Toto téma bylo navrženo jedním členem skupiny, který měl možnost poznat rumunskou zemi a její celkový charakter. Český Banát v Rumunsku nás zaujal svou unikátností a autentičností, kde žijí české komunity, jež mluví česky, dodržují ještě nejstarší české tradice a živí se převážně zemědělskou výrobou. Dalo by se říci, že si snaží udržet staré zvyky zachované z Čech při stálém tlaku moderní civilizace.

Cílem této práce je zodpovězení námi položené výzkumné otázky: „Má podpora rumunských Čechů pozitivní (či negativní) dopad na tamější kulturu“? (Vymezení pojmů pozitivní a negativní viz Výzkumná část). Pod tamější kulturou se míní česká menšina žijící v Rumunsku v oblasti Banátu. Jejich kultura zahrnuje určité české tradice, zvyklosti a jazyk, jež byly integrovány do rumunské společnosti.

Účelem práce je na základě řízených rozhovorů dojít ke konkrétnímu závěru, který řeší výzkumnou otázku. Dílčím cílem je také přiblížit nynější stav rumunských Čechů v oblasti Banátu, jejich problémy a způsoby řešení těchto problémů.

Pro tuto práci byla vybrána metoda řízených rozhovorů s odborníky na dané téma, kterými byli pan Ivo Dokoupil z organizace Člověk v tísni, ministerský rada Constantin Stefanoaie z rumunského velvyslanectví v Praze a pan Ján Křivoš, vedoucí konzulárního úseku v Rumunsku.

Pro úvod do problematiky jsou zde uvedena základní teoretická východiska, která vystihují charakter oblasti, jež jsou předmětem výzkumu. Tyto teoretická východiska zahrnují stručnou historii osídlení Banátu, místní tradice a jazyk.

Banátský znak

zdroj: www.banat.cz

Banát, který je předmětem našeho zkoumání, je území v jižní části Rumunska, do kterého se od roku 1823 přistěhovalo velké množství českých rodin, především z Plzeňského kraje. Důvodem této imigrace, respektive její první vlny, byla nabídka zaměstnání od podnikatele Magyarly v oblasti těžby dřeva. Ten ale nakonec své závazky nedodržel a českým osadníků nezbylo nic, než požádat o přijetí do svazku vojenských pohraničníků. V této době byla také založena první česká vesnice s názvem Svatá Alžběta, která ovšem po čase zanikla z důvodu nedostatku vody. Druhou ryze českou vesnicí byla Svatá Helena. [3]

Další nápor kolonistů přišel o několik let později. Organizátorem této kolonizace byly vojenské úřady, které se takto pokoušely zajistit pohraničníky do neobydlené oblasti. Založeny byly další české vesnice (Bígr, Eibenthal, Rovensko, Šumice a Gerník), ve kterých roku 1991 žilo 10 000 Čechů. [3]

Třetí vlna českých kolonistů byla již organizována uherskou vládou, neboť Banát roku 1861 připadl Uhersku. Vesnice v oblasti Banátu byly již v této době osídleny převážně národnostně smíšeným obyvatelstvem, čemuž přispěla i česká kolonizace. Češi postupně osídlili několik dalších oblastí Banátu, jako např. Klopodii, kde již žili Rumuni, Němci, Maďaři a Srbové. Dalšími cíli českých kolonistů se staly Skajuš a Velký Perg. [5]

V důsledku tohoto osídlení se rumunský Banát stal sice osídlenou, přesto však jednou z nejzaostalejších oblastí v Rumunsku. Tato země je velmi hornatá a zemědělství zde slouží pouze k obživě, nikoliv ke tvorbě zisku. Infrastruktura zde prakticky neexistuje a možnost zaměstnání je také mizivá. Jedinou oblastí, která zde alespoň trochu vydělává, je cestovní ruch a agroturistika. [3]

Jížní Banát

Zdroj: www.banat.cz

Oblast Banátu je díky své výjimečné poloze při břehu Dunaje téměř dokonale odříznuta od zbytku Rumunska. Z toho důvodu se zde dochovaly české tradice a dodnes se dodržují některé tradiční a obyčejové prvky, které bychom v Čechách hledali marně. Nejvýznamnější tradiční událostí je svatba. Jedná se o významnou událost nejen pro rodinu ženicha a nevěsty, ale pro celou vesnici. Při této příležitosti obyvatelé Banátu přísně dodržují veškeré náležitosti, které k tradiční staročeské svatbě patří nebo jí předcházejí. Jedná se např. o promluvy neboli svatební řeči družby, námluvy, svatební průvod, požehnání rodičů snoubencům, vybírání na kolíbku, čepení nevěsty, tradiční svatební písně, atd. [4]

Další dochované tradice, které nepochybně stojí za zmínku, pocházejí převážně z církevního (katolického) kalendáře. Většina Čechů je dobře zná, přestože z dnešního hektického světa už pomalu vymizely. Co se týče Velikonoc, jedná se například o vyřehtávání a koledování staročeskými písněmi a říkadly, velkopáteční omývání se v potoce a polévání děvčat vodou na Velikonoční pondělí. O Vánocích pak obyvatelé Banátu přísně dodržují celodenní půst na Štědrý den nebo koledování na Štěpána. [4]

Krajané Banátu

zdroj: www.banat.cz

Typická banátská vesnička

zdroj: www.banat.cz

Stejně tak jako staročeské tradice se v oblasti Banátu dochoval i původní jazyk. Základem jazykového rázu všech českých vesnic v této oblasti je pouze čeština bez jakéhokoli náznaku moravského nářečí. Přesto však vliv rumunské kultury je znát a projevuje se na mluvě místních obyvatel, převážně těch, kteří se v této oblasti již narodili. Návštěvníci z Čech se zde však domluví bez větších problému. V některých případech ale mohou být uvedeni do značných rozpaků, což je dáno vlivem archaismů, které se v Banátu stále používají. [4]

Existuje již celá řada projektů na podporu rozvojových zemí. Otázkou ovšem zůstává, zda tyto projekty jsou pro tamější obyvatele přínosem či nikoliv. Při plánování rozvojových projektů je důležité rozhodování o výběru strategie a její použití. Stejně tak je stěžejní oslovení investorů, kteří takové projekty financují.

Základním cílem projektů je zpravidla pomáhat lidem v nouzi a snižovat chudobu v rozvojových zemích. Projekty ale nemohou vyřešit všechny problémy těchto zemí. A to nejen kvůli omezeným finančním prostředkům, ale často také díky nedostatečnému předvýzkumu, který by pomohl lépe identifikovat problémy místních obyvatel.

Zde je uveden příklad pomoci rozvojovým zemím, o jejímž úspěchu je možno diskutovat (autorem článku je Petr Pavel). Jedná se o oblasti Afriky a Indie, kde byla dlouhodobě zaznamenávána obrovská úmrtnost způsobena parazity a nakažlivými nemocemi. Po mnoho generací jediným způsobem, jak udržet rovnováhu, byla vysoká natalita, která mortalitu vyrovnávala. Tato křehká rovnováha byla narušena, když do Afriky počátkem dvacátého století pronikla bělošská medicína a posléze i antibiotika. Počet Afričanů a Indů v těchto oblastech začal prudce růst. To vyvolalo tlak na zemědělství, které mělo rychle se zvyšující počet obyvatelstva uživit. Zpočátku zemědělství pomohly přípravky jako např. DDT a hnojiva, jejichž potenciál se však rychle vyčerpal. Z exportérů zemědělských plodin, kterými bylo mnoho států třetího světa, se rychle stávali importéři. Tomu ještě napomohl konec koloniální nadvlády a postupné vypuzování bělošských farmářů, kteří dokázali obdělávat půdu často efektivněji než místní obyvatelstvo. Příkladem je notoricky známá situace, která nastala v Zimbabwe. Spojení hladomoru s odchodem bělošských zemědělců je tak zjevné, že si jej nedovolí nikdo popřít. Mezitím zemědělství států s vysokou životní úrovní začalo produkovat obrovskou nadprodukci potravin, která byla řešena dvěma způsoby. První cestou byl tzv. evropský způsob zemědělských dotací za NEpěstování jídla a druhou export přebytků do rozvojových zemí, jako humanitární pomoc. Ukázalo se ale, že humanitární pomoc ve formě dovozu jídla do těchto oblastí může být aktivitou silně kontraproduktivní. „Kdo by měl zájem obdělávat nějaké políčko a riskovat neúrodu, krádeže a dřinu, když stačilo se posadit a čekat na kamion s pytli s moukou?“ říká Petr Pavel. Je tedy zjevné, že tato cesta přispěla k likvidaci zbytků afrického zemědělství, místo aby jej podpořila. [1]

Nyní ale zpět k problematice českých krajanů v oblasti Banátu. Vývoj kultury českých vesnic v této oblasti je ovlivněn celou řadou faktorů, jako je např. reemigrace, asimilace formou odchodu Čechů do rumunských měst nebo také romanizace českých vesnic. S ohledem na trendy dnešního vývoje je otázkou, zda je vhodné usilovat o zachování kultury této uzavřené komunity za každou cenu. A pokud ano, vyvstává další otázka, zda podpora poskytnutá krajanům nenaruší autentičnost tamější kultury.

Existuje již celá řada projektů na podporu rumunských Čechů v Banátu. Krajanům Česká republika poskytuje pomoc např. podporou tradičních výrob, poskytnutím základní zdravotní péče, zlepšením infrastruktury, zavedením telefonní sítě či zvýšením úrovně vzdělání. Působení českých učitelů, kteří mají obrovský podíl na uchování české kultury včetně jazyka tak zůstává jednou z nejvýznamnějších forem pomoci. [8]

V současné době se čeština ve školách vyučuje povinně od prvního do čtvrtého ročníku. Většina zdejších dětí se učí češtině i od pátého do osmého ročníku, i když jen jako volitelnému předmětu a to tři hodiny týdně. Pouze rumunsky se po celou dobu školní docházky vyučuje v Eibenthalu, čeština se zde vyučuje fakultativně. S výraznou finanční podporou vlády ČR proběhly dílčí stavební úpravy na základních školách na Gerniku a na Bígru. Ve svaté Heleně proběhla výstavba nové základní školy. Jedním z problémů, se kterým se setkávají učitelé z Čech, kteří přicházejí do vesnic v Banátu, je nedostatek učebnic nebo chyby v nich obsažené. Školy z velké části financuje rumunská vláda, protože Češi žijící v Rumunsku mají rumunské občanství. Česká vláda poskytuje dotace a platí českým učitelům podle platových podmínek platných v Čechách. [8]

Velvyslanec ČR v Rumunsku, Jaroslav Plíšek, považuje tuto pomoc za velmi přínosnou. Obrovskou příležitost vidí také v agroturistice. Uvádí ji jako nejperspektivnější šanci, jak místní lidé mohou získat nějaký příjem díky své pohostinnosti k turistům. Jak sám říká: „Kdyby se tomu podařilo dát nějaký – v dobrém slova smyslu zdůrazňuji – komerční rámec, místní by se naučili prázdné domy nebo místnosti za určitou úhradu pronajímat. Mohli by jim také prodávat své jídlo. Turisté by za to platili a bylo by to velmi přínosné pro obě strany.“ [8]

Podobný názor sdílí i Vladimír Špidla, který se v roce 2004 setkal s českými krajany v Rumunsku. Špidla se zároveň vyjadřuje i k jinému problému tamější komunity, kterým je odchod krajanů do Čech. [2]

Česká a slovenská krajanská komunita v Rumunsku patří dodnes k nejznámější české menšině v Evropě a už více než 150 let si udržuje velmi blízký vztah k domovině. Čechů v Rumunsku ovšem v poslední době ubývá. První reemigrační vlna nastala v období vzniku samostatného Československa, druhá přišla po roce 1945 a třetí probíhá průběžně posledních zhruba deset let. Přestože po pádu komunismu bylo v Rumunsku přibližně deset tisíc Čechů, dnes jsou českých krajanů necelé tři tisíce. Do České republiky přicházejí ti nejchytřejší a nejschopnější za lépe placenou prací. Znamená to tedy, že pomoc České republiky krajanům je nedostatečná? [2]

„Česká republika jim pomáhá poměrně významně tím, že financujeme infrastrukturu v jednotlivých vesnicích v oblasti Banátu, ale vzdor tomu počet členů české menšiny ubývá a Rumuni se znovu a znovu zmiňovali o tom, že jich hodně odchází k nám“, říká tehdejší český premiér Vladimír Špidla. A jeho slova upřesňuje velvyslanec v Bukurešti Radek Pech, který tvrdí, že: „problémů je celá řada, ale ten zásadní je sociálně-ekonomický problém spojený s nezaměstnaností, respektive s jejich nízkou konkurenceschopností v rumunském prostředí, které směřuje ke stoprocentně fungující tržní ekonomice, kde to jejich autarkní zemědělské hospodářství má malou šanci a jejich práce v dolech, což byl druhý hlavní druh zaměstnání, který vykonávali v důsledku restrukturalizace, vlastně přestává existovat jako možnost výdělku„. Pech se k této problematice staví poněkud pesimisticky a tvrdí, že pokud nedojde k zásadní změně z hlediska sociálně-ekonomického postavení šancí místních obyvatel v uplatnění na rumunském trhu práce, pravděpodobnost odchodů krajanů do Čech nebude tak velká. [2]

Při výběru naší práce jsme si položili hned základní výzkumnou otázku – „Má podpora rumunských Čechů pozitivní (či negativní) dopad na tamější kulturu“ – a následně v práci jsme se ji snažili objasnit. K zodpovězení výzkumné otázky jsme použili primární i sekundární zdroje dat. Prostudovali jsme odborné literární prameny zabývající se touto problematikou, veškeré existující průvodce a nakonec se sešli s lidmi, kteří o této tématice ví mnohem více. Tyto schůzky byly uskutečněny v duchu řízených rozhovorů.

Pro řízený rozhovor jsme se rozhodli proto, že je zařazen v kvalitativních metodách, které jsme měli využít pro náš výzkum a to nám umožnilo proniknout tomuto tématu více do hloubky a zjistit informace, jež nebyly publikované nikde v literaturách. K těmto řízeným rozhovorům jsme sestavili předem sepsané otázky týkající se podpory Českého Banátu a ty jsme pak následně použili u daných respondentů.

Otázky řízeného rozhovoru byly sestaveny našimi členy týmu pomocí brainstormingu. Každý z týmu vymyslel více jak 10 otázek týkající se výzkumné problematiky. Podobné a shodné otázky se sRpily dohromady, čímž se jejich počet výrazně snížil. Po skupinové konzultaci jsme nakonec vybrali 16 základních otázek, které jsme ke konci vyselektovali na 8 hlavních. Zbývající otázky nebyly vyřazeny, ale zahrnuty jako doplňující.

Výhodou řízeného rozhovoru je fakt, že dotázaní mají široké pole působnosti a omezeni jsou pouze tazateli. To nám napomohlo získat celistvý obraz o této tématice. Dotazovaní respondenti byli tři a to: pan Ivo Dokoupil z organizace Člověk v tísni, pan Constantin Stefanoaie z rumunského velvyslanectví v Praze a pan Ján Křivoš, vedoucí konzulárního úseku v Rumunsku, s kterým jsme komunikovali prostřednictvím emailu.

Mezi hlavní otázky řízeného rozhovoru byly zařazeny:

1) Jak a proč vznikla myšlenka pomáhat rumunským Čechům v Banátu?

2) Jaká je životní úroveň obyvatel v Banátu ve srovnání s minulostí? A jak žijí dnes?

3) Existuje více menšin v Českém Banátu? Jak rumunské obyvatelstvo reaguje na Čechy? (otázka vykořisťování)

4) Je turistika v Banátu prospěšná? Jaký je pohled obyvatel Banátu na tamější turistiku? Neztratí Banát svou autentičnost díky této agroturistice?

5) Kolik je v současné době projektů na podporu rumunských Čechů? Jaké to jsou projekty? Jaké jsou teď aktuální?

6) Jaké jsou nejčastější problémy, které projekty doprovázejí?

7) Ozývají se čeští podnikatelé ať už v organizaci Člověk v tísni či na rumunském velvyslanectví, že by chtěli v této oblasti podnikat či pomáhat?

8) Plánují se další projekty do budoucna?

Během řízeného rozhovoru jsme na základě získaných odpovědí pokládali mimo jiné i doplňující otázky. Jednotlivé otázky jsme vybírali dle dané funkce našeho respondenta.

Nejprve si naše skupina vymezila, co jsou pozitivní a negativní dopady na tamější obyvatele Banátu.

Mezi pozitivní dopady podpory byly zařazeny:

• příjmy plynoucí z turistického ruchu,

• vzdělání,

• zlepšení životních podmínek,

• podpora krajanů a zachování kulturního fenoménu,

• zdravotní péče.

Mezi negativní dopady podpory byly zařazeny:

• narušení tradičního způsobu života,

• ztráta autentičnosti tamějšího života,

• ztráta soukromí.

Výzkumná část byla provedena pomocí dvou řízených rozhovorů a jednoho dotazníku s danými otevřenými otázkami, které jsou uvedeny v metodice. Jelikož jsme neměli možnost kontaktovat přímo obyvatele Banátu, řízené rozhovory jsme vedli s nejbližšími osobami zabývající se touto tématikou. První řízený rozhovor jsme vedli s Ivem Dokoupilem, který pracuje na projektech týkající se Banátu v organizaci Člověk v tísni. Tato osoba se takřka po celý rok pohybuje přímo ve vesnicích a podrobně zná místní problémy banátských obyvatel. Další rozhovor byl uskutečněn na rumunském velvyslanectví s ministerským radou Constantinem Stefanoaiem, který nám poskytl ucelený pohled na tamější život rumunské společnosti. Poslední dotazovanou osobou byl Ján Křivoš, vedoucí konzulárního úseku v Rumunsku. Jelikož se tento respondent nenachází v České republice, byl tento rozhovor proveden prostřednictvím emailu. Na základě těchto rozhovorů vzniklo závěrečné stanovisko této práce.

1) Jak a proč vznikla myšlenka pomáhat rumunským Čechům v Banátu?

První impuls pomoci rumunským Čechům vznikl v rámci úplně prvního projektu organizace Člověk v tísni a to v roce 1995. Mimo jiné se tento projekt týkal osob českého původu žijící ve vzdálených a ohrožených teritorií. Mezi tyto oblasti patřilo 9 států - jako země bývalého Sovětského svazu a Republiky Bosny a Hercegoviny. Jednou z těchto oblastí byl i právě Banát. Smyslem tohoto projektu bylo přiblížení se úrovni českých vesnic.

2) Jaká je životní úroveň obyvatel v Banátu ve srovnání s minulostí? A jak žijí dnes?

Vlivem silné diktatury byli obyvatelé do konce 90. let 20. století uzavřeni prakticky ve své zemi. Přestože životní podmínky byly mizerné, čeští obyvatelé v 70. - 90. letech, díky své zručnosti, dostávali o 100% větší mzdu než ostatní (tj. Rumuni a Srbové) za práci v dolech. Při pádu diktatury došlo k hromadnému uzavření těchto dolů a mnoho lidí přišlo o práci. Úkazem byla totální nezaměstnanost a odchod Čechu do ciziny. Postupem času se tato situace zlepšuje. Zavedením projektů týkajících se agroturistiky si obyvatelé mohou vydělat během jedné sezóny (60dní) stejné peníze jako u rumunského zaměstnavatele za celý rok. Dále projekty zajistily to, že v každé vesnici je nyní alespoň jeden učitel či doktor, což v minulosti nebývalo. Zásadním problémem této oblasti je nedostatek gramotnosti na potřebné profese. Další pokrok nebo zlepšení pro tamější obyvatele je částečné zlepšení infrastruktury.

3) Existuje více menšin v Českém Banátu? Jak rumunské obyvatelstvo reaguje na Čechy? (otázka vykořisťování)

V rumunských horách je ukryto celkem šest ryze českých vesnic – Gerník, Svatá Helena, Rovensko, Bígr, Eibentál, a Šumice. V těchto vesnicích a i mimo ně se dnes hlásí zhruba 2,5 tisíce obyvatel k české národnosti. Mimo Čechů zde žije i mnoho jiných národností jako Maďaři, Slováci, Srbové, Romové, Bulhaři a další etnické skupiny, kteří v Banátu vytvářejí jakousi pestrou mozaiku. Vztah Rumunů k menšinám je velmi tolerantní. Úroveň českých vesnic, díky podpoře z české strany, je na první pohled rozdílný v porovnání s ostatními rumunskými vesnicemi. V českém Banátu lze shlédnout stavebně lépe postavené školy, opravené a dobře udržované domy s klasickou omítkou a v neposlední řadě i zrekonstruovanou infrastrukturu (což je v Rumunsku velký oříšek). I přesto rumunské obyvatelstvo je vůči české menšině tolerantní a jejich vztahy na jejich území je obecně velmi přejný.

4) Je turistika v Banátu prospěšná? Jaký je pohled obyvatel Banátu na tamější turistiku? Neztratí Banát svou autentičnost díky této agroturistice?

Organizace Člověk v tísni podporuje místní turistiku v duchu šetrného a trvale udržitelného rozvoje (protiklad vidí v Chorvatsku). Člověk, který chce shlédnout tamější život, má možnost se ubytovat v soukromí u jednotlivých rodin. Ubytování mívá různé úrovně a odpovídá životnímu stylu té domácnosti. Místní lidé tyto turisty vždy věřícně vítají. Ať už pro čistý zisk či spokojenost návštěvníků, kteří jim to pak vše obdivují a chválí, jak to tam mají krásné. Avšak ne všechny rodiny nabízejí tuto možnost ubytování a právě ty se pak ozývají a obracejí na pana Dokoupila (z organice Člověk v tísni) se zájmem také ubytovat návštěvníky převážně z Čech. Cílem tohoto rozvoje je cestou trvale udržitelného cestovního ruchu vytvořit pracovní místa pro krajany pracující v oblasti služeb, ubytování a stravování poskytované hostům. Pro banátské krajany je to jakýsi druhý přivýdělek a ne malý. Autentičnost šetrnou turistikou Banát ztrácí minimálně, však největší hrozbou je nynější globalizace. Přímo pan Dokoupil říká: „Zkázou je televize a v ní uváděné reklamy. Když si soused pořídí novou věc, sousedka hned uhání manžela, že by chtěla to samé.“

5) Kolik je v současné době projektů na podporu rumunských Čechů? Jaké to jsou projekty? Jaké jsou teď aktuální?

Od roku 1995 se každoročně podporují projekty realizované díky organizaci Člověk v tísni. Nyní je aktuální jeden projekt. Koordinátor a hlavní tvůrce projektů Ivo Dokoupil nám dal tu možnost nahlédnout do jednotlivých závěrečných zpráv, který nesou název “Pomoc krajanské komunitě v Banátu“. Na tyto projekty člení každoročně česká vláda ze státního rozpočtu 530.000,- Kč prostřednictvím Odboru pro kulturu, komunikaci a venkov (OKKV).

Jednotlivé projekty na sebe každoročně navazují aktivitami, které pomáhají ke vzniku nových pracovních míst přímo v krajanských českých vesnicích. Tyto pracovní místa se vytvářejí pomocí agroturistiky jako součástí šetrného cestovního ruchu. V rámci tohoto cestovního ruchu jsou podporovány i místní rodinné firmy, které jsou asistovány podnikateli z ČR. I sám Ivo Dokoupil působí část období přímo v Banátu, aby zde mohl situaci přímo sledovat.Uskutečňuje v Banátu i různá sezení, školení o cestovním ruchu, což je pro obyvatele nezbytné při této agroturistice. Zbytek pracovního času tráví hlavní koordinátor v ČR, aby mohl zajišťovat přípravu jednotlivých činností, a s jednotlivci pak komunikuje na dálku.

Při zajišťování jednotlivých projektů spolupracuje organizace Člověk v tísni s kompetentními orgány rumunské státní správy a obecní samosprávy (Župní rada ve městě Rešica), se ZÚ ČR v Bukurešti, se zástupci Plzeňského kraje (partner rešické župy) a s nezávislými experty (ECEAT – Evropské sdružení ekoagroturistiky).

6) Jaké jsou nejčastější problémy, které projekty doprovázejí?

Nejčastější problémy, které projekty brzdí v jejich rozvoji, je nejenom místní politika, ale také velice komplikovaná a zdlouhavá byrokracie. Např. vyřízení živnostenského listu trvá několik měsíců, proto také plno lidí „podniká na černo“. Další problém vidí Ivo Dokoupil přímo ve vyjednávání s obyvateli, jak již bylo zmíněno, chybí více méně tzv. „inteligence“ a často není s kým jednat či se domluvit.

7) Ozývají se čeští podnikatelé ať už v organizaci Člověk v tísni či na rumunském velvyslanectví, že by chtěli v této oblasti podnikat či pomáhat?

V této oblasti je velmi složité podnikat. Největším problémem je zdlouhavá byrokracie, korupce na úřadech, ale i nedostatek pracovní síly (zkušeností v oboru). Přesto existuje pár českých podniků, které zkoušejí rozvinout svou působnost právě v oblasti Banátu. Jedním podnikem je Cívkárna v Gerníku a dalším např. firma vyrábějící nové ocelové drátové kabely, nacházející se u Svaté Heleny.

8) Plánují se další projekty do budoucna?

Jak již bylo uvedeno o aktuálních projektech v Banátu, tak i v budoucnu se plánují obdobné projekty, které na sebe budou navazovat a pokračovat v daných činnostech. Situace v Banátu jakož i situace v krajanských českých vesnicích se pozvolna zlepšuje. Aktivity podporující organizace Člověk v tísni směřují k tomu, aby se zvláště ekonomická situace krajanů zlepšila co nejrychleji tak, aby se komunity Čechů v Rumunsku zachovaly co možná nejkompaktnější.

V roce 2008 se pokračovalo v podpoře těch činností, které dle názoru této neziskové organice dlouhodobě povedou ke zkvalitnění života české komunity v Banátu: v asistenční podpoře podnikatelských aktivit, v podpoře rozvoje agroturistiky a v asistenční pomoci všem místním aktivitám vedoucím k prolomení kulturní a technické izolovanosti oblasti a jejích obyvatel.

Z tohoto pohledu byly finanční prostředky vyčleněné na asistenci použity především jako investice do budoucnosti. Lepší budoucnost může českým vesnicím přinést především samostatné provozování živností s využitím nápaditosti místních lidí, jejich umu a znalostí.

1) Jak a proč vznikla myšlenka pomáhat rumunským Čechům v Banátu?

V porovnání s ostatními regiony patří Banát mezi více zaostalé. To je jeden z mnoha důvodů, proč tato myšlenka vznikla. Další důvod tkví v podpoře tamější kultury, v zachování jednotlivých tradic a zvyků.

2) Jaká je životní úroveň obyvatel v Banátu ve srovnání s minulostí? A jak žijí dnes?

Životní úroveň se do jisté míry zlepšila, avšak s úrovní klasické vesnice v Čechách není srovnatelná. Jistý pokrok lze shlédnout v oblasti vzdělanosti. V rumunských vesnicích vyučují čeští učitelé, což nebývalo v posledních letech běžnou záležitostí. Vzdělání patří mezi nejdůležitější aspekty tamějšího života, jelikož uplatnit se a získat v oblasti Banátu dobré zaměstnání není jednoduché. Kromě zhotovování různých manufakturních výrobků (hlavně pro turisty) a činností v oblasti zemědělství, není snadné si zde najít jakoukoliv práci.

3) Existuje více menšin v Českém Banátu? Jak rumunské obyvatelstvo reaguje na Čechy (otázka vykořisťování)?

V této oblasti existují jen opravdu zřídka interetnické konflikty. Rumuni bývání vůči ostatním menšinám tolerantní. Pokud nastane nějaký rozpor, tak se spíše jedná o běžný spor, který se objevuje v každé společnosti. Jedná se například o hádky o budoucí družku a spory podobného rázu.

4) Je turistika v Banátu prospěšná? Jaký je pohled obyvatel Banátu na tamější turistiku? Neztratí Banát svou autentičnost díky této agroturistice?

Pro obyvatele Banátu je turistika jiný zdroj obživy, tedy prospěšná z jedné stránky je. S přílivem modernizace si však někteří obyvatelé přestavují své tradiční obydlí. Jako příklad lze uvést výměnu dřevěných rámů u oken za plastové rámy, tedy kompletní výměna oken za plastové. Pokud se pak projdete vesnicí, nenaleznete tu jen obvyklé dřevěné domky, ale již nepatrně zrekonstruované, což pak může působit poněkud okatě. Agroturistika zažila v posledních měsících kvůli ekonomické krizi mírný pád, avšak v do budoucna se s postupem času opět předpokládá mírný nárůst.

Co se týče ostatních informací, ohledně projektů, jejich financování a apod. se rumunské velvyslanectví již podrobněji nezabývá. Toto spíše spadá pod neziskové organizace jako Člověk v tísni či pod Odbor pro kulturu, komunikaci a venkov (OKKV).

1) Jaká je životní úroveň obyvatel v Banátu ve srovnání s minulostí? A jak žijí dnes?

Nepochybně se v posledních 20 letech obecně (i když pouze částečně) zlepšila. „Domnívám se, že proti bývalému režimu je jednoznačně lepší“. Za dřívějšího režimu byl v Rumunsku nedostatek i běžných základních potravin – mléka, chleba atd., vůbec nemluvě o spotřebním zboží (výhodou vesnického prostředí však bylo, že se krajané mohli zásobit sami). Životní úroveň v demokratickém Rumunsku roste, stále je však v porovnání s životní úrovní běžnou v ČR velmi nízko a silně se zde projevují ekonomické potíže regionu jižního Banátu. Hlavně je v této oblasti velký nedostatek pracovních příležitostí, zanedbaná dopravní infrastruktura, špatně dostupná zdravotní péče (proti minulosti lze v některých oblastech dokonce možno sledovat zhoršení – např. hůře dostupná zubní péče).

2) Kolik žije nyní české komunity v Banátu?

Dá se očekávat pomalý odchod těchto obyvatel v budoucnu? V roce 1991 žilo v nejmenší české vesnici 235 obyvatel, v roce 2002 150 obyvatel a v dnešní době jich má být již jen polovina… Jak se dále vyvíjí odchod rumunských Čechů? Jaké jsou příčiny odchodů rumunských Čechů do České republiky? Speciálně proč odešla většina Čechů z Gerníku a např. v takovém Bígru Češi dále zůstávají?

Česká populace v Banátu se neustále zmenšuje, lidé odcházeli kdysi a odcházejí stále. Řada lidí v produktivním věku odchází převážně do ČR (příčiny jsou ekonomické). Dá se říci, že krajané neodchází, protože by chtěli, ale proto že si myslí, že nemají jiné východisko. Situace je velmi špatná, není v možnostech ČR tento odchod zastavit, vzhledem k tomu, že by ho zastavilo pouze prosperování regionu. „Domnívám se, že krajané odchází ze všech vesnic, dle mého názoru nelze říci, že z Gerníku odchází víc než z Bígru. A pokud ano, pak neznám důvod.“ Demografickým problémem je, že odcházejí mladé rodiny s dětmi a zůstávají starší osoby. Krajanské komunitě tak v RO reálně hrozí vymírání. Tento proces trvá dlouhodobě vlastně od začátku 90. let. „Nijak se podle mého názoru nezrychluje ani nezpomaluje.“

3) Existuje více menšin v Českém Banátu? Jak rumunské obyvatelstvo reaguje na Čechy (otázka vykořisťování)?

V Rumunsku (nejen v Banátu), žije řada tzv. historických menšin. Problémy soužití s většinovou populací se objevují pouze u dvou z nich (jsou zároveň největší – u maďarské a romské menšiny). Rumunské prostředí je velmi tolerantní (dle pana Křivose mnohem více než v ČR). Dá se říci, že česká komunita má mezi svými rumunskými sousedy respekt. V Banátu se lze setkat kromě české menšiny s menšinou srbskou, chorvatskou, maďarskou, německou, italskou, romskou, slovenskou a ukrajinskou. Česká a slovenská komunita (v rámci celého Rumunska) je menší než např. německá nebo polská menšina v ČR, přesto mají v rumunském parlamentu společného zástupce, resp. poslance (Češi a Slováci v RO mají společné krajanské sdružení), vedle dalších poslanců za jiné (tzv. historické) národnostní menšiny.

4) Je turistika v Banátu prospěšná? Jaký je pohled obyvatel Banátu na tamější turistiku? Neztratí Banát svou autentičnost díky této agroturistice?

Agroturistika je Banátu prospěšná. „Možnou ztrátu autentičnosti nedokážu posoudit, nicméně dá se říct, že bez agroturistiky by zřejmě byla ekonomická situace ještě horší. Konečně čím jiným než agroturistikou by se zde měli zabývat, jedná se o poměrně špatně přístupný horský region.“ Hrozbou pro autentičnost bývají také někdy samotní krajané (na rozdíl od mnohých turistů z ČR, kteří právě hledají onu autentičnost) – příklad: někteří krajané si např. mění svá tradiční dřevěná okna na svých domech za okna plastová (považují to za určitý projev modernity, ačkoliv to narušuje charakter a vzhled samotné stavby, je zde však také finanční hledisko, nižší cena plastových oken), nemluvě o dalších věcech.

5) Česká vláda vyčlenila do konce roku 2003 celkem 50 mil. korun na zlepšení životních podmínek české komunity v Rumunsku - do různých projektů. Byly tyto investice plně využity a pomohly opravdu tamější komunitě? Kam tyto investice převážně směřují? Má vláda v plánu do budoucna podporovat českou komunitu v Banátu? V případě razantnějšího poklesu počtu obyvatel budou i dotace nižší?

Uvedené poskytování darů krajanům se v současné době musí snižovat s ohledem na ekonomickou a finanční krizi a s ohledem na nedostatek finančních prostředků. Podle mého názoru uvedená částka v otázce jednoznačně pomohla, avšak samozřejmě nemohla vyřešit jádro problému, kterou je tíživá ekonomická situace. Tu může změnit pouze důkladný rozvoj infrastruktury a rozvoj podnikání. „Podle mých skromných informací byla určena na opravu/úpravu některých silnic a úpravu krajanských škol.“

6) Jak a proč vznikla myšlenka pomáhat rumunským Čechům v banátu?

V zásadě byla tato myšlenka vedena snahou podporovat tyto komunity (pokud možno udržet) v místě, kde žijí. Vytváří totiž do určité míry jakési spojení mezi ČR a státy v nichž žijí.

7) Proč si myslíte, že je třeba Banátu pomáhat?

„Myslím si, že je nutné udělat všechno proto (a o to by se měl starat především rumunský stát), aby zůstala zachována tak výjimečná a zajímavá menšinová komunita, jakou jsou čeští krajané v Banátu. Na MZV (ministerstvu zahraničních věcí) pak především je snažit se napomáhat udržení a rozvoji jejich kulturní identity.“

8) Kolik je v současné době projektů na podporu rumunských Čechů?

MZV se snaží rozvíjet jeden velký pětiletý program na udržení a rozvoj českého kulturního dědictví v zahraničí (týká se všech českých krajanských komunit na celém světě, rámcově upravuje podmínky poskytování finanční pomoci na kulturní projekty českých krajanů v zahraničí), v jehož rámci se připravují konkrétní kulturní projekty (návrhy projektů obsahující žádosti o dary ze strany MZV předkládají krajané).

9) Jaké to jsou projekty? Jaké jsou teď aktuální?

Stručně řečeno se jedná o kulturní projekty, jejich výčet a podrobná charakteristika by vydala na několik stránek. O finanční prostředky (dary) na projekty se žádá jednou ročně (rok předem – na příští rok se žádalo na začátku září), jednorázově jsou poskytnuty finanční prostředky (začátkem léta toho roku, kdy mají být využity). Na konci roku pak dle pravidel o poskytování těchto darů musí krajanské spolky zaslat vyúčtování těchto darů příslušnému velvyslanectví. Projektů je vždy více a probíhají v zásadě během celého roku (nicméně většinou se jedná o jednorázové akce – krajanský folklórní festival, dětský folklórní festival, festival české písně „Ta naše písnička česká“, kurzy choreografie pro českou menšinu – příklad projektu, který trvá delší dobu, apod.). Krajané rovněž žádali (a dříve také dostávali za tímto účelem dary, do budoucna na tyto účely nebudou k dispozici prostředky) o finanční prostředky na technické vybavení v souvislosti s kulturními akcemi (v širším smyslu – např. na zakoupení zvukotechniky a hudebních nástrojů, přes prostředky na nákup technického vybavení do sídel místních organizací – počítačová technika, také například vybavení kuchyní v krajanských kulturních domech atd.). V dřívějších letech se poskytovaly rovněž prostředky na nemovitosti (koupě a opravy sídel místních organizací, muzeí atd.). Do zemí EU se tyto prostředky již neposkytují. Další formou pomoci jsou každoroční kurzy pro krajany v Dobrušce a metodické kurzy pro učitele českého jazyka z řad krajanů v Praze, dále možnost studovat v ČR – stipendijní pobyty pro krajany, dále vysílání učitelů ke krajanům – v jižním Banátu působí 3 učitelé z ČR – jejich vyslání hradí MŠMT, atd.

10) Byly projekty na podporu z minulých let efektivní (splnil se jejich záměr, očekávání)?

Ve smyslu otázky byly efektivní (záměr a očekávání se splnily).

11) Jaké jsou nejčastější problémy, které projekty doprovázejí?

Nejčastější problémy jsou určité organizační nedostatky na straně krajanů a také ne příliš dobré určování priorit z jejich strany.

12) Jaký byl největší úspěch projektů?

„Podle mého názoru nelze takto projekty klasifikovat. Každý z nich, který se realizoval dle původního záměru byl úspěšný. Za úspěch (v podmínkách RO) považujeme, že se krajané nadále (s naším přispěním) snaží udržovat své tradice.“

13) Jaký dopad mají tyto projekty na život rumunských Čechů v Banátu a na jejich kulturu?

Pozitivní i negativní. Pozitivní dopady se dotýkají všech bodů, které byly jako pozitiva vymezeny při tvorbě dotazníku na začátku. Jako negativa vidím to, že si krajané zvykli na různé formy podpory, vytvořila se u nich určitá závislost na této podpoře, která je do jisté míry brzdící faktor z hlediska rozvoje iniciativy pokud jde o pořádání kulturních akcí (ve smyslu „my ty akce uděláme, ale jen když nám je někdo zaplatí. A to má také do určité míry negativní dopad na atmosféru v rámci krajanského spolku (existuje určitá podezíravost jednotlivých místních organizací vůči sobě, pokud jde o obdržené dary, apod.)

14) Mají rumunští Češi o tyto projekty zájem, jsou ochotní spolupracovat?

Rumunští Češi mají o tyto projekty zájem, jsou ochotní spolupracovat, problémem je, že v rámci komunity dochází k určitým problémům. Dříve, v éře komunismu, kdy neexistovaly podobné programy, pořádali krajané kulturní akce svépomocí, ze svých prostředků, spontánně. Nyní jsou závislí na prostředcích zvenčí. Bez nich nejsou ochotni nic dělat. Podotýkám, že prostředky v tomto smyslu neposkytuje pouze český stát, ale také rumunský stát (každoroční příspěvky na činnost krajanského sdružení). Čeští krajané, respektive samosprávy v obcích, ve kterých žijí by se měli především snažit o získávání prostředků z fondů EU. „V tomto směru podle mého názoru tento region jako celek dost zaostává a nevyužívá dostatečně nabízených možností.“

15) Mají Češi zájem se podílet na těchto projektech? Ozývají se čeští podnikatelé ať už v organizaci Člověk v tísni či na rumunském velvyslanectví, že by chtěli v této oblasti podnikat či pomáhat?

„O spolupráci českých podnikatelů s velvyslanectvím Rumunska v Praze v tomto směru mi není známo nic. Někteří podnikatelé se obracejí na nás, někteří na Člověka v tísni, někteří přímo na krajany v Banátu“. Určitý zájem je stále zaznamenáván, mnoho dobré vůle však skončí na tom, že do krajanských vesnic prostě nevedou asfaltové cesty (jedinou výjimkou je od loňského listopadu Sv. Helena). „Chtěl bych nicméně v tomto místě připomenout, že se podpoře krajanů kromě MZV ČR věnuje také Člověk v tísni (ČvT) - na tuto organizaci se rovněž obracejí podnikatelé s nabídkami o pomoc.“ ČvT má jako hlavní projekt podporu rozvoje malého podnikání v Banátu – turistika, podpora ekozemědělství apod.). Plzeňský kraj má uzavřenu partnerskou smlouvu s župou Caras-Severin (v ní leží většina českých vesnic). Jedním z hlavních cílů této spolupráce je právě pomoc krajanům (školení krajanů v ČR, např. na přípravu žádostí o prostředky z fondů EU, pobyty krajanských studentů na středních školách v Plzeňském kraji). V minulém roce ve spolupráci s úřadem MZV župa Caras Severin a Plzeňský kraj uspořádali Český den v Rešici. Jedním z jeho hlavních cílů bylo představit tento kraj podnikatelům z Plzeňského kraje a najít zde možnosti pro jejich investice. Na těchto projektech s nimi rovněž spolupracovala ČvT a také obecně prospěšná společnost Úhlava z Klatov (v minulém roce uspořádala školení zemědělců z řad krajanů, participuje na projektu vysílání studentů z řad krajanů na střední školy v Plzeňském kraji apod.). V tomto roce se uskutečnila cesta starostů z regionu Plumlovsko do krajanských vesnic – jejím záměrem bylo setkat se s krajany a představiteli samosprávy z jejich obcí – výměna zkušeností týkajících se Získávání prostředků z fondů EU (resp. spíše předávání zkušeností rumunským kolegům). Katolická charita z ČR a Český červený kříž se věnují projektům týkajícím se poskytování zdravotní péče v krajanských obcích. Katolická charita ve spolupráci s rumunskými partnery pracuje na projektu poskytování zdravotní péče v krajanských vesnicích (vytvoření materiálních podmínek pro působení vyškolených ošetřovatelek z řad krajanů). ČČK zajišťuje občasné cesty lékařů a zdravotnického personálu do Banátu. Na řadu kulturních projektů má vlastní finance Demokratický svaz Slováků a Čechů v Rumunsku (hlavní krajanská organizace v Rumunsku, peníze jsou ze dvou zdrojů – členské příspěvky a hlavně dotace rumunského státu).

16) Plánují se další projekty do budoucna?

V nejbližší budoucnosti ano (ve smyslu příští rok). V této chvíli však nelze zodpovědět, jak bude vypadat pomoc krajanům například za pět let (myšleno pomoc MZV ČR).

Nyní shrneme, co je z hlediska dotazovaných (i z hlediska našeho - předem stanoveno v kap. 6 Výzkumná část) považováno za pozitivní a negativní dopad na tamější kulturu v Banátu. To bude porovnáno s odbornými publikacemi a články, z čehož následně vyvodíme v závěru odpověď na naší výzkumnou otázku.

O podpoře rumunských Čechů, banátských krajanů, lze hovořit po roce 1995, kdy začaly vznikat první projekty na podporu tamější komunity. Tyto projekty jsou podporovány jak českou stranou, tak i rumunskou. Hlavním cílem bylo a neustále je, přiblížit se úrovni českých vesnic a zvýšit tak životní úroveň banátských krajanů. Oblast Banátu patří totiž mezi nejzaostalejší regiony v Rumunsku. Přiblížit se úrovní českých vesnic se rozumí rozvoj místní infrastruktury, podpora tamější komunity (tím se míní např. zachování českých tradic a zvyků). Na tomto se shodli všichni naši tři dotazovaní respondenti. I námi stanovený pozitivní dopad na podporu krajanů a zachování kulturního fenoménu byl tímto ověřen.

Pokud se podrobněji zaměříme na životní úroveň těchto krajanů, je stoupající dle Iva Dokupila i Constantina Stefanoaie a to nejenom díky agroturistice (možnost vedlejší výdělečné pracovní činnosti v oblasti cestovního ruchu), ale i díky možnosti vzdělání. Dříve v této oblasti nebyli žádní učitelé, nyní jsou díky projektům 3 učitelé v jižním Banátu. Vedle toho mohla být zajištěna všeobecná zdravotní péče. Zlepšení životních podmínek, příjmy z turistického ruchu, vzdělání a zdravotní péče jsou body, která naše skupina zařadila mezi pozitivní dopady. Na základě těchto výpovědí můžeme zde určit jistou shodu s našemi stanovenými body.

Avšak tyto pozitivní dopady nemají jednoznačný charakter. Dle Jána Křivoše (částečně i dle ostatních dotazovaných) není tato podpora až tak výrazná. V této oblasti jsou stále problémy s nalezením pracovní příležitosti, zanedbanou infrastrukturou a špatnou zdravotní péči. Obdobného názoru, neustálým problém s nezaměstnaností, je i velvyslanec v Bukurešti Radek Pech (jak bylo uvedeno v článku - List Banát).

Na čem se dále naši 3 dotazovaní respondenti shodli, bylo, že v důsledku globalizace a tím i modernizace dochází k narušení autentičnosti tamějšího života (jedná se např. o častější sledování televize či rekonstrukce tradičních obydlí). Tímto se potvrdili další 2 námi stanovené negativní dopady (narušení tradičního života a ztráta autentičnosti).

Co se týče posledního našeho bodu, ztráta soukromí místních krajanů, nebylo dotazovanými potvrzeno. Dalším negativním dopadem dle Jána Křivoše i Iva Dokupila je závislost místních krajanů na finanční podpoře jak ze stany české, tak i rumunské. Z hlediska rozvoje iniciativy lze toto považovat za brzdící faktor. Jak sám Ján Křivoš uved „…my ty akce uděláme, ale jen když nám je někdo zaplatí.“ . A to má také do určité míry negativní dopad na atmosféru v rámci krajanského spolku, mezí jednotlivými místními organizacemi.

Pokud bychom chtěli získat jednoznačnou odpověď na naší výzkumnou otázku: „Má podpora rumunských Čechů pozitivní dopad na tamější kulturu?„, dalo by se dle získaných informací říci, že z větší části ano. Podpora má snahu zlepšit životní úroveň těchto krajanů několika způsoby, jak již bylo uvedeno. V rámci rozvoje šetrného cestovního ruchu a agroturistiky je dopad na tamější kultury pozitivní. Nejenom, že je tímto podpořen tradiční způsob života, ale je i rozvíjen. Avšak s postupem času je tato podpora krajany Banátu vnímána za samozřejmost (závislost). To jistým způsobem může narušovat tamější kulturu. Rozhodně ale nelze tyto podpory ve formě různých projektů a darů zavrhnout a označit za neúčelné. Naopak. Všechny záměry a očekávaní se splnily. A tak se dle našeho subjektivního názoru domníváme, že podpora rumunských Čechů v Banátu má pozitivní dopad na tamější kulturu.

Na konec je nutno podotknout, že se jedná o subjektivní názor podložený především na základě hlavního organizátora projektů Iva Dokupila, pohybující se každý rok v oblasti Banátu, dále rumunského velvyslance sídlící v Praze Constantina Stefanoaie a vedoucím konzulárního úseku v Rumunsku Jána Křivoše. Bohužel se nám nepodařilo získat subjektivní názor přímo od místních krajanů, Čechů žijících v této oblasti. Avšak díky detailní výpovědi Iva Dokupila se nám alespoň částečně jejich pohled (banátských krajanů) podařilo získat.

[1] ALTERMEDIA.INFO. Palivová krize ve 21. století aneb jak vše souvisí se vším. [online]. c2008. [cit. 2009-11-26]. Dostupné z: http://cz.altermedia.info/uvahy-a-komentare/palivova-krize-ve-21-stoleti-aneb-jak-vse-souvisi-se-vsim_4152.html

[2] BRYNDA, H. Špidla se setkal s krajany v Rumunsku. [online]. c2009. [cit. 2009-11-26]. Dostupné z: http://www.listbanat.cz/clanky.html.

[3] LEPEŠKOVÁ, Z. Čeští turisté pomáhají krajanům v rumunském Banátu. [online]. c2009. [cit. 2009-11-18]. Dostupné z: http://cestovani.ihned.cz/c1-23845690-cesti-turiste-pomahaji-krajanum-v-rumunskem-banatu.

[4] Prázdniny u krajanů. Turistika v českých vesnicích rumunského Banátu. [online]. c2009. [cit. 2009-11-16]. Dostupné z: http://www.banat.cz/tradice.htm.

[5] SVOBODA, J. Banát. Turistický a vlastivědný průvodce českým Banátem. Praha: Kudrna, 2005. 157 s.

[6] TÁBORSKÁ, S. Ručit důvěrou a buvola pomalu splácet. [online]. c2009. [cit. 2009-11-26]. Dostupné z: http://www.clovekvtisni.cz/index2.php?sid=115&idArt=242.

[7] REID, Robert, PETTERSEN, Leif. Rumunsko a Moldavsko. Kateřina Jirčíková, Alice Marciszová, Daniela Orlando, Martin Rajniš; Lonely Planet Publication Pty Ldt. 1. vyd. Praha : Svojka & Co., s. r. o., 2007. 408 s. ISBN 978-80-7352-765-5.

[8] ROSŮLEK, Přemysl a kol. Mezi krajany v rumunském Banátu: Gernik očima studentů Fakulty humanitních studií ZČU v Plzni. Plzeň: Diecézní charita 2001. ISBN 80-238-8913-3. 

Počet shlédnutí: 169