kovy, keramické suroviny, sklářská výroba, ražba mincí.

Keltská jména

Keltové se pojmenovávali podle všelijakých hrdinů, božstev, podle osobních vlastností… U některých jmen je znám jejich faktický význam, u daleko větší řady již ne. Některá keltská jména se vyskytují i v současném kalendáři, kde dominují v každé zemi jednak jména křesťanských svatých, jednak jména biblická, a samozřejmě jména národní (například: Vojtěch , Václav – jména zároveň křesťanská i slovanská, Josef, Marie – biblická jména, František – jméno světce, Libuše – jméno pohanské a slovanské). Uveďme jiný příklad: Patrick – jméno keltské a křesťanské, Brigitte – jméno keltské, podle pohanské bohyně, která byla zároveň prohlášena i za svatou Brigitu z Kildare, Cedrick – keltské jméno… keltská jména se liší svou etymologií. V současnosti používaná keltská jména jsou především insulárního (tj. z britských ostrovů) původu. Anebo také z Malé Británie, tedy Bretaně. Značnou část z nich najdeme i v oficiálních kalendářích Francie, Irska, Británii atd. zrovna tak, jako v našem kalendáři nacházíme stará jména slovanská. Avšak existují jména, která už v kalendářích nenacházíme, a ani v zemích původně keltských se u živých lidí již nevyskytují – ať už to jsou jména hrdinů a božstev či jiných bytostí. S těmito jmény si pak začíná pohrávat fantazie současných lidí, a vytváří jejich odvozováním či připodobňováním další nová „stará keltská jména“ – Elanis, Gawan a Alanon, Govannon.¹⁰⁾

Vzhled a povaha Keltů

Někteří starověcí spisovatelé popisují Kelty jako velké lidi s modrýma očima, světlými (plavými) vlasy a jemnou pletí. Vše to neplatí tak obecně. Pohřby keltských bojovníků, tedy příslušníků vrstvy společensky rozhodující, dosvědčují i na našem území, že ve výšce mužů byly značné rozdíly. Také antropologicky nelze mluvit o vyhraněné rase. Některá antropologická měření ukazují na střídání dlouholebých i krátkolebých typů. Celkem nebyl velký rozdíl mezi vzhledem Keltů a Germánů. Zdůrazňuje to Strabon ve své Geografii, psané za Augusta a Tiberia, který Germánům připisuje jen větší postavu a divočejší povahu. Také plavost vlasů nelze pokládat za obecný znak, neboť z různých zmínek víme, že si Keltové často upravovali barvu vlasů umělými prostředky, různými roztoky, mýdly a barvami. Také se líčili a i muži si natírali vlasy vápnitým roztokem, aby udrželi jejich úpravu; pak je sčesávali dozadu, takže se vzhledem podobali satyrům. Proto také nalézáme ve starověku zmínky o dlouhých nepoddajných vousech Keltů. Někteří muži se holili, ale jiní byli zarostlí vousem. Vznešenější muži si holili tváře, ale knír si nechávali narůst dlouhý, až jim zakrýval ústa. Keltové byli obecně charakterizováni jako lid bojovný, odvážný a rychlý, někdy však až dětinsky naivní. Byli prý posedlí válkou, stejně tak milovali zábavu a hodování. Jejich výmluvnost často hraničila s povídavostí. Zastavovali kupce a pocestné a vyzvídali vše o krajích, odkud přišli. Získané zprávy často zvěstovali. Velmi silně byla u nich vyvinuta obrazotvornost a také lpění na náboženské tradici. Podle Caesara to byl lid vrtkavý, stále toužící po novotách, avšak velmi způsobilý napodobit vše, co viděl a čemu se kde mohl přiučit. Keltové dovedli nejen napodobit cizí vzory, ale i svou tvůrčí schopností je přetvářeli a dávali jim svou náplň.¹¹⁾

Keltská jídla a nápoje

Jídlo a pití bylo vždy důležitou součástí keltských oslav, rituálů a obřadů. Stará keltská pravidla pohostinnosti nedovolila nechat kohokoli – ani trestance a otroky- odejít nenasycené. Dělit se i o skromné zásoby jídla bylo mezi Kelty považováno za povinnost. Věřilo se, že kdo skrývá jídlo a pití před nuzným hostem, jedná podobně, jako kdyby je odpíral svým bohům. Také po skončení každého rituálního nebo slavnostního jídla obětovali bohům, živlům a dalším duchům ve formě pokrmu a nápoje. Keltové se spoléhali jak na svá domácí zvířata a pole, tak na dary z lesů a luk a měli-li poblíž řeku nebo moře, ani jich se nebáli. Konzumovali zejména zvěřinu, skopové a zajíce. Sbírali lesní plody a byliny. Kančí se jedlo jen o slavnostech a významných hostinách. Bylo-li Keltů více, sedali do kruhu na zem na prostřené kožešiny a někdy měli i nízký stolek. Místa zaujímali podle hodnosti nebo hrdinství. Cizinci bylo jídlo nabídnuto dříve, než začala řeč o obchodním jednání. I během jídla se běžně zápasilo, jak nám mohou potvrdit mnohé výjevy v obrazech či rytinách. Většinou to byly předstírané souboje, často se však proměňovaly ve skutečné, na život a na smrt. Velkou vášeň projevovali pití vína a piva. Víno si zpravidla nechávali dovážet, avšak pivo měli čistě domácí. Někdy do něj přidávali i kmín, skořici nebo hřebíček. Domácí byla i medovina. Na hostinách nesměli chybět bardi pějící ódy za doprovodu hudebních nástrojů. Tradice chvalořečení při hostinách se udržela v Evropě až do středověku¹²⁾

Tradiční jídla související se svátky

Smažené jablečné plátky

Podávalo se o svátcích Lugnasad, Samhain, Mabon, Yule a oslavy esbatů.

Medové máslo

Šunka na smetaně

Podávalo se při oslavách Imbolcu, Ostary, Beltanu a Samhainu.

Furmenty

Vezměte sklenici a do poloviny ji naplňte pšenicí. Zrní zalijte mlékem a nechejte stát někde na teplém místě asi 12 hodin. Zrna budou bobtnat a pukat, proto se jim také říká „vyboulená.“ Poté se kaše může ohřát a podávat se smetanou a medem. Podává se o svátcích Yule, Samhainu, při pohřebních hostinách a dalších svátcích zemřelých.

Zapečené brambory se zelím

Sleď smažený, v ovesné mouce obalovaný

Podávalo se o Lugnasadu a Mabonu

Plněné kotlety

Colcannon

Nastrouhané zelí necháme 15 minut vařit v osolené vodě. V dalším hrnci vaříme nakrájenou mrkev a vodnici a toto směs rozmixujeme na kaši. V hluboké pánvi rozpálíme máslo, přidáme všechny uvedené přísady a dobře prohřejeme. Posolíme a opepříme.

Stovies

V hluboké pánvi rozpálíme tuk a rozložíme vrstvu brambor, cibule a masa. Podle svého hladu uděláme několik vrstev. Zalijeme vodou nebo vývarem tak, aby byly přísady pod vodou, dochutíme solí a pepřem. Přikryjeme pokličkou a na mírném plamenu dusíme asi 30 - 35 minut

¹³⁾

Symboly

První symboly Keltů, které se dodnes používají, jako například drak, jsou převzaty z obrazů znázornění zvyků, obyčejů a představ Keltů pocházjících už asi z roku 800 př.n.l. Z této doby máme první archeologické nálezy keltské kultury. Protože významný nález pochází z oblasti kolem rakouských solných dolů Hallstatt, nazývá se raná perioda Keltů halštatská kultura. Nejranější umění halštatského umění, které už označujeme jako keltské, se vyznačuje hlavně geometrickým stylem, v němž vzory určují kolem dokola se vinoucí nebo do sítě uspořádané ozdobné pásky, klikaté čáry, trojúhelníky a čtyřúhelníky, kosočtverce, šachovnice, kruhy, hvězdy a jiné. V kresbě, malování a v sochařství převládá členící struktura motivů podobně jako u Řeků a Římanů. Keltský keramický dekor je mnohotvárný: malování grafitovou hlinkou, barevný nátěr v bílé a červené, vykládané práce, razítkování, potahování kovem a reliéfy, to vše nechává na povrchové vznikat hru světel a stínů.

Vlivem šíření křesťanství ukazují kresby na spojení starých pohanských a nových křesťanských představ a způsobů života. Tradiční keltské ornamenty mají nové formy vázané na křesťanství. Hlavními motivy jsou rozvětvené a do sebe zasahující spirály, ozdobené mřížky s úhly 45° a trojrozměrné pletené torques, tedy typické keltské nákrčníky. Také typické pro toto období jsou obrázky lidí, zvířecích hlav, končetin a jiných částí těla, které jsou propletené vzory a konci písmen.

Další vliv na keltskou symboliku mají od 9. - 11. století Vikingové a jejich umění. Vikingové se usadili především v Irsku, ale i v Británii. Vesměs je symbolika v keltském umění důležitější než znázornění dějů - na rozdíl od sousedních kultur, například u Etrusků nebo Řeků. Zdá se, že Keltové dávali přednost neohraničenosti představ před omezenou skutečností. Rozšíření umění a symboliky ukazuje, že si nejpozději od laténského období (mladší doba železná, 5. stol.př.n.l) různé keltské kmeny musely být více či méně vědomy své příbuznosti. Dnešní výklady keltského světa obrazů jsou ovlivněny křesťanskými nebo naopak nenáboženskými či jinými způsoby uvažování. Jsou proto více či méně pokřivené a ukazují jen zlomky pohanského myšlení. Motivy mohou mít navíc několikerou symboliku, která je různě závislá na místě a čase, nebo pozměněná vzájemným propojením, případně pak ještě podléhá historickým proměnám.¹⁴⁾

triquerta, spirály, nevěstin kříž,

Keltské národy dnes

Celtic nations neboli “Keltské národy“ je termín, používaný k označení oblastí na severozápadě Evropy v nichž se zachovaly keltské jazyky a kulturní rysy. Pojmem národ se v této souvislosti rozumí skupina lidí spojená územím, identitou, jazykem, či kulturou.¹⁵⁾

Skotská gaelština

Existuje termín Gàidhealtachd, který v dějinách Skotska odlišoval gaelsky mluvící sever, ležící severně od Centrálního pásu a východ východního pobřeží od skotsky mluvícího jihu. Nicméně v moderní gaelštině tento termín začal platit pro celý severní region (minus západní ostrůvky) a již neoznačoval pouze gaelsky mluvící oblasti. Místo toho se do dnes používá jednoduchý termín sgìre Ghàidhlig „Gaelic area“ (Gaelská oblast). Centrální pás Skotska je termín používaný k popisu oblastí s nejvyšší hustotou obyvatelstva ve Skotsku. Navzdory jménu, tato oblast není geograficky v centru Skotska, ale přesto se nachází podle mapy na jeho tzv. „pasu“.

Sami Keltové se nenazývali Kelty, ani nemluvily keltsky. Tento pojem má pouze usnadnit popis nejrůznějších kmenů, ze kterých se vyvinuli novodobí Irové, Britové, Bretonci, Skotové, Korničané, Gaelové a Velšané.

Keltské jazyky se dělí do dvou kategorií na brythonskou skupinu (velština, stará angličtina, brezonek a ztracený jazyk Cornwallu (cornwallština dosud existuje na papíře, ale podobně jako latina se dnes nepoužívá v každodenním kontextu a je považována za „mrtvý jazyk“) a na goidelskou skupinu (hovoří jí Irové, skotští Gaelové a obyvatelé ostrova Man). Pravidla výslovnosti keltského jazyka jsou nesmírně složitá a obsahují otevřené a zavřené souhlásky, vokativní formy slov, systém pádů a počáteční souhlásky. Pravidla komplikuje ještě skutečnost, že existují velké rozdíly v oblastních dialektech, kde se těmito jazyky dál hovoří. Všechny keltské země se snaží obnovit používání svého jazyka. Jejich úsilí se setkalo s částečným úspěchem, zvláště ve Walesu. Téměř ve všech případech angličtina nahradila původní jazyk a stala se v těchto zemích prvním jazykem v domácnostech. Výjimkou je samozřejmě Bretaň, kde téměř milion Bretonců stále hojně používá starý keltský jazyk v každodenní komunikaci, přestože oficiálním jazykem je francouzština. Skotská gaelština je goidelský jazyk keltské větve indoevropské jazykové rodiny. Je příbuzná irštině. Dodnes jí mluví skotští Gaelové na severozápadním pobřeží Skotska, na souostroví Hebridy a část také v kanadském Novém Skotsku, kde si někteří Skotové dodnes udržují své tradiční zvyky¹⁶⁾

V roce 2001 proběhlo v Británii poslední sčítání lidu,¹⁷⁾ které ukázalo celkem 58 652 gaelsky mluvících osob (GMO) žijících ve Skotsku (tj. 1,2 % z celkové populace starší tří let). V porovnání se sčítáním lidu z roku 1991 došlo k poklesu o cca 7 300 lidí (tj. 11 % z celkového počtu), což znamená, že úpadek gaelštiny ve Skotsku pomalu pokračuje. Více se dozvíme až z dalšího sčítání lidu v roce 2011.

Gaelština dnes

Hlavní větev gaelsky mluvícího obyvatelstva se nachází na Vnějších Hebridech (Na h-Eileanan Siar), kde jejich celkový podíl z obyvatelstva zůstává na 61,1 %. Všechny farnosti udávají hodnoty přes 50 %. Farnost Kilmuir na ostrově Skye udává počet i nad 50 %. Mimo Vnějších Hebrid jsou další oblasti se značným procentem galsky mluvícího obyvatelstva ostrovy Vnitřních Hebridů Tiree (s 47,8 %), Skye (s 36,8 %), Raasay (s 36,1 %) a Lismore (s 28,8 %). Bez ohledu na tyto údaje se jejich počet snižuje. Z celkového počtu téměř 900 obcí ve Skotsku:

• 9 z nich má podíl GMO větší než 50 %

• 20 z nich má podíl GMO větší než 25 %

• 39 z nich má podíl GMO větší než 10 %.

Mimo hlavní oblast, kde se mluví galsky, je relativně vysoký podíl GMO sociálně izolovaný od ostatních a ve výsledku mají jen málo příležitostí k využití jazyka. Kompletní jednojazyčnost téměř neexistuje s výjimkou dětí v před školním věku narozených opět rodilým mluvčím v tradičních oblastech Gàidhealtachd.¹⁸⁾

Praktická část

Z důvodu velké vzdálenosti mezi Skotskem a Českou republikou jsme pro kontaktováni Keltů zvolili elektronickou cestu. Elektronická pošta je v dnešní době nejjednodušší forma k navázání kotaktu. Pro dotazování jsme použili formu standardizovaného dotazníku, který jsme rozeslali v emailové podobě více jak třem desítkám potencionálních respondentů. Jde o takový typ rozhovoru, ve kterém jsou předem dány neměnné otázky a jejich jasná formulace, dále každému z dotazujících byly otázky kladeny ve stejném pořadí. Bohužel jsme ale neobdrželi žádný vyplněný dotazník nazpět. Rozhodli jsme se, že se tímto nezájmem ze strany respondentů nenecháme odradit a jeden ze členů naší skupiny se Keltům bude věnovat i nadále. Jeden z členů naší skupiny se v rámci projektu Pestrá Evropa¹⁹⁾ vypravil přímo na místo, konkrétně do Glasgow a na ostrov Skye. Tam provedl rozhovory s několika respondenty, které poskytly dostatek informací pro zodpovězení výzkumné otázky a podotázek. Z nich vybíráme následující dva.

John

56 let podnikatel

Narodil se na ostrově Isle of Lewis v souostroví vnějších Hebrid. Jeho rodným jazykem je Skotská gaelština, anglicky se naučil až poté, co se přestěhoval ve svých 30 letech na pevninu a to z důvodu, že na Hebridech přišel o práci. Nyní žije v Glasgow. Na otázku zda pociťuje různé vrstvy identity odpověděl, že se cítí být pouze Skotem. Další otázky směrem ke keltským kořenům ho spíše pobavily. Skotskou gaelštinu, jeho původní jazyk, používá pouze v rozhovorech se svými známými z dětství. Ví ale, že se v Glasgow nacházejí hospody, kde se lidé scházejí za účelem konverzace v Skotské gaelštině. Sám je ale nenavštěvuje. Co se týče vyznání, je ateistou.

Alister

42 let řemeslník

Narodil se na ostrově Skye a bydlí v jeho největším městě Portree. Jeho rodný jazyk je gaelština, anglicky se naučil až ve škole, protože výuka v gaelštině z důvodu nedostatku kantorů dále neprobíhala. Cítí se být hlavně Skotem, ale částečně cítí i keltské kořeny. Není však v kontaktu s žádnou keltskou organizací, takže ani neví jaké keltské svátky se slaví. Jako tradiční jídlo označil Haggis, sám ho ale nevyhledává a ani nedoporučuje. Hovořil hodně o své rodině a minulosti na ostrovně. Například jeho matka, dodnes anglicky nemluví a ani nikdy mluvit nechtěla. Doma se tedy stále mluví gaelsky. Jinak tomu je ale na veřejných místech, kde dominuje angličtina a to zejména kvůli tomu, že se na ostrově rozmohl turistický ruch. Alister věří v Boha, ale kostel nenavštěvuje.

Z provedených rozhovorů, můžeme vyvodit jasné odpovědi na výzkumnou otázku a podotázky:

VÝZKUMNÁ OTÁZKA

Co mají společného současní obyvatelé tradičních gaelských oblastí se svými keltskými předky?

Současní obyvatelé tradičních oblastí Skotska, nemají kromě jazyka s původními Kelty téměř nic společného.

PODOTÁZKY

Pociťují různé vrstvy identity? Co je na prvním místě? Angličan, Skot, Kelt?

Současní obyvatelé Skotska nepociťují keltskou identitu, cítí se být pouze Skoty.

Používájí skotskou gaelštinu? Jestli ano, mluví s ní i ve veřejném životě nebo pouze v soukromí?

Někteří z nich (většinou starší ročníky) stále používají skotskou gaelštinu, nikoli však ve veřejném životě, ale pouze doma nebo s přáteli. Mladí lidé už gaelsky neumí skoro vůbec, ve školách si gaelštinu mohou vybrat jako jeden z cizích jazyků, ale výuka probíhá v angličtině. Centrum výuky gaelštiny se přesunulo do Glasgow, kde probíhají snahy o znovuoživení jazyka a nyní se zde dle neoficiálních zdrojů nachází okolo 10 000 mluvčích. Existuje zde také škola, která vyučuje žáky od 3 do 18 let tzv. Gaelic Medium School ²⁰⁾. Jak je to skutečně s gaelštinou ve Skotsku se budeme moci přesvědčit po sčítání lidu, které proběhne v tomto roce.

Slaví nějaké keltské svátky? Vědí, jaká jsou typická keltská jídla? Vaří je?

Běžní obyvatelé téměř neznají keltské svátky či keltská jídla a ani jiným způsobem neudržují keltské tradice. Vyjímkou jsou turistické atrakce a festivaly, ty se ale týkají spíše keltské hudby.

Botheroyd, S.; Botheroyd, P. Lexikon keltské mytologie. Praha : Ivo Železný, 1998.

Bratrstvo Keltů - Keltská jména In: Bratrstvo Keltů. [online] Bratrsvto Keltů © 1997-2011. [cit. 5.5.2011] Dostupné z http://beltine.eu/keltska-jmena

Keltská společnost, Literatura, Kultura, Mnohobožství In: Celtic Forest. [online]. [cit. 5.5.2011] Dostupné z http://www.celticforest.ic.cz/

Celts In: Wikipedia, The Free Encyclopedia. [online]. [cit. 8. 5. 2010]. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Celts>

Drda, P.; Rybová, A. Keltové a Čechy. Praha : Academia, 1998. ISBN 80-200-0658-3

Dvořák, V. Historie keltské kultury In: Skotsko.schrapnel. [online]. [cit. 5.5.2011] Dostupné z http://skotsko.schrapnel.cz/objevovani/historie/45-historie-keltske-kultury

Filip, J. Keltská civilizace a její dědictví. Praha: Academia, 1995.

Filip, J. Keltská civilizace a její dědictví In: Keltiké - aneb co o Keltech ještě nevíte. [online] Rovena © 2006. [cit. 3. 5. 2011] Dostupné z http://kelt.mysteria.cz/Pages/vzhled.htm

Keltové In: Wikipedia, Otevřená encyklopedie. [online]. [citováno 8. 5. 2010]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Keltové

MacKinnon, K. Census 2001 Scotland: Gaelic Language – first results. [online]. [cit. 5. 5. 2011]. Dostupné z http://www.arts.ed.ac.uk/celtic/poileasaidh/newthinking/firstresults.html.

Majerová, E.; Majer, E. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství. Praha: Česká zemědělská univerzita v Praze, 2006.

Scottish Gaelic In: Wikipedia, The Free Encyclopedia. [online]. [citováno 8. 5. 2010]. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Scottish_Gaelic> Dostupné též z: <http://www.arts.ed.ac.uk/celtic/poileasaidh/newthinking/firstresults.html>.

Skotská Gaelština In: Wikipedia, otevřená encyklopedie. [online]. [citováno 8. 5. 2010]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Skotska_gaelstina>

Skotsko In: Wikipedia, otevřená encyklopedie. [online]. [citováno 8. 5. 2010]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Skotsko>

Vlčková, J. Encyklopedie keltské mytologie. Praha: Libri, 2002.



Počet shlédnutí: 123