• ve čtvrtek máte na cvičení nárok na zápočet

Jídlo je nedílnou součástí naší existence. Od dětství jsme zvyklí na určité potraviny a pokrmy, které jsou odrazem naší kultury.

V průběhu vývoje lidské společnosti po mnoho staletí se mezi různými národy vytvářely stravovací návyky a typické národní chutě. Byly vytvořeny národní kuchyně, které jsou nedílnou součástí národní kultury. Každá země má své typické jídlo, které se nám vybaví při myšlence na ní. Například Francie a její křupavé čerstvé máslové croissanty nebo ochránci zvířat opovrhovaná foie gras, nebo pro Španělsko typická sušená šunka jamón a paella, italská pizza a těstoviny, belgické mušle, ruské pelmeni a boršť, česká svíčková a knedlo vepřo zelo, řecké tzatziki, thaiské phad thai, vietnamské pho a bun bo nam bo, mexické tacos….

Základem gastronomie jsou dva nejdůležitější, úzce související faktory: základní potraviny a způsob jejích zpracování. Sada prvotních produktů je určena tím, co poskytuje příroda a průmysl. To zase znamená, že specifické rysy národních kuchyní jsou ovlivňovány geografickou polohou země, klimatem a ekonomickými podmínkami. Proto v přímořských státech se hodně využívají ryby a mořské plody. Geografická poloha a klimatické podmínky mají vliv na jednotlivé typické chutě zemí. Lidé z jihovýchodní Asie, Afriky, Jižní Ameriky používají více koření, pálivých omáček k přípravě pokrmů. Lidé ze severských zemí preferují méně pikantní potraviny. Každá národní kuchyně používá skoro stejné potraviny, ale svou unikátní chuť získává pomocí různým způsobům zpracování. Rýže je hodně využívaná v Asii avšak pokrmy připravené z rýže Uzbeky, Indy, Japonci nebo Číňany jsou vnímaná jako naprosto odlišná.

Pro naše zkoumání stravovacích rozdílů jsme si vybrali Gruzií. Gruzie - stát nacházející se v západní části Zakavkazska na východním pobřeží Černého moře. Je často označována jako země ležící na křižovatce Evropy a Asie. Gruzínská kuchyně patří mezi hlavní atrakce země. Mezi hlavní rysy gruzínské kultury patří vřelost a pohostinství. Gruzínci se snažili udělat svou kuchyni nejen velice chutnou, ale také barevnou, originální a hlavně nezapomenutelnou. Bezpočet zajímavých kombinací chutí lze vysvětlit přejetím nejlepších kulinářských tradicí obyvatel Zakavkazska, stejně jako Asie a pobřeží Černého moře.

• Jaké stravovací rozdíly jsou mezi Českem a Gruzii?

Mezi první použitou dimenzi G. Hofstedem patří vzdálenost moci. Vyjadřuje míru, do jaké jsou členové organizací nebo institucí schopní přijímat a očekávat skutečnost, že moc je rozdělovaná nerovnoměrně. Hofstede rozdělil vzdálenost moci na užší a širší vzdálenost. Pokud se ve společnosti vyskytuje užší vzdálenost moci, považuje se za nežádoucí a měla by se kontrolovat. Společnost se širší vzdálenosti považuje tuto nerovnost za normální sociální jev. Velká část organizací, institucí a národů se nachází někde mezi výše zmíněnými extrémy. Většina společnosti je svých způsobem nerovnoměrná. Vztah mezi společnostmi je měřen pomocí indexu vzdálenosti moci (the power distance index) – PDI. Pro vyjádření se využívá bodový systém 0-100, kde nula vyjadřuje nízkou vzdálenost moci a hodnoty kolem sta označují vysokou vzdálenost moci. Česká republika dosahuje hodnoty 57, největší vzdálenost moci má Malajsie, Guatemala z evropských zemí pak Slovensko s hodnotou 104. Naopak mezi země s nejnižší vzdálenosti moci patří Izrael a Rakousko. Vzdálenost moci lze porovnávat v rolích jako nadřízený a podřízený, student a vyučující nebo rodič a dítě. Odmala osvojujeme model chování od našich rodičů. Tímto utváříme sami sebe pomoci vzorů, které nám dávají. Pokud je vzdálenosti moci velká, dá se předpokládat, že děti budou rodičům vykat a poslouchat je. V rodinách kde se k dětech chovají jako k sobě rovným je cílem, aby se děti staraly o své záležitosti brzy. Mezi další párovou roli je student a učitel. Učitele považujeme za odborníky, kteří předávají znalosti studentům. Poslední párovou dvojici je nadřízený a podřízený. Když je velká vzdálenosti moci, znamená to, že nadřízený dává konkrétní úkoly svým podřízeným. Pracovníci musí dělat to, co jim nadřízený řekne. Tato hierarchie nerovnosti moci je považovaná za prospěšnou. Podobná hierarchie je i v armádě. Je to podobné jako s věkem, kdy mladí lidé mají dávat úctu starším.

„Individualismus přísluší společnostem, v nichž jsou svazky mezi jedinci volné: předpokládá se, že každý se stará sám o sebe a svou nejbližší rodinu. Kolektivismus, jako jeho opak, přináleží ke společnostem, ve kterých jsou lidé od narození po celý život integrováni do silných a soudržných skupin, které je v průběhu jejich životů chrání výměnou za jejich věrnost“ [6]. Individualismus a kolektivismus je úzce spjat se vzdáleností moci. Dle těchto dimenzí a zjištěných výsledků z analýz G. Hofstede uvádí, že země s vyšší vzdáleností moci mají tendenci tíhnout ke kolektivismu. Naopak země s malou vzdáleností moci směřují k vyššímu individualismu. Zároveň je dle skóre indexu individualismu (IDV) patrné, že vesměs většina „bohatých a prosperujících“ zemí má v tomto indexu vysoké skóre. Česká republika se ve výsledcích těchto měření umístila na 26. místě s hodnotou IDV 58. Z této hodnoty IDV můžeme soudit, že je ČR spíše individualistická země a dle jednotlivých hledisek (rodina, společnost, škola, pracoviště) pro ČR vyplývá, že jedinci zde vyrůstají s myšlenkou starání se sami o sebe (později o svou rodinu); odmala jim je předkládáno učení myslet pomocí „já“; přátelství je dobrovolné a musí o něj být pečováno; smyslem vzdělání je naučit se, jak se učit a dosažené vzdělání zvyšuje cenu jedince na trhu práce; úkol jim svěřený je důležitější než vztahy na pracovišti - toto jsou příklady individualismu. Na toto téma zároveň existuje studie, která zkoumá vztah jednotlivců a skupin k potravinám (jídlu) na základě zkoumání interakce mezi sociální reprezentací a kulturou, které lze rozdělit do třech základních linií. První linie je zaměřena na role dle sociálních reprezentací v sociální koncepci a významu spojených s potravinami a na zavedení do jednotlivých myšlenkových rámců dle jednotlivců, či skupin. Druhá linie se zajímá o to, jak sdílení sociální reprezentace umožňuje identifikaci kulturní skupiny. Třetí linie předpokládá sociální reprezentaci jako prediktory chování spotřebitelů. Kultura jako taková je chápána jako důležitý faktor v rámci individualistických a kolektivistických kultur. Při zjišťování detailnějších vztahů individuaslimu/kolektivismu by měly být právě tyto linie brány v potaz a užít jich v oblasti výzkumu potravin [7].

Další dimenzí Hofstedeho modelu je vyhýbání se nejistotě. Dimenze má zkratku UAI (uncertainty avoidance index). Termín vyhýbání se nejistotě, si Geert Hofstede vypůjčil pro popsání rozdílů mezi národními kulturami. Můžeme ji definovat jako míru, v níž se členové společnosti cítí nepohodlně s nejistotou. Neznáme situace jsou nové, překvapující neznáme a liší se od obvyklých situací. Nejistota je pocit, který vyvolá určitá situace. Je subjektivní, i když lze říci, že může být přenesen do z jednotlivce na skupinu, a tudíž může být sdílen. Index vyhýbání se nejistotě byl sestaven na základě otázek týkajících se stresu v zaměstnání, dodržování pravidel, které společnost určila. Společnosti vyhýbající se nejistotě se snaží minimalizovat nejistoty přesným dodržováním pravidel, předpisů a zákonů. Tyto kultury jsou více emocionální, nucené zvládat více stresu a úzkosti. Naopak kultury, které ji přijímají jsou tolerantní. Akceptují situace, jak přijdou, lidem nevadí žít v nejistotě nebo nevědomí. V kulturách kde je vysoká míra nejistot jsou méně orientovaní na pravidla. Česká republika dosahuje hodnoty 74.

Předposlední dimenze, kterou definoval Hofstede je dimenze maskulinity a feminity. Tato dimenze se zaměřuje na obecné společenské hodnoty a rozlišuje je na základě přístupu k dosažení cílů či obecnému přístupu k životu. Pro maskulinní společnost je typický výrazný materialismus, agresivnější a přímější chování, konflikty jsou zpravidla řešeny bojem. Maskulinní společnost je spíše orientována na výkon, úspěch či pokrok. Výchova dětí v Maskulinní společnosti se v rámci pohlaví liší. Dívky mají být jemné a citlivé, kdežto chlapci mají být co nejvíce rasantní. Feminní společnosti se na druhou stranu zaobírají starostí jak o sebe, o prostředí, tak i o ostatní. Feminní společnost se v prvé řadě zaměřuje na mezilidské vztahy a kvalitu života. Konflikt je zpravidla řešen domluvou či jednáním. Dívky i chlapci jsou vychováni ve stejném neagresivním duchu. V typické feminní společnosti mohou chlapci např bezostyšně plakat, což v maskulinní společnosti je zcela nepřijatelné.

„Dlouhodobá orientace spočívá v pěstování ctností zaměřených na budoucí odměny: zejména vytrvalosti a šetrnosti. Na opačném pólu krátkodobá orientace spočívá v pěstování ctností týkajících se minulosti a současnosti, zejména úcty k tradicím, zachování tváře a plnění společenských závazků“ [6]. Česká republika dle hodnoty LTO (Long Term Orientation) dosáhla pouze 13 bodů, čímž táhne ke krátkodobé orientaci. Takovéto státy chovají z určitých hledisek (obecně, rodina, škola, obchod, náboženství) respekt k tradicím; dále se od vynaloženého úsilí očekává rychlý výsledek; je zde kladen důraz na společenské závazky; žít se členy širší rodiny je zdrojem potíží; pokora je pouze pro ženy; studenti přisuzují úspěch a selhání náhodě; volno je důležité; investuje se do investičních fondů; je zde vyšší procento uvězněných a je všeobecně jasné, co je dobré/špatné. „Obecně jsou dlouhodobě orientované státy převážně z východní Asie a následně se k nim přiřazují státy východní a centrální Evropy. Střednědobou orientaci mají státy jižní a severní Evropy a státy jižní Asie. Krátkodobě orientované jsou především Spojené státy americké, Austrálie, Latinská Amerika, Afrika a muslimské státy“ [4].

Popisuje daný jev za pomocí znaků, které lze vyjádřit číselně. Využívá metody přírodních věd. Důležitý je předpoklad, že je lidské chování do určité míry měřitelné pomocí náhodných výběrů či experimentů. Pokud se jedná o silně strukturovaný sběr dat, je na místě zvolit dotazníkové šetření, testování nebo pozorování. Na počátku výzkumu je stanoveno tvrzení, za pomocí kterého se může určit nějaký vztah v reálném světě (Teorie). Následně se provede dedukce, za předpokladu že teorie platí, očekává se nalezení vztahu mezi dvěma proměnnými X-Y (hypotéza). Uvažuje se definice, co je potřeba zjistit, aby došlo k pozorování X a Y - (operační (operacionalizovaná) definice). Následuje pozorování pomocí dotazníku či experimentu (měření). Dojde se k závěru o platnosti hypotézy (testování hypotézy) a následně se výsledek testování vztáhne zpět k teorii verifikace). Mezi požadavky výzkumu spadá, že měření musí být validní, tedy zdali se měří to, co se skutečně má měřit, a musí být spolehlivé, tedy že opakované měření musí přinášet stále stejný výsledek.

Klady/zápory [1]:

• + Testování a validizace teorií
• + Lze zobecnit na populaci
• + Výzkumník může konstruovat situace tak, že eliminuje působení rušivých proměnných a prokázat vztah příčina-účinek
• + Relativně rychlý a přímočarý sběr dat
• + Poskytuje přesná, numerická data
• + Relativně rychlá analýza dat (využití počítačů)
• + Výsledky jsou relativně nezávislé na výzkumníkovi
• + Je užitečný při zkoumání velkých skupin
• - Kategorie a teorie použité výzkumníkem nemusejí odpovídat lokálním zvláštnostem
• - Výzkumník může opominout fenomény, protože se soustřeďuje pouze na určitou teorii a její testování a ne na rozvoj teorie
• - Získaná znalost může být příliš abstraktní a obecná pro přímou aplikaci v místních podmínkách
• - Výzkumník je omezen reduktivním způsobem získávání dat

„Kvalitativní výzkum má za cíl hlubší porozumění zkoumané skutečnosti. Je používán tehdy, kdy kvantitativní výzkum nepostačuje daným účelům a nelze jej proto pro řešení výzkumného problému použít” [3]. Při obecném postupu tohoto výzkumu si daný výzkumník musí nejprve zvolit téma, načež je potřeba určit základní výzkumné otázky. Tyto otázky mohou být měněny (modifikovány) v průběhu výzkumu, během sběru ale i analýzy dat. To platí i pro hypotézy a případná nová rozhodnutí pro úpravu zvoleného plánu. „Výzkumník vyhledává a analyzuje jakékoliv informace, které přispívají k osvětlení výzkumných otázek, provádí deduktivní a induktivní závěry” [1]. V celém tomto průběhu výzkumník sbírá data v terénu, kde se seznamuje s novými lidmi ( zároveň dochází k ovlivnění výsledku výzkumníkem z hlediska osobních preferencí). Sběr dat a jejich analýza probíhá současně - na základě zkoumané analýzy se výzkumník rozhodne, jaká data jsou potřebná. Následuje opětovný sběr dat s průběžnou analýzou. Během těchto opakování, jak již bylo zmíněno, může docházet k úpravám otázek ať již z důvodu přezkoumání hypotéz, či k případnému zvýšení kvality výzkumu. „Výsledná zpráva kvalitativního výzkumu převážně obsahuje popis místa zkoumání, citace, rozhovory, poznámky z terénu atd” [3]. Kvalitativní výzkum se využívá pro zjištění, jak populace prožívá zkoumaný problém (hypotézy) nebo problém, o kterém není dostatečná předběžná znalost. Zároveň je možné jej využít pro rozšíření kvantitativního výzkumu.

Klady/zápory [1]:

• + Získává podrobný popis a vhled při zkoumání jedince, skupiny, události, fenoménu
• + Zkoumá fenomén v přirozeném prostředí
• + Umožňuje studovat procesy
• + Umožňuje navrhovat teorie
• + Dobře reaguje na místní situace a podmínky
• + Hledá lokální příčinné souvislosti
• + Pomáhá při počáteční exploraci fenoménu
• - Získaná znalost nemusí být zobecnitelná na populaci a do jiného prostředí
• - Je těžké provádět kvantitativní predikce
• - Je obtížné testovat hypotézy a teorie
• - Analýza dat i jejich sběr jsou často časově náročné etapy
• - Výsledky jsou snadněji ovlivněny výzkumníkem a jeho osobními preferencemi

Se zpracováním praktické části nám pomohla gruzínská studentka navazujícího studia projektového řízení Nino (25) a její kamarádka Anuki (25), která studuje informatiku.Gruzie je velice kolektivní země a tento rys se projevil i při odpovědích na otázky, které byly velice obsáhlé a rychlé zpracované. Byli jsme tázání, zda styl odpovědi je dle našich představ. Zajímalo nás, jakých stravovacích rozdíly si všimly mezi Českem a Gruzii. Obě dívky se shodly, že srovnávané kuchyně jsou velice rozdílné. Gruzínská se neobejde bez hodně koření a mandlí, které se přidávají do většiny jídel. Nino zarazily vymezené časové úseky pro stravování, většině Čechů to přijde normální. Gruzínci jí kdykoliv se jim chce a nedodržují žádnou rutinu jako Češi snídaně/oběd/večeře. Popravdě jsme touto odpovědi byli zmatení, protože si myslíme, že i v Česku se tyto návyky liší člověk od člověka. Anuki zaznamenala velké množství zkonzumovaného pečiva během každého jídla, které je nespočetně krát větší než v Česku. Jako národ pivařů se nezapřeme ani zde, dívky napsaly, že místo vody pijeme pivo. V Gruzií je velké množství místních sýru, které se exportují i do zahraničí. Dle Anuki je v Česku velice malý výběr sýrů. Další otázka byla zaměřená na nejdivnější české jídlo. Pro Nino to je tatarák, podávaný se žloutkem uprostřed. Anuki uvedla svíčkovou. Obě dotázané přiznaly, že jídla neochutnaly díky jejích vizuální prezentaci, která je odrazuje. Jako skupina zastupující Česko věříme, že svůj názor změní po ochutnání. Každý, kdo byl delší dobu v zahraničí přiznává, že kromě rodiny a nejbližších přátel mu chybí i oblíbené jídlo od mámy nebo babičky. Holky nejsou výjimky. Chybí jim Khachapuri, jedná se o placku z těsta zapečenou se sýrem, masem nebo vajíčkem. Nino si jí ráda připravuje. Anuki chybí Adjarian Khachapuri, kvůli potřebě speciálního sýru si na něm v Česku nepochutnává. Chtěli jsme si ověřit, jak moc je Gruzie maskulinní zemi. Proto nás zajímalo, jak jsou rozdělené mužské a ženské role při přípravě jídla. Muži odpovídají za maso a alkoholické nápoje. Nejčastěji se jedná o víno, které vyrábějí samostatně. Ženy pečou chléb připravují saláty, předkrmy a také uklidí po hostině. Při velkých slavnostech je účastníkem Tamada-moderátor události, který je při 99% muž. Anuki se zmínila, že v jejích rodině je zodpovědná za saláty a sladké, její máma za Khachapuri, táta za maso s vínem, a babička děla tradiční národní jídla. Poslední otázkou zněla: jaký je rozdíl mezi průměrným počtem lidí na hostině v Česku a Gruzii? Dívky s hostinou v Česku zkušenosti nemají. Návštěva se nemusí předem ohlašovat, dle staré tradice přijimají hosta “jak ho seslal Bůh”. Vždy mu nabídnou to nejlepší co mají. V gruzínských vesnicích je stale tradicí mít v domě pokoj, který je vždy připraven pro návštěvu a nikdo jiný z rodiny v něm nebydlí. Anuki si všimla, že v Česku se oslavy dělají v restauracích narozdíl od Gruzie, kde se oslavuje doma. Gruzínské svatby mívají i 600 hostů.

Dle předchozích šetření můžeme konstatovat, že v Gruzii převládá maskulinita nad feminitou. Příkladem může být otázka číslo čtyři, tedy úloha mužů a žen při přípravě pokrmů, kdy úloha muže je povětšinou jen příprava masa, zatímco co žena musí oddřít vše ostatní. Zajímavou věcí (alespoň jak tvrdí Nino) je, že v Gruzii si lidé dopředu nedávají vědět před návštěvou. Návštěva je vždy bohatě pohoštěna a v některých případech, jsou byty či domy rodin vybaveny pokojem pro hosty. Dá se tedy usoudit, že v Gruzii je index vyhýbání nejistotě nízký. Vzhledem k tomu, že hostiny, zábavy, či oslavy se zpravidla konají doma, nikoli mimo domov, s větším množstvím rodinných přátel (na svatbě úctyhodných 600 přítomných). Je tedy nasnadě se domnívat, že se jedná spíše o kolektivistickou zemi. Dále s tím souvisí, že během Gruzínské hostiny, musí být přítomen “předseda” (Noční můra všech českých družstevníků), zvaný Tamada (Doslovný překlad bohužel nenalezen), který je nadřazen zbytku strávníků a pod svou taktovkou vede celý proces hodování. Vzdálenost moci zde tedy bude větší. Napříč shrnutím, ve kterém jsme proti sobě postavili tvrzení dvou dívek z Gruzie, proti čtyřem dimenzím Hosfteda, nastal čas i na pátou a poslední. V každé, ze čtyřech zmíněných situací můžeme nalézt silné prvky tradicionalismu a pnutí k němu. Tudíž jsme přesvědčeni že se jedná o společnost krátkodobě orientovanou. Bohužel, výsledky šetření nemůžeme s ničím porovnat, neboť Gruzie není na seznamu změřených zemí. Můžeme se tedy jen domnívat.

Citace:

[1] DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0139-7.

[2] HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN isbn80-7367-040-2.

[3] HOFSTEDE, Geert. Cultural dimensions. Geert-hofstede.com [online]. [cit. 2018-11-15]. Dostupné z: geert-hofstede.com

[4] HOFSTEDE, Geert a Gert Jan HOFSTEDE. Kultury a organizace: software lidské mysli : spolupráce mezi kulturami a její důležitost pro přežití. Praha: Linde, 2007. ISBN 978-80-86131-70-2.

[5] HOFSTEDE, Geert. Dimensionalizing Cultures: The Hofstede Model in Context. Scholarworks.gvsu.edu [online]. [cit. 2018-11-15]. Dostupné z: https://scholarworks.gvsu.edu/orpc/vol2/iss1/8/

[6] Kvantitativní výzkum. Wikisofia.cz [online]. [cit. 2018-11-15]. Dostupné z: https://wikisofia.cz/wiki/Kvantitativn%C3%AD_výzkum

[7] LO MONACO, Grégory a Eric BONETTO. Social representations and culture in food studies. Www-sciencedirect-com.infozdroje.czu.cz [online]. 9 October 2018 [cit. 2018-11-15]. Dostupné z: www-sciencedirect-com.infozdroje.czu.cz/science/article/pii/S0963996918308135

Struktura otázek:

1. Jaké stravovací rozdíly jsi zaznamenala mezi Českem a Gruzii?
2. Která česká jídla ti přijdou zvláštní a proč?
3. Jaké gruzínské jídlo ti chybí v Česku?
4. Jak jsou rozděleny role při přípravě hostiny v Gruzii (co dělají ženy a co muži)?
5. Jaký je rozdíl mezi průměrným počtem lidí na hostině v Česku a Gruzii?



Počet shlédnutí: 43