Hlinák Jan, Jansa Matěj, Sochrová Barbora, Drncová Daniela, Fučík Jan. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2013. http://www.hks.re/wiki/islam-ramadan

¹⁾

Muslimská komunita se dnes již neomezuje pouze na země islámu, ale postupně se integruje do zemí západního světa. Evropa zaznamenala nebývalý nárůst počtu muslimů v jednotlivých zemích. V roce 1990 tvořili vyznavači islámu 4,1 % evropské populace, v roce 2010 to bylo odhadem 6%. V roce 2030 by Evropané měli být zhruba z 8% muslimové. ²⁾

Muslimové si s příchodem do Evropy přinesli některé své zvyky, mezi ně patří i dodržování půstu v období ramadánu. Cílem této práce je popis průběhu svátku ramadánu v námi vybraných muslimských zemích, kterými jsou Egypt a Pákistán, a následné porovnání. V této práci se dozvíte, jaký vliv na vyznavače islámu a hlavně na jejich zvyklosti spojené s ramadánem má západní kultura, která nemá s tímto jevem žádné zkušenosti, v mnoha případech není dokonce schopná tento zvyk tolerovat. Dalším cílem je proto popsat obtíže spojené s dodržováním tohoto islámského svátku v České republice a zmapovat případnou změnu přístupu vyznavače islámu k tomuto jevu v závislosti na čase stráveném v Evropě.

Ramadán, devátý měsíc islámského kalendáře, je spojen s mnoha pravidly a omezeními. Jejich dodržování patří k 5 pilířům islámu. V zemích islámu je proto naprostou samozřejmostí, že pravidla ramadánu dodržuje každý muslim, kromě kojících a těhotných žen, nemocných lidí, dětí před pubertou, cestujících osob na dlouhou vzdálenost nebo menstruujících žen. Zvyklosti spojené s ramadánem vyžadují změnu každodenního režimu jedince (po dobu ramadánu).

Jaký je rozdíl mezi dodržováním ramadánu v České republice, Egyptě a Pákistánu?

1. Jak se liší zvyklosti spojené s ramadánem mezi Egyptem a Pákistánem jakožto dvou zcela odlišných muslimských zemí?
2. Jaký vliv na dodržování tohoto svátku má život v západní kultuře?
3. Kterým nástrahám musí muslim čelit během ramadánu v ČR?
4. Mění se muslimův postoj k dodržování ramadánu, popřípadě k víře, po delším čase stráveném v ČR?

K vypracování této práce byly využity techniky jak kvantitativního, tak kvalitativního výzkumu, které vedly k odpovědím na výzkumné otázky. Práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. Zatímco teoretická část vytváří jakýsi obecný rámec práce, snaží se čtenářovi přiblížit problematiku a zasadit výzkumné téma do širšího kontextu, praktická část jde více do konkrétna. Jejím cílem je předložit čtenáři primární data potřebná k sestrojení odpovědí na již položené výzkumné otázky.

V teoretické části bylo užito spíše metod kvantitativních. Vytváření teoretického základu práce obnášelo užití metody studia literárních zdrojů. Tato metoda přispěla k akumulaci základních faktů o islámu, jeho hodnotách a o ramadánu. Také přiblížila představu o postupování v praktické části, tzn. jaké otázky naším respondentům klást.

V praktické části se setkáváme s kvalitativními metodami. Dochází zde ke sběru primárních dat. Vzorek nám tvoří dva respondenti. Každý z nich pochází z jedné námi zkoumaných islámských zemí (Egypt, Pákistán), ale oba již žijí na území České republiky. V obou případech bylo užito techniky polostandardizovaného rozhovoru. Část otázek byla připravena již před uskutečněním rozhovoru, část otázek byla vytvořena během něj ke zvýšení dynamiky rozhovoru nebo k prohloubení tématu.

Výběr respondentů nebyl složitý, protože je dva naši výzkumníci znají osobně. Jelikož oba respondenti mají znalosti a zkušenosti, které souvisí s naší výzkumnou otázkou, neváhali jsme je požádat o rozhovor na dané téma. Respondenti byli tedy dva. Malik z Pákistánu a Sasa Elwahiby z Egypta.

Respondent z Pákistánu se do České republiky přistěhoval v sedmi letech z nejmenovaného pákistánského maloměsta. Jeho rodinu přivedly do České republiky lepší pracovní příležitosti. Dnes žijí na vesnici v Plzeňském kraji a respondent studuje v Praze Českou zemědělskou univerzitu.

V rozhovoru se respondent věnuje hlavně rozdílům mezi dodržováním ramadánu zde a v jeho rodné zemi. Přestože je většinou ramadán brán muslimy velice vážně, je respondent v tomto ohledu velice benevolentní, jelikož se s půstem setkal jen jako chlapec, který jej nemusel dodržovat celý měsíc. V rozhovoru tudíž nevypovídá o vlastních zkušenostech, ale spíše o věcech vypozorovaných.

Druhým respondentem byl Sasa Elwahiby, který pochází z Egypta, přesněji z přístavního města Bur Sa'id, které se nachází na severním konci Suezského průplavu. V tomto městě také studoval jazykovou školu Port Said Language School a dále se živil jako animátor v turistické destinaci nedaleko města Bur Sa'id. Před dvěma lety se přestěhoval do České republiky kvůli uzavřenému sňatku s českou občankou, se kterou se seznámil v Egyptě, když byla na dovolené. Nyní oba žijí v Mělníku nedaleko Prahy, kde se jim také minulý rok narodila dcera. Respondent momentálně pracuje v Praze v obchodě se suvenýry.

Většina knih, které se zmiňují o naší výzkumné otázce, pouze vysvětlovaly pojem ramadán a jeho pravidla. Jednou z těchto knih je „Malá encyklopedie islámu“ od autorů Jiří Fleissig a Charif Bahbouh. V této malé publikaci se nachází velmi stručná kapitola vysvětlující pojem ramadán se všemi jeho náležitostmi, pravidly a výjimkami. Dále zde také můžeme najít muslimská synonyma pro tento svátek a názvy různých částí tohoto svátku, jako je například přerušení půstu po západu slunce nebo jídlo před započetím půstu, tedy před východem slunce.

Na rozdíl od předchozí publikace se Šajch Fadlulláh Chajrí v knihe „Islám“ zmiňuje spíše o náboženském smyslu ramadánu a zpětném pohledu do historie, poukazujícím na zakladatele islámu, Muhammada. Je zde také vidět osobitější přístup k náboženství a dokonce určitá sympatizace autora s ním.

Třetí zdroj, článek „Ramadán je opravdovou zkouškou vůle. Ale i muslimové jsou jen lidé a ví, jak pravidla obejít“, z internetové stránky časopisu National Geographic, je spíše popisného charakteru a věnuje se zejména životu muslimů v období ramadánu a jeho negativům. Můžeme se zde dočíst, jak probíhá běžný den v období půstu, jaké finty používají muslimové, aby pravidla ramadánu obešli, ale také, jaké lapálie čekají v tomto čase zaměstnavatele nebo turisty v podobě upravování pracovních dob zaměstnanců nebo omezování určitých stravovacích návyků turistů podle domácích obyčejů. V tomto článku navíc ani nechybí základní údaje týkající se tohoto svátku a proto hravě nahradí první uvedenou publikaci.

Islám je monoteistické náboženství, po křesťanství druhé nejrozšířenější na světě. Vyznavači islámu se nazývají muslimové. Toto náboženství vzniká z učení proroka Mohameda (Muhammada) v 7. století našeho letopočtu. Avšak nemůžeme jednoznačně tvrdit, že Mohamed založil nové náboženství. Islám navazuje na učení původních proroků judaismu a křesťanství jako například Adama, Noeho, Abraháma nebo Ježíše. „Podle islámské věrouky křesťané sice vyznávají správného Boha, zjevení však pokazili učením o Ježíši jako Synovi Božím, o jeho vykupitelské smrti na kříži a o Trojici. (…) Nemálo západních badatelů soudí, že Muhammad se dlouho pokládal prostě za dalšího proroka biblické linie, poslaného cíleně k Arabům, a teprve druhým rokem po přesídlení do Medíny (hidžra z roku 622) se zcela ze židovstvím rozešel a organizoval obec věřících nové víry, islámu.“³⁾

Nejvíce muslimů je na asijském a africkém kontinentu. V Asii vyznává islám 20 – 25% všech obyvatel, což z něj činní nejrozšířenější náboženství světadílu. Je státním náboženstvím ve všech arabských státech (s výjimkou Libanonu), dále také v Pákistánu, Bangladéši a Íránu. Velké množství muslimů je i v Kazachstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu nebo Uzbekistánu. Velká populace je i v severozápadní části Číny. Přibližně 40% afrického obyvatelstva vyznává islám, je zde po křesťanství druhým nejrozšířenějším náboženstvím. Nejvíce muslimů je hlavně v severní části, potom také třeba v Džibuti, Eritrei nebo Somálsku.

V Evropě je poměrně malý počet muslimů. Nejvíce jich je v Bosně a Hercegovině, Albánii, Turecku nebo Rusku. „Přestože je evropských muslimů relativně málo, jejich počet se z důvodu přistěhovalectví stále zvyšuje - určit jejich hodnoty je ovšem velice nesnadný úkol (odhady hovoří o počtu 15 až 25 miliónů). Faktem je, že početně nejvýznamnější muslimská populace (soudě i podle počtu stavěných mešit) je ve Francii, Německu a Velké Británii.“⁴⁾ Populace muslimů v Americe nebo Austrálii je tak malá, že význam islámu na těchto kontinentech je velice mizivý.

Rozšíření muslimské populace mapují následující mapy. První mapa ukazuje relativní počet muslimů v jednotlivých zemích, kdy tmavě zelená v severní části Afriky, jihovýchodní Asii nebo v Oblasti Indonésie reprezentuje státy s obyvatelstvem z více než 80% muslimským (viz. legenda). Druhá mapa zobrazuje 5 států s největším absolutním počtem muslimů na světě. Údaje jsou ze září 2012. Podle ní je stát s největším zastoupením muslimů Indonésie, následován Pákistánem, Indií, Bangladéšem a Egyptem. Třetí mapa je zajímavá ze dvou hledisek. Jednak rozděluje islámský svět na sunnitský a šíitský, ale také se snaží vyznačit co nejpřesněji území s muslimským obyvatelstvem, jinými slovy nezvýrazňuje pouze státy. Z těchto map si můžeme udělat obrázek o zemích zkoumaných v této práci. Relativním počtem patří Egypt i Pákistán k zemím, kde islám jednoznačně převládá nad jinými náboženstvími. Ba dokonce obě země patří mezi 5 států s největším absolutním počtem muslimů na světě. Z obou těchto informací se dá bez výčitek konstatovat, že Pákistán i Egypt jsou správnou volbou pro zkoumání muslimských zvyků.

1. ⁵⁾
2. ⁶⁾
3. ⁷⁾

Povědomí o islámu do Čech přinesl v 10. století židovský arabsky mluvící kupec Ibráhím ibn Jakub. K setkání Čechů a muslimů došlo až v 16. století, kdy Osmanští Turci obsadili část dolní Moravy. Zatlačeni byli až roku 1699 rakouskou armádou. Velkým zlomem byl zájem o orientální kulturu příchodem romantismu v 19. století. V tomto období vzniká například minaret v Lednici, dochází k působení českých arabistů, Aloise Musila a Bedřicha Hrozného. Roku 1912 byl islám povolen na celém území rakouskouherské monarchie jako vstřícný krok pro částečně muslimskou Bosnu a Hercegovinu.

Roku 1934 vzniká Muslimské náboženské obce pro Československo, první náboženská společnost islámu. Avšak za první republiky nebyla povolena. Uzákoněna byla až po nacistickém převratu, avšak byla po únorovém převratu rozpuštěna. V roce 1968 došlo k neúspěšnému pokusu o obnovení.

Roku 1991 vzniklo Ústředí muslimských náboženských obcí. Roku 1998 byla vystavěna mešita v Brně. Tato mešita nemá minaret, jeho stavba byla zakázána. V Praze byla mešita postavena roku 1999 u Rajské zahrady. Od roku 2004 je islám státem oficiálně registrován.

Islám není v České republice příliš zastoupen, v porovnání se západními zeměmi. Naprostá většina českých muslimů jsou přistěhovalci, jen v málo případech se jedná o věřící, kteří na islám konvertovali. Mnoho přistěhovalců je z bývalých socialistických zemí z Blízkého východu, jako je Sýrie nebo Irák, dále pak to jsou emigranti z Bosny a Hercegoviny nebo také lidé ze států bývalého Sovětského svazu. ⁸⁾

(Mešita v Praze, Blatská 1498, Praha 9)

Pilíře islámu jsou jakési kotevní body muslimského života, které by měl každý vyznavač tohoto náboženství dodržovat. Nejenže zajišťují pevnost a stálost v osobní víře, ale také spojují všechny muslimy v jakémsi jednotném bratrství.

Prvním pilířem je šaháda, což znamená vyznání víry, která říká: „Není boha kromě Boha a Muhammad je posel Boží.“ Díky vyřčení této formule se může stát člověk muslimem, avšak musel by jí pronést před kvalifikovanými svědky, s plným pochopením a veškerou vážností.

Dalším pilířem je salát, tedy 5 denních modliteb, které jsou prováděny při úsvitu, v poledne, odpoledne, při západu slunce a večer. Každý muslim se modlí směrem ke Kaabě v Mekce, který mu ukazuje výklenek zvaný mihráb, který se nachází v každé mešitě. Před modlitbou musí provést každý muslim rituální očistu zvanou wudú, která znamená omytí rukou, nohou a hlavy. Existuje také očista zvaná Ghusl, kterou můžou muslimové provést před páteční polední hromadnou modlitbou, avšak povinná je pro ženy, kterým skončí menstruace, po sexuálním aktu nebo se také provádí na nebožtíkovi. Tato očista spočívá v omytí celého těla. Modlitby vede imám, islámský duchovní a právo šárí´a přikazuje přesný postup vedení modlitby, například počet úklon, rituální očistu, a dokonce i slova modlitby.

Třetím pilířem je zakát – „povinná almužna, odváděná každoročně muslimy z určitých druhů majetku, zejména z plodin a dobytka.“⁹⁾. Zakát vybírá stát a je to zpravidla buď 10 % sklizně nebo 2,5 % příjmů. Tato almužna by měla sloužit k účelu chudým, avšak také na vyplacení válečných zajatců nebo na stavbu poutních míst.

Čtvrtým pilířem je saum - dodržování půstu v měsíci ramadánu.

„Pátým pilířem je účast na každoroční pouti do Mekky hadždž, již každý muslim musí vykonat alespoň jednou za život - za předpokladu, že si to může dovolit a jeho rodina bude během jeho nepřítomnosti dostatečně zajištěna.“¹⁰⁾ Pouť do Mekky je jednou z nejpočetnějších světových hromadných poutí a pro muslimy je to prý velmi silný emotivní zážitek. Pro koho by také nebyl, když se celý život k tomuto místu otáčejí při svých modlitbách.

Ramadán je devátý měsíc islámského kalendáře a zároveň jedním z pěti pilířů islámu. Jako počátek ramadánu je považováno boží zjevení, na jehož počest drží muslimové půst, tzv. saum. To znamená, že by muslimové neměli jíst, pít, kouřit a měli by se zdržet sexuálního styku. Cílem půstu je více se přiblížit duchovní podstatě islámu. Trvá vždy 29 nebo 30 dnů. Půst je povinen dodržovat každý muslim, avšak můžeme nalézt i několik výjimek, kdy se pravidla měsíce ramadánu promíjí. „Povinnost půstu platí pro každého dospělého (báligh), duševně (áquil) a tělesně (quádir) zdravého. Děti jsou vedeny k půstu zhruba od 10 let. Povinnosti jsou zproštěni lidé staří, nemocní, těhotné a kojící ženy, ti, kdo konají těžkou fyzickou práci, a lidé na cestách. Staří a nevyléčitelně nemocní nemohou půst nahradit později, dávají tedy náhradou potravu chudým. Ostatní zanedbané postní dny nahradí později (qadá´). Půst musí nahradit i ten, kdo jej zanedbal bez platného důvodu, a navíc musí vykonat kajícný skutek dostiučinění (Kaffára).“¹¹⁾

Během ramadánu by muslimové měli zlepšit své chování, nepomlouvat, nenadávat, nemluvit sprostě a měli by se snažit vyřešit dlouhodobé spory a hádky. „…v ramadánu každý den od východu do západu slunce - má stejně jako modlitba vést všechny věřící k pokoře a vědomí rovnosti: boháč je povinen hladovět stejně jako jeho chudí souvěrci.“¹²⁾ V období ramadánu by muslimové měli přečíst celý korán, který je rozdělen na stejně dlouhé části, aby bylo snadnější ho během ramadánu přečíst.

O ramadánu se lze dočíst v Koránu, v 2. súře (2:183 - 185). „Vy, kteří věříte, předepsán vám jest půst, tak jako byl již předepsán těm, kdož před vámi byli - snad budete bohabojní.“¹³⁾

Ve spojení s ramadánovým půstem (ramadan fasting) se lze dočíst v odborném článku Relative Metabolic Stability, but Disrupted Circadian Cortisol Secretion during the Fasting Month of Ramadan¹⁴⁾, že velké výkyvy ve stravování a malý dostatek bílkovin a sacharidů, který se večer otočí až v nadbytek, je v celku přípustný pro stabilitu metabolismu, ale klesá tvorba hormonu kortizolu, jednoho z nejdůležitějších hormonů, který nejenže stimuluje CNS (centrální nervovou soustavu) a hladinu glukózy ve svalech a je reaktantem při rozpadu proteinu, sacharidů, ale pomáhá člověku při stresech, infekčních chorobách, velké tělesné námaze a dlouhému hladovění. Během ramadánu je tedy člověk, který drží půst, více náchylný k nemocím, není schopen zvládat tolik stres a únavu.

V některých muslimských zemích je dodržování pravidel ramadánu hlídáno zákonem, tzn. porušení půstu může vést k potrestání. Dnes se stím můžeme setkat například v Pákistánu¹⁵⁾. „V současnosti se - kromě několika zemí - s podobnými sankcemi nesetkáváme. „Bezbožný“ občan se může obávat spíše kolektivního opovržení či ztráty prestiže v očích kolegů a sousedů.¹⁶⁾

Téměř každý muslim je členem jedné ze dvou hlavních větví islámu, sunnitské a šíitské. Rozdělení proběhlo již v 7. století našeho letopočtu, kdy po Mohamedově smrti došlo ke sporu o jeho následnictví. Sunnité, kteří dnes tvoří drtivou většinu islámského světa, chtěli, aby se následníkem stal Abú Bakr, Mohamedův přítel, zatímco šíité (percentuální interval více číselných zdrojů činí zhruba 10 - 15% muslimské populace)¹⁷⁾ chtěli, aby se následníkem stal Alí, Mohamedův bratranec a švagr.

Hlavní rozdíl mezi sunnitským a šíitským ramadánem je v jiném termínu oslav, který je způsoben trochu rozdílným kalendářem, některé svátky mohou být slaveny v rozdílný den v těchto dvou islámských světech. O začátku ramadánu rozhodují sunnitští a šíitští duchovní nezávisle na sobě.“ Pro určení začátku ramadánu je rozhodující podoba Měsíce. Vedení správy sunnitských náboženských staveb v prohlášení konstatovalo, že ve středu na obloze nebylo možné pozorovat nový Měsíc a že čtvrtek bude považován za poslední den měsíce šabán, který ramadánu předchází. Muslimové se řídí lunárním kalendářem a žádný měsíc roku nemůže mít více než 30 dní. Šíitští duchovní věřícím doporučili, aby i ve čtvrtek pozorovali měsíc a o začátku ramadánu rozhodli až pak. Jestliže dnes nebude nový srpek na obloze patrný, začne ramadán pro šíity až v sobotu.“ ¹⁸⁾

Rozdíly ve zvyklostech spojených s dodržováním půstu v období ramadánu mezi sunnity a šíity jsou přirovnatelné k takovým rozdílům jako mezi některými sunnitskými zeměmi, tudíž jsou zanedbatelné.

1. Muharram
2. Safar
3. Rabí' al-awwal
4. Rabí' al-thani
5. Džumádal-úlá
6. Džumádal-thni
7. Radžab
8. Ša'ban
9. Ramadán
10. Šawwal
11. Dzul-ka'dah
12. Dzul-hidždža ¹⁹⁾

• 4.10.-2.11.2005 - Ramadan 1426
• 23.9.-22.10.2006 - Ramadan 1427
• 13.9.-11.10.2007 - Ramadan 1428
• 1.9.-29.9.2008 - Ramadan 1429
• 22.8.-19.9.2009 - Ramadan 1430
• 11.8.-9.9.2010 - Ramadan 1431
• 1.8.-29.8.2011 - Ramadan 1432
• 20.7.-18.8.2012 - Ramadan 1433
• 9.7.-7.8.2013 - Ramadan 1434
• 28.6.-27.7.2014 - Ramadan 1435
• 18.6.-16.7.2015 - Ramadan 1436²⁰⁾

Vlastní výzkum se dělí na tři části, ve kterých je přiblížen ramadán ve dvou zkoumaných zemích, v Egyptě a Pákistánu a dále jsou uvedeny rozdíly dodržování půstu v České republice oproti dvěma zkoumaným zemím. Nejprve je uveden Egypt, kde jsou popsány symboly, zvyky a tradice dodržování ramadánu podle získaných informací od dotazovaného. Dotazovaným byl Sasa Elwahiby, který pochází původně z města Bur Sa’id a nyní bydlí v Mělníku. Jelikož v České republice žije pouze krátkou dobu, dodržoval zde zatím ramadán dvakrát. I tak jsou ale ze získaných informací zřejmé rozdíly mezi ramadánem v jeho rodné zemi a v České republice. Dále je přiblížen ramadán v Pákistánu, kde dotazovaným byl Malik, který pochází z malého městečka v Pákistánu a nyní žije v Praze. A v poslední části je uvedeno dodržování půstu respondenty v České republice.

Existuje několik věcí, mohlo by se říci symbolů a znaků, jak se pozná, že v Egyptě právě začal nebo probíhá měsíc ramadán. Jelikož je ramadán pro místní egyptské obyvatele spíše oslava, než jakési utrpení z půstu, všechna města, ale i vesnice, jsou vyzdobena mnoha ozdobami a světly. Nejznámější ozdobou je tzv. Fanoos [fanůs], což je vlastně druh lucerničky, která se vyskytuje po celém městě. Nejčastěji ji uvidíte zavěšenou na provazech mezi několika domy a dále ji najdete téměř v každém obchodě či menším krámku. Věšet tyto lucerničky se stalo již tradicí, kterou dodržují hlavně děti, protože je připravují a zdobí. Dalším symbolem pro egyptský ramadán, který přišel s vývojem technologií, je klasický starý kanón, který se nachází na hoře Mokkatam nedaleko Káhiry. Tento kanón slouží k tomu, aby po jeho výstřelu lidé věděli, že mohou začít jíst. Další již moderní záležitostí jsou televizní noviny a televizní pořady všeobecně. Během měsíce ramadánu běží v televizi pořady, kde vystupují například různí doktoři, kteří radí, jak se nejlépe stravovat, čemu dávat pozornost a čemu se u stravy vyhnout, aby byl lidský organismus v nejlepší formě, protože bývají časté případy, kdy se lidé nesmyslně přejídají a jejich tělo tento nápor nevydrží a následkem toho zemřou. Zajímavé je, že všechny kanály zastaví své vysílaní přibližně 10 minut před tím, než mohou lidé jíst, aby tím oznámily, že se blíží čas k jídlu. Další zajímavostí jsou konkrétní seriály určené především pro ženy, které během zbytku roku v televizi neuvidíte, a tak se často stává, že se sejde rodina a příbuzní a všichni sledují televizi. Je to jakási hlavní zábava během ramadánu.

(Lucerničky Fanoos)

Jako každá země, i Egypt má svá tradiční jídla, speciálně co se týče ramadánu. Nejznámějším pokrmem je Kunafah [kunafa]. Mohli bychom ho přirovnat ke špagetám s tím rozdílem, že Kunafah je mnohem tenčí, skoro jako lidské vlasy a také sladký. Jeho historie je spojena s egyptským princem, který trpěl hladem a hledal nějaký pokrm, který by obsahoval vodu a cukr a co nejvíce ho zasytil, a tak vznikl Kunafah. Tento pokrm se dá sehnat v každém obchodě a na všech trzích pouze během ramadánu a lidé si ho spíše kupují už hotový, protože ho sami tak dobře nepřipraví.

(Výroba tradičního pokrmu Kunafah)

Jedno ze jmen Boha (Alláha) je spojeno s návštěvou rodiny a příbuzných. A také v Egyptě je nejdůležitějším prvkem během ramadánu navštěvovat svou rodinu. Pokud první den navštívíte rodinu od matky, potom musíte druhý den navštívit rodinu od otce, nebo naopak. Během těchto setkání je celá rodina pohromadě, společně večeří, dívají se na televizi a povídají si. Většinou se stane, že děti jedí ještě dříve, než po západu slunce, ale pro ostatní je to spíše úsměvná událost, protože nemohou nutit děti k půstu. Ten může začít od třinácti let dítěte.

Klasický den v Pákistánu během měsíce ramadán vypadá podobně jako každý jiný den v roce s několika výjimkami. Na rozdíl od pracujících lidí, kteří mají klasickou pracovní dobu, mají děti kratší školy. Sportovní aktivity a jiné volnočasové aktivity se také konají úplně normálně, ale například běžný ruch ve městě už tolik neuvidíme, protože je celkově méně lidí venku. Většina z nich spí, aby jim den utekl rychleji a lépe ho tak zvládli. Rozdíl je také v tom, že během dne jsou restaurace a jiné jídelny úplně zavřené a otevírají se až po setmění, kde zavírací doba bývá brzy ráno před svítáním.

Po západu slunce pak přicházejí oslavy, kde lidé navštěvují své příbuzné nebo se celkově shromažďují s ostatními a oslavují spolu. Důležité je rozdělit se o jídlo s ostatními, a tak si rodiny v sousedství vzájemně vyměňují různé pokrmy. Nebo se může stát, že bohatší rodina pozve celou vesnici na hostinu, kde spolu všichni jedí, pijí a oslavují. Kdyby se stalo, že někdo na hostinu nedorazí, tak jim hostitelská rodina pošle jídlo domů, aby nebyli ochuzeni oproti ostatním. Pokud bychom chtěli mluvit o alkoholu, který je většinou spojen s oslavami, tak ten v Pákistánu, ale i v jiných muslimských zemích neuvidíme, protože ho muslimové nemohou požívat. Zajímavé je, že občan Pákistánu, který má v pase nebo jiné identifikační kartě označení muslim, nemůže kupovat alkohol. Ale i tomu se dá předejít, pokud se s někým domluvíte, že vám alkohol koupí.

Během ramadánu není v Pákistánu určité tradiční jídlo, ale lidé jedí to, co si sami řeknou, že budou jíst. Většinou však začínají s datlemi a poté už jedí, co chtějí, stejně tak, jak tomu bylo za dob Mohameda. Kromě datlí jedí také sůl, kdy si připomínají chudší obyvatelstvo, které bylo tak chudé, že jedlo jen sůl a pilo vodu. Je to jakýsi respekt k tomuto obyvatelstvu. Co se týče stravy, je důležité se ráno dobře najíst, aby člověk vydržel celý den. Není to o tom, se přecpat, ale jíst správně.

(Stánek s datlemi na Pákistánském trhu)

Jelikož je ramadán jedním z pěti pilířů islámu a každý muslim ho musí dodržovat, existují i výjimky, kdy ho lidé nedodržují. Nejčastěji to jsou děti do 14 let a staří lidé, dále pak nemocní, kteří musí v tu dobu užívat léky. Pokud se někomu stane úraz během ramadánu, může si vzít lék nebo určitou medicínu. Toto celkově záleží na člověku, jak se cítí v danou chvíli, zda dokáže vydržet bez léků a tím pádem dodržovat půst, nebo si tolik nevěří a dodržovat ho nebude.

Dodržování ramadánu v jiné zemi, než v rodné zemi, je pro muslima velice těžkým úkolem, hlavně pokud jde o zemi, kde není islám státním náboženstvím. To platí i pro dodržování ramadánu v České republice. Ze získaných informací od respondentů je zřejmé, jak těžké je dodržovaní půstu pro muslima jako přistěhovalce do cizí země s jinými tradicemi a jiným převažujícím náboženstvím. U respondenta z Egypta je největší problém spojen s návštěvou rodiny. Jelikož se do České republiky přestěhoval sám a rodina zůstala v rodné zemi, nemá s ní již osobní kontakt, který je nejdůležitějším prvkem během měsíce ramadánu. Setkání, posezení a trávení času s rodinou a přáteli pomáhá jedinci překonávat půst mnohem lépe, než pokud je na to jedinec sám. To je právě příklad respondenta, který nyní žije v malém městě, kde je ramadán místním úplně cizí. Jediný kontakt pro něj s ostatními muslimy je skrze alžírskou restauraci, která se nachází v Praze, a kde se během měsíce ramadánu setkávají různé národnosti. To nás zavádí ke stravě během půstu. V České republice nenajdete na každém rohu typické muslimské pokrmy pro měsíc ramadán a je velmi obtížné za ně najít náhradu a také najít tu správnou stravu, která pomůže člověku vydržet až do doby dalšího možného stravování. Výjimkou je dříve zmiňovaná restaurace, kde se občas setkáte s některými tradičními pokrmy.

Oba respondenti zmiňovali rozdíl v délce dnů v České republice a v jejich rodných zemích. Jeden z respondentů ramadán u nás již nedodržuje a zmiňoval pouze jako příklad svého otce, který dodržoval půst v létě, což je i příklad druhého respondenta, který zde dodržoval půst zatím dvakrát a pokaždé v létě. V tuto dobu jsou u nás dny delší, než je tomu tak v jejich rodných zemích, a proto je půst mnohem náročnější. Následek bývá v podobě nekontrolovatelného stravování, kdy člověk sní takzvaně vše, co mu přijde pod ruku. Otec respondenta v této době onemocněl, protože nebyl zvyklý na tak dlouhé dny a půst raději vzdal.

Cílem této práce bylo odpovědět na hlavní otázku: Jaký je rozdíl mezi dodržováním ramadánu v České republice, Egyptě a Pákistánu? Byly proto provedeny rozhovory s muslimy původem z obou zmiňovaných islámských zemí, kteří žijí na území České republiky. Sebraná data byla poté zanalyzována a porovnána.

Ramadán v Egyptě a Pákistánu se v obecných rysech příliš neliší. Prvky jako návštěva blízkých, večerní oslavy spojené s holdováním pokrmům se shodují v obou vybraných zemích. Ale pro odlišnosti nemusíme chodit daleko. Večery ramadánu v obou zemích patří jídlu a veselí, rozdíl můžeme vidět v trávení dne. Zatímco Egypťané navštěvují příbuzné a scházejí se například u televize, Pákistánci nepřikládají dni velkou roli. Pouze mají zkrácenou pracovní dobu a nenavštěvují restaurace. Odlišnosti můžeme samozřejmě vidět i v pokrmech připravovaných v období ramadánu. Zatímco v Pákistánu nemají víceméně žádné tradiční jídlo spojené s tímto období, kromě datlů, v Egyptě můžeme hovořit o několika tradičních pokrmech.

Muslim, který se přestěhuje do České republiky, nebo obecně do jedné ze zemí západu, se střetává s celou řadou překážek, dodržování půstu v období ramadánu je pouze jednou z nich. Měsíc oslav a rodinné pohody se proměnil v měsíc plný problémů. Jeho tvrdá pravidla se zde dodržují s velkými obtížemi. Evropané nemají s tímto svátkem žádné zkušenosti, je pro ně cizí, neznámý. Stává se pro ně nepochopitelné muslimovo počínání během měsíce ramadánu. Muslim se může setkat kupříkladu s problémy v zaměstnání či na veřejnosti. Islám zde obecně nemá dobré povědomí, je spojován s mnoha předsudky a obavami z terorismu.

Problém trávení ramadánu v České republice je spojen i s ne zcela velikou komunitou muslimů. Zatímco v islámských zemích probíhá ramadán většinou v rodinném kruhu, oslav se účastní celá komunita, v České republice muslimové slaví ramadán buď sami, nebo s nevelkou skupinou lidí v obklopení evropské kultury, jež je k oslavám ramadánu apatická.

Ramadán slavený mimo muslimský svět je opravdovou zkouškou vůle. Muslim je na svůj boj sám a má tendence pravidla porušovat nebo si je upravovat podle svého. Po delším čase stráveném mimo svou vlast muslim může změnit své vnímání ramadánu a částečně nebo zcela ignorovat jeho pravidla. Vliv tohoto úpadku v ramadánových zvycích má však minimální vliv na míru náboženské víry jedince.

1. JANDA, Richard. Islám: náboženství, historie a budoucnost. Brno: Jota, 2010. ISBN 978-80-7217-628-1.
2. KOKAISL, Petr. Geografie náboženství. Vyd. 1. V Praze: Česká zemědělská univerzita, © 2009, 264 s. ISBN 978-802-1319-356.
3. KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha : Vyšehrad, 1993. ISBN 80-7021-125-3.
4. KROPÁČEK, Luboš. Islám a západ: historická paměť a současná krize. Praha : Vyšehrad, 2002. ISBN 80-7021-540-2.
5. HRBEK, Ivan. Korán. Praha : Odeon, 1991. ISBN 80-207-0444-2.
6. KŘIKAVOVÁ, Adéla; MENDEL, Miloš; MÜLLER, Zdeněk; DUDÁK, Vladislav. Islám: ideál a skutečnost. Praha : Baset, 2002. ISBN 80-86223-71-X
7. MENDEL, Miloš; OSTŘANSKÝ, Bronislav; RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1554-9
8. TAUER, Felix. Svět islámu. Praha : Vyšehrad, 2006. ISBN 80-702-1828-2.

1. Suhad Bahijri, Anwar Borai, Ghada Ajabnoor, Altaf Abdul Khaliq, Ibrahim AlQassas, Dhafer Al-Shehri, George Chrousos Relative Metabolic Stability, but Disrupted Circadian Cortisol Secretion during the Fasting Month of Ramadan [online] (C) Bahijri 2013 Volume 8 Issue 4. Dostupné přes databázi http://infozdroje.czu.cz
2. Jak a kde slaví ramadán . [online] IHNED.cz . 2004 [cit. 2013-07-30]. Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/c1-15058890-jak-a-kde-slavi-ramadan
3. Islámský kalendář [online] Přesný čas | Atomové hodiny. [cit. 2013-07-30]. Dostupné z: http://www.presny-cas-atomove-hodiny.cz/islamsky-kalendar
4. Kalendáře: Islámský kalendář. [online] Všude dobře, tak co doma? . 2005-2013 [cit. 2013-07-30]. Dostupné z: http://www.vsudedobre.cz/kalendar-islamsky/
5. The Future of the Global Muslim Population: Projections for 2010-2030. [online] The Pew Forum on Religion & Public Life . 2011 [cit. 3. 12. 2013]. Dostupné z: http://www.pewforum.org/2011/01/27/the-future-of-the-global-muslim-population/
6. Daniel Raus Proč se sunité a šíité vlastně nenávidí? [online] Český rozhlas. 2006 [cit. 2013-08-19]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/cro6/internet/_zprava/230596
7. Adam Hájek Ramadán v Pákistánu střeží policie, provedla šťáru v nóbl kavárnách. [online] Idnes.cz. 2012 [cit. 2013-08-20]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/policie-v-pakistanu-kontroluje-ramadan-d9h-/zahranicni.aspx?c=A120807_132440_zahranicni_aha

—-

Počet shlédnutí: 186