Registrované partnerství očima veřejnosti

V projektu je řešena primárně výzkumná otázka, která zní: Jak vnímá česká veřejnost registrované partnerství homosexuálních párů. V rámci této výzkumné otázky budou v projektu řešeny další podotázky jako vnímání společného soužití homosexuálních párů, případná výchova dětí těmito páry, odlišnosti v chování, vzhledu, vztazích vnímané okolím i homosexuálními páry, jak se změnila situace a povědomí veřejnosti od schválení Zákona o registrovaném partnerství do současnosti.

V práci jsou uvedeny důležité milníky v historii homosexuálů a definovány společné znaky této kultury. Je zde uvedena situace vztahů mezi stejným pohlavím ve světě a jejich odlišnosti. Dále je proveden výzkum charakterizující rozdíly v toleranci mezi jednotlivými generacemi v otázkách, jak respektují lidé v ČR homosexuální páry a jak vnímají registrované partnerství.

Pro získání primárních dat byla použita metoda řízeného rozhovoru.

Rozhovor představuje techniku sběru informací v terénu, při které jsou informace od respondentů získávány pomocí cílených otázek tváří v tvář, případně telefonicky. Jedná se o ucelenou soustavu ústního jednání mezi tazatelem a respondentem, kdy výzkumný orgán zjišťuje informace prostřednictvím otázek, které se vztahují ke zkoumané společenské realitě. Každý rozhovor si klade odlišné nároky. Ty se mohou lišit podle tématu rozhovoru, hloubky informačního záměru či podle respondentů. Tazatel by měl dodržovat jisté zásady. Musí správně odhadnout složitost zjišťovaných problémů, především z pohledu respondentů (dle jejich demografických hledisek – věk, vzdělání, informovanost). Rozhovor by měl být koncipován jako přirozený, nenásilný dialog s návazností otázek. Tazatel by měl navodit přátelskou atmosféru a motivovat respondenty vhodným vysvětlením smyslu rozhovoru. Při provádění rozhovoru musí počítat s určitou únavou respondentů a přizpůsobit náročnost tématu i časové rozmezí aktuálním podmínkám. Tazatel musí používat srozumitelný jazyk, který by se měl blížit jazyku respondenta, v případě nepochopení otázky by měl tazatel navést respondenta, případně uvedením příkladu. V každém případě se tazatel musí vyvarovat svého subjektivního postoje, aby nemohl ovlivnit odpovědi. Průběh rozhovoru se zapisuje nebo nahrává např. na diktafon a jiná zařízení. [17]

Rozhovor lze rozdělit na tři typy, a to nestandardizovaný (neřízený), standardizovaný (řízený) a polostandardizovaný (polořízený). Pro výzkumnou část byl použit druhý typ, tj. řízený rozhovor. Ten je prováděn na základě pevně stanovených otázek, kdy tazatel má většinou uvedeny varianty odpovědí a otázky navazují ve stanoveném pořadí. Výhodou tohoto typu rozhovoru je možnost získání údajů hromadného charakteru. Nevýhodou této metody je značná náročnost na tazatele a vyhodnocení odpovědí. [17]

Pro zjištění názoru veřejnosti na problematiku registrovaného partnerství a homosexuality obecně byly provedeny tři řízené rozhovory. Každého rozhovoru se zúčastnilo 5 respondentů různých věkových kategorií, pohlaví a vzdělání. Úmyslně byl vybrán vzorek respondentů s předpokládanými odlišnými názory na základě vlastního úsudku tazatelů. To především z důvodu rozmanitosti rozhovorů a možnosti diskuze mezi respondenty.

Při každém rozhovoru byly kladeny stejné okruhy otázek, které se mohly rozvíjet podle situace a odpovědí respondentů. Otázky se použily otevřené pro získání kvalitativních informací. Všechny rozhovory byly usměrňovány tazatelem a každá členka týmu tedy moderovala jeden řízený rozhovor. Tazatelky konkretizovaly otázky a udávaly směr, aby se rozhovory neodkláněly od tématu.

Výsledky jednotlivých rozhovorů se zaznamenávaly v písemné podobě a následně konfrontovaly s výsledky ostatních dvou řízených rozhovorů. Ze všech shromážděných výsledků byly poté sepsány závěry.

Po dokončení výzkumné části byl řízený rozhovor zvolen jako vhodná forma sběru primárních dat pro tuto problematiku. Tato metoda dávala možnost respondentům vyjádřit svůj názor bez jakýchkoli omezení. Zároveň jim byl poskytnut dostatek času a prostoru pro diskuzi. Na druhou stranu bylo provedení rozhovorů poměrně náročné pro tazatelky, a to hlavně z důvodu aktivních respondentů, kteří měli stále tendenci odbíhat od tématu.

V závěru se provedlo shrnutí, do jaké míry byly naplněny cíle práce a jak se podařilo zodpovědět výzkumnou otázku.

Vývoj situace leseb a gayů v Evropě

Citové a erotické vztahy mezi osobami stejného pohlaví jsou doloženy od úsvitu dějin. Od 19. století se hovořilo o homosexualitě jako relativně stálé sexuální preferenci. Od konce 19. století vznikaly spolky, které se homosexualitou zabývaly a usilovaly nejprve o odstranění její trestnosti a později také o ukončení patologizace a diskriminace homosexulálních lidí. První takovou organizací byl německý Wissenschaftlich-humanitäre Komitee z roku 1897. Od této doby je možné mluvit o opravdovém veřejném životě homosexuálních lidí, jelikož tyto komunity začaly vycházet z dosavadního utajení a hlásily se o svá práva. V téže době se téma homosexuality dostávalo do veřejného prostoru i v českých zemích. Během první republiky několik let vycházel časopis Hlas sexuální menšiny a na něj navazoval Nový hlas. Homosexuální chování však zůstávalo trestné podle trestního zákoníku z roku 1852. V komunistické éře v roce 1961 s přijetím nového trestního zákona došlo k zániku obecné trestnosti homosexuality, avšak zůstávala trestnost pohlavního styku s osobou stejného pohlaví mladší 18 let, homosexuálního pohlavního styku vzbuzující veřejné pohoršení, zneužití závislosti osoby stejného pohlaví a homosexuální pohlavní styk s osobou téhož pohlaví za úplatu. O skutečně svobodném rozvoji lesbické a gay komunity se však dá hovořit až po revoluci v roce 1989. [A]

První zemí, která vytvořila zvláštní právní rámec pro uznání a regulaci soužití partnerů stejného pohlaví, bylo Dánsko. Stalo se tak v roce 1989. Dánský vzor v krátké době následovaly další severské země - Norsko (1993), Švédsko (1995) a Island (1996). Poté následovalo v roce 1996 Grónsko, Island, Maďarsko a Nizozemí. Připojila se i Francie, kde byl přijat zákon o občanském paktu solidarity na podzim roku 1999. Francouzský zákon se od severského modelu zásadně liší v tom, že umožňuje uzavřít „pakt solidarity“ rovněž heterosexuálním dvojicím. Podle některých názorů je to zákon, který podporuje spíše pluralitu životních stylů než rovnoprávnost gayů a lesbiček. Zvolené řešení vychází z principu uzavření partnerské smlouvy. Poté následovala Belgie (2000) a v roce 2001 Portugalsko a Německo. Dále přijalo zákon upravující vztahy stejnopohlavních párů Finsko (2002), Chorvatsko (2003), Rakousko (2003), Lucembursko (2004), Švýcarsko (poslední verze zákona z roku 2007), v roce 2005 Nový Zéland a Slovinsko, Španělsko (pouze některé autonomní oblasti), Velká Británie, Severní Irsko, Skotsko, Anglie, Wales a Irsko. V roce 2006 přistoupila k tomuto zákonu i Česká republika. [3][5]

Situace ve světě

Situace ve světě je opravdu různá od možnosti uzavřít plnohodnotné manželství a adoptovat děti až po trest smrti za homosexuální jednání. [1]

Legenda:

• Homosexuální jednání je zakázáno pod trestem smrti - červené.
• Homosexuální jednání je zakázáno pod trestem vězení či pokuty - oranžové.
• Zákony homosexuální jednání nezakazují - žluté.
• Existuje antidiskriminační legislativa a/nebo jsou LG párům poskytovány některé výhody jako nesezdaným párům heterosexuálním - světle zelené.
• Uzákoněno registrované partnerství nebo obdobný institut - tmavě zelené.
• Uzákoněno manželství pro LG páry bez možnosti adopcí - světle modré.
• Uzákoněno manželství pro LG páry včetně adopcí - tmavě modré. [1]

Vývoj registrovaného partnerství a současná situace v ČR

Česká společnost se již v období socialismu řadila mezi země s progresivním přístupem k otázkám homosexuality. Všeobecná trestnost homosexuality byla v Československu zrušena již v roce 1961. V devadesátých letech pak byly vytvořeny základní společenské, politické a právní předpoklady pro posun do další vývojové fáze. Spolu s příklonem k liberálním hodnotám a s přístupem k mezinárodnímu a evropskému systému ochrany lidských práv došlo také k částečnému sebeuvědomění a emancipaci části gayů a lesbiček, jehož důsledkem bylo konstituování a rozvoj organizovaných hnutí. Tato hnutí nalezla svého reprezentanta v organizaci SOHO (Sdružení organizací homosexuálních občanů). Navzdory zásadní změně společenského rámce však další konkrétní změny v rovině legislativní přinesl teprve konec 90. let. Změny byly prosazeny zejména díky procesu harmonizace českého právního řádu s právem EU, který se stal nedílným a determinujícím faktorem dalšího vývoje v ČR. [3]

Prosazením registrovaného partnerství se Sdružení organizací homosexuálních občanů (SOHO) v ČR začalo zabývat již od roku 1992. [4]

V únoru 1995 SOHO v ČR oslovilo prezidenta ČR Václava Havla, předsedu vlády ČR Václava Klause a předsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Milana Uhdeho a požádalo je o podporu záměru. V říjnu byl návrh zákona předložen všem odpovědným státním institucím k posouzení. Po intervencích zástupců SOHO v ČR předložilo nakonec vládě tři varianty řešení: 1. pro dvojice stejného a různého pohlaví 2. pouze pro dvojice stejného pohlaví 3. nezavádět institut registrovaného partnerství, ale řešit majetkoprávní vztahy v příslušných zákonech. 8. 11. 1995 byl návrh zákona poprvé v dějinách naší země zamítnut vládou Václava Klause. [4]

17. 12. 1997 byl poslanecké sněmovně předložen první poslanecký návrh zákona o registrovaném partnerství osob téhož pohlaví. [4]

21. 1. 1998 Vláda ČR Josefa Tošovského návrh zákona zamítla a poté ho zamítla i poslanecká sněmovna. [4]

4. 2. 1999 předložila skupina poslanců sněmovně návrh zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví, se kterým vláda ČR Miloše Zemana vyjádřila souhlas. 6. - 9. 5. 1999 se uskutečnil 2. ročník Mezinárodního duhového festivalu v Karlových Varech, obdoba světového Gay Pride Day, na podporu přijetí zákona o registrovaném partnerství v ČR včetně průvodu městem. 2. 12. 1999 byl návrh podruhé poslaneckou sněmovnou zamítnut. [4]

Jako součást harmonizace českého právního řádu s řádem EU byl poprvé zaveden výslovný zákaz diskriminace na základě sexuální orientace, a to v novele zákona o zaměstnanosti přijaté v roce 1999. Tento zákaz se pak začal objevovat i v dalších schválených a připravovaných předpisech: v zákoníku práce, v zákoně o vojácích z povolání či v návrhu zákona o státní službě. Bez jakýchkoli diskusí a téměř nepozorovaně se v českém právním řádu objevila i zvláštní ochrana před diskriminací na základě sexuální orientace. Stalo se tak v kontextu úpravy práv příslušníků národnostních menšin. [3]

4. 2. 2000 Vláda ČR Miloše Zemana jednomyslně schválila návrh Rady vlády ČR pro lidská práva na přípravu věcného záměru zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví. [4]

17. 9. 2001 Vláda ČR Miloše Zemana připravila vládní návrh zákona o partnerském soužití osob téhož pohlaví, který byl následně vrácen vládě k přepracování. [4]

V květnu a červnu 2003 proběhla příprava věcného záměru zákona o registrovaném soužití osob téhož pohlaví a o změně souvisejících zákonů. [4]

V dubnu 2004 ve spolupráci s Gay Iniciativou v ČR a Gay a lesbickou ligou byl vypracován poslanecký návrh zákona o registrovaném partnerství, který byl předložen Parlamentu ČR k projednání. 19. 5. 2004 Vláda ČR Vladimíra Špidly přijala k poslaneckému návrhu zákona neutrální stanovisko. V červenci GI v ČR začala shromažďovat podpisy významných osobností veřejného života a Gay a lesbická liga podpisy veřejnosti na petici na podporu přijetí zákona o registrovaném partnerství. [4]

11. 2. 2005 na schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR nebyl schválen poslanecký návrh zákona o jeden jediný hlas. 29. 4. 2005 předložila skupina poslanců poslanecké sněmovně nový poslanecký návrh zákona o registrovaném partnerství, do kterého byly zapracovány věcné připomínky při projednávání předchozího návrhu zákona. 25. 5. 2005 Vláda ČR Jiřího Paroubka zaujala k návrhu zákona neutrální stanovisko. [4]

K 10. 1. 2006 podepsalo petici na podporu přijetí zákona o registrovaném partnerství 486 významných osobností veřejného života. 26. 1. 2006 na schůzi Senátu ČR byl návrh zákona o registrovaném partnerství schválen 45 senátorkami a senátory z 65 přítomných. 16. 2. 2006 zákon vetoval prezident ČR Václav Klaus. 21. 2. 2006 odmítla GI v ČR pozvání Václava Klause. 28. 2. 2006 přijal premiér ČR Jiří Paroubek zástupce GI v ČR. 15. 3. 2006 zamítla Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR veto prezidenta ČR, zákon o registrovaném partnerství byl definitivně schválen jako první v postkomunistických zemích. 1. 7. 2006 vstupuje v platnost zákon o registrovaném partnerství. [4]

K 30. 6. 2008, tedy za dva roky trvání registrovaného partnerství, bylo celkem uzavřeno 582 svazků, z toho 428 mužských párů a 154 párů ženských a 9 partnerství zaniklo. [4]

Zákon ze dne 26. ledna 2006 o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů byl vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 38 pod číslem 115/2006 Sb. dne 3. dubna 2006. Účinnosti nabyl 1. července 2006. [16]

Rodina, manželství, domácnost, registrované partnerství

Rodina je vnímána jako sociální společenství na právu nezávislé a právo předcházející a manželství jako společenství právem vytvořené. Rodina jako existující společenství je upravena právem. Pojem rodina, jako instituce je na právu nezávislá, není obvykle v právních řádech nijak definována a taková legální definice chybí v současnosti také v českém právním řádu. To je způsobeno i tím, že rodina není samostatným subjektem právních vztahů - těmi jsou pouze její členové. Otázka tedy zní, zda může homosexuální pár tvořit rodinu. Vychází-li z uvedené definice, nezbyde odpovědět jinak než ano. Problém však tedy vzniká z toho, zda veřejnost přijímá jako rodinu jen dvoučlennou, a to partnerskou skupinu spolu žijících osob (nikoli tedy osaměle žijící rodičů s potomkem). Pokud ano, přiblíží se to k přijetí homosexuálních partnerů jako základu rodiny. Pokud ne, bude třeba se vyrovnat s existencí bezdětných párů (kterých není v dnešní době rozhodně zanedbatelné množství). Takové dvojice tedy potom také nejsou schopny vytvořit rodinu. Takový pár si však může samozřejmě dítě osvojit, ale tato překážka je párům homosexuálním vytvořena legislativní cestou a tak tento rozdíl by asi neměl být to jediné, o co se konečný závěr opře. Ovšem z hlediska současné úpravy občanského práva jsou za členy rodiny považovány osoby, které spolu žijí ve společné domácnosti a jsou osobami tzv. blízkými. Homosexuální partneři mohou být také posuzováni jako osoby blízké a potažmo by tak mohli být chápáni i jako členové rodiny. [2]

Jiným pojmem úzce se vztahujícím k pojmům rodina a osoby blízké je domácnost. Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně hradí náklady na své potřeby. I pod tuto definici lze bez větších problémů zahrnout homosexuální pár.

Dalším pojmem, se kterým je třeba v této souvislosti operovat, je pojem manželství. Manželství je v právní úpravě chápáno jako trvalé životní společenství muže a ženy, pro něž se dobrovolně rozhodli a na jehož základě vznikají práva a povinnosti manželů. Jedná se o osobní i majetkové společenství charakterizované především těmito znaky:

• vzniká jen zákonem předepsaným způsobem
• je založeno na principu monogamie
• je rovnoprávným vztahem
• je svobodným a dobrovolně uzavřeným životním společenstvím
• zaniká jen zákonem předepsaným způsobem
• může vzniknout jen mezi mužem a ženou.

Největší problém vedle toho, že se jedná o společenství muže a ženy vytváří § 1 odst. 2 zákona o rodině: „Hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí.“ V tomto ustanovení se opět projevuje již zdůrazněné normativní upřednostňování rodiny založené manželstvím oproti rodinám „jen“ fakticky existujícím. [2]

Od 1. července 2006 mohou homosexuálové uzavírat partnerské svazky tzv. registrované partnerství. Důležitou podmínkou je, že alespoň jeden z partnerů musí mít státní občanství ČR. Do partnerství může vstoupit „svéprávná“ osoba starší 18 let, která nežije v manželství nebo jiném registrovaném partnerství. Registrované partnerství se uzavírá formou prohlášení učiněného osobně před matričním úřadem. Tak jako matriky vedou knihu manželství, do které se zapisují všechny sňatky uzavřené konkrétním matričním úřadem, existuje i kniha registrovaného partnerství, kde se zaznamenávají vzniklá partnerství gayů a lesbiček. [8]

Registrované partnerství je institut, který by měl zajišťovat právní jistotu pro soužití dvojic stejného pohlaví. Zákon upravuje uzavírání partnerství, podmínky pro jeho zrušení nebo zánik, vzájemné majetkoprávní vztahy partnerů, jejich práva a povinnosti vůči sobě navzájem, vůči institucím a vůči státu. Zákon o registrovaném partnerství dává dvojicím gayů a dvojicím lesbiček právní jistotu v právním řádu České republiky. Tato zákonná úprava umožňující důstojné soužití dvojic stejného pohlaví je asi jedním z nejvýznamnějších a nejviditelnějších symbolů snahy o zrovnoprávnění lidí s menšinovou citovou orientací. [16]

Partneři mají v partnerství stejné povinnosti a stejná práva. Obdobně jako manželé společně hospodaří s finančními prostředky a jsou oprávněni se zastupovat v běžných záležitostech. Pokud se nedohodnou na podstatných věcech, rozhodne o tom, na návrh některého z nich, soud. Také mají vzájemnou vyživovací povinnost stejně jako manželé. Když ji nebudou plnit dobrovolně, mohou se stanovení výživného domáhat u soudu, tak aby jejich životní úroveň byla stejná. Zákon přímo zakazuje, aby se některý z registrovaných partnerů stal osvojitelem dítěte, ale nebrání svěření jeho vlastního dítěte do jeho výchovy. Ovšem stanoví mu povinnost chránit řádný vývoj a výchovu dítěte. Co se pod tímto termínem skrývá, zákon neupřesňuje. Partner, který je rodičem, má povinnosti stejné jako „klasičtí“ rodiče podle zákona o rodině, a to povinnost zajistit péči o zdraví a o tělesný, rozumový, citový a mravní vývoj dítěte, spravovat jeho majetek apod. Když tedy jeden z partnerů pečuje o dítě, podílí se na výchově dítěte i druhý partner. I ten má povinnost zajistit řádný vývoj a výchovu dítěte. [8]

Partnerství se zapisuje do občanského průkazu na místo rodinného stavu. Partneři jsou zahrnuti do skupiny blízkých osob pro nejrůznější účely např. trestního zákona či občanského zákoníku. Občanský zákoník také nově upravuje i vztah k nájemnímu bytu v registrovaném partnerství. A to tak, že partner má po dobu trvání registrovaného partnerství právo užívat byt, který je v nájmu druhého partnera. Ovšem na rozdíl od manželství zde nevzniká uzavřením partnerství automaticky společný nájem bytu. V případě zrušení partnerství se proto ten z partnerů, který není nájemcem bytu, musí vystěhovat. V případě manželství vzniká tzv. společný nájem bytu manžely, který automaticky rozpadem manželství nezaniká. Buď se rozvedení manželé sami dohodnou, komu byt zůstane nebo musí rozhodnout soud, na koho nájem bytu přejde a kdo se bude muset z bytu vystěhovat. [8]

Život v partnerství má také nárok na některé dávky, např. na peněžitou pomoc v mateřství. Pro nárok na sociální dávky se partneři posuzují společně, obdobně jako manželé. Novelizace zákona o zdraví lidu zajistí partnerům právo na získání informací od lékaře o zdravotním stavu partnera. [8]

Pro zánik registrovaného partnerství také platí ustanovení podobná těm, která platí i v případě manželství. Partnerství zaniká smrtí jednoho z partnerů, ale také soudním zrušením. Soud o zrušení partnerství rozhodne na návrh jednoho z partnerů, který prokáže, že partnerský vztah již fakticky netrvá. Pokud se k návrhu připojí i druhý partner, soud již dále nezkoumá trvání partnerského vztahu a rozhodne o jeho zrušení. Když dojde ke zrušení partnerského soužití, může ten z bývalých partnerů, který není schopen se sám živit, žádat od druhého partnera, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Nedohodnou-li se dobrovolně, rozhodne na návrh některého z nich soud. Přitom platí, že tomu z partnerů, který se na rozvratu vztahu nepodílel a jemuž byla rozpadem partnerství způsobena závažná újma, může být soudem přiznáno výživné až ve výši vyživovací povinnosti za trvání partnerství (tj. výživné odpovídající stejné životní úrovni). Výživné ovšem nelze přiznat, pokud by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Toto ustanovení je stejné jako v případě rozvodu manželů. [8]

Homosexualita

Britští a švédští neurologové přišli na základě výzkumu v roce 2008 na to, co ovlivňuje homosexuální cítění člověka. Vědci z University College London použili velmi výkonný přístroj pro skenování mozku pomocí magnetické rezonance a sledovali osmdesátku mužů a žen, z nichž šestnáct tvořili gayové a 15 lesbičky. Podle nich je to struktura mozku, která se vyvine u homosexuálních jedinců jinak než u těch heterosexuálních. Studie několika předních britských odborníků přišla se závěrem, že mozky heterosexuálů a homosexuálů se skutečně liší strukturálně i funkčně. Obrázky ze skeneru prokázaly, že lesbičky mají podobnou strukturu šedé hmoty kůry mozkové jako heterosexuální muži, zatímco gayové mají mozek strukturně podobný tomu, který vlastní heterosexuální ženy. [6]

Občanské sdružení Interaktiv a G-Liga zrealizovala v první polovině roku 2003 výzkumné šetření na téma „Postavení gayů a lesbických žen v české společnosti“ a o potřebnosti zákona o registrovaném partnerství. Průzkum byl realizován na vzorku 630 občanů, který svým složením odpovídá sociodemografickému rozložení obyvatel České republiky. [7]

Výsledky byly následující:

• Vztah osob stejného pohlaví je svou kvalitou rovnocenný vztahu heterosexuálnímu (53 %) a citová orientace je vrozeným rysem (73 %).
• Názor o srovnatelné kvalitě homosexuálních a heterosexuálních vztahů zaujímají spíše ženy než muži a lidé v mladších věkových kategoriích.
• 16 % dotázaných vnímá homosexualitu jako vztah založený převážně na sexuální potřebě.
• 11 % občanů si myslí, že homosexualita je odsouzeníhodná úchylka. [7]

Všechny dosavadní poznatky svědčí o tom, že sexuální orientace je záležitostí vrozenou a ani homosexuálnímu zaměření se nelze naučit a nelze ho ani vyléčit. Je tedy jednou z variací lidské sexuality. [6]

Cílem literární rešerše je vyhledat autory, kteří se vyjadřují k této problematice. Pozornost je zaměřena jak na kladné, tak na záporné názory.

K problematice homosexuality se jako jeden z autorů vyjádřil holandský psycholog Gerard J. M. van den Aardweg, který navazuje na Sigmunda Freuda. Aardweg tvrdí, že homosexualita není normální a odsuzuje ty, kteří ji zanedbávají a ignorují. V jeho díle Terapie homosexuality z roku 1996 považuje homosexuály za nemocné, jsou podle něho neurotici a snaží se je léčit. Občanské sdružení Exodus v ČR vydalo tuto knihu na vlastní náklady v roce 2003 a zaslalo ji do všech českých základních a středních škol, některým poslancům a senátorům, do knihoven a pedagogicko-psychologických poraden, což vyvolalo pozornost médií a veřejnosti. Předmluvu k titulu napsala bývalá psycholožka Sexuologického ústavu v Praze Iva Šípová. Lékařka se homosexuály pokoušela léčit od šedesátých let. Podle ní je kniha vhodná nejen pro ty, které „postihla homosexualita“, ale pro všechny, kteří se cítí nevyrovnaní. [10]

Kniha Terapie homosexuality je velmi kontroverzní, tudíž je ostře kritizováno řadou dalších autorů. Autorka článku uvádí, že kniha „popírá všechny moderní vědecky ověřené studie, podle nichž je homosexualita vrozená a nedá se vyléčit. Ze seznamu nemocí byla odlišná sexuální orientace vymazána už před jedenácti lety“. [10]

„Je dokázáno, že homosexualita vzniká už v prenatálním stavu, přesněji asi ve třetím nebo čtvrtém měsíci a vzniká v mozkovém centru“ říká primářka sexuologického oddělení nemocnice U svaté Anny v Brně Růžena Hajnová. [10]

Další názory na zmíněnou publikaci uvedl sexuolog MUDr. Radim Uzel CSc., který se pozastavil nad tím, že podle Aardwega potřebuje každý homosexuál průvodce, duchovního pastýře, který má „zdravé názory na sexualitu a morálku“. Většinu obsahu Uzel označuje za „tmářský žvást“, který homosexuálům vnucuje komplex méněcennosti a pocit viny, v ostatních probouzí nenávistné, opovržlivé a netolerantní postoje k homosexuálům a pohrdá současným vědeckým poznáním. Uzel rovněž zpochybnil kompetenci autorky úvodu PhDr. Šípové. Naznačil spojitost Aardwegových názorů s chováním nedemokratických společností a vyjádřil znepokojení nad tím, že kniha je věnována vychovatelům a mohla by posloužit některým zákonodárcům. [11]

Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina CSc., předseda Sexuologické společnosti ČLS, prohlásil Aardwegovy názory za podvodné a nemedicínské: „Považujeme za podvod tvrdit, že lze někoho vyléčit z homosexuality. Názory, které označují homosexualitu za hřích a něco, s čím je potřeba zápasit, jsou nemedicinské a my s tím máme problém.“ [12]

Dalšími názory na téma homosexualita přispěli i tito autoři. Prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D uvedl, že „všechny dosavadní poznatky svědčí o tom, že sexuální orientace je záležitostí vrozenou a ani homosexuálnímu zaměření se nelze „naučit“ a nelze ho ani „vyléčit“. Je jednou z variací lidské sexuality. Například podle českých výzkumů sexuálního chování obyvatelstva z let 1993 a 1998 se za homosexuály považuje či si svou orientací není jisto 2 % mužů a žen a o jedno procento více má jednu či opakovanou homosexuální zkušenost.“ [13]

„Podle zahraničních výzkumů ovlivňuje postoje k sexuálním otázkám kromě kulturní tradice i mnoho faktorů sociodemografického charakteru. Mezi nejvýznamnější patří už zmíněné náboženské přesvědčení, které vede k negativnějším postojům k homosexualitě, k antikoncepci i k předmanželským stykům, k restriktivnějšímu postoji k HIV pozitivním i umělému přerušení těhotenství (Sneddon a Kremer, 1992, Moatti et al., 1988, Marsiglio, 1993). Restriktivnější sexuální postoje vyjadřují dále lidé méně vzdělaní (Johnson et al., 1994, Casselman a Durharn, 1979) a starší (Johnson et al., 1994), sexuální konzervativismus souvisí i s konzervativismem politickým (Janus a Janus, 1993). Nejvýznamnější je však vliv pohlaví - téměř všichni autoři se přitom shodují v tom, že postoje mužů jsou vzhledem k sexuálním otázkám liberálnější než postoje žen (Janus a Janus, 1993, Johnson et al., 1994, Sneddon a Kremer, 1929).“ [14]

Zajímavé přitom bylo zjištění, že právě v postoji k homosexualitě byly podobně jako ve výzkumu Weisse a Zvěřiny z roku 1997, naopak liberálnější ženy. Podle Weisse (1992) považovalo homosexualitu za přirozený projev lidské sexuality 27 % amerických studentek, ale jen 19 % jejich mužských protějšků, podobné postoje mužů zjišťují v této oblasti i reprezentativní výzkumy ve Francii (Spira, 1994), ve Velké Británii (Johnson, 1994), či v USA (Herek a Glunt, 1993, Britton, 1990). Zjištěné výrazné ovlivnění postojů k homosexualitě jednotlivými sledovanými faktory odpovídá rovněž závěrům výzkumů provedených v USA a v západní Evropě. Pozitivní korelací mezi konzervativními a homofobními postoji zjišťují například Sneddon a Kremer (1992) v Irsku, Michael (1994), Marsiglio (1993) či Britton (1990) v USA, mezi vzděláním a mezi liberálnějšími postoji k homosexualitě Casselman a Durham (1979), Michael (1994), Johnsonová (1994), Jensen (1988), Herek a Glunt (1993), Britton (1990), liberálností a mladším věkem Michael (1994), Johnsonová (1994), Herek (1984), Britton (1990) či velikostí místa bydliště (Britton, 1990). I podle výsledků Weisse tedy zaujímají nejliberálnější postoje k homosexualitě mladí lidé z velkých měst nad 100 tisíc obyvatel, s nejméně středoškolským vzděláním a nevěřící, především ženy, naopak nejvíce homofobní jsou starší a méně vzdělaní katolíci z menších sídel, především pak muži. [14]

Bible jednoznačně říká, že homosexualita je hřích. Konkrétně učí, že homosexualita je výsledkem neposlušnosti a zapření Boha, a že homosexuální hříšníci nepatří do božího království. Bůh nestvořil člověka s homosexuálními tužbami. Bible říká, že člověk se stává homosexuálem v důsledku hříchu a z vlastní vůle. Člověk se může narodit se sklony k homosexualitě tak, jako se může narodit s násilnickými sklony a náchylností k jiným hříchům. To však neomlouvá člověka, když se rozhodne pro hřích tím, že se poddá svým hříšným tužbám. [15]

Pro provedení řízeného rozhovoru byly použity následující okruhy otázek na téma registrované partnerství:

• Víte, co je registrované partnerství a jak byste jej definovali?
• Jaký máte na něj názor? Je podle Vás tento institut užitečný/potřebný, jste pro/proti? Svou odpověď zdůvodněte.
• Máte ve svém okolí nebo v rodině homosexuálního jedince? Jaký s ním máte vztah? Jednáte s ním jinak než s ostatními?
• Poznáte homosexuálního člověka? Jakým způsobem se podle Vás jeho jednání projevuje?
• Jakým způsobem mohou být homosexuálové diskriminováni?
• Jaký máte názor na právo k výchově a adopci dětí pro homosexuální páry? Proč?

U respondentů byl zjišťován jejich věk, pohlaví a vzdělání z důvodu zaznamenání jistých trendů. Řízené rozhovory byly provedeny u celkového počtu 15 osob, z toho 8 žen a 7 mužů. Jednalo se o 10 lidí mladší generace do 35 let a 5 respondentů nad tuto věkovou hranici. Dotyční respondenti se lišili v dosaženém vzdělání, zúčastnilo se 7 lidí s vysokoškolským vzděláním, 6 se středoškolským a 2 vyučeni.

Všichni účastníci rozhovoru věděli, co znamená registrované partnerství a bez výjimky jej charakterizovali jako soužití párů stejného pohlaví a obdobu manželství.

Dotázané ženy jsou v tomto směru tolerantní a vyslovily svůj souhlas s tímto institutem. Myslí si, že i tyto páry by měly mít právo úředně potvrdit svůj vztah a mít nárok na oficiální informace o svém partnerovi, jako například zdravotní stav dotyčného. Ženy vyslovily také otázku dědictví, která je registrovaným partnerstvím usnadněna. Muži se však v názorech lišili. Převážná většina mužů registrované partnerství odmítá a tento svazek neschvaluje. Většinou považují homosexuály za naprosto odlišné a jejich orientaci odsuzují. Pouze výjimečně muži mladší 35 let schvalují tento vztah jako užitečný. Z celkových odpovědí všech mužů tedy vyplynulo, že mladší generace je v tomto směru více tolerantní a chápavá. Je zajímavé, že i přes to, že muži jsou proti homosexualitě, při pohledu na lesbický pár jsou shovívavější. Podle jejich názoru mají k sobě ženy obecně bližší vztah, tudíž na ně lesby nepůsobí tak pohoršujícím dojmem.

Většina respondentů se ve svém okolí setkává s homosexuálem. Minimum z nich ovšem zná někoho velmi dobře. Mezi respondenty se vyskytla odpověď, že někteří se běžně stýkají s homosexuálním kolegou v práci a jednají s ním velmi profesionálně a bez jakýchkoli předsudků. Nemají s ním problém ani v soukromém životě a naopak jej uvádějí jako výborného společníka. Jedna žena, která má velice kladný vztah k homosexuálům, sdělila, že jeden z jejích nejlepších přátel je gay a považuje jej spíše za svou kamarádku. Ostatní respondenti někoho pouze znají z doslechu a nestýkají se s ním pravidelně. I přes fakt, že jsou to pro ně relativně cizí lidé, ignorují je a nevidí důvod navazovat s nimi bližší kontakty.

Převážná většina dotazovaných uvedla, že homosexuála poznají. Vyjádřili se v tomto směru spíše o mužích, kteří se podle nich navenek projevují zvláštním chováním, gesty, zženštělými pohyby, oblékáním, řečí a celkových jednáním s muži. U žen se prý většinou homosexualita nepozná až na nějaké výjimky, kdy se vzhledem, oblékáním či chováním podobají mužům. Tuto skutečnost uvedli proto, že ženy celkově mají k sobě bližší vztahy i jako kamarádky, tudíž nelze poznat, kde je hranice kamarádství a homosexuality. Ostatní respondenti zastávají názor, že homosexuála není snadné poznat. Tvrdí, že se za svou orientaci někdo stydí, a proto se snaží nedávat nic najevo nebo dokonce i zapírat. Tito respondenti si myslí, že vzhled homosexuálů je často zaměňován s módní vlnou metrosexuálů.

Všechny ženy sdílí názor, že jsou homosexuálové diskriminováni. Jako důvody diskriminace uvedly odsuzování určitou skupinou společnosti, jako jsou například staří lidé a věřící. Ženy jsou názoru, že v dnešní době ještě není společnost tak daleko, aby se v běžných situacích nenašel někdo, kdo by homosexuálům nedělal problémy. Může se jednat především o začlenění do nového kolektivu, hledání partnera apod. Muži však zastávají opačný názor a žádnou diskriminaci u homosexuálů nezaznamenávají. To je dáno jejich odmítavým postojem. Výjimkou byl pouze již zmíněný mladší respondent, který vidí diskriminaci v odmítavém přístupu mužů.

V oblasti adopce a výchovy dětí homosexuály všichni muži zaujímají negativní postoj. Názor zúčastněných žen je vyvážený – polovina se vyjádřila kladně a polovina záporně. Souhlasící ženy uvádí, že pro děti jsou lepší rodiče stejného pohlaví než vyrůstání v ústavu či rozvrácené rodině. Jedna žena uvedla příklad, že je jistě lepší mít dva hodné a tolerantní tatínky než mít jednoho, který by děti mlátil či jinak zneužíval nebo se dokonce opíjel. Byl vyřčen také názor, že homosexuální pár by si adopce nejspíše více vážil, a proto by se mohl dítěti více věnovat a vychovávat jej než některá „normální“ rodina. Důvodů proti bylo však také mnoho. Často se dotázaní shodli, že dítě může být zmatené, že má dvě maminky nebo tatínky a ostatní jeho vrstevníci to mají jinak. Do určitého věku dítě jisté věci nechápe a mohlo by s tím mít problém. Sešel se také názor, že dítě může být podrobeno odsuzujícím pohledům okolí, přičemž za volbu svých rodičů ono nemůže. Samozřejmostí je, že díky výchově může dítě považovat za normální být ve vztahu s osobou stejného pohlaví. Dotázaní se domnívají, že z této skutečnosti plyne ztráta reprodukce společnosti a základní funkce rodiny.

V úvodu práce bylo kladeno několik podotázek k výzkumné otázce týkajících se povědomí české veřejnosti o registrovaném partnerství, výchovy dětí homosexuálními páry, chování a vzhledu homosexuálů. Podle provedeného výzkumu lze říci, že všichni respondenti jsou značně obeznámeni s danou problematikou. Většina dotazovaných tvrdí, že rozpozná homosexuála podle jeho chování a vzhledu. Dotazovaní jsou ve většině případů tolerantní vůči těmto osobám. K rozporuplným názorům lze však dojít v oblasti adopce dětí.

Pro zjištění vývoje názorů na aktuální situaci byly použity výsledky oficiálního výzkumu. CVVM (Centrum pro výzkum veřejného mínění) v roce 2006, kdy byl přijat zákon o registrovaném partnerství, provedl výzkum, kde zjišťoval názory veřejnosti na toto téma. V porovnání těchto dvou výzkumů s podobným zaměřením lze dojít k závěru, že názory veřejnosti se příliš neliší. [9]

V zásadních otázkách na danou problematiku, jako je například souhlas s registrovaným partnerstvím a adopcí dětí se závěry výzkumů relativně shodují. Dle průzkumu CVVM převážná část Čechů souhlasí s registrovaným partnerstvím. V případě studentského výzkumu s ním také souhlasí většina dotázaných. Je nutné vzít v potaz skutečnost, že tento výzkum byl proveden pouze na malém vzorku populace. U profesionálně provedeného výzkumu není znám celkový počet respondentů. Druhou stěžejní oblastí byla adopce a výchova. V průzkumu provedeným CVVM nesouhlas projevila více než polovina dotázaných. Výsledky obou průzkumů jsou opět totožné. Z uvedených skutečností lze dojít k celkovému shrnutí, že názor veřejnosti se za tři roky příliš nezměnil, a to i v případě neoficiálně zjištěných výsledků studentského projektu. [9]

Na začátku práce byla položena výzkumná otázka včetně podotázek. Aby bylo možné sestavit podklady pro výzkum, byla nastudována literatura na téma práce, ale i teoretické základy druhů výzkumu s cílem výběru toho nejvhodnějšího. Z prostudované literatury byla sepsána teoretická část včetně historie a vývoje registrovaného partnerství. Pro porozumění dané problematice byly vymezeny základní pojmy, jako je rodina, manželství a registrované partnerství.

V literární rešerši byly srovnány názory různých autorů na zkoumanou oblast.

V praktické části byl proveden výzkum formou řízeného rozhovoru, ve kterém se zjišťovaly odpovědi na podotázky stanovené v úvodní části. Výsledky výzkumu byly sepsány, shrnuty a v závěru porovnány s obdobným výzkumem provedeným CVVM.

Literární zdroje:

[A] Pracovní skupina pro otázky sexuálních menšin ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny. Analýza situace lesbické, gay, bisexuální a transgender menšiny v ČR. 1. vydání. Praha: Úřad vlády ČR, 2007. ISBN 978-80-87041-33-8

Internetové zdroje:

[1] FID, Petr. Situace leseb a gayů ve světě. [On-line] [Cit. 2009-10-16] Dostupné z: http://www.partnerstvi.cz/rp-informace/mapa-svet.phtml

[2] VACULÍKOVÁ, Vanda. DP Teoretickoprávní aspekty zakotvení institutu soužití osob stejného pohlaví v právním řádu České republiky. [On-line] [Cit. 2009-10-16] Dostupné z: http://www.partnerstvi.cz/rp-vaculikova/

[3] BARŠOVÁ, Andrea. Partnerství gayů a lesbiček. [On-line] [Cit. 2009-10-16] Dostupné z: http://www.partnerstvi.cz/rp-barsova/

[4] Unikátní archiv SOHO v ČR a GI v ČR vývoje boje za prosazení registrovaného partnerství v ČR. [On-line] [Cit. 2009-10-16] Dostupné z: http://www.iniciativa.cz/www/index.php/index.php?page=clanek&id=74

[5] RP ve světě. [On-line] [Cit. 2009-10-16] Dostupné z: http://www.iniciativa.cz/www/index.php/index.php?page=clanek&id=374

[6] POSPÍŠIL, David. Homosexualita vzniká při raném vývoji mozku. [On-line] [Cit. 2009-11-12] Dostupné z: http://david-daniel.blog.cz/0810/homosexualita-vznika-pri-ranem-vyvoji-mozku

[7] Průzkum na téma Postavení gayů a lesbických žen ve společnosti. [On-line] [Cit. 2009-11-12] Dostupné z: http://registrovane.partnerstvi.cz/hb-pruzkum/

[8] Řezníčková Ludmila. Rodinný stav: registrované partnerství. [On-line] [Cit. 2009-12-23] Dostupné z: http://www.penize.cz/18061-rodinny-stav-registrovane-partnerstvi

[9] Centrum pro výzkum veřejného mínění. Češi o některých právech homosexuálních párů. [on-line] [Cit. 2009-12-17] Dostupné z: http://www.cvvm.cas.cz/index.php?lang=0&disp=zpravy&r=1&shw=100694

[10] MACHÁLKOVÁ, Jana. Do škol jde kniha, jak léčit homosexuály. [on-line] [Cit. 2009-12-31] Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?r=domaci&c=A031020_224409_domaci_pol

[11] Tmářství kolem homosexuality. [on-line] [Cit. 2009-12-31] Dostupné z: http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/20019-tmarstvi-kolem-homosexuality.html

[12] Terapie homosexuality (Aardweg). [on-line] [Cit. 2009-12-31] Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Terapie_homosexuality_(Aardweg)#Kritika

[13] WEISS, Petr. Homosexualita. [on-line] [Cit. 2009-12-31] Dostupné z: http://www.planovanirodiny.cz/clanky/homosexualita

[14] WEISS, Petr. Homosexualita. [on-line] [Cit. 2009-12-31] Dostupné z: http://www.gay4you.estranky.cz/clanky/homosexualita/homosexualita-u-nas

[15] Otázka: Co říká Bible o homosexualitě? Je homosexualita hřích? [on-line] [Cit. 2009-12-31] Dostupné z: http://www.gotquestions.org/Cesky/homosexualita-hrich.html

[16] Zákon o registrovaném partnerství. [on-line] [Cit. 2010-01-19] Dostupné z: http://temata.gl.cz/rp-zakon-2006/

[17] Výzkumné přístupy. Ing. Lucie Kozlová. [on-line] [Cit. 2010-01-27] Dostupné z: http://www.eamos.cz/amos/ksb/externi/ksb_305/2.htm



Počet shlédnutí: 189