Biologický determinismus

Autor: Magdaléna Bártová

Práce vysvětluje biologický a kulturní determinismus a uvádí představitele, kteří zastávali myšlenky jednoho či druhého směru. V závěru práce jsou pak oba tyto směry porovnány.

Hlavním cílem práce je vysvětlení pojmu biologický determinismus a představení jeho příznivců. Dalším cílem je vysvětlení pojmu kulturní determinismus, který je s biologickým determinismem v rozporu a taktéž představení jeho zastánců. Posledním cílem je srovnání biologického a kulturního determinismu.

Biologický determinismus byl rozšířen v první polovině 19. století. Upřednostňuje dědičné a vrozené schopnosti, člověk je málo tvárný a při přísné výchově se vždy vrací k přirozenému. Díky Arthurovi de Gobineau se stal základem novodobé teorie rasismu a z části byl přijat sociálními darwinisty. Teprve Franc Boas, Margaret Meadová a další američtí antropologové dvacátého století se jednoznačně přiklonili ke kulturnímu determinismu. Současný biologický determinismus většinou zdůrazňuje universálnost dědičných základů kultury, překračujících etnické rozdíly. ¹⁾

DĚDIČNOST

Základní zákony dědičnosti byly formulovány J. G. Mendelem již v 19. století. Jedná se o přenos určitých dispozic z jedné generace na druhou. Mendel roku 1865 podrobně popsal, jak se výrazné rysy rodičů projeví v jejich potomcích a popsal jevy dominance a rekombinace. Jeho článek však nevyvolal žádný ohlas a jeho výsledky byly potvrzeny až roku 1900. Jednotky dědičnosti, které dostáváme od svých rodičů a které přenášíme na svoje potomstvo, se nazývají chromozomy. Každý chromozom je složen z mnoha jendotek (DNA) dědičnosti, které se nazývají geny. Gen je úsek deoxyrybonukleové kyseliny – DNA, která je hlavním nositelem genetikých informací. Soubor dědičnách předpokladů, které si jedinec přináší na svět, je nazýván genotyp. Jde o soubor zděděných vlastností jak fyzických, tak i psychických. Výsledkem dlouhodobých a slžitých vztahů mezi souborem dědičných dispozic jedince a faktory životního prostředí, v němž se tyto dispozice v průběhu vývoje projevují, je fenotyp. ²⁾

VÝZNAMNÍ PŘEDSTAVITELÉ

Francis Galton

Sir Francis Galton, který byl vědec činný v mnoha oborech, se inspiroval dílem O původu druhů přirozeným výběrem neboli zachování zvýhodněných ras v boji o život. Galton jako jeden z prvních badatelů usiloval o aplikaci darwinismu na člověka a kulturu. Výsledky jeho výzkumů jej přivedly k závěru, že je možné dosáhnout zdokonalení lidstva a to cíleným výběrem jedinců vhodných k rozmnožování. Galton je zakladatelem eugeniky, vědního oboru usilujícího o zlepšení dědičných vlastností člověka řízenou cestou spočívající ve zmnožení kladných a redukci záporných vloh člověka.³⁾

„Nature versus narture“

Tento pojem můžeme přeložit jako „příroda versus výchova“. Pojem zavedl Francis Galton při diskuzi o vlivu dědičnosti a prostředí na rozvoj lidského jedince. Toto sousloví vysvětluje dva odlišné myšlenkové směry, které zaobírají nespočetné množství prvků, z nichž je utvořena osobnost. Příroda je vše, co si s sebou člověk přináší na svět, zatímco výchova je každé ovlivnění, které na člověka po jeho narození působí.⁴⁾

Arthur de Gobineau

Celým jménem Joseph Arthur hrabě Comte de Gobineau byl francouzský aristokrat, diplomat, antropolog a spisovatel, který pocházel z normandské šlechtické rodiny. Žil v 19. století a proslavil se obhajováním nadřazenosti bílé rasy a rozvíjením rasových teorií. Jeho myšlenky byli inspirací pro Adolfa Hitlera a celkově pro nacismus. Gobienova kniha z roku 1882 s názvem Esej o nerovnosti lidských ras, popisuje rozdíly mezi rasami. Za nadřazenou rasu považuje Gobineau Árijce, poté následuje žlutá rasa a smíšené rasy jako jsou Semité a nejníže postavena je černá rasa. Míšení ras vedoucí k degeneraci a záhubě považoval Gobineau za největší nebezpečí, které hrozí bílé rase a varoval před zánikem lidské civilizace v důsledku rasového míšení. ⁵⁾

Mezi odpůrce biologického a zároveň příznivce kulturního determinismu patří například Frank Boas nebo Margareth Meadová. Kulturní determinismus je zastáncem názoru, že na vývoj člověka nepůsobí geny, avšak prostředí, ve kterém jedinec vyrůstá.

Frank Boas

Pro Franka Boase je nejdůležitější výzkum a používání věděckých metod namísto vytváření teoretických východisek, která mají chatrný základ. Nejznámějším Boasovým výzkumem je sledování Eskymáků na Baffinově ostrově, které podnikl v roce 1833. U místních obyvatel zkoumá závislost přírodních podmínek a kultury. Ze zkušeností z Bafiinova ostrova se poté ztotožňuje s kulturním relativismem – kulturní normy mají smysl pouze v té kultuře, ve které vznikly. Ve svých dopisech a zápiscích se ptá, v čem je naše společnost lepší ve srovnání s „divochy“, když se setkává s místními zvyky a snaží se je pochopit, pak mají hluboký smysl. Zároveň píše, že nemáme právo je posuzovat kvůli jejich zvykům a pověrám, které se nám mohou zdát směšné, ale my, vzdělaní lidé býváme často horší, než oni.⁶⁾

Margaret Meadová

Margaret Meadová se proslavila svým dílem Coming of age at Samoa, ve kterém studuje život dívek na ostrově Samoa v Oceánii, aby potvrdila hypotézu, že na člověka má vliv především kulturní prostředí, ve kterém vyrůstá a navázala tak na Boase. Meadová prováděla výzkum s dospívajícími dívkami ve věku 9 – 20 let a zaměřoval se na zkušenosti dívek v sexuálním životě. Výsledek byl překvapivý, dívky vyprávěly o své nespoutanosti a svobodě při výběru sexuálních partnerů. Východiskem Meadové tedy byla bezproblémová společnost. Po několika letech se na ostrov Samoa vydal Derek Freeman, jehož záměrem bylo vyvrácení hypotézy Meadové, že život na ostrově je bezproblémový. To se mu také podařilo. Na základě policejních spisů se dozvídá, že obyvatelé Samoy jsou až agresivní. Také se dotazoval několika respondentek, se kterými spolupracovala i Meadová. Ty vzpomínaly na to, jak jim Margaret Meadová uvěřila vše, co si vymyslely.⁷⁾

Jak již bylo uvedeno výše biologický determinismus byl rozšířen v první polovině 19. století. Je zastáncem názoru, že hodnoty člověka jsou dány biologicky již v genech. K hlavním představitelům toho názore patří Francis Galton. Tento představitel se při svém výzkumu vycházel z díla O původu druhů přirozeným výběrem a výsledky jeho výzkumu jej dovedly k závěru, že lidstvo lze zdokonalit cíleným výběrem jedinců vhodných k rozmnožování.⁸⁾ Mimo tento výzkum je autorem pojmu „Nature versus narture“, neboli příroda versus výchova. Tento pojem vysvětluje, že příroda je vše, co si člověk přináší na svět, kdežto výchova na člověka působí až po jeho narození.⁹⁾ Neméně významným zastáncem biologického determinismu byl Artur de Gobineau, který ve své knize Esej o nerovnosti lidských ras popisuje rozdíly mezi rasami. Za největší nebezpečí pak považoval míšení ras a v tomto důsledku varoval lidstvo před jejím zánikem.

Odpůrcem determinismu biologického je kulturní determinismus, který zastává názor, že vývoj člověka je dán prostředím, ve kterém jedinec vyrůstá. K hlavním zastáncům toho názoru patří Frank Boas. Ten je známý především výzkumem, ve kterém sledoval Eskymáky na Baffinové ostrově a to především jejich kulturu a přírodní podmínky. V jeho dopisech a zápiscích píše, že nemáme právo posuzovat „divochy“ kvůli jejich zvykům a pověrám, které se mohou zdát směšné. Svým dílem Coming of age at Samoa byla další představitelkou kulturního determinismu Margaret Meadová. Ta ve svém díle studovala život dívek na ostrově Samoa, čímž se snažila potvrdit hypotézu, že na člověka má vliv kulturní prostředí. Později se však její hypotézu snažil vyvrátit Derek Freeman, který se snažil o výsledek, že život na ostrově není bezproblémový, dotazoval se i některých respondentek, které spolupracovaly i s Meadovou, čímž zjistil, že některé dívky vzpomínaly na to, jak jim Meadová věřila vše, co si vymyslely.¹⁰⁾

V práci byly vysvětleny pojmy biologický a kulturní determinismus. Zároveň zde byli představeni jednotliví zastánci směrů a jejich teorie, pomocí kterých jsem se snažila jednotlivé směry odlišit. Podle mého názoru jsou hodnoty člověka dány jak biologicky, tedy pomocí genů, tak tím, kde člověk vyrůstá a jak na něj působí kultura.

Arthur de Gobineau – Wikipedie. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Arthur_de_Gobineau

ČERNÁ, Jitka. Biologický determinismus. Česká zemědělská univerzita v Praze, Provozně ekonomická fakulta, Hospodářská a kulturní studia, 2015

GALTON, Francis. English men of science: their nature and nurture. 2d ed. [i.e. 1st ed., reprinted];. London: Cass, 1970. ISBN 0714616222

KOKAISL, Petr. Základy antropologie. V Praze: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2007. ISBN 978-80-213-1722-2

MALINA, Jaroslav. Antropologický slovník, aneb, Co by mohl o člověku vědět každý člověk: (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění). Brno: Akademické nakladatelství CERM, c2009. ISBN 978-80-7204-560-0.

Margaret Mead – Institute of Intermedia. [online] Dostupné z http://www2.iim.cz/wiki/index.php/Margaret_Mead

PLEVOVÁ, Irena a Alena PETROVÁ. Obecná psychologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. ISBN 978-80-244-3246-5.)



Počet shlédnutí: 73