Martin Hůrka. Komunikace mezi kulturami, 2011.

Tématika mezilidských vztahů, včetně těch rodinných je velmi citlivým tématem v každé lidské společnosti. V dnešní uspěchané době, kdy dochází díky vlivu globalizace k potírání rozdílů mezi kulturami v mnoha oblastech, je jistě zajímavé se podívat na tuto tématiku blíže. Střety diametrálně odlišných kultur jsou stále častější, ty následně ovlivňují více či méně vývoj v jednotlivých kulturách. Střety rozdílných kultur mohou mít zásadní vliv především na tradiční společenství, která se řídí staletí dle stejných zásad. Jižní Korea, jejíž společnost byla dlouhodobě formována pod vlivem konfuciánských tradic, k takovým zemím určitě patří.

Hlavním cílem této práce je získání odpovědi na výzkumnou otázku a tím tedy zjištění toho, jak Jižní Korejci v dnešní době vnímají status rodiny. Prvním dílčím cílem je zjištění informací o jihokorejském způsobu vnímání rodiny a sociálních vztazích uvnitř této entity, které vycházejí ze zkoumané literatury. Dále na základě kvalitativního výzkumu konfrontovat zjištěné skutečnosti s aktuálním vnímáním této otázky samotnými Jihokorejci.

Před započetím samotné práce je položena výzkumná otázka: „Opravdu vnímají a ctí Jihokorejci rodinu stále dle konfuciánských tradic?“

K vypracování semestrální práce „Význam rodiny a vztahů uvnitř rodiny pro Jihokorejce“ je využito sekundárních dat, která jsou dostupná v podobě odborné literatury a internetových zdrojů, jež se zabývají tématikou korejských zvyklostí a vnímání rodinných vztahů. Cílem je získat hlavní poznatky z daných zdrojů, kriticky je zhodnotit a následně porovnat se zjištěnými poznatky plynoucími z výzkumu při této práci zpracovávaného.

Teoretická východiska jsou vypracována za účelem bližšího poznání zkoumaného tématu. Je zde pracováno s literárními a internetovými zdroji, které jsou uvedeny v seznamu literatury v závěru této semestrální práce. Účelem je blíže se seznámit s Jižní Korejí, mentalitou Jihokorejců a jejich kulturními zvyklostmi v oblasti rodinného soužití.

V praktické části semestrální práce je pracováno s primárními zdroji dat, která jsou získána kvalitativní metodou výzkumu. Jako kvalitativní metoda výzkumu jsou prováděny řízené, strukturované rozhovory. Rozhovory jsou prováděny prostřednictvím Skypu, tedy formou telefonického dotazování. Osobní rozhovory nebylo možné vzhledem ke značné vzdálenosti provádět. Oslovení respondenti byli ve věku 20-30 let, jedná se o mladou a nastupující generaci Jihokorejců, která může přinést nová zajímavá zjištění. Respondenti byli identifikování na základě osobní znalosti.

Mezi výhody této metody dotazovaní patří větší otevřenost respondentů než při osobním kontaktu. Díky přímému telefonickému rozhovoru nedochází ke zkreslení otázek a jsou tak minimalizovány šumy ve vnímání. Z druhé strany však je nevýhodou této metody absence především mimických a dalších nonverbálních projevů, které by bylo možné zaznamenat během rozhovoru tváří v tvář. Ovšem, lze předpokládat, že tyto projevy by byly minimální, protože Korejci běžně neprojevují své emoce navenek. Primární data jsou zpracována a kriticky konfrontována s poznatky vycházejícími ze sekundárních dat. Syntézou praktických a teoretických poznatků je závěr této práce, kde je zodpovězena také výzkumná otázka.

Tématikou rodinných hodnot, vzájemných vztahů a kulturních zvyklostí v této oblasti Jihokorejské společnosti se zabývá dosti autorů. Toto téma nebývá v publikacích stěžejním, ovšem vyskytuje se velmi často. Janoš (1997) a Knotková (2004) se shodují v jednom zásadním faktu, který ovlivňoval a nadále ovlivňuje životní styl Korejců. Jde o působení náboženství a jeho myšlenek, konkrétně jde o kombinaci především buddhismu a konfucianismu. Shoda mezi oběma autory panuje i v charakteristických vlastnostech, které tato náboženství přináší. V případě buddhismu je to trpělivost a konfucianismus dal korejskému národu návyky pragmatického a účelového jednání. Janoš s Knotkovou se také shodují v tom, že velký rozvoj křesťanství v posledním období přispívá ke sbližování korejského národa se západním světem a jeho tradicemi. Názorovou shodu lze nalézt také v tom, že základem korejského hodnotového systému je rodina a její hlavou otec. Škába (2004) s Janošem (1997) se rozcházejí v pohledu na postavení ženy v korejské společnosti, kdy v očích prvního jmenovaného je stále nemožné díky přetrvávající nerovnosti v postavení ženy ve společnosti, se setkat s Korejkami na významnějších pozicích. Janoš mu v tomto oponuje, i když připouští, že pro mnoho mužů je představa nadřízené ženy stále obrovskou překážkou. Janoš (1997) tvrdí, že většina manželství je čistě účelových, kdežto Knotková (2006) se kloní k tomu, že již začínají převládat vztahy založené na lásce a přátelství mezi mužem a ženou.

Korejská republika, což je úřední název používaný pro Jižní Koreu, zaujímá část korejského poloostrova, který je obklopen Východním a Žlutým mořem. Jižní Korea je tedy státem v oblasti východní Asie rozkládající se na jižní polovině Korejského ostrova. Jižní Korea vznikla v roce 1948 po druhé světové válce, oddělením od Severní Koreje. Jižní Korea rozprostírá své území na 99,3 tis km2 a počet obyvatel je dle aktuálních údajů 50 milionů. Hlavním městem je Soul s 9,9 mil. obyvatel. Oficiálním jazykem je korejština a měnou korejský won. V Jižní Koreji vládne prezidentská demokracie. (MITON CZ, 2011)

Jižní Korea lze označit za zemi dvou tváří, tradiční prvky jsou protkány těmi vysoce moderními. Zahalená do zeleně se svými šedavými horami a palácovými chrámy nabízí hluboké přírodní procítění. Zároveň je však možné na každém kroku potkat osoby oděné do odvážného šatstva poslední módy a využívající ty nejmodernější technologie. (MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY, 2011)

Korejci jsou silným a hrdým národem, který si ve své historii prošel několika těžkými obdobími, v některých stál dokonce na pokraji zkázy. Mezi vlastnosti, které jim pomohly přežít, patří vytrvalost a nepoddajnost, ale také přizpůsobivost a trpělivost. Historický vývoj způsobil, že Korejci dodnes trpí japonským komplexem. Důsledkem je, že jsou dodnes v zemi zdůrazňována vlastní slavná období v dějinách. Často se také vyzdvihují báje a mýty. Korejské příběhy se potom vyznačují legendami, v nichž se jejich hrdinové předhání v tom, aby demonstrovali svou loajalitu k rodině, třeba i riskováním vlastní smrti. (KNOTKOVÁ, 2006; JANOŠ, 1997)

Jedno korejské přísloví praví toto:„Jsi-li povznesenější a silnější než Japonec a zároveň vzdělanější a jemnější než Číňan, jsi jistě z Koreje.“ (JANOŠ, 1997)

Nejstaršími náboženstvími obecně na Korejském poloostrově jsou šamanismus, buddhismus a konfucianismus. Tím úplně nejstarším potom šamanismus. Všechna tři výše uváděná náboženství hrála důležitou roli v kulturním rozvoji země a ovlivňovala myšlení a chování Korejců. V současné době, od konce Korejské války, zde hraje velkou roli také křesťanství, to se prudce se rozšířilo a dle statistických měření má dnes nejvíce stoupenců. Je zřejmé, že tento kontakt s křesťanskými tradicemi napomáhá jistému sbližování korejské a „západní“ civilizace. (KNOTKOVÁ, 2006; JANOŠ, 1997)

Charakter a hodnoty Korejců však zdaleka nejvíce ovlivnilo právě dlouhodobé působení buddhismu a konfucianismu. Zatímco myšlenky buddhismu vedly Korejce vždy k trpělivosti, konfucianismus je učil pragmatickému a účelovému jednání. Spojení obou filozofií přineslo pozoruhodné výsledky. (KNOTKOVÁ, 2006; JANOŠ, 1997)

Je na místě konstatovat, že v Koreji je konfucianismus dnes nejživějším z celé východní Asie a hraje tam větší roli než v ostatních zemích. Ideologie konfucianismu klade mimořádný důraz na harmonii ve společenských vztazích Tato harmonie a stabilita ve společnosti je zajišťována díky nerovným vztahům mezi lidmi. Tedy hierarchickém systému, se kterým se dodnes v Korejské republice potkáváme.

Z myšlenek konfucianismu pak dále vychází potřeba potlačování citů a podřizování vše tomu, aby byl nastolen správný společenský řád. Jeho podstatou je pět základních vztahů mezi lidmi: vztah poslušnosti mezi poddaným a vladařem (nebo obecně mezi každým podřízeným a nadřízeným), vztah oddanosti syna vůči otci, vztah úcty mladšího vůči staršímu, vztah podřízenosti mezi ženou a jejím manželem a vztah důvěry mezi přáteli. Je třeba zdůraznit, že všechny tyto vztahy jsou přísně hierarchické, jedinou výjimku tvoří vztah mezi přáteli, ten je rovnocenný. (KNOTKOVÁ, 2006; JANOŠ, 1997; LUIS FELIPE, 2010)

Hodnotu těchto vztahů pro společnost v Koreji nemůžeme podceňovat ani v dnešní době, Korejci zvyky a obyčeje vycházející z konfuciánského náboženství v žádném případě neodhodili. Každý Korejec zná své místo na společenském žebříčku a podle toho se také chová. Mladší je povinován ke staršímu úctou a poslušností, naopak starší je povinen mladšího ochraňovat a brát na něj ohled. Dle korejské tradice je rovněž nevhodné dávat na sobě znát city a jakékoliv rozrušení. (KNOTKOVÁ, 2006; LUIS FELIPE, 2010)

Někteří považují tyto neměnné aspekty konfuciánské filosofie za překážku při modernizaci země samotné, ale další jim oponují a naopak hledají v konfuciánských mravech a hodnotách protiváhu k rostoucí materializaci a odlidštění moderní společnosti. (KNOTKOVÁ, 2006)

Jak již bylo zmíněno, k specifikům jihokorejské kultury patří velmi přísná společenská hierarchie, v jejímž rámci se vyjadřuje úcta a autorita ke staršímu, především tedy muži. Zdraví se úklonou a obvykle i podáním ruky, ovšem korejské ženy často samy ruku nepodávají. Velmi důležité je užívání titulů. Zdvořilé je podávat a přijímat předměty oběma rukama. Mezi velmi neslušné a nespolečenské aktivity patří, například v Evropě a západním světě obecně velmi časté, hlasité smrkaní. (MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY, 2011)

Každý Korejec tedy zná velmi dobře své postavení na hierarchickém žebříčku a podle toho se také chová. V praxi to znamená dodržování poměrně velkého počtu nejrůznějších zdvořilostních předpisů. Je přesně určeno, jak se má prokázat úcta nejbližšímu nadřízenému a jak někomu, kdo je ještě o několik stupňů výš. (JANOŠ, 1997; LUIS FELIPE, 2010)

Důležitým rysem korejského způsobu života jsou slavnosti a veselice. S pokračující modernizací a přibližováním se západní kultuře zůstává však většina tradičních svátků spíše vzpomínkou. Největším svátkem je první den prvního lunárního měsíce (Sol, obvykle koncem ledna nebo začátkem února), při kterém se schází celá rodina a mladší členové rodiny vzdávají hold starším příbuzným a známým v sousedství. Dalším poměrně důležitým svátkem je pro Korejce Nový rok, který přináší opět hlavně povinnost vzdát úctu nejstarším členům rodiny. (KNOTKOVÁ, 2006; PITRA, 2011)

Velmi významnou roli v korejském hodnotovém systému hraje vzdělání. Samo vzdělání je často propojeno s rodinou prestiží. „Pokud se můj syn nedostane na jednu z pěti nejlepších jihokorejských vysokých škol, nevím, co budu dělat,“ kroutí hlavou profesor Sang Soo Kwon z katedry východoasijských studií univerzity Sungkyunkwan. Profesor, který na téže univerzitě přednáší svým studentům o škodlivosti systému, který produkuje „poslušné, pracovité, ale stádní a nekreativní mravence“. (VLNAS, 2008)

Přednášky jsou jedna věc a realita druhá. Ta korejská říká, že pro rodiče s dobrou či přímo prestižní univerzitou a vysokým sociálním statusem, je přímo nezbytné, aby jejich potomci studovali na neméně vyhlášených institucích. Rodiny a především otcové jsou schopni zajít do krajností, jen aby jejich děti uspěly. (LUIS FELIPE, 2010; VLNAS, 2008)

Jako velmi dobrý příklad může posloužit historka od již zmíněného profesora Sang Soo Kwon, kterou uvádí Vlnas (2008). „Syn mého přítele, také profesora, se hlásil na Soulskou národní univerzitu. Byl precizně připravený, ale porazila ho nervozita a mezi jedno procento přijatých se nedostal. Nepomohla ani matčina tradiční stodenní motlitba. Syn sice nakonec odjel jako stipendista na jednu ze škol „Ivy League“ (nejprestižnější americké univerzity), otec přesto ztratil u kolegů část své prestiže.“ (VLNAS, 2008)

Moderní sklo-železo-betonové stavby, rozvinutá infrastruktura či evropský styl oblékání mohou působit na neznalého návštěvníka dojem, že život v Koreji je možno bez problémů posuzovat západními měřítky. Pod tím vším však leží silně specifická mentalita a hodnoty, často diametrálně odlišné od našeho chápání světa. Společenské vztahy, založené na hluboce zakořeněné konfuciánské filosofii, hrají primární roli a často převládnou nad logikou či efektivitou v západním pojetí. (ŠKÁBA, 2004)

V jednání se projevuje na každém kroku již několikráte zmíněná přísná hierarchie korejské společnosti. Starší nebo nadřízené osobě se projevuje velká úcta, například hloubkou úklonu při pozdravu. Se ženami na významných pozicích v obchodní či státní sféře se prakticky nesetkáte, což je zapříčiněno dosud přetrvávajícím nerovnoprávným postavením ženy v korejské společnosti. Korejská společnost výrazně akcentuje osobní vztahy. Přátelství se většinou vytváří od školy nebo na základě původu ze stejného místa a trvají většinou po celý život. Všeobecně se dodržují konfuciánské zvyky uctívání rodičů a předků. (ŠKÁBA, 2004)

Chcete-li si udržet dobré vztahy s Jihokorejci, mějte vždy na paměti ještě jednu poučku. „Korejci jsou velmi soutěživí, často ale odmítají převzít zodpovědnost za své činy a vyhýbají se rozhodnutím. Pokud se něco nepovede, nebo se objeví nějaká chyba, nikdy se o tom veřejně nemluví. A to i tehdy, když je na první pohled zřejmé, kdo problém způsobil,“ upozorňuje na podstatné specifikum korejské mentality Marek Baláš. Nezapomeňte, že ve zdejší společnosti stále přetrvává hluboce zakořeněný strach z toho, že pokud bude viník označen a veřejně kritizován, ztratí před ostatními členy kolektivu jednou provždy svou tvář. (VLNAS, 2009)

Jak z předchozího textu vyplývá, korejská mentalita je o hodně jiná než ta západní. Stále tu platí jistá nepsaná pravidla, která mají svůj prapůvod stovky až tisíce let v minulosti. Jak se vyznává Heli (2009) na svém blogu: „Úcta, která se tu chová k rodině je pro mě jako pro Evropanku mnohdy skoro až nepochopitelná“. Není se čemu divit, základem korejského systému je totiž právě rodina, neboli „kadžok“. (HELI, 2009; KNOTKOVÁ, 2006; JANOŠ, 1997)

V tradiční Koreji žilo několik generací ve velkých rodinách pohromadě. Hlavou tradiční korejské rodiny je vždy otec. Všichni mu vzdávají úctu, ale on je na druhé straně povinen zajistit, aby byla rodina finančně zabezpečena a prosperovala. V rodinách byl pořádek a harmonie udržována prostřednictvím poslušnosti k výše postaveným, tedy opět respektováním hierarchického systému. Tento systém ovládal po dlouhá staletí způsob života a myšlení Korejců, vychází z konfuciánské etikety a je i dnes respektován ve všech formách mezilidských vztahů. V rodině ona hierarchie fungovala a stále ještě často funguje následovně, děti poslouchají rodiče, žena manžela, služebnictvo pána atd. Malé diference lze pozorovat v tom, že dříve nesl muž větší díl odpovědnosti vůči svým rodičům, než to bylo k ženě a dětem. To se postupně mění, ale i dnes je naprostou samozřejmostí, že nejstarší syn zajistí svým rodičům spokojené stáří. Naproti tomu Korejci stále kladou velký důraz na poslušnost dětí k rodičům a předkům, věrnost manželce/manželovi a věrnost mezi přáteli. Tyto věci zůstávají nezměněny a neustále patří k základním etickým pilířům korejské společnosti (KNOTKOVÁ, 2006; JANOŠ, 1997)

Princip rodiny se v konfuciánském pojetí rozšiřoval na celý stát. Cílem veškerého snažení je podle Konfucia dosažení všeobecné harmonie, a to nejen ve společnosti, ale i v osobním životě. Korejci je kladen velký důraz i na tuto část. Snaží se za všech okolností zachovat pocit klidné a příjemné atmosféry. Ta je pro ně důležitější než úsilí dosáhnout jakéhokoliv materiálního cíle. Dokonce ani pravdomluvnost nebo upřímnost nejsou omluvou, pokud se přitom veřejně raní něčí city. (JANOŠ, 1997)

Tato hodnotová orientace vychází z dimenzí kultur definovaných G. Hofstedem. Vztah k autoritě – lze říci, že na tomto faktu se podepsala staletí buddhistického a konfuciánského vlivu. Nerovnost je tedy v Koreji obecně přijímána a není považována za nic nestandardního, zároveň je však zmírňována smyslem pro povinnost, který se od nadřízených, starších a autorit očekává. Korejská společnost byla dlouhá léta striktně hierarchizována podobně jako rodina. I v rodině se dodnes očekává, že děti budou poslouchat své rodiče. Úcta k rodičům a starším a poslušnost jsou považovány za základní ctnosti.

Preference individualismu nebo kolektivismu – existuje jednoznačná odpověď, v korejské společnosti jednoznačně převažuje kolektivismus. Opět se zde projevuje vliv konfucianismu, kdy kolektivismus je úzce spjat se vztahem k autoritě. Tento vztah, mezi jedincem a skupinou, je podobně jako vztah k autoritě, primárně osvojován v rodinném prostředí. Tradiční korejskou rodinu tvoří několik generací s pevnými vzájemnými vazbami. Rozvětvená rodina často žije pod jednou střechou a součástí bývá i služebnictvo. Pro Korejce jsou také velmi důležité rodinné oslavy různých svátků, kterých se obvykle účastní celá rozvětvená rodina.

Korejská republika je spíše společností femininní. Skromnost a držení se zpátky jsou považovány za velké ctnosti. Své základy to má v rané výchově, již od dětství jsou všichni vedeni k péči o druhé, zvláště o ostatní členy své skupiny, tj. především rodiny.

Koreu lze označit za společnost s dlouhodobou orientací, pro kterou je charakteristické dodržování pořádku věcí a vztahů. V Koreji existují přesně stanovená pravidla chování, bez jejichž znalosti a dodržování se nikdo neobejde, protože společnost od jedince toto chování očekává, pokud není naplněno, jedinec se ocitá na okraji společnosti. V takových případech je jedinec zavrhnut i svou vlastní rodinou. Ke každému jedinci se váží i určitá očekávání, jejichž nesplnění může vést až k vnitřnímu pocitu naprostého selhání. (KNOTKOVÁ, 2006; LUIS FELIPE, 2010)

Mezi nejdůležitější povinnosti synů, kteří jsou v hierarchii korejské rodiny výše než dívky, patří účast na obřadech uctívání předků, které se konají několikrát do roka. Jsou při nich uctívány vždy tři generace: zemřelí rodiče, prarodiče a praprarodiče. Bere se jako naprostá samozřejmost, že nejstarší syn je povinen se o své rodiče postarat. Odložit své rodiče do domova důchodců je v Koreji absolutně nemyslitelná věc. Jednak by to vyvolalo obrovský skandál a pak by se potomek společensky naprosto znemožnil, navždy. (JANOŠ, 1997)

Konfuciánské dodržování tradic ve vztahu otce a syna dobře demonstruje následující příklad. Janoš (1997) uvádí, že byl přímým svědkem situace, kdy si dospělý muž odmítl zapálit cigaretu před svým otcem, byť byl velmi silný kuřák. Vysvětlení je jednoduché syn je celý svůj život v podřízeném vztahu ke svému otci, pokud by si před ním onu cigaretu zapálil, urazil by ho. Tím spíše, že kouření se v Koreji hodnotí jako dobrovolné poškozování zdraví, a proto se pokládá takovéto jednání v přítomnosti výše postavené osoby za velmi nezdvořilé. Je tedy taktéž vyloučené, aby zaměstnanec kouřil před svým šéfem a ještě před nedávnem bylo nemyslitelné, aby žena kouřila před svým mužem. U dvojic z nejmladší generace se to už dnes ale tak přísně nebere. (JANOŠ, 1997)

Mírněji se posuzuje pití alkoholu. Pokud otec vyzve syna, aby se s ním napil, je vše v pořádku. Třeba v restauracích je ale stále vidět, že pokud se žena napije ve společnosti mužů, točí se přitom od nich zády a ještě si skleničku zakrývá druhou rukou, aby na její „prohřešek“ bylo co nejméně vidět. (JANOŠ, 1997)

Velmi příznačné je, že rovnocenný vztah není ani mezi sourozenci, kteří se narodili jako dvojčata. Chlapeček, který přijde na svět o několik vteřin dříve, bude od svého bratra titulován zdvořilým jménem „hjong-nim“ neboli „starší pan bratr“ a bude mít ve všem až do své smrti přednost. V korejštině je nutné uvádět vztah ke svému bratru či sestře, tedy označení mladší bratr/sestra nebo starší bratr/sestra, univerzální označení tak jak ho používáme my, neexistuje. Křestní jméno se užívá pouze mezi blízkými přáteli. Ani mezi sourozenci ten mladší neoslovuje toho staršího sourozence křestním jménem. Vyznat se v těchto pravidlech nebývá pro cizince jednoduché, jsou však i překážkou pro samotné Korejce a to především při jejich stále častějších cestách do zahraničí, především při setkávání se západními kulturami. Příkladem by mohlo být lichocení, že člověk nevypadá na svůj věk, ale mnohem starší. Například pro Evropany naprosto nepochopitelná věc, pro Korejce ovšem běžný standard. Je to velice jednoduché, v očích Korejců s rostoucím věkem roste úcta a tu chce právě lichotící projevit. Někteří Korejci proto naopak těžko chápou, že lidé na západě chtějí vypadat co nejmladší. (JANOŠ, 1997; DZAVY, 2009; KNOTKOVÁ, 2006)

Evropská rodina je založena na vztahu mezi mužem a ženou a po jejich smrti si děti vytvářejí nové, obvykle zcela jiné rodiny. Osou korejské rodiny je oproti tomu vztah mezi otcem, synem, vnukem, atd. a každému z nich jde o to, aby jejich rodina v nezměněné formě žila i v dalších generacích. Ženy jsou něčím zcela vedlejším. Je proto samozřejmé i to, že v případě rozvodu zůstávají děti téměř výhradně vždy na výchovu otci. Tradiční postavení manželky se hlavně v historii tedy moc nelišilo od postavení domácí otrokyně. Její práva byla téměř nulová a zažít kromě tvrdé práce i nějakou zábavu téměř neexistovala, natož pak prožít nějaký milostný vztah s jiným mužem, toto se týkalo dokonce i vdov. Zato její manžel mohl mít vedlejší ženy a oficiálních i neoficiálních manželek kolik chtěl, respektive na kolik mu stačily peníze. (JANOŠ, 1997)

Jediným člověkem, který byl ženě v rodině zcela podřízen, byla její snacha. Na mladou nevěstu, kterou si přivedl ženich do svého domu, čekalo hlavně v prvním období krušné období. Tchýně k ní cítila podvědomou zášť už jen proto, že jí „ukradla“ syna, kterému se většinou celé dětství věnovala s nekritickou, až opičí láskou. Navíc to byla pro stárnoucí ženu konečně příležitost, jak někomu oplatit všechny útrapy, které po svatbě zažila na vlastní kůži. (JANOŠ, 1997)

V průběhu 20. století a především pak v posledních dvou desetiletích, se postavení korejské ženy velice změnilo. Ulice, bary i kavárny jsou plné bavících se a smějících se Korejek. Dokonce i starší ženy působí sebevědoměji a mohlo by se zdát že i uvolněněji či spokojeněji než v Evropě. Nicméně zdání může klamat a stále platí, že je lepší se narodit jako Korejec než jako Korejka. (JANOŠ, 1997)

Tato změna postavení ženy v korejské společnosti šla ruku v ruce s přístupem ke vzdělání a možností vydělávat si samostatně na živobytí. Díky tomu, že se korejským ženám otevřely tyto možnosti, stoupla také jejich sebedůvěra. Mimo rodinu se zlepšené postavení ženy projevuje například tak, že ženy dnes mohou zastávat i významná pracovní místa a mít spoustu podřízených. Má to však stále jeden háček, všechno je v pořádku, pokud jsou mezi podřízenými jen ženy. Představa, že by nějakého Korejce i dnes v práci řídila žena, je pro většinu hodně těžko stravitelná. (JANOŠ, 1997)

Celý kolotoč hledání vztahu a následně jejich průběh, je velmi specifický. Korea je možná jedinou ze zemí, kde pokud se neoženíte/nevdáte do určitého věku, jste víceméně odsouzeni k životu v osamělosti. Korejské dívky se nejčastěji vdávají mezi 22 a 25 lety. Po dosažení magické hranice 28-30 let, by dívka již měla být rozhodně vdaná. Existuje velké množství sňatkových agentur či dohazovačů, kteří hledají partnery tzv. „na míru“. Není to ovšem na bázi seznamky, tak jak jí známe třeba v Čechách, ale účelem těchto schůzek je především sňatek. Klidně se může stát, že pokud si dva lidé na schůzce rozumí, svatba se začíná ihned dohadovat. (HELI, 2009; KNOTKOVÁ 2006)

Tyto pravidla platí především pro ženy. Ovšem jakmile svobodný člověk překročí tuto hranici a tím spíše žena, je neustále pronásledován lítostivými pohledy ze strany svého okolí. Mnoho dalších možností k seznámení, bez využití agentur, už mu potom nezbývá. Jde o to, že všechno co je odlišné od typické konfuciánské morálky, je odsouzeno k zavržení společností. Staří mládenci a panny jsou tak uvrženi na okraj společnosti, těší se velmi malé úctě a jsou spíše k politování. (HELI, 2009; KNOTKOVÁ, 2006)

Tím kdo si v Koreji v partnerských vztazích vybírá, jsou povětšinou muži, jejichž postavení je výrazně lepší ve všech společenských vztazích. Vyplývá to z jejich statusu, kdy oni mají být ti, jenž zabezpečí rodinu a potomstvo. Obráceně platí, že hlavními lákadly v této fázi jsou pro potencionální manželky majetek a peníze. V Koreji tak lze spatřit stovky párů, kdy partner je malý, tlustý, plešatý a postarší businessman a jeho nápadnice je vysoká, štíhlá, krásná a mladá Korejka dožadující se mužovi pozornosti. Tato pozornost však není často ze strany postarších mužů příliš opětována, jsou pro ně jen jedny z mnoha. (HELI, 2009) Třetinu vysokoškoláků tvoří dívky, u nich se předpokládá, že se velká většina z nich začne po promoci připravovat na založení rodiny nebo alespoň svatbu. Vzdělání dívky se na „seznamovacím trhu“ vysoce hodnotí, více než finanční zajištění. Vychází se z předpokladu, že nevzdělaná dívka nebude dobře vychovávat své děti – především syny. Absolvent vysoké školy si vždy hledá dívku stejné úrovně vzdělání. (KNOTKOVÁ, 2006)

Ještě před pár lety patřila Korea mezi „nejčistší“ země co se týče mezinárodních sňatků. Dokonce i dnes mnoho a mnoho rodin funguje na principu, že co řeknou rodiče, to je svaté, což mj. eliminuje vztahy s ne-korejskými občany téměř na nulu. Velmi bedlivě se také sleduje linie předků je ze strany paternalistické a existuji několikasetleté matriční záznamy. Pokud by se u dvojice snoubenců objevil společný mužský předek i v době před několika staletími, není obvykle takový sňatek povolen. Je to zřejmě nejpřísnější zákon o incestu na světě. Po linii matky se sleduje příbuznost jen po tři předchozí generace. Pokud jde o sňatky, dělí se zhruba napůl na sňatky z lásky a sňatky zprostředkované. V Evropě tedy těžko představitelný fenomén dohazovače, který sjednává sňatky. Postupem času se však objevuje více a více párů, které se seznámily samy, třeba na vysoké škole. Není už nezbytně nutné, aby mladá dvojice žila v rodině ženicha. Je zde možnost žít v rodině nevěsty, ale stále jen velmi malá část mladých manželů začíná svůj společný život ve vlastním bytě. (JANOŠ, 1997; HELI 2009; KNOTKOVÁ, 2006)

Právě toto vícegenerační soužití bylo v mnoha posledních letech semeništěm problémů. Mladí Korejci se prostřednictvím filmů, svých cest do zahraničí a postupujícím aspektem globalizace seznamují stále více se západním stylem života a chtějí také mnohem více samostatnosti. Na tomto základě roste rychle počet rozvodů, které jsou spojeny s neslýchanými věcmi, jako že se žena vrací do rodného domu a snaží se znovu provdat. (JANOŠ, 1997)

Vztah mezi manželi je dnes více založen na lásce a přátelství, než tomu bylo dříve. Stále se však počítá s tím, že žena musí být pokorná a chápavá, zatímco muž má stále mnohem větší právo na rozptýlení. K typickým „rodinným“ povinnostem manželky patří se starat o děti, zatímco muž chodí třeba i každý den po práci si posedět do baru, sem si může přizvat i dívky a domů se vrací až kolem půlnoci. Na druhou stranu už se nečeká, že dívka po sňatku přeruší veškeré kontakty s rodiči, nicméně stále platí, že o rodiče se ve stáří budou starat především synové a jejich rodiny. Proto rodiny, kde mají jen dcery, pociťují určitou dávku nejistoty a uleví se jim teprve, když se jim narodí syn. (JANOŠ, 1997)

Když se korejská dívka vdá, zůstává jí její příjmení. Paradoxem je, že dle tradice korejská dívka musí obětovat všechny své síly pro blaho nové rodiny, ale formálně stojí stále mimo ni. Sama se rozvést nesmí, ale manžel jí může odvrhnout velmi lehce. Stačí aby ji obvinil z některého ze sedmi přestupků – neprojevuje dostatečnou poslušnost vůči jeho rodičům; nerodí mu syny; byla mu nevěrná; je žárlivá; trpí nevyléčitelnou nemocí; je příliš upovídaná a nebo krade. (JANOŠ, 1997)

Pro nás Evropany mohou znít tyto zásady velmi krutě, možná až nelidsky, ale jsou přesně v souladu s celkovým přístupem k manželství a rodině podle konfuciánského učení. Cílem takového svazku rozhodně nebylo to, aby v něm manželé nalezli štěstí a spokojenost, ale výhradně úsilí zajistit pokračování mužova rodu do budoucnosti. Dá se říci, že rodina je základním stavebním kamenem společnosti jak v Evropě, tak v Koreji, ale v obou případech se pod pojmem rodina myslí něco jiného. (JANOŠ, 1997)

Na základě studia sekundárních zdrojů dat byly stanoveny okruhy otázek pro respondenty z Korejské republiky. Vzhledem k povaze zkoumaného jevu je použito kvalitativního výzkumu, řízených rozhovorů. Respondenti jsou ve věku 20-30 let, všichni jsou vysokoškolsky vzdělaní. Jedná se o dvě ženy a jednoho muže. Otázky jsou kladeny tak, aby bylo možné konfrontovat názory nastupující generace Korejců s poznatky získanými ze studia odborné literatury zabývající se korejským vztahem k rodině a tradicím. Stěžejním úkolem je hledání závěrů vedoucích k zodpovězení výzkumné otázky.

První položená otázka se týkala společenské hierarchie, zda je stále uplatňována dle zásad plynoucích z konfucianismu. Všichni tři respondenti odpovídali shodně, že společenský systém hierarchie je stále silněn zakořeněn v korejské společnosti. Zároveň však uvádějí, že dochází k částečnému uvolňování těchto vztahů. Jedním z nejdůležitějších kritérií je věk. Jedna z respondentek, Hana, charakterizoval věk jako hlavní kritérium pro utváření společenských vztahů. Cecilia ji doplnila, že si moc neumí ani představit, že by to fungovalo jinak. Pierce, jediný mužský dotazovaný, odpovídá v podobném duchu.

Druhá otázka se týkala partnerských vztahů a vztahů uvnitř rodiny, která měla poskytnout vyjádření k tomu, jak respondenti vnímají smysl rodinných vztahů a rodiny samotné. Především je nutné poznamenat, že manželství vnímají jako velmi důležitou věc, jak obě dívky, tak dotazovaný muž. Chtějí si založit rodinu, budovat kariéru a vydělávat peníze. Tento element převažuje především u muže, z kterého je cítit obzvláště silná touha po tradičním způsobu život. Všichni bez výjimky uvádějí, že rodina je pro ně velmi důležitá. Velmi si zakládají na dobrých vztazích uvnitř rodiny, kde je dle jejich slov uplatňován stále hierarchický systém. Velmi důležité je pro ně vyjadřování úcty svým rodičům. Korejci si například hodně potrpí na svátky, kdy se schází celá rodina. Dárky které dávají svým rodičům, mají dokazovat to, jak si jich váží. Dávají hodně věci jako vitaminy, věci zdravé výživy a zdravého životního stylu, což je pro nás netypické.

Třetí otázkou byli respondenti dotazováni na společenské vztahy mimo rodinu. Z odpovědí vyplynulo, že Korejci nejsou tolik zvyklí mít kamarádské vztahy s opačným pohlavím. Je podporován všemi respondenty, ti však zároveň uvádí, že tento fenomén není tolik respektován Korejci žijícími v zahraničí. Shodují se v tom, že u Korejců, kteří neměli možnost vycestovat, je tento rys mnohem výraznější. S tím, že konfuciánské tradice na ně mají v tomto případě větší vliv a postavení muže a ženy je v tomto případě vnímáno velmi tradičně. To znamená, že muži jsou velmi rozdílní a je pro ně velmi těžké být přáteli. V korejské kultuře je pravidlem, že ženy by měly být tiché a měly by respektovat muže a že muži by neměli být ženami kontrolováni a řízeni. Respekt byl nejčastěji zmiňovaným slovem a všichni respondenti znovu zmiňovali hierarchický systém vztahů, které jsou respektovány napříč společností.

V další otázce byli respondenti tázáni na nějaký charakteristický rys, který spojuje současnou mladou generaci Korejců. Spojujícím prvkem v odpovědích byl fakt, že díky postupujícímu trendu globalizace a možnosti cestovat a setkávat se s odlišnými kulturami se chování mladé generace vůči generaci jejích rodičů začíná částečně odlišovat. Velká část mladých Korejců vzhlíží k západní, především evropské civilizaci s velkým obdivem. Kdy především ti, kteří neměli možnost se setkat se zástupci této civilizace osobně žijí někdy až ve slepém obdivu. Hana uvádí, že především fyzická stránka je pro ně velmi atraktivní a chtějí se k ní přibližovat, včetně trendů v oblékání. Cecilia dokonce uvedla, že si myslela, že všichni Evropané jsou vysocí, hubení atleti, než sama měla možnost poznat tyto lidi při studiích v zahraničí. Pierce říká, že mladá generace Korejců miluje zábavu, rádi chodí do klubů na diskotéky. Ty se v posledních letech také přizpůsobují západnímu stylu.

V otázce náboženství obě dívky přiznávají, že jsou křesťanského vyznání. Pierce bere věc s nadhledem a uvádí, že neinklinuje k žádnému náboženství. Všichni tři se však shodnou, že velký vliv na jejich kulturu má stále konfucianismu, který velmi respektují a berou jako velmi důležitou součást své historie. Rozšiřující se vliv křesťanství toto částečně omezuje, ale jak již bylo řečeno, konfucianismus je pro všechny stále hluboce zakořeněn v kultuře. Respekt k těmto zásadám je brán jako respektování základních pravidel slušného vychování.

Zajímavou konfrontací názorů byla otázka na postavení žen ve společnosti a jejich případné podřízenosti mužům. Pierce jako jediný mužský zástupce odpovídal, že tuto věc nevidí nijak dramaticky, naopak s úsměvem přiznává, že dívka může být ve vztahu vedoucím elementem. Dívky se k této odpovědi svými velmi blíží, kdy říkají, že spousta Korejek funguje v domácnosti jako hlava rodiny, jsou totiž dominantnější než muži. ona není přímo podřízena, Například v zaměstnání tyto rozdíly nadále trvají, tedy je zde rozdíl mezi rovnoprávností mužů a žen. Všichni dotázaní vnímají, že tento trend je prosazován především staršími generacemi. Každý z respondentů také uvádí, že to co si Korejci dovolují v zahraničí, by bylo v jejich rodné zemi často naprosto nepřípustné.

Následovala otázka na hodnotu vzdělání v Koreji. Zde panovala naprostá shoda, všichni uvádí, že vzdělání je elementární. Uvádí, že mohou existovat velké rozdíly v životní úrovni vysokoškoláků a třeba jen středoškoláků, kteří mají například i mnohem menší mzdy. Pierce, se domnívá, že to bez vysoké školy nejde. Jeho otec je slavným architektem a on by se mu rád vyrovnal. Plánuje odjet studovat další univerzitu do Kanady, aby se mohl ještě lépe uplatnit na trhu práce v Koreji. Všichni se shodují, že obecně ve školách vládne disciplína a cílem je získat co nejlepší vzdělání, které je klíčem k dobrému zaměstnání. I když se v posledních letech disciplína při výuce lehce uvolňuje, s porovnáním v západních kulturách, které měli možnost poznat, je stále velmi striktní. Vztah učitele a žáka stále funguje, podle konfuciánské tradice. Tedy absolutní nadřízenost a podřízenost bez možnosti rozporovat názory svého učitele. Nevhodné chování, chování nerespektující tyto pravidla, může mít fatální následky, vyloučení ze školy či dokonce zavrhnutí v rodině.

Závěrečná otázka položené respondentům se dotazovala na to, jak vnímají západní kulturu. Zda mají dojem, že ovlivňuje nějak jejich kulturu. Každý z nich se chce podívat do Evropy, aby mohli porovnat životní styl a vidět spoustu památek. Jedno z měst, která chtějí určitě vidět, je i Praha, která je v Koreji velmi populární. Hlavní rozdíly mezi jejich kulturou a tou západní vidí v otevřenosti společnosti, kdy ta korejská se jen pomalu mění. Zároveň jsou pro ně nepochopitelné naše projevy emocí, ať už pozitivních nebo negativních. Dívky zmiňují, že lidé ze západu jsou často velmi otevření, kdežto Korejci se dosti stydí a potřebují mnohem více času na seznámení, často jsou velmi stresovaní ze setkání s novými a neznámými lidmi z cizích kultur, toto platí především pro dívky. Dívky také opět zmiňují vzhled, kdy se ony snaží dosáhnout „ideálu“ evropské krásy, který znají z masmedií. Stejně jako nám dělá problémy rozlišovat jednotlivé asijské národy dle vzhledu, tak Korejcům činí problémy rozlišovat evropské národy.

Korejské tradice a pojetí mezilidských vztahů je stále velmi odlišná od toho, jakým způsobem na ně nazíráme my, Evropané. Lze jednoznačně konstatovat, že přes mírně slábnoucí vliv , je konfucianismus a jeho principy stále hluboce zakořeněn v korejské společnosti. Tyto principy pak nadále ovlivňují do velké do míry mezilidské vztahy na všech úrovních, nevyjímaje ty rodinné, které jsou pro Korejce stěžejní.

Přesto, že Korejci stále ctí klasický model rodiny vycházející z konfuciánských tradic a jejich význam je pro ně měněný, mladá generace Korejců začíná na některé věci nazírat přeci jen odlišně. Mladí Korejci sice ctí tradice, ale nikoliv tak striktním způsobem, jak bylo běžné u předchozích generací. Důvodem jednak může být náboženství, tentokrát křesťanství, které se v zemi velice rychle rozšiřuje. Druhým a zřejmě zásadnějším důvodem je snaha, především mladých lidí, se přibližovat západnímu vnímání světa. V některých případech může tento jev vést až k určité zaslepenosti západní kulturou. Tu můžeme spatřovat jak v úsilí přiblížit se vizuálně lidem západního světa, tak také přebírání některých jejich zvyklostí. Dochází zde tedy ke střetu dvou světů, které se v mladé generaci mísí. Na jednu stranu tradiční výchova a na straně druhé pozvolné otevírání asijského stylu života tomu západnímu.

Nelze však v žádném případě popírat, že v korejské společnosti stále přetrvává řada pro nás nepochopitelných stereotypů. Například až nekritické uznávání starších osob, hierarchický systém v rodině i mimo ni nebo postavení ženy ve společnosti a rodině.

Následující období dají odpověď na otázku, zda toto postupné uvolňování konfuciánských mravů, nejen v rodinném prostředí, přinese korejské společnosti více užitečného než negativního. A také bude jistě možné pozorovat míru do jaké se budou ochotni Korejci vzdát hodnot, na nichž jejich společnost a kultura po staletí stojí.

Na základě osobních zkušeností s korejským způsobem myšlení, zvyky a kulturou, které jsou podpořeny studiem sekundárních zdrojů a výzkumem provedeným v této práci, lze konstatovat, že Korejci jsou slušní, dle konfuciánských tradic vychovaní lidé s pevnými zásadami a smyslem pro rodinu. Jejich otevřený přístup k jiné kultuře můžeme vidět pozitivně, ale bylo by přinejmenším nerozumné ze strany Korejců se zbavovat odkazu svých předků, jenž je činí výjimečnými.

JANOŠ, Jiří. Dokonale utajená Koreja. První vydání. Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-26-5.

KNOTKOVÁ, Vladimíra. Korejská kultura. In: HAVLOVÁ, Radka. Kulturní pluralita současného světa II. Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-0987-3.

ŠKÁBA, Filip. Korejská republika. In: Obchodní jednání a národní zvyklosti. Praha: QplusQ, 2004.

Internetové zdroje

DZAVY, D. Ztracenej v Koreji : Deníček jednoho studenta z FELu [online]. 17.7.2009 [cit. 2012-01-01]. Dostupné z : http://dzavy.net/korea/category/kultura-a-zivot-v-koreji>.

HELI. Episode 7 - Bila kuze a mezilidske vztahy. In: May, Korea & jiná havěť [online]. 22. února 2009 [cit. 2011-12-12]. Dostupné z: http://taramji.blogspot.com/

MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Korejská republika. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky [online]. [cit. 2011-12-04]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/korejska_republika/

MITON CZ. Jižní Korea. In: OCestovani.cz [online]. [cit. 2011-12-09]. Dostupné z: http://www.ocestovani.cz/jizni-korea/

PITRA, Vojtěch. Přichází králík aneb oslavy Nového roku. In: Zápisky koreofila [online]. 12. února 2011 [cit. 2011-12-18]. Dostupné z: http://vojta-vojta.blogspot.com/search/label/Jižní Korea

VLNAS, Martin. Jižní Korea : Zpravodaj Dálného východu [online]. 20.4.2009 [cit. 2011-12-05]. Dostupné z: http://zpravy.jiznikorea.eu/post/Jihokorejska-cesta-a-bibimpap.aspx

VLNAS, Martin. Nevím [online]. 13.1.2008 [cit. 2011-12-05]. Dostupné z: http://yeonhee.blog.cz/0801/kruty-skolsky-system-v-koreji

Odborné časopisy

LUIS FELIPE, Ramírez a Rubio JULIO E. Asian Culture and History: Culture, Government and Development in South Korea. Canadian Center of Science and Education. Toronto, Canada: Canadian Center of Science and Education, 2010, roč. 2, č. 1. ISSN 19169655. Dostupné z: http://search.proquest.com.infozdroje.czu.cz/docview/839863740?accountid=26997 

Počet shlédnutí: 222