Profil člena nábož. společnosti Svědkové Jehovovi v České republice
Obr. 1 Náboženská společnost SJ
1)
Náboženské vyznání Svědkové Jehovovi je sice poměrně nové, na druhou stranu v České republice, která je značně ateistická, je rozšířené. Faktem však je, že v zemích, kde se Svědkové Jehovovi vyskytují, se často setkávají s odmítavým postojem, někdy až nepřátelským. Důvodem je jejich způsob hlásání své víry, který se většině lidí zdá obtěžující. Dalším důvodem může být i nepochopení jejich názoru na určité morální otázky, například odmítání transfuze krve. Většině lidí, pokud slyší výraz Svědkové Jehovovi, vybaví se jim dvojice buď postávájící s časopisy v ruce a nebo zvonící u dveří a nabízející cestu pozemského ráje. Dle výsledků z posledního provedeného sčítání lidu v roce 2011 se k této náboženské společnosti hlásí zhruba 13 000 obyvatel České republiky. Svědkové Jehovovi jsou stoupenci učení Biblické a traktátní společnosti Strážná věž. Organizace je v České republice oficiálně od roku 1993 registrována pod názvem Náboženská společnost Svědkové Jehovovi. A kdo vlastně jsou Svědkové Jehovovi? Jaký je život v této náboženské společnosti a podle jakých pravidel funguje?
Cílem této semestrální práce je vytvořit profil člena náboženské skupiny Svědkové Jehovovi v České republice a na základě toho zodpovědět hlavní výzkumnou otázku:
Jak se náboženské vyznaní projevuje v každodenním životě věřícího náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, který žije v České republice?
Tato hlavní výzkumná otázka je dále pak doplněna na následné výzkumné podotázky:
1. Základní informace
2. Jaké jsou vnější projevy vyznání?
Čím je specifické Vaše vyznání?
Slavíte tradice, jako jsou Vánoce?
Setkáváte se s ostatními věřícími?
3. Jaké jsou vnitřní projevy vyznání?
Jakým způsobem vyznáváte Boha?
Z kterých posvátných textů vaše víra vychází?
Ovlivňuje vaše víra Váš osobní život?
4. S jakými reakcemi se setkávají při misijním šíření svého vyznání?
Prvotním krokem bylo výběr tématu (náboženství) a stanovení si základní výzkumné otázky a následných podotázek. Dalším krokem bylo získání potřebných respondentů, kteří odpovídali kritériu - aktivní člen náboženské společnosti Svědkové Jehovovi na území ČR.
Pro zpracování této semestrální práce bylo využito dvou metod sběru dat - kvantitativní i kvalitativní.
K získání potřebných sekundární dat byla zvolena kvantitativní metoda a to konkrétně volba techniky analýzy obsahu. Tato technika sběru dat je řazena mezi neinvazivní techniky sběru dat, kdy úkolem je uvést výzkumníka do zkoumané problematiky a seznámit ho s nezbytnými informacemi. Hlavním cílem této části práce bylo získání informací z literárních a dalších relevantních zdrojů týkající se Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi. Tímto způsobem získané informace daly základ pro vytvoření si základního obrazu a celkovému porozumnění zvolenému tématu.
K vypracování praktické části byla zvolena kvalitativní metoda, díky které je možné hlubší proniknutí do zkoumané problematiky. Jako nejvodnější technikou sběru dat pro tuto práci byly zvoleny polostandardizované rozhovory. Pro tuto techniku sběru dat je potřeba předem připravit srozumitelné otázky, jenž jsou ve stejném pořadí kladeny všem respondentům. V průběhu rozhovru jsou na základě odpovědí kladeny i doplňující otázky, díky kterým má respondent možnost více rozvést svou odpověď. Výhodou polostrukturovaného rozhovoru je možnost přizpůsobení otázek danému respondentovi a situaci. Nevýhodou je pak velká časová náročnost.
Rozhovory byly provedeny s vybranými respondenty, kteří jsou aktivními členy Jehovistů. V průběhu rozhovorů byly pokládany základní otázky, které byly pro všechny respondenty totožné. K dalšímu doplnění informací byly individuálně pokládány otázky doplňující. Rozhovory s dvěma respondenty proběhly při osobním setkání a pro lepší zachycení dat byly nahrávány na telefon. Se třetím respondentem byl rozhovor proveden přes e-mail. Přehled vybraných respondentů je uveden v tabulce (tab. 1).
Respondent č. 1 Prvním respondentem byla paní Veronika, které je 28 let. Žije v Praze se svým manželem a je zaměstaná jako prodavačka a vedoucí bioobchodu. Veronika vyrůstala od narození v rodině aktivních členů Svědků Jehovových. K této víře tedy byla vždy vedena a v 18 letech se rozhodla nechat se pokříť a stát se aktivní členkou.
Respondent č. 2 Druhým respondentem byl pan Marek, kterému je také 28 let. I on žije v Praze společně se svou manželkou a pracuje jako zaměstnanec čistírny odpadních vod. Marek vyrůstal v křesťanské rodině, kdy v jeho 15 letech se matka stala členskou Jehovistů. On sám poté začal studovat Bibli a kolem 20. roku se nechal pokřtít.
Respondent č. 3 Třetím respondentem byl pan Eduard, kterému je 81 let. Také žije v Praze a nyní je již v důchodu. Pana Eduarda k víře SJ přivedla jeho matka poté, co on se vrátil z vojny. Aktivním členem je již od roku 1959.
Tab. 1 Přehled vybraných respondentů 2)
Jméno | Pohlaví | Věk | Místo bydliště | Místo rozhovoru |
---|---|---|---|---|
Veronika | žena | 28 let | Praha | Praha - kavárna |
Marek | muž | 28 let | Praha | Praha - kavárna |
Eduard | muž | 81 let | Praha |
Pro získání prvotních základních informací a pro počáteční orientaci v rámci náboženské společnosti Svědků Jehovových mohou sloužit oficiální webové stránky společnosti, kde je možné nalézt i různé publikace a knihy. Z této dostupné literatury vyplývá, že víra Svědků Jehovových vychází výlučně z Bible. Snaží se řídit podle křesťanství, které zavedl Ježíš. Uctívají jediného Boha, který se jmenuje Jehova (tak se označil sám Bůh v Bibli - „Já jsem Jehova. To je mé jméno.“ ). Nepodporují však svatou Trojici, uznávají pouze, že Ježíš byl Božím synem. Lidé, kteří zemřou, přestanou existovat, není zde posmrtný život. Do nebe bude vzkříšeno pouze 144 000. Budou však vzkříšeni i lidé k životu na zemi. Bůh není uctíván skrz kříž či jiné předměty, ale pouze studiem Bible, modlením se a pomoci druhým. 3)
Publikace Co Bible opravdu říká? se zabývá rozdíly ve výkladech Bible, popisuje, kdo například je Ježíš Kristus, nebo popisují kdo je správný ctitel Boha, jak se chovají praví Křesťané. 4)
Další přínosnou knihou pro zpracování této semestrální práce byla Encyklopedie náboženských směrů v České republice od Zdeňka Vojtíška. Autor zde popisuje stručnou historii náboženské společnosti Svědkové Jehovovi u nás i ve světě, utváří pohled na nauku této náboženské společnosti, uvádí hlavní zásady členů, jejich postoj k morálním hodnotám. Dále autor ve svém díle předkládá kritický názor společnosti na Svědky Jehovovi a také texty a literaturu týkající se daného tématu. 5)
K získání historického přehledu o náboženské společnosti Svědkové Jehovovi bylo využito knihy Prokopa Remeše Svědkové Jehovovi - historický přehled. Autor zde představuje hlavní osobnosti, jenž jsou s historickým vývojem spojeni. Dále jsou uvedeny významné milníky ve vývoji náboženské společnosti. 6) Kniha Náboženská společnost a stát: Historie svědků Jehovových v Československu od Branislava Martínka byla využita k získání obrazu historického vývoje působení náboženské společnosti Svědkové Jehovovi na našem území. 7)
Další knihou, které bylo využito při zpracování této práce, byla Tajemství rodinného štěstí. Tato kniha je pojata jako příručka spokojeného rodinného života věřícího. V jednotlivých kapitolách jsou psány návody, jak se zachovat a co dělat v různých rodinných situacích. 8)
Svědkové Jehovovi žijí v přesvědčení, že existuje jen jedna jediná pravá víra a tu že našli právě oni. Jejich učení je v základu protestantské. Od okolního světa, světa mimo náboženskou společnost Svědků Jehovových, se významně odlišují, protože je ovládá Satan. Základní kámen jejich víry tvoří Bible, jejíž výklad podává výhradně Strážná věž. Tím je myšlen vedoucí sbor sídlící v New Yorku, který má být vyvolený Jehovou Bohem. Ten skrze něj zjevuje „pravdy božího učení“. Hlavní Biblí je pro ně jejich vlastní předklad s názvem Překlad nového světa. Další způsob, jak se vymezují vůči jiným křesťanským církvím, je i neslavení tradičních svátků (Vánoce, Velikonoce, Nový Rok, narozeniny atd.). Nejznámější naukou Jehovistů pro širokou veřejnost je asi otázka krevních tranfúzí, kterou považují za špatnou. 9) Svědkové Jehovovy očekávají také konec světa. V rámci své teorie tvrdí, že Jehova „Bůh odstraní nynější systém věcí v har-magedonské bitvě.“ Při konci světa však planeta Země nezanikne. Svědkové Jehovovy svou představu vidí jako světovou atomovou válku, během níž zemře každý, kdo není Jehovista. Každý z Jehovistů, kdo pevně věří v Jehovovo učení, bude nadále obývat Zemi, budou stále mladí, šťastní, zdraví. 10) Další charakteristikou učení svědků Jehovových je striktní odmítání vojenské služby a válčení obecně. 11)
Všechny zásady a odlišnosti samozřejmě i ovlivňují každodenní život věřícího náboženské společnsti Svědkové Jehovovi. To potvrzuje i odpověď respondenta Eduarda, který uvedl: ,,Ano, má víra mě ovlivňuje naprosto při všem. Při výběru zaměstnání, přátel, zábavy; v rodinném životě a při výchově dětí; při jakémkoli rozhodování podle biblických zásad; například v roce 1961 jsem byl pozván na vojenské cvičení v délce 3 týdnů, které jsem s radostí vyměnil za 10 let práce v uhelných dolech na Kladensku.„
Náboženská společnost Svědkové Jehovovi působí celkem ve 240 zemí světa. Celkový počet členů této náboženské společnosti činí 8 220 105 po celém světě. Aktuální počet sborů je 118 016. 12)
Samotný počátek historie náboženské společnosti Svědků Jehovových je spojován zejména se čtyřmi jmény. Jako prvním byl Charles Taze Russell (1852-1916), který byl jednak velmi ovlivněn Jonasem Wendellem a zároveň také od 70. let působením H. Patona a Nelsona H. Barboura a jejich časopisem Posel jitra (Herald of the Morning). Významným obdobím nejen pro svědky Jehovovi se považuje období 2. poloviny 19. století. Zejména pak přímo rok 1874, na který byl adventistickým hnutím předpovídán návrat Ježíše Krista. K tomuto však nedošlo a následkem toho se od přívrženců směru Charles Teze Russell odpoutal. Od roku 1879 se zaměřil na vydávání svého časopisu Sionská strážná věž a Hlasatel Kristovy přítomnosti. Díky tomu je považován za zakladatele skupiny Badatelé Bible. Ta v roce 1884 byla zaregistrována jako Biblická a traktátní společnost Strážná věž. Tento rok je současnými členy uváděn jako datum vzniku svědků Jehovových. 13) V roce 1916 po smrti Russella se hnutí skoro rozpadlo, jelikož většina členů odešla či rezignovala. Do čela organizace Badatelů Bible se 6. ledna 1917 dostává Joseph Franklin Futherford (1869-1942). Hnutí Badatelů Bible prošlo druhou vážnou krizí, po které bylo nutné zvolit novou organizaci. Jednotliví členové se postupně pouštěli do agitačních činností. Následně byla zavedena propagační metoda návštěv domu od domu. To vedlo k významnému stmelení tohoto hnutí a v průběhu roku 1931 se začali nazývat Svědkové Jehovovi. 14)
Rok 1907 lze považovat za počátek působení Svědků Jehovových na našem území. V té době se ještě jednalo o Badatele Bible, kteří v průběhu 20. let začali ve větší míře přijímat učení a pokyny Biblické a traktátní společnosti Strážná věž. Většinová společnost jim byla nakloněna, ze strany státu zde také nebyly žádné překážky. Avšak v průběhu 2. světové války byli jednou z nejvíce sledovaných skupin obyvatelstva. Po válce hlavní problém spočíval zejména v nástupu socialistického režimu. Od roku 1946 ministerstvo vnitra mělo snahu zrušit tuto náboženskou společnost. Vyvrcholením tohoto úsilí ze strany státu bylo úplné zakázání působnosti společnosti v roce 1984, kdy všichni hlavní představitelé byli uvězněni, a veškerý majetek Společnosti propadl státu. Svědkové Jehovovi v této době působili ilegálně, což mělo za následek velmi přísné sledování ze strany státu. I přes tyto události jejich počet příznivců a členů stále rostl. Svobodného působní na území České republiky se svědkové Jehovovi dočkali až od roku 1989 a následně v roce 1993 se registrovali jako náboženská společnost. 15)
Samotná náboženská společnost Svědkové Jehovovi se za křestany považují, dokákladají to argumenty, že následují učení Ježíše Krista a stejně tak napodobují jeho chování. Zároveň se však oproti jiným křesťanským náboženstvím vymezují proti trojjedinosti, tedy neuznávají svatou Trojici (Otec, Syn a Duch svatý). Pro Svědky Jehovovi je Ježíš synem Božím, není vtěleným Synem. I proto není římskokatolickou církví náboženská společnost Svědkové Jehovovi uznávána jako křesťanská.16)
Jak dokládá na otázku, zdali se sami považují za křesťany, respondent Marek: “Je to tak, že jo, co znamená slovo křesťan. Křesťan znamená následovník Krista. To znamená, že každý, kdo se snaží následovat Krista a opravdu to nějak dělá, tak je vlastně křesťanem„
Označení náboženské společnosti pochází přímo z Bible, kde je uvedeno : „aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ 17), Jehova je přepis tetragrammatonu JHWH, který je uváděn v hebrejských spisech. Tím se odlišují například od římskokatolické církve, kteří boha označují pojmy jako Pán či Hospodin (tomuto označené se SJ vymezují, jelikož to znamená „hospodář“).
Na otázku ohledně použvání Božího jména odpovídala respondentka Veronika: „Ale v Bibli není zakázáno ho používat, je důležité ho používat, Bůh si ho sám v Bibli dal, je tam více než 7000 x.“
Svaté Písmo – Překlad Nového světa je překlad Bible, který vydala přímo splečnost Svědků Jehovových. Na níže uvedených obrázcích (obr. 2, obr. 3) jsou uvedeny zdroje, odkud autoři překladu čerpali. Jejich překlad Bible by měl být přesný a srozumitelný. Překladatelé této verze kladou důraz na doslovné/přesnější překlady slov a na přesnější výrazy (lépe pochopitelné). Zároveň je jejich překlad k dispozici zdarma.
Obr. 3, obr. 4 Zdroje překladu Nového světa
Respondent Marek vysvětluje s jakým překladem Bible SJ pracují a vycházejí: „Nepoužíváme ekumenický překlad, tento překlad byl u nás vydán v samizdatu, naše Bible vychází z anglického originálu, mám doma schéma z jakých zdrojů vychází. Z originálů zachovaných rukopisů.“
Členem náboženské společnosti SJ se může stát téměř kdokoliv. Omezení zde je pouze v případě duševní nechopnosti či nemoci. Čelnství jako takové je započato křtem. Avšak již před ním je možno docházet do sboru a podílet se na zvěstovatelské činnosti. Je třeba, aby uchazeč o křest splňoval dané mravní předpoklady. Je potřeba žít spořádaným životem, aktivně se seznamovat s učením Svědků Jehovových, docházet do sboru a být aktivní součástí jeho života. Pokud je jeho přesvědčení o zvolené cestě dlouhodobé, starší z příslušného sboru s ním provedou důkladný rozhovor. Během toho se přezkoumají jeho postoje a názory a pokud odsouhlasí jeho rozhodnutí nechat se pokřtít, rozhodne se o datu křtu.
Následně je proveden samotný křest formou úplného ponoření (obr. 4). Což je symbolem skoncování se dosavadním životem a počátkem nového bytí. Od provedení křtuse jedinec veřejně hlásí k Jehovovi, jeho víře a organizaci. 19)
Obr. 4 Křest úplným ponořením
20)
Respondent Marek potvrzuje svobodnost výběru vstupu do náboženské společnosti SJ, není tomu jako u jiných náboženství (islám, židovství), kde se tzv. dědí po matčině či otcově straně:“ V jiných církvích je dítě třeba pokřtěno, když je malé, ale samo o sobě nerozhoduje, ale u nás to musí být svobodné rozhodnutí, člověk si to musí sám svobodně vybrat a je to i posuzováno. „
Učení svědků Jehovových má základ v protestanství. Avšak od ostatních křesťanských církví se důrazně vymezují. Veškeré aktivity této náboženské společnosti mají podporu pouze v rámci dobrovolníků. Jedním z typických znaků Jehovistů je jejich misijní činnost po celém světě. Jejich cílem je maximálně možný čas strávený právě při misiích praktikovaných dům od domu, propagací a distribucí časopisu Strážná Věž. 21)
Stejně jako vše, čím se Jehovisté řídí, i tato činnost vychází z odkazu Ježíše Krista. Ten také jako svědci cestoval od jednoho města k druhému a zvěstoval o Božím Království. A krátce před svou smrtí Ježíš řekl:,,Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14) Věřící, kteří chodí dům od domu, se nazývají „zvěstovatelé“ a spolu s nimi se na misijní činnosti dále podílejí tzv. „průkopníci“. V dnešní době se jedná o dobře organizovanou činnost, kdy každý sbor pracuje na daném území. Při kazatelské činnosti se snaží členové mluvit s lidmi o Bibli všude, kde je to možné (na ulici, ve firmách, v obchodě, v parku apod.) (obr. 5). Pokud je vhodná příležitost, vydávají své svědectví i lidem ve svém okolí (sousedé, kolegové, spolužáci, příbuzní). Pozitivum v tomto vynaloženém úsilí vidí zejména v tom, že ,,dobrou zprávu o záchraně„ mohou slyšet miliony lidí po celém světě. 22)
Otázka misijní činnosti SJ se může zdát problematická, jak však r. Veronika vysvětluje, důvodem není vyšší počet členů, ani vyšší množství členských příspěvků: „Důvod proč chodíme kázat je, že se snažíme lidem pomoci, nechceme získat více členů, chodíme kvůli lidem, protože je chceme zachránit. “
Obr. 5 Kazatelská služba na jednom z ostrůvků Halligen
23)
Jako další typický znak pro Svědky Jehovovi na území ČR se uvádí jejich vlastní rozsáhlá vydavatelská a publikační činnost. Členové náboženské organizace vedou bezplatné studium Bible. Široké veřejnosti jsou dobře známi jejich dva časopisy, a to Strážná věž a Probuďte se!. Strážná věž (obr. 6) představuje, jaký význam mají světové události ve světle proroctví zapsaných v Bibli. Cílem je utěšovat lidi dobrou zprávou o Božím království a také vede k víře Ježíše Krista. Probuďte se (obr. 7) dává příklad, jak lze řešit dnešní problémy, povzbuzuje k důvěře ve Stvořitelův slib o pokojném a bezpečném novém světě. Dále mezi jejich publikační činnost patří i značné množství knih. Jejich počet je zhruba odhadován na 50 milionů vydaných ročně. 24) Cílem náboženské společnosti Svědkové Jehovovi je co nejlépe ostatním oznamovat ,,dobrou zprávu“… každému národu a kmenu a jazyku a lidu„. Z tohoto důvodu jsou publikace Svědků Jehovových vydávány ve více než 600 jazycích. Tyto překlady jsou závislé zejména na redakčním oddělení a jeho spolupracovníků z různých zemí a dále pak na asi 3 000 překladatelů. Všichni jsou Svědkové Jehovovi. Původní text je psán v angličtině a vedoucí sbor dohlíží na činnost redakčního oddělení. Aby publikace mohly být překládány v takovém množství, pro usnadnění Svědkové Jehovovi vyvinuli mnohojazyční elektronický systém MEPS. Tento systém umožňuje vkládat text ve stovkách jazyků, spojit ho s obrázky a graficky upravit, aby ve všech překladech text vypadal jednotně. 25)
Obr. 6 Časopis Strážná věž
26)
Obr. 7 Časopis Probuďte se!
27)
Další činností typickou činností je charitativní činnost. Členové pomáhají obětem přírodních katastrof nebo těm, kteří trpí následkem válečných konfliktů apod. 28)
V rámci celosvětové organizace Svědků Jehovových stojí v čele vedoucí sbor. Tento sbor je tvořen 11 muži a veškeré jeho finanční i organizační záležitosti spravuje Biblická traktátní společnost Strážná věž z Pensylvánie. Za celou dobu své existence spravovalo tento sbor pouze pět prezidentů (Charles Taze Russell, Joseph Franklin Rutherford, Nathan Knorr, Frederick William Franz, Milton G. Henschel). Každý z nich měl velmi významný vliv na organizaci. Daný model se považuje za teokratický. Fungování celé této organizace je zajištěno prostřednictvím několika spojovacích článků, přičemž nejvýše postavený je vedoucí sbor. Ten má své sídlo ve světovém ústředí v Brooklynu, odkud každý rok vysílá své zástupce do všech regionů po celém světě. Ti vše konzultují se zástupci jednotlivých odboček v daném regionu. V těchto odbočkách dále pracují výbory odboček. Ty jsou tvořeny třemi až sedmi členy, kteří dohlížejí na činnost v dané zemi. 29)
Vedoucí sbor má hlavní dva úkoly. Za prvé dohlíží na přípravu materiálu, jenž svědkové Jehovovi používají při biblickém vyučování na svých shromážděních, ve svých školách a prostřednictvím publikací. Druhý úkolem je pak organizace celosvětové činnosti svědků Jehovových. Organizují prostřednictvím pokynů ke kazatelské službě a také dohlížejí na využívání dobrovolných darů. 30)
V náboženské organizaci nejsou žádní placení duchovní. Svědkové Jehovovi se nerozdělují na duchovní a laiky. Každý pokřtěný člen je ordinovaný služebník. Členové se účastní na kazatelské a vyučovací činnosti. Svědkové Jehovovi se organizují do sborů, jenž mají přibližně 100 členů. Rozdělení členů do příslušného sboru určuje místo bydliště. Ve sboru se užívá oslovení „sestro“, „bratře“. V každém sboru duchovně způsobilí muži jsou jmenováni jako dozorci neboli starší, aby „pásli Boží sbor“. Starší svůj sbor vedou a pastýřsky o něj pečují. Tuto činnost dělají čistě dobrovolně a ze své vůle.31)
Respondent Marek potvrzuje organizační rozvrstvení:„Ale z hlediska organizačního máme vedoucí sbor. To znamená sbor, který řídí celosvětově vlastně to dílo a pak jsou různý regionální pobočky, třeba pro střední Evropu. “ Respondentka Veronika dodává rovnost všech členů ve svém postavení:„Ale všichni chodí kázat. A prostě nemají žádné nějaké výsadní postavení. “
V každém sboru dále mimo starších bývá i několik bratrů, kteří vykonávají odpovědné úkoly. V tomto případě sejedná o dozorce a služební pomocníky. Ti pomáhají radě starších a jedná se o spolehlivé a svědomité muže různého věku. Většinou jsou odpovědní za důležité organizační a technické úkoly. Někteří slouží jako pořadatelé, kdy mají za úkol vítat všechny účastníky shromáždění. Někteří zase mají na starosti zvukovou aparaturu, rozdávání publikací, přidělují členům obvody pro výkon kazatelské služby apod. Účastní se též na údržbě sálu Království. Tímto svým přístupem a obětavostí pro sbor dávají ostatním členům dobrý příklad. 32)
Ženy jsou vyloučeny z úloh ve vedoucích skupinách Svědků J., mají však plnou účast na kazatelské činnosti. 33). Místo,kde se Svědkové Jehovovi scházejí se nazývá sál Království. V české republice by jich mělo být 161. Uctívá se zde pravý Bůh a organizují se zde i kazatelské činnosti pro okolí. Uctívání Boha probíhá četbou Bible, kdy je rozebíráno, jak uplatňovat zásady Bible do dnešního života. Probíhájí však i scénky, zpívání, proslovy. 34)
Respondentka Veronika potvrzuje vyloučení žen z vedoucích skupin SJ a důvod uvádí v Bibli:„Ženy u nás veřejně nevyučují. Jako kážeme, to jo … žena by neměla podle Bible vyučovat. Ale není tam u nás nějaká diskriminace, protože ženy mají třeba zase jiné úkoly.“
Každý sbor se schází zpravidla dvakrát v týdnu. Ke shromáždění sboru slouží tzv. sál Království (obr. 8). Každé shromáždění je zahájeno a zakončeno písní a modlitbou. Každý člen svědků Jehovových přichází na shromáždění vždy upravený a hezky oblečený. Jak sami říkají, dávají tím úctu svému Bohu.
Sál Království popisuje respondent Marek takto: „Jo, tak my máme Sály Království. Což je takovej normální přednáškovej sál v podstatě. Něco na způsob, když chodíte na přednášky do školy. Je to prostě místnost, kde je podium, pultík, jsou tam prostě nějaký židle, kde si sedneme. Nejsou tam nějaký modly, ikony ani kříže. Je to prostě takový čistě účelný no.“
Průběh vyučování je založeno na Bibli. Každý sbor se schází jeden den o víkenedu. Nejprve se koná 30minutová biblická přednáška, jejíž téma je předem známo. Řečník, který přednášku vede, vysvětluje principy, jak uplatňovat zásady z Bible a zároveň také co říká o dnešní době. V průběhu přednášky jsou zúčastnění členové vybízeni, aby si zmiňované verše hledali ve své vlastní Bibli. Po této přednášce pak následuje studium Strážné věže. Studium trvá hodinu a je zaměřené na vybraný článek ze studijního vydání Strážné věže. Text je nahlas předčítán postupně po odstavcích, kdy na každý odstavec je uvedena otázka. Na základě té probíhá společná diskuze o myšlenkách z článku, kdy každý zúčastněný se může přihlásit o slovo Stejný článek se studuje ve všech sborech po celém světě, kdy jich je více než 100 000. Jeden všední den probíhá shromáždění, které se rozděluje do tří částí. V první části je zařazeno sborové studium Bible, které trvá 30 minut. Průběh je formou otázek a odpovědí. Poté se přechází na také půlhodinovou teoretickou školu, která začíná rozborem vybraných kapitol z Bible. Potom studenti přednesou úkoly, ke kterým se bratr, jenž vede teokratickou školu, vyjádří. Studenti zapsaní do školy potom přednesou krátké úkoly. Bratr, který teokratickou školu vede, se k jednotlivým úkolům vyjádří, Služební shromáždění, které trvá 30 minut, se skládá z proslovů, scének a interview. 35)
Respondent Marek nám ve své odpovědi shrnul průběh shromáždění takto: “ Chodíme tedy jednou v týdnu a pak v neděli. A v podstatě na těch shromážděních, tam není nějakej obřad nebo ceremoniál, kterej by se neustále opakoval dokola. Ale jsou tam přednášky, proslovy, ukázky, nějaký zkušenosti, scénky nebo se třeba i promítá. Že se prostě pustí něco, koukáme na nějakej film. A u toho shromáždění se zapojujou všichni. Děti, dospělí, starý, jo… je to na tý dobrovolnosti, že prostě kdo chce něco říct třeba, nějakou svojí zkušenost, názor…„
Obr. 8 Sál Království
36)
Dalším rozdílem oproti římskokatolické církvi je skutečnost, že Svědkové Jehovovi neuznávají uctívání obrazů, soch ani samotného kříže. Opět se odvolávají na pasáž v Bibli, kde je řečeno :„Nebudu se o svou chválu dělit s modlami.“ (Izajáš 42:8), dokládáno je to údaji, že obrazy a sochy byly přijaty až později, za účelem lepšího učení než z knih. Podobné je tomu s křížem, kdy SJ nevěří, že byl Ježíš na kříži ukřižován, podle jejich překladu zemřel Ježíš na vztyčeném kůlu a naopak tvrdí, že kříž je pohanský symbol. Obecně tedy odmítají jakoukoliv podobu modlářství (uctívání obrazů, soch, kříže a dalších symbolů). Podobně je tomu i u modliteb, kdy pro římskokatolickou církev je typická modlitba Otčenáš, uvedená v 6. kapitole Matoušova evangelia, jenže jak nám potvrdili i respondenti, zároveň je v Bibli zmíněno Kristem: „Když se … modlíte, neříkejte znovu a znovu totéž …“, tato modlitba je spíš vzor, jak by se lidé mohli modlit a Boha uctívat. 37) Četnost modliteb je na individuálí potřebě každého. Zpravidla se členové náboženské společnosti modlí před jídlem, na začátku a na konci shromáždění. A pak vždy, když cítí osobní potřebu. U svědků Jehovových neexistuje univerzální modlitba, věřící ve svých modlitbách děkují svému Bohu či ho o něco prosí apod.
Ohledně otázky modliteb se respondet Eduard vyjádřil takto: ,,Ano modlím se. Mnohokrát za den. Nicméně, kromě pravidelných modliteb považuji za modlitbu už jen to, že řeknu Bohu po nějaké příjemné události „Děkuji ti, Jehovo“, nebo zase často „Prosím o pomoc, Jehovo“ či „Jehovo, velmi tě chválím“.
Dalším typickým znakem pro svědky Jehovovi je i jejich postoj vůči slavení svátků. Svědkové Jehovovi neslaví Vánoce, Velikonoce, Nový rok ani narozeniny. Tento odmítavý postoj vychází z faktu, že podle nich jsou tyto tradice pohanského původu. Vánoce nejsou slaveny, protože v Bibli podle SJ nestojí, že bychom měli uctívat jeho narození, ale pouze jeho smrt. Neslaví také narozeniny, opět je to odůvodněno tím, že narozeniny mají pohanský původ a zároveň v Bibli není uvedeno, že by první křesťané narozeniny slavili. Respondent Marek: „Narozeniny neslavíme. Jakoby jednak, že pro to není žádnej pokyn v Bibli. A když tam ta zmínka o narozeninách je, tak je to většinou v negativním smyslu.“ A jak dodávají respondenti, tento fakt jim však nevadí, neboť dárky se obdarovávají v průběhu celého roku. Velikonoce neslaví, protože to jsou opět zvyky pohanské. Neslaví jeho vzkříšení. Avšak jediným dnem, který si připomínají a který slaví je tzv. Památná slavnost ( Oslavují Ježíše jako dokonalého člověka, protože dal k dispozici svou duši neboli život jako výkupné. Tento den vychází podle biblického lunárního kalendáře na 14. nisan (nisan - první měsíc biblického židovského kalendáře). 38)
Vyjadřují se i k otázce spasení. Podle svědků Jehovových jsou křesťané rozdělováni do dvou skupin, ti kteří budou mít právo na život v nebi s Bohem, a ti kteří mají právo žit na zemi. Počet lidí, kteří mají právo žít v nebi je omezen na 144 000 vyvolených (počet vychází z Bible a tyto lidi jsou vybírání Bohem). Nevěří na nesmrtelnost duše, toto vychází opět z Bible a je doloženo příkladem, že když byl stvořen Adam, Bůh do něj nevložil duši, ale životní sílu, pokud tedy člověk zemře, umírá a přestává existovat, duše tedy neodchází do nebe. Zastávají názor, že jsou dva druhy smrti, z první kdy je duše uložena v tzv. šeolu, které označuje „místo, kde přebývají mrtví“, některých překladech Bible přeloženo slovem „peklo“ je možní vzkříšení. Pak je však druhá smrt tzv. gehenna (ohnivé jezero) , i tato smrt znamená stav neexistence, ale liší se v tom, že Bible nikde nemluví o vzkříšení z ní. Na část z Bible, kde se říká, že Ďábel, divoké zvíře a falešný prorok v pekle„budou trýzněni dnem i nocí po celou věčnost“, odpovídají, že je to symbolické a nemůže to být doslovné, například tím, že věčný život je dar, ne trest.39)
K otázce spasení dodává respondent Marek:„Spasení my nepoužíváme, ostatní církve se třeba řídí podle hesla 'Jednou spasen navždy spasen', ale my to tak nevnímáme. Spasení je záchrana, ale nesouhlasím, když se stane člověk věřícím, že bude spasen, z Bible vyplývá, že víru máme mít živou, pořád se chovat podle pravidel. A k tomu rozdělení nebe a peklo. V Bibli taková ta představa pekla čertů není, jsou tam zmíněny tresty, když nebudete konat podle pravidel. Věříme, že když se budeme chovat podle Bible, budeme vzkříšení na zemi, ne že půjdeme do nebe. Vzkříšení na nebi, je určeno jen pro několik vyvolených, kteří budou na nebi s Bohem, jich bude 144 000. Těch 144000 vybere Bůh, Ježíš bude král v božím království, jeho věrní, apoštolové tam budou také.“
Členové náboženské společnosti Svědkové Jehovovi mají svůj názor i v oblasti lékařské péče. Ježíš řekl, že „zdraví lidé nepotřebují lékaře, ale churaví ano“. (Matouš 9:12) Tímto je myšleno, že se Bůh nestaví proti využívání pomoci od kvalifikovaných zdravotníků. Svědkové Jehovovi si váží daru zdraví, pečují o sebe a chtějí se dožívat vysokého věku. Avšak jsou naklonění pouze lékařské péči, která je v souladu s biblickými zásadami. Léčebné metody, které jsou v rozporu s biblí, nepřijímají. Jedná se například o odmítání transfuze krve, z důvodu, že Bible zakazuje přijímat do těla krev. Svědkové se v souvislosti s léčbou nerozhodují všichni stejně. Bible svým věřicím dává možnost rozhodovat se na základě svého svědomí. V otázkách léčby nědělají ukvapená rozhodnutí, vždy pečlivě zvažují možnosti, které se jim nabízejí a také podrobně zkoumají biblecké zásady. 40)
Svědkové Jehovovi mají vyhraněný prostor k přijímání krevních transfuzí. Nelze přijímat plnou krev, ale ani žádné její složky jak v potravě, tak ostatních formách. V Bibli je podle nich jasně přikázáno, abychom se my, lidé, krve zdržovali. ( „Prostě buď pevně rozhodnut nejíst krev, protože krev je duše, a nebudeš jíst duši s tělem.“ Mojžíšova) V dřívějších dobách byl tento postoj vůči krevním transfuzím považován za velmi extrémní, dnes však i díky odmítání transfuzí, vznikly medicínské metody „bezkrevní chirurgie“. Z historie však vyplývá, že v počátcích učení SJ tento zákaz ještě neplatil, to až od 50. let dvacátého století.
Členové náboženské společnosti žijí v přesvědčení, že pro lidský organismus je krev velmi cenná tekutina. Bible obsahuje vysvětlení, proč je krev posvátná. Základem pro křesťanskou naději je prolitá krev Ježíše Krista, která představuje jeho lidský život, jenž dal ve prospěch lidstva. Krev je považována za cenný dar života. Po vzniku křesťanství následovníci Krista od Boha dostali příkaz, ať se zdržují krve, což bylo založeno na svatosti krve. Svědkové Jehovovi rozumí pojmem zdržovat se nevpustit si krev do těla žilou. 41)
Respondent Marek potvrzuje, že toto ustanovení opět vychází z Bible:“ … jsou to Skutky 15, 19, 20: „Mé rozhodnutí, tedy nedělat těžkosti těm z národů, kteří se obracejí k Bohu, ale napsat jim, aby se zdržovali věcí poskvrněných modlami, smilstva, toho, co je zardoušené a krve.“ Takže jakoby tady je řečeno přímo, že krvi se máme vyhýbat, máme se jí zdržovat, nemáme jí jíst ani pít.„ Stejně tak mají i vyhraněný prostor k válkám, kdy v dobách válečných zachovávají jasnou neutralitu. Důvodů, proč se válečným konfliktům vyhýbají, je více. Hlavní z nich jsou uvedeny v Bibli, poslouchají Boha i Ježíše, kteří se ve svaté knize jasně vymezují proti válčení. Milují lidi, neboli miluj bližního svého. Jak nám doložil i respondent, organizace SJ má členy po celém světě, v případě válečných konfliktů by se mohlo stát, že by se dva bratři postavili proti sobě. „No, neučíme se válce. Prostě v tomhle tom se nechceme zapojovat vůbec do těch situací. Představa, kdyby byla válka s nějakou jinou zemí a já bych šel a měl bych zabíjet prostě lidi jako obecně, ale i svoje spoluvěřící, tak to je pro mě nepředstavitelné. “
Bible jim také přikazuje „Každý ať se podřizuje vládnoucí moci.“ (Římanům 13:1, Bible21), dodržují tedy veškeré zákony, respektují státní autority a také platí daně. Nechodí však k volbám, jak dokládá respondent Marek.
V partnerských vztazích je náboženská společnosti Svědků Jehovových tolerantní, nicméně v doporučeních odvolávajících se na Bibli, je řečeno, že by svědkové měli uzavírat manželství (partnerství) ,,pouze v Pánu“, tedy s někým kdo sdílí stejnou víru. Zároveň však v případech, že by svěděk byl v partnerství s někým, kdo svědkem není, není nařízeno od něj odejít s odvoláním na Bibli „Jestliže má nějaký bratr nevěřící manželku, a ona je přesto svolná s ním bydlet, ať ji neopouští; a žena, která má nevěřícího manžela, a on je přesto svolný s ní bydlet, ať neopouští svého manžela.“ 42)
Avšakcelý tento proces od volby partnera, partnerský vztah a potencionální přechod k manželsví je u svědků Jehvových v souladu s jejich věroukou. Ta totiž zahahuje hluboko do osobní struktury jedince. Důraz je kladen zvláště na to, že by se neměli mladí příliš řídit svými emocemi, které mohou často zkreslovat realitu. Dále je to také zkouška emocí a tužeb, zvláště co se týče sexuality. Svědkové Jehovovi věří, že známost by měla vést k manželství a proto ji berou vážně. Dále se řídí tím, že známost je jen pro ty, kdo má věk na vstup do manželství. Dle Božího zákona vidí jediný důvod k rozvodu a to sexuální nemravnost. Děti a i mladí, kteří stále bydlí s rodiči, je mají poslouchat. Rodiče mají plné právo rozhodnout i o takových věcech, jako kdy jejich dcera/syn může začít s někým chodit a zároveň jim mohou stanovit určité hranice. Bohu se nelíbí ani vášnivé chování a odsuzuje i to, když spolu dva lidé mluví o nemravných věcech. 43)
Pokud se svědkové Jehovovi opravdu rozhodnou pro vstup do manželství, měl by být především tento krok učiněn s láskou. Rodinný život je totiž závislý na manželovi a jeho pohledu na manželku. Tu by měl totiž milovat stějně jako své vlastní tělo. Zároveň se však také uvádí, že před manželskou láskou by vždy měla stát láska k Bohu. Ten je činitelem lásky mezi lidmi. Dále je velmi důležitá i úcta, která byl měla být projevována respektem, vážností a laskavostí. Každý člověk byl měl vždy dát přednost zájmům svého protějsku před svými. U svědků Jehovových má manželský svazek tradičnější charakter. Žena v roli manželky by se měla zejména starat o rodinu a chod domácnosti. Muži je přisuzován význam jako hlavě rodiny,který zajišťuje spokojenost rodiny, ale zároveň se podřizuje Bohu a Ježíši Kristu. 44)
Svobodný výběr partnera potvrzují i oba respondenti, Marek:„Není to zakázané, ale je mi doporučeno v Bibli, abych měl partnera, který je z mé církve. V bibli je 'Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícím', je to ze zemědělství, když by to byla dvě nerovná zvířata, tak by to táhli nerovnoměrně, a stejně je to i v životě. Ale pokud si vezmu někoho kdo není Svědek, tak se nám nic nestane.“ a Veronika:„V bibli jsou doporučení a přikázání, jak bychom se měli chovat, toto je spíš doporučení.“
Do výchovy dětí by se měli zapojovat oba rodiče, přičemž je to přisuzováno spíše jako záležitost matky. Matka by se měla zaměřit na rozvoj řeči a umění číst. Kvalita těchto atributů je jedním z důležitých determinantů budoucího vzájemného vztahu s dítětem. Je důležité, aby rodiče byli pro své dítě příkladem v důchovních záležitostech. Dalším důležitým aspektem ve výchově svědků Jehovových je komunikace. Rodiče mají usilovat o to, aby se jim dítě svěřovalo se svými pocity a problémy. Co se týče trestů, k tomuto se svědkové Jehovovi staví umírněněji, každé nevhodné chování má být přiměřeným způsobem pokáráno. Rodinná výchova v podání svědků Jehovových se shoduje s určitými prvky demokratického stylu výchovy. Ve výchově jsou reflektovány společenské změny a podle nároků moderní společnosti se snaží upravovat i své výchovné mechanismy. 45)
Dítě v rodině Svědků Jehovových má svobodnou volbu stát se členem, není k ničemu nuceno. Náboženská společnost neuznává křest malých dětí. Jak nám bylo potvrzeno oběma respondenty ideálním věkem, kdy se dítě může rozhodnout je okolo 18. roku života, kdy už je člověk uvědomělý. Stát členem se jedinec může i dříve, probíhají však rozhovory se skupinou starších, jestli je člověk připravený na vstup.
Toto tvrzení bylo potvrzeno i respondentem Eduardem, který se k této otázce vyjádřil následovně: ,,Například Bible neuznává křest malých dětí, které ještě nejsou schopné se rozhodnout, koho mají uctívat. Teprve mladiství si mohou vybrat, a to i podle našeho zákona – tuším, že je to 15 let, kdy také dostávají občanský průkaz. Jehova si přeje, abychom ho uctívali z lásky, ne z donucení. Biblická zásada: „Jestliže je ve vašich očích špatné sloužit Jehovovi, vyvolte si dnes, komu budete sloužit…“ (Jozue 24:15)
Odchod z náboženské společnosti SJ lze uskutečnit několika způsoby. Je zde možnost dobrovolného odchodu člena, který odejde sám například z důvodu, že nesouhlasí s určitou částí Jehovova učení. V tomto případě se jedná o tzv. „opuštění společenství“. Nebo člen může být také vyloučen. V tomto případě se jedná o tzv. „odnětí pospolitosti“. Považuje se to za trest udělovaný organizací v případě, že dotyčný provinilec svého činu dostatečně nelituje a nečiní pokání. Jedinec, který byl tímto způsobem vyloučen, má právo se odvolat. Organizace tento vstřícný krok vůči provinilci vnímá jako velkou laskavost. Dalším krokem při vyloučení jedince je oficiální oznámení o „odnětí pospolitosti“, kdy jsou členové sboru následně upozornění, že by se s dotyčným měli přestat stýkat. Bývalí členové jsou bráni jako tvz. „odpadlíci“.
Organizace dohlíží i na přestupky, které hodnotí tvz. „právní výbor“. Jedná se o komisi tří či více mužů, obvykle starších příslušného sboru. Právě oni hodnotí přestupky člena sboru a rozhodují o jeho případném vyloučení z organizace.
Každý vyloučený člen má právo požádat o znovupřijetí. V případě, že ukáže upřímnou lítost a dlouhodobě ukazuje, že se změnil, může být do sboru opětovně přijat. Je nutné, aby žádost o znovupřijetí byla písemá a zabývá se jí právní výbor. V případě zrušení odnětí pospolitosti je o tom sbor následně informován.
Jak již bylo uvedeno v úvodu semestrální práce, Náboženská společnost Svědkové Jehovovi je poměrně rozšířená na území ČR. Cílem našeho výzkumu bylo zjistit, jaký vliv má náboženské vyznání Svědkové Jehovovi na každodenní život věřícího žijícího v České republice. Výzkum byl proveden na základě získaných sekundárních dat z relevantních zdrojů. Dále byly provedeny polostandardizované rozhovory se třemi členy Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi.
Výzkum prokázal, že víra ovlivňuje život věřího snad úplně ve všech ohledech. Jak sami respondenti potvrdili, vše co dělají, konají na základě Bible. Dá se tedy konstatovat, že jejich způsob života ovlivňuje svatá kniha – Bible. Tato náboženská společnost se řídí podle výkladu Bible, který sama provádí, konkrétněji část vedení Strážná věž. Veškeré jejich konání, skutky, postoje a názory vycházejí z toho, co jim Bible umožňuje či zakazuje. Vše dělají z vlastní vůle a dobrovolnosti a jak sami říkají, chtějí se chovat co nejlépe, aby je Jehova odměnil. Věří, že si zvolili správně a že právě ta jejich víra je ta správná. Zároveň však neodsuzují a plně tolerují jiná náboženství.
Z hlediska vnějších projevů například slaví pouze jeden svátek nebo spíše památný den, a to den kdy se Ježíš Kristus obětoval pro lidstvo, veškeré ostatní oslavy neuznávají (Velikonoce, Vánoce, narozeniny atd.). Všichni respondenti potvrdili, že vynechání veškerých běžných oslav jim nijak nechybí, spíše naopak. Pro to, aby prý udělali někomu radost a byli na sebe hodní, nepotřebují den určený kalendářem. Členství v Náboženské organizaci svědkové Jehovovi je zcela dobrovolné. I z tohoto důvodu tato víra neuznává křest malých dětí a křest se zpravidla provádí až u dospělých. Misijní činnost nevykonávají z důvodu, že by chtěli lákat a získávat stále větší počty příznivců a členů. Jedná se o potřebu být nápomocen svému okolí, chtějí lidi zachránit.
Z vnitřních projevů vyznání je pro ně důležité, že pouze jejich každodenní skutky jim mohou vynést tzv. spasení. V jejich případě to znamená, že po apokalypse bude jejich tělo vzkříšeno a budou moci znovu žít na zemi, pouze část vyvolených bude mít možnost vládnout z nebe s Bohem. Setkávání příznivců probíhá v sálech Království, neuznávají kříže ani obrazy ani žádné podobné modly. Veskrze celý jejich život je ovlivňován Biblí, který se liší od ekumenického překladu v překladech některých jednotlivých slov (například užívají Boží jméno – Jehova).
Svědkové Jehovovi jsou také známí svým specifickým názorem na určité morální otázky. Nejznámější je asi odmítání krevní tranfuze. Jak sami respondenti řekli, je toto téma velmi diskutované a často okolím nepochopené. Ale zaroveň se k tomu vyjadřují, že pokrok jde dopředu. Stále více lékařů je ochotno provádět „bezkrevní“ medicínu. V rámci organizace funguje i výbor pro styk s nemocnicemi, na kterou se v případě nutnosti může člen obrátit.
Jejich osobní život je v tomto pohledu také určitou částí ovlivňován, kdy by partner měl být také členem náboženské společnosti Svědkové Jehovovi. Není to nutné, ale jak sami respondenti zdůvodňovali, ve všech směrech to usnadňuje společné soužití. V případě výchovy svých dětí, které vedou k víře svědků Jehovových, volí spíše demokratičtější způsob výchovy. Dítě není do ničeho nuceno a má svobodnou volbu se rozhodnout, jakým směrem se vydá.
Členové Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi jsou většinou společností odsuzováni. Jsou považováni za sektu. Tento názor svědkové Jehovovi odmítají argumentem, že v jejich případě se o sektu rozhodně nejedná. Pro sektu je typické, že jde o uzavřenou společnost, kdežto jejich organizace je otevřena úplně každému. Jejich víra je zároveň jejich životním stylem. Mají své poslání konat dobro, což se projevuvje na jejich poctivosti i ochotě pomáhat druhým. Nikoho neodsuzují ani nediskriminují, na všechny pohlížejí stejně. Vedou život jako všichni ostatní - chodí do práce, platí daně atd., jen s rozdílem, že jejich život má jasnou náplň, organizaci a jasný cíl…
Kolektiv autorů . Tajemství rodinného štěstí. Brooklyn, New York, USA: Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania , 1996. ISBN 248502659247.
MARTÍNEK, Branislav. Náboženská společnost a stát: Historie svědků Jehovových v Československu. Praha: Dingir, 2000, 59 s. ISBN 80-902528-3-4.
NOVOTNÝ,Tomáš a VOJTÍŠEK, Zdeněk. Základní orientace v nových náboženských směrech. Praha : Oliva, 1995. ISBN 80-85942-00-3
REMEŠ, Prokop. Svědkové Jehovovi - historický přehled. Praha: Oliva, křesťanské nakladatelství pro Společnost pro studium sekt a nových náboženkých směrů, 1994, 21 s.
VOJTÍŠEK, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004, 306 s. ISBN 80-7178-798-1.
WATCH TOWER BIBLE AND TRACT SOCIETY OF PENNSYLVANIA. Organizovaně konáme Jehovovu vůli: „Je mi potěšením činit Tvou vůli, můj Bože.“ (žalm 40:8). Vyd. 1. New York: WATCHTOWER BIBLE AND TRACT SOCIETY OF NEW YORK, INC., 2005. 224 s.
Internetové zdroje:
Svědkové Jehovovi. Oficiální stránky svědků Jehovových. [online] 2015 [cit. 2015-11-08]. Dostupné z: https://www.jw.org/cs/