V poslední době se do popředí diskuse společenských témat stále častěji dostává i téma homosexuality. V nynější době i například ve spojitosti s nadcházejícími olympijskými hrami v Soči a schválením homofobního zákona v Rusku. Za výzvu, aby na velkých společenských akcích byla respektována práva všech účastníků - včetně homosexuálů se postavila většina premiérů zemí EU. Česká republika se, dle různých průzkumů společně s řadou západních států a některými severskými státy, řadí mezi nejtolerantnější země Evropské Unie. S velkým překvapením však ČR na doporučení Ministerstva školství výzvu nepodpořila.¹⁾ V nedávné době zase bývalý vicekancléř prezidenta Hájek označil homosexuály za deviantní spoluobčany a o konaném průvodu Pride Prague 2011 se vyjádřil jako o nátlakové akci a politické demonstraci pokřiveného hodnotového světa. Bývalý prezident Václav Klaus se výroků svého podřízeného zastal se slovy: „Prague Pride není projevem homosexuality, ale homosexualismu, kterého se - stejně jako řady dalších módních „ismů“ - velmi obávám.“ ²⁾

Jaký postoj vlastně zaujímá česká společnost vůči homosexuálním jedincům, je opravdu tak tolerantní, jak prezentují průzkumy a jak se zprvu jeví, pomineme-li, že volení zástupci podporují homofobní chování v jiných zemích a bývalá hlava státu se obává „homosexualismu“? V České republice mohou homosexuální páry uzavřít partnerský vztah již od roku 2006. Registrované partnerství se tedy stalo jakýmsi prvním krokem k uznání rovných práv homosexuálních párů u nás. Stále více jedinců se otevřeně přiznává ke svoji homosexuální orientaci, mezi nimi i řada českých slavných osobností i tím je homosexualita ve značné míře více medializována. Je pravděpodobné, že k tomu přispěl i právě zmiňovaný zákon o registrovaném partnerství. Jak by asi ovlivnilo sociální situaci homosexuálů schválení zákona o uzavírání sňatků a jaký názor k tomuto zákonu zaujímají právě heterosexuálové? Jak se staví k otázkám adopce homosexuálními páry a kdo vlastně nejvíc ovlivnil jejich pohled na homosexualitu? A na druhou stranu, jaké jsou subjektivní pocity gayů a lesbiček a naopak jak je z jejich pohledu vnímají heterosexuálové? Postoji a názory, jaké česká společnost zaujímá k otázce homosexuality, se zabývá následující práce.

³⁾

Cílem práce je zjistit odpověď na výzkumnou otázku, která zní: Jsou lidé žijící v České republice tolerantní vůči homosexuálně orientovaným jedincům? Ke zjištění výzkumné otázky poslouží zároveň dílčí otázky, zda se gayové (viz kap. 5.2.1. Homosexuální muži - Gayové) a lesbičky (viz kap. 5.2.2. Homosexuální ženy - Lesbičky) setkali s nějakou formou diskriminace ze strany heterosexuálních jedinců. Jaký byl pro lesbičky a gaye jejich coming out (viz kap. 5.3. Coming out), jak na coming out nahlíží heterosexuálové a co si myslí o homofobii (viz kap. 5.5. Homofobie). Poslední podotázka je zaměřena na osvojení dětí registrovanými homosexuálními páry.

Na základě metody brainstormingu bylo účastníky týmu odsouhlaseno výše uvedené téma. Dále byla stanovena výzkumná otázka a její podotázky. V rámci prostudování literatury a dalších sekundárních dat či informací čerpaných z internetových zdrojů byla zpracována první část práce - literární rešerše a teoretická východiska, jenž mají čtenáři přiblížit téma homosexuality a vysvětlit pojmy, které s daným tématem souvisí. Před samotným výzkumem tým pro lepší pochopení a vcítění se do problematiky navštívil Friends Prague club. V praktické části práce jsou rozebrány provedené výzkumy a výsledky z nichž dosažené, na jejichž základě byl sepsán závěr práce. Praktickou část uzavírají přílohy dotazníků, jenž byly využity v rámci kvalitativního a kvantitativního výzkumu.

Pro dosažení spolehlivého výsledku byly v práci použity dva kvalitativní výzkumy a poté pro doplnění výzkum kvantitativní. U kvalitativních výzkumů byla použita metoda dotazování formou polostandardizovaného rozhovoru tj. rozhovoru mezi tazatelem a respondentem, bez účasti dalších osob, s vytvořenou příjemnou atmosférou v neformálním prostředí. Použitá metoda a forma dotazování byla vybrána vzhledem k potřebě získat relevantní odpovědi na položené otázky. Respondenti byli vybráni z blízkého okruhu přátel tazatelů, aby bylo dosaženo plnohodnotných odpovědí i na takové otázky, kterým se lidé často vyhýbají, nebo na ně neodpovídají zcela pravdivě. Výběr byl prováděn tak, aby byla zajištěna reprezentativnost vzorku. Pro kvalitativní výzkum z pohledu heterosexuálních jedinců bylo vybráno deset respondentů. Kvalitativního výzkumu z pohledu homosexuálních jedinců se zúčastnili tři respondenti. Pro kvantitativní výzkum byla vybrána taktéž metoda dotazování, formou online dotazníku. Pro sběr dat byla využita služba vyplnto.cz, která umožňuje zadavatelům šířit dotazník na několika internetových portálech a stránkách zabývající se danou tématikou, tak aby byla zajištěna dostatečná návratnost dotazníků. Využití této služby je dále výhodné v tom, že pro skončení online dotazování jsou pro zadavatele případně i veřejnost, pokud to zadavatel umožní, k dispozici výsledky ve formě „surových dat“ a již zpracovaných grafů. Z informací dosažených třemi zmíněnými výzkumy byly vytvořeny dílčí závěry a z nich následný konkrétní souhrn v podobě závěru.

Toleruje česká společnost opravdu homosexuály? Setkali se homosexuálové s projevy diskriminace? Nevládní organizace GAY INICIATIVA v ČR provedla v letech 2002 - 2003 vlastní průzkum Společenské diskriminace lesbických žen, gay mužů a bisexuálů v České republice. Z celkových 267 respondentů bylo 171 gayů, 10 bisexuálních mužů, 62 lesbiček a 24 bisexuálních žen. Průzkum se mimo jiné zabýval zkušenostmi LGB s diskriminací, fyzickým násilím, verbálním obtěžováním a diskriminací v zaměstnání. S alespoň jednou z forem diskriminace se setkalo 65 % dotázaných. S vyšším vzděláním rostl počet těch, kteří se s diskriminací nesetkali. Zajímavým zjištěním bylo, že lidé v Praze tvořili nejmenší podíl těch, kteří diskriminaci nezažili. Zkušenost s fyzickým násilím mělo 15 % dotázaných a verbálního obtěžování (slovní či písemné), výhrůžky či vydírání od okolí zažilo 38 % souboru. Častější zkušenost s verbálním obtěžováním měly ženy než muži či bisexuálové.⁴⁾⁵⁾

V dnešní době je homosexuální styl života kritizován především z náboženského hlediska. Současný papež František však nepovažuje za správné odsuzovat homosexuální jedince za jejich orientaci, a to ani v případě, že se jedná o kněží.

S papežovým názorem souhlasí i olomoucký arcibiskup Jan Graubner, jehož slova zní: „Církev nikdy nezakazovala homosexuální zaměření, ale nemůžeme přijímat jeho praxi. Za to, jak je kdo orientován, nemůže být nikdo souzen. Ale nelze schvalovat předmanželský sex, ať už mezi homosexuály, tak heterosexuály.“ Každý kněží slibuje celibát. Pokud ho tedy dodržuje, je jedno jakou má orientaci. Nicméně pokud by se zúčastnili různých průvodů, které se nestaví za menšinu jako takovou, nýbrž slouží k boji za praktikování sexu stejného pohlaví, s tím církev již souhlasit nemůže. Mohla by církev v budoucnu změnit svůj přístup k homosexuálům? Arcibiskup Jan Graubner říká, že existují věci, jenž jsou jasně dané. V bibli se píše, jak to má být, jinak bychom svaté písmo zradili. Nemáme tedy právo měnit jeho výklad. ⁶⁾

Jak je to však u jednotlivých nábožensky založených zemí? Ugandský parlament schválil v loňském roce zákon, který zavádí doživotní trest za odlišnou sexuální orientaci. Lidem, kteří by gaye či lesbu ve svém okolí nenahlásili, by pak hrozilo vězení. Nově schválený zákon má obrovskou podporu od ugandské silně křesťanské společnosti a na homosexuály je doslova pořádán hon. ⁷⁾

Stejně tak nejvyšší indický soud rozhodl, že homosexuální styk je trestný čin. Koloniální zákon, jehož platnost byla opět obnovena, styk mezi homosexuály hodnotí jako „zločin proti přirozenosti“. Poté, co ho v roce 2009 soud v Dillí zrušil, obrátilo se několik politických, náboženských a dalších skupin na úřady s peticemi, v nichž žádaly návrat koloniálního zákona. To se nakonec povedlo. Hlavní nadějí, že tradiční křesťanské hodnoty zcela nezaniknou, zůstává Rusko (viz. kapitola Homofobní zákon v Rusku). ⁸⁾

A co se vlastně píše o homosexualitě v bibli? Věta ve Starém zákoně je jednoznačná - Kdyby muž souložil s mužem jako se souloží s ženou, oba spáchali ohavnost; jistě budou usmrceni, jejich krev je na nich. Častým argumentem je, že se jedná o starozákonní text, a my již nežijeme v době platnosti staré smlouvy, nýbrž nové. A co tedy text z Nového zákona, který zní: „Což nevíte, že nespravedliví nedostanou do dědictví Boží království? Nemylte se! Ani smilníci ani modláři, cizoložníci, rozkošníci ani lidé praktikující homosexualitu, zloději ani chamtivci, opilci, utrhači ani lupiči nebudou dědici Božího království.“ Může to působit dojmem, že pokud o takovém názoru pochybuje, staví se proti Božímu pohledu na homosexuální jedince.⁹⁾

A jak se staví česká společnost k adopci dětí homosexuály? „Jen třetina Čechů souhlasí, aby i gayové a lesby měli právo adoptovat děti.“ Což vyplynulo z průzkumu provedeného agenturou CVVM v červnu letošního roku. Homosexuálové mohou tento výsledek považovat za dobrý, jelikož lidí s náklonností k adopci dítěte homosexuály každý rok přibývá. V roce 2005 souhlasilo s adopcí dítěte homosexuálním párem pouze 19 % lidí, v roce 2009 souhlasilo již 23 % dotázaných.¹⁰⁾¹¹⁾

Výzkum, který byl proveden v Americe mezi více než 10 tisíci LGBT mladistvými ve věku 13 -17 let a obsahoval 97 otázek, poskytl nehezký obrázek na to, jakým obtížím tito mladí lidé čelí. Dotázaní mladiství měli mimo jiné popsat jednu věc ve svém životě, kterou by rádi změnili právě v danou chvíli a 18 % z nich odpovědělo pochopení, toleranci, nenávist, 15 % pak uvedlo, že by rádi změnili situaci v rodině, či své rodiče a 9 % uvedlo místo kde žije a s kým žije. Oproti tomu děti, které nebyli identifikované jako LGBT uváděli ve 20 % peníze, dluhy z 9 %, pak tělesnou váhu a zkušenosti a 7 % z nich uvedlo zdraví. Z daných odpovědí je vidět jasný rozdíl v tom, čemu musí mladistvé děti LGBT orientované čelit. ¹²⁾

Trpí lidé v České republice homofobií? „Homofobie v ČR podle mých zkušeností, není otázkou víry, ale měšťáckých předsudků.“ Takto vidí homofobii Jan Sidovský, jeden z prvních gayů, který vstoupil do registrovaného partnerství. V České republice dle jeho slov dochází ke stagnaci emancipaci gayů. Od doby, kdy byl přijat Zákon o registrovaném partnerství „jakoby všechno skončilo.“ Sidovský na sebe prozradil, že jeho comming out v roce 2000 mu pomohl nejen v nepříjemném sledování od bulváru, ale také nemusel nadále řešit, jaké kamarádky by měl zvát na večírky, aby si lidé nemysleli, že má nějaký vztah s nynějším partnerem. Podle Sidovského média nynější situaci gayů nijak neulehčují, naopak znesnadňují, kdy vykreslují gaye jako „zženštilou kreaturu v růžovém.“¹³⁾

Výrazem homosexuálové jsou označováni lidé citově a sexuálně orientovaní na stejné pohlaví. V případě ženského pohlaví se používá výraz lesbička, pro mužské pohlaví gay. Literatura zabývající se menšinami lidí, kteří nejsou orientování heterosexuálně, je označuje výrazem LGBT (lesbická, gay, bisexuální a transgender menšina). V práci bude rozebrána problematika tykající se pouze lesbiček a gayů v České republice.

Homosexuální projevy jedinců jsou známé již od počátku lidstva. V každém historickém období bylo homosexuální chování přítomno a v každé kultuře se lidé k homosexuálním jedincům chovali jinak. Řekové homosexualitu měli v oblibě dokonce více než heterosexualitu. Staří Řekové si vybírali mladíky, s kterými se pak oddávali sexuálním choutkám v lesích a pro rodinu, z které mladík pocházel, to znamenalo poctu. Římané, přistupovali k homosexuálním praktikám (v té době především muž s mužem) zcela jinak, než tomu bylo v Řecku. Starší Římané mohli souložit s vlastními otroky, ale v případě pohlavního styku se svobodným římským mladíkem, byla taková aktivita považována za trestný čin. Ve středověku byly homosexuální projevy náklonnosti tvrdě trestány. Křesťanská církev schvalovala sex jen v případě rozmnožování. Ve většině evropských měst byl od druhé poloviny 13. století zaveden trest smrti pro homosexuály. Po dlouhá století bylo nahlíženo na homosexualitu podobně a k výrazným změnám nedocházelo. Až v 19. století se začaly objevovat nové názory a organizace, které šířily osvětu o homosexuálech. Dnes v 21. století je homosexualita často probíraným tématem a lidé s touto orientací se nemusí ve většině zemí bát trestu smrti. Stejnopohlavní styk je již ve všech zemích Evropy legální, poslední zemí, která legalizovala homosexuální styk, bylo San Marino v roce 2001. Ostatní země legalizovaly stejnopohlavní styk o mnoho let dříve.¹⁴⁾

O homosexuálních menšinách v rovině právní, sociální, medicínské a psychologické se hovoří od 19. století. V roce 1897 se snažila organizace Wissenschaftlich-humanitäre zabývající se homosexualitou pod vedením zakladatele moderní sexuologie Magnuse Hirschfelda o odstranění její trestnosti. Od této doby se začaly postupně objevovat komunity gayů a lesbiček. V České republice lze hovořit o svobodném rozvoji komunit lesbiček a gayů až po roce 1989.¹⁵⁾

V 90. letech sehrálo důležitou roli v oblasti homosexuality z hlediska zákona Sdružení organizací homosexuálních občanů (SOHO). Soho usilovalo o zrušení zákona trestajícího homosexuální projevy mezi občany jednající ve vzájemné shodě a stanovení shodné věkové hranice pro homosexuální a heterosexuální aktivity. Dále o vynětí homosexuality ze seznamu nemocí, což se podařilo. Novelizací trestního zákona dne 1. 7. 1990 byly zrušeny zákony trestající homosexuální projevy mezi občany a byla stanovena shodná věková hranice pro homosexuální i heterosexuální aktivity na 15 let věku, v roce 1993 byla homosexualita vyjmuta ze seznamu nemocí. Od 1. července 2006 vstoupil v platnost zákon o registrovaném partnerství. ¹⁶⁾ V České republice není homosexualita trestným činem. Již v roce 1961 byla zrušena všeobecná trestnost homosexuálního chování.

Pojem gay se v obecné rovině užívá pro pojmenování homosexuálů, tedy mužů i žen. Nicméně jsou tak převážně označováni především homosexuálně orientovaní muži. Pro muže sexuálně orientovaného na muže se používají i jiná pojmenování, a to však hanlivého způsobu jako teplouš, buzerant, bukvice apod.

Na začátku 20. století se někteří lékaři a vědci domnívali, že homosexuálně orientovaní muži se liší od heterosexuálních určitými tělesnými znaky. Mívají širší pánev a užší ramena, jejich ruce a nohy jsou poněkud malé, vlasy mají nápadně měkké a hebké. Také mají často nedostatečný růst vousů, vyšší hlas a málo vyvinutý hrtan. Tyto teorie byly však o pár let později vyvráceny na základě dlouhodobých klinických zkušeností. ¹⁷⁾

Homosexuálně orientovaný muž se může projevovat dvojím způsobem. V prvním případě se muž cítí a chová mužsky. Nedochází u něj k narušení pohlavní identity a hovoří se tak o maskulinní mužské homosexualitě. Pokud však dojde k narušení pohlavní identity, jedná se o druhý případ projevování se homosexuálního mužského jedince, tedy femininního homosexuála. Tito muži mají silnou tendenci chovat se jako ženy. V erotické oblasti poté preferují maskulinní mužské homosexuály. Rádi vedou domácnost a často si vybírají ženská povolání, především související s módou, uměním, kadeřnictvím apod. ¹⁸⁾

Homosexuální žena bývá označována pojmem lesba či lesbička. Slovo lesba je odvozeno od života básnířky Sapfó, která žila kolem roku 600 před naším letopočtem na řeckém ostrově Lesbos. Byla první ženou, která se veřejně přiznala k citovému vztahu k ženě. Z nešťastné lásky k ženě skočila do moře a zabila se. ¹⁹⁾

Láska mezi homosexuálními ženami je méně nápaditá než láska mezi homosexuálními muži. Stejně jako u mužů homosexuálů, tak i u žen hovoříme o femininní a maskulinní homosexualitě. Femininní homosexuálky se chovají přirozeně žensky. U maskulinní lesbičky dochází k narušení pohlavní identity. Tyto ženy mají pro změnu sklony vybírat si typicky mužská povolání či se věnují typicky mužským sportům.

Coming out pochází z anglického come out - vyjít najevo, ale v českém významu pro něj nemáme vhodný ekvivalent. Nejčastěji bývá definován jako vnitropsychický konflikt mezi internalizovanou homofobií, která zahrnuje zvnitřnění a ztotožnění se sociálně negativními postoji k homosexuální orientaci a zároveň nově rozpoznaným nebo alespoň podstatně uvědomovaným vlastním erotickým zaměřením. ²⁰⁾

Proces coming out se dá přirovnat k výstupu po schodišti, které vede přes pět poschodí, z nichž na každém se člověk může na chvíli zastavit, popřemýšlet a pak pokračovat vzhůru. Někteří lidé stoupají rychle, jiní zpomalí na každém poschodí a přemýšlejí. Existují takoví, kteří nikdy nedosáhnou vrcholu. Každá lesba, gay a bisexuál se však nachází někde na tomto schodišti.

Na prvním poschodí se nacházejí lidé, kteří jsou zmateni. Pokoušejí se o nalezení odpovědi na otázku „Kdo jsem?“. Pociťují osobní zájem o homosexuální témata, možná osobnější než cítí, že by „měli“. Možná si všimli něčeho ne-heterosexuálního ve svých myšlenkách, pocitech a chování. Ptají se sami sebe „Jsem opravdu heterosexuální?“ Lidé na prvním poschodí mají tři možnosti. Zaprvé, přijmout, že mohou být homosexuální a vystoupat na druhé poschodí. Za druhé, připustit si možnost tohoto stavu, ale odmítnout ho a pokoušet se o svoji přeměnu na 100 % heterosexuála. Nebo zapřít, kdo opravdu jsou, popírat své pocity, myšlenky a potřeby. Z těchto lidí se velmi často stanou útoční homofobové, kteří u ostatních odsuzují to, čeho se sami odříkají.

Na druhém poschodí lidé začnou přemýšlet o tom, že se liší od ostatních. Myslí si, že mohou být lesby, gayové nebo bisexuálové, ale před rodinou a přáteli stále vystupují jako heterosexuálové. Často se cítí ztraceni a snaží se smířit se svými pocity odlišnosti. Cítí, že už nejsou „těmi samými osobami“. Hlavní otázka v tomto období zní: „Co to znamená?“. Lidé přemýšlejí o tom, zda jim přijetí své homosexuální totožnosti přinese nějaký prospěch a jaké mohou být nevýhody. Někteří si uvědomí a přijmou své homosexuální pocity, ale mají potíže s jejich přijetím jako své totožnosti a se spojováním sebe sama s pojmy „lesbická“, „gay“ nebo „bisexuální“. Jednoduše nemají z těchto pojmů příjemný pocit. Často si myslí „Přitahují mě lidi stejného pohlaví, ale to ze mě nedělá homosexuála. Je to pravděpodobně jen fáze mého života, která za chvíli přejde. Možná jsem bisexuál.“ Existují lidé, kteří si uvědomí svoji sexualitu, ale mají pocit hanby a viny z toho, že jsou homosexuální. Tito lidé patří do „rizikové skupiny“ – nenávidí sami sebe. Mnozí z této skupiny spáchají nebo se pokusí spáchat sebevraždu, někteří si vypěstují problém se závislostí na alkoholu nebo s jinou závislostí, nebo provozují nebezpečný sex.

Ti na třetím poschodí již přijali, že být gay může být kladem. Chtějí se zkontaktovat s jinými lidmi, aby zažili dobrý pocit z příslušnosti ke komunitě. Pokud je jejich hledání úspěšné, posílí to jejich totožnost a postoupí dále nahoru. Nicméně pokud se jejich kontakt s jinými lesbami, gayi a bisexuály nezdaří a nezažijí tak pocit z příslušnosti ke komunitě, mohou se vyhýbat dalšímu kontaktu s gay komunitou a hodnotit hůře svoji totožnost. Avšak toto vše se může změnit dalším kontaktem s homosexuální komunitou.

Lidé, kteří se označují za lesby, gaye nebo bisexuály se nacházejí již na čtvrtém poschodí. Přijímají svoji totožnost jako pozitivní věc. Nelíbí se jim skutečnost, že si ostatní mohou myslet, že jsou heterosexuálové. Cítí potřebu říct ostatním pravdu. Nicméně, před tím než jim ji řeknou, potřebují vědět, jestli budou přijati a co budou dělat, pokud je ostatní odmítnou. Navzdory skutečnosti, že tito lidé odhalí svoji sexualitu mnoha lidem, stále se vyskytují příležitosti, kdy předstírají, že jsou heterosexuálové. Jestliže čelí záporným nebo útočným postojům, mohou se u nich rozvinout pocity hněvu.

Lidé, kteří zcela přijali svoji sexualitu, se nacházejí na pátém poschodí. Jsou spokojení a pyšní na všechny stránky své totožnosti.²¹⁾

²²⁾

Vychovávání dětí homosexuálními páry je ve společnosti stále rozporuplné téma. Názory na výchovu dětí homosexuály jsou velmi rozdílné. Část společnosti souhlasí s tím, aby mohli homosexuálové vychovávat děti jako heterosexuální páry, část souhlasí s výchovou, ale za jistých podmínek, a část společnosti je zásadně proti tomu.

Oproti jiným státům evropské, jako je Dánsko nebo Švédsko, kde je adopce dětí homosexuálními páry uzákoněna, v České republice homosexuálové adoptovat děti nemohou. Rozlišují se zde tři druhy adopce - individuální adopce, společná adopce a adopce dítěte partnerky/partnera. V případě registrovaného partnerství je však individuální i společná adopce zakázána. Co se týká adopce dítěte partnera či partnerky z předchozích heterosexuálních svazků nebo dítěte narozené partnerce po umělém oplodnění, tak to ve stejnopohlavním svazku nelze. A to ani v případě, že páry registrovány nejsou. Pro registrované páry, které chtějí být rodiči, je tu možnost pěstounské péče, avšak to lze pouze individuálně. To znamená, že se pěstounem stává pouze jedna osoba z registrovaného páru.²³⁾

V jiných zemích, kde je osvojení dětí homosexuálními páry povoleno, již vyrůstají děti v jednopohlavních rodinách. K dispozici je mnoho výzkumů, které se zabývaly dětmi vychovávanými homosexuální páry. Bylo zcela prokázáno, že takové děti nejsou neurotické, nejsou častěji homosexuální a ani není narušeno jejich postavení v kolektivu vrstevníků. Z odborného hlediska tedy neexistují žádné argumenty, proč by homosexuálové nemohli vychovávat vlastní nebo osvojené děti. ²⁴⁾

Otázkou tohoto diskutabilního tématu je, zda je česká společnost schopná přijmout dítě vychovávané homosexuálními páry do společnosti. Je ale jasné, že pro každé dítě je lepší mít milující rodinu, než být v dětském domově. Ovšem existuje mnoho argumentů, které stále mluví proti. Jedním z nich je, že dítě potřebuje bezprostředně poznat opačné pohlaví. Dítě se tak identifikuje s rodičem stejného pohlaví, čímž přejímá jeho hodnoty a do budoucna se učí poznávat společnost opačného pohlaví, rozvíjí komunikaci s ním a s tím si spoluvytváří vlastní identitu. Dalším argumentem je zachování tradičních hodnot rodiny. Vychází se z převažující křesťanské tradice Evropy, která zakládá vznik rodiny na spojení muže a ženy a reprodukci lidstva založené právě na tomto vztahu.Tím, že dítě nepozná tradiční pojetí rodiny kvůli výchově homosexuálním párem, se začne tato tradice vytrácet a s tím i spojená přirozená reprodukce lidí ²⁵⁾

²⁶⁾

Pojem homofobie je složenina řeckých slov, označující diskriminaci či odpor k homosexuálům. Tak jak jej známe dnes, ho poprvé použil americký psycholog Georg Weinberg v roce 1972. Definoval homofobii jako: „Strach z homosexuálů spojený se strachem z nákazy a strachem z oslabení hodnot, za něž se bojovalo - domova a rodiny. Byl to náboženský strach a projevoval se tak, jak je u strachu obvyklé - velkou brutalitou.“

Mnoho vědců se zabývá tím, jak homofobie vůbec vznikla. V časopise Journal of Abnormal Psychology se skupina amerických vědců zamyslela nad možností, že u jisté části mužských homofobů se může skrývat vlastní potlačená homosexualita, se kterou se nedokázali vyrovnat. Tedy, že největší homofobové jsou gayové, kteří se se svou orientací nedokázali poprat. Další teorie o vzniku homofobie vychází z konzervatismu či demoralizace společnosti. To se projevuje především u starších generací.²⁷⁾

Homosexuální jedinci se domáhají svých práv a snaží se vysvětlit společnosti, že jsou naprosto normální jedinci. K tomu jim napomohl i Evropský parlament a v roce 2006 prohlásil den 17. května za Mezinárodní den boje proti homofobii, čímž dodal spoustě homosexuálům odvahu.

Až do roku 1993 byla homosexualita v Rusku pokládána za zločin a poté, do roku 1999, za duševní nemoc. V roce 2013 se do ruské Státní dumy dostal k projednání zákon, který zakazuje propagaci homosexuality mezi mládeží. Tento zákon byl dne 30. června 2013 schválen ruským prezidentem Vladimírem Putinem a o den později, tj. 1. července 2013 se stal platným. Cílem zákona, jak tvrdí jeho autoři, je ochránit děti před „propagandou“, která spočívá v odmítání tradičních rodinných hodnot. Dle zákona je tato „homosexuální propaganda“ definována jako „šíření informace zaměřené na formování netradičního sexuálního chování mezi dětmi, naznačující, že toto chování je přitažlivé a také nepravdivě tvrdit, že tradiční a netradiční vztahy jsou sociálně na stejné úrovni.“ ^{28) 29) 30)}

I v 21. století žijí homosexuálové po celém Rusku na okraji společnosti, a proto zde předsudky vůči LGBTI menšině stále přetrvávají a dochází tak k násilnostem a dokonce i k vražedným útokům vůči těmto jedincům. Nyní, s příchodem tohoto zákona, hrozí běžným občanům za projevy na veřejnosti a šíření informací o homosexualitě peněžité tresty až do výše 5.000 rublů (zhruba 3.000 Kč). Zákon se vztahuje i na cizince, kterým by v takovém případě hrozilo zadržení po dobu až 15 dní, následné vyhoštění z Ruska a pokuta do výše 30.000 Kč. ³¹⁾

Jelikož je ruská společnost stále pod silnou diktaturou, zastávají ruští občané většinový názor, že homosexualita je nechutná a takovýto jedinci by se měli léčit, izolovat či zcela vymýtit. Z průzkumu, který provedla společnost Levada Center v březnu 2013 vyplynulo, že 85 % Rusů je proti manželství homosexuálů, 50 % se cítí podrážděně a znechuceně a 34 % považuje homosexualitu za nemoc. Tento názor vede k tomu, že 22 % lidí si myslí, že by se homosexualita měla nuceně léčit. Další 10 % je dokonce proto, aby tito jedinci byli zcela izolováni od společnosti a 5 % je pro úplné vyhlazení takto sexuálně orientovaných občanů. ³²⁾

Tento homofobní zákon pobouřil většinu světa a na mnoha místech tak rozpoutal veřejné protesty, které usilují o zrušení tohoto kontroverzního zákona. Ke kritice se přidalo také mnoho hvězd showbyznysu, jako například americký herec a scenárista Harvey Fierstein či herec George Takei, kterého můžeme znát z akční sci-fi Star Trek. Mnozí označují tento zákon za opsaný z nacistické učebnice či přímo za fašistický zákon a vyhlášení tak války homosexuálům. Kromě USA a Británie se k ostré kritice přidalo také Německo. Německá ministryně spravedlnosti Sabine Leutheusserová-Schnarrenbergerová uvedla, že vyloučením homosexuálů ze společnosti učinilo Rusko další velký krok k otevřené diktatuře. ³³⁾

V letošním roce se také mají uskutečnit zimní olympijské hry v ruském Soči, což mnoho lidí z celého světa, a to především samotné sportovce a diváky, kteří jsou homosexuálové, uvádí do rozpaků a úvah o tom, zda-li se vůbec olympijských her zúčastní. Jedním z důvodů jejich rozmýšlení je fakt, že ruští politici pohrozili tím, že i během olympiády budou policisté striktně trvat na dodržování homofobního zákona. A proto někteří kritici zákona volají po tom, aby byly letošní olympijské hry zcela bojkotovány. Většina zástupců států ovšem na tak razantním kroku netrvá, ale někteří zastávají názor, že by se olympiáda v Rusku konat neměla a měla by být přesunuta do jiného státu. Mezi nejčastějšími návrhy byl například i kanadský Vancouver, ve kterém již jednou olympijské hry proběhly, a který je tedy připraven ruské Soči nahradit. ³⁴⁾

Dva muži, rozdílné barvy pleti s odlišnou kulturou pocházející každý z jiného kouta světa, přesto si rozumí a mají mnoho společného. David a Matthew společně žijí ve Spojených státech dvanáct let. V New Yorku spolu uzavřeli sňatek a adoptovali si z Afriky chlapečky ve věku tří a pěti let. Jak sami říkají New York je z hlediska tolerance jejich sexuální orientace přátelským velkoměstem, kde mají mnoho přátel, zejména homosexuální párů s kterými se vzájemně navštěvují, plánují společné výlety a také si vypomáhají při hlídání děti. Oba partneři mají náročné povolaní, střídají si směny v zaměstnání, aby se svým dětem mohli věnovat naplno celý den. Pětiletý Raul mimo svých koníčků, také jednou za čtrnáct dní navštěvuje komunitu, kde se schází s jinými dětmi také adoptovanými homosexuálním párem respektive z homoparentální rodiny. Dětský psycholog s dětmi mimo jiné rozebírá i odlišnosti plynoucí z homoparentality a připravuje je, na případné negativní postoje se kterými se mohou setkat u jejich vrstevníků z heterosexuálních rodin. Z jednoho pohledu je kosmopolitní New York jedním z nejpůsobivějších měst plný možností, zábavy, označován mimo jiné i za ráj homosexuálů, z druhého pohledu městem nebezpečných lidí a nebezpečných situací.

I možná z druhého hlediska by homosexuální pár rád vychovával děti v České republice. Shodli se na koupi domu v Davidově rodném městě kousek za Prahou. K realizaci koupě došlo, ovšem chybí odhodlání se přestěhovat, denně zvažují otázky typu: Jak je přijme jejich okolí? Nebude jim vadit jejich homosexuální orientace? Dokážou je přijmout jako homoparentální rodinu? Nebudou oni a jejich děti vystavěny diskriminaci? Česká republika se jeví jako tolerantní stát vůči homosexuálním jedincům, ale je tomu opravdu tak? Postoji a názory jaké česká společnost zaujímá k otázce homosexuality a zejména pak tolerancí homosexuálních párů se zabývá následující práce.

Výzkum byl uskutečněn prostřednictvím rozhovorů se třemi respondenty. Zúčastnily se ho dvě ženy ve věku 28 a 34 let a jeden muž, kterému je 25 let. Všem dotazovaným bylo položeno 11 stejných otázek. Cílem dotazování bylo nalézt odpovědi na otázky, jako např. v kolika letech se respondenti přiznali ke své orientaci, a jaká byla poté reakce jejich rodiny a okolí. Dále zda kvůli své orientaci přišli o někoho blízkého a byl-li na ně někdy vyvíjen psychologický nátlak. Důležitá byla též otázka tolerance homosexuality v zaměstnání, či to pro ně představuje problém. V závěru rozhovoru byl zjišťován postoj samotných homosexuálů k osvojování dětí a také jaký mají názor na vedení plnohodnotného života v České republice.

V otázce přiznání se, ke své orientaci bylo zjištěno, že všichni tři respondenti o své orientaci veřejně promluvili okolo věku 18 let. Jedna s žen dokonce přiznala, že byla drogově závislá a uznala, že jednou z možných příčin, proč začala brát drogy, byla právě její sexuální orientace a strach se ke své orientaci přiznat. Druhá dotazovaná zase raději odjela z města, ve kterém do té doby žila a odstěhovala se do Prahy, kde sama po několika měsících hodnocení této situace řekla, že už je čas o tom mluvit nahlas. Ke všem respondentům se rodina zachovala dobře a jejich orientaci respektovala a dokonce rodiče vždy již něco tušili. Jedné z dotazovaných rodina dokonce řekla: „Je jedno, kde se láska vezme, hlavně že je“. Psychologický nátlak nebyl ani na jednoho z dotazovaných vyvíjen a jejich rodiny je respektují takové, jací jsou. Pouze jedna z dotazovaných žen uvedla, že občas přijdou poznámky o tom, že si komplikuje život a zda to ještě náhodou nechce přehodnotit.

Na otázku, zda přišli dotyční o někoho blízkého po jejich přiznání, byla odpověď ne. Bylo zde ovšem určité ale, a to především v okamžiku přiznání. Dotazovaní přiznali, že někteří přátelé ze začátku nevěděli, jak se k tomuto zjištění postavit. Ve všech rozhovorech byla kladně hodnocena i otázka, která se dotazovala na situaci, ve které by je někdo slovně urážel kvůli orientaci a jestli se jich někdo z heterosexuálů zastal.

Z otázek týkajících se oblasti zaměstnání vyplynulo, že u všech tří dotazovaných o jejich sexuální orientaci v práci vědí. Pro zajímavost můžeme uvést, že respondent muž se živí jako barman, jedna z žen jako produkční a druhá žena nyní jako instruktor lyžování a snowboardingu v horském středisku. Jedna z dotazovaných přiznala, že díky své orientaci se dostala do konfliktu se svou nadřízenou. Po několika neúspěšných pokusech celou věc urovnat, se nakonec stejně rozhodla sama ze zaměstnání odejít.

Názory na adopci dětí homosexuálními páry se poněkud lišily. Muž pro adopci dětí byl, ale ženy si až tak jisté nebyly a nemají v této otázce zcela jasno. Hlavním důvodem pro nejasnost se jeví to, že si ženy nejsou jisté, zda je společnost připravena nesoudit děti homosexuálů. Na tuto otázku navazovala otázka, jestli homosexuály v něčem jejich orientace omezuje a dostalo se nám odpovědi, že občas určitě ano. Jedna z žen uvedla jako důvod omezení právě to, že její děti nikdy nebudou mít geny jejího partnera.

Poslední dvě otázky se týkaly spíše globálního charakteru. Dotazovaly se na to, jestli je Česká republika místem umožňujícím homosexuálně orientovaným jedincům žít plnohodnotný život. Respondenti se víceméně shodli na tom, že plnohodnotným životem v České republice žít mohou, i když čas od času na určité „maloměšťáctví“ a předsudky stále narážejí. Shoda padla i v tom, že jiná situace je v Praze, kde je již tolerance vysoká oproti menším městům či na venkově.

Dalším krokem bylo provedení kvalitativního výzkumu formou rozhovorů s heterosexuálně orientovanými jedinci. Rozhovorů se zúčastnilo deset lidí ve věkové škále 16-65 let. Cílem kladených otázek bylo zjistit, jaký postoj zaujímají heterosexuálové vůči homosexuálům. Dílčími cíli bylo nalézt stanoviska heterosexuálů vůči coming outu homosexuálů, homofobii, adopci dítěte homosexuálním párem a k životní situaci takto orientovaných jedinců v České republice.

Lidé, kteří se zúčastnili rozhovorů, si utvořili názor o homosexuálně orientovaných jedincích převážně na základě informací od rodiny, z médií především internetových a od přátel takto orientovaných. Znaky homosexuálního chování jsou dle poloviny účastníků rozpoznatelné a to především u jedinců mužského pohlaví. Druhá polovina účastníků rozhovoru přiznává, že homosexuály nedokáže jednoznačně rozpoznat vzhledem k individualismu každého z nich. Veřejnost má v dnešní době ještě stále vůči této menšině předsudky, což by ale mohla zlepšit větší informovanost o homosexualitě obecně, kontakt s těmito lidmi a větší otevřenost vůči nim. Homofobní chování ve smyslu diskriminace či odporu vůči homosexuálům bylo všemi účastníky rozhovoru odsouzeno. Slovy jednoho účastníka: „Nesouhlasím s žádnými projevy násilí, posměšků atd. Homosexuálové jsou stejně tak lidmi jako heterosexuálové”. Pokud by byl homosexuální pár hanlivě urážen na veřejném místě, někteří z účastníků rozhovoru by se páru slovně zastali (pokud by dotyčné znali), ostatní by se dané situaci vyhnuli, jelikož nemají rádi konflikty. Lidé si myslí, že homosexuálně orientovaní jedinci jsou v určitých aspektech života „ošizeni“ příkladem je výběr partnera, adopce dítěte a rozdílná práva mezi homosexuály a heterosexuály. Účastníci rozhovoru dále poznamenali, že coming out může být pro homosexuály těžký, především pak z hlediska reakcí a přijetí či nepřijetí rodinou, přáteli, kolegy v práci ale na druhou stranu si myslí, že jim jejich přiznání dá svobodu a možnost vést klidnější život. Coming outu značně napomáhá i fakt, že se k homosexuální menšině hlásí i známé osobnosti s čímž naprostá většina vyzpovídaných souhlasí, v ČR: Jan Musil, Aneta Langerová, pár Pavel Vítek a Janis Sidovský,,ve světě je již dlouho známá homosexuální orientace u Eltona Johna. V roce 2010 se ke své orientaci přiznal i zpěvák Ricky Martin, který se nyní snaží adoptovat holčičku.

Co se týče adopce dětí homosexuálním párem v ČR, většina účastníků rozhovoru s adopcí souhlasí a jako důvod uvedli, že bude dítěti lépe alespoň v nějaké rodině, než v dětském domově. Někteří však řešili dopad adopce osvojeného dítěte na jeho budoucí životní situaci, a proto se vyjádřili v tomto směru negativně. Obecně je Česká republika vnímána všemi účastníky jako země, kde mohou homosexuálové žít hodnotný život. I když oproti USA, kde mohou homosexuální páry uzavírat sňatky a adoptovat děti, je ČR ještě pozadu.

Kvantitativního výzkumu se zúčastnilo celkem 217 respondentů - 3/4 žen a 1/4 mužů. Přičemž většina respondentů byla ve věku od 18 do 30 let. V úvodu bylo zjišťováno, zda respondenti znají ve svém blízkém okolí homosexuálního člověka. 81 % respondentů uvedlo, že znají ve svém okolí alespoň jednoho homosexuála. Dále se 52 % respondentů domnívá, že se kolem nich pohybuje homosexuální jedinec, který svou homosexuální orientaci tají. Cílem bylo také zjistit, jak respondenti vnímají homosexualitu. Téměř 83 % dotazovaných chápe homosexualitu jako typ sexuality. Ostatní to považují za odchylku od normálu a dokonce 5 respondentů považují homosexualitu za duševní poruchu. Svůj postoj k homosexuální orientaci respondenti ohodnotili z větší části pozitivně či neutrálně. Našlo se však 11 % respondentů, kteří se k homosexualitě staví negativně. Je však rozdíl mezi tím, zda se homosexuální páry projevují na veřejnosti mezi heterosexuály či jen v soukromí? Vadí lidem projevy na veřejnosti homosexuálního páru více než heterosexuálního? To bylo předmětem zjišťování další otázky, kdy 40 % dotazovaných nepovažuje rozdíl mezi projevy na veřejnosti u heterosexuálního a homosexuálního páru, dalším 31 % je to jedno a zbylým 29 % to vadí více než u heterosexuálů. Jak již bylo výše uvedeno, ženská homosexualita je méně nápadná než ta mužská. Vnímají tedy lidé projevy na veřejnosti gayů více než projevy lesbiček? Dle dotazníkového šetření 67 % respondentů nevidí rozdíl v chování na veřejnosti mezi lesbičky a gayi, 22 % vnímají více na veřejnosti mužskou homosexualitu a zbytek to vnímá přesně naopak. Zajímavé je, že ženskou homosexualitu vnímají více než tu mužskou převážně ženy. K pojmenování homosexuálních jedinců je užito často hanlivých výrazů. Ze všech respondentů však téměř 25 % pravidelně užívá těchto výrazů. 3/4 buď nikdy takových pojmenování nepoužilo či zcela výjimečně. Další otázka se týkala souhlasu s registrovaným partnerstvím. Přes 86 % dotazovaných souhlasí se zákonem o registrovaném partnerství. Velká většina souhlasila s registrovaným partnerstvím. Dá se říci, že lze hovořit o vysoké toleranci. Jak je to ovšem s vychováváním či osvojováním dětí? Polovina dotazovaných nemá žádné výhrady k vychovávání dětí homosexuálními páry. 10 % dotazovaných je bezprostředně proti tomu. 18 % souhlasí s výchovou, ale jen v případě, že je jeden z páru biologickým rodičem dítěte. Ostatní souhlasí s výchovou dětí u homosexuálního páru za podmínek, že o dítě nejeví nikdo jiný zájem.

Cílem dotazníkového šetření bylo zjistit, jak je to s tolerancí vůči homosexuálním jedincům v České republice. Na základě získaných výsledků je tolerance vysoká. Jediný problém, který přetrvává u poloviny respondentů, je možnost výchovy dětí u homosexuálního páru, přičemž tato polovina s tím buď nesouhlasí, nebo souhlasí za určitých podmínek.

Závěrem lze konstatovat, že Česká republika se může řadit mezi tolerantní vůči homosexuálním jedincům, což uznali i dotazovaní homosexuálové a vyplynulo to i z námi vedených rozhovorů a dotazníku s heterosexuály.

I v otázce homofobie se obě strany shodují. Homosexuálové sami přiznali, že dnes se už necítí být tak diskriminovaní jako například za dob komunismu, kdy bylo nemyslitelné se ke své sexuální orientaci přiznat, aby mohli být společností bráni jako každý jiný občan. A i dotazovaní heterosexuálové homofobii jednoznačně odsoudili jako špatnou.

Co se týče adopce či osvojení dětí, bylo zajímavé zjistit, že dotazovaným heterosexuálům adopce homosexuálními páry až tolik nevadila a za určitých podmínek by k ní i svolili. Problém řeší spíše sami homosexuálové, kteří stále mají obavy z toho, aby jejich děti byli opravdu českou společností přijati a nemuseli se potýkat i oni s nějakou diskriminací či dokonce šikanou. Proto si myslíme, že o tomto tématu by se mělo ještě více mluvit a možná i učinit nějakou osvětu, aby heterosexuálové přestali mít předsudky a zamysleli se i nad tím, že dětem bude lépe v rodině např. lesbického páru než v dětském domově či v jiných ústavních zařízeních.

Můžeme tedy říci, že situace se pro homosexuály opravdu lepší, ale určitě bude ještě nějakou dobu trvat, nežli se situace naprosto zlepší a možná bude muset přijít ještě další generace, která už bude brát všechny lidi stejně a nebude dělat žádné rozdíly kvůli lidské sexuální orientaci.

Vaše pohlaví: žena Váš věk: 28 let Vaše povolání: Produkční

1. V kolika letech jste se rozhodl/a říci svému okolí (rodině) o své orientaci?

Ke své sexuální orientaci jsem se své rodině a okolí přiznala, když mi bylo 19 let. Odjela jsem z města, ve kterém jsem do té doby žila a odstěhovala se do Prahy, kde jsem si sama po x měsících hodnocení té situace řekla, že už je čas o tom mluvit nahlas. Poté jsem to oznámila doma a blízkým přátelům.

2. Jak toto zjištění Vaše okolí (rodina) přijala?

Rodina dobře, neboť mi sdělili, že to tušili, a že jsou rádi, že se mi bude teď lépe dýchat. Dokonce mi řekli, že je jedno, kde se láska vezme, hlavně že je.

3. Byl na Vás někdy z okruhu Vašich blízkých vyvíjen psychologický nátlak směřující k tomu, že je Vaše orientace špatná?

Ano, samozřejmě že obecně to doma respektují, ale občas přijdou poznámky o tom, že si komplikuji život a zda to ještě náhodou nechci přehodnotit.

4. Když jste svému okolí řekl/a, že jste gay/lesbička přišel/a jste o někoho blízkého?

Ne.

5. Zažil/a jste někdy situaci, ve které Vás někdo slovně kvůli Vaší orientaci urážel a zastal se Vás někdo z heterosexuálů?

Ano.

6. Vědí o Vaší sexuální orientaci ve Vašem zaměstnání?

Ano, vědí a chlapy mě za to zbožňují.

7. Přišel/a jste někdy o zaměstnání kvůli své orientaci?

Ne úplně, odešla jsem sama, ale ano, dostala jsem se díky mé sexuální orientaci do tak špatného stavu se svou nadřízenou, že jsem se po několika pokusech věc urovnat rozhodla odejít. Díky Bohu za lepším.

8. Omezuje Vás v něčem Vaše sexuální orientace?

Ano. Moje děti nikdy nebudou mít geny mého partnera.

9. Jste pro adopci homosexuálními páry?

Nemám v tom úplně jasno. Na jednu stranu ano, na druhou si nejsem jista, zda je společnost připravena nesoudit děti homosexuálů.

10. Je podle Vás ČR z hlediska tolerance homosexuálů místem, které Vám umožní žít plnohodnotný život?

Víceméně ano.

11. Myslíte si, že je v ČR situace tolerance vůči homosexuálům přijatelná?

Myslím, že ano. Jiné je to asi v Praze, kde žiji a např. na Moravě, kde je i větší počet věřících, ale za mě a můj život v hlavním městě mohu říci, že tolerance je přijatelná.

Věk: 45 Pohlaví: žena Bydliště - počet obyvatel ve městě, v kterém dotazovaný žije: 10 000

1. Kdo ovlivnil nejvíc Váš názor na homosexualitu a lidi, kterých se týká?

Především v poslední době internetové články a média.

2. Myslíte si, že je homosexualita rozpoznatelná u jedinců, kterých se týká?

To je individuální, u některých jedinců ano, především u gayů s projevy zženštilosti.

3. Co by podle Vás mohlo překonat předsudky heterosexuálů vůči homosexuálním jedincům?

Lepší osvěta. Spousta lidí dle mého názoru stále považuje homosexualitu za nemoc.

4. Pokuste se vžít do role homosexuála a zamyslet nad tím, co by Vám nejvíce vadilo?

Při citových projevech na veřejnosti nevyžádaná pozornost ostatních. Rozdílná práva od heterosexuálů- nemožnost uzavřít sňatek. Případná diskriminace v běžném životě.

5. Přestavte si, že se někdo ve Vašem městě přizná ke své homosexuální orientaci. Domníváte se, že to způsobí potíže v soužití s ostatními lidmi ve Vašem městě?

V sousedství by to jistě vzbudilo pozdvižení, dle mého názoru zejména u starší populace.

6. Představte si, že k vám do práce přišel nový kolega lesbička nebo gay. Jaké by asi byly Vaše první myšlenky?

Co když na mě bude něco zkoušet.

7. Jaký je Váš názor na homofobní chování myšleno diskriminací či odporem k homosexuálům?

Nesouhlasím s žádnými projevy násilí, posměšků atd. Homosexuálové jsou stejně tak lidmi jako heterosexuálové.

8. Představte si, že jste se ocitli v bezprostřední blízkosti situace, kdy je homosexuální pár vystaven velmi hanlivým slovním urážkám, jaká by byla Vaše reakce?

Nevěnovala bych tomu pozornost, mám strach z případných konfliktů.

9. Jak by podle Vás ovlivnilo schválení zákona o uzavírání sňatku sociální situaci homosexuálů?

Jistě by to zkvalitnilo jejich život a necítili se tak diskriminováni vůči heterosexuálům.

10. Kdybyste měli nechat adoptovat dítě, o které nemají zájem žádní manželé, dali byste jej homosexuálnímu páru?

Pokud by spolu žili již nějakou dobu určitě, mohou stejně tak vytvořit láskyplný domov jako heterosexuálové.

11. Myslíte si, že je správné, že se k homosexualitě hlásí i známe osobnosti?

Určitě, a dle mého názoru je to velký krok dopředu, mohou ostatním homosexuálům dodat odvahu k odhalení své identity.

12. Je podle Vás Česká republika místem, které jim umožňuje žít kvalitní život?

V porovnání s Evropou bych řekla, že ano, ale co se týče USA, jsme v právech homosexuálů pozadu.

1. Znáte ve svém blízkém okolí člověka, který je homosexuálně orientovaný?

a) ano

b) ne

2. Znáte ve svém blízkém okolí člověka, o kterém se domníváte, že je homosexuál, ale ke své homosexuální orientaci se ještě veřejně nepřiznal ?

a) ano

b) ne

3. Jak vnímáte homosexualitu?

a) odchylka od normálu

b) typ sexuality

c) duševní porucha

4. Ohodnoťte svůj postoj k homosexualitě

a) pozitivní

b) spíše pozitivní

c) neutrální

d) spíše negativní

e) negativní

5. Jsou Vám nepříjemné projevy homosexuálního chování na veřejnosti více než projevy heterosexuálního páru?

a) ano

b) spíše ano

c) spíše ne

d) ne

e) je mi to jedno

6. Vadily by Vám homosexuální projevy na veřejnosti u ženské homosexuality méně než u té mužské?

a) ano

b) ne, není v tom rozdíl

c) ne, spíše naopak

7. Užil jste někdy hanlivé výrazy („buzík“, „teplouš“ apod.) k označení homosexuální orientace člověka?

a) ano, ale jen párkrát

b) ano, často

c) nikdy

8. Souhlasíte s tím, že homosexuálně orientovaní lidé mají mít možnost uzavírat registrované partnerství?

a) ano

b) ne

9. Homosexuální pár, který žije ve společné domácnosti, by dle mého názoru děti:

a) mohl by vychovávat opuštěné děti, o které již nikdo jiný nejeví zájem

b) mohl vychovávat jakékoliv děti

c) vychovávat mohl jen v případě, že je jeden z páru biologický rodič

d) vychovávat vůbec neměl

10. Jste

a) muž

b) žena

11. Kolik je Vám let?

a) 18 a méně

b) 19-30

c) 31-50

d) 51 a více

Knižní:

1. BEŇOVÁ, Kateřina a kol. Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v ČR. Praha: Úřad vlády ČR, 2007. ISBN 978-80-87041-33-8
2. BRZEK, A., PONDĚLÍČKOVÁ-MAŠLOVÁ, J. Třetí pohlaví?. Praha: Scientia Medica, 1992, 124 s. ISBN 80-855-2603-4.
3. FREUND, Kurt. Homosexualita u muže. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, 1962, 274 s.
4. STEHLÍKOVÁ, Džamila, Jiří HROMADA a Ivo PROCHÁZKA. Homosexualita, společnost a AIDS v ČR. Praha: Sdružení organizací homosexuálních občanů (SOHO) v České republice, 1995, 140 s.
5. WEISS, Petr a kol. Sexuologie. Praha: Grada, 2010. ISBN 978-80-247-2492-8
6. WEISS, P. Sloupky o sexu: 40 úvah o sexu a vztazích. Praha: Mladá Fronta, 2010. 142 s. ISBN 978-80-204-2188-3

Internetové:

1. DIVIŠ, Libor. Je homosexuální chování hřích?. [online] obohu.cz [cit. 2014-01-31] Dostupné z: http://www.obohu.cz/biblicke-rozbory/je-homosexualni-chovani-hrich
2. HROMADA, Jiří. Historie SOHO a GI v ČR. [online].[cit. 2013-11-15]. Dostupné z: http://gay.iniciativa.cz/www/index.php?page=clanek&id=5
3. JANDOUREK, Jan. Rusko a homosexuálové - bude se pokutovat a deportovat [online]. reflex.cz. 2013 [cit. 2014-01-28] Dostupné z: http://www.reflex.cz/clanek/info-x/50760/rusko-a-homosexualove-bude-se-pokutovat-a-deportovat.html
4. JANOUCHOVÁ, Marcela.CVVM: Většina obyvatel odmítá adopci u homosexuálů. [online]. Novinky.cz. [cit. 2013-11-30]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/domaci/173115-cvvm-vetsina-obyvatel-odmita-adopci-u-homosexualu.html
5. PÁLKOVÁ, Šárka. Adopce dětí homosexuály? Před volbami jsou politici překvapivě smířliví, [online]. Lidovky.cz. [cit. 2013-11-30]. Dostupné z: http://www.lidovky.cz/adopce-deti-homosexualy-dulezite-je-zazemi-ditete-ne-orientace-rodicu-1em-/zpravy-domov.aspx?c=A131017_114908_ln_domov_spa
6. PROCHÁZKA, Ivo, HROMADA, Jiří. Společenská diskriminace lesbických žen, gay mužů a bisexuálů v České Republice, [online].[cit. 2013-11-30]. Dostupné z: http://gay.iniciativa.cz/www/index.php?page=clanek&id=256
7. SIDOVSKÝ, Jan. Českou společností se skrytě plíží homofobie. [online]. iDNES. Cz. 2010 [cit. 2013-12-28]. Dostupné z:http://zpravy.idnes.cz/janis-sidovsky-polemizuje-ceskou-spolecnosti-se-skryte-plizi-homofobie-1q1-/zpr_archiv.aspx?c=A100131_095522_kavarna_chu
8. VRUBELOVÁ,Jana. Doživotí pro homosexuály. Uganda schválila kritizovaný zákon.[online] idnes.cz 2013[cit. 2014-01-31] Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/dozivoti-pro-homosexualy-uganda-schvalila-kritizovany-zakon-p64-/zahranicni.aspx?c=A131220_132011_zahranicni_vrl
9. Česká vláda nepodpořila homosexuály na olympiádě v Soči. [online]. Aktualne.centrum.cz. 2013 [cit. 2013-12-26]. Dostupné z:http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=79826
10. Klaus má strach. Tentokrát z homosexualismu. [online]. Mladá fronta E15.cz. 2011 [cit. 2013-12-27]. Dostupné z:http://zpravy.e15.cz/domaci/udalosti/klaus-ma-strach-tentokrat-z-homosexualismu-688320
11. Papežův názor není převratný. Vadí nám jen homosexuální praktiky, říká arsibiskup.[online]ihned.cz 2013[cit. 2014-01-31] Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/c1-60334720-katolicka-cirkev-homosexualove-papez
12. Homosexuální styk je zložin proti přirozenosti, rozhodl indický soud. [online] lidovky.cz 2013[cit. 2014-01-31] Dostupné z: http://www.lidovky.cz/homosexualni-styk-je-zlocin-proti-prirozenosti-rozhodl-indicky-soud-1ez-/zpravy-svet.aspx?c=A131211_140425_ln_zahranici_msl
13. Growing up LGBT in America: HRC Youth Survey Report Key Findings, Human Rights Campaing. [online]. 2012 [cit. 2013-12-28] Dostupné z: http://www.hrc.org/files/assets/resources/Growing-Up-LGBT-in-America_Report.pdf
14. Homosexuální páry mají mít legální nárok na adopci dětí. [online]Masarykovy debaty. 2013[cit. 2014-01-31] Dostupné z: http://www.masarykovydebaty.cz/sites/default/files/analyzy/Adopce%20homosexu%C3%A1ln%C3%ADmi%20p%C3%A1ry%20-%20anal%C3%BDza.pdf
15. Co je homofobie? Zastavme homofobní chování! [online].nakluky.cz.2011[cit. 2013-12-17] Dostupné z: http://www.nakluky.cz/magazin/item/1008-co-je-homofobie-zastavme-homofobni-chovani/
16. Gay a lesbické rodičovství [online]. Poradna-prava.cz. © 2009 [cit. 2012-10-05] Dostupné z: http://lgbt.poradna-prava.cz/gay-a-lesbicke-rodicovstvi.html
17. Historie homosexuality I. část. [online].[cit. 2013-11-20]. Dostupné z http://unique-soul.webgarden.cz/temata/historie-homosexuality-1-cast
18. Pět kroků ke coming outu [online].[cit. 2013-12-27]Dostupné z: http://iamqueer.huu.cz/menu/coming-out/pet-kroku-ke-coming-outu
19. Hollywood proti Rusku. Herci kritizují homofobní zákon [online]. ceskatelevize.cz. 2013 [cit. 2014-01-28] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/237741-hollywood-proti-rusku-herci-kritizuji-homofobni-zakon/
20. Zákon proti homosexualitě prošel ruským parlamentem [online]. ceskatelevize.cz. 2013 [cit. 2014-01-28] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/212460-zakon-proti-homosexualite-prosel-ruskym-parlamentem/
21. Putin schválil sporný zákon, svoboda homosexuálů v Rusku je ohožena! [online]. amnesty.cz. 2013 [cit. 2014-01-28] Dostupné z: http://www.amnesty.cz/z802/putin-schvalil-sporny-zakon-svoboda-homosexualu-v-rusku-je-ohrozena

Další internetové zdroje

• Dostupné z: http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/zahranicni/britska-ambasada-v-parizi-vyvesi-duhovou-vlajku-na-podporu-gayu
• Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/kauzy/prvni-registrovany-par-ziskal-dite-do-pestounske-pece_204259.html
• Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/amerika/gay-snatky-homosexualu-na-hetero-zpusob-divne_273707.html#.UsU5BPTuLNJ

—-

Počet shlédnutí: 195