Gospodinov Anatolii, Merthová Hana, Mistrová Pavlína, Neugebauerová Kateřina, Podušková Lenka. Komunikace mezi kulturami, 2011

Problematika vzdělávání Romů představuje velmi nesnadnou a komplikovanou záležitost. Nikoho jistě nepřekvapí, že vzdělanostní situace romských dětí je na našem území na velmi špatné úrovni. Alarmující je především skutečnost, že převážná většina těchto dětí navštěvuje základní školy praktické. Základní škola praktická je nové označení pro bývalé zvláštní školy. Je to velmi smutné a často zbytečné, neboť původci této vzniklé situace bývají často samotní rodiče. Vyhovuje jim situace, kdy může být několik sourozenců na stejné škole a často se stává, že to rodiče dokonce i vyžadují. I samotné romské děti se pochopitelně lépe cítí ve škole, kde tvoří většinu než ve škole, kde převažují neromské děti. Bohužel si rodiče těchto dětí dále neuvědomují, že dítě s absolvovanou základní školou praktickou má naprosto mizivé šance na přijetí na střední školu. I přestože existují tendence a snaha ze strany státu tuto vážnou situaci řešit, vzdělávací proces romských dětí končí nejčastěji zde – v základních školách praktických, v lepších případech pak na základní nebo umělecké škole. Aby došlo ke zlepšení stávající situace v oblasti vzdělávání romských dětí, je zapotřebí zejména důsledného a zodpovědného přístupu. A to nejen státu, ale zejména rodičů.

Cílem této práce je získat odpověď na námi zvolenou výzkumnou otázku týkající vzdělávání Romů v České republice. Na základě kritického zhodnocení literatury a kvalitativního výzkumu, navrhnout opatření směřující k zlepšení situace vzdělávání romské populace v České republice.

Dílčím cílem práce je zjistit projev zájmu romských rodičů o předškolní a školní výchovu dětí.

Na základě zjištění z mnoha publikací a odborných článků bude před zahájením samotného výzkumu položena následující výzkumná otázka:

„Přetrvává u Romů averze ke vzdělání i v současnosti?“

Semestrální práce „Vzdělávání Romů v České republice“ je zpracována na základě uvedených postupových kroků s uvedením následujících metod:

• V počáteční fázi semestrální práce byl použit skupinový brainstorming pro určení a stanovení výzkumné otázky, která se týká zvoleného tématu práce.

• Dále jsme se zaměřili na studium literatury, ve které byla tato problematika již v minulosti řešena. Cílem bylo poznat a vypsat nejdůležitější výsledky z těchto prací, abychom je mohli porovnat s výsledky právě této semestrální práce.

• Teoretická východiska byla zpracována za účelem bližšího poznání zkoumané subkultury na základě studia odborné literatury, která je uvedená v seznamu literatury na konci práce. Poznání romské kultury není hlavním ani dílčím cílem této práce, ale jeho účelem je, snažit se pochopit jejích potřeby a zájmy, abychom mohli spekulovat nad dalším vývojem této situace. Dalšími sekundárními zdroji, odkud je v teoretické části práce čerpáno, jsou časopisy, které se zabývají danou problematikou a odborné weby zaměřené na život českých Romů. V teoretické části jsou vysvětleny hlavní znaky romské subkultury a také jak tyto znaky souvisí s výzkumnou otázkou a hlavním cílem semestrální práce.

• Praktická část semestrální práce je vypracována na základě sběru a zpracování primárních dat s využitím kvalitativního výzkumu. Výzkum je proveden pomocí řízeného, nestrukturovaného rozhovoru s pedagogem a náhodně vybraným žákem nejmenované základní školy praktické ze středních Čech. Pro úplnost informací je zvolen také nestrukturovaný rozhovor s jedním „vzdělaným“ a „nevzdělaným“ romským rodičem, kteří byli ochotni tento rozhovor poskytnout. Dále se výzkumu účastnil i romský žák, se kterým byl rozhovor proveden na jmenované základní praktické škole o přestávku mezi vyučováním. Překvapila nás jeho vstřícnost poskytnutí rozhovoru. Oslovení pedagoga, který má zkušenosti s vyučováním Romů, nebyl náhodný. Znali jsme ředitelku této školy, která tam učí dlouhou dobu. Oslovení ředitelky proběhlo přímo v její kanceláři. „Vzdělaného“ romského rodiče jsme oslovili předem a sjednali si s ním schůzku doma. „Nevzdělaného“ romského rodiče jsme oslovili na frekventované ulici, kde žijí převážně Romové. Sestavení tří dotazníků k strukturovanému rozhovoru, pro každého respondenta, byl jeden z nejdůležitějších úkolů praktické části. Záporem strukturovaného rozhovoru jak s romským žákem tak i s pedagogem a rodičem je hlavně možné zakrytí citlivých informací. Očekávali jsme, že zejména romský žák a rodiče nebudou poskytovat ve všech otázkách pravdivé odpovědi aby se například nestyděli a nebo nijak neodlišovali. Naopak velkým kladem strukturovaného rozhovoru a celé praktické části je přímé oslovení respondentů, kde nemůže dojít ke zkreslení informací od třetích osob.

• V další části práce byl proveden kvantitativní výzkum pro zjištění názorů majoritní společnosti na romské etnikum v oblasti vzdělávání, výchovy a společenského a ekonomického života. Kvantitativní výzkum byl proveden na základě dotazníkového šetření s cílem získat alespoň 150 náhodných respondentů. Dotazník obsahuje 10 otázek a je sestaven hlavně z uzavřených otázek, otázek z Likertovy stupnice a z otázek s větším počtem odpovědí. Pro šíření dotazníku mezi respondenty byl použit web www.vyplnto.cz. Sociální síť www.facebook.com a emailové schránky zajistily rychlejší šíření dotazníku mezi respondenty.

• V závěrečné fázi semestrální práce jsou zpracovány výsledky dotazníkového šetření a strukturovaných rozhovorů. Syntéza teoretických a praktických poznatků z práce byla použita při zpracování závěru. Cílem závěru práce je odpověď na výzkumnou otázku.

• Doporučení pro zlepšení situace, které vzešlo z poznatků během zpracování, je posledním bodem této práce.

Problematikou přístupu Romů ke vzdělání se zabývá mnoho odborných publikací. Největší pozornost této problematice věnuje Balvín ¹⁾ a Šotolová ²⁾. Oba autoři se přinejmenším shodují v tom, že Romové mají specifický přístup ke vzdělání a tento přístup ovlivňuje především jejich rodina, která je rozhodujícím činitelem postoje romských dětí ke vzdělání. Vzdělání není u Romů na prvním místě žebříčku uznávaných hodnot. Hlavními příčinami jsou podle Šotolové zvláštnosti v komunikaci a sociokulturní prostředí rodiny. Balvín dodává, že horší prospěch u romských žáků není rozhodujícím činitelem v přístupu ke vzdělání, jak se domnívá Šotolová. Podle Šotolové nejsou děti dostatečně motivovány a zažívají méně pocitu radosti ze školních povinností a úspěchů.

Balvín ve svém autorském díle dochází k závěru, že nejdříve se musí zlepšit komunikace mezi školou a romskými rodiči. Učitelé musí získat u romských rodičů důvěru tak, aby pochopili, že škola je důležitá k získání uplatnění v životě.

Naopak Šotolová dochází k závěru, že k zlepšení přístupu ke vzdělání je především zřizování přípravných tříd se snahou překonat komunikační, adaptační a další překážky. Dále navrhuje zřizovat ve školách funkce romského asistenta, který romským dětem pomáhá s pochopením látky.

Oba autoři ve svých dílech rovněž navrhují opatření, která by usnadnila vstup romských dětí do školy, mezi která zařadili snížení neúspěšnosti romských dětí (z důvodu jazykové bariéry), motivování a pěstování pozitivního přístupu ke vzdělání (motivační hry, učení hrou apod.), zohledňování znevýhodněné sociální prostředí, zavedení kurzů a přednášek pro učitele (zjištění informací o Romech a odlišnosti od majoritní společnosti), finanční podporu úhrad základních výdajů (stravování, pomůcky apod.) či zvýšení romských asistentů ve škole.

Romové žijí na území ČR už několik staletí, ale stále jsou pro většinu českého národa neznámí v oblasti způsobu života, rodových tradic, způsobu myšlení, nazírání na svět a vzdělání. K pochopení romské kultury a samotného národa Romů, je velmi důležité znát rovněž jejich původ a historii.

O původu Romů existují velmi různorodé představy. Koncem 18. století bylo prokázáno, že Romové pocházejí z indického kontinentu. Předkové Romů patřili k řadě nejrůznějších domských kast a podkast. Každá z nich měla své specifické jméno, které se přidělovalo podle vykonávané profese. Toto jméno bylo bližší než obecné označení „Dom“. Až po opuštění indického kulturního prostoru a po příchodu do zemí s antropologicky odlišným obyvatelstvem si Romové uvědomili výrazné rozdíly. Tato skutečnost u nich vzbudila povědomí o společném původu. Tehdy se název Dom stal pojmenováním celého postupně se tvořícího etnika. V evropských podmínkách poté došlo ke změně skupinového názvu Dom na vlastní etnický název Rom. V České republice se většina příslušníku romského etnika hlásí k označení Rom. Pouze malá skupina používá označení Sintí. K dalším vlastním názvů patří Manušové, Romanichalové (Romové ve Velké Británii), Kale (Španělsko)³⁾.

Hromadné pronásledování začalo v Evropě v 16. století. V roce 1538 moravské země vydaly nařízení o výhostu Romů z českých zemí. Ferdinand, který v této době vládl, dokonce nařídil jejich vyhoštění a odevzdání veškerých zbraní, jež vlastnili ⁴⁾.

K zhoršující situaci došlo v 17, stoletím kdy za vlády Leopolda I, byl vydán patent, opravňující kohokoli zcela beztrestně Romy zabít. V 18. století byly dokonce na hranicích vydány výstražné tabule, poukazující na tresty Romů, kteří přicházeli do českých zemí. Pro muže byl určen trest smrti a pro ženy uříznutí ucha a dále veřejné bičování. Později se tyto násilné tresty změnily v nucené práce na stavbách. Děti se romským rodinám odebraly a daly na převýchovu do českých rodin⁵⁾.

Doba první republiky přinesla změnu v oblasti vzdělávání. Někteří Romové v tuto dobu získali středoškolské a někteří dokonce vysokoškolské vzdělání. V roce 1926 byla vybudována první škola pro romské děti v Užhorodě, jež si postavili sami Romové ⁶⁾.

Během druhé světové války byli Romové ve všech evropských zemích vyvražďováni. V některých evropských zemích dosahovaly počty zavražděných Romů sto procent. V českých zemích po ukončení války zůstalo necelých 1000 Romů živých, co představovalo přibližně 100 rodin. Před válkou v českých zemích žilo přibližně 7 000 Romů, ze kterých 6 000 zemřelo v koncentračních táborech. V době komunismu měly romské rodiny povinnost usadit se na našem území. Romům nebyla přiznána jejich národní etnicita a nebylo se tedy možné hlásit k romské národnosti. V této době dochází k přidělování bytů romským rodinám, poskytováním přídavků, bezplatnému umístění dítěte do školky ⁷⁾.

Režim v letech 1948 – 1989 způsobil zvýšení sociální úrovně romských rodin a na druhé straně požadoval, aby se Romové vzdali své národnosti. Po roce 1989 byla romská národnost oficiálně uznatelná, a proto nastalo silné romské hnutí. „V letech 1990 – 1992 bylo založeno mnoho romských sdružení, ale jen některá zůstala nadále aktivní. Po roce 1990 se začaly opět projevovat různé rasistické náznaky, které způsobily zavraždění několik desítek Romů ⁸⁾.

Pronásledování v Romech posilovalo pocit beznaděje a strachu. Stali se tedy závislí na svých rodinách, které pro ně byly jedinou jistotou. Tyto pocity se přenášely z generace na generaci. Jelikož bylo pronásledování schvalováno státní moci, objevil se u Romů negativní postoj ke státním institucím, ke kterým náleží i školství ⁹⁾.

Počet Romů v České republice je obtížné kvantifikovat, protože nejsou k dispozici žádné statistické údaje. Ve Sčítání lidí, domů a bytů v roce 2011 se k romské národnosti přihlásilo přibližně 13 000 lidí. Tento počet však nemusí být konečný, jelikož tento údaj byl při vyplňování nepovinný.

V dnešní době romské rodiny preferují měšťanský způsob života. Postupem času se rozpadá jejich hodnotový vzor z minulosti, ale stále nejsou schopni přijmout nový model. Romská populace neustále hledá kořeny a cesty ke své původní identitě. Jsou zde ale překážky v podobě nevzdělanosti, izolovanosti a způsobu života. Romové v České republice disponují stejnými právy jako majoritní většina. V mnohých případech však dochází k zneužívání jejich výhod. Romové byli například zbaveni povinnosti pracovat a stali se tak závislými na sociálních dávkách ¹⁰⁾.

Mezi nejvýznamnější problémy Romů ve 21. století patří vysoká porodnost, nevzdělanost, nezaměstnanost, kriminalita, prostituce, nedořešené problémy některých Romů se státním občanstvím ČR, problémy Romů v oblasti bydlení, malá účinnost již centrálně neřízené zdravotní prevence ¹¹⁾.

Jazyk, ve kterém je dítěti ve škole sdělována látka, je důležitým faktorem k pochopení samotné látky. Právě romský jazyk může být významnou překážkou ve vzdělávání. Pokud romské dítě nerozumí jazyku svého učitele, pak snadno zaostává za dětmi majoritní společnosti.

Slovní zásobu romského jazyka lze rozdělit na stará slova indického původu a slova vypůjčená z různých kontaktních jazyků. Stará slova indického původu jsou zpravidla shodná pro všechny typy dialektů romštiny. V romském jazyce jsou tyto slova velmi stálá a jen výjimečně nahrazují slova kontaktního jazyka. Naopak slova vypůjčená z jiných kontaktních jazyků pocházejí zejména ze srbštiny, chorvatštiny, rumunštiny, maďarštiny, slovenštiny, ukrajinštiny a jiných. Jde o slova, která Romové vnímají jako zcela nové. Do jejich jazyka se dostala postupem času během putování či působení v mnohojazyčném prostředí ¹²⁾.

Jazyková výchova v romské rodině probíhá zcela odlišně od jazykové výchovy v rodině české. Česká matka se svým dítětem neustále hovoří, zatímco romská matka s dítětem promluví jen v případě, kdy si dítě o něco žádá. Romská matka rozumí svému dítěti i beze slov a zastává teorii, že není potřeba slov, že stačí pouze dotyky. Není tedy divem, že romské dítě začíná mluvit podstatně později než dítě české ¹³⁾.

Dalším nedostatkem romského dítěte je neznalost vyučovacího jazyka. Romské šestileté dítě nezná dobře žádný jazyk, ve kterém by se mohl vzdělávat. Jeho slovní zásoba je velmi malá a slova jsou mnohoznačná, obecná a široká ¹⁴⁾.

Jazyková výchova, kterou rodiče svým dětem poskytnou je dostačující pro život v romské komunitě, ale v oblasti vzdělávání mají velké problémy. Romské děti umějí lépe sdělovat city, zatímco evropské děti jsou zaměřené na sdělování obsahu ¹⁵⁾.

Značná izolovanost a relativní ekonomická a společenská nezávislost, stejně jako nutnost vzájemné komunikace uvnitř kultury přispěla k rozvoji a udržení romského jazyka. Romské děti nechodily pravidelně do školy a tradičním řemeslům se učili pouze v rámci své komunity. Romové se rovněž neúčastnili ani společenského a kulturního života majoritní většiny. Romština byla základním dorozumívacím prostředkem. Romská velkorodina byla zárukou uchování a předávání nejen jazyka, ale i dalších kulturních a etických hodnot ¹⁶⁾.

Vstup dítěte do školy ovlivňuje řada faktorů. Co se týká romských dětí, tak těmito faktory jsou zpravidla přístup ke vzdělání, předškolní příprava, domácí prostředí, jazyková bariéra, připravenost ze strany pedagogů a odlišné vnímání času a motivace.

Přístup ke vzdělání

Romské děti jsou zpravidla vychovávány v rodině, kde již od malička nejsou ke vzdělávání vůbec vedeny. Rodiče jim neustále opakují, že vzdělání jim k ničemu nebude. Nelze se tedy divit, že romské děti mají často k vzdělávání odpor ¹⁷⁾.

Předškolní příprava

Většina romských dětí přicházejí do škol jen se zkušenostmi ze života, které se naučili doma. Málo z nich navštěvuje před vstupem do základní školy školu mateřskou. Chybí jim tedy slovní zásoba, neumí zacházet mnohdy s knihami, neznají barvy. Navíc, jejich paměť je oslabená stejně jako jejich vnímání a udržení pozornosti ¹⁸⁾.

Domácí prostředí

Domácí prostředí hraje rovněž významnou roli. Často se můžeme setkat s případy, kdy romské dítě do školy nejde jen proto, že se mu nechce nebo proto, že matka nemá peníze na svačinu. Navíc v romských rodinách často chybí ochota pomáhat dětem se zvládáním látky, protože rodiče nemají často takové vzdělání, aby svým dětem schopni s danou látkou pomoci ¹⁹⁾.

Jazyková bariéra

Jazyková bariera je hlavní překážkou ve vzdělávání ale i v sociálním prostředí. Většina romských dětí, která od malička vyrůstá v českém prostředí, nezná dobře ani jeden jazyk. V českém prostředí používají českou modifikaci romského jazyka, který však k pochopení školní látky není dostačující. Studie navíc prokázaly, že pokud by romské dítě mohlo být vzděláváno v romském jazyce, dosáhne mnohem lepších studijních výsledků a dokonce i vyššího vzdělání ²⁰⁾.

Připravenost ze strany pedagogů

Učitelé v České republice nejsou rozhodně dostatečně připraveni na vzdělávání romských žáků. Mnohdy se u nich postrádá samotná znalost psychiky romských žáků, prostředí, ve kterém vyrůstají apod. Tyto věci jsou je výrazně odlišné od žáků majoritní společnosti. Mnohdy se také setkáváme s případy, kdy učitel nemá ani snahu romské dítě pochopit či mu věnovat individuální péči ²¹⁾.

Odlišné vnímání času a odlišná motivace při dosahování cílů

Romové na rozdíl od občanů majoritní společnosti mají odlišnou křivku budoucnosti a současnosti. Romové mají příliš krátkou křivku budoucnosti, protože žijí současností. O budoucnosti vůbec nepřemýšlí a nic neplánují. Nezajímá je, zda budou mít práci, zda dostudují. Romské dítě tak nemá potřebu mít co nejlepší známky, nemá důvod se dobrými známkami „chlubit“. Naopak občané majoritní společnosti žijí budoucností a již v současnosti o své budoucnosti přemýšlejí ²²⁾.

Pro většinu rodičů romských dětí není vzdělání nikterak důležité a tento životní postoj také přenáší na svoje děti. Rodiče romských dětí často vnímají školu jako nucené zlo. Z tohoto důvodu většina romských rodičů nevidí potřebu zajímat se o vzdělání a výsledky svých dětí ve škole a to vede často k záškoláctví romských dětí. Stává se velmi často, že romské rodiče omlouvají své děti, i když se jim do školy prostě nechce. Nezájem romských rodičů se projevuje také na mizerné účasti rodičů na třídních schůzkách. Přetrvává zde nedůvěra mezi rodičem a učitelem a to se odráží na neochotě spolupracovat ²³⁾.

Samozřejmě existují romští rodiče, kterým na vzdělání svých dětí záleží a zde spolupráce se školou funguje perfektně, bohužel v České republice stále převládá první zmíněný případ. Bez spolupráce rodičů a učitelem, tedy školou nelze očekávat uspokojivé výsledky. Velmi důležité pro učitele je udělat první krok a navázat kontakt a pozitivní vztah a toho je možné dosáhnout pouze v případě, že se s rodiči romských dětí bude jednat jako s rovnocennými partnery. Učitel se musí zajímat nejen o školních záležitostech ale o rodině jako celku a snažit se bát vždy nápomocen. Rodiče romských dětí je potřeba přesvědčit že škola není nepřítel ale záruka lepší budoucnosti pro jejich děti ²⁴⁾.

V České republice existovaly náznaky vytvořit speciální školy určené pouze pro romskou menšinu. Romští rodiče své děti hromadně zapisovaly do těchto škol. Tento plán nebyl však v konečném důsledku realizován. Tato integrace byla plánována především z důvodu odporu majoritní společnosti k romskému etniku a z důvodu plné kapacity základních škol²⁵⁾.

Motivace je velice důležitým faktorem nejen ve výuce romských dětí. V jejich případě není ovšem motivace ke studiu podpořena domácím prostředím, kdy je vzdělání často bráno spíše jako nedůležité a špatné. V takovém případě je zapotřebí zvýšená motivace ze strany školy a učitele. Přínosnou se ukázala spolupráce školy přímo s rodinou, či častější odměňování a oceňování žáka, často stačí pouze pochvala či ocenění samotné snahy.

K výuce romských dětí oproti českých je zapotřebí naprosto odlišného přístupu. Výuka musí být orientována tak, aby v ní romský žák spatřoval smysl a probírané učivo ho zaujalo. Jestliže totiž probíraná látka ve škole není orientována na praktické využití a romský žák ji podle svého usouzení nepotřebuje k životu, je pro něj bezvýznamná a zbytečná. Aby byla výuka efektivní, její součástí by také mělo být více názorných ukázek a pomůcek než jak tomu bývá při běžné výuce ²⁶⁾.

V současné době se například využívá tzv. otevřené učení, které představuje jednu z alternativních vyučovacích forem. Tento způsob vyučování probíhá intenzivněji než tradiční forma výuky a je založen na orientaci žáka, diferenciaci a individuálním přístupu. Jedná se o formu výuky, jejíž cíl, obsah i metody jsou určovány především zájmy a schopnostmi jednotlivých žáků. Otevřené učení je založeno na změně přístupu k žákovi dle potřeby vyplývající z konkrétní situace a na základě aktivního pojetí učení a celého vzdělávacího procesu. Slovo “otevření” je zde ve významu komunikovat s ostatními, spolupracovat s nimi a učit se jeden od druhého ²⁷⁾.

Dotazovaní respondenti byli z řad pedagogů, místních žáků a rodičů. Rozhovor s pedagogy a žáky byl proveden v nejmenované základní škole praktické ve středních Čechách. Otázky pokládáné během nestrukturovaných rozhovorů jsou uvedeny v příloze této práce.

Respondent A - pedagog

Dotázaný pedagog se za svou osmiletou praxi setkal s desítkami romských žáků, a, dle jeho slov, je vidět určitý pokrok ve studiu. Dětem se snaží vysvětlit, že život není jednoduchý a je nutné myslet do budoucna. Postoj samotných dětí ke vzdělání je ovlivněn postojem rodičů, který není vždy pozitivní, rodiče se často nezajímají o výsledky svých dětí ve škole. Výuka většinu romských dětí nebaví, považují ji za zbytečnou, nevidí vzdělání jako důležitou součást života, učení je nebaví a otravuje. Zlepšení současné situace by dle pedagoga mohlo spočívat v donucení rodičů o větší zájem o vzdělání svých dětí a změna systému pro sociálně slabé, aby měli větší motivaci se snažit. Na otázku ohledně porovnání pracovních možností vzdělaného romského dítěte a dítěte majoritní společnosti, odpověděl pedagog následovně: „Myslím, že to není tak jednoduché. Pořád tady hodně lidí bere Romy jako okraj společnosti nebo jakousi spodinu. Existuje mnoho příkladů Romů, kteří v životě něco dokázali, takže já si to určitě myslím. Ale život není jen o vzdělání (ano, vzdělání je důležité) ale také je důležitý pohled na svět, výchova atd.“

Respondent B - romský žák

Podle otázek, položených romským žákům vyšlo najevo, že žáky škola baví, ale občas se jim do ní nechce. V dospělosti by chtěli být nejčastěji umělci, zpěváky, ale zda jim k tomu pomůže škola, si nejsou jistí. Volný čas tráví nejčastěji s kamarády na hřišti či hraním počítačových her, s domácími úkoly jim však rodiče nepomáhají, pouze pokud si stěžují kantoři, ale za dobré výsledky ve škole rodiče své děti nechválí.

Respondent C - romská matka, vyučena, zaměstnaná

Respondentka se vyučila číšnicí, v současnosti pracuje jako asistentka prodeje. I když nebyla v dětství podporována rodiči, sama se rozhodla postavit na vlastní nohy a odjela do ciziny, kde se naučila jazyk a poté našla dobré uplatnění v České republice. Má čtyři děti, které vede ke vzdělání, protože sama ví, jak je vzdělání důležité nejen k získání práce. Své děti k práci ve škole dostatečně motivuje. Daná matka chce, aby její děti látce rozuměly, a proto se jim neustále věnuje a pomáhá s domácími úkoly. Uvědomuje si totiž, že jí nikdo se zvládnutím látky nepomáhal a dokonce ani nedovedl pomoci, protože v rodině měla samé nevzdělané lidi. Její cílevědomost ji dovedla až na současnou pozici. Je zastáncem teorie, že pokud budou mít její děti dobré vzdělání, budou mít jednodušší přístup k práci i přes skutečnost, že jsou jiné národnostní menšiny.

Respondent D - romská matka, nedokončené základní vzdělání, nezaměstnaná

Druhý rozhovor nám poskytla matka, která je v současné době nezaměstnaná a sama nedokončila ani základní vzdělání, i když byla na zvláštní škole. Po hlubším dotazování vyšlo najevo, že doposud nikde nepracovala. Od skončení školy je stále na mateřské dovolené a pobírá sociální dávky, ze kterých vystačí. Má 8 dětí, z nichž 5 navštěvuje zvláštní školu. Ani jedno z dětí pravidelně do školy nechodí, protože sama matka je nenutí. Je zastáncem teorie, že vzdělání je zbytečná ztráta času. Děti ve vzdělání nepodporuje a ani je nemotivuje. S domácími úkoly dětem nepomáhá jen z toho důvodu, že sama problematice nerozumí a myslí si, že vzdělání dětem k ničemu v budoucnu nebude. Domnívá se totiž, že všichni jsou rasisté a že Romy by stejně nikdo nikdy nezaměstnal.

Kvantitativní výzkum měl zjistit názory majoritní společnosti na romské etnikum v oblasti vzdělávání, výchovy a společenského a ekonomického života. Dotazník byl šířen prostřednictvím internetu a celkem se ho zúčastnilo 202 respondentů. Z hlediska pohlaví převládaly ženy (147 respondentek), z hlediska dosaženého vzdělání vysokoškoláci (83 respondentů) a středoškoláci (85 respondentů). Dotazníku se nejvíce účastnili respondenti ve věku 21 až 25 let (123 respondentů) a dále téměř stejným dílem respondenti do 20 let (35 respondentů) a respondenti ve věku 26-35 let (32 respondentů).

1. Je Váš pohled na Romy jako na skupinu negativní?

Tato otázka měla za úkol zjistit, zda majoritní společnost vnímá Romy negativně jako skupinu či nikoli. Z uvedeného grafu vyplývá, že 174 respondentů (86 %) vnímá Romy jako skupinu negativně. Zbylých 28 respondentů (14 %) Romy rozlišuje a vnímá je jako jedince.

2. Myslíte si, že v naší společnosti existuje rasismus?

Respondenti se ve 183 případech (91 %) domnívají, že v České republice existuje rasismus a zbylých 19 případů ( 9 %) se domnívá, že v České republice rasismus neexistuje.

3. Myslíte si, že jsou Romové v České republice zvýhodňovány (sociální dávky a jiná finanční pomoc)?

Tento výsledek otázky byl očekávaný. Majoritní většina se ve 178 případech (88 %) domnívá, že romská menšina je zde zvýhodňována v oblasti sociálních dávek a jiné finanční pomoci. Zbylých 24 respondentů (12 %) si toto zvýhodňování neuvědomuje.

4. Měly by podle Vás romské děti navštěvovat školu společně s dětmi majority?

Z tohoto grafu vyplývá, že 154 respondentů (76 %) chce, aby děti romské menšiny navštěvovaly školu společně s dětmi majoritní společnosti. Zbylých 48 respondentů (24 %) si to nepřeje.

5. Odlišuje se podle Vás výchova romského dítěte od výchovy dítěte majoritní společnosti?

Tato otázka měla zjistit názor majoritní společnosti na výchovu romských dětí. 161 respondentů (80 %) se domnívá, že výchova romského a českého dítěte se odlišuje, 37 respondentů (18 %) neumí tuto otázku posoudit a zbylý počet respondentů (4) se domnívá, že výchova se v tomto případu neodlišuje.

6. Máte zkušenosti s Romem jako spolupracovníkem?

Z grafu vyplývá, že 152 respondentů (75 %) má zkušenosti s Romem jako spolupracovníkem a 50 respondentů (25 %) nikoli. Tento výsledek byl očekávaný.

7. Byl/a byste ochotni zaměstnat romského uchazeče o práci?

Majoritní společnost by ve většině případu nebyla ochotna zaměstnat romského uchazeče o zaměstnání. 83 respondentů (41 %) by nebylo ochotno zaměstnat tohoto uchazeče o zaměstnání a 12 respondentů (6 %) o tom není úplně přesvědčeno. Na druhé straně 4O respondentů (20 %) by bylo ochotno zaměstnat tohoto uchazeče o zaměstnání a 67 respondentů (33 %) o tom uvažuje.

8. Bydlel nebo bydlí u Vás v okolí nějaký Rom? Pokud ano, jaká tato zkušenost byla?

Tato otázka měla za úkol zjistit, jaké zkušenosti má s Romy majoritní společnost. Ve 136 případech (67 %) bydlel v okolí nějaký Rom. Tito respondenti dále odpovídali na otázku, jakou s nimi měli zkušenost. Dalo by se říci, že respondenti mají s Romy jako spoluobčany spíše špatné zkušenosti.

9. Co by podle Vás přispělo k řešení romského problému?

Další otázkou bylo řešení romského problému. Majoritní společnost by tuto situace řešila nejlépe přizpůsobením Romů majoritní většině v 73 případech (36 %), dále vidí možnost vystěhování Romů z České republiky v 58 případech (29 %) a téměř stejným počtem ve vyšší vzdělanosti Romů.

Z výše uvedených rozhovorů vyplývá, že otázka vzdělávání Romů je velice komplikované téma. Na základě zjištěných informací jsme dospěli k názoru, že romští rodiče své děti většinou ve vzdělávání nepodporují, protože si myslí, že to není důležité. Vzdělanost rodičů a jejich podpora, kterou dávají dětem během jejich studijního mladistvého života, zde hraje velkou roli. Většina romských dětí nemá ve svém životě ani žádné velké cíle, za kterými by šly. Proto si nespojují svou budoucnost se vzděláním a žijí převážně přítomností. Dle pedagoga, který učí delší dobu převážně romské děti, dochází v poslední době ke zlepšení přístupu romských žáků ke školní docházce. Příkladem je úsilí romské matky, která je zaměstnána a má střední vzdělání, donutit své děti ke vzdělání a vštípení důležitosti vzdělání do jejích budoucího života. Je třeba se pozastavit také na systému sociálních dávek, který je benevolentní. Je třeba ho nastavit tak, aby donutil rodiče k přehodnocení postoje a větší motivaci dětí k úsilí ve škole.

Dotazníkového šetření, které se uskutečnilo prostřednictvím internetu, se zúčastnilo až 202 nezávislých respondentů. Z dotazníků se dá vyčíst, že celkový pohled na Romy je více méně u všech dotazovaných negativní, tím se dá vysvětlit i stávající rasismus v naší společnosti. Romská populace je z pohledu majoritní společnosti zvýhodňována při sociálních dávkách a to v dost velké míře. Dále z dotazníku vyplývá, že romské děti by měly navštěvovat školu s ostatními dětmi a snažit se zasadit do kolektivu. Tomu napovídá i výchova romských dětí, která je v mnoha případech rozdílná. V pracovním styku se velmi málo dotazovaných setkalo s touto skupinou. Ochota zaměstnat romskou populaci byla dosti rozdílná, ale nakonec se více dotazovaných přiklonilo nezaměstnat Romy. Sice některá společnost by i ráda zaměstnala takové lidi, ale někdy ani sami Romové nechtějí vůbec pracovat. Další otázka ukazuje, že v okolí dotazovaných bydlí tato minoritní společnost ve velké míře. Jako poslední odpovědí je fakt, že řešení dosavadního problému s Romy je přizpůsobit se majoritní společnosti.

Na otázku, „Přetrvává u Romů averze ke vzdělání i v současnosti?“, můžeme odpovědět jednoznačně ANO. Je zde ale v dnešní době patrná snaha tuto situaci změnit k lepšímu a to jak ze strany některých romských rodičů, tak i ze strany vlády a ministerstva školství.

Návrhy na zlepšení situace vzdělanosti Romů v ČR:

• Zavedení vyšších sociálních příspěvků pro všechny děti, pokud budou mít nadprůměrné výsledky ve škole.

• Mít na každé základní škole praktické jednoho romského zástupce (rodiče), který by pomáhal při vyučování romských dětí.

• Zavedení speciální hodiny pro základní školy praktické, ve kterých by se probírala důležitost vzdělání pro lepší budoucí život. Poukazovat během těchto hodin na úspěšné nejen české Romy a tímto motivovat žáky k lepším studijním výkonům.

• Propojit základní školy praktické s firmou/společností, která by zaměstnala studenty, kteří by se rozhodli jít dále studovat (jako účinná motivace).

Seznam odborné literatury

• BALVÍN J., Výchova a vzdělání romských žáků jako pedagogický systém. Radix, 2004

• DANIEL, B., Dějiny Romů. Olomouc: Vydavatelství UP, 1994

• ROUS, J., Romové – vhled do problému. Brno: Kabinet MV a katedra sociální pedagogiky, 2003

• DAVIDOVÁ, Eva. Romano drom: 1945-1990 : Změny v postavení a způsobu života Romů v Čechách, na Moravě a na Slovensku. 1. vyd. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, 1995. 245 s.

• ŘÍČAN, Pavel. S Romy žít budeme - jde o to jak: Dějiny, současná situace, kořeny problémů, naděje společné budoucnosti. 1. vyd. Praha: Portál, 1998. 143 s.

• ŠEBKOVÁ, H. Jazyková situace Romů a její vývoj. Praha: Občanské sdružení MENT, 1995

• ŠOTOLOVÁ, Eva. Vzdělávání Romů. 1.vyd. Praha: Grada, 2000, 96 s. ISBN 80-7169-528-9

Seznam odborných časopisů

• INFORMACE PRO UČITELE, Vzdělávání Romů v České republice, Člověk v tísni, společnost při ČT, o.p.s., 2001
• Greenberg, J. Report On Roma Education Today: From Slavery To Segregation And Beyond. Columbia Law Review 110.4 (2010): 919-1001. Business Source Complete. Web. 13 Jan. 2012.

Rozhovor pro učitele:

1. Jak dlouho působíte na škole a s kolika romskými dětmi jste se doposud setkal/a?

2. Zaznamenal/a jste za dobu působení na škole nějaký pokrok ve studiu romských dětí k lepšímu?

3. Jak motivujete žáky ke studiu a jak získáváte jejich pozornost?

4. Na čem podle Vás nejvíce závisí postoj romských dětí ke vzdělání?

5. Zajímají se rodiče o výsledky studia svých dětí?

6. Jaký je podle Vás největší rozdíl ve výuce romských dětí a dětí majoritní společnosti?

7. Viděl/a byste zde nějaké návrhy na zlepšení, které by tuto situaci zlepšily?

8. Domníváte se, že pokud by romské dítě dosáhlo přinejmenším stejného vzdělání jako dítě majoritní společnosti, v dospělosti se bude snáze ucházet o zaměstnání?

Rozhovor pro dítě:

1. Baví tě škola?

2. Čím bys chtěl být, až vyrosteš?

3. Myslíš si, že ti k tomu pomůže, když budeš chodit do školy?

4. Jak trávíš volný čas?

5. Pomáhají ti rodiče s domácími úkoly?

6. Chválí tě rodiče za dobré výsledky ve škole?

Rozhovor pro rodiče:

1. Jaké máte vzdělání a jste současně době zaměstnání?

2. Kolik máte dětí a navštěvují všechny základní případně mateřskou školu?

3. Máte potřebu své děti k výuce a ke vzdělání a kladete na vzdělání svých dětí důraz?

4. Pomáháte svým dětem se zvládáním látky ve škole?

5. Myslíte se, že vzdělání dětí může pomoci snazšímu přístupu k zaměstnání?

1. Je Váš pohled na Romy jako na skupinu negativní? ANO x NE

2. Myslíte si, že v naší společnosti existuje rasismus? ANO x NE

3. Myslíte si, že jsou Romové v České republice zvýhodňovány (sociální dávky a jiná finanční pomoc)? ANO x NE

4. Měly by podle Vás romské děti navštěvovat školu společně s dětmi majority? ANO x NE

5. Odlišuje se podle Vás výchova romského dítěte od výchovy dítěte majoritní společnosti? ANO x NE x NEUMÍM POSOUDIT

6. Máte zkušenosti s Romem jako spolupracovníkem? ANO x NE

7. Byl/a byste ochotni zaměstnat romského uchazeče o práci? ANO x SPÍŠE ANO x SPÍŠE NE x NE

8. Bydlel nebo bydlí u Vás v okolí nějaký Rom? ANO x NE

9. Pokud ano, jaká tato zkušenost byla? DOBRÁ x SPÍŠE DOBRÁ x SPÍŠE ŠPATNÁ x ŠPATNÁ

10. Co by podle Vás přispělo k řešení romského problému? ČASTĚJŠÍ NAVÁZÁNÍ KONTAKTŮ MAJORITY S ROMSKÝM ETNIKEM x LEPŠÍ INFORMOVANOST MAJORITY O ROMSKÉ PROBLEMATICE x VYŠŠÍ VZDĚLANOST ROMŮ x ODSTĚHOVÁNÍ ROMŮ Z ČR x PŘIZPŮSOBENÍ SE ROMŮ MAJORITĚ X OSTATNÍ



Počet shlédnutí: 234