V roce 1492, kdy Kryštof Kolumbus cestoval z Evropy na dnešní americký kontinent, mu cesta trvala měsíce. Dnes se stejná vzdálenost dá zvládnout za méně než 6 hodin letadlem. Lidé, kteří dříve žili v určitém regionu, se vyznačovali velmi podobnými rysy a když viděli někde na obrázku jiného člověka s odlišnou barvou pleti, byla to pro ně senzace. V dnešní době stále častěji potkáváme obyvatele okolo sebe, kteří pocházejí z jiné vzdálené země. Dochází ke změnám naší společnosti, které vedou k větší propojenosti politických, sociokulturních a ekonomických událostí na globální úrovni. Tento proces se nazývá globalizace.

S tímto procesem je spojen i proces výměny studentů mezi jednotlivými vysokými školami z různých zemí, ba i různých kontinentů. Dnes je zcela běžné, že v přednáškové místnosti vedle sebe sedí Asiat, Arab, Afričan a Evropan. To vše hlavně díky dvěma věcem. Za prvé je to průlom jazykové bariéry. Už od mládí v drtivé většině školských systémů jednotlivých států se dbá na jazykové dovednosti žáků a to vše potvrzuje i rčení: „Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem“. Druhá věc je integrace vyspělých států do sítě vzdělávacích programů po celém světě. Jednotlivé vysoké školy se snaží navázat spolupráci s co nejvíce vysokými školami v jiné zemi proto, aby poskytly nejlepší možnost jazykového vzdělání v jiné zemi. Do tohoto programu jsou také postupně zapojovány i rozvojové země.

Samozřejmě každý student, který se rozhodne podstoupit vzdělání v jiné zemi, narazí na problémy týkající se zvyklostí obyvatel v daném státě. I přes globalizaci, jež už trvá nějaký čas, může student narazit na lidi, kteří ho budou brát jako něco méněcenného kvůli barvě pleti. I to je součást pobytu v hostitelské zemi.

Cílem naší práce a zároveň hlavní výzkumnou otázkou bude zjistit, jaký je „vztah mezi českými a zahraničními studenty“. Budeme zjišťovat především chování profesorů k cizincům, zdali je chování k nim odlišné od chování k českým studentům. Dále respektování rodilých zvyklostí, problémy s českými zvyklostmi a jak působí na zahraniční studenty naše předsudky.

Abychom získali podrobnější informace, sestavili jsme následující dotazníkové otázky:

1. Jaké je chování profesorů k vám, jako k cizinci? (nebo také ostatních spolužáků)
2. Měli jste problém s nějakými českými zvyky?
3. Respektují spolužáci (nebo ostatní lidé ve vašem okolí) vaše rodilé zvyklosti?
4. Myslíte si, že jste jako zahraniční student/ka na českých školách „škatulkován/a“ dle země původu?
5. Rozdělujete spolužáky dle země původu? Popřípadě jakým způsobem?
6. Jak na vás působí předsudky českých studentů?

Pro účely našeho výzkumu zahraničních studentů jsme použili kvalitativních metod, protože tyto metody nám mohou umožnit proniknutí do zkoumané problematiky. Respondentů jsme se dotazovali přímo pomocí řízeného rozhovoru. Bylo nám to umožněno, protože všichni respondenti jsou v současné době v prezenční formě studia na České zemědělské univerzitě. Příslušníci jednotlivých skupin jsou našimi známými či kamarády a neměli problém se zúčastnit našeho výzkumu. Jelikož mluví velice dobře česky, porozuměli všem otázkám. Dotazovali jsme se pouze osmi respondentů, kteří byli ve věkové kategorii 19 – 24 let. Nevýhodou je, že jsme pro zobecnění použili malý výběrový soubor.

Skupiny studentů byly vybrány na základě následujících důvodů:

• Slováci – Největší počet (cca 67 %) zahraničních studentů na vysokých školách v ČR.
• Rusové – Druhá nejpočetnější (cca 6 %) skupina zahraničních studentů na vysokých školách v ČR. ČZU spolupracuje s pěti ruskými univerzitami a v rámci programu Erasmus mundus každý semestr přijede kolem 30 studentů.
• Arabové – Člen našeho týmu je ze Sýrie, proto jsme nemohli nevyužít tuto skupinu osob.

Odpovědi respondentů na otázky jsme se snažili zevšeobecnit.

Odlišné kultury se vyznačují různými zvyky, obyčeji, tradicemi, normami, vzorci chování a hodnotami. Setkání odlišné kultury s majoritní kulturou dané země, která má odlišné chování, vyznává odlišné hodnoty a dodržuje jiná pravidla, způsobuje nově příchozí kultuře nemalé potíže, často i tzv. kulturní šok. Obecně platí, že z čím vzdálenější země cizinci přicházejí, tím odlišnější je jejich kultura a tím větší je tedy i kulturní šok.[1]

„Kulturní šok jsou pocity nemohoucnosti či neschopnosti jedince, který nemůže plně čelit požadavkům jeho prostředí, kdy tyto pocity jsou přisuzovány neznalosti kognitivních aspektů kultury a neschopnosti plnit požadavky přisuzovaných sociálních rolí“.[2]

Dle Oberga je kulturní šok chápán jako „podmnožina procesů přizpůsobení, které lidé prožívají denně při konfrontaci s něčím novým“. Kulturní šok se vztahuje k přizpůsobování nové kultuře.[2]

Kulturní šok musí překonávat i studenti, kteří se s realitou setkávají častěji než jejich rodiče. Studenti musí od začátku navštěvovat české školy, reprezentující českou kulturu.[1]

Dalším problémem je setkání různých kultur s majoritní kulturou, kde se můžeme často setkat s nepochopením druhé kultury. Jde především o rozdílná gesta, zvyky, odlišný význam různých věcí apod. Proto bychom měli být pozorní při komunikaci s odlišnou kulturou, která si naše gesta a zvyky může vyložit jiným způsobem. Odlišné kultuře mohou naše zvyky připadat „zvláštní“, stejně tak i naší kultuře připadají jejich zvyky „zvláštní“. Toto je způsobeno odlišností prostředí, kde daná kultura vyrůstá.[1]

Základem každé kultury je vnímání odlišných kultur jako rovnocenných. Jelikož neexistuje žádné kritérium pro porovnávání kultur, nelze říci, že by některé z nich byly jiným nadřazené či podřazené.[3]

Jedním z největších problémů přicházejících studentů (žáků) do České republiky je jazyková bariéra. Jazyk je velmi důležitý pro komunikaci mezi lidmi. Ve studijním prostředí je velice důležité jak dorozumění mezi studentem a vyučujícím, tak i mezi studenty při navazování kontaktů. Studenti (žáci) přicházející do České republiky ze slovansky mluvících zemí mají samozřejmě jednodušší překonání jazykové bariéry oproti studentům z Číny, Vietnamu, arabských zemí apod.[1]

Jazyková bariéra na základních školách spočívá zejména ve správné gramatice a pravopisu. Velkým problémem bývá psaní měkkého či tvrdého i/y, psaní háčků, čárek, velkých písmen apod.[1]

Na vysokých školách problémy způsobuje nejen gramatika, ale větší problém je zde v odbornosti pojmů, porozumění dané problematice, zachycení zápisků.[1]

V závislosti na mateřském jazyce jsou cizinci schopni dosáhnout základní komunikační úrovně zhruba po půl roce až dvou letech. Zvládnutí jazyka na úrovni vysokých škol je možno po 5 až 7 letech.[1]

Pro přijetí cizince na českou vysokou školu platí stejné podmínky jako pro české studenty a to je dokončení úplného středoškolského vzdělání (středoškolského odborného vzdělání). V případě, že se zahraniční studenti rozhodnou studovat v českém jazyce, studium neplatí. Zahraniční studenti, kteří se rozhodnou na českých školách studovat v jiném než českém jazyce, jsou povinni si studium hradit. Dle zákona mohou být zahraničním studentům udělena stipendia.[3]

Dle diplomové práce Velery Senichev, která se zabývala tématem postoje zahraničních studentů k českým studentům vyplývá, že zahraniční studenti s vyšší mírou sebehodnocení mají nižší míru depresivity z přechodu do cizího prostředí. Dále bylo v její práci potvrzeno, že příznivý vliv na lepší adaptaci do prostředí má i vzhled studentky/studenta. Člověk s příjemným vzhledem má dle výzkumu snazší adaptaci ve škole (v zaměstnání).[7]

Tímto tématem se dále zabývala Blanka Mikulášková, která ve své práci popisuje, že největší problém českým studentům v zahraničí a zahraničním studentům v Čechách způsobují vztahy. Při zahraničním pobytu se objevují úzce propojené stresory, jako potíže při organizaci pobytu, jazykové bariéry, finanční potíže, kulturní rozdíly a další.[2]

Sociální antropologie došla k přesvědčení, že moderní i tradiční společnosti, řeší stejné základní problémy, jejich řešení jsou však odlišná. Pomocí statistické analýzy zjistila společnost IBM společné problémy odlišných kultur, ale řešení problémů je v odlišných kulturách různé. Čtyři základní problémové oblasti dle Inkelesa a Levinsona podložené výzkumem společnosti IBM, představují dimenze kultur.

Dimenze:

• vzdálenost moci,
• kolektivismus versus individualismus,
• femininita versus maskulinita,
• vyhýbání se nejistotě.

V této práci se budeme zabývat vzdáleností moci ve školství, ta se dělí na velkou a malou.

Ve velké vzdálenosti moci je nerovnost mezi profesorem a studentem. Profesorům je projevována úcta (například na ZŠ a SŠ je úcta projevována zvednutím se žáků při příchodu a odchodu učitele). Při velké vzdálenosti moci ve třídě panuje striktní řád. Studenti mohou mluvit pouze, když jsou profesorem vyzváni.

V zemích s malou vzdáleností moci profesoři se studenty zacházejí jako se sobě rovnými a i studenti je považují za sobě rovné. Studenti s profesory diskutují, vyjadřují své názory i kritiku. V naší práci se budeme zabývat českými, ruskými a arabskými studenty. Dle vzdálenosti moci z těchto skupin má Rusko největší vzdálenost moci, arabské země se také řadí do skupiny zemí s velkou vzdáleností moci a Česká republika je někde okolo středu.[4]

Další dimenzí je kolektivismus versus individualismus. Zde se zabýváme jak srovnáním v rodině, tak ve škole. V kolektivismu je pojetí rodiny chápáno jako široké příbuzenstvo, oproti tomu v individualismu je rodina chápána jako „máma, táta, děti“. Závazky v kolektivistické společnosti jsou nejen finanční, ale i rituální. Tato společnost nepřipouští neúčast na akcích typu svatba, křtiny, pohřeb, oslavy.[4]

Studenti v kolektivistické kultuře jsou zvyklí mluvit až po domluvě se skupinou, oproti tomu individualisté jsou připraveni mluvit sami za sebe. Z pohledu kolektivismu a individualismu se řadí Česká republika spíše na stranu individualismu, Rusko a arabské země se pohybují kolem středu.[4]

Následující dimenze je femininita versus maskulinita. Velmi důležité je vnímání postavení muže a ženy ve společnosti. To se také týká našeho „feminizovaného školství“, ve kterém mohou mít některé národy problém s autoritou profesorek. V tomto případě je potřebné okamžitě při příchodu ujasnit základní pravidla ve škole a zdůraznit důležitost jejich dodržování při vstupu do školního prostředí. Respekt je důležitý pro obě strany.[4]

Česká republika je nakloněna spíše k maskulinitě, stejně tak arabské státy se pohybují blíže maskulinitě než femininitě. Rusku je bližší femininita.[4]

Poslední dimenzí, kterou se budeme zabývat, je vyhýbání se nejistotě. A my si to ukážeme opět na příkladu ze školy. Studenti, kteří pocházejí ze zemí se silným vyhýbáním se nejistotě, předpokládají, že profesoři jsou experti, kteří znají odpovědi na všechny otázky. Naopak studenti se slabým vyhýbáním se nejistotě akceptují profesory, kteří říkají: „Já nevím“. Respektují profesory, kteří používají běžná slova pro vysvětlení problému. Z pohledu hodnoty indexu vyhýbání se nejistotě se řadí Česká republika do středu, podobně arabské země a naopak Rusko se řadí k zemím s nejvyšší hodnotou indexu vyhýbání se nejistotě.[4]

Na začátku si definujeme pojem cizinec, poté statistiky počtu cizinců v České republice a statistiky zahraničních studentů u nás. Cizinec je osoba bez státního občanství daného státu. Podle cizineckého zákona se cizincem rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky včetně občana Evropské unie.[5]

Ředitelství služby cizinecké policie Ministerstva vnitra ČR v České republice evidovalo k 31.5.2010 426 749 cizinců, z toho 184 724 cizinců s trvalým pobytem, 242 025 cizinců s některým z typů dlouhodobých pobytů nad 90 dnů (tj. přechodné pobyty občanů EU a jejich rodinných příslušníků, dále víza nad 90 dnů a povolení k dlouhodobému pobytu občanů zemí mimo EU).[6]

Z toho byli v České republice nejčastěji zastoupeni občané Ukrajiny (128 636 osob, 30 %), Slovenska (71.392 osob, 17 %). Dále následovala státní občanství: Vietnam (60 931 osob, 14 %), Rusko (31 037 osob, 7 %) a Polsko (18 572 osob, 4 %).

Ve školním roce 2008/2009 studovalo na všech typech českých škol 55 908 cizinců. Celkově v tomto roce studovalo na českých školách 2 083 176 (včetně občanů ČR). Z toho cizinci tvořili 2,7 %.[6]

Dle údajů z ČSÚ studuje nejvíce zahraničních studentů na vysokých školách (31 218 studentů), druhé nejvyšší zastoupení mají základní školy (13 583 žáků), dále pak střední školy (7 134 studentů), mateřské školy (3 535 dětí), vyšší odborné školy (307 studentů) a nejmenší zastoupení zahraničních studentů je na konzervatořích (131 studentů).[6]

Z hlediska státního občanství mají nejvyšší zastoupení na vysokých školách studenti slovenské národnosti (67 %), dále ruští studenti (6 %), ukrajinští studenti (3 %), vietnamští studenti (2 %), studenti Spojeného království (1 %) a zbytek nám tvoří ostatní studenti s různým státním občanstvím (21 %). Na rozdíl od vysokých škol mají na základních školách nejvyšší zastoupení vietnamští žáci (26 %), dále ukrajinští žáci (22 %), slovenští žáci (20 %), ruští žáci (8 %), mongolští žáci (3 %) a ostatní (23 %).[6]

U našeho výzkumu jsme, jak již bylo řečeno, využívali řízeného a neřízeného rozhovoru. Nejprve jsme provedli neřízený rozhovor, díky kterému došlo k uvolnění atmosféry a respondenti nám dodali informace, pomocí nichž jsme mohli vyplnit mezery, které nám chyběly k zobecnění odpovědí na naše výzkumné otázky. Při rozhovoru jsme plynule přešli z neřízeného na řízený. Pro řízený rozhovor jsme měli připraveny pro respondenty tyto otázky:

1. Jaké je chování profesorů k vám, jako k cizinci? (nebo také ostatních spolužáků)

2. Měli jste problém s nějakými českými zvyky?

3. Respektují spolužáci (nebo ostatní lidé ve vašem okolí) vaše rodilé zvyklosti?

4. Myslíte si, že jste jako zahraniční student/ka na českých školách „škatulkován/a“ dle země původu?

5. Rozdělujete spolužáky dle země původu? Popřípadě jakým způsobem?

6. Jak na vás působí předsudky českých studentů?

Rusové

Na začátku svého působení měli problémy s narážkami spolužáků na Sovětský svaz a tyto narážky postupem času upadaly. Z dotazníků vyplývá, že někteří čeští studenti ruské spolužáky obdivují, že po střední škole přijeli sami do úplně cizí země, bez toho, aby uměli český jazyk či tu měli nějaké příbuzné. Ruští studenti jsou respektováni učiteli, kteří ale na ně neberou ohledy a mají stejné nároky jako na české studenty. Největším problémem ruských studentů s našimi zvyky je ranní vstávání, protože výuka začíná od 7:00 (to v Rusku není obvyklé), dále období svátků, na které nejsou zvyklí, jelikož všichni naši respondenti vyznávají pravoslavné křesťanství a v neposlední řadě neslušné chování na veřejnosti, např. při stolování a ve veřejné dopravě. Ruští studenti věří, že respektujeme jejich rodilé zvyklosti, protože se zásadně neliší od těch našich a zároveň se snaží respektovat naše zvyky. Čeští spolužáci jsou zvědaví a zajímají se o ruské zvyky a kulturu. Diametrální rozdíly v odpovědích byly na otázku o rozdělování dle země původu. Tato otázka se nedá zobecnit, je silně individuální a záleží na tom, kolik jich je v oboru. Respondenti, kteří jsou sami v oboru, se necítí být rozdělováni dle země původu a Marina v dotazníku uvádí, že je snaživá a veškeré zadané úkoly plní svědomitě a pečlivě. Proto je oblíbená zvláště při skupinových projektech. Hodně spolužáků si přeje být s ní ve skupině. Opakem je dvojice ruských studentů, kteří si připadají odděleni od zbytku oboru a veškeré projekty dělají sami. Rusové rozdělují dle země původu, ale snaží se pochopit zvyky země původu konkrétního jedince. Uvádějí, že si většina českých studentů myslí, že jsou velmi movití, a že jim tu vše patří (nejspíše dle Karlových Varů). Není tomu tak u všech případů. Všichni naši respondenti chodí do práce či na brigády.

Slováci

Na ČZU je nejvíce zahraničních studentů ze Slovenska, proto byl nejlehčí úkol sehnat respondenty. Další velké plus byla absence jazykové bariéry a velká blízkost našich národů. Na první otázku odpověděli všichni jednoznačně, že nemají problémy s chováním profesorů. Podle dotázaných mají učitelé naprosto stejné podmínky pro české studeny, ale i pro všechny zahraniční. Ohledně zvyků se velký problém nevyskytl. Podle odpovídajících je to hlavně tím, že jsme donedávna byli jeden stát. Jedinou připomínku měli respondenti vyznávající křesťanství. Uvedli, že na Slovensku je většina lidí věřících a také pravidelně docházejí alespoň jednou týdně do kostela na bohoslužbu, ale co studují v České republice, nebyli v kostele ani jednou. Ale na tento nedostatek si prý brzo zvykli a do kostela chodí pouze v případě, když přijedou domů. Jeden respondent uvedl, že je ateista, ale po podrobnějším rozhovoru jsme spíše došli k názoru, že se o náboženství nezajímá. Se spolužáky prý studenti ze Slovenska také nemají žádný problém. Jediné co všem ze začátku vadilo, bylo takové „české rýpání“. Téměř každý s kým se seznámili, dříve či později prohodil nějaký vtípek a někdy i nemístnou poznámku na Slovensko. Milanovi také hodně vadila rivalita ve sportu mezi národními týmy. Pokaždé když hrála česká reprezentace se slovenskou a vyhrávala, tak se mu Češi posmívali a měli poznámky typu: „Čoboláci, Jánošíci atd.“. V opačném případě, když vyhrával slovenský tým, to bylo stejné. Ale jedním dechem dodává, že kdyby byl nějaký Čech ve stejné situaci na Slovensku, bylo by to s největší pravděpodobností stejné. Říká se, že většina Čechů si zařadí každého cizince do nějakého okruhu vlastností, jež připisují dané národnosti a dotyčný má velký problém dokázat opak. Podle dotazovaných slovenských studentů tomu tak není. Všichni uvádí, že doposud neměli žádný velký problém, který by zapříčinila jejich rodná země, a také doufají, že je taková zkušenost nepotká. Zároveň nikdo z nich nepřiřazuje lidem jen podle země původu. Poslední otázka vyvolala rozporuplné reakce. Když jsme se zeptali, jak na ně působí předsudky českých studentů, Veronika a Milan se vesměs shodli, že čeští studenti vesměs žádné předsudky nemají. Juraj si myslí, že většina studentů má předsudky vůči spolužákům tmavé pleti. Podle Juraje jsou stále pro české studenty velkou neznámou a exotickou záležitostí. Většina lidí, co je nezná, se jich bojí. I proto dle Juraje nevyhledává jejich společnost, a tak se tito studenti ve většině případů kamarádí pouze mezi sebou.

Arabové

Skupina Arabů na této škole je spokojená s přístupem učitelů a studentů k nim. Jsou prý vůči nim chápaví a tolerantní. Učitelé při zkouškách brali v potaz určité jazykové bariéry a oceňovali snahu těchto studentů porozumět dané problematice. Arabové se zde setkávají s velkými kulturními i sociálními rozdíly. Trvalo dlouho, než si zvykli na jídlo, přestože jim chutná, zdá se jim těžké, mastné a téměř bez zeleniny. Velký problém vidí ve změně klimatických podmínek oproti své zemi, nedostatek slunce v létě a velmi chladné počasí po většinu roku. Shodují se, že v České republice je nízká úroveň sociální morálky, která spočívá v tom, že většina lidí nevyznává žádná náboženství. Dle Arabů je výhodou České republiky velká míra svobody, která dává prostor pro osobní růst a neomezené myšlení, což v jejich rodných zemích chybí. Chalid říká: „Svoboda se projevuje v určitých místech jako chaos.“ Kategorie Arabů se rozdělily na 2 skupiny vyznání a to: islám a křesťanství. Respondent vyznávající Islám měl problém s určitou skupinou lidí, protože nejí vepřové maso a nepije alkohol. Hodně lidí ho nepochopilo, ale respektují ho a neodsuzují jeho vyznání. Arab vyznávající křesťanství se setkal pouze s respektem k jeho zvyklostem a osobnosti. Respondenti ze skupiny Arabů věří, že nejsou rozdělováni dle země původu, protože se velmi rychle naučili mluvit česky. Myslí si, že Češi berou za cizince pouze ty, kteří se nemohou domluvit česky, jinak nehraje roli země původu. Předsudky této skupiny se týkají především starší generace, která je uzavřenější vůči cizincům kvůli historickým událostem, zato mladší generace je přátelštější a otevřená novým možnostem. Největší předsudky potkávají Araby v prostředcích hromadné dopravy, kdy vedle nich nechtějí sedět spolucestující a raději si odsednou a dále v sousedských vztazích, kdy sousedé nezdraví. Respondenty mrzelo, když je studenti přezdívali např. „Arabáč“, „Terorista“ a jiné podobné přezdívky.

Na začátku semestrální práce byla otázka, jak se chovají čeští studenti k zahraničním a jaký na to mají pohled tyto zahraniční studenti. Čeští učitelé a studenti téměř nerozlišují zemi původu a chovají se k zahraničním studentům jako k českým. Výhodu mají v tom, že si je učitelé a studenti snáze zapamatují. Ruští a slovenští studenti mají společný problém zvyknout si na rozdílné období státních svátků. U ruských studentů se vyskytuje více problémů se zvyky než u slovenských, což je pochopitelné, když jsou často Slováci označováni jako náš „malý bratr“. Nejvíce problémů s českými zvyky mají Arabové, kteří mají problémy s kulturními, sociálními a klimatickými rozdíly. Lidé v České republice jsou velmi tolerantní a respektují rodilé zvyklosti zahraničních studentů, ale často si dělají legraci z jejich původu. Většina studentů si myslí, že nejsou rozdělováni dle země původu, ale spíše podle svého vystupování na veřejnosti. S předsudky se setkávají pouze Rusové a Arabové. Pro naší semestrální práci jsme použili osm zahraničních studentů, kteří nám ve všech směrech vyhověli a neměli jsme s nimi žádný problém. Upřímně řečeno jsme čekali mnohem horší výsledky, než jsou námi zjištěné. Podle zjištěných údajů se Češi k zahraničním studentům chovají s úctou a respektem.

[1]Cizinci v České republice [online]. 2010 [cit. 2010-11-23]. Dostupné z WWW: <http://www.cizinci.cz/news.php?lg=1>.

[2]MIKULÁŠKOVÁ, Blanka. PŮBĚH PŘIZPŮSOBENÍ A SOCIÁLNÍ VZTAHY STUDENTŮ MU PO NÁVRATU Z VÝMĚNNÝCH PROGRAMŮ ERASMUS. Brno, 2010. 51 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, fakulta sociálních studií.

[3]BITTNEROVÁ, Dana; MORAVCOVÁ, Mirjam. Etnické komunity v kulturním kontextu. Praha : Ermat Praha, s.r.o., 2008. 267 s. ISBN 978-80-87178-01-0.

[4]HOFSTEDE, Geert; HOFSTEDE, Gert Jan. Kultury a organizace : Software lidské mysli. Slaný : Linde nakladatelství s.r.o., 2006. 336 s. ISBN 80-86131-70-X.

[5]Zařízení pro děti - cizince a Středisko výchovné péče [online]. 2007 [cit. 2010-11-23]. Slovník základních pojmů. Dostupné z WWW: <http://www.ddc.cz/index.php?menu=slovnik_zakladnich_pojmu>.

[6]CIZINCI V ČR [online] Český statistický úřad. 2010 [cit. 2010-11-23]. Dostupné z WWW: <http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/kapitola/uvod>.

[7]SENICHEV, Valery. Postoje zahraničních studentů k českým studentům, sebehodnocení a depresivita. Brno, 2010. 90 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, fakulta sociálních studií.

Počet shlédnutí: 49