• První písemné zmínky o obci
• Obecná historie (jednalo se o obec již založenou, kam se přistěhovali Češi, nebo založili obec sami)
• Etnické složení (původní obyvatelstvo, další národnosti, vztahy mezi těmito národnostmi v různých obdobích až do

současnosti)

Poměrně odlehlá vesnice Bígr (rumunsky Bigăr, německy Schnellersruhe - bývalý název podle německého generála Schnellera, který zde údajně jednu noc v době založení vesnice přenocoval) byla založena v roce 1827 (českými kolonisty a leží v horách uprostřed lesů ve výšce 550 – 600 m n. m.. Při pohledu z okolních kopců je možné si všimnout, že byla vystavěna ve znaku kříže (údajně měl tento tvar zajistit ochranu před zlými duchy), v jehož středu stojí římskokatolický kostel, který byl vybudován v roce 1876 k poctě Svaté Trojice.

Krátce po založení zde žilo cca 266 obyvatel a počet se v prvních letech prudce zvyšoval až dosáhl počtu 610 obyvatel. Postupem času však začali lidé odcházet a hlavním problémem jsou v současnosti především pracovní místa. Půda v okolí vesnice není úrodná, a proto se většina lidí musela živit jinak, a to především těžkou prací v okolních dolech. Většina dolů však zanikla a tudíž lidé přicházeli o práci. Před třemi až čtyřmi lety byl uzavřen i kamenouhelný důl, který se nachází ve vesnici Cozlu, která je od Bígru vzdálena přibližně 20km směrem od Dunaje. Tento důl byl tím posledním, který poskytoval šance na práci v blízkém okolí a byl hlavním zdrojem obživy pro mnoho rodin. Díky tomu se odstartoval pozvolný, ale jistý odchod krajanů (zvláště mladých) do větších měst v Rumunsku (například do Oršavy či Temešváru), České republiky či dokonce jiných zahraničních zemí (ale to spíše ojediněle - zhruba 10 obyvatel, jelikož v ČR mají poměrně jednoduché podmínky získat občanství a navíc umějí český jazyk) a počet obyvatel tím stále více klesá. Velmi mnoho lidí také odešlo po revoluci. Někteří se sem vrací zpět, ale spíše jen na dovolenou, nebo kvůli zrekonstruování jejich domů, které zde zůstaly prázdné. Hlavní problém vidí pan učitel Josef Mleziva v tom, že Češi odchází a Rumuni zde začínají kupovat domy jako letní sídla. Obává se, že zhruba za 20 - 30 let zde budou Češi v menšině a časem zde ryze česká vesnice zanikne a stane se vesnicí smíšenou.

Dnes žije ve vesnici asi 200 Čechů a většina mužů je zaměstnána při těžbě dřeva v okolních lesích Bígru. Většina obyvatel je však již v důchodovém věku pobírající důchod, jelikož mladí neustále odcházejí (za prací, vzděláním, zábavou).

(VIZ. HISTORIE ČESKÉHO OSÍDLENÍ - PROLÍNÁ SE)

• Kdy a jak došlo ke kolonizaci českým obyvatelstvem.
• Dosavadní výzkumy týkající se dané obce

Teorií, jak vůbec došlo k počátečnímu českému osídlení, je zajisté více. Původně bylo území dnešního Banátu pod nadvládou různých společenství, a proto se zde zhruba do 18. století národnosti velmi strídaly. Jednou z teorií je, že české obyvatelstvo sem přišlo za pracovní příležitostí díky velkodřevaři Magyarlymu, který se rozhodl zbohatnout na těžbě dříví a k tomu potřeboval pracovníky pro kácení lesů. Když bylo dosaženo jeho záměrů tak vyplatil své zaměstnance a odešel. Rodiny z Čech se však rozhodly, že by zde chtěly zůstat a dál opracovávat svá pole. Musely však poprosit o možnost setrvání zde, což jim bylo dovoleno. Mohly dále pracovat na polích a chránit hranice. Další teorie však pojednává o tom, že lidé sem byli přilákáni pod záminkou práce, ale v podstatě ku prospěchu úplně někoho jiného. Byla potřeba ostraha pro určité úseky hranice, které se nacházely na opuštěných územích, kde nebyly podmínky vůbec dobré.

Nehledě na různé teorie je jistým faktem skutečnost, že zde pracovali Češi, kteří přišli do dnešního Banátu hlídat hranice a kácet lesy a založili několik vesniček. Češi sem přicházeli většinou z ekonomických důvodů. Většina z nich byla chudých a Banát jim nabízel jiné příležitosti. Patřil sice také pod rakouskou monarchii, ale v tzv. banátské hranici platily trochu jiné zákony a právní normy - ty právě kolonistům slibovaly velké výhody. Ti tu začali pracovat (především kácení stromů), lesy proměňovat v obdělávanou krajinu a postupně se zde trvale usidlovat .

Vesnice Bígr byla založena v druhé vlně (jako zbývající „ryze“ české vesnice kromě Sv.Heleny a Sv.Alžběty, která ale kvůli nedostatku vody později zanikla) českých kolonistů a byla již organizována vojenskými úřady z důvodu zabezpečení pohraničí v neobydlených územích. Další kolonie Čechů se později usadily i v jiných obcích a vesnicích, ne však přímo českých (např. Berzaska, Coronini, Lubková, atd.).

(Podrobněji se lze dočíst o dějinách osidlování Banátu v učebnici s názvem „Dějiny a tradice české menšiny z Rumunska“, kterou napsali manželé Alena a Dezi Gecse.)

(VIZ. HISTORIE OBCE - PROLÍNÁ SE)

• V čem je tato obec výjimečná (z hlediska geografických, klimatických podmínek, z hlediska izolovanosti, národnostní pestrosti, dostupnosti pracovních míst…)

Hlavním problémem nejenom této vesnice je nouze o pracovní místa. Jak již bylo zmiňováno, zhruba před 3 lety byly uzavřen poslední z dolů, který dával naději bigerským mužům na práci. Jelikož není v blízkém okolí žádné větší město jsou lidé nuceni touto situací odcházet, aby mohli uživit svoji rodinu. Zůstavají zde tak lidé, kteří stálou práci mají (např. pošťačka) a tudíž se mohou uživit a nebo lidé, kteří jsou již staří a dostávají měsíční důchod. Zdejší lidé se tu většinou narodili, a proto také mají rumunská občanství a pobírají rumunský důchod (či sociální podporu). Ten se prý pohybuje v rozmezí kolem 200 - 300 eur/měsíc.¹⁾

Bígr je je lehce izolován oproti vesnicím, které leží u Dunaje (např. Berzasca). Do vesnice sice vede kamenitá, 17 km dlouhá cesta, ale dostanete se do ní pouze pěšky či autem, kterým můžete jet maximální rychlostí okolo 30 km/h a za tmy 20km/h (cesta není ohraničena svodidly a srázy tu jsou místy prudké). Stojí ale jistě za připomenutí, že ne každé osobní auto by bylo schopné tuto cestu zdolat, nehledě na to, že auta s nízkým podvozkem by zde šanci moc velkou opravdu neměly. Autubus či jiná doprava sem není zavedena a na kole se dostat do vesnice možné taky není. Při cestě do vesnice jedete téměř stále do kopce po úzké neosvětlené cestě, která není asfaltovaná a je tvořena především velkými kameny. Signál v těchto místech také není, a proto není nejlepším nápadem cestovat za tmy. Nehledě na to, že cesta lemovaná prudkými srázy je neohraničená svodidly a vede z převážné části lesem. Mnoho turistů tak může právě tato cesta zaskočit, jelikož je v mapě Banátu zakreslena stejně, jako silnice podél Dunaje, která je až na určitá místa asfaltovaná a v dobrém stavu.

Příroda je zde krásná. Již cestou do Bígru můžete obdivovat okolní malebnou krajinu, jelikož přojíždíte horami obklopeni lesy. Z Bígru je možnost dojít do vesnice Berzasca, která je vzdálená cca 20 km. Trasa vede nádhernými bukovými pralesy, které jsou i v oblasti Eibentálu.

Vesnice je charakteristická v tom, že je vystavěna do tvaru křesťanského kříže, čehož si lze všimnout při příjezdu do vesnice a především při pohledu z vyšších kopců okolo vesnice, kde tento tvar lze rozeznat zřetelněji. Možností k výletům v okolí této vesnice je několik a s ubytováním u krajanů zde není problém. Je však vhodné zařídit si ubytování s určitým předstihem, jelikož přes den ve vesnici nemusíte osoby nabízející ubytování zastihnout.

Bígr je jednou z vesnicí, kam se zavedl elektrický proud nejpozději. Obyvatelé Bígru se od založení této vesnice do poloviny 90. let 20. století museli potýkat bez elektřiny. Dnes mají ulehčenou práci díky možnosti používání různých strojů a celkově vyšší životní úroveň.

Pan učitel ve zdejší vesnici informoval o tom, že by turisté z České republiky neměli pohlížet na krajany jak na „něco jiného“ než jsme my. Žijí sice v jiné zemi a za jiných podmínek, ale vesměs jim to vyhovuje. Problém je v tom, že je na ně nahlíženo jako na negramoty nebo dokonce žebráky, což se jim samozřejmě ani trošku nelíbí, a proto někteří mají skeptičtější pohled na Čechy, kteří se sem přijíždějí podívat (samozřejmě ne na všechny). Jako příklad lze uvést české turisty, kteří se přijeli do Bígru podívat ve větším počtu autobusem, večer se opili a pak v noci pobíhali polonazí po vesnici a dělali nepořádek. O takovéto návštěvy místní nemají pochopitelný zájem.

Josef Řehák - známý malíř pocházející z Bígru (dnes je možno ve vesnici navštívit jeho dům, které slouží jako muzeum a obrazová galerie). Svými obrazy vyzdobil několik katolických kostelů - v domovském Bígru, Gerníku, Sv. Heleně, Rovensku a Eibentálu.

Složitá situace je poměrně se zdravotní péčí. Doktor by sem měl dojíždět z Berzascy jednou týdně, nebo ho lidé také mohou zavolat. Bližší ošetření tu zde totiž nikde není. Je nutné si však uvědomit, že slabý signál naleznete pouze v některých místech a také se Vám nemusí podařit doktora kontaktovat v akutní chvíli. Nejbližší nemocnice je v Moldavě (Moldova Nouă), která je vzdálena zhruba 55km.

Lidé mají možnost sledovat dění v České republice díky vysílacímu signálu ČT24. Přístup k českým novinám nemají, ale přibližně 5 let po revoluci ta možnost byla a zasílaly se sem. Nyní tomu tak už není.

• Vývoj počtu českého obyvatelstva (absolutní i relativní) podle národnosti, ev. podle mateřského jazyka
• Jakým způsobem krajané vnímají a projevují svoji národnostní identitu

Krajané v Bígru pociťují svoji národnostní identitu. Se všemi lidmi se zde domluvíte česky a děti jsou k tomu taktéž vedeni. U smíšených i nesmíšených rodin děti ovládají rumunštinu i češtinu. Český jazyk je v podstatě asi nejvýraznější projev toho, jak krajané (nejenom v Bígru) vnímají svoji identitu, jelikož je zde zachován jako mateřský jazyk již mnoho let. Samozřejmě u každého je jazyková vybavenost jiná a projevují se tu rozdíly i díky vlivu jiných jazyků (zejména rumunštiny). Vesnice byly dlouhou dobu tvořeny jenom českým etnikem, ale postupem času sem přicházejí i jiná etnika a tudíž zde v dnešní době žijí i smíšené rodiny (česko-rumunské).

Většina rodin však netouží po odstěhování se do České republiky. Téměř všichni se v Rumunsku již narodili, žili zde celý život a mají tu starší rodiče o které se musejí mnohdy postarat. Také si uvědomují, že by pro ně nebylo jednoduché začít někde pracovat a žít zcela od začátku. Tento fakt však nemění nic na tom, že se cítí být Čechy a to i navzdory tomu, že někteří Českou republiku nikdy nenavštívili ať už z důvodů finančních, zdravotních či jiných. Převážná většina těch, kteří ČR navštívili, si nedokáží představit, že by se zde najednou usadili. V Rumunsku (respektive rumunském Banátu) se cítí daleko svobodněji. Pro obyvatele je především důležité, že vědí, kde mají své kořeny. Cítí velkou vazbu k České republice, ale za svůj domov považují rumunský Banát. Do České republiky či do jiných zemí se odstěhovaly rodiny spíše z důvodu přibývající nouze o práci a tím pádem finančních problémů uživit rodinu.

• Kdy byly založeny české spolky, kdy zanikaly, kdy se znovu obnovovaly, počty členů.
• Byly v obci nějaké konkurenční spolky (národnostní, svým zaměřením)…

• Jaká je konfesní struktura krajanů.
• Je náboženství faktorem, který brání asimilaci, nebo ji naopak podporuje (vztah konfese krajanů ke konfesi většinové společnosti).
• Jak ovlivňují duchovní (případně aktivní věřící) krajanskou komunitu (nedělní školy, výuka češtiny, společné akce…).

Vesnice Bígr patří pod gernické farnosti stejně jako Gerník, Rovensko a národnostně smíšené vesnice Berzasca a Lubková (Liubcova). Kromě českého jazyka spojuje obyvatele i kostel, v němž se Češi, kteří jsou katolíci, pravidelně schází. Římskokatolický kostel byl vybudován v roce 1876 k poctě Svaté Trojice.

Nejvýznamnější slavností bývá každoroční pouť do Čiklavy 15. srpna v den svátku Nanebevzetí Panny Marie. Lidé cestou zpívají české písně. Této pouti se účastní v podstatě Češi z celého Banátu. Někdo absolvuje cestu celou pěšky, jiní autobusem či jinou dopravou. Pouť do Čiklavy byla údajně dříve jedinou možností, jak se mohli všichni banátští Češi setkat. Tata událost také Čechům velice pomáhala. Posilovala etnické uvědomění a zároveň pomáhala v integraci (jak uvnitř svého etnika tak i s Rumuny), jelikož během cesty se zde Češi navazovali kontakty mezi sebou a zároveň i s Rumuny, které cestou potkávali. Navazovali taktéž kontakty obchodní - například z jedné vesnice darovali zemědělské plodiny vesnici, která o ně měla kvůli neúrodné půdě zájem, ale zase výměnou za něco jiného.

• Kdy byla založena škola, jaký měla vyučovací jazyk, jak se školy měnily.
• Kam chodí děti do školy dnes.
• Je možnost navštěvovat výuku češtiny (pravidelně, nepravidelně, kdo tuto výuku zajišťuje), počty zájemců, trendy (zájem se zvyšuje, snižuje, je stejný, žádný).

Ve vesnici Bígr byla založena škola roku 1877³⁾, rok po vystavění kostelu Svaté Trojice. V dnešní době vyučuje na škole pan učitel Josef Mleziva. Škola, která je ve velmi dobrém a zrekonstruovaném stavu, je tvořena zhruba 14 žáky, kde má každý k dispozici svoji lavici s možností využívat internet. Problémem však do budoucnosti je jistý fakt, že čím dál tím více rodin s malými dětmi odchází. Tudíž lze očekávat postupný ale jistý snižující se počet dětí navštěvujících tuto školu. V této době je škola navštěvováno z poloviny Rumuny, kteří se zde také učí česky. Vyučování zde jinak probíhá v rumunštině i češtině.

Na mnoha webových stránkách se lze dočíst o různých formách možné pomoci (finanční i materiální) krajanům. Jsou zde však uvedené i věci, které již dávno potřeba nejsou, např. pastelky - na webových stránkách bylo uvedeno (a do dnešní doby tyto informace můžete na některých stále najít), že vesnice má nedostatek pastelek. Jelikož však během let tato informace nebyla aktualizována, v současné době je škola „zaplavena“ pastelky na další desítky let. Přitom by však byly potřeba i jiné věci, nyní více potřebné.

Škola v Bígru

Malebná vesnička Bígr je pravým místem pro ty, kteří hledají na své cestě po Rumunsku oblast, kde se budou cítit opravdu jako doma. Místní návštěvníkům rádi nabídnou ubytování, stravu i zajímavé vyprávění o minulém i současném dění ve vesnici. Ačkoli zde v současné době české rodiny tvoří převážnou část obyvatel, nejsou podle slov zdejších lidí vyhlídky úplně příznivé. Stejně jako v ostatních vesnicích z této oblasti trpí místní obyvatelé nedostatkem pracovních míst, jsou nuceni k odchodu do větších měst či zpět do vlasti. A na jejich místa nastupují sezónní návštěvníci, kteří domy používají pouze jako letní sídla. I přesto ovšem Bígr rozhodně stojí za návštěvu. Podle odhadu místního učitele na to máte minimálně deset let.

Počet shlédnutí: 60