Vzdělávací systém v Austrálii

Austrálie patří mezi oblíbené cílové destinace mezi studenty a naše skupina není výjimkou. Jelikož Austrálii navštívily dvě členky našeho týmu a mají partnery, kteří mají přímé zkušenosti s australským vzdělávacím systémem, byla naše volba jasná. Dalším důvodem pro výběr Austrálie byla větší atraktivita a menší známost země než zemí v Evropě. Studium na střední škole jsme zvolily jelikož si myslíme, že je to nejlepší doba, kdy se naučit kvalitně cizí jazyk, a jelikož my jsme neměly možnost odcestovat během studia na střední škole, rády bychom k tomu přesvědčily naše sourozence případně jednou naše děti.

Cílem této práce je najít odpověď na výzkumnou otázku „Jak funguje vzdělávací systém na středních školách v Austrálii a jaké jsou odlišnosti oproti České republice?“. Otázka je zaměřena na kulturní zvyklosti, které provází studium. Práce je rozdělena do dvou částí – teoretické a praktické. V teoretické části jsou popsána teoretická východiska z odborné literatury. V praktické části je proveden kvalitativní výzkum pomocí rozhovorů. Jeden rozhovor byl s českou studentkou, která momentálně v Austrálii studuje, druhý rozhovor byl s Čechem, který studoval na jiné škole v Austrálii. Podobné otázky byly pokládány i australskému studentovi.

Tato dimenze poukazuje na nerovnost ve společnosti. Skóre této dimenze pro Austrálii je 36. [1] Tuto hodnotu můžeme považovat za nízkou. Podle Hofsteda je pro země s malou vzdáleností moci typické, že v zaměstnání mají zaměstnanci bližší vztah se svým šéfem. Šéf není autokratický, má se svými podřízenými dobrý vztah, a při rozhodování se s nimi poradí. Způsob vedení šéfa je konzultativní. Podřízení se svým šéfem mají malou i emocionální vzdálenost. Na šéfa se velmi snadno obrátí, i mu jsou schopni velmi snadno odporovat. V rodině se malá vzdálenost moci projevuje podle Hofsteda tak, že rodiče považují svoje děti za téměř sobě rovné. [4]

Dítě se v zemích s malou vzdáleností moci naučí velmi rychle odporovat, zkouší si věci samo, a začíná se o sebe velmi brzy starat samo. V pozdějším věku se dítě stává naprosto rovné svým rodičům, a nemusí žádat jejich souhlas v důležitých životních rozhodnutích. Rodiče v zemích s malou vzdáleností moci nemohou a ani neočekávají, že se o ně jejich dospělé děti budou starat. Počítají tedy s tím, že se o sebe musí finančně i fyzicky postarat sami.

Jak již bylo zmíněno, skóre vzdálenosti moci pro Austrálii je nízké. Můžeme tedy předpokládat, že vztah učitel – žák je rovný. Čím je učitel v zemích s malou vzdáleností moci mladší, tím bývá žákům rovnější, a tím je zároveň i oblíbenější. Studenti se učitelů sami ptají, mohou s nimi veřejně souhlasit i nesouhlasit, mohou s ním otevřeně diskutovat. Učitel slouží jako předavač pravd a faktů, které jsou na něm nezávislé. V případě kázeňských problému se často rodiče staví proti učiteli. Země s malou vzdáleností moci, vynakládají vysoké částky na vzdělávání na středních školách. [4]

Austrálie v této dimenzi dosahuje velmi vysokého skóre, a to 90. [1] Je tedy zemí vysoce individualistickou. V rodině se individualismus projevuje tak, že děti jsou vychovávány k tomu, že se budou starat hlavně o sebe, případně o nejbližší rodinu. Děti jsou povzbuzovány k tomu, aby říkaly, co si myslí, a aby vždy říkaly pravdu. V individualistických zemích je velmi ceněno, když si dítě od mladého věku zajistí určitý zdroj příjmu například v podobě brigád a výpomocí.

Ve škole se se studenty zachází nestranně a jako s jednotlivci. Studenti tvoří skupiny smíšené (ne podle etnika nebo klanového původu jako je tomu v kolektivistických kulturách), často skupiny tvoří podle kamarádství nebo dovedností. Ve skupině studenti hojně diskutují. Škola v individualistické kultuře připravuje žáky jako jednotlivce, aby v budoucnu zapadli do společnosti jiných jednotlivců. Hlavním úkolem školy je naučit žáka „jak se učit“, protože v individualistických kulturách se předpokládá, že člověk bude v různých formách studovat a vzdělávat se celý život. Výše dosaženého vzdělání neznamená jen zvýšení ekonomických možností studenta, ale znamená také dosažení úspěchu a zvýšení sebeúcty. [4]

V zaměstnání se individualismus projevuje tak, že se předpokládá, že zaměstnanec je člověk ekonomicky smýšlející. Vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je založen na vztahu prodávajícího a kupujícího na trhu práce. Pro individualistické země je typické častější střídání zaměstnání. Kariérní růst je založen na dovednostech jedince. Příbuzenský vztah na pracovišti není žádoucí, jako je tomu v kolektivistických zemích. [4]

Vysoké skóre v této dimenzi určující vysokou hodnotu maskulinity. Ta ukazuje, že tato společnost je řízena konkurencí a úspěchem. Úspěchem se rozumí vítězství nebo to, že jsme nejlepší v oboru. Takto jsou pak také řízeny ostatní aspekty života, a to volný čas i práce. Na rozdíl femininní společnost se orientuje na kvalitu života a starost o druhé. Vybočování z davu v této společností není obdivuhodné. V této společnosti je podstatné mít rád, co děláte.

Austrálie dosahuje v této dimenze čísla 61. [1] Díky tomu je považována za maskulinní společnost. V ní je uznáváno „být nejlepší“ a „vítěz bere vše“ a to jak ve škole, práci ale tak i při hraní. Australané jsou pyšní na své úspěchy v práci i osobním životě. V práci pak propagují úspěchy a povýšení a tím vytváří základní předpoklady pro přijímání nových zaměstnanců. Konflikty jsou řešeny individuálně a cílem je vyhrát.

Čtvrtou kulturní dimenzí je vyhýbání se nejistotě. Tato dimenze souvisí s tím, jak se společnost vyrovnává s tím, že budoucnost není nikdy jistá. Hofsetede tuto dimenzi popisuje jako „rozsah, v němž se členové kultury cítí ohroženi nejistými nebo neznámými situacemi“. Společnosti řeší otázku, zda má zkoušet budoucnost kontrolovat anebo ji nechat běžet po svém. Tato nejednoznačnost vytváří pocit nejistoty a úzkosti. Tato nejistota vede společnosti k technologickému rozvoji, právu a náboženství. Každá společnost se časem vyvinula různými způsoby. Spolu s tím se vyvíjely i způsoby vyrovnávání se s pocitem nejistoty které se přenesly do vývoje sociálních institucí – školy, rodiny, sdělovací prostředky apod. Tyto instituce pomáhají společnosti s vyhýbáním se těmto situacím a s vyrovnáním se s nimi. To se odráží ve skóre v dimenzi Vyhýbání se nejistotě. [6]
Austrálie dosahuje v této dimenzi skóre 51 bodů. Je tedy skoro přesně uprostřed. [1]

V dimenzi dlouhodobé a krátkodobé orientace dosahuje Austrálie skóre 21. [1] To ji řadí mezi země krátkodobě orientované.
Rodiče v krátkodobě orientovaných zemích učí děti dvěma typům hodnot. Na jedné straně se učí tomu, co se musí (tradice, zachování tváře nebo oplácení pozdravů), a na druhé straně se učí okamžitému uspokojení potřeb, utrácení finančních prostředků, přizpůsobování se trendům a užívání si volného času.

Ve škole se krátkodobost projevuje tak, že studenti věří tomu, že dosažení úspěchu či naopak selhání je otázkou náhody. Studenti v krátkodobě orientovaných zemích jsou slabší v matematice, ale o to silnější v teoretických předmětech a abstraktních vědách.

V práci se projevuje krátkodobost tak, že pracovní prostředí a rodina jsou odděleny. U zaměstnanců se hodnotí výsledky především za poslední měsíce. [4]

Jednou z výzev, kterou čelí lidstvo, je do jaké jsou společnosti začleňovány děti. Jejich socializace jim pomáhá být člověkem. Dimenze požitkářství versus zdrženlivosti vyjadřuje rozsah, v němž se lidé snaží řídit své touhy a impulsy založené na výchově. Relativně slabá snaha o kontrolu je požitkářství naopak silná kontrola je zdrženlivost.

Austrálie v této dimenzi dosahuje skóre 71. [1] Tím spadá do požitkářské společnosti. Lidé v takové společnosti projevují ochotu si uvědomit jejich impulsy a touhy užívat si život a mít z něj radost. Mají pozitivní postoj a tendenci k optimismu. Kromě toho kladou vyšší důraz na volný čas, chovají se, tak jak chtějí a utrácí peníze dle svého.

Základní prvky vzdělávacího systému v Austrálii se liší mezi jednotlivými státy a teritorii. Každý stát i teritorium si odpovídá za svůj vlastní vzdělávací systém. Malé rozdíly jsou například patrné v začátku povinné výuky, kdy školní výuka u dětí začíná mezi 5. a 6. rokem. Australský školní rok začíná v lednu a končí v prosinci. [2] Základní vzdělání obsahuje 8 základních předmětů: angličtinu, matematiku, vědu, tělovýchovu (spojenou se zdravím), humanitní a sociální vědy, umění, technologie a jazyk. Cílem desetiletého Australian Curriculum je výchova sebevědomých a kreativních lidí s aktivním stylem života a dobře informovaných. V rámci druhého stupně vzdělávání bylo schváleno mezi australskými státy a teritorii souhrnné vzdělání, které obsahuje 15 předmětů. Všechny předměty mají dané jasné standardy, které musí být dodržovány. Nicméně existují rozdíly v hodnocení a certifikaci mezi jednotlivými územími. Po dokončení základní školy následuje pěti leté studium na střední škole, ukončené obdobnou zkouškou jako v České republice maturita. Dalším typem rozdělení škol je v závislosti na financování. Školy mohou být státní (neplacené) nebo soukromé (placené). [5]

Po absolvování střední školy mohou australští studenti pokračovat ve vzdělávání pomocí vyšších odborných škol tzv. Vocational Education and Training Providers (VET) zakončených certifikátem Diploma nebo státních odborných školách (TAFE).

Vysokoškolské vzdělání je rozděleno do tří období, bakalářského, magisterského a doktorandského a je placené. [2]

Charakteristika kvalitativního a kvantitativního výzkumu s výhodami a nevýhodami:

a) Kvantitativní výzkum

V kvantitativním výzkumu jsou využívány metody experimentů, náhodných výběrů a sběrů dat pomocí dotazníků, testů nebo pozorování. V rámci kvantitativního výzkumu je předpokládána měřitelnost a předvídatelnost. Mezi výhody kvantitativního výzkumu patří rychlejší a snadnější zpracování dat a filtrace rušivých elementů. Přílišné zobecnění je naopak nevýhodou, stejně jako opomenutí důležitých faktorů.

b) Kvalitativní výzkum

Existuje celá řada pojetí kvalitativního výzkumu od naprostého opaku výzkumu kvantitativního po jeho doplnění. Během výzkumu dochází nejenom ke sběru dílčích informací, ale i informací doplňujících, které mohou být dále rozváděny. Tím pádem můžou být otázky sestavené na začátku výzkumu doplněny o nové. Výhodou kvalitativní výzkumu je zkoumání přímo u zdroje, respektive průzkum přímo u jedince, kterého se zkoumaná problematika týká, zároveň možnost zkoumání do hloubky, nalezení nových důležitých faktorů, získávání podrobných popisů. Naopak mezi nevýhody patří především zobecňování výsledků na celou skupinu, subjektivní zabarvení a náročné zpracování. [3]

Pro zjištění odpovědí bylo dotazováno několik respondentů - Matěj, dvacetitříletý podnikatel z Prahy, který v Austrálii na střední škole strávil 9 měsíců v roce 2010 a 2011. Dalším respondentem byla Terezie, sedmnáctiletá studentka pražského gymnázia, která nyní dokončuje svůj šestiměsíční studijní pobyt v Austrálii, dále pak rodilý Australan Elliot, který momentálně studuje v 11. ročníku střední školy. Rozhovory probíhaly osobně nebo online, respondentům byly pokládány otázky, na které volně odpovídali. Často se rozmluvili i o dalších záležitostech.

Austrálie u Matěje vyhrála díky tomu, že z anglicky mluvících zemí je podle něj nejzajímavější co se týče lokality, lidí i přírody. Terezie stejnou zemi zvolila hlavně díky předchozí zkušenosti svého bratra, který zde také studoval.

Dá se říci, že studium nebylo pro Matěje příliš náročné. Vzhledem k vědomostem, které získal na gymnáziu v České republice pro něj bylo tamní studium spíše opakováním, než že by se, co se faktů týče, dozvěděl něco nového. Výzvou pro něj byla pokročilejší matematika, kde se učily derivace a podobné věci, které se u nás učí většinou až na vysoké škole. Učitelé i ostatní studenti byli velice nápomocní, takže s orientací ve studiu problém také nebyl. Pro Terezii je studium v Novém Jižním Walesu také méně náročné než v České republice. Elliot shledává studium poměrně náročné hlavně kvůli tomu, že pak nemá příliš času na vlastní zájmy. Elliot navíc udává, že při studiu pracuje v kavárně, což mu přináší jeho vlastní finance. Tento fakt potvrzuje i Matěj, který říká, že většina jeho spolužáků pracovala na částečný úvazek nebo brigádně.

Matěj se během studia setkal pouze s jedním problémem, a to v situaci, kdy chtěl uvolnit na týden ze školy a cestovat s rodiči, kteří za ním přijeli na návštěvu. Ve škole mu tvrdili, že mu pak můžou zrušit vízum a vyhostit ho ze země. Dojel ale na imigrační úřad, kde mu tuto informaci vyvrátili. Takže nakonec uvolněn byl. Terezie se během studia nesetkala s ničím, co by se jí zdálo přímo jako problém nebo krize. Elliot také nic vážného, co by ho nějak poznamenalo, neuvedl.

Co se týče vztahu se spolužáky, nejde přesně říci, jaký je. Vždy záleží na složení jednotlivých tříd. Matěj si mezi místními i ostatními výměnnými studenty našel přátele, se kterými se stýká dodnes. Všichni byli velice nápomocní, a když ze začátku něčemu nerozuměl, vše mu vysvětlili. K tomuto názoru se přiklání i česká studentka, pro kterou jsou ostatní spolužáci kamarády a přijali ji mezi sebe bez problémů. Elliot má mezi spolužáky hodně přátel, kterým plně důvěřuje.

Na škole se podle Matěje skupinky tvořily asi jako v Čechách, podle sympatií a zájmů. Sám si velice oblíbil surfování, takže jeho nejlepší přátelé byli surfaři. Terezie má podobný názor, ale skupinky se podle ní tvoří spíše na základě sympatií než zájmů. Bylo pro ní obtížnější se začlenit mezi už vytvořené skupinky. Podle Eliotta na škole skupinky jsou, a nejvíce to člověk pocítí během oběda.

Vztahy s učiteli jsou pro oba Čechy spíše kamarádské, než že by pro ně učitelé tvořili nějakou podstatnou autoritu. Podle obou je v České republice vztah mezi učiteli a žáky spíše nepřátelský. V Austrálii je student brán více jako stejně “hodnotná” osoba a je s ním tak i jednáno. Učitel je tak spíš průvodcem, než nositelem pravdy. Elliot učitele vnímá také spíše jako kamarády a to hlavně poslední dobou, kdy jsou studenti starší.

Podle Matěje i Terezie od studentů v Austrálii přílišná iniciativa očekávaná není. Elliot vidí jako iniciativu studentů to, že splní úkoly, pokud nějaké dostanou, chodí do školy včas a mají v pořádku uniformu.

Oba Češi by rozhodně studium v zahraničí, konkrétně tedy v Austrálii, doporučili. Důvody jsou jasné - zlepšení angličtiny, získání nových přátel, osamostatnění, ale i zjištění jiného náhledu (například na světové dějiny). Pro studenty, kteří jsou zvyklí na český dril, je studium střední školy u protinožců spíše jako dovolená.

Rozdíly mezi českým a australským vzdělávacím systémem jsou podle Matěje i Terezie obrovské. Matěj vidí největší rozdíl hlavně ve stresu, který studenti v Austrálii ve škole téměř nepociťují a také to, že od 11. ročníku (16 - 17let) je možné si předměty zvolit podle svých preferencí a zájmů. Terezie považuje za hlavní rozdíl systém známkování, kdy v Čechách se píše několik testů týdně, zatímco v Austrálii zpravidla jeden test za term (tamní čtvrtletí) a spíše se píšou eseje, kde studenti projevují své názory. Cílem v Austrálii není ani tak vědomost, jako spíš dovednost.

Rozdíly mezi státní a soukromou střední školou jsou podle obou v Austrálii větší než u nás. Na soukomé škole jsou podstatně vyšší platy pro učitele a je tedy pak vyšší i jejich kvalita. Častým jevem je to, že studenti na soukromých školách i bydlí. Rozdíly jsou i v uniformách. Na první pohled je tedy možné rozeznat studenta soukromé a státní školy. I přesto však mezi těmito studenty nevládne rivalita nebo závist. Podle Elliota je hlavní rozdíl v tom, že studenti na soukromé škole musí platit vysoké školné a za to se jim dostává lepšího vybavení. Studenti se do výuky zapojují nejvíce formou diskuzí a otázek. Záleží však hodně na předmětu. Nejvíce se zapojuje na matematice - na tom se shodli všichni dotazovaní.

Podle všech dotazovaných mezi studenty téměř neexistuje rivalita, snaží se pomáhat si navzájem a fungují spíše jako tým. Pokud student neuspěje při testu, nikdo se mu nevysmívá, naopak učitel i ostatní spolužáci se mu snaží pomoci. Učitel není brán jako osoba, která by musela vše vědět a byla neomylná. Pokud se tedy stane, že učitel udělá chybu nebo něco neví, je to bráno jako normální věc. Některé učitele si žáci dobírají, ale nikdy to není myšleno zle.

Podle Matěje je uniforma nesmysl, který má sice potlačit rozdíly mezi jednotlivými třídami, ale ve skutečnosti to tak není. Student pořád může vyjádřit své bohatství na příklad drahým telefonem, hodinkami, taškou a podobně. Navíc to potlačuje individualitu. Terezii se na uniformách nelíbí, že zde neexistuje svoboda v rozhodování, co si člověk oblékne. Na druhou stranu ji imponuje, že se tím nemusí zabývat a vymýšlet, co si oblékne. Elliot považuje uniformu za samozřejmost a je za ní rád, protože podle něj zamezuje tomu, aby se tvořily ve škole skupinky na základě finančních možností.

Matěj i Terezie byli nebo jsou se studiem v této zemi velmi spokojení a dá se říci, že splnilo a splňuje jejich očekávání na 100 %.

Vzdělávací systém na středních školách v Austrálii s porovnáním vzdělávacího systému na českých středních školách není tak náročný. Školáci v Austrálii nejsou vystavování velkému stresu a je u nich podporována individualita. Místo slepého vštěpování vědomostí, klade školní systém důraz na rozšiřování dovedností. Patrné je to například u formy známkování žáků, kdy test je pouze jednou za čtvrtletí a průběžné testy jsou nahrazeny esejemi, ve kterých studenti projevují své názory. Zajímavostí je, že většina studentů v Austrálii si již během studia přivydělává formou brigád nebo částečného úvazku.

Stejně jako v České republice, tak i v Austrálii jsou tvořeny skupinky mezi žáky podle sympatií. Naopak vztah mezi žákem a učitelem je v obou zemích rozdílný. V Austrálii je učitel brán za průvodce vzděláním. Vzájemné vztahy se studenty jsou přátelské a na vyrovnané úrovni. V České republice je učitel spíše brán za nutnou autoritu a jsou patrné často i špatné vztahy mezi učiteli a studenty.

Rozdíly mezi státními a soukromými školami jsou v Austrálii větší než v České republice. Soukromé školy v Austrálii jsou velice kvalitní, mají lepší vybavení a žáci musí nosit uniformy.

Při porovnání fungování školního systému v Austrálii v praxi s Hofstedovou dimenzí vzdálenosti moci došlo k naprostému souladu. Dle Hofsteda je vztah mezi učitelem a žákem rovný, učitelé jsou pouze předavači pravd nikoliv nositelé. Stejně tak to vidí i respondenti našeho dotazníku, kteří poukazují na rovnost a přátelský vztah mezi žáky a učiteli. U studentů jsou vyvíjení dovednosti a jsou nabádáni k projevování vlastních názorů.

Patrná je také vysoká individualita ať už ve formě přivydělávání si během studia, vytvářením smíšených skupinek podle sympatií případně zájmů nebo kladením důrazu na vývoj dovedností. Studenti často diskutují mezi sebou, i s učitelem. Stejné výsledky jsou patrné i v Hofstedově teorii o individualismu.

V rámci maskulinity dochází k nesouladu s Hofstedovou teorií. Mezi školáky nepanuje rivalita, naopak vzájemná vstřícnost.

1. Country Comparison - Hofstede Insights. Home - Hofstede Insights [online]. , We can get a good overview of the deep drivers of Australian culture relative to other world cultures. [cit. 22.11.2017]. Dostupné z: https://www.hofstede-insights.com/country-comparison/australia/

2. Education and Training | australia.gov.au. australia.gov.au [online]. [cit. 22.11.2017] Dostupné z: http://www.australia.gov.au/information-and-services/education-and-training

3. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 407 s. ISBN 8073670402.

4. HOFSTEDE, Geert a Gert Jan HOFSTEDE. Kultury a organizace: software lidské mysli : spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha: Linde, 2007. ISBN 80-86131-70-x.

5. The Australian Curriculum. Home | The Australian Curriculum [online]. Australian Curriculum, Assessment and Reporting Authority [cit. 22.11.2017]. Dostupné z: https://www.australiancurriculum.edu.au/

6. Van den Hoven, P, & Frawley, S 2012, '‘Aussie Aussie Aussie, Guus Guus Guus’. Guus Hiddink’s reign as the coach of the Socceroos: a comparative cultural media analysis', Soccer & Society, 13, 1, pp. 97-106, Academic Search Complete, EBSCOhost, viewed 22 November 2017

Otázky:

1. Proč sis vybral pro studium na střední škole Austrálii?
2. Jak dlouho jsi studoval v Austrálii?
3. Bylo pro tebe studium náročné? How hard is the study for you?
4. Setkal ses během studia s nějakou krizí nebo problémem? Did you have any problems during the study?
5. Jaký byl tvůj vztah se spolužáky? What is your relationship with your classmates?
6. Tvořili jste ve škole skupinky? Pokud ano, podle čeho se skupinky tvořily? Are there any groups formed during the study? If so, on what basis?
7. Jaký byl tvůj vztah s učiteli? What is your relationship with your teachers?
8. Byla od studentů očekávaná iniciativa? Is there an initiative expected from students?
9. Splnilo studium v Austrálii tvá očekávání?
10. Doporučil bys studium na střední škole v Austrálii?
11. Jaký je rozdíl mezi studiem v Austrálii a v České republice?
12. Je velký rozdíl mezi státní a soukromou střední školou? Is there a difference between private and public high school?
13. Jakým způsobem se zapojují studenti do výuky? How do students get involved during the lesson?
14. Existuje mezi studenty velká rivalita a konkurence? Is there a competition between students?
15. Jaká je reakce na neśupěch studenta? What is the reaction to student`s failure?
16. Jak studenti reagují, když učitel něco neví? What is the students reaction when teacher doesn’t know.
17. Jaký je tvůj názor na školní uniformu? Whats is your opinion on school uniform?
18. Je pro studenty normální chodit na brigádu nebo si nějakou formou přivydělávat?

Pozn. většina otázek je pokládana všem respondentům, australští studenti nebyli dotazování na ty otázky, které jsou pro ně irelevantní

Počet shlédnutí: 182