Bratskoje

• První písemné zmínky o obci
• Obecná historie (jednalo se o obec již založenou, kam se přistěhovali Češi, nebo založili obec sami)
• Etnické složení (původní obyvatelstvo, další národnosti, vztahy mezi těmito národnostmi v různých obdobích až do

současnosti)

Obec Bratskoje leží ve vnitrozemní stepní oblasti Krymu. Uvádí se, že byla založena na místě tatarské osady Bjuk-Komrad roku 1863 jako jedna z prvních v této oblasti. Pouhých 15 kilometrů odtud leží vesnice Alexandrovka, s kterou mají obyvatelé Bratskoje dodnes vřelé vztahy. Do roku 1930 byli usedlíci pouze Češi. Po rozkulačení následovala rychlá asimilace. Dnes už téměř nikdo nemluví v Bratskoje česky a není překvapením, že zde žije mnoho národností. V posledních letech je slyšet zejména o Tatarech, kteří se vrací z nedobrovolného exilu z Uzbekistánu. Vesnice byla tvrdě zkoušena jak nacisty, tak Rudou armádou. Hodně místních bylo odvlečeno na Sibiř, majetky byly zabírány.Během druhé světové války odešlo 29 mužů na frontu. Po válce v Bratskoje žilo 171 obyvatel (Čechů 82), což nebylo mnoho, proto došlo k umělému dosidlování.

Zakládající rodinou byly rodiny bratrů Brabcových. Jeden z nich měl 9 synů. Časem bylo v Bratskoje 100 členů této jedné rodiny. V roce 1914 tam žilo 26 Čechů a 17 osob jiné národnosti. Ve vesnici nebylo neobvyklé, že se hledaly nevěsty v českých vesnicích. Např. v Čechohradu.

Po kolektivizaci začali přicházet Ukrajinci, Rusové, Tataři, Gruzínci, Bělorusové atd. Byli to hlavně přesídlenci, kteří dostávali práci v kolchozech. Mezi minority, které už z Bratskoje vymizely patří Abcházci, Řekové a Arménci. Samotný název Bratskoje napovídá, že žádné konflikty mezi národnostmi nikdy nebyly, ale naopak, žili vedle sebe jako bratři - odtud název vesnice Bratskoje.

• Kdy a jak došlo ke kolonizaci českým obyvatelstvem.
• Dosavadní výzkumy týkající se dané obce

• V čem je tato obec výjimečná (z hlediska geografických, klimatických podmínek, z hlediska izolovanosti, národnostní pestrosti, dostupnosti pracovních míst…)

Tato vesnice vyniká i na Krymské poměry naprostým nedostatkem vody. Vyjde opravdu jen na to nejnutnější. Někdy nedostanou příděl vody třeba i tři dny. A to musí zůstat voda nejen pro obyvatele, ale i pro zemědělská zvířata, bez kterých by místní finančně nevyšli. Je hrozné, jakou smůlu tato vesnice zažila. V roce 1995 vyschla řeka a studny jsou tak hluboko, že není možné z nich získat dostatek vody. Byla zde nemocnice, pošta a škola, ale v roce 2006 vyhořely. (Obnovena byla pouze pošta a nemocnice.)

• Vývoj počtu českého obyvatelstva (absolutní i relativní) podle národnosti, ev. podle mateřského jazyka
• Jakým způsobem krajané vnímají a projevují svoji národnostní identitu

V roce 2000 se k českému původu přihlásilo 146 lidí, což je 31,5% obyvatel. V roce 2001 dělal předseda pobočky českého spolku Vltava pan Roman Gricjuk anketu mezi obyvateli, aby zjistil, kolik lidí se hlásí k českým kořenům. Obešel každého ve vesnici a zjistil, že Čechů bylo 140, ale protože z vesnice hodně lidí odchází, v roce 2008 už byl jejich počet o 80 nižší . Nikdo z nich neodjel do České republiky. Hodně dívek se provdalo do nedaleké Alexandrovky. I počet obyvatel se od roku 2001 snížil z více jak 500 na něco kolem 300.

• Kdy byly založeny české spolky, kdy zanikaly, kdy se znovu obnovovaly, počty členů.
• Byly v obci nějaké konkurenční spolky (národnostní, svým zaměřením)…

Spolek spadá pod simferopolskou Vltavu a vznikl až po roce 2001, protože do té doby nikdo nevěděl, že v Bratskoje jsou Češi. Hlavní aktivita spolku spočítá ve sboru, který byl založen v roce 2004. Nejprve měl 8 členů, dnes už jen 6. Jde o manželské páry, kdy manželé hrají na hudební nástroje a zpívají. Bohužel jejich možnost vystupovat je snížena konkurencí simferopolského sboru, který pochopitelně upřednostňuje sebe. Na Mikuláše tento spolek přijíždí a mají společný koncert a předávání dárků. Občas vyjíždí do Labanova a Alexandrovky na krajanské akce.

• Jaká je konfesní struktura krajanů.
• Je náboženství faktorem, který brání asimilaci, nebo ji naopak podporuje (vztah konfese krajanů ke konfesi většinové společnosti).
• Jak ovlivňují duchovní (případně aktivní věřící) krajanskou komunitu (nedělní školy, výuka češtiny, společné akce…).

Skutečný kostel byl v Bratskoje do roku 1912, ale při revoluci byl zničen. V roce 2001, kdy se ustanovil spolek byla založena i katolická kaplička z bývalého malého domku na náměstí. Jednou týdně jezdí kázat polský kněz, bohužel v ruštině. Dokud nebyla tato možnost, tak se lidé modlili doma (křtít děti vozili do okolních měst – např. Džankoj, Jevpatorije). V dnešní době do kapličky chodí jen 10-15 lidí. Číslo je to sice malé, ale je pozitivní, že polovinu z nich tvoří mladí lidé, které k víře přivedla učitelka Světlana Valentinovna Šimek, která v Bratskoje vyučovala. Tito mladí věřící dokonce jezdí do Oděsy na katolická koncilia (srazy mládeže). Kapličku prý navštěvují i svědci jehovovi a v době letních prázdnin někteří z letních učitelů.

• Kdy byla založena škola, jaký měla vyučovací jazyk, jak se školy měnily.
• Kam chodí děti do školy dnes.
• Je možnost navštěvovat výuku češtiny (pravidelně, nepravidelně, kdo tuto výuku zajišťuje), počty zájemců, trendy (zájem se zvyšuje, snižuje, je stejný, žádný).

Ve vesnici byla škola s výukou výhradně v českém jazyce s českým učitelem do roku 1912. Nedlouho poté učitel odešel a mnoho rodin se odstěhovalo, takže se začalo učit jen rusky. Školu bohužel stihl v roce 2005 požár. Tím pádem lehla popelem i připravovaná dostavba místnosti ve škole, která měla sloužit jako české centrum. Dnes musí děti jezdit do školy v Hvardějském. (Tam se pro zajímavost vyučuje i tatarština.) V roce 2003 proběhla poprvé prázdninová výuka českého jazyka studenty z FF MU v Brně. Žáci byli rozděleni do dvou skupin – na děti a dospělé (8 lidí). Ne každý rok učitel přijede. Např. v roce 2007 učitel nebyl, v roce 2008 ano a výuku navštěvovalo 12 dětí - všechny s českými kořeny. Dle slov paní manželky předsedy českého spolku je škoda, že sem učitelé nepřijeli před deseti, patnácti lety. Zájem by byl větší, ještě žily babičky, které česky mluvily. Byla tady paní, která dokonce neuměla jinak, než česky a pán, který ještě chodil do české školy, ale všichni už zemřely a dnes… Dnes už to nikdo nepotřebuje, říká paní Lída.

Úžasnou věcí na Brackoje byli pro nás manželé Gricjukovi. Byli to úžasní hostitelé. Nevím, kolik lidí by bylo ochotno ubytovat si na dva dny do malého rodinného domku o čtyřech místnostech čtyři neznámé studenty. Dokonce nás proti naší vůli nechali spát ve své ložnici a sami si lehli k dceři do pokoje na zem na matrace. Dostali jsme skvělé jídlo o mnoha chodech a večer zpívali české písničky. I přes jazykové obtíže se nám snažili ve všem vyjít vstříc. Domluvili nám schůzku s poslední babičkou ve vesnici, která ovládá češtinu. Je hezké, jak některé krajany upřímně potěší vidět „nefalšovaného Čecha“.

Pan Roman vlastně není Čech, ale říká, že se po manželce Čechem stal. Že se tak už cítí. Česky sice nemluví, ale sleduje vše o České republice, fandí českému fotbalovému týmu, angažuje se ve spolku a v souboru(hraje na harmoniku a zpívá) i přes to, že musí mít – krom práce se zemědělskými zvířaty, dvě práce, aby jako tříčlenná rodina v Bratskoje vyžili. (Je učitelem hudby v Hvardějsku a elektrikářem.) Na otázku, proč se paní Lída cítí být českou odpověděla:“Mám ráda vlast svých předků.“



Počet shlédnutí: 46