Pro tento referát jsem si vybrala téma nesoucí název Hlavní mezníky při studiu člověka a společnosti v době středověku, a proto si nejprve si ujasníme, kdy vlastně můžeme hovořit o středověku jako takovém. Tedy, jakými událostmi je toto období ohraničeno. Středověk rozdělujeme podle německého dělení na raný, vrcholný a pozdní, což znamená, že i tento referát bude rozdělen na tři hlavní části, kdy v každé z částí shrneme to nejdůležitější, co se v té době stalo a jak tím mohlo být ovlivněno studium společnosti. Neopomeneme ani hlavní postavy jednotlivých období.

Primárním cílem práce je představit a popsat důležité mezníky při studiu společnosti ve středověkém období. Dílčím cílem pak je vykreslit dobu jako takovou v kontextu světových dějin a vyzdvihnout osobnosti, které se zasloužily o největší pokroky.

Slovem středověk označujeme období mezi koncem antické civilizace a počátkem novověku. Jinými slovy se jedná o období evropských dějin, jehož počátek se datuje do roku 476, kdy došlo k pádu Západořímské říše a za konec této doby nejčastěji považujeme objevení Ameriky Kryštofem Kolumbem roku 1492. Ve středověku došlo k mnoha zásadním změnám. Například se značným způsobem rozšířilo křesťanství v Evropě, což vedlo ke křížovým výpravám do Svaté země.

Za raný středověk považujeme období od 5. století, kdy se pomalu přecházelo z antického starověku, až do století jedenáctého, kdy byl raný středověk vystřídán středověkem vrcholným. Politická mapa Evropy prošla v této době výraznou změnu a základní rysy si drží dodnes. Většina obyvatelstva žila na venkově, což znamenalo převládání zemědělské výroby nad řemeslem. Obdělávání polí však byla náročná práce a výnosy nebyly zdaleka tak vysoké. Bylo zapotřebí zefektivnit systém hospodaření. V 9. století byl vymyšlen tzv. trojpolní systém, kdy pouze jedna třetina pole zůstala ladem, jedna se osévala na jaře a poslední na podzim. Tento systém znamenal v té době velký pokrok. Časem se ale půda stala majetkem vládnoucí vrstvy, rolníci se rázem stali poddanými a v Evropě začali vládnout feudálové.

Feudalismus je nejen pro raný středověk typický a stal se tak pro mnoho odborníků středobodem bádání. Například Marc Bloch se celoživotně věnoval jeho principům, struktuře a postavení nevolníků ve společnosti. Sepsal o tom stěžejní dílo nesoucí název Feudální společnost. Tento systém lenních vztahů mohl fungovat možná i díky tomu, že důraz na vzdělanost byl v tomto období minimální. Středověká společnost byla z velké části negramotná a zaměřovala se převážně na praktickou dovednost, což nahrávalo do karet právě feudálům.

Již za doby římské říše došlo k výraznému rozmachu křesťanství. Od Římanů jej pochytili Germáni a křesťanství se tak šířilo do celého světa. Církevní organizace se rychle rozrůstala o biskupy, arcibiskupy, kteří se shromažďovali na tzv. koncilech, kde projednávali základní otázky církve. I lidé samotní měli o křesťanství zájem. Měnili některé své pohanské zvyklosti, například se konaly hromadné křty. Víra v kouzla a čarodějnictví však přetrvávala. Zprvu vše vypadalo růžově, přesto časem docházelo k neshodám zejména mezi byzantským Východem a latinským Západem. Postupem času došlo k rozdělení křesťanské církve na západní neboli katolickou, jejíž hlavou je papež a na východní pravoslavnou církev, která se podřizovala konstantinopolskému patriarchovi.

Za nejvýznamnější osobnost raného středověku jsem vybrala Karla Velikého, který žil v letech 742 až 814. Je považován nejen za výtečného válečníka, ale i za schopného vládce a zákonodárce.Karel Veliký popisován jako prototyp panovníka, který své vládnutí bral jako Bohem svěřený úkol.¹⁾ Jeho úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat, což s sebou přineslo řadu reforem. Ty měly posílit královskou moc a zároveň sjednotit říši. Za jeho panování dosáhla franská říše největšího rozmachu a později se dokonce stala mocností v západní Evropě. Za tento počin si Karel Veliký roku 800 vysloužil titul císaře a zhruba o 400 let později byl prohlášen kolínským arcibiskupem za svatého.

Za období vrcholného středověku se nejčastěji považuje ta část evropských dějin, při které došlo k největšímu rozkvětu středověké společnosti. Pokud budeme mluvit v číslech, jedná se o dobu mezi jedenáctým až třináctým stoletím. V těchto letech prudce stoupla životní úroveň lidstva, neboť se zvýšil počet obyvatel, zakládala se středověká města a vznikaly nové osady. Více obyvatel však znamenalo i více problémů. Vrcholný středověk byl poznamenaný morovou epidemií, hladomorem i velkým množstvím válek a konfliktů. Aneb jak se říká, každá mince má dvě strany.

Naštěstí převládaly ryze pozitivní změny. Vyvíjely se nové zemědělské technologie, zakládaly se první univerzity nebo třeba nové církevní řády. Změny se nevyhnuly ani kultuře. Na počátku středověku převládala kultura románská, kterou však brzy nahradilo období gotiky. Pro společnost žijící ve vrcholném středověku, je typické její hierarchické uspořádání, tzv. učení o trojím lidu. Jinými slovy se lidé dělili do tří hlavních skupin (duchovenstvo, šlechta a poddaní). I přes toto dělení lidstva, zůstává základem společnosti rodina. Významnou roli v ní hraje především muž coby ochránce a živitel

Jak už jsem v začátku nastínila, počet obyvatel se v období vrcholného středověku rapidně zvyšoval a spolu s ním i životní úroveň. Zemědělská výroba však byla nedostačující, chyběly základní potraviny, a proto bylo zapotřebí získat další ornou půdu. To vše vedlo ve 12. a 13. století k osidlování nových území, což značně pozměnilo ráz tehdejší krajiny. Tomuto jevu říkáme velká kolonizace.

Městský život se postupně obnovoval. Vesničané se houfně stěhovali do měst, kde se lidé více než zemědělství začali věnovat řemeslu a obchodu. Řemeslníkům i kupcům se dařilo čím dál víc. Velké zisky znamenaly nejen majetek, ale také jisté společenské postavení. Jejich cílem bylo stát se nezávislými na feudálech a vydobýt si vlastní samosprávu. Udělení městských práv proto můžeme považovat za základ skutečného středověkého města.²⁾

Kromě městských trhů začal nabývat na významu i dálkový obchod, který nejčastěji vedl po evropských mořích. V oběhu tak bylo stále více a více peněz různých typů. Proto byly zakládány první směnárny a banky, které půjčovaly peníze na úrok. Nejznámější bankovní domy se nacházely v Sieně a Florencii.

Nejčastější byla ve vrcholném středověku představa o společnosti trojího lidu. Podle tehdejších učenců ji tvořili ti, kdo se modlí - kněží, ti, kdo pracují na sebe i na druhé - venkovský lid, a ti, kdo bojují, aby chránili toho, kdo se modlí a obdělává půdu - válečníci. Všechny tři skupiny obyvatelstva měly ve společnosti svoji nezastupitelnou úlohu. Rolníci ji živili prací svých rukou. Šlechta organizovala a řídila chod společnosti a zajišťovala jí ochranu proti nepřátelům. Duchovenstvo pečovalo o náboženský život věřících, šířilo kulturu a vzdělanost.³⁾

Tato separace obyvatelstva do určitých skupin sebou nesla i jisté nevýhody. Podle svého postavení totiž lidé bydleli, oblékali se, jedli a dokonce pro ně platily odlišné právní předpisy. Středověk odlišoval právo církevní, jemuž podléhaly duchovní, městské právo, poddanské právo a zemské právo, jímž se řídila pouze šlechta. Jedině šlechta vlastnící rozsáhlý majetek mohla také získat podíl na politické moci a spolurozhodovat tak s panovníkem. Ve 12. až 13. století se objevila v Evropě také první stavovská zastupitelstva, ve kterých zasedali kromě šlechty také zástupci královských měst a církve.

Čím víc se rozvíjel společenský život, tím více obyvatelé pociťovali důležitost vzdělání. Bylo zapotřebí, aby se i kupci a řemeslníci naučili číst, psát a zejména počítat. To vedlo k zakládání tzv. městských škol, kde se kladl důraz především na praktické dovednosti. Od 12. století se začali zakládat i univerzity, které měly konkurovat církevním školám. Jako první vznikly v Itálii, posléze v Anglii Oxford a Cambridge a v neposlední řadě byla založena univerzita Sorbonna v Paříži. Po vzoru Sorbonny byla roku 1348 založena i univerzita v Praze.

Ve století třináctém se filozofický obor, zvaný scholastika, dostal na vrchol. Mohl za to rychlý vzestup univerzit což vedlo k velkému množství latinských překladů. Nejznámějšími mysliteli této doby jsou filozof Roger Bacon, přírodovědec Albert Veliký či jeho slavný žák Tomáš Akvinský, kterému se ještě budeme později věnovat.

Rozvoj v oblasti vzdělanosti s sebou přitáhl rovněž větší zájem o kulturu. Za dob vrcholného středověku se v evropských zemích prosadil nový umělecký sloh zvaný gotika. Gotika se naprosto odvracela od antiky, naopak měla vyjadřovat moc a majestátnost církve a náboženské cítění prostého člověka. Nejvíce se začali stavět samozřejmě kostely, kláštery, ale také pevnosti a mosty.

Svatý Tomáš Akvinský neboli Andělský učitel byl významným filozofem a teologem, který žil v letech 1225 až 1274. Jeho jméno je asi nejvíce spojováno se scholastikou, což je specifický druh filozofického myšlení. Akvinský tvrdil, že Bůh je nejdokonalejším bytím a že všechny ostatní skutečnosti jsou jen stvořené. Měl také za to, že „poznání Boha zprostředkuje víra“. Formuloval celkem pět důkazů o Boží existenci:

• pohyb – někdo musel udělit podnět, aby došlo k prvotnímu pohybu
• příčina – vše má příčinu
• nutnost a nahodilost – vše má účel
• nejvyšší dokonalost – musí být
• někdo musí vše řídit

Jedním z jeho nejvýznamnějších děl je Summa theologická, ve které se zabývá mimo jiné otázkou ctnosti a spravedlnosti. Tomáš Akvinský byl 18. července 1323 papežem Janem XII. svatořečen a dodnes je považován za jednoho z nejúspěšnějších teologů na světě.⁴⁾

„Kdo je dokonalý v lásce, je dokonalý v duchovním životě.“

Toto historické období datujeme do 14. až 15. století. Jedná se o finální fázi středověku, na kterou volně navazuje raný novověk. Během pozdního středověku zasáhla Evropu hospodářská krize způsobená především velkou morovou epidemií. Z této nepříznivé situace se však nakonec vymanila. Tato doba ale nebyla poznamenána pouze morem, ale také četnými válkami. Mezi nejzávažnější konflikty řadíme stoletou válku či například válku růží v Anglii. Co se kultury týká, začal se objevovat nový myšlenkový proud zvaný humanismus, nejvíce však kulturu,dle mého názoru, ovlivnil vynález knihtisku. Nejvýznačnější pro konec středověku jsou dvě velké události. První z nich je objevení Ameriky roku 1492. Druhou významnou událostí je vystoupení Martina Luthera Kinga, jež tak započal reformaci.⁵⁾

Rozvoj křesťanství se v pozdním středověku zastavil a celou Evropu zasáhla krize, což vedlo ke vzpourám obyvatel. Peněžní hodnota klesala, takže bankovní domy se dostávaly do úpadku a spolu s nimi upadalo celé hospodářství. Největším problémem se ve 13. století stal hladomor, který vyústil v morovou epidemii a způsobil tak výrazný pokles populace. Časem se však evropské země z této nepříznivé situace vymanily a snažily se znovu o rozvoj. Místo obdělávání půdy se začal daleko více chovat dobytek a zapracovalo se rovněž na finanční politice. Mzdy za práci rostly a s nimi i chuť do života, která se nejvíce odrazila v kultuře, a to v nově se vyvíjejícím směru zvaném renesance.

Důležitým mezníkem celého středověku se stala bezesporu stoletá válka vedená mezi Anglií a Francií. Hlavním důvodem pro vznik konfliktu byl fakt, že Francie usilovala o sjednocení země a chtěla si nárokovat i území patřící právě Anglii. Druhým faktorem byl spor o tzv. flandry (bohatá oblast, kde byla soustředěna výroba vlny dovážené z Anglie). Válka měla celkem tři etapy a trvala od roku 1337 do roku 1453, kdy v bitvě u Castillonu Angličané definitivně podlehli. Ve Francii tak mohlo dojít k definitivnímu sjednocení a nic nebránilo vzniku centralizované monarchie.⁶⁾

Společnost v době pozdního středověku kladla i nadále velký důraz na náboženství. A daleko častější byly také cesty k významným poutním místům. Lidé změnili přístup k vnímání smrti a začali se daleko lépe vyrovnávat se ztrátou milované osoby. V architektuře stále vládl gotický styl, ale v daleko pompéznější formě. Do Evropy ve 14. století začal proudit myšlenkový proud humanismus a spolu s ním i renesance, což se projevilo například v oblasti sochařství. Stejně jako v průběhu celého středověkého období se i v poslední letech objevuje kritika církve prostřednictvím reformátorů. Nejznámějším církevním reformátorem je pro nás Jan Hus.

Okolo Husova data narození dodnes visí otazníky. Má se za to, že se narodil kolem roku 1370 v Husinci u Prachatic. Již v 16 letech odešel studovat Karlovu univerzitu, kde chtěl získat titul doktora teologie. To se mu však nikdy nepovedlo. Dosáhl alespoň na titul mistr svobodných umění. Nejdříve začal kázat v Betlémské kapli, posléze se stal dokonce rektorem Univerzity Karlovy. Husovi se však znelíbila katolická církev a rozhodl se jí nahlas kritizovat, za což si vysloužil nařčení z kacířství. Na Kostnickém koncilu byl roku 1415 odsouzen a následně upálen na hranici. Dodnes je Jan Hus považován za velkého myslitele, církevního reformátora a kazatele. Na jeho počet slavíme den jeho upálení, jako státní svátek.

V tomto referátu jsem se snažila co nejjasněji a nejstručněji vykreslit středověkou dobu. Zaměřila jsem se zejména na ty události, které mohly nejvíce ovlivnit lidstvo a rovněž na osobnosti, které se hluboce zapsaly do historie. Život ve středověku rozhodně nebyl jednoduchý, proto si myslím, že nejen výše uvedení, si zaslouží náš obdiv. Můj obdiv totiž patří všem, kteří v takové době dokázali důstojně žít a přežít.



Počet shlédnutí: 147