• ve čtvrtek na cvičení máte nárok k zápočtu

Naše práce se bude zabývat výzkumnou otázkou, jaké je chování žen a mužů na pracovišti ve Švédsku. Práce bude věnována rozdílům (maskulinita a feminita) na pracovišti a dalším otázkám, které se pojí se švédským pracovním prostředím a kulturou.

Švédsko bylo vybráno na základě osobní zkušenosti jedné členky naší skupiny. Ta byla ve Švédsku u kamarádky, která pracuje jako výzkumnice v jedné státní organizaci.Ta poukazovala na časté odlišnosti v kulturách.

Práce sestává z teoretické a praktické části, z čehož teoretická část se zabývá definicí jednotlivých dimenzí podle Hofstedeho a praktická část obsahuje rozhovor s Češkou, která pracuje ve Švédsku a se Švédem ze stejné organizace. Závěr práce obsahuje vzájemnou komparaci nabytých poznatků z teoretické části a shrnutých informací z rozhovoru.

„S jakými rozdíly se setkává pracující Češka ve Švédsku?“

Švédsko s hodnotou 74 je považováno za individualistickou zemi. Individualismus se vyznačuje nezávislostí jedinců na skupině. Individualismus je dle Hofstede definován jako: individualismus přísluší společnostem v nichž jsou svazky mezi jedinci volné: předpokládá se, že každý se stará sám o sebe a svou nejbližší rodinu. (Hofstede, s. 68, 2007) Dle Čeňka (2013) v individualistické společnosti znamenají diplomy a osvědčení zvýšení ekonomické ceny držitele a jeho sebeúcty, zatímco v kolektivistické společnosti je diplom přínosem ke cti držitele a příslušníků jeho skupiny. V individualistické společnosti je příbuzenský vztah na pracovišti považován za nežádoucí. V individualistických společnostech platí v obchodních vztazích norma, že s každým je potřeba jednat stejně.

Švédsko je se skóre 33 velmi krátkodobě orientovaná země. (Hofstede, 2007). Definice krátkodobé orientované zní: krátkodobá orientace spočívá v pěstování ctností týkajících se minulosti a současnosti, zejména úcty k tradicím. (Hofstede, s. 162, 2007). Hlavní hodnoty krátkodobé orientace jsou: svoboda vyjadřování, osobní svoboda, spoléhání se na sebe, práva jedince, tvrdá práce, dosažení výsledků a myšlení na sebe. Ve společnosti se krátkodobá orientace projevuje úsilím o rychlé dosažení.

Podle Hosfteda jsou ve Švédsku vykazovány nízké hodnoty vzdálenosti moci. Hodnota vzdálenosti moci ve Švédku je 31. (Hofsteda, s. 43, 2007) Vzdálenost moci je definována jako rozsah, v němž méně mocní členové institucí a organizací v dané zemi předpokládají a přijímají skutečnost, že moc je rozdělována nerovně. Instituce jako rodina, škola a obec jsou základní jednotky společnosti a organizace jsou místa, kde lidé pracují. (Hofstede, s. 45, 2007) Malá vzdálenost moci je charakteristická následující znaky: nerovnost mezi lidmi musí být minimalizována, se společenskými vztahy je potřeba zacházet obezřetně, rodiče zacházejí s dětmi jako se sobě rovnými (pro Švédko typické), děti se chovají k rodičům a starším příbuzným jako s sobě rovným, studenti jednají s učiteli jako se sobě rovnými, atd. (Hofstede, s. 53, 2007) Vzdálenost moci na pracovišti: v zemi s nízkou hodnotou vzdálenosti moci se podřízení a nadřízení považují za existenciálně rovné. Organizace jsou dosti decentralizovány, hierarchické pyramidy jsou ploché a počty nadřízených jsou omezeny. Rozpětí platů mezi vrcholem a základnou je relativně malé.

Hodnota indexu maskulinity ve Švédsku je pouze 5 bodů, Švédko je tedy zemí, která je nejblíže femininnímu pólu. (Hosfede, s. 98, 2007) Ve Femininní společnosti je dle článku s názvem „Country comparison“ kladen důraz na udržení si rovnováhy mezi prací a životem. Pro chování na pracovišti je typické, že konflikty se řeší vyjednáváním a dosažením kompromisu, odměny jsou založeny na rovnosti, preferují se malé organizace, pracuje se, aby se mohlo žít, dává se přednost volnu před penězi, větší podíl žen mezi specialisty, atd. Femininní kultury mají výhodu ve službách, v poradenství, v dopravě a ve výrobě podle požadavků zákazníka. Femininní kultura je typická spíše pro demokratické země, kde je více žen voleno do politických pozic nebo se uplatňují ve vládě. (Hosfede, 2007)

Švédsko se skóre 29 patří k zemím s nízkou hodnotou indexu vyhýbání se nejistotě. Úroveň úzkosti je v zemích se slabým vyhýbáním se nejistotě poměrně nízká. Lidé zde nejsou zvyklí projevovat svoje city či agresi. Lidé, kteří jsou hluční jsou společensky odsuzování. Proto v zemích se slabým vyhýbáním se nejistotě umírá nejvíce lidí na srdeční choroby. (Hofstede, 2007) Na pracovišti v zemích s nízkým indexem vyhýbání se nejistotě mají lidé hrůzu z formálních pravidel. Pravidla jsou v těchto zemích zaváděna jen případech absolutní nutnosti. Lidé v těchto zemích jsou hrdi na to, že mnohé problémy dokážou zvládnout i bez předpisů. V zemích se slabým vyhýbáním se nejistotě je kladen důraz na rozhodování.

Index požitkářství ve Švédsku dosahuje hodnoty 78. Dle Hofstede, požitkářství představuje světlý pól, tedy lidé jsou více optimističtí, převládá pozitivní postoj k životu, převažují zde extroverti, mnoho členů vykonává nějaký sport. Lidé z požitkářské společnosti si užívají volného času, nekladou příliš velký důraz na pracovitost (Minkov, 2013) a obecně projevují své touhy (Country comparison, 2018). Ústřední roli v dimenzi požitkářství hraje pocit štěstí a dohled nad svým vlastním životem. (Minkov, 2013)

Výzkum lze rozdělit dle užité metodologie – kvalitativní a kvantitativní.

Cílem konstrukce vzorku v kvantitativním výzkumu je reprezentovat populaci jedinců, zatímco v kvalitativním výzkumu je cílem konstrukce vzorku reprezentovat populaci problému- populaci jeho relevantních dimenzí (Disman). Kvalitativní výzkum bývá také nazýván konstruktivistickým, naturalistickým, interpretativním nebo reflexivním.Lze ho chápat jako nenumerické šetření a interpretaci sociální reality. Zpravidla pracuje s malým souborem respondentů bez nároku na statistickou reprezentativnost. Získaná data jsou nečíselného charakteru. Užívá se jako metoda pro hloubkové individuální rozhovory, skupinové rozhovory, apod. obecně lze tvrdit, že zjišťuje kvalitativní data. (Disman). Výzkumník se snaží získat integrovaný pohled na předmět studie, na jeho kontextovou logiku, na explicitní a implicitní pravidla, která fungují v dané oblasti.(Hendl)

Kvantitativní výzkum lze označit jako tradiční, pozitivistický, experimentální nebo empiricko-analytický.Podle Hendla kvantitativní výzkum využívá náhodné výběry, experimenty a silně strukturovaný sběr dat pomocí testů, dotazníků nebo pozorování. Pomocí měření má za úkol hledání vztahů mezi dvěma či více proměnnými, tedy statisticky popsat závislosti mezi proměnnými, změřit intenzitu daných závislostí a hlavním cílem je ověřování nebo vyvracení stanovených hypotéz. Pracuje s velkými soubory respondentů a užívá hromadných zjišťovacích metod (dotazníky, standardizované rozhovory, pozorování, apod.).(Disman, Hendl)

Přednosti a nevýhody kvantitativního výzkumu (Hendl)

Přednosti kvantitativního výzkumu

• Testování a validizace teorií.
• Lze zobecnit na populaci.
• Výzkumník může konstruovat situace tak, že eliminuje působení rušivých proměnných, a prokázat vztah příčina-účinek.
• Relativně rychlý a přímočarý sběr dat.
• Poskytuje přesná, numerická data.
• Relativně rychlá analýza dat (využití počítačů).
• Výsledky jsou relativně nezávislé na výzkumníkovi.
• Je užitečný při zkoumání velkých skupin.

Nevýhody kvantitativního výzkumu

• Kategorie a teorie použité výzkumníkem nemusejí odpovídat lokálním zvláštnostem.
• Výzkumník může opominout fenomény, protože se soustřeďuje pouze na určitou teorii a její testování a ne na rozvoj teorie.
• Získaná znalost může být příliš abstraktní a obecná pro přímou aplikaci v místních podmínkách. Výzkumník je omezen reduktivním způsobem získávání dat.

Přednosti a nevýhody kvalitativního výzkumu (Hendl):

Přednosti kvalitativního výzkumu

• Získává podrobný popis a vhled při zkoumání jedince, skupiny, události, fenoménu.
• Zkoumá fenomén v přirozeném prostředí.
• Umožňuje studovat procesy.
• Umožňuje navrhovat teorie.
• Dobře reaguje na místní situace a podmínky.
• Hledá lokální (idiografické) příčinné souvislosti.

Nevýhody kvalitativního výzkumu

• Pomáhá při počáteční exploraci fenoménů.
• Získaná znalost nemusí být zobecnitelná na populaci a do jiného prostředí.
• Je těžké provádět kvantitativní predikce.
• Je obtížnější testovat hypotézy a teorie.
• Analýza dat i jejich sběr jsou často časově náročné etapy.
• Výsledky jsou snadněji ovlivněny výzkumníkem a jeho osobními preferencemi.

Cílem kvantitativního výzkumu je testování hypotéz, zatímco u kvalitativního výzkumu se snažíme vytvářet hypotézy nové či nové teorie (Disman).

Tabulka 1: Rozdíly mezi kvantitativním a kvalitativním výzkumem

Zdroj: Disman, 2001, str. 286

V praktické části jsme se rozhodly pomocí dvou dotazníků zkoumat 4. Hosftedovu dimenzi - maskulinitu a feminimitu a jaké má dopady na postavení žen a mužů na pracovišti ve Švédsku. Dotazníky byly vyplněny Češkou žijící a pracující ve Švédsku a jejím švédským kolegou. Dle Hofsteda je Švédsko velmi feminní zemí. Hodnota indexu maskulinity ve Švédsku je pouze 5 bodů. Pro feminní společnost je na pracovišti typické, že budování kariéry je možné pro obě pohlaví, konflikty se řeší vyjednáváním a dosažením kompromisu, odměny jsou založeny na rovnosti, preferují se malé organizace, pracuje se aby se mohlo žít a dává se přednost volnu před penězi. Dále je pro feminní společnost typické, že rovnoprávnost žen znamená, že se muž i ženy budou stejnou měrou podílet na práci doma i v zaměstnání, dívky nepovzbuzují chlapce a požadavek být zodpovědný, rozhodný, ambiciózní, pečující a jemný platí stejně pro ženy i muže. Oba naši respondenti se na otázkách týkající se postavení mužů a žen na pracovišti shodovali. Dotazník nám potvrdil, že na pracovišti mají muži i ženy stejné podmínky. Vedoucí pozici může zastávat i žena, ale stále i ve Švédsku převažuje, že je na vedoucích pozicích více mužů. Firmy se tento poměr snaží vyrovnávat a zaměřují na to své interní strategie. Ženy na pracovišti nemají žádné výhody, na mateřskou dovolenou chodí dobrovolně i muži. V současné době je statisticky na mateřské dovolené více mužů než žen. Výhody na pracovišti jsou stejné pro obě pohlaví, jedná se spíše o zvýhodnění rodičů. Pokud jdou spolupracovníci na společný oběd, nikdy neplatí jeden dohromady za všechny, ale vždy každý sám za sebe, bez ohledu na pohlaví. Jedinou vyjímkou je, že toalety jsou většinou společné pro obě pohlaví.

Tato práce byla založena na výzkumné otázce „S jakými rozdíly se setkává pracující Češka ve Švédsku?“. V teoretické části práce jsme popsali Švédsko podle Hofstedových dimenzí - jak silně individualistické je, dále že je krátkodobě orientovanou zemí, vzdálenost moci je menší a že se jedná spíše o feminní společnost. Švédsko má též nízkou hodnotu indexu vyhýbání se nejistotě - obyvatelstvo tedy nepříliš projevuje své city, pocity či agresi a hodnota indexu požitkářství nám naznačuje, že lidé zde jsou více optimističtí a mají pozitivní postoj k životu. Následně byla popsána metodika z teoretického hlediska dle Dismana a Hendla a byly uvedeny rozdíly mezi kvalitativním a kvantitativním výzkumem, jejich výhody a nevýhody a cíle každého z nich. V praktické části zkoumáme pomocí dvou dotazníků 4. Hosftedovu dimenzi - maskulinitu a feminimitu a její dopady na postavení žen a mužů na pracovišti ve Švédsku. První dotazník byl vyplněn Češkou žijící a pracující ve Švédsku a druhý jejím švédským kolegou. Protože je Švédsko velmi feminní zemí, oba naši respondenti se na otázkách týkající se postavení mužů a žen na pracovišti shodovali - muži i ženy mají tedy stejné pracovní podmínky. Největším rozdílem mezi Českou republikou a Švédskem jsou především společné toalety obou pohlaví, což by u nás bylo nemyslitelné v rámci sociálních návyků naší kultury.

ČENĚK, Jiří, Jitka BREŠOVÁ a Josef SMOLÍK. Interkulturní psychologie: současný výzkum a aplikace. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. ISBN 978-80-7375-750-2.

HOFSTEDE, Geert a Gert Jan HOFSTEDE. Kultury a organizace: software lidské mysli: spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha: Linde, 2007. ISBN 978-80-86131-70-2

MINKOV, Mihail. Cross-culturalanalysis: the science and art ofcomparingtheworld'smodernsocieties and theircultures. ThousandOaks: SAGE Publications, 2013. ISBN 978-1-4129-9228-2.

Hendl, J. 1999. Úvod do kvalitativního výzkumu. Praha: Karolinum, 1999.

Hendl, J. 2012. Kvalitativní výzkum. Praha : Portál, 2012.

Disman, M. 2001. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha : Karolinum, 2001.

COUNTRY COMPARISON. Hofstede Insights [online]. [cit. 2018-10-25]. Dostupné z: https://www.hofstede-insights.com/country-comparison/sweden/

1. Má žena i muž ve Švédsku stejný plat?

Lenka: Dle mého ano, snaží se vyrovnávat i procentuální zastoupení mužů a žen napříč všemi funkcemi.

Švéd: Víceméně. Některé obory stále závisí na oboru práce a hierarchické pozici

2. Může si muž ve Švédsku dovolit ženě otevřít dveře od kanceláře? (Jak je to s otevíráním dveří ženě ve Švédsku? Vstupuje automaticky první, jako je tomu v ČR?)

Lenka: Když už se znají jako kolegové, tak ve zřejmých situacích muž nechá ženu vstoupit na pracovišti jako první (ale spíše to berou jako úsměvné gesto než jako gentlemanské gesto). Jinak muži se trochu bojí ženám dveře otevírat, nejednou jsem slyšela příběh, když to muž udělal, že ho žena ještě naštvaně poučila o tom, že si umí dveře otevřít sama. Tedy v této společnosti to muži (Švédové) moc nedělají, myslím, že na svoji mužskou roli v těchto maličkostech tak nějak rezignují.

Švéd: Já to dělám, ale jen kvůli historické hodnotě.

3. Podle etického vnímání v ČR je společenská významnost seřazena: žena, starší, nadřízený, muž. Jak je to ve Švédsku? (využití například při podávání ruky na pracovišti)

Lenka: Určitě nadřízený/á a pak starší, muž a žena se zde na pracovišti víceméně nerozlišuje nebo se o to dost snaží, aby to nebylo rozlišené.

Švéd: Nepochopil otázku, u nich to tak není.

4. Jsou ve firmách rozděleny záchody na pánské a dámské?

Lenka: Nesetkala jsem se s tím, nejsou oddělené.

Švéd: Některé jsou rozdělené, některé nejsou.

5. Kdo se častěji dostává do vedoucích pozic?

Lenka: Myslím, že jsou zde v převaze na vedoucích postech stále muži, ale dost se snaží tento poměr vyrovnat a mají proto firmy i interní strategie.

Švéd: Stále muž kvůli primárnímu sociálnímu dědictví, nebo také kvůli testosteronu, muži raději riskují

6. Pokud jsou spolupracovníci na obědě, kdo většinou zaplatí útratu?

Lenka: Každý svojí. Vše se tady dělí (nerozlišuje se to ani mimo pracoviště).

Švéd: Každý za sebe.

7. Jak komunikují muži se ženami na pracovišti? Jako se sobě rovnými?

Lenka: Řekla bych, že ano.

Švéd: Existují rozdíly v komunikaci např. různé posty v organizaci, ale rozhodně to není kvůli tomu, že někdo je muž a někdo žena. Takto jsou si rovni.

8. Kdo vstupuje první do výtahu v případě, že se u něj střetne muž a žena?

Lenka: Není vyhraněno, jestli to bude muž nebo žena. To, aby mě jako ženu nechali nastoupit do výtahu jako první se děje spíše s muži, kteří nejsou rodilí Švédové.

Švéd: Nejbližší k vchodu.

9. Chodí ženy do práce v sukni nebo raději v kalhotách? Jsou nějaké konkrétní předpisy?

Lenka: Je to hodně individuální. Ale do práce chodí všichni víceméně jednoduše a pohodlně oblečeni, nic vyzývavého.

Švéd: Záleží na pozici a druhu práce.

10. Kdo chodí častěji na mateřskou dovolenou?

Lenka: Hned po porodu ženy, ale muži poté také nějaký čas na rodičovské dovolené tráví. Prý za to jsou i určité sociální výhody pro rodinu a muži to zde berou jako normální a zdravou věc.

Švéd: Je to stejné, pokud není nějaký ekonomický problém v rodině. Jinak statisticky teď vedou muži.

11. Mají na pracovišti zvýhodnění ženy oproti mužům, které mají děti školního věku? Např. dřív mohou odejít z práce nebo mít vícero sick days na děti?

Lenka: Není to o zvýhodnění žen, ale rodičů obecně. Jak pro muže i ženy, o dítě pečují víceméně rovným dílem.

Švéd: Myslím, že v některých situacích záleží na naléhavosti šéfa na splnění jeho úkolů.

12. Napadá Vás ještě něco k tématu?

Lenka: Např. na Karolinska (výstavný ústav) jsou často i povinné semináře na téma harrasment v práci a tak, ale ne že by to bylo výhradně o chování mužů k ženám, ale mluví se o tom obecně pro obě pohlaví.

Švéd: Nic



Počet shlédnutí: 37