Hinduismus z antropologického pohledu

Hinduismus není jedno náboženství. Je to civilizační ekosystém, který zahrnuje:

• tisíce bohů,
• stovky rituálních tradic,
• stovky regionálních kultů,
• desítky jazykových oblastí,
• více než miliardu věřících — a žádného zakladatele.

Unikátnost hinduismu spočívá v tom, že se nikdy nestal jednotnou vírou. „Hinduismus“ jako celek je vlastně *vynález 18.–19. století*, kdy britští orientalisté hledali jednotící nálepku pro obrovskou kulturní pestrost indického subkontinentu. Paradoxem dějin je, že tento evropský konstrukt dnes nadšeně přejímají indičtí nacionalisté, protože z něj činí jednotící prvek moderní Indie.

Hinduismus je možné chápat jako:

• mýtický archiv,
• rituální ekonomii dobra a zla (V normální ekonomii jde o: zisk / ztrátu, investici / návratnost, dluh / splátky. V hinduismu funguje úplně stejná logika, jen se neobchoduje s penězi, ale s karmou. Je to sociální a kulturní rovina - lidé mohou s karmou pracovat, lze ji ovlivnit rituály, poutěmi, oběťmi, almužnami, mantrami, půsty.),
• morální fyziku karmy a odměny (To je kosmologická rovina. „Morální fyzika“ znamená: Karma funguje jako přírodní zákon, podobný gravitaci. Není potřeba Bůh, který by trestal — vesmír to „udělá sám“. Dobro → pozitivní následek. Zlo → negativní následek. Nejde to obejít, podplatit ani přelstít. Je to univerzální, automatické, nezávislé na rituálu.),
• sociální řád kast a varna,
• kosmologii, kde *všechno je božské*.

Harappská (indusko-harappská) civilizace: prehistorická matrice hinduismu

Hinduismus nevznikl ve vzduchoprázdnu. Jeho nejstarší vrstvy sahají do Indusko-harappské civilizace (3300–1300 př. n. l.), městské kultury, která vynikala urbanismem, obchodem a rituální čistotou. Archeologické nálezy ukazují:

• proto šivaismus: pečeť „Pashupati“ (muž v józe, obklopený zvířaty) → možná předchůdce Šivy;
• rituální očistné nádrže (Velká lázeň v Mohendžo-daru) → zárodek konceptu rituální čistoty / nečistoty;
• symboly Matky bohyně → velmi raná forma pozdější šaktistické tradice;
• posvátný býk → předchůdce uctívání Nandiho (Šivův doprovod) i dnešní posvátnosti krav;
• žádná viditelná královská ideologie → spíše rituálně založený společenský řád.

Indusko-harappská kultura neznala sanskrt, védy ani kastovní systém – ale položila rituální, symbolické a ekologické základy, které pozdější védská kultura absorbovala a reinterpretovala.

Hinduismus je na povrchu polyteistický: existují tisíce bohů, stovky avatárů, nespočet lokálních božstev.

Ale v hloubce je skrytý monoteismus:

• Brahman = Jediná kosmická skutečnost.
• Všichni bohové = jeho projevy.
• „Ty jsi to“ (tat tvam asi) – člověk a absolutno nejsou odděleni.

Důsledky:

• tolerance k různým formám božství,
• pluralita výkladů,
• extrémní kapacita absorbovat lokální kulty (hora, řeka, strom, slon…).

V hinduismu existuje morální fyzika.

• Vše, co uděláš, se vrátí — pokud ne v tomto životě, tak v dalším.
• Smrt není konec, jen přechod.
• Rituály a společenské postavení mají karmickou logiku.

Důsledky:

• společenská stabilita,
  • legitimizace sociálních rozdílů,

* osobní zodpovědnost („co si pokazíš, to si prožiješ příště“).

Jóga není sportovní lekce v legínách. Původně šlo o techniku nahlédnutí minulých životů a zkrocení mysli, aby člověk překročil karmické cykly.

Důsledky:

• propojení těla a duchovna,
• komplexní disciplína,
• velký exportní produkt hindského a hinduistického světa na Západ (v nejrůznějších reformulacích).

Hinduismus se dlouhodobě opírá o varna systém (4 abstraktní společenské třídy):

• Bráhmani – kněží, učenci.
• Kšatrijové – vládci, bojovníci.
• Vaišjové – zemědělci, obchodníci.
• Šúdrové – služebníci.

Mimo systém stojí dalité („nedotknutelní“).

Antropologicky však kastovní systém tvoří tisíce lokálních skupin (játi) – skutečných sociálních jednotek.

Varna = ideál. Játi = realita.

Společně vytvářejí:

• dědičná povolání,
• rituální čistotu/nečistotu,
• manželství uvnitř skupiny,
• hierarchie, které přežily kolonialismus i modernitu.

V hinduismu existuje něco jako „božská trojice“, ale není to úplně totéž jako křesťanská Trojice. V sanskrtu se jí říká:

Trimúrti

= „tři formy“ nejvyšší skutečnosti (Brahmanu)

Tvoří ji tři božstva se třemi kosmickými funkcemi:

1) Brahmá – stvořitel

funkce: tvoří svět
symbol: čtyři tváře (znalost čtyř véd)
Pozn.: paradoxně má velmi málo chrámů; Indové ho příliš neuctívají.

2) Višnu – udržovatel

funkce: zachovává řád světa, dharmu
symbol: modrá barva, lastura, disk
pozn: má mnoho avatárů (Kršna, Ráma…).

3) Šiva – ničitel / transformátor

funkce: ničí iluze, staré světy, aby mohly vzniknout nové symbol: trishula (trojzubec), třetí oko, tygří kůže pozn: velmi populární v jihu Indie a Nepálu.

Trimúrti nejsou „tři různé bytosti“, ale tři kosmické procesy:

vznik (Brahmá)

trvání (Višnu)

zánik / proměna (Šiva)

Je to jako:

programátor → IT support → ten, kdo vypne server, když zamrzne.

Důležité antropologické doplnění

Trimúrti není stálá, závazná, ani univerzální.

V mnoha regionech:

• se Brahmá vůbec neuctívá,
• Šiva má jiné role,
• Višnu je nadřazený a Šiva jen „jeho služebník“ (vaišnavité),

šivaité tvrdí opak (Šiva > Višnu),

šaktismus to celé obrací: nadřazená je Bohyně, protože ona je energie obou.

Hinduismus tedy nemá jednu trojici, ale jednu filozofickou verzi trojice, která se v praxi chová jako stovky regionálních variant.

Proč se tomu přesto říká „Trojice“?

Protože Indové tím chtěli zdůraznit, že:

• všechno božské je ve skutečnosti jedno,
• jen se projevuje třemi funkcemi.

Vrchol: Bhakti hnutí (6.–15. stol.).

Vymezení: proti rituální nadvládě bráhmanů.

Důraz: osobní oddanost Višnuovi / Kršnovi / Rámovi.

Niternost: láska k bohu jako cesta ke spáse.

• Největší přínos: dostupnost spásy i pro nižší kasty.
• Největší šílenost (1): extatické bhakti výstupy, kdy věřící ztráceli vědomí v euforickém tanci.
• Největší šílenost (2): sektářská násilí mezi různými Kršnovými školami (např. kruté spory mezi následovníky Rámánudži a šivaity v Tamilnádu).

Vrchol: starověké kulty Šivy + středověké tamilské texty. Vymezení: proti měkkému a harmonickému višnuismu. Důraz: Šiva jako ničitel iluzí; jóga, meditace, asketismus. Niternost: hledání absolutna skrze popření ega.

* Největší přínos: filozofie nedualismu (advaita), spojení mystiky a asketismu. * Největší šílenost (1): aghorové – asketičtí mniši praktikující meditaci mezi mrtvolami, pojídání lidského masa jako symbol překonání duality čistého/nečistého. * Největší šílenost (2): některé tantrické sexuální rituály, které Evropané 19. století považovali za „tajné orgie k probuzení kundaliní“. (Kundaliní = spící duchovní energie v člověku, která: leží „stočená“ u kořene páteře, může být „probuzená“ pomocí jógy, meditace nebo tantrických praktik, při vzestupu stoupá páteří (sušumnou) skrze energetická centra (čakry), vede k osvícení, extázi nebo jednocení se Šivou. Je to mystický koncept, nikoli fyzická nebo sexuální anatomie. Proč si to lidé občas spojují se sexualitou? Protože: kundaliní je umístěna v oblasti pánve, tantrické tradice pracují se sexuální energií jako s metaforou, některé školy používají sexualitu jako symbol (ne nutně fyzický akt) pro energii života. ALE: kundaliní ≠ pohlaví; kundaliní ≠ vagina. Není v tom etymologická ani anatomická vazba.)

Šivaismus:

„Zbav se falešného já, abys našel pravé božské Já.“

Buddhismus:

„Zbav se falešného já — a zjistíš, že žádné Já není.“

Šivaismus = oloupeš cibuli a uvnitř je jádro (átman–Šiva).

Buddhismus = oloupeš cibuli a zjistíš, že nemá střed (prázdnota).

Vrchol: bengálské tradice, 7.–17. stol.

Vymezení: proti mužskému principu.

Důraz: bohyně jako zdroj veškeré síly (šakti).

Niternost: radikální oddanost Matce.

• Největší přínos: silný ženský rozměr hinduismu.

• Největší šílenost (1): Thugové – kult bohyně Kálí / Déví

– zločinecké bratrstvo, které provádělo rituální vraždy škrcením,

– krev nesměla téct,
– zabíjeli cestovatele na silnicích,
– Britové jej rozbili v 19. století (tzv. „Thuggee suppression“).

• Největší šílenost (2): některé formy krvavých obětí v bentgálských chrámech (kohouti, kozli), často v extrémních počtech.

—

Vrchol: Šankara (8.–9. stol.).

Vymezení: proti sektářství.

Důraz: všechna božstva = projevy Brahmanu.

Niternost: meditace a studium.

* Největší přínos: nejčistší formulace skrytého monoteismu. * Největší šílenost (1): extrémní intelektuální asketismus – poustevníci žijící desítky let v jeskyních, mluvící jednou ročně. * Největší šílenost (2): rituální soutěže o to, kdo vydrží déle v meditaci bez jídla.

Hinduismus je jedna z mála tradic, která posvěcuje přírodu:

* řeky (Ganga, Jamuna) = bohyně, * hory (Himálaj, Arunáčala) = sídla bohů, * stromy (pipala) = živé bytosti, * zvířata = posvátní společníci (kráva, slon, páv).

Tento způsob myšlení umožňuje:

• přirozené ekologické rituály,
• ale i některé nechtěné důsledky (znečištění Gangy, protože „Bohyně to unese“).

Bali je fascinující případ: hinduismus se zde stal systémem předků a kosmické harmonie, bez kastovní dominance a bez indického nacionalismu.

—

Indové jsou doslova „jako psů“ ve východní Africe, jihovýchodní Asii a na ostrovech Indického oceánu.

Východní Afrika (Keňa, Tanzanie):

* chrámy Šivy a Hanumana, * diaspora drží kastovní uzávěry, * silná obchodní komunita.

Mauricius, Réunion, Fidži:

* hinduismus jako identita dělníků přivezených Brity, * synkretismus s lokálními bohy a katolicismem.

Bali:

* jediný masově hinduistický region mimo Indii, * důraz na kosmickou rovnováhu („tri hita karana“), * svět předků a bohů se prolíná skrze tanec, architekturu, každodenní obětní košíčky.

Vaišnavita:

„Stačí oddanost. Kršna se postará.“

Šivaita:

„Znič ego. Šiva udělá zbytek.“

Šaktista:

„Všechno je síla Matky.“

Smarta:

„Všechna božstva jsou stejná. Brahman je jedno.“

Tantrik:

„Cesta vede tam, kde se ostatní bojí jít.“

Reformní hinduista (19.–20. století):

„Vyhoďte pověry. Brahman je filozofie, ne magie.“

Hindský nacionalista:

„Hinduismus je sjednocená civilizace – a Indie musí být jednotná.“

Kasta bráhmana:

„Tradice drží vesmír pohromadě.“

Dalit:

„Tradice drží pohromadě jen některé.“

1. Hinduismus New Age na Západě

• jóga jako lifestyle,
• karma jako psychologická metafora,
• kršnaismus v podobě Hare Krišna.

2. Moderní guruci

• Sádhguru, Osho, Amma – spiritualita jako globální brand,
• kontroverze kolem peněz, manipulace a charismatu.

3. Politický hinduismus (Hindutva)

• náboženství jako státní ideologie,
• tlak na homogenizaci – paradoxně podporuje to, co původně vytvořili Britové: jednotný „hinduismus“.

Hinduismus ukazuje:

• že náboženství nemusí mít zakladatele ani jednotný text,
• že společnost může být organizována podle rituální ekonomie,
• že božství může mít tisíc tváří, ale přesto být jedno,
• že příroda může být plná posvátna,
• že identita může být lokální i panindická zároveň.

Je to civilizace, která:

• přežila říše, kolonialismus i globalizaci,
• přijímá nové bohy a absorbuje staré,
• propojuje kosmos, společnost, tělo i morální zákon.

Hinduismus není náboženství – je to způsob existence.