Přesně řečeno, řecké kulinářské umění má čtyři tisíce let starou historii. Pokrmy jsou jakousi směsicí kuchyní, které se připravují v různých státech. Smíchejte jídla z Evropy, přimíchejte k tomu špetku Malé Asie a okořeňte to špetkou Arábie a máte řeckou kuchyni.

Proslulost zdejší kuchyně je postavena na čtyřech jednoduchých tajemstvích. Jídla se vždy připravují z čerstvých ingrediencí, používá se mnoho bylinek a zeleniny, nechybí proslavený řecký olivový olej a hlavně, pokrmy jsou jednoduché. A v jednoduchosti je přece krása, lépe řečeno skvělá chuť. Olivový olej se objevuje prakticky ve všech řeckých jídlech. Má blahodárné účinky na zdraví člověka. To platí i o dalších podstatných složkách řecké kuchyně, o zelenině a bylinkách. Je skutečným potěšením ochutnat řecká rajčata, hlávkový salát, mrkev, cibuli, petržel a česnek a samozřejmě také čerstvé ovoce, například hroznové víno, meruňky, broskve, třešně, melouny, vodní melouny a mnoho dalších druhů.

Mezi tradiční řecká jídla patří moussaka, což je nákyp s baklažány a mletým masem. Peče se v troubě a po vytažení se zalije hustou bešamelovou omáčkou a ochutí skořicí. Při toulkách řeckými městečky vás určitě uchvátí vůně masa pečeného nad ohněm. Většinou půjde o tzv. souvlaki, což jsou kousky jehněčího nebo vepřového masa navlečené na špejli. Mají opravdu skvělou chuť, takže je nezapomeňte okusit. Zajímavým jídlem je skordalia, bramborové pyré s olejem a větším množstvím česneku. Když vám číšník nabídne pokrm keftedakia, můžete vsadit boty na to, že vám přinese karbanátky ze skvělého hovězího masa.

Popis řecké kuchyně by nebyl úplný bez tradičního gyrosu. Laicky řečeno, je to kus jehněčího (ale i vepřového nebo kuřecího masa) ve tvaru velké štangle, která se zvolna opéká. Kuchaři z ní odřezávají kousky masa, které se stačily propéct. Gyros můžete dostat na talíři například s hranolky nebo vám ho mohou připravit do kornoutu z chlebové placky, do kterého se dávají i kousky brambor a samozřejmě nezbytné tzaziky. To je pokrm z bílého jogurtu, okurek, oleje a česneku. Samostatnou kapitolou jsou dary moře, které jsou v Řecku skutečně excelentní. Grilované či vařené ryby, raky, langusty, krevety a chobotnice nabízejí všechny restaurace. Po dobrém jídle většinou přichází na řadu nějaká laskomina. Typicky řeckým moučníkem je kataifi, závitek s ořechy a sirupem. Pochutnat si můžete na galaktoboureko. To jsou krupicové koláče s lískovým těstem a sirupem. Doporučujeme i loukoumades, pečivo z kynutého těsta s medem a skořicí [11].

Tradiční švédskou specialitou je slavný smorgasbord, což je tradiční způsob, jak Švédové připravují bufet. Jeden anglický námořník to v 18. století popsal následovně: „Několik různých jídel bylo podáváno najednou bez jakékoliv slávy. Celá večeře trvala nejméně dvě hodiny, aniž by si sedli ke stolu. Švédové se nahrnuli do rohu místnosti a chuť k jídlu si zvyšovali pojídáním slanečků, chlebů s máslem, a nejen muži, ale i ženy to zapíjeli plnými doušky pálenky. Jaký to odporný zvyk!“ Pravdou je, že v restauracích nabízejících smorgasbord se stoly prohýbají pod mísami s nekonečnými variacemi lososa, slanečků, vajec, klobás, krevet, paštik, brambor, pečiva, ovoce a sýrů. Tradičně se každý chod zapíjí pivem a večeře končí sklenkou akvavitu.

Švédové si celkem pochopitelně potrpí na ryby a jejich nabídka je náležitě bohatá a pestrá. Nejzamilovanějším kořením na ryby je kopr. Ten se dokonce prodává v květinářství jako okrasná květina, zřejmě proto, aby patřičně provoněl byt. A když už Švédové nemohou přimíchat kopr do marinády nebo nálevu, alespoň s ním posypou ledovou tříšť, na které ryby leží. Musím ale přiznat, že zdejší odrůda kopru je přece jenom o poznání méně aromatická nežli ta, na kterou jsme zvyklí z domova, takže výsledná chuť je přece jenom méně razantní.

Vedle ryb je velice ceněna zvěřina. Není snad žádná jedlá část jelenů, daňků a sobů, která by na trhu nebyla pravidelně k sehnání. K tomu se koše trhovců prohýbají pod nákladem čerstvých lišek, které mají ve švédském jídelníčku svoji nezastupitelnou roli.

Švédská kuchyně ale zná i řadu dalších slavných jídel, ať už je to uzený slaneček, jehož sláva sahá do 16. století, farfiol, což je nasolené a posléze vyuzené jehněčí, masové kuličky ze sobího masa s omáčkou z laponských bobulí nebo gravad lax, což je marinovaný losos.

Anglická kuchyně je i dnes onou tradičně zdravou a chutnou kuchyní „ostrovní říše“, i když je dnes ovlivněna také kuchyněmi evropské pevniny, především kuchyní francouzskou. Pokrmy jsou vesměs upravovány jednoduše: velký důraz se klade na jejich výživnost a biologickou hodnotu.

Anglická snídaně, vydatná, pestrá, a zdravá, se právem stala pojmem kterým označujeme tento druh syté a chutné snídaně, skládající se z několika chodů. Podává se nejen maso, ryby, vnitřnosti, opečené řezy slaniny nebo šunky, ale též vařená nebo sázená vejce, uzenáče, ovesná kaše, bílý chléb, máslo, džem, džus, ovoce a čaj. Naproti tomu oběd bývá lehký a jednoduchý – vařená vejce podaná na toastu, kousek hovězího masa, šunky, drůbeže, dále pak smažená ryba, sendviče, salát nebo zelenina, pečivo nebo chléb a k tomu několik šálků čaje. Odpoledne si každý Angličan najde potřebný čas pro svůj „čaj o páté“. K čaji se podávají sendviče, různé koláče, sušenky nebo mnoho jiných druhů pečiva. Nejvydatnější jídlo je večeře. Podává se oblíbené skopové nebo hovězí maso, ryby, drůbež, k tomu malá porce brambor, různé omáčky a hodně zeleniny. Často se podává polévka, lehký předkrm nebo dezerty, zejména ovocné.

====== 4



Počet shlédnutí: 53