Maďarský národ má v současné Evropě zvláštní postavení v tom, že je významně rozptýlen i do sousedních států. V sousedících státech žije podle oficiálních údajů 2,46 milionů Maďarů, tedy přinejmenším pětina národa. Podstatné však je, že tento stav nevznikl přirozenými migracemi, ale rozhodnutím mocnosti Dohody v roce 1920. Ty s ohledem na své spojence v první světové válce narýsovaly hranice tak, aby respektovaly zájmy Československa, Rumunska a Jugoslávie. Regiony osídlené Maďary se tak ocitly za hranicí zmenšené vlasti. Vznikla tak, a stále trvá situace zneklidňující maďarský národ jako celek a kultivující půdu pro nacionalisty všeho druhu. Jejich často nápadné a mediálně pitvané aktivity nevyhasly dodnes, spíše se naopak stupňují[1]. Tím, proč i v dnešní době stále trvá rivalita mezi Slováky a Maďary, se budeme zabývat dále v naší práci.

Naše práce vychází z premisy, že etnicita není pevně stanovenou kategorií, ale je kategorií dynamickou, kterou osoby určité etnické komunity neustále vytvářejí, neboli přetváří je v odrazu na každodenní realitu. Tento přístup nezpochybňuje standardní kategorie, které jsou v souvislostech s etnicitou nazývány jako distinktivní znaky (jazyk, rodina, původ apod.).

K získání dat byly použity řízené rozhovory, na kterých respondenti komunikují s tazateli formou odpovědí na pokládané otázky. Data byla pořízena s vědomím respondentů, naše otázky byly pokládány samostatně.

Obzvlášť cenné jsou pak údaje získané v situaci, kdy tazatel nemusel téma interview určovat s pomocí pečlivě volených otázek, nýbrž respondent sám tematizoval pro nás relevantní problém.

Již první náznaky takto získaných dat ukázaly, že pro další zdokladování formulovaných názorů by bylo užitečné pořídit obdobné nahrávky mezi příslušníky maďarské menšiny jinde ve světě, a to na základě analogicky upravených otázek. Avšak z časových důvodů nebylo toto porovnání možné provést. Samotná slovenská menšina se pro výzkum zdála být nejvhodnější z více důvodů:

• jde (opět na rozdíl od maďarské minority ve světě) – o menšinou početnou, žijící na víceméně kompaktním maďarském etnickém území;

• je to minorita, o které se v politickém diskursu hovoří, jako o minoritě ne příliš integrované

• drtivá většina maďarského etnika se již narodila na Slovensku

Prvotním cílem této seminární práce je nalézt odpověď na výzkumnou otázku a podotázku.

• Hlavní výzkumná otázka:

„Co je hlavní příčinou nesvárů mezi Slováky a Maďary?“

• Podotázka:

„Jak vnímají Slováci maďarskou menšinu na Slovensku?“

Většina autorů, kteří se zabývají tímto tématem, se shodují na tom, že nesváry mezi Slováky a Maďary souvisí s historií obou národů, kdy Maďaři si dělají nároky na část slovenského území. Slovensko však jejich nárok na toto území neuznává.

Dále zmiňovaní autoři jsou jen jedni z mnoha, kteří se zabývají touto problematikou. Jedním z nich je Eva Irmanová, která v roce 2005 napsala publikaci „Maďarská menšina na Slovensku a její místo v zahraniční politice Slovenska a Maďarska po roce 1989“. Dalším autem je Pavol Frič, který v roce 1993 napsal knihu „Maďarská menšina na Slovensku“. Dílo „Kultúra maďarskej menšiny na Slovensku“ napsal v roce 1998 Viliam Fábry, tato kniha se též zabývá tématem maďarské menšiny žijící na Slovensku.

Specifičnost a problémovost vztahů Slovenska a Maďarska vychází z historické zkušenosti. Slovensko bylo dlouhou dobou součástí uherského státu, přičemž zde byly snahy ze strany Uherska o maďarizaci slovenského obyvatelstva před rokem 1918. V roce 1918 vznikla samostatná Československá republika. Zde žila i nezanedbatelná menšina obyvatel maďarské národnosti. Nelze opomenout kulturně-historickou hodnotu části ztracených území, mezi něž patří města Kluž, Komárno, Temešvár či Bratislava. Tato města byla pro maďarskou historii velmi důležitá. Maďaři tak neuznali legitimitu prvorepublikového Československa. V roce 1920 byla schválena Československá ústava, na které se však Maďaři nemohli podílet.V tomto dokumentu bylo Československo označeno jako stát československého národa, tedy kategorie, se kterou se občané maďarské národnosti rozhodně nemohli ztotožnit.

V listopadu 1938 se Maďarsko chopilo příležitosti a s požehnáním nacistického Německa připojilo ke svému území na základě Vídeňské arbitráže v listopadu 1938 jižní část slovenské části Československa a Podkarpatskou Rus. To mělo za následek zhoršení (česko)slovensko-maďarských vztahů, které se nezlepšily ani bezprostředně po válce, kdy slovenskou část československého státu opustila řada obyvatel maďarské národnosti. Přesto i nadále zůstala na Slovensku početná maďarská menšina. Ani po zavedení komunistických režimů v Československu i Maďarsku zcela nevymizela z médií antimaďarská rétorika, navíc v řadě významných funkcí byli politikové, kteří v letech 1945–1948 stáli v čele protimaďarských akcí. S větší intenzitou se pak problematika menšin objevila po roce 1989, kdy se oba státy opětovně přihlásily k demokratickým hodnotám. [2]

Na jaře 1990 přišly slovenské politické strany s návrhem jazykového zákona, podle kterého má být slovenština uzákoněna jako jediný úřední jazyk. To představovalo první vážnou krizi mezi maďarskou menšinou a vládnoucí většinou. Nakonec bylo v říjnu 1990 Slovenskou národní radou přijata „umírněná“ forma jazykového zákona, podle kterého například nemohou být zapsána maďarská křestní jména do matrik, nepovoluje konání svatebních ani pohřebních obřadů v mateřštině apod. Navíc ministerstvo vnitra nařizuje odstranit dvojjazyčné tabule označující název města. Velký problém představuje též změna restitučních zákonů, podle nějž se nápravy majetkových křivd týkají jen těch aktů, které se udály po 25. únoru 1948. Netýkají se tak Maďarů, kteří utrpěli právní újmu mezi roky 1945–1948.

Vznik samostatné Slovenské republiky 1. ledna 1993 podstatným způsobem změnil charakter národnostního složení obyvatelstva. Přibližně 14 % obyvatel se hlásilo (dle výsledku sčítání lidu v roce 1991) k jiné než slovenské národnosti. Tím se Slovensko zařadilo mezi evropské země s největším podílem národnostních menšin. Maďarská menšina tvořila přibližně 11 % celkového počtu obyvatelstva (přes 550 tisíc). V říjnu 1993 vymezili poslanci za maďarskou koalici požadavky maďarské menšiny na Slovensku: právo na kulturní a školskou samosprávu, uzákonění dvojjazyčných názvů obcí a maďarštiny jako úředního jazyka ve smíšených oblastech, nový zákon o jménech, který bude zohledňovat maďarskou verzi křestních jmen. Obecně lze devadesátá léta charakterizovat jako „roky pod tíhou mečiarizmu“. Charakterizuje je nespokojenost na obou stranách. Obě národnosti na jižním Slovensku se domnívají, že problém lze vyřešit pouze na úkor té druhé, tedy pokud se budou realizovat její „spravedlivé“ požadavky (oproti „nepřiměřeným“ požadavkům protistrany). Nedostatky v menšinové politice se následně staly také jedním z důvodů nezařazení Slovenska do první skupiny zemí vyjednávajících o vstupu do Evropské unie. Odstranění největšího deficitu vůči menšinám představuje zákon o používání menšinových jazyků z 1. září 1999. V lednu 1999 bylo také obnoveno vydávání dvojjazyčných vysvědčení na školách s vyučovacím menšinovým jazykem. V únoru 2001 podepsal Dzurindův kabinet Evropskou chartu na ochranu menšinových jazyků, a tím podal jasný důkaz, že respektuje práva minoritních národů na Slovensku. Je třeba zmínit též zřízení první maďarské univerzity na Slovensku v Komárně r. 2004. Přes vše, co bylo řečeno, převažuje u Slováků i Maďarů na jihu Slovenska spokojenost nad nespokojeností. Maďarská menšina je dnes plně stabilizovanou a integrovanou součástí slovenské společnosti. Od počátku zásadních politických a ekonomických změn po roce 1989 o ně projevovala zájem, aktivně je – voličsky i parlamentně – podporovala a snažila se je urychlovat. Maďarští politici jsou si dobře vědomi, že pouze demokratické a prosperující prostředí může menšině zajistit žádoucí podmínky k soužití uvnitř slovenské společnosti[3].

• Respondent 1

Jana Vejšická, věk 24 let, současné bydliště Bratislava, narozena v ČR, pracovnice call-centra, středoškolské vzdělání

• Respondent 2

Milan Vajda, věk 32 let, Bardějov, pracovník v lomu v ČR, vyučen – střední odborné učiliště

• Respondent 3

Andrea Tomcová, věk 31 let, Bardějov, mateřská dovolená, středoškolské vzdělání, družka Milana Vajdy

Rozhovory se všemi respondenty ze Slovenska probíhaly stejným stylem. Každému z dotazovaných jsme podali osm stejných a srozumitelných otázek a několik otázek, které se odvíjely od probíhajícího rozhovoru a podle času, který nám respondent věnoval. Všichni tři respondenti byli mladí lidé, žijící na Slovensku, dočasně i v ČR. Výběr mladých lidí nebyl náhodný. V práci jsme se zaměřili především na ně a to z důvodu, že se jedná o odvěký spor, který zasáhl spíše starší generace a mladší lidé jsou ovlivňováni spíše starší generací, než svými zkušenostmi. Interview probíhala v českém a slovenském jazyce, proto nebyl problém si navzájem porozumět.

Z rozhovorů bylo patrné, že dotazovaní nevidí hlavní důvod problému mezi oběma národy v tom, že s nimi maďarští obyvatelé žijí v jednom státě, nýbrž v tom, že si Maďaři celé území přivlastňují a považují jej za maďarské. Neustále vyžadují odtržení od Slovenska. Respondentka Jana Vejšická, spatřuje největší problém v tom, že: „Berou tu lidem půdu a na ní pěstují zeleninu, brambory a tak.. Já když jsem jela do těchto částí Slovenska, tak jsem pochopila proč. Jsou tam skvělé plodné podmínky na to, aby se skvěle pěstovalo a vydělávalo..“. Jako příklad uvádí obce Štúrovo, Hurbanovo, Velký Meděr, Nitrianské Hrnčiarovce a okolní vesnice. Slováci dojedou na začátek obce, kde na ně čeká cedule s názvem obce psaná ve slovenštině i v maďarštině. Všichni tři respondenti sdílejí názor, že mladá generace by v současné době už tuto problematiku neřešila, ale starší generace jim to neustále připomíná a vštěpuje do hlavy, a právě proto je tato problematika stále aktuální.

Respondent Milan Vajda se naopak rozčiluje nad tím, že maďarská menšina zde zakládá své školy, vesnice s vlastní samosprávu a obchody, jako by byli v Maďarsku. Jeho přítelkyně se naopak pozastavuje nad drzostí Maďarů, kteří neumí ani mluvit slovensky a zastává názor, že jestliže někdo chce žít v jiné zemi, musí se naučit také řeč, kterou se zde hovoří. Celý problém vidí jako veskrze politický.

Všichni respondenti souhlasí se zákonem vydaným v loňském roce, že všechna dokumentace, nápisy i názvy musejí být psány pouze ve slovenštině. O tom, že Slovensko uvažuje o jeho změně, nechtějí ani slyšet. V současné době je ustanoveno, že za porušení normy může maďarsko-slovenský občan dostat pokutu až pět tisíc eur. Maďaři jsou však stále nejpočetnější menšinou na Slovensku. Z pěti milionů obyvatel Slovenska zaujímají Maďaři půl milionu[4].

Maďarská menšina má mnoho požadavků, které chce, aby jim Slovensko splnilo. Mezi tyto požadavky patří zrušení jazykového zákona a uznání maďarského jazyka za druhý úřední jazyk. Slováci by se podle nich měli učit maďarsky na školách. Což všichni respondenti hodnotí jako naprostý nesmysl. Respondentka Andrea říká: „Ať si maďarsky hovoří doma a ne na veřejnosti. Jen proto, že tu žijí, se přeci nebudeme učit druhý jazyk, protože to tak chtějí“.

Vzhledem k tomu, že jsme se zaměřili především na mladé lidi slovenské národnosti, nemůžeme znát pohnutky maďarské menšiny a jejich názor na tuto problematiku. Podle našich respondentů nejsou spory založené na nesnášenlivosti obou národů, ale na tom, že oba národy nechtějí odstoupit od své pravdy. Podle slovenského národa si Maďaři chtějí přivlastnit část slovenského území a podle Maďarů si chtějí pouze uplatnit svůj nárok na to, co jim patří. Požadují, aby toto území bylo od Slovenska odtrženo. Podle rozhovorů je značným problémem také neshoda o úředním jazyku, kterým se na Slovensku hovoří. Slovenský lid nechce dovolit, aby se maďarština stala jedním z jejich úředních jazyků. Maďarská menšina je na Slovensku opravdu velmi početná a dává to najevo např. dvojjazyčnými cedulemi s názvy obcí. Nemůžeme se tedy divit, že tento spor nemá konce a že je stále aktuální.

[1] ŠLACHTA, M. Ohniska napětí ve světě. 1. vydání. Praha : Kartografie Praha, 2007. 187 s. ISBN 978-80-7011-926-6.

[2] HAVLÍK, V. Krajský zákon – korálek na šňůrce maďarsko-slovenských vztahů. [online]. Globalpolitics.cz, 2003, [cit. 2010-11-16]. Dostupné z: <http://www.globalpolitics.cz/clanky/krajansky-zakon-sr>

[3] UHROVÁ-MÉSZÁROSOVÁ, A. Maďarská menšina na Slovensku. [online]. vesmir.cz, 2008, [cit.:2010-12-07]. Dostupné z: <http://www.vesmir.cz/clanek/madarska-mensina-na-slovensku>

[4] KUPEC, P. Slováci už nebudou nutit Maďary mluvit slovensky změní sporný zákon. [online]. idnes.cz, 2010, [cit. 2010-12-07]. Dostupné z: <http://zpravy.idnes.cz/slovaci-uz-nebudou-nutit-madary-mluvit-slovensky-zmeni-sporny-zakon-1k3-/zahranicni.asp?c=A100922_1454197_zahranicni_btw>

Příloha č. 1, 8 otázek pro respondenty

1. Jaký je Váš názor na spor Slováků a Maďarů?
2. V čem vidíte největší problém?
3. Máte nějaký příklad z okolí?
4. Co Vám nejvíce na maďarské menšině vadí?
5. Zasahuje jejich přítomnost nějakým způsobem do Vašeho života?
6. Souhlasíte se změnou sporného „jazykového zákona“?
7. Souhlasíte s výukou maďarštiny na školách?
8. Jaký je Váš názor na zákon o dvojím občanství?



Počet shlédnutí: 75