Koncept přirozeného mravního zákona

Toto téma jsem si vybrala, protože mravní zákon se týká úplně nás všech a denně nás tento pojem obklopuje, aniž si toho jsme vědomi. Každý může pojem mravní zákon vnímat jinak. Nastíníme si tedy různá hlediska, jak lze na přirozený mravní zákon nahlížet.

Pojďme si nejdřív zkusit rozebrat pojem přirozený mravní zákon slovo od slova. Když je něco přirozené, prosté, vrozené, nepředstírané, znamená to, že je to něco, s čím jsme se už narodili. To znamená, nezískali jsme to v průběhu života, není to zkušenost nebo znalost. Mravnost můžeme brát jako nějaký všeobecný nárok na chování jedince nebo něco, co vypovídá o kvalitě jedince, který je schopný rozeznat dobro a zlo. Zákon je něco daného, určité psané pravidlo, které platí. Když tyto pojmy dáme dohromady, vznikne nám tedy, že přirozený mravní zákon jsou nějaká pravidla vrozených lidských kvalit.

Svědomí lze definovat jako mravní schopnost rozumu, pomocí které rozlišujeme dobro a zlo. Dělí se na svědomí předcházející a svědomí následné. Svědomí předcházející představuje rádce, který nám radí před tím, než něco uděláme, než nějak jednáme. Jeho význam je nezbytný pro štěstí člověka. Kdežto následné svědomí má význam výchovný. Buď naše jednání chválí anebo nám ho vyčítá. Je to vlastně naše vnitřní spokojenost nebo nespokojenost s tím, jak se chováme a jak bychom se chovat měli. ¹⁾

Co si představíte, když se řekne etika? Já si nejdřív vzpomenu na seriál o etiketě s Ladislavem Špačkem, který nám pouštěli na střední škole. Jenže význam etiky a etikety je odlišný.

Etiketa nám říká, jak se chovat ve společnosti, např. podání ruky, pozdravy, tanec, stolování atd. Ale etika je soubor morálky, mravnosti a vychází z filozofie. ²⁾

Mravnost jako celek zahrnuje: 1) mravní jednání › chování, zvyky jednotlivců i skupin = objektivní stránka mravních jevů; 2) mravní vědomí › cítění a přesvědčení = subjektivní stránka mravních jevů; 3) mravní cíle› ideje, kodexy mravních hodnot a norem = teoretická stránka mravních jevů

V celém dlouhodobém vývoji etiky můžeme sledovat tyto základní problémy: a) vztah mezi tím, co je a co má být; b) vztah mezi individuálním a společenským zájmem; c) výběr mezi dobrem a zlem. ³⁾

Jak dobro, tak zlo, může být každým z nás vnímáno jinak. Asi i proto, exituje na světě tolik zločinu a vražd. Někteří totiž zlo páchají a možná si to ani neuvědomují, protože je to pro ně prostě normální. Já bych zločin nikdy nespáchala, vím, co se má a nemá dělat tak, aby se dodržel určitý řád. Což je prospěšné pro společnost, ale zároveň i pro mě, protože tu tíhu, že jsem něco hrozného provedla, bych nesnesla. Tady už se zase dostáváme ke svědomí. Je to trošku bludný kruh, zdá se.

Svoboda je možnost, případně také schopnost volit, rozhodovat a jednat „podle své vůle,“ ať je jakákoli a nést za to přiměřenou odpovědnost. Podle W. Weischedela znamená „volný prostor možností volby, v jehož rámci může člověk rozhodovat sám o sobě ze sebe sama.“ ⁴⁾

Tato podstatná možnost člověka, případně i jiných živých bytostí je ovšem omezena: • fyzicky, například gravitací; • zvenčí, například autoritou rodičů, společností, státem; • zevnitř, například sníženou příčetností, intoxikací, návykem a podobně. ⁵⁾

Svoboda je pro člověka jednou z nejdůležitějších věcí. Ale do jaké míry jsme vlastně svobodní, těžko říct. Určitě se ale na základě vlastního svědomí můžeme rozhodnout, jestli se vydáme cestou dobra nebo zla. A když už si jednu z nich vybereme, většinou u ní zůstaneme.

Mravní zákon by nám měl ukazovat na to, co má být dobré, co máme konat jako mravně dobré. Do problematiky mravního zákona se promítají náboženské motivy a cítění. Přirozený mravní zákon obsahuje nejobecnější a neměnné etické normy, jež vycházejí ze samé podstaty lidství (lidské přirozenosti); závazné mravní zásady společné všem lidem. Je zakódován v lidském bytí a jasně ukazuje co konat a čeho se varovat. Nejobecnější jeho výzvy: „Čiň dobro, varuj se zla!“ „Jednej podle svědomí!“ „Jednej s ostatními jako sobě rovnými!“ Zkušenost a nároky tohoto zákona jsou formulovány např. v desateru, 10 buddhistických ctností, Kantův kategorický imperativ, lidská práva a svobody. Rýsují se v nich některé obecné principy: - úcta k lidské osobě a uznání lidské důstojnosti - respekt k autonomii a svobodě druhého - princip spravedlnosti - princip solidarity - princip ekologické odpovědnosti za Zemi. Logikou přirozeného zákona je odklon od egoismu a příklon k druhému.⁶⁾

Občas mě napadá, kde se tady všechna ta pravidla vzala. Kdo to všechno vymyslel a proč mu věříme. Proč vlastně nutně věříme tomu, že je správné volit cestu dobra a jak vlastně můžeme stoprocentně rozeznat, co je dobré a co už ani trochu dobré není. Snad má tohle vnímání dobrých a zlých věcí každý jedinec vrozené. Jde přeci jen s podivem věřit tomu, že by někdo, komu je od malička vštěpováno dobro, si pak najednou uvědomil, že chce konat zlo.

Již Cicero říká, že mravní zákon nebyl vynalezen lidmi: „Přirozený (mravní) zákon je závaží na duši člověka, jež ho táhne k dobru. Proto běda člověku, jenž se snaží zastavit toto závaží, odstranit blahodárný vliv na jeho duši! Pak se člověk řítí střemhlav do mravní zkázy. A protože se nikdo nemstí tak jako příroda na každém, kdo se snaží ji obelhat nebo se vymknout z jejího vlivu, nemůže člověk, který přestupuje přirozený zákon, očekávat nic dobrého. Tomuto zákonu nelze upírat platnost, ani jej z části zrušit, ani úplně ho odstranit, ani nemůžeme být senátem nebo lidem od tohoto zákona osvobozeni.“ ⁷⁾

Referát jsem pojala tak, že jsem poskládala koncept přirozeného mravního zákona z různých pojmů. Podle mě přirozený mravní zákon nejvíce ovlivňují: svědomí, etika, dobro a zlo, svoboda.

Samozřejmě existuje spousta autorů a jejich teorie o struktuře přirozeného mravního zákona. Ale vzhledem k rozsahu mé práce, jsem se teorií nechtěla příliš zaobírat.

Často bývá toto téma také spojováno s náboženstvím. Nicméně si myslím, že je třeba ho chápat jako něco, čím se řídíme všichni, ať už jsme věřící nebo ne.

Cicero. O státě. [online] [cit. 28. 04. 2015] Dostupné z: http://spirik.bigbloger.lidovky.cz/c/320881/Prirozeny-mravni-zakon.html

Desatero 1/3 - přirozený mravní zákon. [online]. [cit. 28. 04. 2015] Dostupné z: http://www.farnosttisnov.wz.cz/17.1.ppt

Jonas, H. Evoluce a svoboda. [online] In: Lidé města 2/2005, str. 83–96. [cit. 28. 04. 2015] Dostupné z:http://cs.wikipedia.org/wiki/Svoboda

Morální filozofie. [online]. [cit. 28. 04. 2015] Dostupné z: http://www.vysokeskoly.cz/maturitniotazky/filozofie/moralni-filozofie

Špaček. Rozdíl mezi etikou a etiketou. [online] Rádio Impuls, [cit. 28. 04. 2015] Dostupné z: http://www.chovani.eu/rozdil-mezi-etikou-a-etiketou/c276

Weischedel, W. Skeptická etika. [online] Praha: OIKOYMENH, 1999, str. 102. [cit. 28. 04. 2015] Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Svoboda 

Počet shlédnutí: 85