Vztah Čechů k lidem s jinou barvou pleti

Nejen z důvodu neustále se zvyšující globalizace jsou lidé z různých koutů světa, různých ras, stále častěji nuceni žít pohromadě. Někdo tento fakt přijme bez problémů, soužití s lidmi jiné rasy mu nečiní žádné potíže, ale asi všude se najdou tací, kteří k lidem s odlišnou barvou pleti mají jisté předsudky či v krajních případech dokonce odpor. My se budeme v této práci věnovat situaci především v České republice.

Cílem naší práce a zároveň hlavní výzkumnou otázkou bude tedy zjistit, jaký je „vztah Čechů k lidem s jinou barvou pleti“. Budeme zjišťovat především důvody, které vedou českého jedince ke stanovisku, jak nahlíží na příslušníky jiných ras - jiné barvy pleti. Velice zajímavou otázkou, na kterou se prostřednictvím našeho výzkumu také pokusíme odpovědět, je vztah Čechů konkrétně k Romům, neboť jde v poslední době nejen v České republice o velice diskutované téma.

Abychom získaly podrobnější informace, rozšířily jsme hlavní výzkumnou otázku o následující podotázky:

1. lze zaznamenat rozdíl v postoji k lidem jiné barvy pleti mezi generacemi?
2. lze zaznamenat rozdíl v postoji k lidem jiné barvy pleti mezi pohlavími?
3. lze zaznamenat rozdíl v postoji k lidem jiné barvy u lidí s jiným stupněm vzdělání?
4. Lze všeobecně zaznamenat rozdíl v přístupu k:

• asiatům - žluté rase
• černochům - černé rase
• Romům?

Abychom dosáhly předem definovaných cílů a požadovaných závěrů naší práce, postupovaly jsme metodologicky následovně.
Veškeré zkoumání bylo založeno na sběru kvalitativních dat formou dotazování námi oslovených respondentů. Abychom zjistily všechny námi požadované informace, rozhodly jsme se pro řízený rozhovor. Každému respondentovi byly položeny předem připravené, stejné otázky. U každé odpovědi jsme zároveň vyžadovaly vysvětlení, proč je toho či onoho názoru. Hlavní výhody, které spatřujeme v řízeném rozhovoru je získání všech požadovaných informací a zároveň není ztrácen čas, neboť se s respondentem věnujeme pouze otázkám, které nás zajímají. Rozhovory byly zaznamenávány na diktafon, nejdůležitější postřehy jsme rovnou zapisovaly do připravených záznamových archů.

Jako podpůrný prostředek pro získání informací od co největšího počtu respondentů nám sloužil dotazník, který obsahoval celkem 13 otázek. Stejně jako v případě řízených rozhovorů jsme respondenty rozdělily do skupin podle pohlaví, dosaženého stupně vzdělání a věku. Toto rozdělení nám mělo pomoci zjistit námi položené podotázky.

Konkrétně jsme respondenty rozdělily do následujících skupin:

• podle pohlaví

1. muž
2. žena

• podle dosaženého vzdělání:

1. základní
2. středoškolské vzdělání bez maturity
3. středoškolské vzdělání zakončené maturitou
4. vysokoškolské vzdělání

• podle věku

1. do 20 let
2. 21 - 40 let
3. 41 - 60 let
4. 61 a více

• podle bydliště

1. ve velkém městě (nad 100.000 obyvatel)
2. v malém městě (od 3.000 do 100.000 obyvatel)
3. v malé obci (do 3.000 obyvatel)

V naší práci se budeme zabývat vztahem Čechů k lidem s jinou barvou pleti. Nejdříve si tedy přiblížíme, co to vlastně „jiná“ barva pleti znamená, s jakými barvami pleti se můžeme setkat? Dle Globineaua existují tři rasy: žlutá, černá a bílá. Žlutá rasa je materialistická, chybí jí fantazie a její jazyk není schopen metafysického vyjadřování. Černá rasa postrádá inteligenci. Árijská rasa, která byla kdysi elitou v Indii a později vytvořila teutonskou tradici, má mezi bílými postavení šlechty. Jejími typickými rysy jsou láska ke svobodě a cti a kult duchovnosti. Gobineau nebyl antisemita a odsuzoval otroctví, ale svým výkladem dějin lidstva na základě rasové teorie a dokládáním výsadního postavení árijské rasy plně vyhovoval pangermánskému hnutí, které použilo jeho teorii jako pojmový rámec svého nacionalismu a antisemitismu. ¹⁾

Odmítavý postoj k cizincům a k některým skupinám dlouhodobě usazených na území ČR s výjimkou malé části obyvatel, která inklinuje k politické ultrapravici, pramení především z xenofobie. ²⁾ Od počátku devadesátých let došlo na území České republiky ke znatelnému poklesu xenofobie, v roce 1991 se index xenofobie české populace rovnala hodnotě 1,54, ze škály 0-5, v roce 1999 se pohybovala kolem hodnoty 0,9. 2 Xenofobie je odborný termín ze sociologie, který v doslovném překladu znamená strach z cizinců. Obecně se slovo používá k označení mezilidské nesnášenlivosti a předsudků vůči lidem z jiné země, či při nedostatku úcty k jejich tradicím a rozdílné kultuře. ³⁾

Největším problémem je postoj majoritní společnosti k romské menšině, která trpí velkou izolací spojenou se vzájemnou neznalostí obou skupin, což se projevuje často předsudky a stereotypy ve vzájemných vztazích. V některých případech toto může vyústit ve xenofobní až rasistické postoje zaměstnavatelů či spolupracovníků vůči Romům. Nicméně nelze vždy odmítavý postoj vůči romskému uchazeči o zaměstnání, který je nevzdělaný, nekvalifikovaný a dlouhodobě nezaměstnaný, hodnotit jako rasisticky motivovaný. ⁴⁾

Významným faktorem budoucího vývoje se však kromě problémů s romskou minoritou stane také zřejmě imigrace, tedy formování multikulturní společnosti. Již dnes, i přes poměrně malý počet imigrantů a stále značnou národnostní homogenitu české populace, je velká část obyvatel ČR (43 %) přesvědčena o přílišné otevřenosti ČR vůči imigrantům a cizincům a jejich počet by omezila pouze na ty, které nutně potřebujeme (chybějící pracovní síla, odbormíci, atd.) Z tohoto důvodu je důležité se zaměřit zejména na prevenci, díky které lze předejít daleko vážnějším problémům způsobeným přílivem imigrantů v době po vstupu ČR do EU. ⁵⁾

Přístup cizinců na trhu práce v ČR je samotným jádrem Koncepce integrace cizinců, protože možnost zabezpečit existenci svoji a své rodiny je klíčová pro všechny občany. U skupiny cizinců velmi výrazně závisí jejich akceptace ze strany většinové společnosti na tom, jak většinová společnost vnímá snahu cizinců vydělat si na svůj život, přispět ke společnému povznesení a nebýt příteží pro veřejné finance. Vylepšení postavení cizinců na českém trhu práce je proto velmi důležité a pokrok v této oblasti se pozitivně projeví i v jiných oblastech, např. sociálním začlenění, sociálním zabezpečení, zdravotním pojištění, poklesu xenofobie a hospodářském vývoji. ⁶⁾

Faktory vlivu na xenofobní a rasistické tendence v ČR: ⁷⁾

• etnická homogenita české poválečné tendence v ČR,
• hledání české identity v podmínkách transformace,
• ekonomická a sociální situace české společnosti, společenská nestabilita, zvyšující se počet nezaměstnaných a sociálně závislých osob
• negativní působnost sdělovacích prostředků,
• nízká úroveň vzdělání a s tím související špatná uplatnitelnost romské populace na trhu práce,
• značný podíl na xenofobii a intoleranci má nedostatečná znalost minoritních kultur, která nahrává vzniku předsudků a stereotypního vidění problému a která prohlubuje strach z jiného a cizího,
• nedostatečná komunikace jak mezi představiteli menšinové i většinové populace, tak i mezi jednotlivými příslušníky obou komunit, vzájemná nedůvěra,
• demografické změny (nárůst romské populace, pokles většinové populace, nedostatek pracovních sil, nárůst počtu imigrantů),
• vstup ČR do EU a s ním spojený větší příliv cizinců (ČR přestane být pouze tranzitní zemí a pro mnohé uprchlíky se stane zemí cílovou).

Navrhované způsoby řešení problému xenofobie v rámci II. kola Iniciativy Společenství EQUAL: ⁸⁾

• zvýšení úrovně vzdělání a zlepšení zaměstnatelnosti romské menšiny. Pomocí opatření tohoto typu přispět nejen k omezení nezaměstnanosti mezi příslušníky romské komunity, ale i k růstu úcty většinové společnosti k Romům,
• inovační programy podporující multikulturní postředí v organizacích, včetně vzdělávacích programů pro všechny, vytváření a implementace politik a přístupů rovnosti příležitostí na pracovišti, důraz na přínosy kulturní a etnické diversifikace zaměstnanců, návrhy legislativních opatření atd.,
• speciální vzdělávací programy pro mláděž zaměřené proti potenciálním nebo aktuálním projevům xenofobie a extremismu,
• speciální společné programy rekvalifikace a zaměstnanosti pro mláděž obou společenstev s cílem vzájemného poznávání a respektu jako předpokladu vytváření multikulturní společnosti,
• multikulturní vzdělávaní celé společnosti, zvýšení povědomí o životě, historii a kultuře minorit, zlepšení postojů majority vůči minoritám, zvláště romské minoritě,
• podpora rovného postavení cizinců na trhu práce ČR se speciálním zaměřením na podporu aktivit samotných cizinců, kterými by se domáhali svých zákonných práv.

Konkrétně v České republice se již po dlouhá léta řeší problémy soužití Čechů a Romů. V ČR jsou desítky míst, kde se soustředili problémoví občané, většinou Romové. Stát mnoho let marně řeší, co s tím. Základem problémů v Janově je, že tam realitní firmy sestěhovaly nepřizpůsobivé romské rodiny. K tomuto problému se vyjádřila také ministryně Džamila Stehlíková: „Soužití bílých s Romy je v Litvínově strašné a v žádném případě nepůjde vyřešit hned. Ve spolupráci s litvínovkými úřady připravujeme desítky nových pracovních míst pro problémové lidi, sháním také peníze z Evropské unie“ Vyjmenovává Stehlíková věci, kterými chce zlepšit součanou velmi vyhrocenou situaci. ⁹⁾

Přerov je také město s velmi silnou koncentrací Romů. A také mnoha úspěšných projektů zaměřených na dlouhodobé potíže komunálního života, od prevence kriminality přes podporu využívání volného času mládeže až po vzdělání dětí ze znevýhodněného sociokulturního prostředí. Názory na soužití obyvatel s početnou romskou komunitou se dostávají do ostrého kontrastu. Na jedné straně laciná populistická řešení, ze které by se nemusel stydět ani někdejší předseda republikánů, na straně druhé citlivý, leč v mnoha očích nedůrazný přístup přerovské randice, která se snaží řešit problémy dlouhodobě a především se zdravým rozumem. Jedním z těch, kteří se vydali na trnitou cestu nepopulárního dlouhodobého řešení problémů je místostarosta Zdeněk Boháč. Kantorský život v pohraničí ho kdysi naučil, že k lidem je třeba přistupovat otevřeně a poctivě bez ohledu na to, jakým jazykem hovoří, nebo jakou kulturu vyznávají. Je přesvědčen, že o kvalitě člověka mnohem víc než původ rozhodují charakter, vzdělání nebo životní zkušenosti. Tato životní filozofie přivádí Zdeňka Boháče do nejednoho střetu se zaslepeným populismem zneužívajícím protiromských nálad ve městě. Zároveň ho ale utvrzuje v přesvědčení, že neslevovat ze svých zásad a jít trpělivě dál svou cestou může obohatit nejen jeho, ale také další generace občanů. ¹⁰⁾

K loňskému roku bylo v České republice evidováno celkem 410.094 cizinců, z toho 165.165 cizinců s trvalým pobytem a 244.929 cizinců s některým z typů dlouhodobých pobytů nad 90 dnů. Nejčastěji jde o Ukrajince (31 %) a Slováky (17 %). Dále následují Vietnamci (14%), Rusové (6%) Poláci (5 %). V ČR žije nyní zhruba 55 tisíc Vietnamců, což je více než trojnásobek počtu, který byl zaznamenán v roce 2001. Vietnamská komunita patří k třetí nejpočetnější národnostní skupině žijící na území republiky. Na to začínají reagovat i banky. Poštovní spořitelna otevřela pobočku v Praze 4 - Písnici, na které bude poskytovat speciální službu. Na Libušské pobočce bude mít vietnamská klientela k dispozici bankovního poradce hovořícího vietnamsky. Vietnamská komunita se tak snadněji dostane k bankovním službám, které kvůli jazykové bariéře nemohla využívat v takovém rozsahu, jak česká klientela.¹¹⁾

Česká republika zpřísní vydávání některých dlouhodobých víz pro Vietnamce, protože často zneužívají pobyt v ČR a předkládají také padělané dokumenty. Podle mluvčí ministerstva zahraničí Zuzany Opletalové budou pečlivější a detailnější kontroly, aby nedocházelo k falšování dokladů, a ambasáda bude intenzivněji spolupracovat s bezpečnostními složkami. Česká diplomacie uvedla, že odbaveni budou do konce roku již jen objednaní žadatelé. Též zdůrazňuje, že nechce zhoršovat vztahy s Vietnamem, cílem opatření je zabránit zneužívání vízového režimu. Ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas uvedl, že počet vietnamských pracovníků v České republice se v posledních dvou letech mnohonásobně zvedl. V souvislosti s vízy pro vietnamské občany byla identifikována celá řada problémů, a to i na české straně, které musí být vyřešeny. Například v loňském roce Vietnamci žádali víza do ČR mnohem více než do jiných zemích EU. České dlouhodobé vízum dostalo 11.218 žadatelů, přitom německé a francouzské chtělo skoro o polovinu méně Vietnamců. ¹²⁾

Naše společnost je xenofobní, plná předsudků a nedůvěřuje menšinám jiných, zvláště chudších národností. Počet cizinců v České republice však roste. Žijí tu a mají děti. Ty chodí do českých škol, kamarádí se s českými dětmi. Je nějaká šance, že Češi zvládnou proměnu v multikulturní společnosti? ¹³⁾

V této části práce jsme se již věnovaly námi zvolené problematice v praxi. K získání požadovaných údajů, jak je již zmíněno v metodice, jsme uskutečnily několik řízených rozhovorů s respondenty různého pohlaví, vzdělání a různého věku. Jako podpůrný prostředek jsme použily dotazník, který obsahoval uzavřené i otevřené otázky. Dotazník se skládá celkem z 13 otázek, včetně otázek filtračních, týkající se věku a pohlaví, pro pozdější členění respondentů. Celkový počet respondentů byl 40 (25 žen a 15 mužů).

Hned na počátku našeho dotazování jsme od našich respondentů požadovaly stručné vysvětlení pojmu „rasismus“ a „xenofobie“. Zde nás mnozí, zejména tedy zástupci mladších generací velice zaskočili, neboť většina z nich pojem „xenofobie“ slyšela poprvé. Naopak při vyslovení pojmu „rasismus“ se nám dostalo vysvětlení opravdu od každého. Od stručně a výstižně pojatých definic až po opravdu vyčerpávající výklad. Nejčastěji jsme slyšely výroky jako například „nenávist lidí jedné rasy vůči rasám jiným“ nebo „symbolem rasismu je pro mě otrokářství – snižování jedné rasy proti jiné“.

Dále jsme se věnovaly otázce, zda „je někdo z vašich blízkých jiné barvy pleti“? Odpovědi byly většinou záporné - není. Velká část respondentů uvedla jako důvod, že nikoho takového nezná, že nebyla příležitost, nebyla možnost a podobně. Odůvodnění v tomto smyslu zazněla z úst většiny respondentů bez ohledu na jejich věk, pohlaví či vzdělání. Naopak v mnoha případech bylo znatelné, že pokud by respondent tu možnost měl, tak by se rozhodně bližšímu přátelství s člověkem jiné barvy pleti nebránil. Obecně se dají výsledky dotazníků shrnout, protože se nevyskytl nikdo, kdo by se extrémně lišil od názorů ostatních. Lidé cítí rasismus spíše ve vztahu s Romy, asiaty ani černochy tak nepovažují, nevadí jim. Ve většině případů byli dotazovaní ovlivněni nějakým svým negativním zážitkem s vytyčenou skupinou lidí s jinou barvou pleti. Přesto ale tvrdí, že vztah jak už k Romům, tak i k jiným skupinám lidí, mají spíše neutrální a proto i na otázku, zda „mají lidé stejné šance a možnosti na studia či práci“ odpověděli dotazovaní, že ano, pokud oni sami chtějí. To už je ale jiná stránka věci. Šance je nabídnuta, jen musí být řádně využita.

Na otázky týkající se pracoviště, např. otázka„Vadilo by Vám pracovat ve společnosti, kde by Váš nadřízený či spolupracovník byl odlišné barvy pleti“? , bydlení či přátelských vztahů s lidmi jiné barvy pleti, jsme od respondentů obdržely spíše odpovědi neutrální. Respondentům by nevadilo pracovat s lidmi jiné barvy pleti, ale zároveň, až na pár výjimek, nikdo neměl tu zkušenost. Na základě těchto a dalších otázek byl zkonstruovaný dotazník, který ovšem fungoval jako pomůcka k udržení se tématu.

Pro získání kvalitativních dat byly zorganizovány osobní řízené rozhovory s respondenty vždy z každé věkové skupiny či zaměstnání.

Řízený rozhovor se studentkou vysoké školy:

Tento rozhovor byl poskytnut z řad našich studentů, proběhl ve večerních hodinách ve škole po přednášce. K přípravě a zapisování tedy stačil papír a tužka. Jakmile jsme začaly s dotazováním, studentka Alena začala sama vyprávět jaké má zkušenosti s lidmi s jinou barvou pleti. Z rozhovoru jsme se dozvěděly, že ve své blízkosti má spoustu lidí s jinou barvou pleti a že ji nikdy nevadili, a ani proti nikdy nic neměla, žádné stížnosti, problémy, či nepříjemné výstupy. Naopak setkala se se spoustou lidí světlé barvy pleti, se kterými měla mnohem větší problémy. Nevadilo by jí, a ani její rodině, kdyby si za manžela přivedla muže černé pleti. Ráda cestuje a z toho důvodu je na tento typ lidí, a samozřejmě její kulturu, zvyklá a byla by ochotna ji přijmout za svou kulturu.

Řízený rozhovor s podnikatelem z malého města:

Pana Josefa jsme navštívily v místě jeho pracoviště v odpoledních hodinách. Probíhal v příjemném a pohostinném prostředí. Avšak rozhovor s panem Josefem se velmi lišil oproti rozhovoru se studentkou Alenou. Podnikatel má velmi negativní postoj k lidem s jinou barvou pleti a nehodlá svůj pohled a názory na ně měnit. Podle vyprávění má nejvíce špatných zkušeností s Romy. Právě krádeže a hrubé vystupování u něj na prodejně jsou tím hlavním důvodem, proč odmítá tuto skupinu lidí. Bohužel, jak sám říká, odsuzuje všechny Romy, i v případě, že by mohli být těmi slušnými, kteří žijí spořádaný život. Nedokáže si představit, že by jeho dcera přivedla domů muže s jinou barvou pleti. Tvrdí, že by to nemohl nikdy přenést přes srdce.

Řízený rozhovor s důchodkyní:

Paní Růženě je 78 let a spokojeně si užívá důchodu. Má velmi široký všeobecný přehled, čte spoustu publikací a zajímá se o vědu a vesmír. Uvítala nás velmi příjemným vystupováním a ochotou spolupracovat. Naše téma se jí zdálo velmi zajímavé a s nadšením nám začala vyprávět. Zavzpomínala na 2. světovou válku, kde se potýkala s rasismem, a to nejen vůči Židům. Došlo i na smutné vzpomínky, jak při válce přišla o svou maminku. Dnešní forma rasismu jí přijde směšná a zbytečná. Lidé se podle ní nechovají lidsky a za vše můžou peníze a nenávist vůči ostatním. Její zážitky a vzpomínky hodně ovlivnily postoj k lidem s jinou barvou pleti. Říká, že člověk by se neměl odsuzovat podle toho jak vypadá.

Z rozhovorů s respondenty jsme došly k zajímavým názorům,a také k naší hlavní výzkumné otázce. Názory nás ale moc nepřekvapovaly, spíše potvrdily naše domněnky ohledně vztahu Čechů k lidem s jinou barvou pleti. Většina respondentů je přesvědčena o tom, že Češi jsou tolerantní k osobám jiného náboženského přesvědčení či jiné kultury či jiné barvy pleti. Většina našich respondentů patřila do věkové skupiny 21 - 40 let, se středoškolským vzděláním dokončeným maturitou a žijící v menším městě, tzn. 3.000 - 100.000 obyvatel. V podstatě se dá říci, že názory respondentů se ve většině shodovaly, a to hlavně na otázky týkající se Romské komunity. Jak mladší tak i starší respondenti mají negativní zkušenosti právě s Romy, a to prý podle jejich není nic neobvyklého. Podle nich je totiž nevhodné, že se nedokáží přizpůsobit zdejším podmínkám, tj. najít si práci, žít spořádaný život, bez zbytečných hádek a upozornění na sebe, krádeží a jiných zločinů. Starší lidé vzpomínali na to, co zažili a dnešní rasistické narážky, urážky či války mezi lidmi jim přijdou zbytečné.

Zajímavé také byla změna postoje respondentů s ohledem, zda se jedná o jejich soukromí nebo pracovní prostředí. Oproti soukromí jim při práci nevadí nadřízení jiné barvy pleti a ani kolegové. Hodnotí je spíše podle jejich kvalifikačních a pracovních schopností.

Pokud se zaměříme na rozdíly ve vnímání lidí s jinou barvou pleti mezi generacemi, nedojdeme ke stejnému cíli. Mladší generace jsou zaměřeni nejen na Romy, kteří jim ovlivňují svým chování názory a postoje, ale v současné době hodně vnímají i nárůst vietnamských rodin. Názor na tento jev je negativní a ve většině případů s tím lidé nesouhlasí. V porovnání starší generace, tj. lidé nad 50 let, nevnímají tolik rasistické zaměření a jejich výpovědi byly spíše neutrální, bez jakéhokoliv zájmu proti nějaké skupině jiné národnosti.

Zda je rozdíl mezi pohlavími? Zda platí pravidlo, že ženy by měly být citlivější a vnímavější? V našem dotazování při daném tématu se toto nepotvrdilo. Naopak mnohdy byly ženy přísnější a méně tolerantní oproti mužům, a to hlavně ženy ve věku 35 - 40 let.

Co člověk, to názor, se nám potvrdilo, a nejvíce jsou vidět odlišné názory u lidí s různým stupněm vzdělání, jako naše třetí podvýzkumná otázka. Potvrdilo se nám, že čím více má člověk vzdělání a všeobecný přehled, tím více je tolerantní a schopný přijmout jiné typy lidí, s jinou barvou pleti, jiné kultury, či jiného náboženství. Lidé s odborným vzděláním, učilišti, nejsou ochotni přijmout vedle sebe lidi s jinou barvou pleti.

Toto téma je velice citlivé a ne každý je ochoten sdělovat své vlastní zkušenosti nebo pocity. I tak se ale najdou tací, kteří dokáží otevřeně přiznat své postoje a nebojí se důsledků, které by mohly eventuálně vzniknout. Žijeme snad přece v 21. století a svoboda a otevřenost jsou důležitými faktory pro mír a toleranci.



Počet shlédnutí: 99