• ve čtvrtek máte na cvičení nárok na zápočet

Lotyšsko je malý stát, který je velice zajímavý, jak z hlediska historického, tak z hlediska sociologického. Jeho historii také ovlivnilo členství v Sovětském bloku, ale původní obyvatelé, rodilí Lotyši, jsou označovány za typický severský národ. Nabízí se tedy otázka, zda si jsou Češi a Lotyši v kultuře podobní nebo jsou zcela odlišní?

Stále více studentů vyjíždí v rámci výměnných pobytů do severských států a dochází ke střetu těchto odlišných kultur, a proto bychom rádi život lotyšských studentů nastínily pro ty, kteří se tam chystají studovat, ať už jen v rámci Erasmu nebo trvale, a třeba jim naše práce pomůže pochopit chování tamních a budou se v této odlišné kultuře cítit lépe.

Práce se zaměřuje na porovnání odlišných kultur pomocí výzkumů G. Hosfeda s důrazem na dimenzi individualismu a kolektivismu. Praktická část práce popisuje hodnoty Lotyšů v rámci této vybrané dimenze a potvrzuje výzkumy provedené týmem G. Hosteda, který lotyšský národ shledává jako individualistický, ale se zachováním hodnot rodiny a blízkých přátel.

otázka (jaký/proč): Jak vnímají lotyšští studenti sebe sama a své sociální okolí?

Cílem práce je zjistit, jak se lotyšští studenti chovají ve vztahu k sobě samému, rodině, přátelům nebo cizím lidem z hlediska pojetí individualismu versus kolektivismu. Hlavními ukazateli byly zvoleny: trávení volného času, vyjadřování svého názoru, vhodné pracovní prostředí a vzájemná kooperace.

Lotyšsko, oficiálně Lotyšská republika, se nachází v severovýchodní Evropě a je jedním ze tří pobaltských států. Sousedící státy jsou Litva na jihu, Bělorusko na jihovýchodě, Rusko na východě a Estonsko na severu.(Knudsen, 2012). Původní obyvatelé Baltové byli ve středověku ohrožováni nájezdy křížových výprav, a poté německými kolonisty. Po většinu historie bylo Lotyšské území pod nadvládou jiných velmocí, až do roku 1918, kdy se stalo nezávislým samostatným státem. Po rozpadu Sovětského svazu, kterého bylo součástí, se Lotyšsko stalo členem např. NATO, EU a přijalo euro jako oficiální měnu (Stranga, 2018).

V polovině dvacátého století začali antropologové zkoumat podobnost nebo odlišnost řešení problémů, které jsou společné pro všechny kultury. Na základě odpovědí zaměstnanců firmy IBM z různých zemí a oblastí, byly vytvořeny 4 základní dimenze kultur podle oblastí, které se zabývají otázkami sociální nerovnosti, vztahem skupiny a jednotlivce, pojetí mužnosti a ženskosti a vnímání nejistoty. Vytvořené dimenze, tedy aspekty měřitelné ve vztahu k jiným kulturám, jsou tyto: vzdálenost moci, kolektivismus a individualismus, feminita a maskulinita, vyhýbání se nejistotě. Každá dimenze se skládá z přímky ohraničené extrémy a každá země (kultura) má své místo na této přímce podle získaného skóru. Ke konci dvacátého století byla přidána další dimenze dlouhodobá a krátkodobá orientace. V roce 2010 Hofstede doplnil šestou dimenzi požitkářství a zdrženlivost.

1. Rozpětí moci (Power distance, PDI) Kulturní dimenze rozpětí moci neboli vzdálenosti moci se vyjadřuje jako míra nerovnosti mezi lidmi, která je v dané společnosti očekávaná a tolerována. „rozsah, v němž méně mocní členové institucí a organizací v dané zemi předpokládají a přijímají skutečnost, že moc je rozdělována nerovně“ (Hofstede, 2007) Ve společnostech s velkou vzdáleností moci lidé respektují nerovnosti postavení a akceptují velkou diferenciaci příjmů. Patří sem zejména asijské země. V zemích s velkou vzdáleností moci mladší generace respektuje starší generaci a nepodporuje se nezávislé chování u dětí. Ve škole nepanuje rovnost mezi studentem a vyučujícím. Obecně lze říci, že v zemích s velkou vzdáleností moci je moc považována za základní společenský fakt. Naopak ve společnosti s malou vzdáleností moci je kladen důraz na rovnost mezi lidmi. Rozdíly v platech nejsou tak velké a společnost nerovnost posuzuje jako nespravedlivou. Patří sem zejména země německy mluvící, Velké Británie a země severní Evropy. S dětmi se zachází jako rovny s dospělými a důsledkem je osobní nezávislost. Ve škole studenti aktivně zasahují do výuky a snaží se diskutovat s vyučujícím.

2. Individualsmus – kolektivismus (Individualism, IND) V dimenzi kolektivismus a individualismus tvoří protipóly a extrémy plně kolektivistické (nulové skóre) a plně individuální společnosti (maximální skóre). V kolektivistických společnostech je zájem skupiny důležitější než zájem jednotlivce. Děti jsou v tomto duchu od malička vychovávány a díky pocitu sounáležitosti cítí bezpečí, který kompenzují svou věrností skupině. Jsou zde významná hesla jako výcvik, dobré pracovní prostředí nebo možnost uplatnění svých dovedností. Většina společností je spíše toho zaměření. V individualistických společnost se každý jedinec snaží v životě prosadit sám za sebe a jeho zájem se rozšiřuje maximálně na nejbližší (nukleární) rodinu. Důležité jsou pro ně faktory, jako například osobní život, volnost nebo výzvy. V současné době, jsou nejvíce individuální anglicky mluvící země a nejvíce kolektivistické jsou země Střední Ameriky a Blízkého východu. Lotyšsko se skórem 70 se jeví jako velice individualistická země.

3. Vyhýbání se nejistotě (Uncertainty avoidance, UAI) Dimenze vyhýbání se nejistotě je definována podle Geerta Hofsteda jako „stupeň, v němž se příslušníci dané kultury cítí ohroženi nejistotou nebo neznámými situacemi“ (Hofstede, 2007). Pro společnosti s vysokým indexem vyhýbání se nejistotě je charakteristické, že lidé vnímají nejistotu jako stálou hrozbu, s kterou se musejí vypořádat. Tyto lidé pociťují větší stres a úzkost. Studenti předpokládají, že vyučující zná odpovědi na všechno a preferují strukturovanou výuku s jasně formulovaným zadáním. Naopak v zemích s nízkým indexem vyhýbání se nejistotě lidé vnímají nejistotu jako součást života a nepředvídatelnost situací přijímají s větším klidem a nadhledem. Lidé v této společnosti nepodléhají přílišnému stresu. Země s vysokým indexem vyhýbání se nejistotě považujeme zejména země Latinské Ameriky, románských zemí v Evropě a dále například Japonsko či Jižní Korea. Naopak asijské země, země severní Evropy anebo také anglicky mluvící země považujeme za kultury s nízkým indexem vyhýbání se nejistotě.

4. Maskulinita – feminita (Masculinity versus Femininity, MAS) „V maskulinních společnostech jsou sociální rodové role jasně odlišeny, tj. od mužů se očekává, že budou průbojní, drsní a budou se zaměřovat na materiální úspěch, zatímco od žen se očekává, že budou spíše mírné, jemné a orientované na kvalitu života; ve femininních společnostech se rodové role překrývají, tj. od mužů i žen se očekává, že budou nenároční, jemní a orientovaní na kvalitu života.“ (Hofstede, 2007) V maskulinní kultuře se očekává, že student bude vynikat, být nejlepší v konkurenčním prostředí. Selhání ve škole je neakceptovatelné. Naopak studenti ve feminin společnosti tolerují průměrného studenta. Charakteristické pro maskulinní společnosti v problematice zaměstnání je, že výběr povolání je dán předpokládanou možností postupu, naopak ve femininních zemích se výběr povolání upřednostňuje podle zájmu jedince v daném oboru. Za maskulinní země se považuje Slovensko, Japonsko. Za femininní země se považují země severní Evropy.

5. Dlouhodobá a krátkodobá orientace (Long-term versus short-term orientation, LTO) „Dlouhodobá orientace spočívá v pěstování ctností zaměřených na budoucí odměny, zejména vytrvalosti a šetrnosti. Na opačném pólu krátkodobá orientace spočívá v pěstování ctností týkajících se minulosti a současnosti, zejména úcty k tradicím, zachovávání „tváře“ a plnění společenských závazků.“ (Hofstede, 2007) Lidé ve společnosti s dlouhodobou orientací vnímají cíle v delším časovém horizontu. Lidé v této společnosti jsou ukáznění a vyvijejí dlouhodobé úsilí s vědomím, že úspěchy se dostaví později. Lidé ve společnosti s krátkodobou orientací vynakládají své úsilí s cílem okamžitého úspěchu. Země s dlouhodobou orientací jsou považovány zejména země: Čína, Japonsko, Vietnam a například Jižní Korea. Naopak země krátkodobé orientace jsou zejména Velká Británie a další anglicky mluvící země (Hofstede, 2007).

Kvantitativní výzkum lze označit také jako tradiční či empiricko-analytický výzkum. Hlavním zaměřením je v tomto případě vztah mezi dvěma a více proměnnýmii. Pokud existuje teorie, lze z ní odvodit hypotézu a právě testování takových hypotéz je základem kvantitativního výzkumu.(Disman, 2000) Jednoduše řešeno, jsou testovány jednotlivé hypotézy a vztahy jeden po druhém.

Kvalitativní výzkum je možné označit jakožto výzkum konstruktivistický či reflexivní. Nápříklad Dismam o kvalitaticním výzkumu mluví jako o nepočetním šetření a následné interpretaci sociální reality. Při provádění kvalitativného výzkumu se zkoumající zaměřuje na důkladné a komplexní poznání daného sociálního jevu, události popřípadě fenoménu. Svoje poznání se takový výzkumník snaží promítnou do ucelénho obrazu daného problému, snaží se porozumět lidské logice v daných situacích a především na základě důkladného poznání lidksé reakce také interpretovat. (Disman, 2000) Výstupem kvalitativního výzkumu jsou tak teorie, které lze následně kvantitativně ověřovat.

Podle měření G. Hofsteda jsou Lotyši velice individualistickou zemí s důrazem na nejbližší rodinu, kde jsou členové v pravidelném kontaktu, ale také respektují navzájem svůj prostor. Děti jsou vedeny k zodpovědnosti za své činy a brzy dospívají. Lotyši se vyjadřují bez nadsázky nebo podhodnocení a nestarají se o život druhých, pokud se jich to přímo netýká- řídí se heslem „co děláš a jak to děláš je jen tvoje věc“. (Hofstede Insights, 2017)

Otázky, pro námi dotazované respondenty, byly sestaveny na základě otázek testování společnosti IBM. Otázky společnosti IBM byly zaměřeny jen na pracovní cíle, tedy naše otázky byly rozšířeny ještě o oblast vnímání rodiny a přátel.

Otázky byly položeny studentovi, který nyní pobývá v Lotyšsku v rámci Erasmu a rodilé Lotyšce.

Odpovědi obou dotázaných si jsou hodně podobné. Jak on - externí pozorovatel vybrané kultury, tak ona - vychovávaná v dané kultuře, se v odpovědích shodují na tom, že:

• Volný čas tráví Lotyši většinou sami nebo se svými nejbližšími přáteli nebo rodinou. Také, ale mají smysl pro povinnost k tradici, tedy společenské akce (např. univerzitní ples) jsou pro ně samozřejmostí.
• Svůj odlišný názor jsou schopni a ochotni vyjádřit, ale vždy se snaží kooperovat a udržet soudružnost skupiny.
• Vyhledávají práce kreativní, protože jim zajišťují osobní rozvoj a kariérní růst. Proto také prý studují na univerzitách a často odchází studovat například do Anglie nebo Irska.
• Pro Lotyše (i Lotyšky) je velice důležitá rodina. V Lotyšsku prý není nic výjimečného být ve dvaceti letech ženatý/ vdaná a mít 2 děti (např. dotazovaná Lotyška má ve 23 letech manžela a s ním 3 děti).
• Lotyši jsou velice kooperativní a otevřený národ. Snaží se pomoci komu mohou nebo mu alespoň vyjít vstříc. Tento jev je znatelný už ve skladbě obyvatelstva Lotyšska - přibližně 30 % obyvatelů jsou Rusové, a ač není ruština oficiálním jazykem, mnoho Lotyšů se tento jazyk učí.

Odlišné odpovědi jsme získali v problematice pracovního prostředí. Dotázaný student si myslí, že je pro Lotyše důležité dobré materiální i sociální zázemí, ale dotázaná Lotyška odpověděla, že je pro ni důležité hlavně materiální a fyzické zázemí. Tento rozdíl je však dán individualitou každé osobnosti, tedy je nevhodné tento názor vztahovat na celou kulturu.

Získané odpovědi od respondentů a výsledky šetření G. Hofsteda se prakticky shodují. Lotyši jsou národ kladoucí důraz na vlastní osobnost (tráví čas spíše individuálně, vyjadřují svůj odlišný názor, záleží jim na kvalitě pracovního prostředí z hlediska osobního rozvoje atd.), ale s ochotou kooperovat a pomoci ostatním. Také je pro ně velice důležitá rodina, a tento fakt posouvá Lotyše na přímce „individualismus - kolektivismus“ od čistě individualistické orientace. Jejich sklony ke spolupráci a vnímání důležitosti skupiny by se daly diskutovat a podrobit dalšímu výzkumu, jelikož Lotyšsko, také jako ČR, bylo členem Sovětského svazu a v dnešní době tvoří Lotyši ve své zemi něco kolem 60 % z celkového počtu obyvatelstva.

V porovnání s Českou kulturou se nám tedy mohou lotyšští studenti zdát velmi individualističtí a až příliš zaměření na svou rodinu, ale naopak velmi ochotní pomoci i cizincům. Na tyto odlišnosti bychom měli myslet, když se s Lotyši setkáme, a naše vzájemné vztahy budou o to snažší a přátelštější.

HOFSTEDE, G. Kultury a organizace. 1st ed. 2007. ISBN 80-86131-70-X.

Harboe Knudsen, I. (2012). Lithuania: An Overview. In New Lithuania in Old Hands: Effects and Outcomes of EUropeanization in Rural Lithuania (pp. Ix-X). Anthem Press. doi:10.7135/UPO9780857289360.001

Aivars Stranga, Romuald J. Misiunas and Others. 2018. Encyclopædia Britannica. Latvia. [Online] Encyclopædia Britannica, inc., 22. 11 2018. [Citace: 28. 11 2018.] https://www.britannica.com/place/Latvia.

Hofstede, Insights. 2017. Hofstede Insights. Country comparison. [Online] Hofstede Insights, 2017. [Citace: 27. 11 2018.] https://www.hofstede-insights.com/country-comparison/latvia/.

DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum, 2000. 374 s. ISBN 8024601397

Otázky pro respondenty:

1) Myslíš si, že lotyšští studenti tráví volný čas raději sami nebo ve společnosti (přátel, rodiny apod.)?

2) Myslíš si, že jsou lotyšští studenti ochotni a schopni vyjádřit svůj odlišný názor od skupiny (pracovní, přátel apod.)?

3) Myslíš si, že je pro lotyšské studenty důležitější dobré pracovní/ studijní prostředí z hlediska materiálních a fyzických předpokladů (technologie, světlé prostředí atd.) nebo z hlediska sociálního (přátelské, vlídné atd.)?

4) Myslíš si, že lotyšští studenti vyhledávají spíše práce kreativní, kde se mohou rozvíjet nebo jednoduché, kde mají řešení a výkon práce přesně daný?

5) Myslíš si, že lotyšští studenti upřednostňují kariéru nebo rodinný život?

6) Myslíš si, že lotyšští studenti raději kooperují nebo zpracovávají zadané úkoly samostatně a snaží se mezi sebou soupeřit?



Počet shlédnutí: 40