Náboženství, kultura a životní prostředí

- Člověk je biologická a sociální bytost, jeho činy jsou určovány myšlenkami, hodnotami, názory, systémy víry a věroučnými soustavami a jsou posilovány výchovou a vzděláním, prostřednictvím kultury a rituálů.

- Náboženství je kulturní aspekt.

- Příroda a lidská společnost jsou obsaženy v životním prostředí.

- Životní prostředí pochází z FJ: environner= být okolo, obklopovat.

• Kosmologie: teorie či koncepce vesmíru, zabývá se vznikem, stavbou, vývojem vesmíru a jeho fungováním a rovněž postavením lidí a dalších tvorů v tomto řádu.
• Kosmogonie: příběhy, mýty, a teorie vztahující se ke vzniku a počátku světa, vesmíru a lidí.

- Všechny kultury obsahují příběhy objasňující původ, počátek a povahu světa. Jsou důležité při orientaci lidí ve světě.

- Lidé a věci jsou vzájemně závislé: mezi kosmologií a životním prostředím je vztah.

• Dysfunkční kosmologie-je rozdíl mezi našimi obrazy přírody a skutečnou strukturou ekosystému (Rappaport). Lidé jednají dle svých představ, znalostí a cíle, ne na základě skutečné struktury přírody, která na ně působí.

• Osvojený kognitivní model- charakteristika toho, co lidé vědí o prostředí, v němž žijí, a jaké mají o něm představy.
• Operační model- vědecký popis nějakého ekosystému.
• Referenční hodnoty- kulturní model toho, jak by měl fungovat svět a vztahy v něm.
• Škála cílů- adaptivní hranice udržitelnosti pro konkrétní ekosystém.

Ekologická etická kosmologie

- Moderní vědecká kosmologie nedokáže nabídnout celistvý model světa, který by zahrnoval a náležitě oceňoval jak lidi, tak ekosystém a který by neměl problémy s přirozenými procesy života a smrti.

Pohanská kosmologie- posvátný vesmír, posvátnost toho, co žije a jeho posvátné vazby.

- Hnutí zelených přijalo hypotézu Gaia (Lovelock). Jedná se o vědecký model planety jako jediné organické soustavy analogické lidskému tělu, ne jako řady atomizovaných nesouvisejících prvků.

Hierarchie hodnot - Dle Rappaporta se hierarchie hodnot snáze udržuje v menších společnostech.

• nejnižší úroveň- hodnoty specifické, zaměřené na určitý cíl: postavit dům, vydělat peníze…
• nejvyšší úroveň- základní=abstraktní hodnoty- svoboda, volnost, štěstí, sociální soudržnost

- Degradace posvátnosti mají katastrofální následky pro ekosystém: hmotné cíle se dostávají do postavení nejvyšší úrovně a splynou s cíli abstraktnějšími: štěstí=hromadění hmotných statků; svoboda= právo přinášet užitek sobě samému.

- Vstup do globální ekonomiky s jejími požadavky má důsledky pro ekosystémy, společnosti a kosmologie: př. Vzdor proti drancování materiálního životního prostředí u Kogiů (Sierra Nevada de Santa Marta, S Kolumbie): Kogiové= „starší bratr“, který má chránit srdce světa, Evropané= „mladší bratr“, nadaný, ale destruktivní pro ekologii světa. Dle Kogiů je Země matka, které trhají tělo, proto je nemocná (globální oteplování).

-Antropologie náboženství se pokouší odhalovat vztahy mezi náboženstvím a jinými aspekty společnosti a přírody. V 70. letech 20. století si antropoložky-feministky začaly pokládat otázky ohledně úlohy žen v různých společnostech a hledání jednotných, základních principů, které by objasňovaly podobnosti a rozdíly ve zkušenosti žen. Jednou z těchto antropoložek byla Peggy Reeves Sandayová.

Ženská moc a mužská nadvláda

-Sandayová v knize Ženská moc a mužská nadvláda zkoumala údaje ze „Standardního transexuálního vzorku“, kde se chtěla zaměřit na kontext obou pohlaví. Stejně jako Benedictová i Sandayová předpokládá, že každá kultura si vybírá svůj způsob života ze spektra behaviorních alternativ.

-Sandayová používá pojem scénář sexuálních rolí, který určuje, jaký vztah by k sobě měli mít ženy a muži navzájem.

-Kultura se považuje za něco, do dále mění přírodu a v tomto smyslu je přírodě nadřazené. Podle Ortenové se ženy považují za bližší přírodě než muži, protože s ní mají bezprostřednější styk. Vysvětluje to tím, že ženská fyziologie se svou úlohou rodit děti a sociální důsledky z toho vyplývající znamenají, že žena tráví víc času zapojena do přírodních procesů, než to platí o mužích. Muži jsou taktéž součástí přírody nejen svou tělesností, ale i svou potřebou zabíjet a lovit zvěř. Tyto činnosti se označují jako vnější orientace. Společnost se od sebe liší v tom, do jaké míry oceňují vnitřní a vnější orientaci, tedy schopnosti žen a úctu k reprodukci oproti roli mužů a jejich destruktivní síle zaměřené navenek.

-Sandayová rolišuje 4 hl. vzorce, které lze různě kombinovat:

• pohlaví jsou od sebe oddělena
• pohlaví od sebe nejsou oddělena
• rozhodovací pravomoci jsou svěřené jednomu pohlaví
• na rozhodovacích pravomocech se podílejí obě pohlaví

-Například etnika Mbuitů ve střední Africe se podílí na rozhodovacích pravomocech, příslušníci obou pohlaví žijí spolu. V Irokéské lize v Severní Americe jsou naopak pohlaví krajně diferencována, ale stále se podílejí na rozhodovacích pravomocech obě pohlaví. Životní prostředí považuje Sandayová za klíčovou proměnnou při vytváření scénářů sexuálních rolí v konkrétní kultuře.

-Každé environmentální napětí (ať už jde o nedostatek potravy, nebo neschopnost předpovědět počasí) má sklon posouvat společnosti směrem k vnější orientaci a mužské dominanci. Sandayová tvrdí, že existuje přenos strachu z vnějšího světa na ženy, které se dají považovat za symbolické představitele přírodního světa. Pokud je v daném prostředí nedostatek bezpečí, souvisí to s ovládáním žen a mužskou dominancí. Na druhé straně dostatek bezpečí a dobra tvoří vnitřní orientaci, kde jsou ženy chápány jako partneři. Podle Bambergerové je moc udělena tomu pohlaví, o němž soudí, že ztělesňuje síly, na nichž jsou lidé závislí.

Gender v rovnostářské společnosti

-V této kapitole je uveden příklad etnika žijícího na ostrůvku Vanatinai nedaleko Papui Nové Guinei. Autorkou tohoto popisu je M. Lepowská. Na ostrůvku Vanatinai panuje rovnost mezi pohlavími. Činnosti mužů a žen se do značné míry překrývají. Na rozdíl od sousedních Trobriandských ostrovů je zde nízká hustota obyvatel, což oslabuje konflikt a vede k etice úcty. Nejenže spolu obyvatelé nemusí bojovat o nedostatkové zdroje, ale k boji nedochází ani při hádce se sousedy.

-Většina lidí je spjatá příbuzenskými vazbami a prostřednictvím manželství. Ženy mohou vlastnit a dělit půdu a po vstupu do manželství žijí se svými příbuznými. Na tomto ostrově se podle Lepowské žije ve hmotném a sociálním prostředí, které je příznivé.

-Moudrá žena je součástí vanatinaiských mýtů a to opravňuje ženy směňovat, učit se magii, vlastnit majetek a nakládat s ním.

Totemismus je v antropologii velmi rozšířený pojem. Zkoumá vztah mezi náboženstvím, kulturou a životním prostředím, objasňuje, jak „primitivní“ společnosti uspořádávaly vztahy mezi lidmi a jak se stavěliy k přírodě. Doslovný překlad slova „Totem“ je „je to můj příbuzný“ (přičemž příbuzný je v tomto kontextu definován jako příslušník stejné exogamické skupiny či klanu). Každý klan je pak pojmenován po živočišném druhu či totemu. Bowie totemismus definuje následovně „Je to každá situace, o níž se soudilo, že v ní panoval zvláštní vztah mezi jistou sociální skupinou a jedním nebo více třídami hmotných předmětů, konkrétně zvířaty či rostlinami“

Mnoha antropology pokládán za nejstarší podobu náboženství (např. J. McLennan, W. R. Smith, J. J. Frazer, E. Durkheim)

Durkheim rozlišuje veškeré jevy do dvou kategorií: posvátné a profánní. Totemy spojují klan s prostředím a s posvátnem. Obřady na totemických místech spojují klany s minulostí a posilují skupinovou identitu a solidaritu. Totemismus definuje jako „celý komplex náboženských přesvědčení a rituálů, jež zahrnují rituální poměr k přírodě a kosmologii vyjadřující představu, že lidé a příroda tvoří součásti duchovního celku“. Při uctívání totemického zvířete dle Durkheima klan upevňoval a uctíval sám sebe.

Dle Radcliffe-Browna má náboženství sociální povahu. Rituály mají za úkol regulovat, uchovávat a předávat sociální zvyklosti a mravy, na nichž společnost závisí. Totemické zvíře/předmět má pro skupinu sociální a symbolickou hodnotu. Radcliffe-Brown však nepovažuje totemismus za univerzální podobu náboženství, nýbrž za specifickou realizaci náboženství ve společnostech s klanovou strukturou.

Totemismus by se dle Lévi-Strausse vůbec neměl pokládat za aspekt náboženství či za náboženskou instituci. Tvrdí, že se jedná o klasifikační prostředek. Slouží k regulování skupin lidí a jejich vztahu k přirozenému světu. Totemická klasifikace pak může napomáhat širšímu a méně omezenému pohledu na lidstvo(příklad mytogeografického systému v Súdánu).

Doba snění je zde chápána jako „období stvoření, které bylo ‘dávno’ a kdy předkové dnešních lidí vznikli z jednotvárné krajiny“. „Dějištěm příběhu“ jsou místa, odkud se předkové vzali, „dějové linie“ vyprávějí o cestách předků po zemi. Postavy těchto předků se pak stávají totemy



Počet shlédnutí: 31