Židé v České republice

Tato práce se bude zabývat otázkou konfrontace minority (Židů) a majority (českých nežidovských občanů). Seznámíte se s obecnými informacemi o tomto náboženském směru a poté se zaměření této práce přesune na konkrétnější téma. Doba před a po Sametové revoluci. Jak tento historicky významný milník změnil život Židů? Jak změnil pohled na Židy? Důležitý je názor jak minority, tak majority.

Tato práce se zabývá teoretickým seznámením s židovskou komunitou. Konkrétněji bude v práci rozebrána doba kolem Sametové revoluce. A to z pohledu Židů, ale také z pohledu občanů nežidovského vyznání.

1. Změnil se postoj českých nežidovských občanů vůči židovské populaci po Sametové revoluci?

2. Cítí Židé rozdíl možnosti pracovního uplatnění mezi dobou před a po Sametové revoluci? (resp. myslí si, že přiznání jejich náboženského vyznání by jim v době před Samet. revol. uškodilo? Přilepšilo? Proč?).

3. Po Sametové revoluci se zvýšila ohleduplnost vůči projevu náboženství. Jak Židy ovlivnila?

4. Jak by Židé porovnali jejich život před a po Sametové revoluci?

1. Myslí si čeští občané nežidovského vyznání, že byli Židé před Sametovou revolucí omezováni více než oni? (pokud ano, proč? Jak?)

2. Změnil se po Sametové revoluci názor obyčejného Čecha na židovského občana?

Tato teoretická část práce bude vycházet hlavně z encyklopedií a internetových zdrojů, které alespoň okrajově obsahují naši výzkumnou otázku. Pro lepší pochopení dané problematiky posloužili práce Židé v České republice¹⁾, Židé v ČR ²⁾.

Židé, národ, který je nositelem židovského monoteistického náboženství, judaismu. Jejich předky byli podle tradice někteří bibličtí praotcové a hebrejsko-izraelské kmeny, jejichž první skupiny odešly kolem roku 1250 př. n. l. pod vedením Mojžíše z egyptského otroctví do zaslíbené země Izraele, zvaného dříve Kanaán. Izrael byl hlavním místem, kde se odehrávaly židovské dějiny starověku. Protože deset severních kmenů zaniklo po zničení Izraelského království Asyřany, přetrval především silný kmen Juda v Judském království. Jeho příslušníci se nazývali Jehudim, tedy Židé. Po návratu z babylonského zajetí vytvořili Židé v Jeruzalémě a okolí novou náboženskou a národní pospolitost. V době helénismu část Židů přijala helénskou kulturu a řečtinu, většina však zůstala věrná svým tradicím. Za Antiocha IV. Epifana došlo k povstání Makabejců, z něhož vyrostla dynastie Hasmonejců. V roce 63 př. n. l. dobyli Jeruzalém Římané a později jmenovali za krále Herolda I. Dvě protiřímská povstání, vedena J. Flaviem a Š. Bar Kochbou, skončila porážkou. Židé byli z Izraele násilně vytlačeni a žili v podmínkách diaspory. V diaspoře si však zachovali národní a náboženskou identitu. Centra diaspory se nejdříve nacházela v Orientě (Alexandrie, Babylonie a Egypt), pak v různých islámských zemích a v Evropě (Sefaradim, Aškenazim).³⁾

Ve středověké křesťanské společnosti byli Židé vystaveni perzekucím. Byli vyhoštěni z Anglie a Francie a v důsledku pogromů za křižáckých válek a morových epidemií odcházeli také z Německa do střední a východní Evropy. V roce 1492 byli vyhnáni ze Španělska, později i z Portugalska. V 16. – 17. stol. dosáhlo rozmachu jejich osídlení v Polsku, bylo však otřeseno pogromy B. Chmelnyckého. V 18. a 19. stol. vznikly opět početné židovské obce v Německu, západní Evropě a v zámoří. Proces občanské, politické a kulturní emancipace Židů začal v Evropě koncem 18. a 19. stol. Židé postupně získávali občanská práva, která jim byla ve feudální společnosti upřena. Emancipace však byla narušována vlnami antisemitismu, které vyvrcholily až k nacistické genocidě. K protižidovským perzekucím docházelo také v bývalém SSSR a v řadě dalších zemí. Po vzniku novodobého státu Izrael se část Židů vrátila do své původní vlasti, která zároveň hájí zájmy židovské diaspory. Největšími centry židovského života jsou v současnosti Izrael a USA.⁴⁾

Termín Sefardim je podle Starého zákona označení pro Španělsko. Dnes se pod tímto pojmem rozumí Sefardité, což je označení pro Židy, žijící na Pyrenejském poloostrově. Koncem 15. století byli Sefardité vyhnáni z Pyrenejského ostrova. Udrželi si svůj jazyk ladino. Někteří byli přinuceni konvertovat ke křesťanství (Marané), ostatní se usadili v řadě jiných zemí.⁵⁾

Aškenazim, Aškenázové jsou původně Židé německo - francouzské oblasti, od středověku střední a východní Evropy. Mezi nimi vznikl židovský jazyk jidiš. Aškenázim je označení pro kulturní, náboženské tradice a zvyky jako protipól k Sefardům.⁶⁾

Židovské svátky, tradice, literatura a hudba jsou společným charakteristickým znakem pro všechny skupiny Židů.

Židovské svátky se odvozují od židovského kalendáře. Měsíc má přibližně 29,5 dne. Rok má přibližně 355 dnů, přičemž za každý třetí, nebo 4 rok se přidává měsíc navíc.

Roš ha-šana

Hebrejsky hlava roku, nový rok. Židovský svátek, který se slaví na začátku měsíce tišri (září, říjen), jenž končí Jom kipurem. Je mu přisuzován charakter soudného dne. Podle talmudistické tradice jím začíná období, v němž Hospodin rozhoduje o osudu každé lidské bytosti. Mimo jiné bývá označován také jako Den troubení, a proto hlavním znakem tohoto židovského svátku je troubení na beraní roh. Podle rabínské tradice tímto dnem byl stvořen svět.⁷⁾

Jom kipur

Hebrejsky Den smíření. Židovský svátek připadající na desátý den tišri, který je poslední z deseti dnů pokání. Pro Jom kipur je typické přísné dodržování půstu a vyznání hříchu. Tento půst se však nevztahuje na děti. Roš ha-šana a Jom kipur jsou označovány jako Vysoké svátky.⁸⁾

Sukot

Označován jako Svátek stanů. Židé ho slaví v druhé polovině měsíce tišria původně měl výrazně zemědělský charakter, neboť tímto dnem končil v Izraeli zemědělský rok.⁹⁾

Chanuka

Svátek světel je osmidenní svátek připomínající znovuzasvěcení jeruzalémského chrámu. Pro svátek je charakteristické postupné zapalování osmiramenného svícnu. Osmiramenný svícen symbolizuje vítězství Židů nad vojsky Antiocha IV. Epifana a následný vznik samostatného židovského státu.¹⁰⁾

Mezi méně významné svátky dále patří Tu bi-švat (Nový rok stromů), Purim (Svátek losů), Pesach (Svátek nekvašených chlebů), Šavuot (Svátek týdnů), Tiš’a be-av (devátý av) ¹¹⁾

Židovská tradice vychází z hebrejských biblických knih, Tory a knihy proroků a spisů. Židovské tradice a zvyky tvoří zásady praktického života při bohoslužbách i v osobním životě. Místem bohoslužby je synagoga (dům shromáždění), která zároveň slouží jako společenské centrum židů. V židovské domácnosti se židovské zvyky projevují navenek například v podobě mezuzy, což je malá schránka s posvátným pergamenem umístěná na pravé veřeji dveří. K tradiční domácnosti patří modlitební knihy, šabatové a chanukové svícny, poháry na víno a posvěcení svátků. Mezi nejznámější tradice patří zachovávání rituální čistoty v oblasti jídla a vlastního těla. Podle kašrutu židé rozdělují pokrmy na dvě hlavní větve: rituálně čisté (povolené) a nečisté (zakázané). Dále pak na masité, mléčné a neutrální. K zakázaným surovinám patří například vepřové maso, mořské plody nebo králík. K rituální čistotě patří také návštěva rituální lázně (mikve) s čistou přírodní vodou. Jedním z hlavních symbolů judaismu v osobním životě mladých chlapců je obřízka, která je prvním náboženským obřadem konající se osmý den po jejich narození. Provádí ji tzv. mohel neboli obřezávač. Dívky dostávají jméno dříve než chlapci při prvním šabatu ihned po narození. Šabat je svátek věnovaný odpočinku a upuštění od pracovní a všední činnosti. Jeho dodržování je přímo nařízeno Desaterem v rabínské literatuře, a proto je také považován jako jeden z hlavních svátků židovských. Mimo jiné je nutné dále zmínit, že dosažení náboženské dospělosti se u chlapců a dívek liší. Chlapci této dospělosti dosahují ve věku 13 let a dívky ve svých 12 letech. Tento obřad, který se koná v synagoze a při kterém jsou chlapec či dívka poprvé povoláni k Toře, se nazývá Bar/Bat Micva. Uzavřením svazku manželského se v judaismu naplňuje jeden z hlavních příkazů Tory a je považován za posvátný.¹²⁾

Židovská literatura je psána hebrejsky a patří k nejmladším literaturám starověkého Předního východu. Ve starověku to byla literatura semitského kmene v Palestině, která zahrnovala texty převážně náboženské, částečně epické. Hlavní literární památku tvoří texty hebrejské bible (Starý zákon), na niž navázaly apokryfní pseudoepigrafické knihy. Po pádu Jeruzaléma a rozptýlení Židů byly biblické knihy uvedeny v kánon. Na ně navázala nová literatura (komentáře a náboženské právo). Mezi nejvýznamnější památky pobiblické literatury tvoří mišna (ústní tradice judaismu), talmud a midraše. Středověká hebrejská literatura dosáhla vrcholu ve Španělsku v 11. – 13. stol. V pozdním středověku se mezi Židy rozšířilo mystické učení kabala. V českých zemích patřil mezi hlavní představitele Rabbi Löw. Novohebrejská literatura navázala na starověkou i středověkou literaturu a od 19.století se rozvíjela souběžně s literaturou v jazyce jidiš. Novodobá literatura se stále vyvíjela od roku 1948 ve státě Izrael. Židovská literatura psána převážně německy vznikala také do roku 1945 v Praze (F. Kafka).¹³⁾

Lidové písně se utvářeli podle místa a doby vzniku. Umělá hudba byla zpočátku náboženskou hudbou vokální i nástrojovou, samostatná i doprovodná. Významný byl zpěv melodický jednoduchých žalmů blížící se recitaci. Po zániku židovského státu se vytvořil druh chrámové hudby s doprovodem varhan. Od renesance pokračovala i tvorba světské hudby, židovský skladatelé a interpreti významně zasáhli do vývoje světové hudby působením nejen v Izraeli, ale i v mnoha dalších zemích.¹⁴⁾

Historie města sahá až do 4. tisíciletí př. n. l. a činí tak z Jeruzaléma jedno z nejstarších měst na světě. Jeruzalém je nejposvátnějším místem judaismu a duchovním centrem židovského národa. Nachází se v něm však také velké množství významných starověkých křesťanských míst a je považováno za třetí nejposvátnější místo islámu. Nejsvětější místa tří monoteistických náboženství se rozkládají ve Starém Městě na celkové rozloze necelého čtverečního kilometru a zahrnují Chrámovou horu, Západní zeď, baziliku Svatého hrobu, Skalní dóm a mešitu Al-Aksá. Staré Město, které je společně s jeruzalémskými hradbami zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO, se tradičně dělí do čtyř čtvrtí (arménské, křesťanské, židovské a muslimské), jejichž názvy však byly zavedeny až v 19. století. V průběhu dějin byl Jeruzalém dvakrát zničen, 23krát obléhán, 52krát napaden a 44krát dobyt. Na počátku 21. století zůstává status Jeruzaléma jedním z klíčových problémů izraelsko-palestinského konfliktu. Izraelská anexe východního Jeruzaléma byla opakovaně kritizována Organizací spojených národů (OSN) a právě východní Jeruzalém je považován Palestinskou autonomií za hlavní město jejich budoucího státu.¹⁵⁾ Dnes v těchto místech mohou někteří z 50 000 palestinských obyvatel slyšet kopání pod jejich domovy. Silwan je částečně umístěný nad populární turistickou atrakci, Izraelci známou jako město Davidovo, což je nejstarší část historického Jeruzaléma, přímo na jih od Chrámové hory. Během biblických a římských období, byla Chrámová hora domovem prvnímu a druhému židovskému chrámu a bylo centrem židovského rituálnhoí a duchovního života po tisíciletí. Nedávné archeologické nálezy v Silwanu rovněž naznačují, že může být použit jako správní centrum židovských králů v chrámu období a že některé z města brzy obranná opevnění zde stála. Existuje jen velmi málo, pokud vůbec, více obecně uznávané a zároveň chtěné místa na Zemi. Nedávné archeologické nálezy v Silwanu rovněž naznačují, že mohlo být užíváno jako správní centrum židovských králů v chrámovém období a že některé z brzkých městských opevnění stály právě zde. Izraelští archeologové považují tuto oblast za jednu z nejlepších míst k hledání důkazů o židovské historii. Existuje mnoho výzkumů v Silwanu, z nichž některé jsou částečně financovány nadací Ir David (Davidovo město), soukromou a zájmovou skupinou, spojenou s židovským osadnickým hnutím. Mnozí jsou však používány k politickému právu Izraele na ospravedlnění nároků osadníků hlásit se k této primárně palestinské oblasti ve východní části města. Vykopávky a výzkumy v Izraeli a na Západním břehu se nachází co by kamenem dohodil od klíčových židovských a islámským svatých míst. Leží v centru boje mezi Izraelci a Palestinci a artefakty získané z půdy v Jeruzalémě jsou používány jako munice ve stupňujícím se - a často násilném - střetu. Podle Hamdan Taha (archeologický a kulturní expert na palestinské dědictví samosprávy) tento druh archeologie, co se provádí zvláště ve východním Jeruzalémě a oblasti Silwanu, je motivován skrytou agendou a nemá nic společného s vědeckými cíly. Děje se to tajně, bez ohledu na standardy mezinárodní pozornosti a vyvolává velké pochybnosti ohledně cílů těchto výzkumů. Dnes se už prý na archeologii nepodívá v dobré víře. „Vše je využíváno k vlastním politicko-náboženským záměrům a nenávist se prohlubuje.“¹⁶⁾

První republika

Židé měli na vznik Československé republiky různý názor, někteří vznik republiky přijali, jiní byli obezřetní. Postupem času převážil pozitivní přístup a někteří se aktivně zapojili do politického i hospodářského života republiky. Ve snaze oslabit německou národnost byla židům nabídnuta možnost přihlásit se k „ židovské národnosti “ a dokonce založit Židovskou stranu. Během První republiky vzniklo na našem území mnoho židovských sportovních a sionistických spolků.¹⁷⁾

Dále svou činnost rozvíjeli také asimilanti. Z tohoto okruhu asimilantů vzešlo mnoho česky i německy píšících spisovatelů a básníků. Židé pomáhali s rozvojem mnohých známých podniků, které fungují dodnes např. Avia, ČKD a Slezan. Velká hospodářská krize tak měla veliký vliv na židovské podnikatele, navíc opět přispěla k vzestupu protižidovských nálad.¹⁸⁾

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 byli Židé postupně vyřazováni z hospodářského i společenského života. Veškeré židovské záležitosti měla na starosti Ústředna pro židovské vystěhovalectví, která se zprvu snažila donutit Židy, aby emigrovali do zahraničí, pak však změnila strategii a začala připravovat realizaci tzv. „ konečného řešení židovské otázky “. Ústředna donutila pražskou židovskou náboženskou obec vykonávat nacistická nařízení a podílet se na deportacích Židů mj. do koncentračního tábora Terezín, které začaly na podzim 1941. Na počátku roku 1943 bylo na svobodě už jen na 3 tisíce Židů. ¹⁹⁾

Židé byli z Terezína deportováni na Němci okupovaná území Sovětského svazu či Polska. Terezín měl však mezi ostatními koncentračními tábory zvláštní postavení, neboť krom své funkce při vyhlazování Židů sehrál roli také při nacistické propagandě.²⁰⁾

Po vpádu německých vojsk na české území a následném vzniku Protektorátu Čechy a Morava zde žilo přes 118 tisíc Židů.„ Do konce roku 1939 z Protektorátu odjelo podle oficiálních statistik 19 016 a v roce 1940 ještě 6 176 dalších židovských vystěhovalců. V příštích dvou letech už jen 817. “²¹⁾ Většina ostatních Židů byla deportována. Počet českých židovských obětí holocaustu není přesně znám. Během války se aktivně zapojilo několik stovek Židů do odboje a tvořili tak část československé armády.²²⁾

Židé v poválečném Československu

Židé, kteří přežili a vrátili se do Československa, nebyli vždy zrovna vítáni, obzvlášť ne těmi, kteří s jejich návratem nepočítali a obávali se restitucí. Židé hlásající se k německé národnosti, byli po válce pronásledováni, a proto neměli chuť dále v Evropě přežívat a odešli do Palestiny. Ti, kteří zůstali, si z obavy měnili svá jména.²³⁾

S nástupem komunismu se začaly opět objevovat antisemitské předsudky. Na vlně antisemitismu se podílel proces s Rudolfem Slánským, v němž ze 14 obviněných bylo 11 označeno za Židy, z nichž pouze 8 bylo opravdu židovského původu. Židům byla podobně jako u jiných omezena svoboda náboženského vyznání. V padesátých letech byly rovněž zinscenovány procesy proti lidem, kteří se angažovali při pomoci v Izraeli. Po světové okupaci mnozí Židé emigrovali. Ostatní byli perzekuováni. V 70. a 80. letech byla řadě Židů nabídnuta možnost vystěhování se z ČSSR, čehož většina využila. I přes tyto nepříjemné podmínky se podařilo udržet náboženský život v židovských obcích. ²⁴⁾

Zde je úryvek z článku z Rudého Práva, vydaného 27. 11. 1952, zabývající se právě Rudolfem Slánským:

S hrůzou a odporem se dovídáme o strašných zločinech spáchaných členy rozvratného centra v čele s Rudolfem Slánským, které byly namířeny proti naší republice a jejímu pracujícímu lidu, proti slavné Komunistické stran Československa a proti míru ve světě. Tito zločinní nepřátelé míru se neštítili spojit se s nejhoršími nepřáteli lidstva, americko-britskými válečnými paliči, aby v jejich zájmu a v zájmu světového kapitálu rozvraceli náš stát a připravovali jeho převedení, podle vzoru zločince Tita, do tábora války. Spikli se s agenty imperialismu, aby mařili v naší vlasti budování socialismu, jenž je největší silou míru. Ve jménu míru, o nějž usiluje a pro nějž pracuje veškerý československý, žádáme, aby spiklence postihl nepřísnější trest. Ve jménu míru budeme usilovat o to, aby každý československý vlastenec odpověděl na podlé zločiny velezrádců, zvýšeným budovatelským úsilím, aby odpověděl zvýšenou prací pro blaho vlasti a ještě rozhodnějšími činy pro mír.²⁵⁾

Po roce 1989 se život židovských komunit v Čechách, na Moravě a Slezsku značně změnil k lepšímu. Roku 1991 vznikla Federace židovských obcí (FŽO), která v současnosti sdružuje deset židovských obcí na území ČR. Rozvoj židovského náboženského života souvisel s nárůstem židovských komunit a kulturních akcí se židovskou tematikou. Zároveň se snížil věkový průměr členů židovských obcí a řada z nich byla obohacena členy vracející se ze zahraničí nebo o potomky asimilovaných Židů z první poválečné generace. V České republice je v židovských obcích registrováno přibližně 3000 členů. Odhaduje se, že v ČR dnes žije 15 - 20.000 Židů.²⁶⁾

Po Sametové revoluci mohli židovské komunity opět svobodně provozovat a prosazovat náboženské a kulturní aktivity. Mezi tyto činnosti patří například publikační aktivita, podporování nakladatelství Sefer a měsíčníku Roš chodeš. Následovalo zřízení několika institucí, které napomáhají poznávat dějiny a kulturu Židů v českých zemích.²⁷⁾

Je však téměř nemožné vykreslit celkový názor na židovskou komunitu. Někdy záleží více na tom, „v které hospodě jedinec sedí“, než na jeho subjektivním názoru. Významný incident se odehrál 10.11.2007 na 69. výročí Křišťálové noci, kdy se téměř 400 neonacistů sešlo na Josefově. Na druhou stranu tento nenávistný akt příjemně vyvážila reakce ostatních Čechů. Policie spolu s poměrně vysokám počtem antifašisů přerušili pochod neonacitsů. Přihlížející mohli vidět jak válečné veterány, tak občany v plné zbroji jak se spojují dohromady na podporu jejich židovské komunity. Ostatní si hrdě nandavali nálepky se žlutými hvězdami na důkaz nesouhlasu s neonacisty. Názor na Židy v České republice tedy není vždy pozitivní. Klíč k prohloubení vstahů a k vzájemnému pochopení se jistě skrývá ve vzdělání a dostatečné informovanosti o této minoritě.²⁸⁾

Jako většina prací, i tato je, z důvodu přehlednosti, rozdělena na teoretickou část a praktickou část. V teoretické části jsou využity zejména zdroje z druhé ruky, neboli sekundární, jimiž jsou hlavně internetové publikace, nebo odborná literatura. Pomocí těchto informací budou nastíněny obecné poznatky o židovské historii, kultuře, náboženství a další. Praktická část bude nepřímo vycházet z části teoretické a to se zaměřením na období kolem Sametové revoluce v Čechách, které bude díky teoretické části této práce, doufejme, více k pochopení. V praktické části již bude použito výhradně zdrojů z první ruky, neboli primárních. Využity budou polostardardizované otázky, které mají pro tuto práci výhodu v tom, že respondent nejen odpoví na svou otázku, ale dostane také prostor pro vlastní vyjádření a odůvodnění své odpovědi. Pro mírnou neochotu respondentů bylo přistoupeno k anonymitě. Každý respondent však uvedl věk a pro lepší pochopení jeho odpovědí i stručnou charakteristiku jeho osoby. Jak lze vidět v části cíl práce, respondenty byla jak minorita (Židé), tak majorita (Češi, nežidovského vyznání). Otázky byly směřovány na více generací, což může být zavádějící, jelikož napřiklad náctiletá židovská studentka určitě nezažila Sametovou revoluci. Tato práce ale nemá za úkol zjistit historická fakta, nýbrž názory lidí, tudíž respondentem může být i ona, jelikož má validní názor. Pro minoritu byli zajištěni 3 respondenti rozdílného věku. Pro majoritu byli zajištěni 2 respondenti staršího věku a dále kolem třiceti dalších respondentů, průměrně mladšího věku, na které byl použit kvantitativní dotazník. Praktická část tedy bude čerpat jak ze subjektivních názorů jednotlivých respondentů, tak z většího množství odpovědí respondentů, při kterých mohli uvést odpovědi pouze ano, či ne.

Dívka, 19 let, narozena v Izraeli, ukončené studium osmiletého gymnázia a přijata na Právnickou fakultu v Praze.

I přestože komunistický režim nebyl židovství nijak nakloněn, striktně rozdělila české občany na ty s předsudky a na ty bez předsudků, kteří budou mít svůj názor nehledě na druh režimu, pod kterým žijí. Naproti tomu si uvědomuje kladné postavení dnešní České republiky vůči Izraeli. Pociťuje i určitý rozdíl v možnostech pracovního uplatnění. Komunistická totalita podle ní židovství nepřijímala, potlačovala ho a lidé, kteří byli Židé nebo se o židovství významněji zajímali, byli sledováni StB a vyslýcháni a režim je považoval za nebezpečné. Zvláště poté, co se ukázalo, že Izrael nebude komunistický, se Židé a i jejich stát, stali nepřáteli režimu. Na třetí a čtvrtou otázku již nebyla schopna odpovědět, ani teoreticky, jelikož o tom mnoho neví. Myslí si ale, že je třeba dát si pozor, aby nebylo ve jménu tolerance a respektu umožněno fanatikům určovat pravidla a manipulovat s lidmi, kteří se jim bojí postavit, aby nebyli obviněni z náboženské nesnášenlivosti.

Žena, 47 let, VŠ vzdělání, účetní v průmyslovém podniku, členka Bejt Simcha.

Postoj nežidovských občanů k židům se podle ní změnil hlavně u částí populace, které reprezentují „krajnější“ pozice v tomto vztahu. Jednak existuje malá část populace s antisemitským naladěním, a tato část populace se začala projevovat s mnohem menšími zábranami a korekcemi chování. Zdůraznila však, že se jedná o velmi málo lidí, které ve svém prostředí téměř nepotkává. Dále lidé, kterým „nevadí Židi“, ale jsou velmi kritičtí k politice Izraele. Jejich postoje se po určitém zjednodušení považuje za pokračování oficiálních postojů socialistického Československa - podpora palestinského boje za sebeurčení, přehlížení násilných excesů na jedné straně a vypichování nespravedlnosti na straně druhé. Takových lidí je v jejích očích relativně víc, v debatě s nimi obvykle vypluje jejich antisemitismus až biologický. Uvádí ale také ty osoby, jimž jsou Židé, jejich náboženství a kultura sympatické a jejichž přístup je jistě změnil. Otevřely se jim možnosti, jak se k této kultuře a vzdělání přiblížit, zná i dost konvertitů k judaismu. K této skupině také patří. Za nejdůležitější považuje pominutí nebezpečí obviňování ze „sionismu“. Co se týče pracovních možností v době před Sametovou revolucí vidí hlavní problém Židů v kontaktech s příbuznými a přáteli v zahraničí. Z přeživších odešlo do zahraničí mnoho Židů koncem 40. let a pak v 60. letech. Příbuzní a známí, které tady nechali, měli pozici dost ztíženou. Prověřování pro určité pracovní pozice prakticky vylučovalo příbuzné a známé v zahraničí - jinak práce nepřicházela v úvahu. V současné době vidí náboženské přesvědčení pro pracovní uplatnění jako nepodstatné. Ohleduplnost vůči projevu náboženství se v jejích očích také výrazně změnila. Pro ni téměř zásadně. Teprve v roce 94 si našla liberální židovskou komunitu, jejíž členkou je dodnes. Několik existujících „ortodoxních“ komunit sice v době před Sametovou revolucí existovalo, ale byly prolezlé agenty STB a přidat se bylo nebezpečné. To, že byla před rokem 89 mladší, uvádí jako jedinou výhodu a dnešní doba jí příjde o mnoho lepší. Uvedla dokonce, že tehdy by si rodinu nejspíš ani nezaložila.

Muž, 45 let, ředitel menší soukromé společnosti, otec jednoho dítěte.

Nebyl vychováván v typickém prostředí židovské rodiny a rodiče mu náboženství také nijak nepodsouvali a proto se jako 100% Žid necítí. Rozdíl v pohledu nežidovských občanů České republiky na Židy tedy nepociťuje. Stejně jako druhý respondent zmiňuje vyšší informovanost, která byla v Čechách po Sametové revoluci, a díky které se lidé o Židech a jejich kultuře více dozvěděli. Z vlastní zkušenosti však změnu nepocítil. V dnešní době o svém židovském původu nikoho neinformuje a proto necítí ani v možnostech pracovního uplatnění žádný rozdíl. Na třetí otázku nedokázal odpovědět, jelikož židovské náboženství prakticky nevyznává. Celkově by svůj život před a po Sametové revoluci porovnal tak, že po pádu totalitního systému se má určitě lépe, ale s jeho židovským původem to nemá nic společného.

Chlapec, 21 let, student ČVUT.

Nevyrůstal v prostředí židovské rodiny. Rodiče ho do ničeho netlačili a navíc nyní bydlí v Praze na koleji, čili jakýkoliv kontakt s židovským náboženstvím a kulturou, který zažil pouze v dětství díky svým prarodičům, je pryč. Uvědomuje si, že v době před Sametovou revolucí muselo být pro Židy, kteří přiznali svou víru, sehnání pracovního místa nejspíš obtížnější. Zároveň však, nejspíš díky své lhostejnosti ke svému původu, nevidí důvod proč své vyznání přiznávat. Na třetí a čtvrtou otázku nebyl schopen odpovědět, jelikož dobu před Sametovou revolucí nezažil a ke svému židovskému původu se ani nehlásí.

Žena, 47 let, středoškolské vzdělání, majitelka sítě hotelů.

Židé byli podle ní znevýhodňováni více, pokud přiznali svou náboženskou orientaci. Říká, že kdyby byla na jejich místě, asi by to, z důvodu představy méně problémů, nepřiznala, na druhou stranu si je však vědoma hloubky jejich přesvědčení a chápe, že se přiznávali ke své víře i na úkor možností pracovních nabídek. Na přátelské úrovni neznala žádného Žida před ani po Sametové revoluci, čili se toho pro ní až tolik nezměnilo. Určitě si je ale vědoma větší otevřenosti této poměrně uzavřené společnosti. Existují muzea, vydávají se knihy, různé semináře a kulturní akce, které určitě napomáhají občanům nežidovského vyznání, dozvědět se o tomto směru něco více.

Muž, 27 let, nedokončené středoškolské vzdělání, „sparťanský rowdie„.

(dotazník je přepsán, ale pro autenticitu zůstaly ponechány nepřesnosti a chybné názvy)

Židé, stejně jako všechny ostatní rasy, jenž k nám poslední dobou migrují, měli, podle něj, už dávno opustit prostor České republiky a nebrat českým občanům práci. O Židech před Sametovou revolucí nic neví, ale je si jistý, že brali nežidovským občanům pracovní podmínky i tehdy. Myslí si, že nebyli příliš omezováni, protože to umí dobře s penězi a každého podplatili. Co se týče názorů obyčejných Čechů na židovské občany dnes, je prý poměrně spokojený. Je stále více jedinců, kteří nesouhlasí se systémem a budou se po jeho boku snažit přistěhovalce dostat za hranice České republiky a tím obnovit slávu ryze Českého státu.

Ve většině případů by se dalo říci, že si čestí občasné nežidovského vyznání nemyslí, že by byli Židé za totality utlačováni více než oni. Z důvodu typu odpovědí se však nedá přesně určit, zda jsou jejich odpovědi validní. Spíše pro tyto respondenty daná otázka neni příliš atraktivní a nebo se o toto téma moc nezajímají. Na druhou stranu nadpoloviční většina respondentů uvedla, že se jejich názor na židovskou minoritu změnil. Právě díky tomu, že po pádu totalitního režimu se začalo o Židech, jejich náboženství a kultuře daleko více mluvit,psát, diskutovat, zakládaly se židovské organizace a zkrátka byli více na očích, i vztah k této menšině se změnil. K lepšímu? K horšímu? Nejspíš ani jedno, zkrátka o nich jen věděli více a měli možnost se o tento druh náboženského vyznání zajímat více, či méně.

Názor židovských občanů se nedá zobecňovat, jelikož, jak vyplynulo z tohoto výzkumu, mnozí Židé se ani jako stoprocentní Židé necítí. Všichni si však uvědomují nevýhodu přiznání svého vyznání za dob totality a tudíž přiznávají, že lépe se mají teď, po Sametové revoluci. Pokud se jedná o názor českých nežidovských občanů na židovskou komunitu, domnívají se, a podle všeho i správně, nejvíc ze všeho záleží na předsudcích. Existence různých publikací, kulturních akcí, židovských sdružení a dalších podle nich napomáhá českému občanovi dozvědět se o této oblasti více a tím pádem židovským občanům více se „spojit a zapadnout“ do České republiky. Zároveň se ale domnívají, že většinu občanů nežidovského vyznání toto téma nezajímá a berou Židy jako rovnocenné občany, což je poměrně logické, když vezmeme v potaz,že určité procento Židů se ke své víře nehlásí.

Obecně se majorita na židovské občany nedívá po Sametové revoluci odlišně. Pokud se po pádu totalitního režimu názor majoritního jedince změnil, pak z pravidla k lepšímu, jelikož se zvýšila informovanost a zvětšila se také možnost určitého kontaktu s touto poměrně uzavřenou společností. Povětšinou převládá názor, že Židé byli za totality utlačováni o něco více, ale pokud by byla otázka položena jinak nejspíš by to tvrdila jen malá část respondentů. Po Sametové revoluci se tedy vztah majority k židovské minoritě příliš nezměnil. Lidé s nepodloženými předsudky (viz. druhý majoritní respondent) tu budou vždy a lidé bez předsudků jsou povětšinou k tomuto tématu lhostejní a berou Židy jako rovnocenné občany.

Ottova všeobecná encyklopedie. Praha: Ottovo nakladelstvi s.r.o. , 2003. ISBN 80-7181-959-X.

Velky slovnik naucny M-Ž. Praha: DIDEROT nakladatelství, 1999. ISBN 80-902723-1-2.

Velky slovnik naucny A-N. Praha: DIDEROT nakladatelství, 1999. ISBN 80-902723-1-2.

GREEN, Kayla. Czech Out Those Jews: Judaism in the Czech Republic [online]. Moment magazine: Politický, kulturní a náboženský internetový magazín. [citováno 23. 08. 2011]. Dostupný z WWW: <http://momentmagazine.wordpress.com/2011/02/09/czech-out-those-jews-judaism-in-the-czech-republic>

HODINOVÁ-SPURNÁ, A. Čs. výbor obránců míru žádá nepřísnější trest. Rudé Právo. Praha: SVOBODA, n. p., 27. 11. 1952. s. 1. Dostupné také z WWW: <http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=RudePravo/1952/11/27/1.png>

Jeruzalém [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, [citováno 09. 09. 2011]. Dostupný z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Jeruzalém>

KÁRNÝ, Miroslav. Terezínská pamětní kniha, Terezínská iniciativa . Praha: Melantrich, 1995. s. 19-54. Dostupný z WWW: <http://www.holocaust.cz/cz2/resources/texts/genocida>

MILSTEIN, Mati. No Saints in Jerusalem [online]. Academic Search Complete: Archaeology, 2006. [citováno 09. 09. 2011]. Dostupný z WWW: <http://web.ebscohost.com/ehost/detail?vid=37&hid=9&sid=af17c708-a639-40cd-b049-692eba6ce9a6%40sessionmgr10&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=52898685>

Židé v České republice [online] Krajané: Etnické minority v Evropě. Dostupné z WWW: <http://www.hks.re/wiki/zide_v_ceske_republice

Židé v ČR [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, [citováno 23. 08. 2011]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDid%C3%A9_v_%C4%8CR>

Židé v ČR [online] Krajané: Etnické minority v Evropě. Dostupné z WWW: <http://www.hks.re/wiki/zide_v_cr>

Židovské svátky. [online]. Zob. [citováno 23.08.2011] Dostupný z WWW: <http://www.zob.cz/?q=svatky>

Židovská liberární organizace v Praze - http://www.bejtsimcha.cz/

Federace židovských obcí v ČR - http://www.fzo.cz/

Židovské muzeum v Praze - http://www.jewishmuseum.cz/

Židé a židovské organizace pod hákovým křížem - http://www.holocaust.cz/cz2/history/jew/general/general5

Amatérské záběry z Křišťálové noci v Praze - http://www.youtube.com/watch?v=bmWdunk5gT4]] 

Počet shlédnutí: 152