PROFIL HINDUISTY

Hinduismus je považován za třetí nejpočetnější náboženství světa. To představuje zhruba jednu miliardu věřících. Jedná se také o jedno z nejstarších náboženství. Názory na hinduismus jako jednotné náboženství se rozcházejí. V některých případech dokonce ani za náboženství považován není a o hinduismu se hovoří spíše jako o tradičním způsobu života, především indických obyvatel. Z toho plyne, že by se dalo říci, že jde svým způsobem o lokální náboženství, protože valná většina věřících a praktikujících hinduistů se nachází v Indii. Toto náboženství, případně způsob života, ovšem můžeme nalézt v menší míře i v jiných zemích. Například několik málo stovek hinduistů se vyskytuje i v České republice.

Výzkumná otázka: Co znamená být hinduistou?

Související podotázky:

1. Jak vypadá běžný den hinduisty?
2. Jaké jsou vnější projevy?
3. Jaký má víra dopad na vnitřní prožívání, morální hodnoty?
4. Jak je hinduismus vnímán českou společností?

Práce vychází ze dvou základních výzkumných metod a to konkrétně kvalitativní a kvantitativní. Obě zajisté mají určité výhody i nevýhody. V obecné rovině kvantitativní výzkumné metody představují sběr malého počtu dat a informací o velkém počtu subjektů. K jejich výhodám patří vysoká reliabilita a k nevýhodám nízká validita. Oproti tomu při kvalitativním způsobu výzkumu jde o získání velkého množství informací o malém počtu subjektů. V tomto případě je výhodou vysoká validita a nevýhodou nízká reliabilita.

Při vypracování teoretického úseku práce byla využita kompilace informací z odborné literatury a internetu. Pro empirickou část práce byla zvolena kvalitativní metoda – polostrukturovaný rozhovor. Ten se vyznačuje přímým dotazováním a to prostřednictvím osobního setkání, telefonicky nebo pomocí internetu. Obsahuje nejen základní, jasně dané, otázky, ale také ty doplňující, které mohou vyplynout z odpovědí respondentů. Výhoda zde spočívá především ve flexibilitě, dále také v návratnosti a kompletnosti, celkovém čase na interview a spontaneitě. Nevýhody pak můžeme vidět ve finanční a časové náročnosti. ¹⁾

V této práci byla nejprve provedena literární rešerše a následně sepsána teoretická část sběrem informací z odborné literatury a internetových zdrojů. Následně probíhaly rozhovory s respondenty. V České republice nenalezneme velké množství hinduistů, proto bylo nalezení potencionálních dotazovaných pro výzkumnou část poměrně složité a všechny rozhovory proběhly prostřednictvím internetu. Všichni dotazovaní byli českého původu. Prvním respondentem A byla mladá žena, která se k hinduismu přidala poměrně nedávno. Byla kontaktována prostřednictvím internetu. Tato účastnice výzkumu byla velmi sdílná. Další respondenti byli kontaktováni skrze Českou hinduistickou náboženskou společnost. Dotazovaným B byl muž středního věku dlouhodobě praktikující hinduismus. Tento respondent odpovídal na otázky stručně, ale výstižně. Poslední respondentkou C byla žena, taktéž ve středním věku. Všichni dotazovaní působili příjemně a odpovídali velmi ochotně.

Přehled respondentů

Jak jsme již uváděli výše, V České republice není hinduismus výrazně rozšířen a tomu odpovídá i nabídka publikací, která by o něm pojednávala. V českém vydání existuje jen málo knih, které by se hinduismu věnovaly jako samostatnému tématu. Většinou spíše nalezneme publikace věnující se více východním náboženským směrům současně.

Jednou z nich je kniha Základy asijských náboženství z roku 2004 od kolektivu autorů (B. Knotková-Čapková, L. Kropáček, V Liščák, D. Marková, M. Pojar a D. Pospíšilová). Kniha se věnuje mimo hinduismu například také islámu či buddhismu. Část zabývající se hinduismem začíná výkladem slova hinduismus a historickým kontextem. Nalezneme zde i podkapitolu nazvanou Osobnost zakladatele, kde je jasně uvedeno, že v tomto náboženství se žádný pradávný zakladatel nevyskytuje. Dále se autoři poměrně podrobně věnují posvátným textům, celkové filosofii hinduismu a neopomíjí ani mytologii a uctívané bohy. Na to navazují kapitoly o současném stavu, různých hnutích a sektách v rámci hinduismu a také o kastovním systému. Navíc se zde oproti ostatním publikacím dozvídáme o genderovém aspektu, jaké je postavení ženy v tomto východním náboženství a vztahu k politické moci. Jako zajímavost se zde objevují i krátké ukázky textu, například z Bhagavaghíty, a slovníček základních pojmů. Na konci naleznete i doporučenou literaturu k dalšímu studiu. Tato kniha nabízí mnoho užitečných informací a je přehledně členěna. Kromě základních informací, které se vyskytují v téměř každé publikaci věnující se hinduismu, zde nalezneme i mnoho nových faktů a zajímavostí. ²⁾

Za velmi přínosnou, vzhledem k obecnému životu hinduisty, se dá považovat kniha od české autorky Hany Preinhaelterové Hinduista od zrození do zrození. Své poznatky o hinduismu získala při studijních a pracovních pobytech v Indii. Jak uvádí, někteří hinduisté dodržují tradice více, jiní méně. Dáno je to především tím, že hinduismus není náboženství v tom klasickém slova smyslu. Autorka zde představuje rysy, které jsou pro hinduismus, a potažmo indickou kulturu, specifické. Na začátek knihy autorka uvádí, že hinduista už se hinduistou rodí, na rozdíl od evropských poměrů, kde se k náboženství přechází až časem (jako například u křesťanů křestem). Preinhaelterová se zde postupně věnuje všem životním etapám v životě hinduisty. U každé etapy uvádí, jakými rituály musí jedinec projít, aby byl skutečným, pravým hinduistou. Kniha je také doplněna o tematické ilustrace s vysvětlivkami. ³⁾

Hinduismu přímo v České republice se věnuje Zdeněk Vojtíšek ve své knize Netradiční náboženství u nás. Uvádí, že zde na Západě vyznavači hinduismu nemají potřebu sdružovat se v organizacích. Jejich společné aktivity probíhají spíše prostřednictvím přednášek či meditačních kurzů. Najdou se i výjimky a v české společnosti se skupiny věřících sRpují kolem některých duchovních učitelů (guru). Zdeněk Vojtíšek také představuje nejrozšířenější tradice u nás, především mluví o Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny a Józe v denním životě. Právě Jógu v denním životě popisuje více. Jedná se o směr, který založil indický učitel Paramhansa svámí Mahéšvaránanda a jeho filosofie je přizpůsobena západnímu způsobu života. ⁴⁾

Dalším českým autorem, který se věnuje hinduismu je například Dušan Zbavitel a jeho Bohové s lotosovýma očima.

Kořeny hinduismu můžeme najít ve starověké Indii kolem druhého tisíciletí před naším letopočtem. V tomto období dochází k rozvoji starověké indické filosofie s příchodem Ariů. Základem pro hinduismus jsou védy. Védy se dají označit za posvátnou znalost, jsou šestkrát obsáhlejší než křesťanská Bible a pro Hinduisty jsou to nedotknutelné Božské texty. Hinduismus patří do ástiky, což je ortodoxní směr, který zcela uznává autoritu véd. Jedná se o tradiční indické náboženství a podle výzkumů je třetím nejpočetnějším náboženstvím na světě. Jde také o jedno z nejstarších náboženství světa. Hinduista může být polyteistou, ale i monoteistou.

Hinduisté uznávají tři hlavní Bohy. Prvním je Brahma, který je stvořitelem vesmíru. Druhý je nazýván Višnu, udržovatel vesmíru. Posledním z nich je Šiva, tedy ničitel vesmíru. Tito tři bohové jsou podle hinduistů velmi důležití a jeden bez druhého nejsou schopni fungovat. Ničitel vesmíru by nemohl být bez stvořitele vesmíru a ten bez udržovatele vesmíru. Brahma, Višnu a Šiva tak udržují správný koloběh vesmíru.

Pro každého Hinduistu je svatou povinností přečíst si dva základní eposy, Rámájána a Mahábhárata. Tyto dva eposy by měli být nápomocny při cestě k osvobození od cyklu světského života. Každý epos má vlastní příběh, ale u obou můžeme nalézt společné rysy. Prvním společným rysem je spravedlivý panovník, který byl zbavený trůnu a vyhoštěný ze své země. Následuje vrcholní střed mezi dvěma silami, dobra a zla. Nakonec samozřejmě zvítězí dobro nad zlem.

K Indickým náboženstvím zcela určitě patří i kasty a kastovní systém. Kasty jsou naprosto nepropustné. V této době jsou v Indii nelegální, ale stále se praktikují. Nejvýše stojí Brahmáni neboli kněží. Hned za nimi jsou Kšatriové, světští vůdci. Za nimi následují Vaišiové, což jsou obchodníci a zemědělci. Předposlední se nazývají Šudrové neboli dělníci. Na posledním místě nacházíme Páriové, což je původní obyvatelstvo.

Hinduisté věří v princip kauzality. Kauzalita znamená, že každý příčina má svůj následek. S tím souvisí pojem karma. Podle hinduistů se člověku vrátí to, co činí. K tomu dopomáhá dharma, což je označení pro kosmický řád a soubor pravidel chování. Hinduismus není pouhým indickým náboženstvím. Hinduismus je způsob života.⁵⁾

V hinduismu nalezneme dva základní symboly, které jsou nejdůležitější. Zaprvé se jedná o znak pro posvátnou slabiku ÓM. Ta je považována za symbol absolutna a základní zvuk. Skrz ni se hinduista dostává do spojení nejen s námi samotnými, ale také s Bohem a s vesmírem. ÓM se velmi často objevuje na začátku velkého množství manter. ⁶⁾

⁷⁾

Druhým významným symbolem je Svastika. Tento znak má hinduismus společný s buddhismem, používán byl však v mnoha kulturách. V hinduismu Svastika vyjadřuje především štěstí. Také je označením pro Slunce a světlo.

⁸⁾

Hinduismus je jako náboženství nejvíce zastoupeno v Indii. Proto je potřeba si zde uvést jak, právě v Indii, vypadá a jaké jsou jeho zvyklosti. Jak je již výše uvedeno, hinduismus není pouhým náboženstvím, ale přímo způsobem života. Člověk se hinduistou již rodí, proto jsou pro něj velmi významné obřady. Především ty odehrávající se v dětství, díky nimž se jedinec zapojuje do náboženského života.

Obřady v dětství

Leckdy až posvátná starost o dítě v hinduistické společnosti začíná již v těhotenství matky. O příchod nového dítěte se zajímá celá vesnice a matka má v tomto období mnoho úlev. Během těhotenství probíhá několik obřadů. V této práci si tu zmíníme dva nejdůležitější.

Tím prvním je obřad pěti nektarů. Tento obřad se odehrává zhruba v pátém měsící těhotenství. K ženě je do domu přivedena lazebnice. Tato lazebnice je ženě při ruce. Lazebnice ostříhá budoucí matce nehty a natře jí pastou z oleje a dalších bylinných přísad. Po tomto nátěru se žena přisune k vodě a vykoupe se. Po koupeli si oblékne Sárí. Těhotná žena vejde do místnosti, posadí se ke stolu a za zpěvu magických veršů je jí předkládáno 5 nektarů. Mezi těchto pět nektarů patří dahí, což je něco jako jogurt, dále mléko, máslo, třtinový cukr a med. Po tom co žena vše sní, je jí předloženo mnoho věcí na které by mohla mít chuť, především tedy ryby a zelenina. Během tohoto obřadu jí s ženou z talířů společně i jeden chlapec a pět vdaných žen, což by mělo zajistit ženě i dítěti ochranu. V některých oblastech se tento obřad mění na obřad sedmi nektarů. Místo v pátém měsíci těhotenství tedy probíhá až během sedmého měsíce.

Druhým významným obřadem je Sádh. Tento obřad se v podobné formě praktikuje i v Evropě a Americe. Jedná se o to, že u nastávající matky se sejdou blízcí i vzdálení příbuzní a známí a přinášejí jí různé dary pro její zatím nenarozené dítě. Během této sešlosti je dopřáno všem ženám hojný počet jídla. Tento obřad se koná těsně před porodem.

Při narození hinduistického dítě je neopomíjitelné především jeho datum narození. Podle data narození je malému hinduistovi vypracován důležitý horoskop podle postavení planet v ten daný den. Horoskop je pak smotán, převázán červenou stužkou a uchováván rodinou jako oko v hlavě. Tento horoskop je v dalších letech rozbalován a konzultován při všech významných událostech v životě jedince, kterému náleží. Jednou z takových důležitých údálostí může být například volba partnera. V tomto případě jsou porovnávány horoskopy partnerů, zda se k sobě hodí a jaké by bylo jejich případné manželství. Pokud si horoskopy neodpovídají, málokdy se tito dva lidé vezmou.

Během narození dítěte se samozžejmě konají i různé obřady. Jedním z těchto obřadů je například obřad nazývaný „Ulululu“. Jedná se o to, že když se dítě narodí, v jeho době se ozývá halasné ulululu. Tento zvuk vydávají pouze ženy a jde o uvítání nového člena rodiny do domu. Pokud se ulululu ozve za sebou třikrát, narodila se dívka. V případě, že se ulululu ozývá čtyřikrát až pětkrát, narodil se do rodiny chlapec a sousedi mají důvod k závisti. Tento obřad se nepoužívá pouze při vítání dítěte, ale také při vítání významného hosta. Tím může být ženich či bůh.

Pro rodinu je velmi zásadní, aby dítě nebylo uhranuto, proto je po narození ochraňováno různými opatřeními. K těmto opatřením patří například to, že se ho po jeden měsíc nesmí dotknout nikdo jiný než matka. Nejsilnější je ochrana v období sedmé noci po narození hinduisty. V tuto noc dítě navštěvuje bůh Brahma. Brahma pak píše dítěti na čelo jeho osud. Během noci drží matka dítě v náručí a okolo nich sedí všechny ženy, které bydlí v době. Když je matka moc unavená a usíná, přebírá po ní dítě další žena a takto se dále střídají v prípadě únavy. V některých rodinách pomáhají děti. Ty dostanou plechové mísy a pro zapuzení zlých duchů do nich bijí a vytváření hluk.

Dalším důležitým obřadem v životě hinduisty je zajisté Annaprášan, kterému se také někdy říká slavnost první rýže. V běžném životě se pak Annaprášanu říká slavnost odstavení. Jedná se o první krok na cestě k dospělosti. Tento obřad se odehrává kolem sedmého měsíce života malého hinduisty. Při Annaprášanu dochází k prvnímu oficiálnímu pojmenování dítěte. Jsou dvě možnosti jak můžou rodiče vybrat pro své dítě jméno. Prvně kněz vybere podle horoskopu několik vhodných jmen. První možností je, že si rodiče vyberou z těchto několika jmen sami to, které je podle nich nejvhodnější. V druhém případě, pokud se rodiče nemohou rozhodnout, se všechna vhodná jména napíší na dřevěnou dR a u každého je zapálena svíčka. To jméno u kterého hoří svíčka nejdéle je nejvhodnějším jménem pro dítě. Všichni hinduisté mají dvě jména. Jedno dobré, kterým jsou oslovováni jen při významných událostech, a druhé všední, kterým jsem oslovováni každodenně. Dále při obřadu Annaprášan dívku oblečou do slavnostního oblečení, což je sárí (obtočených pět metrů hedvábí), růžového závoje a bílé čelenky s pozlátky. Potom si vezme nejstarší bratr matky, čili strýc, dítě na klín a prvně ho nakrmí tuhou stravou, kterou představuje rýže. Jako poslední při obřadu je před dítě předloženo několik předmětů. Mušle, jako staré platidlo, rýži nebo cukrový, hřebínek a knihu. Po které z těch věcí dítě prvně sáhne, to se stane jeho osudem.

Neméně důležitým rituálem je „křída v ruce“. Jedná se o rituál prováděný, když je dítěti pět let. Často je tento rituál označován jako předchůdce toho, aby mohlo vzít dítě pero do ruky. Po náboženské stránce je tento obřad nedůležitý, ale řada hinduistů ho provádí. Při tomto obřadu rodiče oblečou malého hinduistu do svátečního rudého roucha. Otec si s dítětem sedne za stůl na stoličku a před nimi leží černá dR na psaní na níž jsou předepsány první písmena abecedy. Dítě musí vzít do ruky křídu a obtáhnout písmena s otcovou pomocí.

Děti jsou v hinduistické společnosti přímo zbožňovány. A i když jsou již zrozeni do kasty, hinduisti v nich vidí naprostou čistotu. V hinduistickém společenství je radost být dítětem. ⁹⁾

Stáří v hinduismu

Pro hinduisty je stáří nejdůstojnějším mezi všemi věkovými údobími. V hinduismu je stáří něco jako posvátnost a zásluha. Automaticky zde platí nadřazenost starším nad mladšími a nikdo by se neopovážil toto nerespektovat. V hinduismu je doslova radost stárnout. Ženy jsou na tom ve stáří ještě o něco lépe než muži, protože s přibývajícím věkem ženám také přibývají určitá práva.

U hinduistů je péče potomků o své rodiče ve stáří samozřejmostí. Je přímo vyloučeno, aby staří rodiče žili mimo domov svých dětí. Babičky a dědečkové se zde považují za ozdoby rodiny. Když přijde do domu host, měl by jít nejprve ke starým lidem a setřít jim z bot. Tento čin by měl vyjádřit úctu hosta ke stáří. Při návštěvě si všichni sedají do blízkosti starých lidí a ti začínají vyprávět své příběhy. Všichni jim pozorně naslouchají, i když například slyší příběh už po několikáté, protože staří lidé jsou považováni za moudré. Dědečkové údajně rádi vyprávějí o svých vzpomínkách z mládí, zatímco babičky se spíše rádi vyptávají na rodinu a na děti.

Ve stáří by se měl každý hinduista denně obřadně vykoupat v řece Ganze. Ovšem ne každému je umožněno tento každodenní obřad plnit, většinou kvůli vzdálenosti od této řeky. Když hinduista pocítí, že přichází smrt, odchází do Benáresu, kde by se měl opět obřadně umýt v řece Ganze pro konečné rozloučení s tímto světem. Každý hinduista by měl zemřít v okolí řeky Gangy, protože se uvádí, že u Gangy je nejintenzivnější spojení mezi světem lidí a Bohy. Při posledních minutách svého života by měli děti pomoci svým umírajícím rodičům při ponoření po pas do řeky Gangy. Zde pak umírající odříkavá posvátné mantry.

Po smrti není tělo opuštěno až do jeho spálení. Stále se ho musí někdo dotýkat. Při obřadu tělo odnáší na spalovací ghát nejstarší syn. Tělo by se mělo nést hlavou k řece Ganze. Pro hinduisty ovšem není smrt konečnou stanicí, ale pouze přechodným stavem. Smrt pro hinduisty znamená pouze cestu k znovuzrození.

V hinduismu existují celkem dvě formy znovuzrození. Jsou jimi reinkarnace a transmiterace. Z těchto dvou pojmů je známější reinkarnace, což je zrození člověka znovu do člověka. To je ta lepší varianta. Transmiterace je pak zrození do zvířete nebo hmoty. O tom zda člověk projde procesem reinkarnace nebo transmiterace rozhoduje on sám. Po smrti se sčítají jeho dobré a špatné skutky. Pokud byl člověk během života dobrý a pomáhal druhým, stane se znovu člověkem. Pokud ovšem nebyl dobrým či dokonce páchal trestné činy, stane se, podle míry svého provinění, na určitou dobu buď zvířetem nebo hmotou. ¹⁰⁾

V České republice nenalezneme mnoho hinduistů. Existuje zde tedy pouze jedna registrovaná hinduistická náboženská organizace. Ta nese název Česká hinduistická náboženská společnost a vznikla 25. 11. 2002. Dále v České republice v návaznosti na védskou tradici funguje také Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny. ¹¹⁾

Není snadné uvést přesný počet osob, které se k hinduismu v České republice hlásí, vzhledem k tomu, že ne všichni se sdružují v určitých skupinách a organizacích. Pro přibližnou představu, kolik hinduistů u nás žije, můžeme využít informace Českého statistického úřadu. Podle posledního sčítání lidu z roku 2011 v České republice k hinduismu hlásí zhruba 637 osob (427 k České náboženské hinduistické společnosti a zbylých 210 přímo k hinduismu). Pokud bychom počítali i Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny (Hnutí Hare Krišna) rozrostl by se počet hinduistů o 675 jedinců. Musíme však vzít na vědomí, že při sčítání lidu v České republice není povinné uvádět náboženské vyznání, takže hinduistů u nás může být i více. Jaké je genderové rozložení hinduistů v České republice můžeme vidět na níže uvedeném grafu. ¹²⁾

Pro hinduisty je jejich víra něčím, co je provází v každodenním životě a to jak v jejich myšlenkách i prostřednictvím činů. Nezáleží na tom, jak dlouho víru praktikují, stále se snaží více rozvíjet. Všichni tři respondenti se k hinduismu dostali až v pozdějším věku. Oproti Indii, kde se hinduista již hinduistou rodí, v České republice se spíše člověk hinduistou stává vlastním rozhodnutím v dospělém věku.

(Otázka: Kdy a kde jste se poprvé setkala s hinduismem?) Co se teorie týče, tak asi ve škole, ještě na střední. Když mi bylo tak 17, myslím. Probírali jsme to v rámci společenských věd nebo tak. Prakticky potom, když jsem byla na erasmu ve druháku na vejšce. – Respondent A

S tím také souvisí absence většiny obřadů spojených s hinduismem. Množství náboženských rituálů se odehrává v dětství. Vzhledem k tomu, že se respondenti k tomuto náboženství přidali až později, těmito obřady neprošli. Rituály v dospělosti také neodpovídají klasické tradici, jsou přizpůsobeny evropské společnosti a probíhají v závislosti na lokálních možnostech.

K vykonávání obřadů je zapotřebí pandit (hinduističtí učenci) , který v České republice není. Obřady tedy děláme „po evropsku“. - Respondent C

Nejvýznamnější postavení v české společnosti má tedy především Česká hinduistická náboženská společnost a Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny (Hare Krišna). Mezi další společnosti, které v České republice navazují na tradici hinduismu, patří například Jóga v denním životě, Československá neohumanistická společnost – Ánanda Marga, Osho Shangri La Meditation Center nebo Osho Sugama Meditation Center. ¹³⁾ Jóga v denním životě je u nás asi nejrozšířenější. Právě tam se s hinduismem poprvé setkal Respondent B.

(Otázka: Kdy a kde jste se poprvé setkal/a s hinduismem?) V roce 2006, díky Systému jóga v denním životě. – Respondent B

Vzhledem k vnitřním projevům víry se respondenti výrazně shodují. Jak jsme již psali výše, hinduismus bývá někdy považován více za životní styl než náboženství, tomu odpovídá i přístup věřících, pro které není jejich víra pouze souborem určitých znaků a zvyků. V hinduismu vidí smysl vlastního života, způsob nahlížení na svět kolem sebe. (Otázka: Co pro Vás znamená Vaše víra (slavení svátků, pocity, smysl života)?) Smysl života a naplnění. – Respondent B

Vnitřní klid, naplnění, smysl života, radost. - Respondent C

Pro mě je to to, jak se koukám na svět, na život. Spíš je to o nějakém vnitřním prožívání než o těch vnějších věcech. Nemám potřebu to někomu ukazovat, abych dokázala, že jsem hinduistka. – Respondent A

V České republice pro hinduisty není podstatné, zda je člověk hinduistou, praktikujícím jiné náboženství či nevěřícím. Důležité jsou pro ně především osobní a morální hodnoty. To se netýká pouze vztahů na přátelské úrovni či pracovních, ale také těch milostných.

Podstatné při výběru spolupracovníků a partnerů je jejich hodnotová vyspělost, kultivace a hloubka poznání. … Podstatné je skutečné hodnotové dosažení, nikoli formální příslušnost. – Respondent B

Nemyslím si, že by mě to nějak ovlivňovala v tom, s kým se přátelím nebo s kým se chci stýkat. Ani přítel nemusí být hinduista. Jde spíš o to, aby to byl dobrý člověk. … Tohle vůbec neřeším. Každý má svoje, ať je věřící, hinduista, křesťan nebo muslim nebo nevěřící. Všichni jsme lidi. – Respondent A

Tomu odpovídá i hinduistický náhled na výchovu dětí. V České republice hinduisté chtějí vychovávat své děti přímo ve víře v dané náboženství. Na druhé straně se podle jejich slov jedná spíše o snahu předat určité morální hodnoty, náhled na život.

(Otázka: Chcete své děti vychovávat ve víře?) V podstatě by se dalo říct, že ano. Je to o těch hodnotách, přístupu k životu a tak, jak už jsem říkala a rozhodně děti nebudu k ničemu nutit. – Respondent A

K vnějším projevům pro hinduisty v české společnosti patří především praktikování jógy, meditování a odříkávání manter. Oba respondenti uvádí, že úkony spojené s vírou praktikují každodenně a to právě prostřednictvím jógy, opakování manter a studiem textů. Víru tedy praktikují více samostatně než ve skupině s dalšími lidmi.

(Otázka: Můžete popsat, jak probíhá Váš běžný den? Pokud možno, zaměřit se na úkony spojené s vírou.) Vstávám před východem slunce a 3 hodiny cvičím podle Systému Jóga v denním životě, v průběhu dne 1 hodinu mantra džapa, opakování mantry s málou, večer 2 hodiny vedu kurzy Systému a před spánkem 30 minut modlitba. Neustále jsem v postoji, že je člověk užitečný životu a je s ním ve spojení. – Respondent B

Jednoduše se alespoň ob den snažím cvičit dech. Při tom používám mantry. Potom taky cvičím jógu, doma teda. Ani v tom nemám systém, jakože bych cvičila vždycky ráno nebo tak. Někdy to vyjde ráno, jindy večer. – Respondent A

V tomto náboženství nalezneme mnoho svátků. Některé jsou společné pro více směrů hinduismu, jiné jsou specifické jen pro jeden směr. Vzhledem k celkem malému počtu praktikujících věřících se v České republice mnoho svátků neslaví ve velkém. Nejznámějším a nejrozšířenějším z nich je pravděpodobně svátek s názvem Šivarátra. Je pohyblivý a odehrává se mezi lednem a únorem. Jde o svátek Šivy, ničitele vesmíru. V letošním roce se v Čechách tento svátek slavil v noci ze 17. na 18. února. Oslava probíhala společnou modlitbou, kterou letos pořádala nezisková organizace Sri Sai Kaleshwar e.V..¹⁴⁾

Další svátek se slaví mezi únorem a březnem. Jmenuje se Holi. Během něj se lidé navzájem myjí ve vodě a v barevném pudru. Jedná se v podstatě o vyhánění zimy a vítání jara.¹⁵⁾ U nás tento svátek v předchozích letech organizovala Indická ambasáda v České republice spolu s Indicko-českou smíšenou obchodní komorou. Oslavy neprobíhaly stejně jako v Indii, spíše šlo o přiblížení Indie a hinduismu české společnosti.¹⁶⁾

Slavím hlavní svátky, některé jen vzpomínkou, jiné setkáním s ostatními. Některé oslavy organizuje náboženská společnost Višva Guru Díp hindu mandir, dříve se jmenovala Česká hinduistická náboženská společnost. - Respondent C

Nějaký svátek či konstelace je každý den. Svátky jsou jednak obecné jako hólí, dípavalí, šivarátrí, úplňky, ékadáší atd. a jednak specifické spjaté s tou duchovní linií kde je člověk zasvěcen, narozeniny a mahásamádhi realizovaných světců linie, významné konstelace. V Praze a ášramu Střílky se slaví i pro veřejnost jak v rámci Společnosti Jóga v denním životě, tak Višva Guru Díp Hindu Mandiru Česká republika. – Respondent B

K vnějším projevům víry samozřejmě patří také tradiční oděv. Ten je v hinduismu odlišný pro různé směry. Náboženský oděv se také může lišit i na základě tradice a klimatických podmínek. Pro ženy je nejběžnějším oděvem sárí, které tvoří jeden pruh látky dlouhý zhruba 5 – 9 metrů. Sárí lze vázat několika způsoby vzhledem k oblasti a tradici. Dále ženy také mohou nosit pandžábí. To se skládá z dlouhých kalhot, rovné haleny sahající pod kolena a dlouhého šálu. Výrazným doplňkem žen jsou dále šperky, které zdobí především ruce. Oděvy mužů jsou oproti ženským méně výrazné a jednodušší. ¹⁷⁾ Někteří věřící nosí tradiční oděv pouze při významných událostech, jiní každodenně.

(Tradiční oděv) Vychází z daného klimatu a tradice, jako dlouhá košile, kurta či lungi, nosím je jak při cvičení tak doma denně, neboť jsou jak pohodlné tak estetické tak podporující danou tradici a funkci. – Respondent B

Indové nosí tradiční oděv, ale ten není závislý na víře. Sama nosím oděv sanjásínů. - Respondent C

Česká společnost je většinou považována za ateistickou. Za nejpřijatelnější náboženství je zde pokládáno křesťanství. Naopak, v poslední době, se zdá nejméně přijatelným náboženstvím v České republice Islám. Vzhledem k tomu, že se v naší společnosti nenachází mnoho hinduistů, lidé často ani netuší, že i u nás se tato víra praktikuje. Nejsou tedy proti ní nějaké výrazné námitky. U respondentů byla jejich víra rodiči a přáteli vnímána vcelku pozitivně a bez většího odporu.

O Indii, jógu a hinduismus se zajímám od dětství, tak se nikdo nedivil. - Respondent C

Doma to nebrali moc vážně, nejdřív to brali spíš jako srandu. Stejně tak kamarádi. Ale tak ono se toho moc nezměnilo, takže to potom začali brát normálně, že to tak mám. – Respondent A

Víra hinduistů v české společnosti je závislá zejména na místních podmínkách. Vzhledem k malému počtu hinduisté, kteří v České republice praktikují svou víru, není nabídka společných aktivit a sdružování tak široká jako například u jiných náboženství, která zde mají větší zastoupení. Vesměs se ovšem naše společnost staví k hinduismu neutrálně. Všichni respondenti uvedli, že se nikdy nesetkali s odmítavým postojem vůči své víře.

Myslím, že Češi to moc neřeší, jako náboženství celkově. Až na ten Islám teď teda. Ale jinak jsem s tím nikdy neměla problém. Tak ono to není něco, co by bylo vidět na první pohled. Těžko někdo na ulici pozná, jestli jsem nebo nejsem věřící. – Respondent A

S odmítavým postojem jsem se nesetkala. Myslím, že společnost vnímá hinduismus kladně. - Respondent C

Jak jsme již uvedli výše, hinduistům v České republice nezáleží na tom, zda je člověk nevěřící či křesťan. Dalo by se tedy říci, že jejich postoj k české společnosti je taktéž neutrální.

(Otázka: Jaký máte vztah k jiným náboženstvím a věřícím? Jaký máte vztah k nevěřícím?) Není pro mě důležité, v co věří nebo nevěří, ale jak se chovají. - Respondent C

Vzhledem k tomu, že většina českých hinduismů vyrůstala na českých (v některých případech křesťanských) tradicích, je jasné, že od nich nejsou zcela odtrženi. Všichni dotazovaní například dodržují slavení Vánoc a Velikonoc.

Slavím oboje (Vánoce a Velikonoce), ani to moc neberu jako křesťanský svátek, ale spíš jako českou tradici. – Respondent A

Slavím Vánoce jako všichni, ale více se zaměřuji na svátky míru a pohody. Velikonoce jsou spíše vzpomínkou. - Respondent C

Hinduismus je v dnešním světě velice rozšířeným náboženstvím a v posledních letech se čím dál tím více prosazuje i v Evropě. Do České republiky se toto náboženství zatím dostává jen pozvolna. Tomu odpovídá i počet věřících praktikujících hinduistů, kteří se k tomuto náboženství oficiálně hlásí. Není jich více než 1400.

Běžný den hinduisty také nelze předně definovat. Mimo jiné velmi záleží na tom, zda je věřící členem nějaké hinduistické společnosti. V případě, že je hinduista členem určité skupiny, řídí se jeho program na základě plánů dalších členů a centra. Pokud se budeme snažit obecně popsat den člena hinduistické společnosti, dá se říci (s odkazem na našeho respondenta, který je členem Jógy v denním životě), že lidé ve společenstvích vstávají velmi brzy, denně se věnují józe a také odříkávání manter. Když věřící není součástí žádného sdružení, den si řídí sám a nenalezneme zde tedy žádná specifika, pouze nepravidelné cvičení jógy a odříkávání manter.

Pro hinduisty jsou podstatné spíše vnitřní než vnější projevy. Přesto zde některé můžeme najít. Do vnějších projevů lze zahrnou především cvičení jógy, odříkávání manter a studium posvátných textů. Všechny tyto úkony mohou být praktikovány jak samostatně, tak i ve větší skupině. Zajisté sem řadíme i určitá omezení v jídle a pití, kdy hinduisté nejí hovězí a nepijí alkohol. Další součástí vnějších projevů je také slavení svátků. Hinduistické svátky nejsou v České republice příliš rozšířeny. Nejzavedenějším je pravděpodobně svátek světel Holi a Šivarátra. Pro hinduisty také existuje speciální oděv, který se liší na základě tradic a dalších faktorů. U českých hinduistů neprobíhají klasické tradiční obřady jako u těch indických. Je to způsobeno vlivem prostředí a tím, že se většina hinduistů v České republice k tomuto náboženství přidala až v dospělém věku, kdy už tolik obřadů neprobíhá.

Velice významné jsou pro hinduisty zejména vnitřní projevy a prožívání víry. Ta pro ně představuje smysl života, naplnění a správný pohled na svět kolem sebe. Uznávají nenásilí, úctu nejen k druhým lidem, ale také k sobě samému. Jak sami uvádějí, jejich víra jim pomáhá ve vlastním duševním rozvoji. V České společnosti pro ně „být hinduistou“ neznamená žádné výrazné omezení a to ani v mezilidských vztazích. Není pro ně zcela podstatné, zda je člověk věřící či nevěřící. Více se zajímají o osobnostní charakter a hodnoty, které uznává. To platí jak pro přátelské, tak i partnerské vztahy.

Co se týká jejich působení v České republice, nejedná se o výraznou náboženskou skupinu. Česká společnost je o tomto náboženství málo informovaná a vesměs se k němu staví neutrálně, a v některých případech dokonce i pozitivně. Může to být způsobeno povahou tohoto náboženství, které si zakládá na vyznávání nenásilí. Čeští hinduisté také v některých případech stále dodržují tradiční české svátky jako například Vánoce či Velikonoce.

Na naši výzkumnou otázku, co znamená být hinduistou, je těžké odpovědět, protože se v podstatě nejedná o klasické náboženství. Hinduisté považují svou víru za samotný způsob a směr života. Náboženská praxe se tedy u každého hinduisty může lišit v závislosti na mnoha faktorech. Například lokalitě, dostupných možností či vnitřním prožívání. Na základě předchozích zjištění můžeme říct, že být hinduistou neznamená ukazovat svou víru navenek (například prostřednictvím slavením svátků), ale jde především o uctívání určitých hodnot a respekt vůči sobě i všem ostatním lidem.

KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, B. a kol. Základy asijských náboženství 1. díl. Praha: Karolinum, 2004. 270 s. ISBN 80-246-0832-4

LITTLETON, C. Scott. Moudrost východu. Praha : Knižní klub - Balios, 1998. 176 s. ISBN 80-7176-646-1

MAJEROVÁ, V., MAJER, E. Empirický výzkum v sociologii venkova a zemědělství. Praha: PEF ČZU, 2007. 274 s. ISBN 978-80-213-1671-3

PARTRIDGE, Ch. Lexikon světových náboženství. Praha: Slovart, s.r.o., 2006. 495 s. ISBN 80-7209-796-2

PREINHALTEROVÁ, H. Hinduista od zrození do zrození. Praha : Vyšehrad, 1997. 135 s. ISBN 80-7021-211-X

VOJTÍŠEK, Z. Netradiční náboženství u nás. Praha : Dingir, 1998. 137 s. ISBN 80-902528-0-X

Česká náboženská hinduistická společnost [online]. hinduismus.cz, 2015. [cit. 2015-11-05]. Dostupné z WWW: http://hinduismus.cz/chns/

Hapatyková, J. Specifika ošetřování vyznavačů hinduismu na ošetřovací jednotce. 2015. [cit. 2015-11-07]. Dostupné z WWW: https://theses.cz/id/aufxry/Specifika_oetovn_vyznava_hinduismu_na_oetovac_jednotce.pdf

Hinduismus. Vzhled v různých skupinách a kulturách. [online]. 2015. [cit. 2015-11-08] Dostupné z WWW: https://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&cad=rja&uact=8&ved=0ahUKEwjX8P-PhcrJAhVLiywKHULgCmgQFggfMAA&url=http%3A%2F%2Fwww.kht.tul.cz%2Fitems%2FTES%2F%2F11.Vzhled%2520v%2520r%25C5%25AFzn%25C3%25BDch%2520skupin%25C3%25A1ch%2520a%2520kultur%25C3%25A1ch.doc&usg=AFQjCNFeQ5zqNSj6-M4-OvL3GX-EkQmZnA&sig2=CCtOikGggUQ0Q3fwrcSFlA

Holi fest. [online]. holifest.cz, 2015. [cit. 2015-11-08]. Dostupné z WWW: http://www.holifest.cz/

Meditace u příležitosti Šivarátri. Šrí Káléšvara. [online]. 2015. [cit. 2015-11-08]. Dostupné z WWW: https://kaleshwar.cz/cs/blog/novinky/shivaratri-meditation-2015

Obyvatelstvo podle náboženské víry v krajích. Český statistický úřad, 2015. [cit. 2015-11-05]. Dostupné z WWW: https://vdb.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup-objekt-vyhledavani&evo=&str=&pvo=SLD9100PU-KR&udIdent=&vyhltext=n%C3%A1bo%C5%BEenstv%C3%AD&pvoch=&zo=N&verze=-1&nahled=N&sp=N&nuid=&zs=&skupId=&filtr=G~F_M~F_Z~F_R~F_P~_S~_null_null_&pvokc=&katalog=all&z=T

http://zivotni-energie.cz/om-symbol-stvoreni-sveta.html

http://vedanta-yoga.de/om-pranava-omkara-aum/

http://nakissa.npage.de/hinduismus/pers-feste.html



Počet shlédnutí: 164