Řekové v Čechách

Tato práce se snaží zjistit, jaký mají Řekové přístup k práci v ČR. Následně srovnává jejich přístup k práci s pohledem Čechů a Řeků žijících v Řecku. Vedlejším cílem, a neméně důležitým, je informovat o tom, jak se Řekové zařazují a realizují v pracovním prostředí v ČR.

Tato práce seznámí čtenáře s historií řecké minority na území ČR, následovat bude rozbor současného stavu této minority. V praktické části budou zaznamenány reakce trojího pohledu (pohled českých Řeků, pohled Čechů na české Řeky a řeckých Řeků na české Řeky), pro zisk odpovědí na níže zmiňovanou výzkumnou otázku.

Hlavním cílem této práce je ověřit, jaké mají Řekové pracovní návyky a přístup k práci v České republice a jaký pohled na ně mají Češi a Řekové v Řecku.

1. Jaké mají Řekové v ČR dosažené vzdělání?
2. V jaké sféře se Řekové uplatňují?
3. Jaké jsou pracovní návyky Řeků?
4. Činí jim rozdílnost v pracovní době v ČR a Řecku nějaký problém?
5. Jaká je sociální propojenost českého a řeckého etnika?
6. Je překážkou být Řekem hledajícím práci v ČR?

V literární rešerši byly využity publikace, zprávy a studie o řecké menšině. Většinou se jednalo o materiály týkající se řecké menšiny velmi obecně. V neposlední řadě bylo možné čerpat z beletrie.

Bakalářská práce studenta Fakulty filozofické Univerzity v Pardubicích uvádí, že po příchodu do ČR byli řečtí emigranti usidlovaní v pohraničních oblastech, kde byli vítanou pracovní silou. Vzhledem k tomu, že šlo zejména o zemědělce, nacházeli uplatnění především ve státních statcích. Toto řešení se však ukázalo jako nevhodné z důvodu odlišného přístupu k zemědělství. Proto došlo k jejich přesunu do průmyslových podniků.¹⁾

Studie MPSV Migranti z Řecka v ČR konkretizuje, ve kterých podnicích Řekové nacházeli uplatnění. Z práce je zřejmé, že začátky v jejich nové vlasti nebyly jednoduché. „Zaměstnáváni byli chlapci od 15 let. Ženy zpočátku zůstávaly doma, postupně se zaučovaly v místních textilkách.“ Mimo jiné nacházely ženy uplatnění také ve strojírenském průmyslu, potravinářském a zemědělském sektoru. Muži pracovali v hutnictví, strojírenství, JZD, státních lesích a kamenolomech. Konkrétně studie uvádí tyto podniky: Vagónka Studénka, Nová Huť, Třinecké železárny, Tesla Rožnov, Tatra Kopřivnice, Škoda Plzeň a Velamos. Během dalších dekád se však zvyšoval počet Řeků, kteří vystudovali vysokou školou. Tím pádem se zvýšila šance na získání pracovních míst i v řídících funkcích. Zlomem byl rok 1989, který přinesl nové možnosti, především možnost podnikat, které se Řekové ihned chopili. Jejich podnikatelské aktivity se zaměřily především na spoluobčany řeckého nebo smíšeného původu. Jednalo se o zakládání cestovních kanceláří zprostředkovávajících cesty do Řecka a okolních destinací, tedy zpět „domů“. Postupem času začali služeb řeckých cestovních kanceláří využívat i ostatní občané. Úspěšnost Řeků jako obchodníků dokládá fakt, že v letech 1995 – 2002 nekrachovala jediná jejich cestovní kancelář. Mezi další podnikatelské aktivity lze zařadit provozování řeckých restaurací a kaváren, dovoz řeckého zboží do ČR nebo vývoz českého zboží do Řecka. Zajímavostí je, že značná část řeckých firem má řecký název, nezřídka vypůjčen z řecké mytologie. Nutno podotknout, že mnoho Řeků pracuje stále v průmyslu a zemědělství.²⁾

Dalším zdrojem informací je publikace Kdo jsem a kam patřím?, která se zabývá menšinami na území ČR. Kniha podotýká, že se Řekové museli přizpůsobit nejenom jiným poměrům, ale i odlišnému režimu dne a klimatickým podmínkám. Přesto se však snažili pěstovat tradiční řecké plodiny. Autorka vyzdvihuje řecké podnikatelské a kulturní aktivity, spolupráci mezi Řeckem a ČR. Blíže je však nespecifikuje. Zmiňuje také fakt s názvy řeckých firem, o kterém referovala již v předchozí publikaci. V knize je také uvedeno několik významných řeckých osobností, které se prosadily v ČR během posledních několika dekád.

• Martha a Tena Elefteriadu – zpěvačky
• Ilías Ztaras – historik
• Georgia Zetva – filoložka
• Konstantina Karadimu – spisovatelka
• Stamatis Kikitsas – flétnista
• Savvas Vogiatzoglu – malíř
• Lefteris Bumbaris – filolog a překladatel
• Epanastatis Prusalis – skladatel a zpěvák
• Kostats Rizopulos – sochař a restaurátor
• Nikoforos Robovský – sociolog
• Petros Cironis – historik ³⁾

Podobný výčet osobností, který může pomoci udělat si lepší pohled na to, v jakých sférách řečtí migranti zanechali svou stopu v ČR, nabízí i další kniha Praha a osobnosti národnostních menšin.

• Theodoros Nedelkos – učitel na středních školách, profesor oddělení novořeckých studií na UK, překladatel, autor řecko – českého slovníku
• Lysimachos Papadopoulos – učitel, redaktor rozhlasového vysílání v řeckém jazyce, překladatel, předseda Řecké obce v Praze, spisovatel
• Ilías Zgafas – archivář v Národním muzeu, překladatel, tlumočník

I tato kniha potvrzuje, že se řecká menšina prosazuje především v podnikatelské sféře, ovšem žádné bližší informace nepodává. ⁴⁾

V článku Jaroslava Otčenáška uveřejněném v časopise Český lid se autor zmiňuje, že mladí Řekové po dokončení základní školy odcházeli ihned do výroby. Pouze nadanější z nich byli po krátké praxi zařazeni do středních odborných učilišť. Ženy a dívky pracovaly jako dělnice v továrnách v lehkém průmyslu a muži v těžkém průmyslu. Otčenášek upřesňuje, jaké bylo rozdělení Řeků mezi zemědělství a průmysl. „Na vesnicích měli na výběr buď dojíždět do továrny ve městě, nebo zůstat na vesnici a pracovat v zemědělských družstvech, státních statcích, kamenolomech, nebo při náročné práci v lesích Hrubého a Nízkého Jeseníku.“ Dále uvádí, že Řekové díky znalostem, které získali u nás menší problémy se sháněním dobrého zaměstnání po návratu domů. K současné situaci se Otčenášek vyjadřuje shodně s ostatními autory. „V současnosti se Řekové věnují ve zvýšené míře soukromému podnikání.“ A dále uvádí: „Především vysokoškolsky vzdělaní Řekové se uplatnili také v české vážné a populární hudbě (Martha a Tena Elefteriadu), překladatelství řeckých knih, při přípravě konverzačních příruček novořečtiny na cesty aj.“⁵⁾

Knihou, která přináší nejautentičtější informace o přístupu, vztahu k práci a přizpůsobení se zdejším podmínkám, je román Ukradené slunce od Georgiose Karadzose. Autor se v knize věnuje svému dětství, dospívání a posléze i svému zaměstnání chirurga v české nemocnici. Knihou se prolíná jeho život zde s návštěvou své rodné vlasti po dlouhých letech. Části věnující se návštěvě Řecka jsou pro tuto tuto práci nejpřínosnější. Popisuje zde, s jakými reakcemi se setkal od „pravých“ Řeků na svou práci a jejich pohledem na pracovní podmínky v ČR. Pro představu jsou zde uvedeny úryvky z knihy.

Žádná práce Řekovi neuteče, a ani zábava. Na všechno je času dost. A to je krásné. Pamatuji se, když jsem po tolika letech přijel do své rodné vlasti na návštěvu, že ten klid mi trochu vadil, ale zároveň jsem ho obdivoval. Opravdu nikomu nic neuteče – a proč se vlastně honit? (s. 11)

…v té své nové zemi vystudoval medicínu a stal se z něho chirurg, jeden z prvních chirurgů naší vesnice a hlavně z pasteveckých rodin. To je takový úspěch, že mne všichni moji rodáci uctívali jako kosmonauta v nějaké malé zemi bez tradice. Vlastně jsou na mne pyšní i na dálku, ale trochu je mrzí, že neléčím je, ale cizí lidi v cizině. Kdekdo mi říká: „Člověče, co tam ještě děláš? Proč se nevrátíš domů? Teď už můžeš. A potom, každý lékař a hlavně chirurg je veliký boháč.
Vážíme si lidí, kteří něco umějí, a hlavně těch, kteří chrání náš život, ale nesmějí nás balamutit kvůli penězům…
Když jim říkám, že pracuji za stejný plat každý měsíc, nikdo mi nechce věřit. Teta Alexandra, to je zase sestra mé matky, pořád hudruje, že za takovou práci to je almužna, co dostáváme, ale člověk si tady zvykl, že se to vlastně bere jako normální věc. Zedník, malíř pokojů a jiní řemeslníci si vydělají za hodinu více než lékař. Připadá mi to jako svět naruby. Člověk, který studoval mnoho let a ještě stále studuje, aby neztratil kontakt se svým oborem, je na tom hůře než ten, který má jen vzdělání poskrovnu a už nikdy se nepotřebuje do odborných knih podívat. A potom, práce lékaře je tak odpovědná, že se jí malokterá vyrovná…
Strejda Stergios pracuje s celou čtyřčlennou rodinnou asi tři měsíce v roce, ale pokud je úroda bavlny, vydělá si na živobytí na celý rok. Když jsem se ho zeptal, tak co strejdo, chtěl bys socialismus tady u nás doma? Řekl mi doslova: „Ten si tam nechte, když denně pracuješ osm hodin celý rok a stejně nic nemáš. Každá práce, můj hochu, která je poctivá a prospěná, má být dobře oceněna a ne honorována almužnou. Ale to je tvoje věc. (s. 15)

Do budování nového života se zapojili s takovou vervou, že to ani některé stroje v továrnách nevydržely. Nejraději by je rozžhavili na maximum, ale protože nevěděli, jak se s některými stroji zachází, tak měli často nepříjemnosti. (s. 61)

Všichni krajané se brzy naučili pracovat, a to velice dobře. Všechno se počítalo na procenta, na normu a jiné rekordní časy. Oni to plnili tak, že se domorodci nestačili divit. Dokonce dělali s takovou chutí a vervou, že se mezi sebou předháněli. (s. 62)⁶⁾

V práci byly použity kvantitativní i kvalitativní metody sběru dat. Z kvantitavních metod se jednalo o studium literatury, internetových zdrojů a dotazníkové šetření. Využitou kvalitativní metodou byl polostandardizovaný rozhovor.

Při studiu odborné literatury se dá předpokládat vysoká reliabilita získaných informací, tudíž je literatura v práci využívána velmi často. Studium internetových zdrojů nabízí velké množství informací, výhodou těchto zdrojů je rychlost a snadnost získávání dat potřebných pro výzkum. Nevýhodou informací získaných z internetových zdrojů je jejich neověřitelnost a nezbývá než se spoléhat na jejich pravdivost. Velmi často se také jedná o subjektivní informace, které mohou být zkreslené pohledem autora.

Dotazníkové šetření je kvantitativní metodou, která umožňuje získávat data a informace od jedinců, kteří by byli jinak nedostupní, ať už z důvodu časového nebo místního. Kladem této metody je jednoduchost, rychlost získávání dat, ekonomická nenáročnost a anonymita respondenta. Využití této metody však vyžaduje správnou formulaci otázek. Nevýhodou je možná stylizace respondenta a nízká návratnost dotazníků. Tato metoda byla využita pouze v komunikaci s rodilými Řeky žijícími trvale v Řecku. Dotazník (viz Příloha č. 1.) byl rozeslán pomocí emailu. Respondenti se nacházeli v době výzkumu v České republice na výměnném pobytu. Z časových důvodů nebyla však jiná než emailová komunikace možná. Jednalo se především o osoby ve věku 19 až 25 let. Bohužel se pro výzkum nepodařilo sehnat respondenty staršího věku, kteří by měli větší povědomí o řeckých menšinách a větší osobní pracovní zkušenosti.

Dále byla využita kvalitativní výzkumná metoda, konkrétně metoda polostandardizovaného rozhovoru. Tato metoda má formalizovaný a pevně strukturovaný rámec, avšak tazatel může položit doplňující otázky, pokud to situace vyžaduje. Výhodou této výzkumné metody je, že výzkumník sleduje reakce respondentů a je schopen na ně reagovat, případně směřovat výzkum určitým směrem. Naopak nevýhoda tohoto typu rozhovoru spočívá v tom, že respondenti mohou odbíhat od tématu. V rozhovoru musejí být otázky respondentům dobře srozumitelné, aby měl výzkumník jistotu, že dotázaní lidé pochopili zadání otázky. Záměrem interview bylo, aby konverzace na dané téma byla pro respondenty zajímavá, a aby k danému tématu sdělili co nejvíce informací.

Pro získání informací o pohledu Čechů na řeckou menšinu a jejich pracovitost byl vzorek respondentů vybírán zcela náhodně. Na veřejném prostranství bylo osloveno několik kolemjdoucích, kteří byli požádáni o poskytnutí krátkého rozhovoru. Bohužel velká část respondentů neměla vůbec žádné povědomí o řecké menšině v ČR, proto bylo nutné oslovit vetší množství kolemjdoucích pro získání alespoň nějakých odpovědí. Výběr osob byl zaměřen na všechny věkové kategorie. Poté, co byl respondentům objasněn účel rozhovoru, většinou byli ochotni se podělit o své zkušenosti.

Informace od řecké menšiny byly získávány polostandardizovaným rozhovorem. Setkání s Řeky probíhalo většinou po večerech v pražských kavárnách. Řekové byli ochotní se sejít k rozhovoru, ale než k setkání došlo, uběhlo mnoho dní či týdnů. Často se omlouvali jen pár hodin před schůzkou a oddalovali je. Pokud se s Řekem podařilo sejít, vše probíhalo bez vážných problémů a průtahů. Řekové odpovídali na otázky velmi jasně a ochotně. Občas došlo k podrobnější odpovědi, avšak i ty byly k věci. Z časových a místních důvodů byli dotazováni Řekové, kteří žijí a pracují v Praze.

Respondenti:

Řecká minorita v Čr:

• Denis, 28 let, vysokoškolské, učitel jazyků
  
• Androniki, 53 let, vysokoškolské, ekonomie, hlavní účetní
  
• Thomas, 22 let, studuje VŠ, barman
  
• Nikolaos, 66 let, vysokoškolské, obchodní poradce (asistent majitele soukromé firmy)
  
• Michal, 28 let, středoškolské, pracuje ve sféře energetiky
  
• Annoula, 55 let, porodní asistentka, pomaturitní specializace – instrumentářka na operačním sále, pracuje ve zdravotnictví
  
• Athina, 56 let, středoškolské zaměřené na ekonomiku, zaměstnankyně v soukromé firmě
  

Češi:

• Padesátiletý muž pracující ve veřejné správě
  
• Patrik, 33, kuchař
  
• Hana, mladší žena, asistentka redaktora
  
• Mirek,42, odborný prodavač
  
• Tomáš, 35, zaměstnanec IT firmy
  

Řekové:

• Iro Sfoungari, 20 let, student VŠ, pracuje jako dobrovolník
  
• Oresteia Sfyra, 20 let, vystudovala SŠ, nezaměstnaná
  
• Lyda, 25 let, studuje VŠ, pracuje jako chůva
  
• Katerina Skronta, 19 let, studuje VŠ, nemá práci ani brigádu
  

V této části naší práce budou stručně vyvětlena historická a současná fakta o Řecích v Čechách. Pro vyjasnění výchozí pozice pro náš výzkum a porozumění Řekům, je nutné pochopit, kdo Řekové jsou, kdy na české území přišli a jak probíhalo začleňení do většinové společnosti.

Imigrace Řeků do Čech

O migraci Řeků na území Čech je možné hovořit až po druhé světové válce. Důvodem byla občanská válka, která v Řecku probíhala od roku 1946 až do roku 1949. První vlna Řeků přišla do Čech v květnu 1948 a druhá v únoru 1949. Jednalo se především o děti (v celkovém počtu 3500). Řada z nich byla sirotky nebo je rodiče posílali mimo válečné prostředí. Krátce poté, v listopadu 1949, se objevila další vlna emigrantů. V tomto případě šlo o dospělé nebo celé rodiny, které byly nuceny opustit rodnou zemi po skončení občanské války. Následovala další vlna imigrace, která měla sloučit rozdělené rodiny během migračních procesů v letech 1948 až 1950 z dalších lidově demokratických zemí – Albánie, Bulharsko, Jugoslávie, Maďarsko, NDR, Polsko, Rumunsko, SSSR. Došlo však pouze k výměně imigrantů mezi těmito zeměmi, jejich počet v Čechách se nezměnil.⁷⁾

V této době se v Čechách začala tvořit řecká menšina. Jelikož byla migrace Řeků na české území od počátku brána jako dočasné řešení do doby konce občanské války v Řecku, bylo osidlování řízeno Československými a Řeckými exilovými orgány. Málokdo se hned po občanské válce vrátil do Řecka, jelikož se politická situace v Řecku nezlepšila. Od počátku masové imigrace začali Řekové systematicky utvářet život svojí menšiny. Výhodou byl fakt, že žili většinou v jedné lokalitě. Další příznivým aspektem byla podpora již zmíněných Řeckých a Československých exilových orgánů. Z toho důvodu si Řekové uchovali vědomí příslušnosti k řeckému národu a jazyku. Například výuka novořečtiny pod záštitou Asociace řeckých obcí probíhá dodnes. ⁸⁾

V letech 1948 až 1950 imigrovalo do Československa kolem 12000 osob – většinou to byli etničtí Řekové nebo slovansky mluvící Makedonci. V roce 1956 Řeků ještě přibylo díky povstání v Maďarsku. ⁹⁾

Pro Řeky hledající bezpečí v Čechách se stal první zastávkou Mikulov (zde bylo zřízeno sběrné středisko pro řecké imigranty). Odtamtud byly děti bez rodičů předávány do dětských domovů po celém Československu. Tam pobývaly do svých 15 let. Poslední dětský domov pro Řeky byl aktivní až do roku 1962. Mladiství Řekové byli usmisťování v blízkosti již vzniklých řeckých komunit na severní Moravě, především v menších obcích jako je Krnov. žije zde početná řecká komunita dodnes.¹⁰⁾ Řekové byli umisťováni do pohraničí, jelikož bylo po druhé světové válce vylidněné. V té době byli vítanou pracovní silou. Až v následujících letech začali imigranti odcházet do velkých měst.

K návratu imgrantů začalo docházet až v roce 1981 (Andreas Papandreu se stal premiérem Řecka a začal podporovat návrat emigrantů). V roce 1991 bylo nahlášeno v ČR 3450 osob řeckého původu, to znamená, že jich zde zůstala zhruba jen čtvrtina z původní imigrace v 50. letech 20. století. Řecké etnikum je zařazeno do zájmového okruhu Rady pro národnosti vlády ČR od roku 1999.

Řecká identita - Jací Řekové jsou?

Pro pochopení mentality Řeků, je zajímavé, jak definuje Řeka mladý řecký muž (20 let, SŠ): „Tmavé vlasy a oči, umí se radovat ze života, má vkus, hrdost, je statečný, otevřený, vřelý, vstřícný, ochotný, energický, citlivý a citově založený, pohostiný, krásný vzhledem (dbá o svůj vzhled), žije bohémským způsobem života“. (s. 342)¹¹⁾ Řekové se rádi vyhraňují oproti většinové společnosti, aby udrželi svůj původ a identitu. Na druhou stranu je nutné podotknout, že takový popis, by vyhovoval každému člověku libovolné národnosti, který by byl morální, aktivní a měl radost z toho, co dělá a jaký je.

Vnímání vlastní identity se u mladých Řeků rozhodně liší od těch starších. Nevztahuje se k národní identitě, ale spíše k přístupu k životu a pocitu odlišnosti, což potvrzují v každodění konfrontaci s českou společností. Často se svými vrstevníky stýkají na řeckých věčírcích a právě mezi Řeky tvoří nejpevnější přátelské vazby. Vztahy s Čechy hodnotí neutrálně. Například pracovní vztahy s Čechy popisují jako bezkonfliktní. Češi jim nastavují zdrcadlo k pěstování svě odlišnosti. Podle mladých Řeků chybí Čechům srdečnost, otevřenost a vztah k rodině. Češi prý na sobě šetří. Pro Řeky je nepřijatelné zesměšňování národní identity, což Češi dělají poměrně často například ve filmech. Je užitečné brát řecké výtky k Čechům jako opěrný bod k upevňování jejich vlastní identity, nikoliv jako bariéry soužití. Řekové se nebrání mít partnera neřeckého původu, ale bojí se neshody v kulturním cítění, a proto by preferovali Řeka.¹²⁾

Řekové v Praze

Pražská řecká obec nepatří mezi první v ČR, a nebyla ani nejpočetnější. Tento stav se však časem změnil, a její výnam neustále roste. Založila jeden z nejlepších souborů s řeckými tanečníky – taneční skupinu známou jako Akropolis. Pražská řecká obec se skládá přibližně z dvou set zástupců „starého jádra“ (politických emigrantů)¹³⁾, jednoho sta Řeků novousedlíků¹⁴⁾, a dvou stovek studentů. V těchto dnech je podle pražské řecké obce 800 Řeků žijících v Praze. Na činnost jich však přispívá pouze 180. K lepším vztahům mezi Řeky a Čechy příspívají různé kulturní akce a spolky: Večírek při příležitosti státního svátku Řecka, taneční soubory atd.¹⁵⁾

V praktické části práce budete seznámeni s průběhem práce a konkrétními poznatky, které vedly k zodpovězení položených výzkumných otázek.

V této části práce jsou uvedeny výsledky získané z polostandardizovaných interview vedených celkem se sedmi Řeky žijícími na území České republiky. Dvě úvodní podotázky tohoto výzkumu¹⁶⁾, byly shrnuty ve stručného výčtu respondentů. ¹⁷⁾

Ohledně pracovních návyků¹⁸⁾ a celkové řecké mentalitě při pracovních výkonech byly zaznamenány velmi odlišné odpovědi. Učitel Denis pracující s českými studenty na otázku, jestli jej ovlivňuje řecká mentalita v přístupu k práci, uvedl: „Moc ne, ale Češi jsou o hodně pracovitější.“¹⁹⁾ Oproti tomu student vysoké školy Thomas přivydělávající si v pohostinství na pozici barmana odpověděl: „Nijak zvlášť svůj přístup k práci nespojuji ani s řeckou ani s českou mentalitou. Na druhou stranu podle mých zkušeností je pro mě inspirativnější řecký barman víc, než český.“²⁰⁾ Podobná odpověď zazněla i z úst životem zkušenější Athinay: „Asi je to individuální, ale Řekové, kteří zde žili jako političtí emigranti, pracovali mnohem usilovněji, než čeští občané.“²¹⁾ Annoula pracující ve zdravotnictví pociťuje svoji řeckou mentalitu a proto uvedla: „Určitě ovlivňuje. Přístup k pacientům mám vřelejší a citlivější.“ ²²⁾ Podobné podvědomí má i Michal: „Myslím, že ani ne, možná jen v jednání s kolegy, že jsem více otevřený.“²³⁾ Zbylí dotazovaní se vyjádřili, že je řecká mentalita nijak neovlivňuje.

U otázky zaměřené na rozdílnou pracovní dobu v Řecku a v České republice²⁴⁾ a jestli to způsobuje nějaký problém, byly zaznamenány rychlé a jasné odpovědi od Nikolaose, Michala, Anoulay a Androniki s odpovědí : „ne“. Denis uvedl: „V Řecku je styl života o mnoho pomalejší, v ČR je to příliš rychlé a intenzivní.“²⁵⁾ S podobným názorem na danou otázku vystoupili Thomas a Athina. Thomas: „Nevidím v tom problém, myslím si, že to souvisí s podobou průmyslů v jednotlivých zemích a život lidí je k tomu přizpůsobený. ČR je dnes i historicky „továrně“ zaměřená, kdežto geografické a možná i kulturní souvislosti v Řecku zemi předurčují spíše k zemědělství a rybolovu.“²⁶⁾ Athina: „Problém jsou klimatické podmínky. Proto nelze srovnávat.“²⁷⁾

Další otázka se týkala spolupráce s Čechy.²⁸⁾ Odpověď obchodního zástupce Nikolaose byla velmi jasná: „Spolupráce s Čechy byla vždy velmi dobrá. Od spolupráce s Řeky se neliší.“ ²⁹⁾ Podobně kladně znějící odpověď pro českého čtenáře byla odpověď od Michala pracujícího v energetice: „Spolupracuji hlavně s Čechy a myslím, že spolupráce je dobrá. Od spolupráce s Řeky se možná liší větší organizovaností a menší vřelostí, ale myslím, že nejde v tomto směru generalizovat.“³⁰⁾ Hlavní účetní Adronikia tuto spolupráci považovala za pružnější.³¹⁾ Denis spolupracující s českými studenty ji ohodnotil takto: „Moji studenti jsou Češi, spolupráce je výborná, jsou to zodpovědní a dobří studenti.“³²⁾

Poslední otázkou pro řecké respondenty byl dotaz na projevy nedůvěry či diskriminace na pracovišti nebo při hledání práce³³⁾. Většina z odpovědí byla kladného charakteru, kdy řecká národnost nečinila žádný problém. Pouze jedna z dotazovaných se zmínila o diskriminaci se kterou se však setkala za minulého režimu. Denis na toto téma řekl: „Češi mají rádi Řeky, takže s tím není problém, diskriminace v ČR ve velké míře záleží na národnosti.“³⁴⁾ Pouze jediná Athina měla zkušenosti s diskriminací. Zde si můžete přečíst její názor: „Do roku 1990 byly rozdíly mezi českým a řeckým občanem žijícím v ČR. V sedmdesátých letech nám spoluobčané dávali najevo, že nás tu nechtějí. Ne všichni. Ale nemohli jsme si vzít ani půjčku od státu, protože jsme nebyli Češi. Dnes už se Česko otevřelo světu a Češi mají rádi cizince, ne jako dříve.“³⁵⁾

Pro získání „jiného“ pohledu, tedy Čechů na Řeky, byla stanovena otázka: „Vnímáte řeckou minoritu žijící zde v ČR?“, která byla následně doplňována dalšími dotazy lišícími se dle probíhající diskuse.

Prvním dotázaným se stal padesátiletý letý muž pracující ve veřejné správě. Z rozhovoru vyplynulo, že minority žijící zde v ČR prakticky nevnímá, ale uvědomuje si, že menšin žijících a pracujících v ČR, konkrétně v Praze, je jistě velké množství. Při zaměření přímo na Řeky uvedl: „Řekové jsou nepracující národ, který by jen bral peníze z fondů Evropské Unie.“³⁶⁾

V průběhu uskutěčňování prvního rozhovoru, byl projeven zájem poskytnutí svého názoru od mladšího muže, který zaslechl pokládanou otázku. Jednalo se o 33-ti letého kuchaře Patrika pracujícího 5 let v řecké restauraci, kde je dle jeho slov velmi spokojen:„Řekové jsou velmi milí a nikdy se nestalo, že bych nedostal plat včas.“³⁷⁾ V restauraci se prý pořádají rodinné oslavy, a proto zná řeckou mentalitu opravdu dobře, „…měl jsem možnost mluvit s mnoha Řeky a nikdy se mi nestalo, že bych nenašel vhodné téma k rozhovoru.“ ³⁸⁾

Dalším vybraným respondentem se stala mladší žena, u které byl předpoklad, že je již zapojena do pracovního procesu. Tato respondentka měla o menšinách v ČR velmi dobrý přehled, patrně získaný ze své pozice asistentky redaktora píšícího pro pražský deník. O Řecích řekla: „Řeci jsou dnes vnímáni jako protestující národ, který nechce slevit ze svých standardů.“ ³⁹⁾Paní Hana se podle svých slov nikdy s Řekem jako spolupracovníkem nesetkala.

Dalším českým respondentem se stal 42 letý Mirek pracující jako odborný prodavač v OBI⁴⁰⁾. Na pokládanou otázku jestli vnímá řeckou minoritu odvětil:„Popravdě ji vnímám pouze, když si objednávám jídlo v řeckých bistrech.“⁴¹⁾ Přesto, že byl tento muž vstřícný a snažil se vzpomenout na jakýkoliv jiný kontakt s řeckou minoritou, nenapadl ho další případ.

Posledním z respondentů se stal 35 ti letý Tomáš. Uvedl, že pracuje v jedné IT firmě, která má dceřinou společnost v řeckém hlavním městě Athény.„S Řeky komunikuji prakticky denně a společnou spolupráci si nemohu vynachválit.“ ⁴²⁾ V rámci firmy komunikuje i s mnoha evropskými městy a jejich obyvateli. Řeky by zařadil mezi ty schopnější: „Pokud se naskytne nějaký problém, mohu se na ně vždy spolehnout s jistotou, že problém brzy vyřeší.“ ⁴³⁾

První stěžejní otázka v dotazníku se týkala povědomí o řecké menšině v České republice. Vzhledem k věku respondentů se daly předpokládat negativní odpovědi, avšak dívka jménem Oresteia uvedla: „Vím o tom, že v Čechách žijí Řekové, ale nemám o nich žádné bližší informace.“ Další dotazovaní uvedli, že nemají tušení o řecké menšině, ale že je těší, že existují čeští Řekové. Lyda také uvedla, že zná mnoho mladých lidí, kteří zde studují, jelikož se nedostali na řecké vysoké školy.

K otázce zda si myslí, že mají Řekové odlišný přístup k práci, odpověděl Iro a Katerina, že žádné odlišnosti nevidí. Na druhé straně Oresteia odpověděla takto: „Ano, myslím, že je hodně Řeků, kteří neberou své zaměstnání vážně, a jediné, co je zajímá je, jak vydělat peníze.“ Lyda uvedl, že mnoho Řeků by chtělo pracovat ve veřejném sektoru, ale vzhledem ke krizi a omezování pracovních míst je těžké takovou práci najít.

U poslední otázky, která byla zaměřena na pracovní vytížení, byly odpovědi velmi různé. Iro uvedl, se nemyslí, že by Řekové pracovali více než ostatní národy v Evropě. Zmínil také současné problémy Řecka s nezaměstnaností a nedostatkem příležitostí. Oresteia a Katerina odpověděly, že Řekové pracují stejně intenzivně jako ostatní národy, ale jsou mnohem hůře placeni. Oresteia také napsala, že Řekové „…pracují více hodin denně.“ Lyda se k této otázce vyjádřila takto: „Určitě nepracujeme více než třeba Němci, ale pracujeme dost.“

V této části práce bude naplněn cíl práce, tedy zodpovězení výzkumných otázek.

První otázka týkající se vzdělání měla hlavně informační charakter, jelikož souhrnná data o vzdělanosti řecké menšiny v ČR nejsou k dispozici. Vybraní respondenti měli minimálně středoškolské vzdělání a tři respondenti měli vzdělání vysokoškolské. Relevantní data k zodpovězení této otázky poskytuje také výčet osobností, které se prosadili v České republice, který je součástí kapitoly Literární rešerše. Na základě výše uvedeného je možné říci, že řecká menšina dosahuje nadprůměrného vzdělání, avšak je nutné brát v úvahu, že se jedná pouze o malý vzorek a mimo velká města bude vzdělanost pravděpodobně nižší. Také u druhé otázky je třeba shrnout poznatky z literární rešerše tak i z vlastního výzkumu. Škála pracovišť Řeků v ČR je široká. Řekové se prosazují jak na poli uměleckém, tak v administrativě, řídících pozicích, zdravotnictví a soukromém sektoru. Odpovědi na otázku týkající se rozdílných pracovních návyků řecké menšiny byly rozporuplné. Asi polovina respondentů uvedla, že je řecká mentalita nijak neovlivňuje, kdežto druhá polovina vyzdvihovala větší vřelost a otevřenost. U otázky ohledně rozdílnosti pracovního prostředí bylo překvapující, že žádný zde žijící Řek neměl problém s pracovní dobou, či nároky ze strany českých zaměstnavatelů. Občas však dodávali, že řecký styl života je pomalejší, což se ostatně shoduje s úryvkem z knihy Ukradené slunce (viz Literární rešerše). Co se týče spolupráce s Čechy ani zde se nevyskytl žádný nepřekonatelný problém. Naopak mezi dotazovanými byla vyzdvihována větší organizovanost práce. Na druhé straně dominuje již zmiňovaná menší vřelost. Řekové se na českém území s diskriminací až na jednoho respondenta nesetkali, což může být vzhledem k barvě pleti s podivem.

Záměrem této práce bylo získat několik pohledů na danou problematiku. Z toho důvodu byla část výzkumu věnována pohledů Čechů na řeckou menšinu. Povědomí o řecké minoritě je mezi českou veřejností velmi malé. Na druhé straně je však pozitivní, že pokud nějaké zkušenosti s řeckou menšinou mají, jsou Řekové vnímáni vesměs pozitivně a jsou bráni jako rovnocenní partneři. Na základě získaných reakcí se nepotvrdil stereotyp o Řecích jako o provozovatelích rychlých občerstvení, jelikož takovouto odpověď zmínil pouze jeden z dotazovaných. Častou reakcí, která však není spjatá s řeckou menšinou v Čechách, byla zmínka o Řecích jako o přítěži pro Evropskou ekonomiku.

Pro celistvost výzkumu byl posledním bodem pohled rodilých Řeku na českou řeckou menšinu. Tak jako Češi ví velmi málo o řecké minoritě, tak i rodilí Řekové mají velmi malé povědomí o svých krajanech v ČR. Z jejich odpovědí je možné vyvodit, že se Řekové nepovažují za málo pracující národ. Stereotyp jaký převládá v České republice, že Řekové mají na vše dostatek času, tedy asi nebude oprávněný. Tvrzení našich respondentů, je však v rozporu s jednou častí z knihy Ukradené slunce od Georgiose Karadzose (viz Literární rešerše)

Shrnutím veškerých získaných informací a získaných poznatků z výzkumu, lze zhodnotit řecký přístup k práci jako minimálně odlišný od toho českého. Řekové žijící na území ČR po několik generací, ale i ti mladší se se zdejším pracovním prostředím asimilovali, ačkoliv si stále udržují silnou národní identitu. Na opačné straně je zřejmé, že je Česká společnost přijala bez větších problémů.

BALVÍN, J. et al. Praha a osobnosti národnostních menšin. Praha: Komise Rady hl. m. Prahy pro oblast národnostních menšin na území hl. m. Prahy, 2000. 234 s. ISBN 80-902972-0-X

BITTNEROVÁ, D. - MORAVCOVÁ, M. a kol. Kdo jsem a kam patřím?. Praha: SOFIS, PASTELKA, 2005. 460 s. ISBN 80-902785-8-2

Migranti z Řecka v ČR. [on-line] Cizinci v České republice. Poslední revize 16.6.2005 [cit. 28.3.2011]. Dostupné z: <http://www.cizinci.cz/files/clanky/127/Rekove2.pdf>

KARADZOS, G. Ukradené slunce. 1. vyd. Lomnice nad Popelkou: Studio JB, 2004. 111 s. ISBN 80-86512-24-X

SIEGL, T. Řecká komunita na severní Moravě. Pardubice: Univerzita Pardubice. Fakulta filozofická. Katedra sociálních věd, 2009. 34s., Vedoucí bakalářské práce Doc. PhDr. Oldřich Kašpar, CSc.

OTČENÁŠEK, J. Řecká národnostní menšina v ČR dnes. Český lid. Roč. 85, 1998, roč. 85, s. 147 – 159. ISSN: 0009-0794

ŘO Praha. [on-line] Řecká obec v Praze. [cit. 6.4.2011]. Dostupné z: <http://www.ropraha.eu/index.php?section=rop>

Výuka novořeckého jazyka v ČR. [on-line] Asociace řeckých obcí v ČR. [cit. 11.5.2011]. Dostupné z: <http://www.arovcr.cz/novorectina.htm>

Krnov navštívil velvyslanec Řecké republiky. [online] Město Krnov. [cit. 11.5.2011]. Dostupné z: <http://www.krnov.cz/_programs/Article.asp?mid=1&sid=105&aid=10605&text=%F8ekov%E9>

Příloha č. 1.

1. What is your name?
2. What is your age?
3. Where were you born?
4. What is your level of education?
5. Where are you employed? (For example: banking, gastronomy, etc.)
6. What do you think about Czech Greeks? Have you ever heard about greek minority in Czech republic?
7. Do you think that Greeks living out of Greece has a diferent approach to work? What is the difference?
8. Do you think that Greeks are working harder than other nations in Europe?



Počet shlédnutí: 118