Profil tibetského buddhisty v ČR

Obrázek 1: Dalajláma ¹⁾

Buddhismus se řadí mezi celosvětově nejrozšířenější náboženství a jako takové má značný dopad na své okolí. V dnešním světě kde je na člověka vytvářen velký tlak tak je možná buddhismus vnímán spíše jako nábožensko-fylozofický systém pro spoustu lidí odpovědí na jejich otázky a slouží k nalezení vnitřní harmonie. Toto vyznání, které bývá mnohdy označováno za ateistické náboženství se postupem času rozdělilo a vytvořilo několik hlavních směrů, které jsou v dnešním světě praktikovány. Jedním z těchto směrů je tibetský buddhismus (vadžrajána), který i přes značné nesnáze v průběhu dějin se dokázal celosvětově prosadit a přetrvat a stal se jedním z tradičních směrů buddhismu.

Práce nás sktručně seznámí s buddhismem jako celkem, vysvětlí jeho pojmy a hlavní učení. Následně bude zaměřena na tibetský buddhismus, jeho vznik vývoj a dělení škol. Představeny budou hlavní školy tibetského buddhismu působící v České republice a faktory ovlivňující každodenní život tibetského buddhisty.

Cílem této práce je na základě zvolených otázek a provedených rozhovorů přiblížit každodenní život buddhistů praktikujících tibetský buddhismus v České republice. Následně jejich odpovědi analyzovat a pokusit se je generalizovat.

Hlavní otázka:

Jak ovlivňuje tibetský buddhismus každodenní život praktikujících žijících v ČR ?

Doplňující otázky:

Změnily se tvoje životní hodnoty a postoje poté, co jsi začal(a) praktikovat „tibetský“ buddismus ?

Jak probíhá běžný den tibetského buddhisty ? Promítá se do něj praktikování učení ?

Slavíte náboženské svátky ? Pokud ano, jaké ?

Dodržuješ ve stravovacích návycích nějaké věci typické pro „tibetský“ buddhismus ?

Promítá se praxe buddhismu i do oblečení v běžném životě nebo speciálních příležitostech ?

Medituješ každý den sám, nebo s ostatními praktikujícími? Jak meditace probíhají ?

Je praxe buddhismu spojena se čtením tradičních posvátných textů ?

Hraje při výběru partnera náboženství významnou roli ?

Předává se víra automaticky na potomky ?

Pro tuto práci byla použita metoda sběru dat jak kvantitativní tak kvalitativní. Kvantitativní výzkum nám poskytuje malé množství dat o velkém počtu subjektů a následné výsledky jsou reprezentativní. Výhodou kvantitativních dat je jejich snadná generalizace na celkovou populaci a menší časová náročnost oproti kvalitativnímu výzkumu. Nevýhodou kvantitativních dat je však malá flexibilita výzkumu a vedou pouze k ověřování teorií a ne k vytváření nových. Kvantitativní data mají vysokou reliabilitu ale na úkor nízké validity.

Kvalitativní data nám naopak poskytují velké množství dat o malém počtu subjektů. Jejich výhodou je, že se můžeme dostat do hloubky zkoumaného problému a je nám umožněna vyšší validita. Nevýhodou je časová náročnost a nemožnost ověřitelnosti výzkumu, nebo obtížná generalizace.

V první části zaměřené na teoretická východiska byly použity kvantitativní metody sběru dat. Hlavním zdrojem sběru sekundárních dat bylo studium odborné literatury a internetu, které sloužilo pro bližší seznámení se zkoumaným problémem. Byla získána sekundární data, pomocí kterých byla vytvořena výzkumná otázka a podotázky.

V druhé části práce zaměřené na výzkum, byla zvolena jako kvalitativní metoda která slouží pro hlubší proniknutí do zkoumaného problému, polostandardizovaný rozhovor který byl vybrán jako nejvhodnější technika k získání požadovaných dat a ponechání prostoru pro vyjádření respondenta. Další výhodou je vyjasnění případných nedorozumění v průběhu rozhovoru a možnost odkrýt nová, nezkoumaná téma. Tato technika rozhovoru předpokládá, že část výzkumných otázek je již předem připravena a další otázky jsou doplňovány v průběhu rozhovoru.

Rozhovory byly provedeny se dvěma respondenty praktikující tibetský buddhismus. Oba respondenti jsou zástupci školy Diamantové cesty tibetského buddhismu jejíž centra jsou celosvětově rozšířena.Prvním respondentem byl muž z Prahy ve věku 41 let, druhým respondentem byla žena ve věku 30 let také z Prahy. Rozhovory poskytly primární data, která byla následně analyzována a generalizována.

Tibetskému buddhismu v ČR se mnoho autorů nevěnuje a zajistit korespondenci dostupné literatury a výzkumných otázek je problematické. Nejkompletnějším dílem je kniha autora Jana Honzíka Jednota v rozmanitosti ²⁾, kde nás seznamuje s historií a vývojem tibetského buddhismu. Dále autor uvádí skupiny působící v České republice, kde jejich zastupitelé informují o vývoji a hlavním učení jednotlivých skupin. Dále jsou zde pomocí rozhovorů se zástupci tibetského buddhismu vymezena specifika, která jsou podle nich typická pro Českou republiku.

Se svátky tibetského buddhismu a Tibetu vůbec nás seznamuje Gchepag Rigdzin jakožto autor knihy Festivals of Tibet ³⁾, kde jsou prezentovány jak svátky spjaté s tibetskou kulturou a Tibetem, tak svátky přímo se týkající tibetského buddhismu. V knize je popsáno 32 nejdůležitějších svátků, ze kterých následně byly vybrány svátky hodící se pro zvolené téma seminární práce.

Hojně citovanou knihou je kniha autora Johna Powerse Úvod do tibetského buddhismu ⁴⁾, kde nás autor seznamuje s dějinami tibetského buddhismu, učením a meditačními praktikami nebo také s hlavními postavami.

Rebecca McClen Novick nás ve své knize Základy tibetského buddhismu ⁵⁾ provádí cestou bódhisattvy, ukazuje nám vznešené pravdy a vysvětluje, že veškeré utrpení je jakkoliv reálné je jen produktem naší mysli. Dále se věnuje vysvětlení základních pojmů souvisejících s tibetským buddhismem.

Vznik buddhismu se pojí se jménem Siddhártha Gautama. Tento muž, který žil bezstarostným životem v královském paláci se vydal na cestu poznání, na jejímž konci ho čekalo probuzení. Od této chvíle je nazýván Buddhou Šakjamuni. Po dosažení osvícení, se Buddha vydává na cestu do Váránasí, kde vyložil Čtyři vznešené pravdy. ⁶⁾

Jeho učení se nazývá dharma a pro buddhisty je pravdou. Jak sám Buddha uváděl, toto učení není určeno pro hloupé, ale pro moudré, kteří jej budou používat ku prospěchu sebe a ostatních. Jen ten kdo pochopí, dosáhne nirvány. V překladu znamená nirvána pojem vyhasnutí nebo vyvanutí. Je to hlavní cíl učení Buddhy a lze ho chápat jako probuzení či osvícení. Je to stav kdy se praktikující zbaví svého já a svého vědomí a zbaví se všech negativních duševních stavů. Bódhissattva je ten, který si nirvánu vysloužil ale vzdal se jí, aby setrval v cyklu znovuzrozování a pomáhal ostatním v cestě za probuzením. ⁷⁾

Stav probuzení je v různých směrech buddhismu interpretován odlišně, podstata ale zůstala stejná a to že probuzená bytost nelpí na ničem, a tak se zprošťuje utrpení, že se zříká všeho, je prostá zloby a jedná nenásilně.⁸⁾ Po Buddhově smrti jeho následovníci zaznamenávali znění jeho slov, aby se na druhém koncilu domluvili, že pokud nejsou porušovány hlavní přepisy učení, může se buddhista přizpůsobit zvykům a podmínkám oblasti, kde žije. Tak došlo k rozdělení buddhismu na jednotlivé skupiny. Hlavní dvě skupiny jsou théraváda a mahajána , od kterých jsou odvozené ostatní skupiny. ⁹⁾

Théravádový buddhismus představuje nejstarší dochovanou formu Buddhova učení a je rozšířen především v zemích jižní Asie. Jeho učení vychází z Tipitaky, kde je zaznamenáno Buddhovo učení, pravidla pro mnichy a Buddhovy promluvy s jeho žáky.

Mahájánový buddhismus je typický zdůrazňováním bódhisattvovské cesty, nové kosmologie vycházející z vizualizací zasvěcených Buddhovi a filozofické koncepce poznávání prázdnoty jevů. Je rozšířen v Číně, Koreji nebo Japonsku. I přes toto dělení buddhismu, mají všechny společné takzvaných pět etických rozhodnutí, které by měly být závazné pro každého buddhistu:

• nezabíjet a neubližovat lidským bytostem
• nekrást
• zachovávání sexuální věrnosti (v současném kontextu)
• nelhát a nepomlouvat
• neužívat omamných látek¹⁰⁾

Dnes má buddhismus mnoho škol a patří mezi jedno z nejčastějších světových náboženství.

Obrázek 2: Buddhismus v porovnání s ostatními náboženstvími ¹¹⁾

Tantra

Tímto výrazem se v buddhismu rozumí systém praxe a meditace které zdůrazňují poznávací praxi pomocí vizualizace, symbolů a obřadů.¹²⁾

Tato je považována jako jedna z nejvýznamějších částí tibetského buddhismu a všechny školy praktikují tantrické učení. Její účinky jsou silné a dosažení duchovní proměny probíhá rychleji než pomocí súter. Není proto doporučována pro individuální praktokování a je doporučeno praktikovat s učitelem, dále ji mohou praktikovat jen jedinci s velmi rozvinutými schopnostmi moudrosti a soucitu. Symboly jsou mandaly a mantry.

Mandaly

Jsou to kruhové diagramy představující probuzenou mysl které se praktikující snaží dosáhnout. Dnes je běžné zhotovování mandal v klášterech po vytvoření a posvěcení se mandale přisuzuje magická moc.¹³⁾

Mantry

Mantry jsou zpěvy či přání praktikovány jak potichu odříkáváním tak v duchu. Mají za cíl navodit stav buddhy a chránit mysl. Nejznámější mantrou je „Óm mani padmé húm“, která v překladu znamená „Chvála klenotu v lotusu“, kde klenotem je soucit a lotusem je neposkvrněná květina rodící se z bahna symbolizující buddhovskou cestu. Mantry v překladu často nedávají smysl, důraz je kladen proto spíše na smysl v jeho mysli.¹⁴⁾

Vznik tibetského buddhismu je autory odborné literatury vykládán různě. První teorií je, že vadžrajána, která je odnoží mahajány, dala za vznik tibetskému buddhismu.¹⁵⁾ Další teorií preferovanou samotnými praktikujícími je, že tibetský buddhismus slučuje všechny směry kterými jsou théraváda, mahajána a vadžrajána. Co se samotných škol tibetského buddhismu týká, jsou s takovýmto dělením opatrní a preferují to, že vycházejí z učení samotného Buddhy.

Do Tibetu se buddhismus dostává již v 6. století. V 8. století se na pozvání od tibetského krále dostávají do Tibetu dva buddhističtí učitelé. Prvním je Padmasambhava, který je znám také jako Guru Rinpočhe a je považován za zakladatele tibetského buddhismu.¹⁶⁾ Druhým je Šantarakšít. V tomto období dochází k rozkvětu tibetského buddhismu, staví se kláštery a překládají se buddhistické texty do tibetštiny.Tento rozkvět ale končí v 9. století, kdy se buddhismus střetává s původním náboženstvím Tibetu bon, které bylo animistické náboženství a později se některé postavy z tohoto náboženství promítly i do tibetského buddhismu.¹⁷⁾

K dalšímu rozmachu tibetského buddhismu dochází v 11. století. V tomto období dochází k rozvětvení škol tibetského buddhismu na základě nových překladů a revizí těch starých. Významnou roli zde také sehrál Atíša, který zůstal v Tibetu celý život a šířil zde buddhismus. Po obsazení Tibetu mongolskou armádou se tehdejší mongolský princ Godan shledal s tibetským duchovním učitelem školy Sakja, díky němuž přestoupil Godan na buddhismus a Tibet si zajistil vlastní vládu.¹⁸⁾

Ve 14. století se tibetský buddhismus stává opět díky škole Gelug a jejímu zakladateli Congkhapovi velmi populární. Stejná situace jako ve 12.století se opakovala i v 15. století, kdy mongolského vládce navštívil Sonam Gjamccho a ovlivnil ho natolik, že se mongolský vládce stal také buddhistou a udělil Sonamovi titul „Dalaj“ a vytvořil tak instituci dalajlamy. ¹⁹⁾

17. století bylo vládnou pátého dalajlámy, který se také stal jako první dalajláma vůdce sjednoceného Tibetu. Jako schopný duchovní vůdce i politik byl pozván čínským císařem a stal se duchovní rádce císařů.²⁰⁾

Tibet se nadále rozvíjel a s ním i jeho náboženství. V roce 1912 začala však Čína tvrdit, že díky vzrůstající moci západních mocností na území Tibetu, má právo vládnout nad ním. Po uchopení moci komunismem začala Čína veřejně diskreditovat autonomii Tibetu. V roce 1950 vpadla pod záminkou osvobodit Tibet od západních imperialistů do země a do roku 1959 trpěla pod čínskou nadvládou. Po útěku současného dalajlámy ze země se Tibet rozloučil i se svojí nezávislostí, lidé byli zavíráni, kláštery byly ničeny.²¹⁾

I přes obrovské nesnáze s kterými se tibetský buddhismus po celou dobu svojí existence potýkal, je celosvětově rozšířen a lidé žijící v exilu bojují za dodržování tradic i za návrat zpátky do země. Z celkového počtu buddhistů dnes tvoří zhruba 6% právě buddhismus tibetský a protože dnes je buddhistů celosvětově přes 300 milionů, není to malé číslo. ²²⁾

Obrázek 3: Dělení buddhistů podle skupin ²³⁾

V tibetském buddhismu rozlišujeme primárně čtyři hlavní školy. Nejstarší školou je Ňingma, která je označována jako „Stará škola překladatelské tradice“ a vychází z učení prvotních textů. ²⁴⁾ Další tři školy které jsou označovány jako „Nové školy překladatelské tradice“ jsou Gelug, Kagju a Sakja. Všechny školy se nějak odlišují ať už terminologií, nebo zvyky. Hlavní odlišností může být tantrická praxe.Tímto výrazem se v buddhismu rozumí systém praxe a meditace které zdůrazňují poznávací praxi pomocí vizualizace, symbolů a obřadů.²⁵⁾ Cíl však všechny školy mají stejný a to následovat základní Buddhovo učení k osvícení.²⁶⁾

Historie této prokazatelně nejstarší školy sahá do 8. století. Vychází pouze ze starých překladů, které vedou k zakladatelům buddhismu. Mezi průkopníky této školy patří Padmasambhava, který byl velmi významným pro šíření buddhismu a který přivedl buddhismus do Tibetu. Tibeťany byl označován za druhého Buddhu. Stoupenci této školy ji považují za nejautentičtější.²⁷⁾ Pro praktikující je nejdůležitější soubor učení, která začínají u Samantabhadry a obsahuje doktríny, praktiky a rituály. Toto učení se dělí na následující:

• sútry - obsahují jogínské praktiky a primárním textem je Soubor súter
• předávání mysli - učení o veliké dokonalosti
• zázračné zjevení - je tvořen osmnácti velkými tantrickými cykly a textem Tajná mantra o základní podstatě²⁸⁾

Škola také dělí toto učení do následujících devíti vozů:

• vůz posluchačů
• vůz osamělých adeptů
• vůz bódhisattvů
• tantra akce
• jógínská tantra
• tantra provádění
• veliká jóga
• následná jóga
• jóga dokonalosti

Toto učení z kterého vycházejí se pak dělí ještě na další kategorie, kterými jsou:

• Kontinuum základu - jedná se o probuzení těla pravdy oproštěného od všech nedostatků. Dalším základem je základ pravého názoru, který musí mít podstatu, soucit a přirozenost.
• Kontinuum cesty - hromaděním moudrosti a zásluh se odstraňují negativní emoce a obsahuje také mahájánské praktiky a učení které vede k probuzení.
• Kontinuum plodu - stav po probuzení bódhisattvy z výcviku
• Kontinuum metody - stav probuzené bytosti pomáhající ostatním cítícím tvorům ²⁹⁾

Škola Ňingma je známá také praktikováním Antijógy, kterou považují jako nejhlubší v celém buddhismu.³⁰⁾

Tato škola je známa především důrazem na meditační praxi a ústní tradici. Vznik je přisuzován indickému mistrovi Tilopovi, díky kterému se rozšířila a dnes je buddhismus Kagju praktikován po celém světě.

Tilopa který žil v severní Indii a obdržel čtyři transmise, které zdokonalil a následně je předal Naropovi, který je systematizoval jako šest jóg Naropy a ty jsou dnes brány jako ústřední téma linie Kagju.³¹⁾ Naropa svoje učení předal dál na velkého překladatele Marpu, který putoval z Tibetu do Indie a následně se získanými instrukcemi začal v Tibetu šířit učení Dharmy. Jeho student Milarepa se díky velké vytrvalosti v Naropových Šesti jógách a Mahámudry dosáhl hluboké realizace absolutní podstaty skutečnosti a stal se jedním z nejvýznamnějších jogýnů Tibetu.³²⁾

Naropových šest jóg:

• vnitřní jóga tepla - učení se ovládání vnitřních kanálů tepla
• jóga iluzorního těla - učení se vizualizace jemného těla
• snová jóga - učení se ovládání svých snů
• jóga jasného světla - pochopení absolutní podstaty mysli
• jóga přechodného stavu - poznávání podstaty vlastní mysli v přechodech života a smrti
• jóga přenosu vědomí - učení se přenosu vědomí, díky kterému lze dosáhnout lepšího zrození³³⁾

Tyto jógy slouží k narušování jevů konvenčních zkušeností, jako by byly neměnné a pevné.

V Milarepově transmisi pokračoval Gampopa, který získal mnoho žáků a předával svoje učení. Od něj dostal Dusum Khyenpa kompletní transmisi a zahájil linii Karampů, která pokračuje dodnes. Je znám též jako láma s černou korunou. Karampové reprezentují nejstarší linii vědomě reinkratnovaných buddhistických mnichů.³⁴⁾

Název této školy je odvozen podle kláštera v západním Tibetu. „Sakja“ znamená šedá země, protože kolem kláštera takto zbarvená půda byla. Tento klášter založil Könčhog Gjalpo, který byl žákem překladatele Dogmiho,jehož texty se staly základem sakjapovské tantrické tradice.³⁵⁾ Syn Gjapla - Künga Ňingpo obdržel čtyři příkazy, které se později staly základem učení odpoutání se od čtverného lpěni:

• lpíš-li na tomto životě, nejsi adeptem Dharmy
• lpíš-li na bytí, nemáš odříkání
• oddáváš-li se svým vlastním zájmům, nemáš probuzenou mysl
• držís-li se (postavení), nemáš správnou mysl³⁶⁾

Meditaci kterou provozuje tato škola se nazývá lamda a dnes existuje jedenáct svazků tohoto učení, jehož obsah se předává ústně a musí se odpřísáhnout utajení.³⁷⁾

Toto učení obsahuje zásadu trojího zjevu:

• zdání jevu jako nečistého omylu
• zdání zážitku v meditaci
• nečistý jev

A zásadu trojího kontinua:

• základnu
• cestu
• výsledek

Neoddělitelnost nirvány a cyklické existence je hlavním bodem tohoto učení.³⁸⁾

Vznik této školy je pojen se jménem Congkhapa Lozang Dagpa, který byl velký učenec a filozof. Traduje se že v předchozích životech potkal Buddhu, který mu předurčil založení kláštera v Tibetu. Proto cestoval a shledával se s velkým množstvím učenců. Napsal například dílo Velký výklad tajné mantry, který se stal základem tantrické praxe. Zavedl také Svátek veliké naděje, který se slaví dodnes.³⁹⁾ Gelugpa si získalo velkou popularitu hlavně díky nevměšování se do politiky, dodržováním kázně a hlubokým meditacím. Hlavní učení vychází z děl Congkhapa, který shrnul buddhistickou cestu na tři hlavní aspekty:

• úmysl definitivně opustit koloběh životů
• vytvořit záměr dosáhnout probuzení pro dobro všech citlivých bytostí
• správný názor na prázdnotu

Conghapa toto učení považuje za primární cíl všech buddhistických súter a tanter. Jeho žák Gendun Dubem se stal prvním dalajlámou a postavil klášter, který se později stal sídlem pančhenlamy.⁴⁰⁾

Evropa až do 13.století neměla žádnou znalost o buddhismu, až teprve cestovatelé a misionáři začali šířit informace o tomto směru. Informace byly většinou zkreslené a neúplné. Za počátky buddhismu v Evropě, lze považovat 19. století, kdy se začínají objevovat překlady a texty o buddhismu. V Čechách se tyto informace objevují koncem 19.století. Po první světové válce se tato situace ještě zlepšila a dala tak za vznik většímu počtu textů a lidí, kteří povědomí o buddhismu šířili.⁴¹⁾

I přes tuto snahu je u nás zatím buddhismus málo známý a není brán jako oficiální náboženství. Jedinou výjimkou je Buddhismus Diamantové cesty linie Karma Kagju, která má oficiální status. I přes neznalost buddhismu u nás počty jeho stoupenců stoupají a dnes se můžeme na našem území setkat s množstvím škol, které praktikují různé formy buddhismu. K dnešnímu roku není znám přesný počet buddhistů v České republice právě díky tomu, že není brán jako oficiální náboženství, odhaduje se zhruba kolem 10 000 lidí. V této práci budou představeny dvě školy, se kterými se seznámíme blíže a z jejichž informací jsme vycházeli nejčastěji.

Toto centrum tibetského buddhismu patří mezi mezinárodní neziskové organizace sdružující buddhistická centra. Jejich učitelem je současný držitel linie Karma Kagju - Šamarpa Rinpočhe. Toto centrum vzniklo v roce 2008. Učení pro studium a praxi vychází z takzvaného Curriculum center Bodhi path, které sestavil Šamarpa Rinpočhe. Toto učení je nezávislé na rozdělení tibetských škol buddhismu a vychází zcela z učení dharmy. V centru jsou několikrát týdně pořádány meditace klidu mysli a pravidelně se pořádají přednášky pro veřejnost.⁴²⁾

Buddhismus Diamantové cesty jako první buddhistická registrovaná náboženská společnost v zemi zde má více než dvacetiletou historii. První impuls pro vznik centra dala návštěva lamy Oleho Nydahla, který je učitel tibetského buddhismu a zakladatel metitačních center BDC, kterých je po světě kolem sedmi set. Od té doby vzniklo u nás téměř padesát meditačních skupin a center, které následují duchovního vůdce Jeho Svatost 17. Karampu Thinla Thaje Dodže. Škola dává velký důraz na ústní předávání odkazu. V centrech se praktikuje laický buddhismus, který umožňuje buddhismus praktikovat v každodenním životě. Nejdůležitější praxí je meditace na učitele gurujóga, kde se meditující identifikuje s dokonalými vlastnostmi osvícení a vlastní buddhovskou podstatou. Centra pořádají pravidelné aktivity které se liší dle dispozic centra. Probíhají pravidelné meditace, veřejné přednášky a meditační soustředění.⁴³⁾

V České republice se můžeme setkat ještě s několika školami, které zde mají svou tradici. Nejčastěji jsou vztaženy k linii Karma Kagju. Mezi další skupiny praktikující tibetský buddhismus můžeme zařadit například Drukpa Kargyud Praha, Kagyu Samye Dzong Plzeň, Komunitu dzogčhenu, RIGPA Česká republika, Shambhala, Samten Tse Praha nebo Rabten Čhodarling.⁴⁴⁾

Změny životních hodnot a každodenní projevy tibetského buddhismu

Buddhismus nepochybně přináší změnu pohledu na svět a uvažování všech praktikujících. Jako ale u všech náboženství je to otázka individuálního přístupu člověka a do jaké míry se chce ztotožnit a nechá se ovlivnit. Respondenti oba shodně pociťují velkou změnu po přechodu na praktikování tibetského buddhismu. Vidí jí hlavně v upřednostňování duchovního rozvoje před materiálním pojetí světa, jak uvádí respondent: Začal jsem více hledat štěstí v mysli a mnohem méně ve vnějším světě. Buddhismus učí, že trvalé a nepodmíněné štěstí přichází zevnitř mysli a nikoli z vnějších podmínek – a že navíc tento stav štěstí je v každém z nás automaticky přítomný. To jak se změnilo jejich myšlení a náhled na svět se samozřejmě promítlo i do každodenního života a to hlavně téměř každodenní meditací a také v řešení složitých životních situacích. V těchto nepříjemných životních situacích jako jsou každodenní problémy nebo konfrontace s lidmi, praktikující sleduje, že stále více zapojuje mechanismy naučené z tibetského buddhismu a pomáhají mu překonávat obtíže.

Meditace

Meditace je typická pro všechny směry buddhismu bez ohledu na následné dělení. Jsou pro ní zažité ekvivalenty jako soustředění, pozornost, jednobodovost nebo rozvoj. Meditaci praktikují všichni buddhisté a to buď kvůli zklidnění mysli a nebo kvůli stavu, ve kterém lze pochopit buddhistické zásady. V tibetském buddhismu je na meditaci kladen velký důraz a zvládnutí jejích technik slouží jako předstupeň k dalšímu rozvoji práce s myslí. Dosahuje se zde také džhán, což jsou určité stupně meditace, kterých je osm.⁴⁵⁾

Princip meditace spočívá ve vyvolání silného podnětu na který se můžeme vnitřně zaměřit a nenechat se rozptylovat vnějšími podněty. Jednou z nejčastějších forem meditace je nadechování a vydechování, kdy se člověk soustředí na proud vzduchu jak vstupuje a vystupuje nebo na nádech a výdech břicha.

Co se týká respondentů, oba upřednostňují praktikování meditace v meditačních centrech. V těchto centrech praktikují s ostatními a to jednak díky většímu klidu a jednak díky příjemnějšímu prostředí. Meditace probíhá i doma a to hlavně v případě, že není čas do centra docházet. Pro lepší pochopení meditace, respondent uvedl následné vysvětlení: „Nejedná se o modlitbu! Neobracíme se k žádné vyšší entitě, ale chápeme, že meditační objekt je produktem naší mysli a prostředkem práce s myslí vedoucím k rozvoji jejích kvalit.“

Svátky

Svátky tibetského buddhismu jsou neodmyslitelně spjaty s tibetskou kulturou, buddhisté se proto snaží slavit pouze svátky spojené s buddhismem a ne s kulturou Tibetu.

Saga dawa

Patří mezi nejvýznamnější svátky buddhismu vůbec a slaví jej všichni buddhisté. Připomíná se den, kdy se narodil Buddha Šákjamuni, dosáhl probuzení a zemřel. Svátek se slaví po celém Tibetu a nejzněmnější je vztyčování sloupu v Tarbočhe. V našem kalendáři přiipadá na konec května nebo června.⁴⁶⁾

Mönlam

Tento svátek navazuje na Losar - tibetský nový rok. Mönlam je svátkem převzatým z Indie a oslavuje Buddhovo vítězství nad šesti nebuddhistickými učiteli v Šrávastí. Nejznámnější je v Tibetu ve Lhase, kde ho zavedl zakladatel školy Gelug. Tento svátek připadá na začátek února či března.⁴⁷⁾

Dzamling Čisang

Tento svátek je spojen se stavbou prvního tibetského kláštera, ale také s Guru Rinpočhem. Tibeťané celý den spalují vonné byliny a vztyčují praporky lungta. Tento svátek připadá na červenec.⁴⁸⁾

Mezi další významné svátky patří například Čhökor düčhen, kdy se připomíná Buddhovo učení prvních pěti žáků. Dalším oblíbeným svátkem je Gandän ngačhö , kdy se připomíná úmrtí reformátora a zakladatele školy Gelug Congkhapy.

Z výpovědí respondentů vyplívá, že svátky vnímají spíše jako kulturní záležitost a na západě se tibetské svátky nijak významně neslaví. Většina praktikujících o nich povědomí má, ale v ten den se nanejvíše více věnují meditacím. Jsou však nechávány stejně jako spoustu věcí v buddhismu na dobrovolné bázi, takže s ničím povinným ani organizovaným se na západě nesetkáme. Pohled na ostatní svátky vyjádřila respondentka : Některé křesťanské svátky, třeba Vánoce jsou i z pohledu buddhismu velmi inspirativní, protože štědrost a dávání radosti druhým lidem je součástí naší praxe.

Jídlo

Co se jídla týká, jsou velké rozdíly mezi praktikujícími laiky a mnichy. Buddha formuloval množství pravidel týkajících se jídla, protože v něm viděl skryté mentální nečistoty. Zatímco pro mnichy platí určitá pravidla, pro laiky tomu tak není. Mnich například může jíst jen od svítání do poledne, nemohou si pro sebe vařit a nemohou o jídlo žádat laiky, pokud nejsou nemocní. Mohou jíst maso určitých zvířat, pokud nebylo zabito kvůli nim a jsou závislí na štědrosti druhých, nemohou tak ovlivňovat svůj jídelníček. ⁴⁹⁾

U laiků tyto pravidla neplatí, mohou tak jíst co považují za vhodné. Do značné míry to bývá ovlivňováno geografickými podmínkami a tudíž jídlem, které je k dostání. Nicméně není nutné být vegetariánem, je to spíše doporučení a osobní rozhodnutí neubližovat jiným bytostem. Při konzumaci masa je vhodné pronést mantru, pokud je maso starší sedmi týdnů, není už toto požadováno, ale může pomoci zvířeti k lepšímu novému zrození.⁵⁰⁾

Respondenti se shodli na tom, že jak již bylo výše zmiňováno, žádná závazná pravidla pro praktikující laiky nejsou. Uvádějí: Nedodržuji, jím maso, česnek, cibuli, piji alkohol. Ani nevím, že by nějaký „závazný“ kánon ohledně stravy pro laiky existoval. Buddha lidem do kuchyně (a do postele) nekoukal. Žádná pravidla zde tedy pro laiky neexistují a jídlo je stejně jako mnoho ostatního drženo na osobní rovině, kdy jsou dána jen doporučení. Respondentka uvedla i ovlivnění geografickými podmínkami: Hodně masa a ječmene, protože v Tibetu nic jiného neroste?

Oblečení

Stejně jako u jídla platí rozdíly jak pro mnichy tak pro praktikující laiky. U praktikujících laiků se nesetkáváme s ničím výjimečným nebo typickým pro tibetský buddhismus. U mnichů se ale lze setkat s typickými blůzami bez rukávů zvanými ngolän - letní žlutá blůza nebo tögö - zimní vlněná tmavě červená blůza. Kalhoty mniši nenosí, místo nich mají šamthab, což je suknice tmavočervené tkaniny pod kterou se v zimě navléká suknice mäjog. V chrámech a společných meditacích používají mniši ještě dagam - plášť tmavočervené barvy a se žlutým podšitím. Podle bot lze poznat příslušnost školy i postavení mnicha. Pokrývky hlavy mniši nenosí, jedinou výjimkou jsou mniši školy Gelug, kteří nosí žluté čepice.⁵¹⁾

Respondenti se opět shodli na tom, že zde žádná pravidla neplatí a buddhismus jim změnu do šatníku nepřinesl. Respondent se k tomu vyjádřil: Buddhisté se neprojevují komickými převleky ani legračními účesy. Pokud člověk není mnich, nepotřebuje žádné speciální roucho. Jediná změna zde je v tom, že respondentka se začala lépe oblékat, kvůli svému okolí, kdy to vnímá jako dar pro ostatní.

Výběr partnera a předávání vyznání na potomky

U praktikujících žádná pravidla co se týká výběru partnera nejsou. Shodují se však že díky velkému množství času tráveného v centrech a pohledu na svět je praktičtější mít partnera stejného vyznání, nezavrhují však někoho jiného. Co se předávání na potomky týká je zde také ponechání svobody a vyznání se na potomka nepřenáší, je pouze na něm, jakou cestou se vydá.

Hlavní otázka práce zněla: Jak ovlivňuje tibetský buddhismus každodenní život praktikujících žijících v ČR ?

Odpověď je velmi. I když je buddhismus „náboženstvím“, které pro praktikující laiky téměř nic nezakazuje a je na bázi spíše doporučení, promítá se do všedního života a životy respondentů byly po přijetí praktikování tibetského buddhismu ovlivněny do značné míry. Nejvíce se odráží ve vnitřním rozvoji, který můžeme sledovat hlavně v náhledu na svět a ostatní lidi nebo v běžném řešení obtížných životních situaci, kdy praktikující aplikují nabyté znalosti z praxe tibetského buddhismu. Tibetský buddhismus prostupuje životy praktikujících a tak mnohá rozhodnutí jsou ovlivněna jejich praxí.

Do každodenních činností spadá hlavně meditace, která je nejčastěji vedena v centrech k tomu určených, kdy tibetští buddhisté dávají přednost meditacím s ostatními praktikujícími. Pokud není možnost center, snaží se praktikující meditovat v jejich domovech ideálně ráno i večer. Co se týká jídla, oblečení či slavení svátků se na západě nesetkáme s ničím, čím by se buddhisté výrazně lišili a měli by něco pro ně specifického. Předepsané normy jsou zde hlavně pro mnichy a pro praktikující laiky kterých je většina, zde omezení nejsou. Lze říci, že více dbají na své zdraví a podle toho se odvíjí jejich jídelníček. Druhy oblečení nemají žádná pravidla, dbají však na to, aby svoje okolí potěšili a oblečení je jedním z darů svému okolí, proto se snaží oblékat způsobně. Slavení svátků všeobecně na západě není moc rozšířeno, povědomí o nich buddhisté mají a v dny svátku se více věnují meditacím. Díky toleranci tohoto vyznání zde neexistuje ani omezení v soukromém životě, kdy výběr partnera není podmíněný vyznáním, je to pro praktikující pouze praktičtější a příjemnější pro život, kdy protějšek sdílí stejné zájmy. V otázkách předávání „víry“ na potomky se zde nic takového nedělá a rodiče dávají svobodu pro svoje potomky rozhodnout se jakou cestu si vyberou. Většinou když dosáhnou věku, kdy je možné pochopit hlavní myšlenky učení jim ho představí a nechají je vybrat, zda se rozhodnou toto učení následovat, či nikoliv.

Buddhismus je vyznání velmi tolerantní a mírumilovné. Klade velký důraz na rozvoj osobnosti a dosažení vnitřního osvícení. Stejně jako každé náboženství je ale praktikováno lidmi a proto záleží jen na lidech a jejich vyložení, proto i v buddhismu se setkáme s jedinci kteří se sice k buddhismu hlásí, ale jejich konání o tom nevypovídá.

Knižní zdroje:

HONZÍK, J. Jednota v rozmanitosti : buddhismus v České republice. Praha : DharmaGaia, 2010. ISBN 978-80-7436-006-0.

KOKAISL, P. Geografie náboženství. Česká zemědělská univerzita Praha: 2009. ISBN: 978-80-213-1935-6.

LOPEZ, D. S. Religions of Tibet in practice. Princeton : Princeton University Press, 1997. ISBN 0-691-01183-4.

NOVICK, R. M. Základy tibetského buddhismu. Hodkovičky : Pragma, 2007. ISBN 978-80-7205-977-5.

POWERS, J. Úvod do tibetského buddhismu. Praha : Beta, 2009. ISBN 978-80-7306-388-7

RIGZIN, T. Festivals of Tibet. Library of Tibetan Works & Archives, 1993. ISBN 978-8185102894.

Internetové zdroje:

Buddhismus [online]. Buddhismus [cit 2015-11-05]. Dostupné z WWW: <http://www.buddhismus.cz/>

BOHOŃKOVÁ, Denisa Meditační praxe v tibetském buddhismu [online] Docplayer, c2015 [cit 2015-11-10]. Dostupné z WWW: <http://docplayer.cz/919799-Diplomova-prace-2011-bc-denisa-bohonkova.html>

Number of Buddhists World-Wide. [online]. Buddhanet, c2008 [cit 2015-11-14]. Dostupné z WWW: <http://www.buddhanet.net/e-learning/history/bud_statwrld.htm>.

Tibetský buddhismus. [online]. Akropolis, c2013 [cit 2015-11-12]. Dostupné z WWW: <http://www.akropolis.cz/default.asp?.

Buddhismus v Tibetu.[online]. Bodhipath, [cit 2015-11-16]. Dostupné z WWW: <http://www.bodhipath.cz/o-buddhismu/buddhismus-v-tibetu>.

SKLENKA, L. Svátky a slavnosti Tibetu. [online] Tibinfo, c2005 [cit 2015-11-29]. Dostupné z WWW: <http://www.tibinfo.cz/clanek.php?id=445>.

GAVÉSAKÓ, B. Pravidla buddhistických mnichů. [online]. Dhamma, c2002 [cit 2015-11-26]. Dostupné z WWW: <http://dhamma.wz.cz/pravidla1-2.pdf>.

Buddhismus-časté otázky.[online]. Bdc, c2015 [cit 2015-11-28]. Dostupné z WWW: <http://bdc.cz/buddhismus/caste-otazky/>.

Rozhovor s prvním respondentem : rozhovor.docx

Rozhovor s druhým respondentem : rozhovor_2_.docx

Počet shlédnutí: 49