Profil věřícího Žida v České republice

Elizeus, Jelínková, Kočí. Profil věřícího Žida v České republice. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2015. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/zs2015:zide

¹⁾ Bývalý pražský a současný vrchní zemský rabín Karol Sidon

Židé jsou jedním z nejstarších etnik na světě. Jejich náboženství - judaismus - patří mezi nejstarší monoteistické náboženství, které dalo vzniknout křesťanství a v menší míře i islámu. Judaismus skrze křesťanství a islám nepřímo ovlivnil 2,5 miliardy lidí na světě. Židovské náboženství zahrnuje mnoho tradic a zvyků, dodržování předpisů, modliteb a oslav svátků, jež jsou obsaženy v Tóře, ústřední knize judaismu. Ve všedním životě existuje řada zdánlivě běžných věcí, které svůj původ čerpají z židovské a biblické kultury (například sedmidenní týden).

Ačkoliv je judaismus nemisijním náboženstvím (tj. že mezi jeho cíle a činnost nepatří rozšiřování víry), Židé procházeli po celou dobu své existence mnoha konfrontacemi s jinými národy a kulturami. Navzdory všemu si ale dokázali udržet svou vlastní kulturu a identitu a dál žijí mezi námi, byť po zkušenostech předešlé generace spíše nenápadně, a to byl důvod, proč jsme se rozhodli toto náboženství více prozkoumat.

Cílem práce je vytvořit ucelený profil Židů v České republice, vymezit všechny jejích specifika a zodpovědět tak výzkumnou otázku, která zní: Jak vypadá život věřícího Žida v České republice? Tato hlavní výzkumná otázka je zároveň podepřena podotázkami:

1. Jaké symboly se pojí s židovským náboženstvím?

2. Jak se Židé v České republice oblékají?

3. Jaké svátky a tradice Židé v České republice slaví?

4. Jak vypadají židovské bohoslužby a modlitby v České republice?

5. Jaké obřady Židé v České republice praktikují?

6. Co judaismus pro Židy znamená?

Pro tuto práci byly vybrány dvě výzkumné metody. Nejprve byla použita kvantitativní metoda - metoda studia oficiálních dokumentů, kdy byly studovány dokumenty týkající se židovství. Tato technika sběru dat patří mezi neinvazivní (neobtěžující) techniky sběru dat, jejímž úkolem je uvést výzkumníka do zkoumaného tématu a seznámit ho s nezbytnými informacemi, jenž se následně zpracovávají, ověřují a rozšiřují. ²⁾

Druhou metodou byla metoda kvalitativního typu, konkrétně metoda polostrukturovaného rozhovoru. K polostrukturovanému rozhovoru je nutné předem připravit jasné a srozumitelné otázky, jenž jsou ve stejném pořadí kladeny všem respondentům. Dle odpovědí na tyto základní otázky jsou kladeny ještě další (doplňující) otázky, při kterých má respondent možnost ještě více rozvinout své odpovědi. Výhodou polostrukturovaného rozhovoru je možnost přizpůsobení otázek dané situaci, nevýhodou pak zůstává jeho časová náročnost.³⁾

Pro výzkum byli vybráni dva respondenti. První respondentem, který byl kontaktován, byla třiadvacetiletá Tereza Š. pocházející z České republiky. Kontaktována byla skrze sociální síť Facebook, díky čemuž jsme se domluvili na schůzce. Samotná schůzka se konala v Praze a trvala asi 30 min. V tomto čase jsme se stihli zeptat na nejzákladnější otázky, bohužel nebylo času nazbyt, a tak jsme se domluvili na další schůzce, která trvala dalších 30 min. Tereza byla při rozhovoru vstřícná a ochotná zodpovědět všechny naše pokládané otázky.

Jako druhého respondenta jsme chtěli získat někoho z Židovské obce, proto jsme ji kontaktovali prostřednictvím e-mailu, ale nikdo na něj neodpověděl. To byl důvod, proč jsme se později rozhodli navštívit Židovskou obec osobně. Již předtím jsme ale dostali informaci o tom, že nás tam s největší pravděpodobností nepříjmou. Tato informace se ukázala pravdivá. U dveří Židovské obce jsme byli zadrženi správcem, který dohlížel na příchod lidí do Obce. Ten nám sdělil, že pokud nemáme domluvenou schůzku, dovnitř nás nepustí. Poradil nám ať zavoláme na sekretariát a zkusíme si domluvit schůzku. Stojící před Židovskou obcí jsme tedy zkusili zavolat na sekretariát, tam nás paní sekretářka po vyslechnutí naší žádosti přesměrovala na rabinát. Telefon ovšem nikdo nezvedl, proto jsme byli „přehozeni“ zpět na sekretariát, kde nám paní sekretářka řekla, ať to zkusíme později. Poděkovali jsme jí a zavěsili jsme. Cestou zpět na metro jsme se ale zastavili ještě v Židovském muzeu, kde jsme sehnali kontakt na Mgr. Zuzanu Pavlovskou, která vyučuje na katedře biblistiky a judaistiky na Univerzitě Karlově. Napsali jsme ji tedy e-mail, který jsme na ni v Židovském muzeu dostali. Byli jsme rádi za tento kontakt, nicméně jsme se nechtěli vzdávat naděje na získání respondenta přímo z Židovské obce. Proto jsme se rozhodli napsat jim ještě jeden e-mail s prosbou o poskytnutí rozhovoru. Tentokrát se nám z Obce ozvali, a to s tím, ať jim pošleme seznam otázek a něco více o sobě. To jsme samozřejmě udělali, nicméně nás odkázali na vyhledání informací z knih a doporučili nám obrátit se na paní Terezu Gafnu Váňovou, zástupkyni pro judaismus na Lauderových školách. Tu jsme tedy kontaktovali obdrženým e-mailem, nicméně se nám zatím žádné odpovědi nedostalo, stejně jako v případě Mgr. Pavlovské. Nalezení druhého respondenta bylo tedy velmi těžké. Nakonec jsme se obrátili na respondenta jménem David P., kterého jsme zkontaktovali též skrze sociální síť Facebook na doporučení respondentky Terezy Š. David P. je halachický Žid narozený v ČR, nicméně část rodiny má v Izraeli. Rozhovor s ním trval 80 min a konal se v Praze. Pro lepší přehlednost jsou v Tabulce uvedena jména a nejdůležitější údaje o všech respondentech.

Tabulka - Přehled respondentů:

Výzkum je tedy zpracován na bázi kvalitativní, vychází ale z kvantitativního základu.

K danému tématu existuje velké množství písemných dokumentů. Významnou knihou tématu židovství je Judaismus od A do Z.⁴⁾ Tato kniha seznamuje čtenáře se všemi důležitými pojmy, termíny a skutečnostmi z oblasti židovských dějin, náboženství, kultury, tradic i současného života. Podle autorů je Žid člen izraelského lidu či národa a Židem se stane ten, kdo se narodil ze židovských rodičů, konkrétně tedy ze židovské matky, nebo kdo podstoupil konverzi a přijal tak judaismus. Ten, kdo se narodí ze smíšeného manželství, ve kterém je Židem pouze otec (tedy z nežidovské matky), musí rovněž konvertovat. Judaismus je podle autorů chápán Židy nikoli jako náboženství, nýbrž jako způsob života.

Další základní knihou, která poskytuje vhled do světa Židů a židovství a která popisuje, jak systém judaismu funguje v praxi a jaká pravidla a povinnosti je každý z příslušníků židovského náboženství nucen na základě pravidel vycházejících z Tóry a Talmudu dodržovat, je kniha Kdo jsou Židé? ⁵⁾ od Paula Spiegela. Kniha se zabývá milníky židovského života od obřízky po umírání, čímž autor postupně čtenáře seznamuje s židovskými zvyklostmi a též se zabývá otázkou, kdo je Žid a jaký to má význam. Podle Spiegela je Žid ten, kdo se narodil židovské matce nebo konvertoval podle židovského náboženského zákona (halachy). Žid je pak nejen součástí společenství souvěrců, ale také příslušníkem národa. Toto spojení je pro Židy charakteristické a pochází z Tóry. Podle Paula Spiegela tvoří základ židovské rodiny žena jako nositelka „židovského ducha“. Žena se stará o výchovu nejmenších dětí a připravuje košer stravu. Musí pochopit rituální čistotu v manželství (nidu). Také podle pravidel má navštěvovat rituální lázeň mikve. S tímto tvrzením souhlasí i kolektiv autorů knihy, Židé - dějiny a kultura ⁶⁾ kteří dále zmiňují, že judaismus je způsob života, který obsahuje veškeré lidské konání od narození po smrt.

Na otázku, jak Žid vypadá, nelze podle Spiegela snadno odpovědět, protože neexistuje typicky židovský obličej, typicky židovská postava nebo barva vlasů. Židé jsou světlovlasí, modroocí, s hnědýma očima, malí, podsadití atd. Židé zkrátka nejsou rasou, ale jsou národem, jehož jednotliví členové vypadají různě. „Nežidé“ přesto mohou Žida na ulici na první pohled poznat, nikoli však podle fyziognomie, nýbrž podle oděvu a úpravy vlasů a vousů. ⁷⁾ V některých případech lze Židy rozeznat i podle nejrůznějších symbolů a znamení, které doprovází jejich životy. Jedná se o symboly židovské víry jako je například Davidova hvězda. Dalším symbolem židovství je sedmiramenný svícen - menora, či synagoga. O těchto a dalších symbolech a znamení píše autor Simon Philip de Vries ve své knize Židovské obřady a symboly. ⁸⁾ Autor v knize dále rozlišuje tzv. trojí znamení, a to mezuzu (znamení na dveřích), tfilin (znamení na čele a na paži) a cicit (znamení na oděvu).

Dalším pramenem je dílo od Arnulfa H. Baumanna Co by měl každý vědět o židovství.⁹⁾ Kniha je rozdělena do několika oddílů, které se vztahují k židovským dějinám, zásadám židovské víry, k židovským svátkům a tradicím, dále též k bohoslužbám a modlitbám. Autor v knize píše, že pro zbožného Žida je celý život bohoslužbou a že prvotním posláním židovského života je vyznávat chvalořečením Boha jako Stvořitele a Pána světa i vlastního života a žehnat mu. To je důvod, proč jsou všechny události v průběhu života provázeny modlitbami. Co se týká modlitební praxe, tak mezi různými směry v židovství panuje značná shoda. Reformní židovství dává ovšem větší prostor modlitbě v řeči dané země, volné modlitbě a liturgickým úkonům žen. Bohoslužby obecně vyžadují aktivní účast modlitebníků, kteří se modlí výlučně v hebrejské řeči (výjimkou jsou kázání a modlitby za vlast, kdy se užívá při kázání řeč země).

Co se týče židovských svátků, o těch pojednává například kniha od Jana Diveckého Židovské svátky. ¹⁰⁾ V knize je stručně uveden přehled všech významných židovských svátků a tradic, jejich kořeny a historické okolnosti jejich vzniku. Jednotlivé židovské svátky ve své knize dělí na svátky biblické, které se dále dělí na svátky poutní a tzv. vysoké svátky; poté na svátky historické, moderní, postní dny a ostatní významné dny. Autor se v knize též zabývá měnícím se významem některých svátků v průběhu dějin. Například svátek Chanuka byla nejprve pouze připomínkou vítězství Makabejských nad Řeky, později viděl rabi Löw význam Chanuky ve vyvolenosti židovského národa. V dnešní době je Chanuka a chanukové dárky odpovědí na křesťanské Vánoce. Kniha je psána velmi srozumitelnou formou, tudíž i čtenář se základní znalostí judaismu lehce porozumí dané problematice. Další knihou zabývající se židovskými svátky je kniha Svátky v životě Židů ¹¹⁾ od M. Sterna, která popisuje navíc strukturu židovského kalendáře a dále mnohem podrobněji než předchozí kniha, popisuje jednotlivé svátky v průběhu celého roku. Čtenář se může dočíst o vzniku konkrétních svátečních rituálů a jejich vývoji a způsobech, jak tyto významné chvíle prožívají mnohé židovské rodiny.

Na téma židovských tradic a zvyků existuje také velké množství knih. Jednou z nich je například publikace Židovské tradice a zvyky ¹²⁾ od B. Noska. V této knize lze nalézt odkazy k židovským zvykům, které po staletí prochází životy věřících Židů. V první části knihy jsou popisovány rituály a slavnosti, které začínají narozením dítěte a končí péčí charitativního spolku Chevra kadiša (Pohřebního bratrstva) o správný a rychlý pohřeb bez nároku na odměnu. Další část knihy se zabývá židovskými tradicemi a zvyky spojenými s náboženskou praxí, jako jsou bohoslužebné úkony (od shromáždění v synagoze a čtení Tóry) až po dodržování nejrůznějších zásad (např. stravovacích zásad - kašrut), které má židovský věřící dodržovat. V poslední části knihy jsou sepsány samotné židovské svátky. Věřící Židé při nich dávají najevo svou oddanost biblickému poselství a současně si připomínají pohnutou minulost svého národa. Publikace podává informace srozumitelně a je doplněna o názorné ilustrace. Další samostatnou knihou, zabývající se židovským náboženstvím a symbolikou víry v náboženských obřadech a zvycích, je stejnojmenné dílo Židovské tradice a zvyky ¹³⁾ od J. Doležalové, která ovšem na rozdíl od předchozí knihy neobsahuje velké množství textu, ba naopak text je spíše strohý. Na druhou stranu však obsahuje velké množství obrázků a ilustrací, které lépe přibližují danou tématiku, a to zejména díky vyobrazení nejrůznějších předmětů, které se používají při oslavách svátků a praktikování zvyků a tradic.

Židovská tradiční kultura byla a je podle Alizy Krieger ¹⁴⁾ ovlivňována kulturami různých zemí, ve kterých příslušníci judaismu žijí a naopak judaismus velmi ovlivnil kultury a myšlení v zemích, v nichž Židé dlouhou dobu žijí. Židovské hodnoty jsou podle ní nadčasové, a to je zřejmě důvodem, proč toto náboženství přetrvalo do dnešních dob, a také důvodem, proč se judaismus udržuje i v moderním světě.

Židé jsou semitským národem pocházejícím z oblasti Blízkého východu. Kromě označení Židé jsou nazýváni též jako Izrael (hebrejsky Jisra’el) nebo Synové Izraele, Izraelité či Hebrejové/Hebrejci. Nejstarší záznamy o existenci izraelského národa spadají do 2. tisíciletí př. n. l. Během 3 tisíců let se Židé ze své pravlasti – Izraele – rozšířili do celého světa.¹⁵⁾ Největšími centry židovského světa jsou Spojené státy americké (5,8 milionů Židů) a Izrael (cca 4,6 milionů), dále Francie, Rusko a Ukrajina. V České republice se v současnosti hlásí k judaismu kolem 3 tisíc osob. ¹⁶⁾ Na pražské židovské obci jich je registrovaných okolo 1,7 tisíc osob. Skutečný počet Židů je ale větší, odhaduje se, že na území České republiky jich je kolem 15 - 20 tisíc, ti se však kvůli historickým událostem (především kvůli druhé světové válce) nechtějí otevřeně hlásit k židovství.¹⁷⁾

V Praze je židovská komunita poměrně uzavřenou skupinou, jejímž centrem je Židovská obec v Praze, kde se denně schází a potkávají její členové. Tato budova je pečlivě střežená, aby Židé, kteří tam pobývají, měli pocit bezpečí a trávili tam společný čas v klidu.

¹⁸⁾ ŽO v Praze ¹⁹⁾ Mapa ŽO

V současné době se v České republice nachází 10 židovských obcí, to v Praze, Brně, Olomouci, Teplicích, Plzni, Děčíně, Ostravě, Karlových Varech, Liberci a v Ústí nad Labem. Všechny tyto židovské obce jsou sRpeny pod Federaci židovských obcí.

Židé jsou podle literatury ti, kdo se narodili židovské matce. Svůj původ tedy odvozují po matrilineární linii. Tento důvod je logický, protože i v dřívějších dobách bylo časté, že manžel ženy nebyl otcem dítěte. Zejména cizí, ale i domácí vojáci při tažení zemí znásilňovali ženy a vykrádali vesnice. ²⁰⁾ Respondentka Tereza tento fakt potvrzuje a říká, že rodilým Židem je opravdu pouze ten, kdo má židovské předky z matčiny strany. Pokud je má z otcovy strany, tak Židem není. Tereza je rodilou Židovkou, a „být Židem“ vnímá jako příslušnost k židovské komunitě, a to je na tom podle ní to nejdůležitější. „Židovská komunita je asi nejvřelejší, kterou jsem kdy potkala. Je to jakýsi sdílení pohnutý minulosti a strašná síla, která pomáhá se posouvat dál,“ vysvětluje.

Respondent David na téma, co pro něj znamená být Židem, vypověděl: „Ačkoliv by se člověku mohlo zdát, že židovství s sebou nese spoustu omezení, já to tak nevnímám, ba naopak vidím například přínos v tom, že např. o šabatu mám čas na svojí rodinu, vidíme se často, né jen jednou za rok, povídáme si atd. Židovství vnímám jako obrovský pocit sounáležitosti a pocit toho, že člověk není sám. V rámci židovské komunity je totiž nesmírně důležité to, že se všechny události životního cyklu prožívají společně v komunitě.“

Druhým způsobem, jak se stát Židem, je konverze podle halachy (židovského náboženského zákona). Do židovské obce může být přijat ten kandidát, který chce přestoupit z nejhlubšího přesvědčení a přednese svojí žádost rabínovi. Proces přijetí může být velmi zdlouhavý, protože rabín musí žadatele několikrát odmítnout.²¹⁾ Ten, kdo se nenarodil jako Žid, ale dobrovolně přijal závazek dodržovat Tóru (první část hebrejské bible) a micvot (náboženské předpisy), a přijal judaismus konverzí, se označuje jako proselyta. ²²⁾

Následující část práce bude rozdělena na vnitřní a vnější aspekty judaismu, které budou dále podloženy výpověďmi ze strany respondentů.

Mezi vnější projevy židovského náboženství jsou řazeny takové aspekty, které se projevují navenek. Mezi ně můžeme zařadit tradiční symboly židovství, stavby, odívání či slavení svátků a tradic.

Davidova hvězda

Jedním z nejznámějších symbolů judaismu je Davidova hvězda (modrá hvězda na bílém podkladu). Davidova hvězda představuje symbol Židů, judaismu a státu Izrael, na jehož vlajce se také vyskytuje. Dále symbolizuje souhvězdí, pod kterým se čeká na Mesiáše, ale také šest pracovních dnů, kde střed hvězdy znamená Šabat. Tento symbol skládající se ze dvou rovnostranných trojúhelníků znázorňuje dále rovnováhu, kdy trojúhelník s vrcholem nahoru znázorňuje oheň a mužskou energii, a trojúhelník s vrcholem dolů značí vodu a ženskou energii a jejich základny symbolizují vzduch a zemi. ²³⁾

Tento symbol se v dnešní době hojně vyskytuje v každodenním životě Židů, což potvrdila i naše respondentka Tereza, která nám pověděla: „Já osobně Davidovu hvězdu nosím jako přívěsek na krku, měl by sloužit totiž jako štít proti všemu zlému.“ Davidovu hvězdu používal na ochranu proti zlým duchům král David, proto se této hvězdě říká i Davidův štít, a v dnešní době je podle respondenta Davida ztělesněním židovské nezávislosti a mesiášského očekávání. Symbol symbolizuje též věčný život, proto se hvězda umisťuje také na hroby.

²⁴⁾ Davidova hvězda ²⁵⁾ Izraelská vlajka ²⁶⁾ Davidova hvězda a pracovní týden

Menora

Druhým tradičním symbolem judaismu je i menora - sedmiramenný svícen. Existuje několik výkladů tohoto pojmu: sedm ramen svícnu odkazuje k sedmi dnům stvoření a nebo na hořící keř, který spatřil podle Tóry Mojžíš na hoře Sinaj. ²⁷⁾ Respondentka Tereza k tomu ještě uvedla, že menora byla v Chrámu, kde ho kohenové (židovští kněží) zapalovali každý večer a potvrdila, že dnes slouží jako symbol Izraele. Ona osobně ji chápe jako symbol židovské minulosti a jako světlo budoucnosti.

²⁸⁾ Menora ²⁹⁾ Hořící keř

Chanuka

Tereza zároveň zmiňuje i devítiramenný svícen - Chanuku. „Chanuka není úplně tolik symbol židovství, nicméně se používá. Chanuka odkazuje na zázrak, kdy bez oleje vydržel hořet svícen osm dní. Osm ramen tedy symbolizuje osmidenní oslavy zázraku oleje, a ta prostřední svíčka slouží jako ta, od který se ty ostatní vlastně zapalují,“ popisuje Tereza.

³⁰⁾ Chanukový svícen

Mezuza

Dalším symbolem je mezuza - malá podlouhlá schránka s psaním na kůži uvnitř, kde je většinou úryvek z modlitby Šema Jisra´el, a píše ji speciální rabín (sofer stam). Mezuza je připevněná na pravém veřeji (rámu) dveří. Takto plní Židé příkaz páté knihy Mojžíšovy, který jim říká, že mají své vyznání víry psát na veřeje svého domu a na své brány. ³¹⁾ Původ mezuzy je v Bibli, kdy Faraon nařídil, že každý židovský chlapec bude vhozen do Nilu. Jedna z ran od Boha (z celkových deseti) byla, že každý prvorozený chlapec zemře rukou Anděla smrti. Mojžíš měl za úkol vyřídit Židům, aby své dveře označili krví jehněte, díky čemuž je Anděl smrti vynechá. Od té doby Židé označují své dveře mezuzou, která má chránit dům. „Židé, když vchází nebo vychází, ji pak líbají,“ doplňuje Tereza.

³²⁾ Mezuza

Synagogy

Slovo synagoga (z řečtiny synagógé) znamená shromáždění a odkazuje tak na místo střetávání se. Synagoga je víceúčelová židovská budova, jejímž prvotním a nejdůležitějším účelem jsou samozřejmě bohoslužebná setkání. Židé se zde potkávají ale i za společenskými účely nebo kvůli náboženskému studiu. Často se proto pod pojmem synagoga skrývá celý komplex budov. Najdeme zde mimo jiné i byt rabína, který o celý objekt pečuje. Nejvýznamnější místností je samozřejmě hlavní sál, který je určený pro bohoslužby. ³³⁾ Synagogy stejně jako mešity konstrukčně vycházejí z chrámů na Blízkém východě, ale existují mezi nimi daleko větší rozdíly. V ortodoxních synagogách je oddělen prostor pro ženy a muže. V reformních synagogách se na druhou stranu muži i ženy bohoslužeb účastní společně. ³⁴⁾ Synagogy jsou vždy orientovány na východ, to znamená směrem k Izraeli ³⁵⁾. Na východní straně (orientované k Jeruzalému) je svatostánek (aron ha-Kodeš). V něm jsou uloženy svitky Tóry. V synagoze nalezneme i „věčné světlo“ (ner tamid), které symbolizuje nepřetržitě hořící menoru. To, co v synagogách nenalezneme, jsou zpodobnění lidé, například v podobě soch, protože by to mohlo být vykládáno jako modloslužba, a ta je zakázána jedním z přikázání Desatera. Zajímavostí je, že podlaha synagog bývá často pod úrovní okolního terénu, aby bylo učiněno zadost verši Žalmu 130, 1: „Z hlubin bezedných tě volám, Hospodine.“ ³⁶⁾ V Praze se nachází například Maiselova, Pinkasova, Jeruzalémská, Španělská, Staronová či Vysoká synagoga.

³⁷⁾ Jeruzalémská synagoga ³⁸⁾ Španělská synagoga ³⁹⁾ Staronová synagoga

Židovské hřbitovy

Židovský hřbitov (bejt kevarot nebo bejt olmin) je hřbitov, který je určen pro pohřbívání Židů. Židovský hřbitov je úzce spojen s vírou, že člověk byl stvořen k obrazu Božímu a že bude vzkříšen, a proto Židé tělo zesnulého „ukrývají“ v bílém plátnu do země. ⁴⁰⁾ Území hřbitova je považováno za posvátné místo, a proto existuje řada různých předpisů, které mají být na židovském hřbitově dodržovány (například zákaz jídla a pití, zákaz vstupu zvířat, apod.). Na mnoha hřbitovech bývá vyhrazeno místo pro hroby rabínů a často také pro dětské hroby. Typické jsou pro židovské hřbitovy náhrobky (macevot), které mají většinou podobu stély či tumby. Na epitafu je téměř vždy uvedeno jméno zesnulého a jeho otce (popř. také manžela), datum úmrtí a chvalořečení zemřelého. Náhrobky jsou mnohdy zdobeny reliéfy, které symbolizují jméno, rod či zaměstnání zesnulého. ⁴¹⁾

⁴²⁾ Nový židovský hřbitov v Praze ⁴³⁾ Nový židovský hřbitov v Praze

Při odívání je důležitý stupeň židovské víry, podle kterého se upravuje styl a délka oděvů. V České republice žijí Židé, kteří se formují do různých proudů. Jsou tu (ultra)ortodoxní i méně ortodoxní Židé.

(Ultra)ortodoxní Židé

„Ortodoxní Židé se oblékají konzervativně, resp. muži se oblékají do černého (i při vysokých denních teplotách), nosí černý kabát, černé kalhoty, černé boty a černý klobouk. Halenky mají bílé. Jsou to takový ti „klasičtí Židé“ […]. Tito Židé se většinou sdružují do Židovské obce,“ vypráví respondent David. Respondentka Tereza ho dále doplňuje, že ortodoxní muži nosí také pejzy, což jsou takové dlouhé vlasy u uší. Ultraortodoxní ženy nemají povoleno nosit kalhoty ani krátké sukně, naopak se snaží zakrýt většinu částí těla (mimo obličej a dlaní). ⁴⁴⁾ „Ortodoxní ženy nosí dlouhý sukně, tak aby jim nebyla vidět kolena, v ideálním případě i kotníky. Pak ženy nosí třeba halenky, ale né s velkým výstřihem. Rukávy by měly přesahovat přes lokty,“ dodává Tereza. Ženy se zkrátka mají oblékat mravně a nesmí vystavovat na odiv své vnady.

Ortodoxní Židé také dodržují jeden z příkazů Tóry - zákon ša´atnez, který zakazuje nosit šaty ze směsi lnu a vlny, tj. nesmí být vyrobeny ze smíšené látky. Zbožní Židé též dodržují biblický požadavek, a to nošení svazku třásní (cicit) na čtyřech rozích oděvu. Židé proto pod košilí nosí čtyřrohou součást oděvu - čtyři cípy (arba kanfot nebo malý modlitební plášť talit katan). Na všech čtyřech rozích jsou přesně podle předpisu upevněny třásně (citit), které mají zbožnému Židovi připomínat, že musí dodržovat 613 pravidel Tóry. ⁴⁵⁾ Tyto třásně trčí zpod košile a jsou většinou čistě bílé. ⁴⁶⁾

⁴⁷⁾ Ultraortodoxní Židé ⁴⁸⁾ Ortodoxní muž a žena

Méně ortodoxní Židé

Se snižujícím se stupněm víry u jednotlivých židovských komunit se zvyšuje tolerance v odívání, tzn., že délka oděvu se postupně zkracuje, stále však platí, že se nenosí křiklavé barvy. To, že se zvyšuje tolerance v odívání, dosvědčuje i Tereza, která vypověděla, že zbytek Židů, tedy těch neortodoxních, mají výběr oblečení mnohem volnější a ne tak striktně daný. ⁴⁹⁾ Pro věřícího Žida (muže) je typické nošení pokrývky hlavy zvané jarmulka (kipa). kterou Židé nosí jako úctu k Bohu. Její nošení je tradicí, ne přikázáním, proto neexistuje ani žádný předpis pro její rozměry, barvu atd.⁵⁰⁾ V současnosti záleží na každém, pro jakou kipu se kdo rozhodne – zda bude háčkovaná, sametová, barevná,…. Na slavnostní události (např. svatby) se šijí speciální kipy, a to většinou v bílé a modré barvě. „Na šabat, do synagogy, na hřbitov a na svatá místa nosí muži jarmulku, a to i ti, kteří ji normálně nenosí,“ doplňuje Tereza. Ženy by se podle ní měli oblékat cudně. Do synagogy se nehodí chodit s odhalenými rameny, tudíž ženy nosí dlouhé triko nebo šál. Taky kolena by měla být v synagoze zakryta. V Izraeli u Zdi nářků taky hodně žen zakrývá vlasy z respektu k místu, nicméně to pravidlo podle Terezy není.

⁵¹⁾ Kipa ⁵²⁾ Kipa se symbolem Davidovy hvězdy

Při ranní modlitbě (šacharit), v synagoze a v pátek večer muži nosí talit - modlitební plášť, který se nosí přes ramena nebo přes hlavu; a používají též modlitební řemínky zvané tfilin. Svůj první tfilin dostane při bar micvě skoro každé dítě. Podle respondentky Terezy nosí ortodoxní Židé na různá místa, jako je např. synagoga, hřbitov, popřípadě vně a mimo židovskou komunitu stále stejné oblečení.

⁵³⁾ Talit ⁵⁴⁾ Tfilin

Neortodoxní Židé

Moderní mladí Židé od nošení tradičního oblečení postupně odstupují a snaží se nosit, co uznají za vhodné. Nevěřící Židé se podle Tereziny výpovědi oblékají „normálně“ jako ostatní obyvatelé v ČR.

Sváteční oblečení

Při odívání je dále důležité zmínit sváteční oděvy. Na Šabat mají podle Terezy Židé trochu lepší a víc svátečnější oblečení, ale jinak se ničím od tradičního židovského oblečení neliší. „Jen je prostě hezčí, dražší a zkrátka víc svátečnější. A nemusí být teda jen černý, ve sváteční dny se můžou nosit i jiný barvy, například zlatá a bílá.“ Při svátku Jom kipur se nosí i kitl, což je jednoduchý bílý oblek symbolizující čistotu a pomíjivost lidského života.

⁵⁵⁾ Kitl

V České republice se dodržují především hlavní židovské svátky, např. Šabat, Pesach, Chanuka, Purim, či Jom Kipur, ostatní svátky se připomínají většinou jen slovně. Je to dáno prostředím České republiky, které ovlivňuje slavení židovských svátků a tradic. „Třeba svátek Jom kipur se v Čechách zásadně liší od toho v Izraeli. Tam v tento den nejezdí žádná auta, nefunguje televize a tak dále - to v prostředí České republiky nejde,“ říká Tereza. „Pro Židy je dodržování tradic, zvyků a všeho co je spjaté s židovskou kulturou, velmi důležité. Míra dodržování svátku závisí na proudu a svědomí každého jednotlivce. Samotné svátky se slaví v jak rodinném kruhu, tak i v celé komunitě a zásadní jsou obecně ty první dny svátků,“ doplňuje respondent David.

Před popisem slavení jednotlivých svátků, je nutné zmínit židovský kalendář a jeho specifika.

Židovský kalendář

Datování židovského kalendáře se podle tradice počítá od stvoření světa v roce 3760 př.n.l. Židovský kalendář je lunární, skládá se z dvanácti měsíců, které jsou počítány podle Měsíce, roky jsou počítány podle Slunce. Země potřebuje k jednomu oběhu Slunce 365,25 dne, všeobecně používaný rok má tedy 365 dní a jednou za čtyři roky je přestupný rok, kdy měsíc únor má 29 dní (oproti normálnímu roku, kde má únor jen 28 dnů). Naproti tomu doba oběhu Měsíce kolem Země je 29,5 dne, každý rok se tedy ztrácí 11 dnů a rok má tedy 354 dní, a proto se musí sedmkrát za 19 let provádět korekce, kdy se vkládá jeden měsíc, aby došlo ke korekci se solárním kalendářem a bylo tak dodrženo pravidlo měsíců a ročních období, které je pro židovské svátky velice důležité.⁵⁶⁾

Tabulka: Měsíce židovského kalendáře

Šabat

Šabat je každotýdenní den klidu, který trvá od pátečního západu slunce až do sobotní noci, tudíž na každém místě začíná Šabat v jinou dobu, popisuje Tereza. Šabat je základní slavností v židovském životě, kdy si Židé každý týden připomínají, že život během šesti dnů stvořil Bůh a sedmého dne odpočíval. Na Šabat tedy všichni Židé odpočívají a v tento volný den se věnují studiu Tóry, modlitbám a bohoslužbám. Dodržování tohoto svátku je nařizováno Desaterem. Tradiční židovský zákon zakazuje v tento den jakoukoli práci.⁵⁷⁾ „Od doby těsně před setměním se nesmí zažehnout oheň a to do doby než jsou na nebi první tři hvězdy v sobotu večer. Dále se při Šabatu nejezdí autem, nerozsvěcí se světlo, zkrátka se nepracuje,“ pokračuje Tereza. V předvečer soboty se tedy musí uklidit celý dům a připravit jídlo. Všichni Židé se také řádně vykoupou a ustrojí se do slavnostního oděvu. Před Šabatem se koná bohoslužba, která Šabat přivítá, dodává respondent David. „Na samotný Šabat by měla být připravena tři hlavní jídla, která se podávají při páteční večeři, sobotní snídani a většinou pozdním sobotním obědu. O Šabatu se víc jak kdy jindy dodržuje také košer kuchyně. Jí se chléb (chala), ze kterého se před večeří ukrojí kousek pro Hospodina, a důležité je i červené víno. Během Šabatu se zapalují také svíčky a nosí se jarmulky. V sobotu platí zákaz práce, např. se nesmí zapalovat oheň, nesmí se vařit, atd. Ráno a odpoledne se v synagoze konají bohoslužby, čte se z Tóry a lidé se věnují náboženskému studiu a odpočinku. Rodina je o Šabatu pohromadě, zpívají se písně a utužují se rodinné vztahy. S koncem Šabatu je spjata třetí hostina (se´uda slišít), při které se zpívají chvalozpěvy (z´miroty) k Tóře,“ popisuje David. Šabat končí obřadem havdala, kterým je Šabat oddělen od šesti pracovních dnů a začíná nový týden. Ve většině izraelských měst je typické upozornění začátku i konce svátku sirénou. V České republice ale žádné sirény nejsou, dodává respondent David. Samotný způsob slavení Šabatu se v České republice nijak významně neliší od toho v Izraeli a podle respondenta Davida záleží především na samotných lidech, jak se rozhodnou tento svátek slavit.

⁵⁸⁾ Chala ⁵⁹⁾ Šabatová hostina

Pesach

Pesach neboli „svátek nekvašených chlebů“ je svátek, který trvá osm dnů a během jeho trvání se nesmí jíst chamec (kvašený chléb) a dále se nejí luštěniny a jiné plodiny. Tento svátek je oslavou události, která v dějinách židovství nemá sobě rovné - exodu z egyptského otroctví. Pro Židy je to připomenutí boží moci a potvrzení smlouvy s Bohem, kterou s ním uzavřel Abraham ⁶⁰⁾. „Před tímto svátkem probíhají přípravy, kdy lidé začnou připravovat svou domácnost, uklízí se a třeba se jí i to, co se během Pesachu jíst nemůže, a to proto, aby to nezůstalo na svátek doma. Večer před svátkem se všechny kvašené výrobky buď musí spotřebovat nebo se musí dát na předem vymezené místo,“ vypovídá Tereza.

Při Pesachu se večer koná v synagoze modlitba, při které se čte biblická kniha Píseň písní a po ní přichází sederová večeře. „Sederová večere se pořádá první dva dny v rodinném kruhu a má ustálené části, kdy se nejmladší člen ptá hlavy rodiny na 4 otázky: Proč se dnes jí jen nekvašený chléb? Proč se dnes jí jen hořká zelenina, když po celý rok se jí i ostatní druhy zeleniny? Proč se dnes namáčí zelenina do slané vody a do směsi jablek? A proč se v tento den musíme opírat o opěradlo židle? Rodiče jim pak odpovídají a vlastně jim vypráví pesachový příběh,“ vypráví respondent David. Celá rodina je tak pohromadě a Židům, kteří jsou sami nebo jsou mimo domov, tak těm je nabídnuto pohostinství. Při pesachové večeři se jí například pečená kost se zbytkem masa, vejce, kořenová zelenina, křen a brambory, a nesmí chybět ani macesy (upečené nekvašené chleby z vody a mouky), které připomínají východ z Egypta, který proběhl v takovém spěchu, že nezbyl ani čas nechat těsto vykynout. „A je to taky jediný typ chleba, který se o Pesachu může jíst,“ doplňuje Tereza.

„Na konci večeře se čte povídka Chad gadja. Následující čtyři dny jsou takové polosvátky, které jsou vyhrazené na duševní očistu a poslední dva dny jsou spojeny s rozdělením Rákosového moře a jeho přechodem, takže se pije slaná voda, která má připomínat tento přechod,“ ukončuje respondent David svůj výklad.

⁶¹⁾ Sederová večeře

Chanuka

Chanuka je jeden z mála židovských svátků, který nemá biblický původ, ale historický. Připomíná zázrak při opětovném vysvěcení druhého Chrámu, kdy olejová lampa hořela celých osm dní, což je považováno za zázrak, protože měla olej jen na jeden den. Tento svátek se tedy slaví po osm dní, kdy se postupně rozsvěcí osm světel. Při zapalování chanukových svíček musí být přítomni všichni členové rodiny a každý chlapec a dívka by měli zapálit svůj vlastní chanukový svícen. Ve skutečnosti se zapaluje svíček devět, devátou svící je tzv. služebník, kterým se zapaluje ostatních osm svící. Svíčky se do svícnů umisťují zprava doleva a zapalují se v opačném pořadí, tedy zleva doprava. Podle gregoriánského kalendáře připadá Chanuka na období od konce listopadu do konce prosince.⁶²⁾ „V ČR je to [slavení chanuky] stejný. Chanuka nemá pevné datum v našem kalendáři, ale řídí se podle židovského kalendáře, kterej ale nicméně nikdo nepoužívá. Letos začíná 6. 12. Zapalují se svíčky a jí se hodně jídla s olejem, což odkazuje k zázraku, kdy po výhře Makabejských nad Řeky hořel svícen 8 dní skoro bez oleje. Taky se jí koblihy, a točí se takovou hrací káčou (sevivon či drejdl). Na každé ze čtyř stěn tý káčy jsou vytištěný hebrejský písmena, který jsou akronymem pro větu „Stal se velký zázrak“,“ odpovídá Tereza.

⁶³⁾ Dětská hračka - káča (drejdl)

Pro chanuku jsou dále typická smažená jídla na oleji, jí se například smažené koblihy a nebo se jí mléčná jídla a sladkosti připravené z mléka. Při chanuce se taky rozdávají peníze, většinou se jedná ale o malé obnosy. V ČR se někdy slaví místo chanuky Vánoce nebo se slaví oba svátky, zejména pokud se jedná o smíšené manželství. Chanuku vnímá respondent David jako „svátek plný světla, vydatného jídla, společných oslav a připomínání dvou zázraků chanukového příběhu: malé lahvičky oleje, který vydržel hořet v Chrámu 8 dní a slavného nečekaného vítězství hrstky špatně ozbrojených Makabejců nad velkou a dobře vyzbrojenou armádou Antiocha Epifana.“

Video: Oslava Chanuky v Praze (7.12.2015)

Purim

Purim je nejveselejším židovským svátkem, připomínající záchranu židovského národa před vyhlazením, které měl v plánu perský královský ministr Haman. Tato událost je popsána v knize Ester a udála se v letech 369-356 př.n.l. v době babylonského vyhnanství, které následovalo po zničení prvního Chrámu. Na počest toho, že k vyhlazení Židů nedošlo, se slaví každoročně 14. dne hebrejského měsíce adaru Purim, který trvá 10 dní. Na svátek Purim existuje pět zvláštních příkazů, které se mají dodržovat:

1. Čtení z knihy Ester při bohoslužbě v předvečer a ráno 14. adaru.

2. Posílání potravinových dárků, je chvályhodné posílání tohoto dárku většímu počtu lidí.

3. Dávat potřebným milodary, pro potěšení srdce chudých.

4. Odpolední slavnostní jídlo, při kterém se podávají chléb, ryby, maso a různé lahůdky.

5. Nejdůležitějším pravidlem je být veselý.⁶⁴⁾

„Při Purimu se klade důraz na hostinu, na které nesmí chybět víno, posílají se dary bližním a chudým se dávají almužny. O svátku se také čte megila (svitek knihy Ester), a to večer a ráno a je tradicí kdykoli při zmínce jména Haman zařehtat takovou řehtačkou. Ke svátku taky patří i sladkost „Hamanovy uši“, což jsou takový trojhranný koláčky s povidlovou či makovou nebo datlovou náplní a je dovoleno se opít. Pro mě osobně je Purim především hezká vzpomínka na dětství, kdy jsme jako děti mohli dělat hodně hluku, a čím více hluku bylo, tím lépe,“ směje se respondent David.

⁶⁵⁾ Hamanovy uši

Jom kipur

Jom kipur je jeden z nejvýznamnějších dnů v židovském kalendáři. Tento den Bůh odpustil Izraeli zhotovení zlatého telete a tohoto dne se také Abrahám obřezal a uzavřel tak smlouvu s Hospodinem. Jom kipur je svátek, kdy člověk zpytuje své skutky a nesplněné sliby a přichází se omluvit Bohu, proto se mu říká také Svátek smíření. Letos proběhl 22. a 23. září a je to období, kdy se uzavírá předešlé desetidenní zpytování, které začalo na svátek Roš ha-šana (tj. Nový rok). Respondent David ke svátku říká: „V tento svátek se Židé postí, takže nejí ani nepijí a dodržují i další příkazy. Je to nejdelší půst, který trvá od večera až do následující noci.“ Půst trvá tedy 25 hodin a provází ho intenzivní modlitby, při kterém si mnoho Židů obléká plášť kitl. Tento půst slouží k očištění duše a povzbuzuje k pokání. Vše se tedy zaměřuje na pokání a materiální záležitosti jsou zúženy jen na to nejnutnější. Je zakázána veškerá práce, jídlo, pití, mytí, parfémování a kosmetika, kožená obuv a pohlavní styk.⁶⁶⁾

Sukot

Svátek Sukot neboli Svátek stánků patří mezi poutní svátky připadá na 15. den měsíce tišri a trvá sedm dní. Sukot připomíná putování Izraele na poušti po vyvedení z Egypta a přebývání ve stancích, v niž předkové žili po sedm dní. Oproti svátku Jom kipur, kdy se Židé uzavírají do synagog a do sebe samých, je svátek Sukot pozváním ven pod širé nebe s výzvou se otevřít. O tomto svátku se staví stánky, neboli suky. Suka musí mít dveře, tři nebo čtyři stěny a musí mít střechu z rostlinného materiálu, skrz který musí prosvítat nebe. Je zvykem ozdobit suku obrazy, nejrůznějším ovoce a okrasnými závěsy. Ti, kdo slaví tento svátek, by měli po celých sedm dní pobývat v suce.⁶⁷⁾ Podle respondenta Davida je Sukot důležitý hlavně z hlediska trávení času s lidmi. „Židé doma resp. někde na dvorku, pokud ho mají, postaví suku, neboli svatostánek, a zde pak spolu tráví následující dny. U tohoto svátku jsou v Čechách těžké podmínky, především se stavěním stánků. V Izraeli to žádný problém není,“ porovnává David.

⁶⁸⁾ Suka

Kašrut a košer

Židé musí dodržovat určitá pravidla nejen při slavení svátků, ale též při stravování. To, co je povolené, se označuje jako košer. Košer ve stravování je podle výpovědi Terezy pouze zvíře, které má kopyta, a to kopyto musí být rozdělené, a musí být přežvýkavec. Zvíře musí být taky zabito šochetem, speciálním rabínem, který pracuje na jatkách a stará se o to, aby bylo zvíře zabito správným způsobem. Zvířeti je proříznuto hrdlo v jednom konkrétním místě a jedním tahem. Zvíře musí být vykrveno, protože v krvi je suše a ta nesmí být konzumována. Maso potom musí projít procesem, kterému se říká muchšar. Jde o proces, při kterém se maso solí. Při konzumaci nesmí být maso kombinováno s mléčnými výrobky, to znamená, že se dává na speciální nádobí, které je určené pro maso. Na cokoli, co obsahuje mléko, je jiný set nádobí i jiný dřez. „Pravidlo s mlékem a masem není jen o tom, že se nesmí jíst maso se smetanou najednou, v případě, že se Židé napijí mléka, musí do konzumace masa čekat 2-3 hodiny, v opačném případě pak 6 hodin, záleží ale na komunitě,“ vypráví Tereza. Zakázáno je požívat vepřové maso, hmyz (kromě sarančat), žraloky, delfíny a velryby, sumce, mořské plody, dravé ptáky, protože se živí mršinami (vrány, pštrosy, netopýři). Židé mohou naopak jíst ryby se šupinami a ploutvemi.

Dodržování kašrutu ⁶⁹⁾ není podle respondentky Terezy těžké, „ale je to „vopruz“ “. „V Praze je několik košer restaurací a obchodů, nicméně je to velmi nákladný.“ To potvrzuje i David a dodává k tomu: „V Praze lze najít speciální židovské košer restaurace, nicméně Židé tam převážně nechodí a to proto, že takové zařízení neberou jako vhodné místo pro setkávání s přáteli a pro odpočinek. Košer restaurace lákají spíše turisty. Cena potravin je zde drahá, a proto jsou restaurace pro běžné denní navštěvování cenově nedostupné. Košer potraviny jsou drahé ale i ve specializovaných obchodech, a to z důvodu dovozu, většinou teda z Rakouska, a placení certifikovaného řezníka a dalších lidí, kteří se tohoto procesu musí zúčastnit. Jídelna při Židovské obci v Praze je ale v tomto ohledu mnohem střídmější, a to i díky dotacím od státu. Obecně je ale sehnat koše potraviny v České republice komplikovanější než v Izraeli, kde jsou tyto potraviny jakousi normou,“ odpovídá na naše dotazy respondent David.

Mezi vnitřní projevy židovského náboženství se řadí takové aspekty, které se neprojevují navenek. Jedná se například o modlitby, bohoslužby a soukromé židovské obřady jako je svatba, pohřeb apod.

Pro zbožného Žida je celý život bohoslužbou. Vyznávat Boha jako Stvořitele a Pána světa i vlastního života chvalořečením a žehnáním je prvotním posláním jeho cesty víry. To je důvod, proč jsou všechny události v průběhu života Židů provázeny modlitbami. Žid začíná den ranní modlitbou (šacharit), která je nejobšírnější ze všech modliteb všedního dne. V ní se modlitebník oddává do Božích rukou, připomíná si Tóru ⁷⁰⁾, vysloví vyznání víry a další modlitby chval, proseb a pokání. Den končí modlitbou, která opět obsahuje řadu prvků z ranní modlitby. Probírá se v ní a uzavírá den a vyprošuje se odpuštění zjevných i skrytých hříchů. ⁷¹⁾

Respondent David nám k tomu pověděl: „Před vstáváním, ještě v posteli, se provádí předranní modlitba, kdy se děkuje za návrat duše zpět do těla. V průběhu dne by pak měl každý věřící Žid uskutečnit tři modlitby. Ráno se začíná modlitbou šachrit, kdy se muži oblékají do modlitebního pláště zvaný talit a nosí modlitební řemínky tfilin. Mincha je odpolední modlitba, při ní se muži modlí v minjanu, což je společenství deseti dospělých mužů. Třetí modlitbou je modlitba ma´ariv. Před spaním se provádí ještě další modlitba. Modlitby není nutné umět nazpaměť, nicméně ty kratší jsou jednoduché na zapamatování. Ty delší se ale samozřejmě čtou z modlitebních knih, které je nutné mít doma, protože to judaismus požaduje. Záleží ale na každém člověku, kolik knih bude doma mít. Některé modlitby trvají až 3 hodiny a jejich pronášení se prolíná se zpěvy. Samotné modlitby mají formu prosby, ale spíš jsou chápány jako povinnost věřícího, tzn., že modlit se musí i ten, kdo zrovna „nic nechce“,“ vypráví David. Židé mají trochu jiný vztah k Bohu, než si představují nevěřící. „Není to vztah bezmocného nástroje, je to vztah smluvní, vztah plný respektu.“ V České republice se podle něj nehledí na potřeby Židů, ani při modlitbě ani jinde. „Obecně je tolerance velmi nízká, a není ani možné třeba v práci přerušit činnost z důvodu modlitby nebo zkrátit pracovní dobu o svátky a pak si hodiny napracovat. Oproti tomu je to v Izraeli naprosto běžné, a je k tomu uzpůsobený i pracovní systém,“ uzavírá David.

Přední modlitbou a zároveň vyznáním víry je Šema Jisra´el. Věta „Slyš, Izraeli, HOSPODIN je náš Bůh, HOSPODIN jediný“ má být vyslovována denně v ranní a večerní modlitbě a také v hodině smrti. Další z nejčastějších židovských modliteb je Kadiš, kterou se modlí často také truchlící. Důležitou roli hrají také modlitby při jídle. Často mají charakteristickou formu požehnání (brachot). Požehnání mohou být vyslovena při rozmanitých příležitostech, třeba při zvláštních přírodních událostech nebo při oznámení dobré či špatné zprávy. ⁷²⁾ Pokud to jde, modlí se Židé společně s ostatními. Způsob modlení je v České republice podle respondentky Terezy úplně stejný jako v Izraeli: „V ČR se Židé modlí úplně stejně jako v Izraeli, takže se i tady používá hebrejština.“ a „každej, kdo se modlí, tak většinou zná celou knihu modliteb nazpaměť.“

Židé se nemodlí jen doma, ale v synagogách se konají i společné židovské bohoslužby, které vyžadují aktivní účast modlitebníků. „Bohoslužby se konají v synagogách, muži a ženy se modlí odděleně. Muži jsou povinni v synagogách nosit stále na hlavách čepičku, tzv. kipu či jarmulku. Nosí jí proto, aby nebyli před Bohem nazí, její nošení ale není povinné vždy a všude, jde o to, jak ortodoxní kdo je. Nicméně v synagogách nošena je,“ vypověděl David.

Bohoslužby mají pevný průběh a podílí se na nich celá obec. Podstatnými prvky při bohoslužbě je čtení z Písma (Tóry), modlitba a zpěv. „Tóra, která je základním dokumentem judaismu a pro Židy je zákonem, se předčítá z vyvýšeného pultu a při jejím čtení se po řadě střídají muži obce,“ doplňuje respondent David. V Tóře vyhlašuje Bůh svému lidu svou vůli. V užším slova smyslu Tóru vyjadřuje Desatero přikázání, v širším smyslu je to 613 micvot (povinností) uvedených v Pěti knihách Mojžíšových. „Ortodoxní Židé dodržují všechna micvot. Většina Židů, tedy těch neortodoxních, ale dodržuje jen Desatero. Podle mě je nereálné dodržovat všech 613 micvot, takže většina Židů dodržuje pouze ty hlavní, kterých je asi 270,“ myslí si Tereza.

Výrazem Tóra se také označuje všech Pět knih Mojžíšových, které se v průběhu jednoho roku a o sobotách předčítají po oddílech v synagogách. ⁷³⁾ Pět knih Mojžíšových se označuje jako písemná Tóra. Podle velmi rozšířeného pojetí však od začátku existovala také ústní Tóra, která se odvolává na to, že byla zjevena Mojžíšovi již na Sinaji a odtud čerpá i svou autoritu. Vedle hebrejské bible (Tóry) je pro Židy jedním z nejdůležitějších spisů také Talmud, ve kterém je sepsáno židovské ústní podání. Talmud znamená nejen studium Tóry, ale také cestu života, k němuž patří i pravidelné studium Talmudu, a to jak jednotlivě, tak ve skupinách.

⁷⁴⁾ Tóra

Při bohoslužbě je hlavní modlitbou Modlitba osmnácti požehnání (Šmone esre), která si podržela toto staré jméno, ačkoliv již dávno obsahuje požehnání devatenáct. Při bohoslužbě vykonávají liturgické úkony zpravidla jen muži starší třinácti let. V domácím okruhu mají bohoslužebné povinnosti také ženy. Židovské modlení je spojeno s určitými obřady. Předchází mu mytí rukou (při ranní modlitbě také obličeje), při němž se vyslovuje příslušná bracha. K ranní modlitbě a k bohoslužbě v synagoze se obléká modlitební plášť (talit) a velký čtyřrohý šátek (cicit). K modlení patří vždycky pokrývka hlavy jako znamení pokory před Bohem. Při modlitbě se nespínají ruce, mnozí modlitebníci pohybují horní částí těla dopředu a dozadu, mnozí se úplně zahalují do modlitebního pláště. ⁷⁵⁾

Video: Židovská bohoslužba v synagoze

Bohoslužby se konají ve čtyřech synagogách v Praze, a to ve Španělské, Jeruzalémské, Staronové a Vysoké synagoze; a dále i v některých dalších městech České republiky.

⁷⁶⁾ Bohoslužba ve Vysoké synagoze v Praze

V synagogách neprobíhají pouze bohoslužby, ale též některé židovské obřady. Podle respondentky Terezy záleží při praktikování židovských obřadů na síle židovské víry - ortodoxní Židé a neortodoxní Židé z Izraele dodržují v České republice všechny obřady stejně jako kdekoli jinde na světě. Neortodoxní čeští Židé podle ní ale skoro nic nedodržují.

Obřízka

Obřízka, brit mila, je tradiční židovský náboženský obřad, který vítá nově narozené židovské chlapce do židovského života. V zásadě je obřízka velmi jednoduchý zákrok. Tóra přikládá její vykonání „v pravý čas“, tedy osmý den po narození. Pro Židy je obřízka od pradávna nevyvratitelným znamením abrahámovského svazku mezi Bohem a jeho lidem. ⁷⁷⁾ To potvrzuje i respondentka Tereza, která řekla: „Obřízka se provádí v synagoze u mužů 8. den po narození za přítomnosti rodiny a přátel. Jedná se o určitý kontrakt mezi Židy a Bohem, kdy Bůh uložil Abrahámovi, aby se na znamení smlouvy obřezal. Od tý doby jsou židovští muži obřezáváni.“ Respondent David k tomuto obřadu dodává, že přesný čas obřízky není určen, takže může probíhat od rána do soumraku v kteroukoli hodinu. Při organizaci obřízky pomáhá rabinát.

Matka musí v některých případech ještě zůstat v klidu na lůžku, proto se aktu obřízky neúčastní. Otec je zpravidla přítomen a někdy se obřízky svého syna ujme sám. V náboženském ohledu je to ten nejkrásnější způsob provedení obřízky. Otec smí provést obřízku jedině tehdy, když je vybaven teoretickými znalosti i praktickou zkušeností. Jinak za něj tento úkol převezme mohel, tj. muž k tomuto účelu kvalifikovaný a vyškolený. ⁷⁸⁾. Obřezavatel (mohel) odstraní nožem předkožku (mila) mužského údu, plně obnaží žalud a ránu odsaje. Obřízka se může konat v synagoze, nemocnici nebo doma. Ještě před ní se dítě položí na zvláštní sedadlo,„křeslo Eliáše“, proroka, který je pokládán za věčného Božího posla, vyslaného k jeho lidu. Při obřízce drží nemluvně na kolenou „kmotr“ (sandak). S obřízkou je spojeno vyhlášení jména. V mnohých obcích dostane synagoga pruh (mapa) z plátna, na němž je vyšito jméno, datum narození a požehnání „k Tóře, manželství a pro dobré dny“. „Poté, když je rituál dokončen, následuje slavnostní hostina, které se zúčastní všichni přítomní,“ doplňuje David. Při slavnostním jídle hosté předávají dárky. Je-li obřezaný chlapec prvorozený, je potřeba do třiceti dnů po narození odevzdat ještě výplatné. Při slavnostním jídle se výplatné v hodnotě pěti „šekelů“ odevzdává příslušníku kněžské rodiny (kohen). ⁷⁹⁾

⁸⁰⁾ Obřízka ⁸¹⁾ Dětská obřízka

Bar micva a bat micva

Bar micva je oslava náboženské dospělosti chlapců a pro židovskou komunitu je to jeden z nejdůležitějších obřadů. „Mladí Židé musí před obřadem podstoupit minimálně roční studium, během kterého se učí hebrejsky a musí se taky naučit všechny náboženský povinnosti. Ve třinácti letech pak nastává samotný obřad, který se koná v synagoze, kde vystoupí při bohoslužbě [a poprvé v životě] je vyzván ke čtení z Tóry. Během bar micvy se ze židovského chlapce stává nábožensky dospělý muž, který na sebe přijímá veškerou odpovědnost za dodržování všech přikázání,“ povídá David. Od této chvíle nosí ve všední dny při ranní modlitbě modlitební řemínky (tfilin) a může být počítán do milanu, tj. počtu shromážděných, nezbytného k veřejné modlitbě. Tereza k tomu ještě dodává: „Bar micva je obřad, kdy se z židovského chlapce stává nábožensky dospělý muž, který na sebe přijímá odpovědnost za dodržování micvot (příkazů). V Izraeli je tento obřad výrazně větší show. Je to obrovská oslava, kdy se sejde celá rodina.“

Dívky se považují na nábožensky zralé již ve dvanácti letech svého života. S tímto věkem je spjatá slavnost bat micva („dcera povinnosti“), při které je dívka uvedena mezi dospělé a od této chvíle je povinna žít podle pravidel Tóry. „V praxi ale žena nemusí dodržovat tolik přikázání co muži,“ doplňuje David. Oba obřady, jak bar micva, tak bat micva, jsou ale zásadním krokem v životě každého Žida.

⁸²⁾ Bar micva v Brně

Mikve

Mikve je rituální lázeň. V České republice jsou pouze dvě mikve - v Praze a Brně, takže jejich dostupnost je zde komplikovanější. Do mikve by měl vstoupit každý muž před začátkem Šabatu a každá žena po menstruaci, porodu a před svatbou. V Izraeli tuto koupel Židé pravidelně provádějí, v České republice se většinou využívají pouze před svatbou.

⁸³⁾ Mikve

Svatba a svatební obyčeje

Manželství je pokládáno za samozřejmé, a teprve uzavřením manželství se Židé stávají skutečně plnohodnotnými členy Božího lidu, který má být zachován také skrze něj. Proto je sňatek událostí nejen pro oba partnery, ale i pro celou obec. Je pro ni potvrzením naděje na trvání izraelského národa. ⁸⁴⁾

„Uzavření manželského svazku je pro Židy posvátné. Obřad a celou svatbu doprovází množství příprav a pevně stanovených tradičních pravidel. Židovská svatba se dnes skládá ze dvou hlavních částí. První část se nazývá krušin, neboli zásnuby a druhá část je označována jako nisu’in, tedy samotný sňatek,“ popisuje David. Dřive šlo o oddělené prvky, dnes je to sloučeno do jednoho obřadu. Svatbu oddává rabín. Nevěstě je předložena svatební smlouva (ketuba), kterou opatruje po celou dobu trvání manželství. „Před obřadem se nevěsta zahalí do bílého závoje a přichází zakryta pod baldachýn, který obvykle drží čtyři svobodní mládenci, a který symbolizuje společnou domácnost. Ženich posléze závoj odkryje a navlékne nevěstě prsten na ukazováček a dá jí napít vína, které musí oba vypít až do dna. V tradičním judaismu předává prsten pouze muž a říká formuli: „Tímto prstenem si mi zasvěcena“.“ Na konci obřadu ženich pak rozdupne sklenici, čímž mohou začít velké svatební oslavy a veselí. „Většina židovských svateb v České republice je pořádána pro zahraniční židovské páry. Pokud se pořádá svatba, musí tam být deset lidí s židovskou matkou, ale protože v České Republice je takových Židů málo, musí sem za tímto účelem Židé přicestovat ze zahraničí,“ popisuje praktiky svatebního obřadu respondent David.

Jeho slova potvrdila i Tereza a dodala, že svatba je jedním z nejvýznamnějších okamžiků v životě Žida. V Tóře i Talmudu je totiž zmiňováno, že život bez partnera není naplněn, a tak to není plnohodnotný život. Uzavřením manželství se naplňuje jeden z hlavních příkazů Tóry a to „Ploďte a množte se“. „V Izraeli je to [svatba] zase obří show. V ČR je skromnější,“ upřesňuje Tereza.

Také jsme se respondentky Terezy ptali na otázky týkající se svateb mezi Židy a „Nežidy“. Dozvěděli jsme se, že civilní sňatek je sice uznaný, ale pokud lidé chtějí náboženskou svatbu, tak sňatek uzavřít nelze. „Nežid“ by musel v tomto případě konvertovat. V Izraeli se berou Židé s „Nežidy“ úplně běžně, ale jejich sňatek pak není na rabinátě registrován, jedná se tedy o takový nepravý sňatek. Z toho tedy vyplývá, že sňatky, aby byly uznány za sňatky židovské, musejí být uzavírány pouze Židem se Židem. Pokud jeden z páru Židem není, nelze takový sňatek považovat za židovský.

⁸⁵⁾ Tradiční židovská svatba ⁸⁶⁾ Svatba ve Staronové synagoze

Pohřeb a smuteční obyčeje

Pro Žida patří smrt k životu a každý den má být na smrt připraven. Kdo si je vědom, že se smrt blíží, připraví se na konec - uspořádá své záležitosti, modlí se a vyznává se ze svých hříchů a požehná svým dětem. Poslední slovo Šema Jisra´el se má spojit v jedno s posledním vydechnutím. ⁸⁷⁾

„Zemře-li člověk, jeho tělo je převezeno na židovský hřbitov do márnice, kde ho připraví do truhly. Pohřeb vypadá tak, že zemřelý je pohřben v rakvi nebo pouze zahalen do svého modlitebního pláště a oblečen v bílém pohřebním rubáši. To je proto, aby člověk nebyl nikdy odhalen, aby mu byla zachována jeho důstojnost. Zpopelňování zesnulých těl je v judaismu zakázáno a taky by se tělo nemělo pitvat, nezemře-li člověk za záhadných okolností.“ Podle židovského zákona má být pohřeb nejlépe ještě ten den, kdy dojde k úmrtí, to se samozřejmě ale ne vždy podaří, protože pohřeb se nesmí konat o Šabatu nebo o židovských svátečních dnech. „Zvykem je, že blízcí příbuzní si ještě před obřadem natrhnou oblečení jako výraz smutku. Zemřelé pohřbívá rabín, který na pohřbu přednáší i smuteční řeč. Když se rakev spustí do hrobu, každý z přítomných na ni vysype tři lopatky hlíny. Při odchodu si všichni rituálně umyjí ruce a pak se celý smuteční průvod seřadí. Jako první jde hodnostář pohřebního bratrstva s pokladničkou na milodary. Jeho pak následují nejbližší příbuzní zemřelého, po nich procházejí máry, představenstvo pohřebního bratrstva a pak rabín. Úplně na konci průvodu kráčejí ostatní účastníci, nejdříve muži a až poslední ženy. Všichni společně se pak odeberou na hostinu útěchy a po pohřbu sedm dní truchlí,“ popisuje pohřeb respondent David. V České republice se pohřbívá na Novém hřbitově na Praze 3.

Smuteční období začíná sedmi smutečními dny (šiva), během nichž truchlící sedí na zemi nebo na nízkých stoličkách, nevykonávají žádnou práci a čtou z knihy Job nebo z Jeremiáše. Poté následuje druhá fáze smutku až ke třicátému dni po úmrtí (šlošim). Tereza zmiňuje, že příbuzní zemřelého se modlí každý den za jeho duši a chválí Boha. O prvním výročí smrti se zasazuje náhrobní kámen a při každém dalším výročí se na mrtvého znovu myslí. ⁸⁸⁾ Židé na hrob dávají též kamínky. Tereza vypověděla, že je to pozůstatek z minulosti. Ve starověku totiž žili Židé v poušti, takže pohřbívali do písku, a proto museli na hrob navršit kamení, aby vítr písek neodvál. V dnešní době se tak místo kytek i nadále dávají kamínky, a to i z toho důvodu, že kámen na hrobě zůstane věčně.

Židé nejsou příliš otevření a sdílní a neradi se vyjadřují k otázkám týkající se jejich víry, pokud člověk tedy nepatří k Židovské obci nebo k některé ze židovských komunit. Navzdory tomuto úskalí se nám ale podařilo kontaktovat dva respondenty, kteří byli ochotní zodpovědět naše pokládané otázky, jejichž cílem bylo dobrat se k odpovědi na výzkumnou otázku Jak vypadá každodenní život věřícího Žida v České republice?. Jako podpůrné otázky byly použity otázky: Jaké symboly se pojí s židovským náboženstvím? Jak se Židé v České republice oblékají? Jaké svátky a tradice Židé v České republice slaví? Jak vypadají židovské bohoslužby a modlitby v České republice? Jaké obřady Židé v České republice praktikují? A co judaismus pro Židy znamená?. Díky ochotě respondentů při rozhovorech bylo možné na tyto otázky odpovědět.

Mezi tradiční symboly židovství patří Davidova hvězda, která představuje symbol Židů, judaismu i státu Izrael. Dalším symbolem je sedmiramenný svícen menora, popř. i svícen chanuka, který sice není úplně klasickým symbolem judaismu, nicméně se hojně používá. Mezi znamení judaismu patří i mezuza - malá podlouhlá schránka s úryvkem z modlitby Šema Jisra´el uvnitř, která se nachází na pravém veřeji (rámu) dveří židovských budov. Židé když vchází nebo vychází z domu, mají ve zvyku se mezuzy dotknout rukou, kterou předtím políbili. Při dotyku pronášejí požehnání domu i jeho obyvatelům. Mezuza se nachází i na veřeji dveří v Židovské obci v Praze, která je centrem židovské komunity. Členové Židovské obce v Praze se zde denně schází a k dispozici mají poblíž i několik synagog, např. Jeruzalémskou, Španělskou, Staronovou či Vysokou synagogu. Tyto budovy slouží především k bohoslužebným setkáváním. Pro zbožného Žida je celý život bohoslužbou, proto jsou všechny události v průběhu života Židů provázeny modlitbami. Židé se modlí jak v synagogách, kde se ženy a muži modlí odděleně, tak doma. Žid začíná svůj den ranní modlitbou (šacharit), přes den hrají důležitou roli modlitby při jídle a večer Židé uzavírají svůj den večerní modlitbou, kdy si vyprošují odpuštění svých hříchů. Co se týče bohoslužeb v synagogách, ty vyžadují aktivní účast modlitebníků. Bohoslužby mají pevný průběh a podílí se na nich celá obec. Před bohoslužbou je nutné si rituálně omýt ruce. Základním dokumentem judaismu je Tóra, ze které se čte na vyvýšeném místě, dále se pronáší modlitby, zpívá se a muži vykonávají liturgické úkony, např. modlitebníci pohybují horní částí těla dopředu a dozadu. K modlení vždy patří pokrývka hlavy - kipa, jako znamení pokory před Bohem, popřípadě je možné se zahalit do modlitebního pláště (talit), který se nosí přes ramena nebo přes hlavu a též se při modlitbě používají řemínky zvané tfilin.

Co se týče běžného židovského odívání, je dán stupněm židovské víry. Ultraortodoxní Židé se oblékají do černého kabátu, černých kalhot, bílé bezvázankové košile, černých bot a černého klobouku. Mnoho Židů též nosí pod košilí cicit (třásně) na čtyřech rozích oděvu a nosí pejzy (dlouhé vlasy u uší). Ultraortodoxní ženy se mají oblékat cudně, to znamená zahalovat kolena, nosit dlouhé rukávy přes lokty a nenosit velké výstřihy. Ortodoxní Židé by též neměli nosit šaty ze směsi lnu a vlny dle zákona ša´atnez. U neortodoxních zbožných Židů se tolerance v odívání zvyšuje. Pro věřícího Žida (muže) je typické nošení kipy, kterou nosí zejména do synagogy, na hřbitov, při Šabatu a na svatá místa.

Židé se v průběhu svého života setkávají s různými židovskými obřady. Tradičním náboženským obřadem je obřízka, která je prováděna v synagoze na znamení uzavření smlouvy s Bohem. Dalším obřadem je bar micva, kdy se ve třinácti letech ze židovského chlapce stává nábožensky dospělý muž, který na sebe přijímá veškerou odpovědnost za dodržování všech přikázání (micvot). U dívek se tato událost jmenuje bat micva a na rozdíl od chlapců jsou dívky nábožensky zralé již ve dvanácti letech, nicméně nemusí dodržovat tolik příkazů co muži. Dalším krokem v životě Židů je svatba, kterou doprovází mnoho příprav a stanovených pravidel. Svatbu oddává rabín a v prostředí České republiky je mnohem skromnější, než v Izraeli, kde je to obrovská podívaná.

Při skonu Žida se provádí židovský pohřeb. Judaismus nepřipouští zpopelňování zesnulých, proto se Židé pohřbívají na židovské hřbitovy, například na Nový hřbitov, jež se nachází na Praze 3. Samotný pohřeb je doprovázen též řadou stanovených pravidel. Co se týče slavení židovských svátků, v prostředí České republiky se dodržují především ty hlavní židovské svátky, jako je Šabat, Pesach, Chanuka, Purim či Jom Kipur. Ostatní svátky se připomínají většinou jen slovně. Je to dáno tím, že prostředí České republiky neumožňuje slavení svátků tak dobře, jako v Izraeli, kde je systém uzpůsoben židovské víře. Tato situace je pro Židy v České republice mnohdy problematická, protože si například nemohou zkrátit pracovní dobu o svátky a pak si hodiny napracovat nebo přerušit svou činnost z důvodu modlitby. Obecně je ale život Židů v České republice v oblasti dodržování zvyků, tradic, obřadů a svátků téměř shodný jako v Izraeli.

Co se týká přínosu judaismu pro respondenty, tak oba shodně uvedli, že „být Židem“ vnímají jako příslušnost k židovské komunitě, která je velmi vřelá. Společně vnímají a sdílejí pohnutou minulost, která jim dává sílu se posouvat v životě dál. V židovství vidí obrovský pocit sounáležitosti a pocit toho, že člověk není sám. V rámci židovské komunity je totiž nesmírně důležité všechny události životního cyklu prožívat společně v komunitě. A ačkoliv by se mohlo zdát, že židovství s sebou nese spoustu omezení, příslušníci tohoto náboženství to tak nevnímají, ba naopak. V tomto náboženství vidí přínos, kdy se například o Šabatu sejde celá rodina a oni tak mají čas nejen na ně, ale též na sebe.

Bibliografické zdroje

BAUMANN, A. H. Co by měl každý vědět o židovství. 1. vyd. Praha: Kalich, 2000. 201 s. ISBN: 80-7017-205-3

DE VRIES, Simon Philip. Židovské obřady a symboly. Praha: Vyšehrad, 2008. ISBN 978-80-7021-963-8

DIVECKÝ, J. Židovské svátky. Praha: P3K, 2005. 80 s. ISBN 80-903584-3-8

DOLEŽALOVÁ, J., PUTÍK, A., ŠEDIVÁ, J. Židovské tradice a zvyky. Praha: Státní židovské muzeum v Praze, 1992. ISBN 80-900750-9-6

DUBOV, Nissan Dovid. Vnitřní pouto: úvod do Kabaly. Praha: Chabad Lubavitch, 2014. s. 37. ISBN: 978-80-905887-0-7.

KEENE, Michael. Světová náboženství. Praha: Knižní klub, 2003. 192 stran. ISBN 80-242-0983-7. str. 48-49.

KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, B., Základy asijských náboženství: I. díl, s. 66.

MAJEROVÁ, Věra, MAJER, Emerich. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství - část I. Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozně ekonomická fakulta, Praha: CREDIT, 1999. 158 s. ISBN: 80-213-0507-X.

NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha: Nakladatelství SEFER, 1992. 285 stran. ISBN 80-900895-3-4.

NOSEK, Bedřich; DAMOHORSKÁ, Pavla. Židovské tradice a zvyky. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2010. 271 stran. ISBN 978-80-246-1518-9.

PĚKNÝ, Tomáš. Historie Židů v Čechách a na Moravě. 2. vyd. Praha: Sefer, 2001. ISBN 80-85924-33-1.

SADEK, Vladimír a kol. Židé - dějiny a kultura. 4. vyd. Praha: Židovské muzeum, 2007. 134 s. ISBN 978-80-86889-59-7.

SPIEGEL, Paul. Kdo jsou Židé. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2007. 228 s. ISBN: 978-80-87029-07-7

STERN, Marc. Svátky v životě Židů. Praha: Nakladatelství Vyšehrad, 2002. 248 stran. ISBN 80-7021-551-8.

Internetové zdroje

Bar micva v Brně. [online]. [2015-12-29]. Dostupné z: http://www.zlu.cz/foto/5767/070310_bar_micva/070310.html

ČT24. Davidova hvězda fungovala jako symbol pro „nežádoucí“. [online]. [cit. 2015-10-09]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/1245095-davidova-hvezda-fungovala-jako-symbol-pro-nezadouci

ČTK. Krásná synagoga v Jeruzalémské ulici letos poprvé přivítá návštěvníky. [online]. [2015-10-08]. Dostupné z: http://www.prazskypatriot.cz/krasna-synagoga-v-jeruzalemske-ulici-letos-poprve-privita-navstevniky/

Davidova hvězda. [online]. [cit. 2015-10-01].Dostupné z: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki/lib/exe/fetch.php?t=1426132944&w=260&h=300&tok=b1db9b&media=zide:hvezda.png

Davidova hvězda a sobota. [online]. [cit. 2015-10-01]. Dostupné z: http://www.olam.cz/encyklopedie/davidova_hvezda.html

Dětská obřízka. [online]. [cit. 2015-10-01]. Dostupné z: http://www.karaitskyjudaismusestranky.cz/clanky/obrizka---brit-milah.html

DREXLER, Lukáš. Ježíšovy výroky „Já jsem“ v Evangeliu podle Jana. [online]. [cit. 2015-10-01]. Dostupné z: http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=224

Federace židovských obcí. Organizace. [online] [2015-14-12]. Dostupné z: https://www.fzo.cz/o-nas/organizace/

FEDERACE ŽIDOVSKÝCH OBCÍ. Statistika . [online]. [cit. 2015-10-02]. Dostupné z: http://www.fzo.cz/o-nas/statistika/

Humantashen. [online]. [2015-12-29]. Dostupné z: http://kolbo.com/article-reader/items/purim.63.html

Chale. [online]. [2015-12-27]. Dostupné z: http://chaj.blog.cz/1009

Chanuka. [online]. [2015-12-27]. Dostupné z: http://www.sarbilach.cz/?m=201511

Izraelská vlajka. [online]. [cit. 2015-10-09]. Dostupné z: http://www.crg.cz/sekce/historie/referaty/20-stoleti/izrael/index.htm

Jarmulka. [online]. [cit. 2015-10-11]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/asie-a-oceanie/zidovske-jarmulky-made-in-palestina_135474.html?showTab=nejctenejsi-3

Jewish Weddings in Prague and Bar Mitzwah. [online]. [2015-12-04]. Dostupné z: http://old.kehilaprag.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=271&Itemid=258&lang=cs

Kiddush ceremony. [online]. [2015-12-29]. Dostupné z: http://travelerfolio.com/nahariya-israel-attraction/

Kipa. [online]. [cit. 2015-10-01]. Dostupné z: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki/lib/exe/fetch.php?cache=&media=2014:judaismus:clip_image003.jpg

Kitl. [online]. [2015-10-11]. Dostupné z:http://www.actuj.com/2015-03/judaisme/1653-pourquoi-certains-juifs-portent-le-kittel-a-pessah

KRIEGER, Aliza Y. The Role of Judaism in Family Relationships Journal of multicultural counseling and development. 38.3 (Jul 2010), s. 154-165. ISSN 08838534. Další dostupnost: https://eduid.czu.cz/idp/Authn/UserPassword

Menora. [online]. [cit. 2015-10-01]. Dostupné z: http://www.kbuniquetraders.co.za/wordpress/?product=menora_brass_candleholder_csb576

Mezuza. [online]. [2015-12-27]. Dostupné z: http://www.chabadisraeli.com/templates/articlecco_cdo/lang/en/aid/449580/jewish/Mezuza.htm

Mikve. [online]. [27-12-2015]. Dostupné z: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki/lib/exe/detail.php?id=judaismus_2012&media=2014:zide:mikve.jpeg

Nový židovský hřbitov. [online]. [2015-12-04]. Dostupné z: http://old.kehilaprag.cz/index.php?option=com_joomgallery&func=viewcategory&catid=3&Itemid=62&lang=cs

Obrázek Žida. [online]. [cit. 2015-10-01]. Dostupný z: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki/lib/exe/fetch.php?cache=&media=judaismus:fotka_sidon.jpg

Obřízka. [online]. [2015-12-28]. Dostupné z: http://pistis.webnode.cz/news/nechutna-praktika-/

OLŠER, Břetislav. Proč nebyly v Jeruzalémě ženám zakázány společné chodníky…? [online]. [2015-10-11]. Dostupné z: http://olser.cz/2832/proc-nebyly-v-jeruzaleme-zenam-zakazany-spolecne-chodniky%E2%80%A6/

Ortodoxní muž a žena. [online].[2015-12-27]. Dostupné z: http://www.zionism-israel.com/dic/Orthodox_Judaism.htm

PRAGUECITYLINE. Synagoga. [online]. [2015-10-08]. Dostupné z: http://www.praguecityline.cz/tematicke-trasy/zidovska-praha/synagoga

SCSEVLÍKOVÁ, V., DOUBKOVÁ, K. a kol. Judaismus: Oděv. [online]. [2015-10-11]. Dostupné z: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki/doku.php?id=judaismus

Sederová večeře. [online]. [2015-12-28]. Dostupné z: http://judaism.about.com/od/holidays/a/Jewish-Holiday-Passover-Pesach.htm

Staronová synagoga. [online]. [2015-10-08]. Dostupné z: http://prazske.synagogy.sweb.cz/staronova.jpg

Starý židovský hřbitov. [online]. [2015-10-08]. Dostupné z: http://www.grandhotelpraha.cz/stary-zidovsky-hrbitov.htm

Španělská synagoga. [online]. [2015-10-08]. Dostupné z: http://www.praguetourist.com/kultura/obr/f_spanelska_synagoga.jpg

Talit. [online]. [2015-10-08]. Dostupné z: http://www.batmitzvahbooks.com/gabrielitalit.htm

Tóra [online]. [cit. 2015-10-01]. Dostupné z: http://www.doopravdy.cz/judaismus/images/Sefertora.jpg

Tfilin. [online]. [2015-10-08]. Dostupné z: http://www.trekearth.com/gallery/Middle_East/Israel/Yerushalayim/Jerusalem/Jerusalem/photo86098.htm

YOUTUBE. Jewish prayer in a synagogue. [online]. [2015-10-10]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=5vpKoj8a93s

YOUTUBE. Jews praying at the Wailing Wall. [online]. [2015-10-10]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=jQTYU3O6H3o

Židovská obec. [online]. [2015-12-16]. Dostupné z: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki/lib/exe/detail.php?id=2015%3Ajudaismus&media=2015:zidovska_obec_v_praze.jpg

Židovská svatba. [online]. [2015-10-10]. Dostupné z: http://www.hks.re/domains/hks.re/wiki/lib/exe/fetch.php?cache=&media=2014:zide:zidovska_svatba.jpg

Počet shlédnutí: 329