"Jsem Žid: Jak a v čem se liším od ostatních (a v čem jsem stejný/á)?"

Natálie Haspeklová, Karolína Ševelová

Judaismus (hebrejsky jahadut) je jedno ze světově rozšířených monoteistických náboženství, které sdílí společný základ s křesťanstvím a islámem – víru v jednoho Boha a tradici hebrejské bible (Tenach). Navzdory vnitřní rozmanitosti je judaismus spojen důrazem na posvátné texty, především na Tóru, která představuje ústřední prvek židovské náboženské identity. Na rozdíl od křesťanství, jež staví do popředí pravověrnost (ortodoxii), je judaismus, podobně jako islám, založen především na náboženském právu a dodržování jeho příkazů (micvot). Identita židovského lidu je budována na příslušnosti k lidu Izraele, vyvolenému Bohem a vázanému smlouvou, která přináší nejen boží zaslíbení, ale i povinnost dodržovat boží zákony. Díky silnému důrazu na příslušnost k židovské pospolitosti, která si udržela etnickou a kulturní uzavřenost, se v judaismu v zásadě nerozlišuje mezi náboženskými a světskými aspekty židovství, čímž vytváří jednotný a soudržný systém hodnot a pravidel. ¹⁾

Termín mesiáš původně označoval „spasitele“ či „pomazaného“ krále, vyvoleného k vládě nad Izraelem. Postupem času tento pojem získal nový význam, který v judaismu představuje budoucího vůdce, jenž přinese spásu Izraeli, osvobodí jej od nepřátel a zahájí zlatý věk izraelského národa. Tento očekávaný věk je spojen s představou prosperity, globální harmonie a míru, kdy se všichni Židé navrátí do Země zaslíbené. Podle tradice budou příchod mesiáše předcházet dramatické události – přírodní katastrofy, zatmění slunce, povodně či zemětřesení. Současně s nástupem zlatého věku nastane soudný den, kdy budou spravedliví odměněni a nespravedliví potrestáni. V historii se objevilo několik osobností, které byly považovány za mesiáše, přičemž nejvýznamněji mezi nimi figuruje Ježíš Kristus. ²⁾

V židovské tradici se náboženská příslušnost dítěte odvozuje od matky – dítě narozené židovské matce je považováno za Žida. Tradiční pro židovství je obřízka, která je vykonávaná osmý den po narození chlapce, je symbolickým obřadem, jehož přesný průběh se může lišit v závislosti na příslušnosti k jednotlivým židovským komunitám. Zatímco tradičně obřízku prováděl otec, dnes ji obvykle provádí lékař za přítomnosti duchovního. Součástí obřadu je i pojmenování chlapce, zatímco dívky dostávají jméno během první soboty po narození v synagoze. Ve 13 letech se chlapec stává Bar Micva (syn přikázání) a stává se tak nábožensky dospělým. Tímto milníkem přijímá povinnost dodržovat náboženské předpisy. Obřad se koná první sobotu po jeho narozeninách, kdy je chlapec v synagoze vyzván k předčítání z Tóry. U dívek nastává náboženská dospělost o rok dříve, při obřadu zvaném Bat Micva, který se koná v jejich 12 letech. Svatba je v judaismu vnímána jako posvátný akt, který dává naději na pokračování židovského národa. Obřad tradičně začíná podpisem manželské smlouvy, kde jsou uvedeny povinnosti manželů, věno a podmínky rozvodu. Novomanželé během svatby stojí pod baldachýnem (chupa), symbolizujícím jejich budoucí domov, a rozšlápnutím sklenice si připomínají zničení jeruzalémského chrámu. Společně se také napijí vína jako symbol sdílené budoucnosti. V židovském pohřebním obřadu je mrtvý položen na zem, kolem něhož blízcí tiše rozjímají. Tělo je oblečeno do prostého oděvu, čímž se zdůrazňuje rovnost všech lidí před smrtí a nezávislost na pozemském majetku.³⁾

Košer strava představuje způsob stravování, který odpovídá židovským náboženským předpisům. Termín „košer“, znamenající vhodný nebo rituálně způsobilý, vychází z pokynů uvedených v Tóře. Na rozdíl od běžných dietních omezení není košer strava zaměřena na zdravotní aspekty, ale řídí se výhradně náboženskými zákony. Jsou přesně definovány požadavky na výběr potravin, přičemž jsou určeny konkrétní druhy povolených a zakázaných zvířat, ptáků a ryb. Košer zvířata musí například mít zcela rozdělená kopyta a být přežvýkavci. Součástí košer zásad je i zákaz míchání masných a mléčných produktů, což vyžaduje důslednou kontrolu všech ingrediencí. Rituální porážka košer zvířat zahrnuje postupy, které minimalizují bolest a zajišťují důkladné odkrvácení masa. Zakázána je konzumace určitých živočichů, jako jsou plazi, obojživelníci, měkkýši, korýši a některé ryby. Ovoce a zelenina jsou obecně povoleny, avšak před konzumací je třeba ověřit jejich čistotu, zejména kontrolou přítomnosti hmyzu. Klíčovým rozdílem oproti tradiční evropské kuchyni je zákaz vepřového masa, protože vepř je podle židovských předpisů považován za nečistý.⁴⁾

Šabat, poslední ze sedmi dnů stvoření světa, představuje den odpočinku, který začíná v pátek západem slunce a končí sobotní večer obřadem zvaným Havdala, po východu prvních hvězd. Tento den připomíná odpočinek Hospodina po stvoření světa a je základem pro týdenní cyklus, kdy neděle je označována jako „den první“ (jom rišon). Základem Šabatu je šest dní práce a sedmý den odpočinku, bez jakéhokoli zásahu do světa, který byl stvořený jako dokonalý. Z tohoto důvodu Židé o Šabatu nesmějí vykonávat 39 typů činností označovaných jako práce – například zapalovat oheň, rozsvítit světla, vařit, nebo používat technologie. Tyto zákazy nesouvisí s fyzickou náročností, ale s jakýmkoli zásahem do světa, jako je rozdělání ohně, které symbolizuje dominanci nad přírodou. Příprava na Šabat zahrnuje předem připravené jídlo, slavnostní oblečení a očistu. Páteční večer začíná modlitbou kiduš, kdy se nad pohárem vína pronáší požehnání. Stolování je nedílnou součástí Šabatu, kdy zákon přikazuje společné slavnostní jídlo třikrát během dne. Dopoledne je věnováno modlitbám v synagoze a celý den je zaměřen na upevňování rodinných vztahů. Šabat končí obřadem Havdala, který symbolicky odděluje sváteční den od běžného týdne. Židé se u svíčky se dvěma knoty loučí se Šabatem a od té chvíle je opět povoleno rozdělávat oheň.⁵⁾

Synagoga je hlavním centrem židovské komunity, kde se odehrávají modlitby, studium, vzdělávání a charitativní aktivity. Kromě náboženských funkcí plní také roli společenského centra, kde se setkávají členové komunity a diskutují o důležitých záležitostech. Slouží i jako místo pro výuku, kde se děti a dospělí učí o náboženství a posvátných textech. Charitativní činnost synagogy zahrnuje pomoc chudým a potřebným. V ortodoxních synagogách jsou ženy a muži odděleni, zatímco v reformních mohou sedět společně. Návštěvníci z jiných náboženství jsou vítáni, pokud respektují pravidla a tradice tohoto posvátného prostoru. ⁶⁾

Tato práce byla zpracována kvalitativním výzkumem, který umožňuje hlubší poznání a pochopení zkoumaného tématu. Předností kvalitativního výzkumu je získání podrobných dat o zkoumané skupině a možnou okamžitou reakcí na změny v terénu. Jeho výhodou je i zkoumání jevů v přirozeném prostředí a pochopení souvislostí. Kvalitativní výzkum se umí dobře přizpůsobit místním situacím a podmínkám. Nevýhodou tohoto typu výzkumu je náchylnost k ovlivnění výsledků osobními preferencemi badatele, obtížná generalizace výsledků na širší populaci a časová náročnost.⁷⁾

Narátoři byli kontaktováni skrze židovské obce a organizace sdružující českou židovskou populaci pomocí e-mailu. Hlavní metodou sběru dat byly polostrukturované rozhovory, které probíhaly formou osobního setkání.

V odpovědích respondentů se ukazuje, jak různě může náboženství ovlivnit život jednotlivých lidí. Judaismus se vyznačuje bohatými tradicemi a hluboce zakořeněnými zvyky, které odrážejí tisíciletou historii a náboženskou hloubku židovského národa. Židovská komunita v České republice je však velmi sekulární, a proto není obvyklé přesně dodržovat tradice a zvyky podle náboženských nařízení. Ačkoliv si čeští Židé uvědomují, kdy a jaký svátek je, co připomíná a jakým způsobem by měl být oslavován, dodržují jen povrchové tradice, které nejsou časově organizačně náročné.

Zmíněnou skutečnost dokládají respondenti, kteří popisují svůj přístup k židovským tradicím následovně: „…svátky dodržujeme samozřejmě všechny. Košer doma nedržíme, jíme všechno, co nás napadne, ale víme, že prostě ty základy známe, ty pravidla umíme, víme, jak se to má dodržovat a jaksi zcela vědomě to nedodržujeme,“ popisuje Tomáš.

Podobně se vyjádřila Petra: „Spíš se od nich odkláníme. Je to takový, jako spíš připomenutí, že ten svátek je, ale ne nějak moc jako do hloubky. Asi vlastně dodržujeme jako nějaký takový ty velmi základní jako věci kolem Chanuky a vnímám, kdy je kterej svátek, ale to je tak všecko.„

Výpovědi naznačují, že tradice a zvyky jsou židovskou komunitou v České republice vnímány především jako symbolický způsob udržování vztahu ke své identitě než jako náboženská povinnost.

Záznamy odpovědí ukazují, že pro některé židovské jedince není návštěva synagogy součástí každodenního náboženského života, ale spíše příležitostnými návštěvami, které jsou spojené s kulturními nebo komunitními akcemi. Například Petra uvedla, že synagogu navštěvuje spíše kvůli její atmosféře, než kvůli náboženským obřadům: „Navštívím synagogu jako hezký místo. Mám pocit, že tam je nějaká atmosféra, ale ne jako nábožensky, že bych chodila do synagogy. to ne.“ Podobně Šimon popisuje svou návštěvu synagogy jako „zajímavej zážitek“, který má něco transcendentálního“, ale nevyhledává ji pravidelně.

Pro některé respondenty může být návštěva synagogy spojena s pocity nepohodlí, zejména kvůli nedostatečné znalosti modlitebních procedur. Tuto zkušenost popisuje i Šimon, když říká: „Navštěvuju ji tak jednou ročně, dvakrát ročně a cítím se tam nesvůj, protože neumím číst hebrejsky a neznám ty pod postupy modlitební.“ Podobné pocity uvádějí i další respondenti, kteří zmiňují, že se cítí lépe v reformních nebo liberálních synagogách, než v ortodoxních. Hana například zdůrazňuje, že v reformní synagoze se cítí pohodlněji, zatímco v ortodoxní se necítí dobře: „Když jsem byla třeba na Šabatu v pražské obci, tak tam to bylo na mě příliš ortodoxní a necítila jsem se tam dobře.“

Zároveň však synagoga jako kulturní a komunitní centrum má pro některé respondenty významnou roli. Petra, i když se nezúčastňuje pravidelných bohoslužeb, navštěvuje synagogu při kulturních akcích jako jsou koncerty. Podobně Daniel uvádí, že do synagogy chodí především na sváteční akce a že je pro něj příjemné vědět, že synagoga je místem, kam se může kdykoliv vrátit: „Je to takový epicentrum tý komunity.“

V některých případech může návštěva synagogy vést k hlubší spirituální zkušenosti. Hana, která dříve nevěřila v modlitbu, začala díky pravidelným návštěvám synagogy cítit potřebu modlit se. Popisuje to takto: „Měla jsem jako pár chvil, kdy se mi to pomalu prolíná i do toho náboženství. Neřekla bych, že jsem věřící, ale spirituální s nádechem judaismu dejme tomu.“

Celkově lze říci, že náboženství a konkrétně judaismus ovlivňují životy jednotlivých lidí různými způsoby. Zatímco někteří respondenti synagogu navštěvují spíše kvůli komunitním a kulturním důvodům, jiní zažívají silné spirituální zážitky, které je vedou k větší účasti na náboženských aktivitách.

Kulturní a komunitní akce jsou tedy nedílnou součástí života židovské komunity. Tyto události mají především společenský charakter, nikoliv náboženský. Komunitní akce poskytují prostor pro vzájemné setkávání, povídání a budování přátelských vztahů. Hlavní motivací účastníků je právě pocit pospolitosti a sounáležitosti k určité skupině lidí, která má společný původ a historii. Jak popisuje Daniel: „…Je fajn, ty lidi je vidět, připomenout si, že prostě furt žijou a že je vídám a furt se s nima bavím.“

Naproti tomu někteří popisují určitý pocit tlaku ve chvíli, kdy se účastní komunitní akce, ale neúčastní se náboženského setkání, které této akci předchází. Tuto zkušenost popisuje respondentka Petra: „Docela ráda bych chodila, nebo občas jdu s kamarádkou na šábesovou večeři, ale zase mi je trapný, protože většina těch lidí jde předtím do tý synagogy a pak mně je blbý jít si tam jenom najíst… .“ Je patrné, že jsou tací, kteří získávají větší prožitek právě ze samotné pospolitosti než ze setkání s náboženským charakterem.

Židovská komunita v České republice, ačkoliv je součástí širší české společnosti, si uchovává několik specifických rysů, které ji odlišují od většinového národa. I když čeští Židé sdílejí stejné geografické a kulturní zázemí, jejich zkušenosti, mentalita a pohled na svět se vyznačují určitými odlišnostmi, které vycházejí z jejich historické zkušenosti a náboženských hodnot.

Jedním z charakteristických rysů židovské identity je silné pouto mezi členy komunity. Tento pocit soudržnosti je často pociťován intuitivně, i mezi lidmi, kteří se osobně neznají. Tento typ společenství se od většinové české společnosti liší v tom, že Židé jsou schopni rychle rozpoznat jiného člena komunity podle fyziognomických znaků nebo specifických zvyků, jako jsou jídlo a způsob oblékání. Jak uvádí respondentka Petra: „Vnímám tam hodně to jídlo a takový ty zvyky taky určitou tíhu jako. Samozřejmě i nějakej styl oblíkání, nějakej styl výchovy dětí.“ Tento silný vnitřní pocit komunity pomáhá udržovat židovskou identitu i v prostředí, které není výhradně židovské.

Dalším významným rozdílem je způsob výchovy dětí. Zatímco tradiční česká výchova bývá více zaměřena na poslušnost a přizpůsobení se autoritám, židovská výchova klade důraz na samostatné myšlení, diskutování a kritické přemýšlení o různých tématech. Respondent Jonathan to popisuje takto: „Židovské vzdělání nebo ta židovská výchova rozhodně není méně ambiciózní, ale není tam takový ten prvek té jakési servility k těm autoritám.“ Tento přístup k výchově se odlišuje od běžného českého modelu, který často klade důraz na bezproblémové přijetí autoritativních postojů, jako je tomu v případě učitelů nebo rodičů.

Židovská komunita se také vyznačuje vyšší citlivostí vůči globálním konfliktům a sociálním problémům. Historická zkušenost, zejména genocida holocaustu, formuje postoj Židů k násilí a nespravedlnosti ve světě. Vnímání těchto konfliktů je více osobní a citlivé, protože Židé jsou často schopni se s těmito událostmi spojit a představit si, jak by se konflikt mohl dotknout jich samotných. Jak uvádí Daniel: „To, že se člověka dotýká nějakej současnej konflikt, dává tomu člověku takovou větší citlivost pro konflikt obecně.“ Tento postoj je důsledkem nejen historických traumat, ale i silného smyslu pro solidaritu, který v komunitě panuje.

Nakonec, důraz na rodinu a komunitu je dalším důležitým prvkem, který odlišuje židovskou kulturu od české. Pro Židy je společné setkávání rodin a přátel, často spojené s jídlem, nezbytnou součástí každodenního života. Tento důraz na rodinné vztahy vychází z historických zkušeností, kdy byly židovské rodiny často rozděleny, což učinilo potřebu posilovat rodinné vazby a pravidelně se setkávat klíčovým aspektem židovské identity. Jak to vyjadřuje respondentka Petra: „Já tam vnímám ještě takovej ten důraz na tu rodinu, takový to jako to společenství, že ta rodina má bejt velká, držet po sobě a vídat se.“ Tento prvek komunitního života, který se může zdát pro židovskou populaci přirozený, je v kontrastu s více individualistickým přístupem, který je typický pro většinovou českou společnost.

Celkově lze říci, že židovská komunita v České republice vykazuje kulturní a psychologické odlišnosti, které pramení z její historické zkušenosti a náboženských hodnot. Tyto odlišnosti jsou nejen odrazem specifických výchovných metod a hodnot, ale i reakcí na historické zkušenosti, které formují židovskou identitu a její vztah k širší společnosti.

Židovství není pouze otázkou víry, ale i identity, tradic a kulturního dědictví, jež tvoří silnou vazbu mezi jednotlivci a jejich komunitou. Právě komunita, a především tedy její sounáležitost, je jednoznačně velmi důležitým prvkem. Zajímavé zjištění je otevřenost této komunity. Ačkoliv je silně semknutá, je přijímána různorodost jednotlivců, bez ohledu na to, zda dodržují veškerá pravidla, či nikoliv.

Vzhledem k silnému ateismu v České republice , a tedy k omezenější možnosti setkat se s věřícím člověkem, je role náboženství ve společnosti mnohdy opomíjena, ba dokonce zamítána. Rozhovory s respondenty však vznesly otázky, které je důležité mít na paměti. Náboženství nelze zjednodušit na pouhá pravidla a víru. Je to také systém hodnot, přesvědčení, historie a vztahů, který poskytuje nejen silný pocit sounáležitosti, ale také sílu jedince v komunitě.

Seminární práce se zabývá náboženskou identitou a kulturními specifiky židovské komunity v České republice. V úvodu této práce je vysvětlen pojem judaismus a jeho hlavní specifika. Ve stručnosti jsou zmíněny základní společné a rozdílné rysy židovství, křesťanství a islámu.

Na základě odpovědí respondentů je zřejmé, že náboženství ovlivňuje jejich životy různými způsoby. Židovství se ve své podstatě vyznačuje hluboce zakořeněnými tradicemi a zvyky, avšak v českém prostředí je častěji vnímáno spíše jako symbolická součást identity než jako striktní náboženská povinnost. Mnozí respondenti přiznávají, že sice znají základy náboženských pravidel a svátků, ale praktikují je jen povrchně a vědomě se odklánějí od jejich přesného dodržování.

Návštěva synagogy zaujímá specifické místo – pro některé jedince představuje příležitost k setkávání s komunitou a kulturním zážitkům, zatímco pro jiné má hlubší spirituální význam. Respondenti taktéž zmiňují, že se v reformních nebo liberálních synagogách cítí komfortněji než v ortodoxních.

Kulturní a komunitní akce hrají v životě židovské komunity významnou roli, protože poskytují prostor pro upevňování vztahů a posilování pocitu sounáležitosti. Tyto události jsou především společenského charakteru a nabízejí příležitost k setkávání s ostatními členy komunity. Respondenti především zdůrazňují, že hlavní motivací k účasti na těchto akcích není náboženský charakter, ale spíše potřeba udržovat kontakt s komunitou a podporovat vzájemné vztahy.

Práce rovněž poukázala na rozdíly mezi židovskou komunitou a většinovou českou společností. Silné pouto komunity, výchova dětí založená na samostatném myšlení, diskutování a kritickém přemýšlení o různých tématech, silné vazby k historii, z nichž pramení jistá citlivost k současným globálním a sociálním problémům, a nakonec důraz na rodinné a sociální vazby, tvoří další významné rysy židovské identity, které ji odlišují od majority.

Velmi zajímavým poznatkem, který z rozhovorů vyplývá je, jak široce lze vnímat židovství, a jak důležitá je otevřenost vůči jiným tradicím a kulturám. Je nutné si uvědomit, že náboženství mimo jiné poskytuje silný pocit sounáležitosti a síly, který se projevuje nejen v osobní víře jednotlivce, ale i ve společenství, jež vzniká mezi lidmi sdílejícími stejné hodnoty. Ačkoliv židovství v České republice představuje menšinovou komunitu, její vliv na společenský a kulturní život zůstává nezanedbatelný.



Počet shlédnutí: 41