Víra a rodina v životě žida

Antalová, Cejpová, Dlouhá, Loučímová, Rybenská, Smékalová, Vykopalová, HKS 2012

Děti v ultraortodoxní škole. ¹⁾

Judaismus není pouze náboženství, ale hlavně a především je to způsob života. Příslušník této víry je od narození veden ke ctění a dodržování určitých pravidel a řádů. Provází jej celým jeho životem. Cílem této seminární práce je zjistit, jak ovlivňuje víra a rodina život žida v Čechách v porovnání s životem v Izraeli, a to pomocí dostupné literatury, která bude sloužit jako teoretický základ, ze kterého bude vycházet i část praktická. Vlastní praktická část se bude skládat z kvalitativního výzkumu spočívajícím v rozhovorech s příslušníky judaismu a z kvantitativního výzkumu, který naopak zjišťuje mínění a názory respondentů nežidovského původu. Oba tyto názory budou porovnány a použity pro zodpovězení výzkumné otázky.

Jak ovlivňuje víra a rodina život žida v Čechách v porovnání s životem v Izraeli?

1) Dodržuje většina židů přísná pravidla židovství?

2) Chodí židé pravidelně do synagogy? Je běžné se modlit pravidelně?

3) Přivádí židy na jejich víru rodina, nebo mají možnost výběru?

4) Dodržují židé v rodině určité svátky nebo tradice? Popř. jaké?

5) Jakou úlohu má v rodině matka a jakou otec? A kdo je při výchově dítěte hlavní?

6) Jaký mají židé názor na svatbu? A jak se dívají na smrt?

7) Jak omezuje židy víra v zaměstnání?

8) Je nějakou nepsanou povinností žida se vydat do Jeruzaléma?

9) Co pro žida znamená slovo Izrael?

Výzkum byl prováděn na základě sběru dat z primárních i sekundárních zdrojů, a to literárních i internetových. Primární data autoři sbírali pomocí kvalitativního i kvantitativního výzkumu. Kvalitativní výzkum byl proveden metodou standardizovaného řízeného rozhovoru se čtyřmi dotazovanými:

1. Dotazovaný s iniciály AL, pohlaví- muž, ve věkovém rozmezí 50-60 let, narozen v Palestině, od dětství žije v České Republice, rozený Žid, pracuje na jedné z vedoucích pozic židovské obce v Teplicích. Osobní rozhovor probíhal v kanceláři v prostorách Židovské obce v Teplicích.

2. Dotazovaný s iniciály TP, pohlaví-muž, ve věkovém rozmezí 40-50 let, rozený v České Republice, konvertita s židovskými předky, pracuje na jedné z vedoucích pozic Židovské obce v Teplicích. Osobní rozhovor probíhal v kanceláři v prostorách Židovské obce.

3. Dotazovaný s iniciály EA, pohlaví-muž, ve věkovém rozmezí 30-40 let, narozen v Izraeli, kde má také trvalý pobyt, je rodilý Žid, rozhovor probíhal prostřednictvím elektronické komunikace.

4. Dotazovaný s iniciály RK, pohlaví-muž, ve věkovém rozmezí 20-30 let, narozený v Moldávii, ale velmi brzo se jeho rodina přestěhovala do Izraele, je rodilý Žid, osobní rozhovor probíhal v kavárně. Rozhovory se ihned zapisovaly.

Studované dokumenty pomohly zajistit dostatek teoretických informací pro dané téma, aby mohly být porovnány s informacemi získanými v rozhovorech. Metoda rozhovorů se ukázala jako nejvhodnější prostředek sběru informací pro danou problematiku z důvodů finančních a časových.

Kvantitativní výzkum byl prováděn v podobě dotazníku. Získané informace se autoři práce snažili porovnat a pomocí výzkumných podotázek zodpovědět otázku hlavní a to jak ovlivňuje víra a rodina život žida v Čechách v porovnání s životem v Izraeli.

Judaismus je způsob života, který obsahuje veškeré lidské konání od narození po smrt, jak uvádějí autoři knihy „Židé – dějiny a kultura“.²⁾ Židovská tradiční kultura byla ovlivněna (a stále je ovlivňována) kulturami různých zemí, ve kterých příslušníci judaismu žijí. V článku se píše o začlenění indického kastovního systému nebo čínského konfuciánství do židovských tradic atd.³⁾ Naopak judaismus velmi ovlivnil kultury a myšlení v zemích, v nichž židé dlouhou dobu žijí. Vezmeme-li v úvahu samotnou „knihu knih“, která velmi výrazně ovlivnila nejen křesťanství ale i islám a stala se i základem „dobrých mravů“. Z odkazu Bible jmenujme například desatero přikázání nebo různá přísloví či rčení, která jsou běžně používána v mluvě (např. stát jako solný sloup, starý jako Metuzalém, Sodoma a Gomora atd.). V knize „Dary Židů“ autor Cahill píše, že Bible ovlivnila i velká osvobozenecká hnutí moderní historie jako např. Solidaritu v Polsku, hnutí za občanská práva. Z Bible také čerpal kapitalismus, komunismus i demokracie, píše se v knize.⁴⁾

V knize „Kdo jsou Židé“ od Paula Spiegela se čtenář dozví, že žid je ten, kdo se narodil židovské matce nebo konvertoval podle halachy, židovského náboženského zákona. Člověk, který chce patřit do židovské obce, musí svou žádost předat rabínovi a ten ji musí několikrát odmítnout. Po přijetí žádosti začíná druhá fáze, ve které se čekatel musí naučit Písmo a zákony, částečně hebrejsky, znát tradice atd.⁵⁾

Aliza Krieger se domnívá, že nadčasovost židovských hodnot, které se udržují v rodinách, jsou zřejmě důvodem, proč toto náboženství přetrvalo do dnešních dob a také důvodem, proč se judaismus udržuje i v moderním světě.⁶⁾

Vztahy a pomoc v rámci rodiny je důležitější než pomoc blízkým, sousedům, či známým. Čtyřmi nejdůležitějšími hodnotami v judaistické rodině jsou finanční úspěch a vzdělání, tendence být slovně expresivní, posvátnost rodiny a smysl pro sdílení utrpení.⁷⁾

Podle Paula Spiegela tvoří základ židovské rodiny žena jako nositelka „židovského ducha“. S tímto tvrzením souhlasí i kolektiv autorů kolem knihy „Židé - dějiny a kultura“. ⁸⁾ Žena se stará o výchovu nejmenších dětí a připravuje košer stravu. Musí pochopit rituální čistotu v manželství, nidu. Také podle pravidel má navštěvovat rituální lázeň mikve.⁹⁾

Dále dle zdrojů od Vladimíra Sadka a kolektivu¹⁰⁾, Paula Spiegela¹¹⁾, i Alizi Kriegera¹²⁾ je jedním z nejvýznamnějších okamžiků v životě žida svatba, chupa, jelikož není nic podstatnějšího než založit rodinu a domov. V Tóře i Talmudu je zmiňováno, že život bez partnera není naplněn, není plnohodnotným životem.

Uzavřením manželství se naplňuje jeden z hlavních příkazů Tóry: „Ploďte a množte se.“ Židovské manželství spočívá na oboustranné dohodě a důvěře. Svatba se musí konat pod baldachýnem a nezáleží na tom, zda se snoubenci oddají v synagóze nebo pod širým nebem. Svatební baldachýn symbolizuje nastávající domov novomanželů.¹³⁾ Účel manželství je dvojí: zvýšit odpovědnost lidí k sobě navzájem a plodit potomky. Svobodný muž není schopen plnit zákony o manželství a výchově dětí a jeho život není naplněn. Na tomto tvrzení se opět shodují zdroje ¹⁴⁾, ¹⁵⁾ a ¹⁶⁾.

V článku „The Role of Judaism in Family Relation ships“ autor uvádí, že jedno z tabu, které platí o uzavření sňatku, je, že člověk židovské víry si nesmí vzít nežida. I přes všeobecný nesouhlas se toto stalo v moderní době běžným jevem a autor uvádí, že podle United Jewish Communities z roku 2003 až 47% manželství je smíšených (mezi židem a nežidem). Dalším tabu v judaismu je vztah dvou lidí stejného pohlaví, ale i zde se můžeme setkat s různými přístupy od úplného zatracení, přes tolerování až k přijetí ze strany rodiny.¹⁷⁾

Druhou nejvýznamnější událostí v životě žida, na které se opět shodují knihy „Židé - dějiny a kultura“¹⁸⁾ i „Kdo jsou Žid铹⁹⁾, je vlastní smrt. Jak píše Paul Spiegel, přípravy probíhají ještě za života, a pokud je to možné, měl by se umírající odebrat k Bohu za přítomnosti své rodiny.²⁰⁾

Před Bohem jsou si všichni rovni, každý člověk je prach a v prach se obrátí. Období truchlení trvá celý jeden rok, ve kterém se příbuzní každý den modlí za duši zemřelého a chválí Boha. Po tomto období se dává náhrobek k hrobu zemřelého, dle zdroje „Židé - dějiny a kultura“.²¹⁾

Důvodem označení židů za lakomé by podle Františka Stočesa mohl být odlišný přístup Krista k bohatství. Ježíš oslavoval chudobu, vybízel ke skromnému životu a jmění pokládal za nemravné. Starozákoníci vyznávali úplný opak. Veškeré bohatství a blahobyt chápali jako požehnání a projev Boží milosti, tedy pokud jich bylo dosaženo v souladu s Desaterem, které nezakazuje lichvu. Tato životní filozofie a jejich houževnatost sehrály roli v úspěšném umístění se ve světě financí. V závislosti na této situaci poté vznikaly první vlny antisemitismu, charakteristické nenávistí a rozšiřujícími se protižidovskými předsudky a pověrami, což působilo jako kompenzace prohry.

Teoretická stránka práce je složena z charakteristiky židovských svátků a s nimi spojených obřadů tvořících nedílnou součást židovské kultury. Jsou zastoupeny svátky biblické, vysoké, poutní a historické. Dále je nastíněna struktura rodiny a základní stravovací zvyklosti Mojžíšova národa, neboť je pro pochopení nejen židovské kultury důležité znát také informace o každodenních úkonech a fungování rodiny praktikujícího příslušníka víry. Závěr kapitoly představuje Jeruzalém nejen jako hlavní město státu Izrael, ale také jako místo střetu třech světových monoteistických náboženství. V Jeruzalémě nemůžeme nalézt, kde končí hranice náboženství a kde začíná politická intence, proto by se měl čtenář zamyslet i nad složitostí sváru, který sahá až do dávné minulosti a v současné době je stále aktuální.

Židovské svátky lze dělit na historické, biblické a moderní. Mezi biblické svátky, jež jsou předepsané Tórou, se řadí šabat, Pesach, Jom Kipur či Roš chodeš. Dále se ještě dělí na svátky vysoké, poutní a postní dny. Historické svátky, mezi něž patří Chanuka a Purim, nejsou uvedeny v Tóře, ale v jiné biblické knize, případně nejsou v Bibli uvedeny vůbec (jejich ustanovení je pozdějšího data). Ne každý žid uznává tzv. moderní svátky. Ty totiž souvisí až se vznikem novodobého státu Izrael, jsou to svátky jako Jom ha - zikaron nebo Jom Jerušalajim.²²⁾

Šabat („den odpočinutí„), nejdůležitější svátek judaismu. V židovském kalendáři je totiž posledním dnem týdne sobota, protože židé ve shodě s biblickým příběhem stvoření považují neděli za den první. O šabatu hovoří čtvrté přikázání Desatera: „Pamatuj na den odpočinku, abys jej světil!“ (druhá kniha Mojžíšova 20,8) V tento den se nesmí vykonávat jakákoliv fyzická činnost. Šabat byl dán člověku, aby si odpočinul a občerstvil svého ducha modlitbou a studiem Tóry.²³⁾

Roš chodeš je označení pro první den židovského měsíce (nisan), kdy přikázal Bůh Mojžíšovi, aby vyhlásil novoluní. Od této chvíle se datuje tradice slavení novoluní, která nepřerušena trvá do dnešních dnů.²⁴⁾

Roš ha - šana – Nový rok je podle židovské tradice dnem stvoření světa. Pro tento sváteční den platí stejná náboženská pravidla jako pro šabat, takže se především nemá pracovat. Roš ha - šana patří ke svátkům, při nichž se troubí na šofar (naříznutý beraní roh). Jeho kvílivý zvuk při bohoslužbě má jednak věřící probudit z mravní ochablosti, ale současně připomíná smlouvu mezi Bohem a Izraelem na hoře Sinaj, kdy rovněž zněl zvuk šofaru.²⁵⁾

Šofar. ²⁶⁾

Deset dní pokání je čas trávený důkladným studiem Tóry a motlitbami. V těchto dnech se mají lidé usmiřovat a rozjímat nad svými skutky.²⁷⁾

Jom kipur – Den smíření - poslední den Deseti dnů pokání. V tento den židé nejen nepracují, jako při ostatních svátcích, ale navíc drží i celodenní půst. Myšlenka smíření, ústřední pojem svátku Jom kipur, předpokládá napravení a obnovu vztahu člověka s Bohem. Aby však k tomu došlo, musí se nejprve každý usmířit s lidmi.²⁸⁾

Pesach - Svátek nekvašeného chleba je jeden z nejstarších svátků vůbec. Je svátkem osvobození židovského národa z tyranského zajetí a zároveň slavnostní probouzení půdy a země. Jiný název Svátek nekvašeného chleba je odvozen z toho, jak Izraelici rychle opustili místo otroctví, že jim ani nestačilo vykvasit těsto připravené k pečení chleba. Z tohoto důvodu se po celý svátek nesmí jíst nic kvašeného.²⁹⁾

Kidusový pohár s vínem a macesy. ³⁰⁾

Šavu'ot – Svátek týdnů - svátek obdržení Tóry na hoře Sinaj a vyhlášení mravního zákona, Desatera.³¹⁾

Sukot – Svátek stanů - Svátek sklizně, připomenutí přebývání na poušti. Jeden z veselých svátků, který zároveň symbolizuje konec vegetačního období roku a nástup zimy.³²⁾

Sukot. ³³⁾

Další svátky: Půst prvorozených, Počítání omeru, Šemini acerat, Simchat Tora.³⁴⁾

Postní dny mají v judaismu velký význam, protože jsou neodmyslitelně spojeny s duševní očistou, sebezpytováním a studiem. Jsou zároveň obdobou oběti, neboť namísto obětovaného zvířete a jeho masa a tuku, člověk „spaluje“ (obětovává) „své maso a svůj tuk“. Půst se drží ve dnech, které připomínají nějakou smutnou, tragickou nebo jinak dramatickou událost z období židovských dějin.³⁵⁾

Tiš'a be - av – 9. Av, Půst 10. Tevetu, Půst 17. Tamuzu, Půst Gedaljův, Půst Ester.

Chanuka – Svátek světel - tento svátek upomíná na vítězství židů nad vojsky Antiocha IV., panovníka Sýrie, jenž ovládl Zemi zaslíbenou. Když židé po třech letech bojů vyhnali vetřelce, znovu zasvětili jeruzalémský chrám boží službě. Zapálili též sedmiramenný svícen (hebrejsky „menora“), který zázrakem vydržel hořet celých osm dní. Na paměť této události se v židovských domech zapalují světla v osmiramenném svícnu (chanukija).³⁶⁾

Sedmiramenný svícen Menora. ³⁷⁾ Osmiramenný svícen Chanukia používaný speciálně při Svátku světel. ³⁸⁾

Purim – Svátek losů je nejveselejší židovský svátek, jehož obsah souvisí z textem biblické knihy Ester, kde se píše o proradném vezíru Hamanovi, který chtěl vyhladit všechny židy a proto házel „purim“ - „losy“, aby zvěděl nejpříhodnější den pro svůj hanebný čin. Díky královně Ester se však zlý plán nezdařil. Na paměť překonaného nebezpečí zachovávají židé před svátkem půst.³⁹⁾

Rodina je v židovské kultuře prvním a nejdůležitějším centrem náboženského života. Židé odvozují svůj původ po matrilineární linii, tedy od matky, která je nositelkou „židovského ducha“ a tvoří základ židovské rodiny. Žena má zásadní postavení v judaismu, protože se toto náboženství šíří pouze plozením potomků a tudíž není misijním náboženstvím. Žena se stará o výchovu dětí, připravuje košer stravu a celkově se stará o dobrou atmosféru domova. Většina svátků je oslavována v prostředí domova. Důležitým bodem domácnosti je židovský stůl, kde otec rodiny pronáší požehnání. Otec učí své děti, zejména syny modlitbám a zvyklostem a to především prostřednictvím slavení svátků a prací. Dům se vizuálně odlišuje tím, že je na něm umístěna schránka se svinutým pergamenem obsahující části Tóry, tzv. mezuza.⁴⁰⁾

Rodina by měla držet pospolu i v těžkých životních okamžicích, jako je smrt člena rodiny. Člověk nesmí být opuštěn v nemoci ani ve smrti. Tradiční institucí, která se stará o duchovní potřeby umírajícího, je pohřební bratrstvo, chevrakadiša.⁴¹⁾ Vztahy a pomoc v rámci rodiny jsou velmi důležité. Pomoc sousedům či známým je až na druhém místě.⁴²⁾

Významnou událostí v rodině je svatba, která je pomyslným začátkem založení rodiny a domova. V Tóře i Talmudu je psáno, že život bez partnera není naplněn, a není plnohodnotným životem. Před svatbou mají snoubenci mnoho povinností, aby si uvědomovali vážnost obřadu, např. se musí postit a vykonat rituální očistu, mikve. Za přítomnosti rabína, svědků, otce nevěsty i ženicha se podepisuje svatební smlouva, ve které se ženich zavazuje k úctě a milování své manželky. Tato smlouva také zaznamenává výši věna a způsob vyrovnání v případě rozvodu. Judaismus tedy uznává rozvod. Svatba se musí konat pod baldachýnem, ale nezáleží na tom, zda se snoubenci nechají oddat v synagóze či pod širým nebem. Židovské manželství spočívá v oboustranné dohodě a důvěře.⁴³⁾

Pro tradiční židovskou domácnost je typické zachování předpisů spjatých s rituální čistotou jídla. Soubor těchto pravidel se hebrejsky nazývá „kašrut“ (od „košer“ - „vhodný“ - „rituálně čistý“). ⁴⁴⁾ Tyto pravidla by židé měli dodržovat i mimo domov. Tóra a Talmud určuje náboženskou vhodnost či nevhodnost jídel i přesné jídelní předpisy. Především vymezuje rituálně čistá zvířata jako hovězí dobytek, ovce a kozy. Musí to být pouze přežvykující sudokopytníci, proto židé nejedí nejen vepřové maso, ale i králíka nebo zajíce. Z ptactva je zakázáno požívat dravce. Rituálně čisté ryby jsou ty, které mají současně ploutve i šupiny. Dále nesmí jíst všechny druhy plazů, obojživelníků, měkkýšů a korýšů. Zvířata musí být též zabita předepsaným způsobem. To může provádět pouze způsobilý řezník („šochet“), jenž provozuje porážku čistým řezem, při kterém zvíře nejméně trpí a zároveň z jeho těla odchází krev, kterou Tóra též zakazuje požívat. Nesmí se jíst mléčná a masitá strava dohromady. Proto se v košer kuchyni používají dvě oddělené sady nádobí.⁴⁵⁾

Zřejmě o žádné jiné město se nikdy nebojovalo tak zarputile jako o Jeruzalém a o žádnou zem se nevedlo tolik bojů jako o Izrael. Nejstarší zmínka o Jeruzalému je v dopise Amana, který byl napsán klínovým písmem ve 14. stol. př. n. l. V roce 1004 př. n. l. ovládl toto jebuzejské město král David. Ten jej označil jako „Jerušalajim“, věčné hlavní město Izraele. Král Šalamoun dává vystavět v Jeruzalémě chrám Boha. V roce 586 př. n. l. byl chrám zničen babylónským králem Nebukadnezarem a v roce 537 př. n. l. byl obnoven. V roce 70 n. l. zničili Jeruzalém Římané. Jeruzalém je na rozdíl od jiných metropolí pro izraelský národ centrem víry. Dávno před tím, než Jeruzalém ovládl král David, táhl k hoře Moria, ležící v srdci Jeruzaléma, Abraham, aby zde dokázal svou lásku k Hospodinu obětováním svého jediného syna Izáka. Zde uzavřel Bůh s Abrahamem věčnou smlouvu. Přísahal zde Izraeli, že ho nikdy neopustí, a proto se Židé obracejí při modlitbě tváří k Jeruzalému.⁴⁶⁾

Jeruzalém je posvátným místem tří hlavních světových monoteistických náboženství: judaismu, křesťanství a islámu. Nachází se zde 1204 synagog, 158 kostelů a 73 mešit. Navzdory snahám o náboženský mír jsou zde místa (např. Chrámová hora), která jsou bodem věčných konfliktů a sporů.⁴⁷⁾

Pohled na historické centrum Jeruzaléma. ⁴⁸⁾

Východní strana starého Jeruzaléma, se středem na chrámovém návrší, je muslimská. Na návrší stojí třetí největší muslimská svatyně na světě – Skalní Chrám neboli Omarova mešita. Je třetí největší po mešitách v Mekce a Medíně. Nynější vzhled je 1000 let starý. V Jeruzalémě se také nachází některá místa Ježíšových zázraků (např. jezírko, kde vyléčil 38 let starého chromého muže apod.). Součástí hradeb Jeruzaléma je i Citadela, neboli Davidova věž. Olivetská Hora s kostelem Nanebevzetí Páně, kde Ježíš vstoupil do nebe, se nachází na východě Jeruzaléma.⁴⁹⁾

Dne 5. prosince 1949 prohlásil první izraelský premiér David Ben Gurion Jeruzalém hlavním městem Izraele a od té doby zde sídlí veškeré složky státní moci, s výjimkou ministerstva obrany, které sídlí v Tel Avivu. V době tohoto prohlášení byl Jeruzalém rozdělen mezi Izrael a Jordánsko, a proto byl za izraelské hlavní město považován pouze západní Jeruzalém. Po Šestidenní válce v roce 1967 však Izrael obsadil východní Jeruzalém a učinil z něj de facto součást hlavního města. Status „celého a sjednoceného“ Jeruzaléma, coby hlavního města, Izrael zakotvil v roce 1980 v zákonu Základní zákon: Jeruzalém.⁵⁰⁾

Na počátku 21. století zůstává Jeruzalém jedním z klíčových problémů izraelsko-palestinského konfliktu. Izraelské připojení východního Jeruzaléma bylo opakovaně kritizováno Organizací spojených národů (OSN) a právě východní Jeruzalém je považován Palestinskou autonomií za hlavní město jejich budoucího státu. V důsledku rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN (z roku 1980) přesunula většina států světa svá velvyslanectví mimo Jeruzalém.⁵¹⁾

Jak se stát židem.

Židé jsou podle literatury ti, kdo se narodili židovské matce, tedy odvozují svůj původ po matrilineární linii. Tento důvod je logický, protože i v dřívějších dobách bylo časté, že manžel ženy nebyl otcem dítěte. Zejména cizí, ale i domácí vojáci při tažení zemí znásilňovali ženy a vykrádali vesnice. ⁵²⁾

Teorii, že židé své „židovství“ dědí po rodičích, přesněji řečeno po matce, potvrzuje i dotazovaný muž AL. Pan AL se považuje za žida kvůli svému původu a ne z důvodu náboženského přesvědčení. Narodil se v Palestině, když jeho rodiče museli uprchnout před fašismem v době Protektorátu. Jeho otci se přes anglické úřady povedlo dostat do Československé armády. Po válce se rodina vrátila do Čech. I druhý z dotazovaných, pan RK, se narodil v židovské rodině, žijící v Moldávii. Později se s rodiči odstěhoval do Izraele, kde žil do svých 13 let. Rodina byla donucena kvůli neustálým nepokojům a bojům mezi Izraelci a Palestinci opustit Izrael a vydat se do Čech. Pan RK pravidelně navštěvuje své židovské příbuzné v Izraeli. Naproti tomu rodina třetího dotazovaného, pana EA, žije v Izraeli a svůj původ má v Maroku a Iráku.Tento dotazovaný je židem rovněž díky svým židovským předkům.

Druhým způsobem, jak se stát židem, je konverze podle židovského náboženského zákona, halachy. Do židovské obce může být přijat ten kandidát, který chce přestoupit z nejhlubšího přesvědčení a přednese svojí žádost rabínovi. Proces přijetí může být velmi zdlouhavý, protože rabín musí žadatele několikrát odmítnout.⁵³⁾ Tuto zkušenost můžeme doložit na čtvrtém z dotazovaných. Pán s iniciály TP, je ortodoxní konvertita. Dle jeho sdělení se zajímal o historii své rodiny. Jeho dědeček, který byl židovského vyznání, musel odejít ze Sudet do pracovního tábora za doby Protektorátu. Byl přinucen pálit dopisy svých sestřenic, které byly sionistky, jen aby ochránil sebe a svojí rodinu. Jeho potomci již nenavštěvovali židovskou obec. Na tomto případu je dobře vidět síla staletých tradic, návrat vnuka k judaismu.

Dodržování pravidel židovství v Čechách a v Izraeli.

V judaismu se dodržují zvláštní náboženské předpisy zvané micvot. Tóra obsahuje 613 micvot, které rozvedl Talmud a další nábožensko-právní literatura. Tradiční judaismus považuje 270 micvot za plně uskutečnitelných. ⁵⁴⁾ Do židovské ortopraxe patří dodržování zásad košer, tento hebrejský výraz v překladu znamená „schopný, čistý, ryzí“. Mezi laickou veřejností je nejznámější tzv. košer stravování. Ale toto slovo má mnohem hlubší význam. Znamená počínat si správně při všech všedních i nevšedních zvycích, skutcích a činech. Dělat čistě, morálně či nábožensky jednat je košer, opakem je tame (hebrejský výraz pro nečistotu). Pravidla židovství sledují vždy stejný cíl, a to ten, že je vždy nutno rozlišovat mezi čistým a nečistým, správným a nesprávným a pouze tak mohou dát životu transcendentní rozměr. Pro zajímavost, pravidla košer pro stravování se nazývají kašrut. ⁵⁵⁾

Podle pana TP většina židů dodržuje jen Desatero. Pan AL zastává stejný názor, myslí si, že je nereálné dodržovat všech 613 micvot. Dle jeho pohledu řada židů dodržuje pouze ty hlavní, avšak které to jsou, dále nespecifikoval. Pan AL rozvádí myšlenku, že za totalitního režimu bylo skoro nemožné dodržovat zásady kašrutu mimo Prahu. V současnosti je prý možné běžně koupit košer stravu v Praze,v Brně a velkým městech. V těch menších je sehnat tuto stravu jen těžko proveditelné. Tím potvrzuje názor, že většina židů nedodržuje ani košer stravu. Pro zajímavost vypráví příhodu o židovské sestřenici, která se vždy shání po svíčkové. Ani další dotazovaný, pan RK, nepotvrdil teorii, že židé dodržují pravidla halachy. Ani v České republice a ani v Izraeli jeho rodina nedodržovala pravidla košer stravování.

Názorem pana EA je, že židé v Izraeli mají situaci daleko jednodušší. Všechny potraviny na trhu jsou košer, týden je rozdělen tak, aby vyhovoval židovským pravidlům, tzn. pátek a sobota jsou dny volna, neděle je první den pracovního týdne, židovské svátky se dodržují v zaměstnáních atd. Z praxe svého pobytu v Praze vidí, jak židé žijící v hlavním městě sice mají přístup ke košer potravinám, ale jen v rámci židovské obce nebo ve speciálním obchodě, kde jsou pochopitelně dražší než ostatní potraviny. Věřící žid musí mít v České republice dohodu se zaměstnavatelem, speciálně právě kvůli dodržování svátků, které trvají dlouhou dobu, a navíc se jejich data každý rok mění. To může být někdy velkým problémem. Pan EA popsal jako příklad situaci jeho rodiny z Izraele. Předtím než přijel do Čech, většina jeho kamarádů, včetně něj, nikdy nejedla vepřové. Nikdy si neudělali jídlo, ve kterém by se vyskytoval současně masný i mléčný výrobek. A pokud by slyšeli modlitbu, okamžitě by si museli přikrýt hlavu. On sám vše toto dodržuje, i když se nepovažuje za ortodoxně věřícího. Jak sám řekl, cítil by se opravdu špatně, kdyby tyto základní pravidla porušil.

Jak pan EA potvrzuje, ortodoxní židé dodržují všechna nejpřísnější pravidla, tzn., mají oddělené lednice na mléčné a masné potraviny, oddělené dřezy (tyto pravidla jsou někdy dodržována i některými neortodoxními Židy), dvakrát denně se modlí s tfilin (pásky, které si obmotávají kolem rukou a hlavy), požehnávají všemu co pijí a jí během dne. Pronášejí ranní modlitby předtím, než vstanou z postele a pak jdou do synagogy. Pochopitelně dodržují pravidla týkající se nejen jídla, ale i oblékání, např. musí mít zakryté minimálně lokty, kolena; ženy mají na nohách punčochy a pokud jsou vdané, musí mít zakrytou hlavu,buď parukou nebo čepicí, nesmí nosit kalhoty, muži na tričku nebo košili musí mít cicit (jsou třásně na konci vesty – talitu), zakrytou hlavu, a oblečení má většinou tmavou barvu - nesmí být nápadní.

Možnost výběru přijetí víry.

Jak jsme již uvedli, židovství se dědí po ženské linii. V rodině se od dětství formuje pohled mladého člověka na náboženství a obřady. V ultraortodoxních rodinách je typické, a do jisté míry povinné, že potomek je také příslušníkem židovské komunity a dodržuje micvot. V „modernějším“ judaismu a u sekulárních židů je možné, aby se mladý člověk rozhodl sám. Sekulární židé často nedodržují pravidla halachy, ale nejsou ani ateisty. ⁵⁶⁾

Pan TP si myslí, že rodina jedince k judaismu především motivuje(i když někdy odrazuje), ale samotné rozhodnutí je na jedinci. Hlavní problém v současnosti vidí pan TP v nejednotnosti židovské komunity, a proto z ní snadno odchází. Oproti tomu pan AL umožnil svým třem dětem si víru zvolit a dvě děti si našly cestu k judaismu. Jak řekl v rozhovoru: „Třetímu to s manželkou nevyčítáme“. Pro pana AL je návštěva kostela či synagógy věcí kultury, nikoli náboženství. Jeho manželka, ačkoliv je křesťanka, dodržuje židovské svátky už jen tím, že pomáhá panu AL při akcích v židovské obci. Pan RK má odlišný názor, myslí si, že na židovskou víru přivádí jedince rodina a výchova. Rozhodnutí je sice vždy na jednotlivci, ale odmítnutí židovství mimo jiné znamená ztrátu národnosti. Jednoznačně záleží na tom, v jaké rodině žijete, myslí si pan EA. Pokud člověk pochází z konzervativní (ortodoxní) rodiny, může se sice rozhodnout nebýt židem, ale rodina to neakceptuje. Následuje stejný rituál jako při pohřbu, člověk pro rodinu přestane existovat. U neortodoxních rodin to není takové neštěstí, ale nadšení z toho prý nejsou. Celkově je pro všechny rodiny důležité, aby jejich děti a další pokolení zůstávaly věrni judaismu.

Dodržování židovských svátků a tradic v Čechách.

Jednotlivé svátky byly již představeny v předchozích kapitolách.

Rodina pana TP dodržuje všechny tradice v rámci židovského roku. On sám problém vidí u asimilovaných rodin, které si připomínají svátky jak židovské, tak i křesťanské. Jako příklad uvádí situaci, kdy přijde o Vánocích domů ke své matce, kde je připravena štědrovečerní večeře. To, že si sedne ke stolu a slaví nežidovský svátek nebo jde do kostela, je avodazarath, modloslužebnictví. Druhý dotazovaný, pan AL, pracuje na židovské obci, takže je většinou spoluautor scénářů oslav svátků. Ale jak sám přiznává, doma by asi ty méně důležité zvyky nedodržovali. Jedním z těch, které pan AL dodržuje, je rozsvícení svíčky v rodině a to i za nežidy. Tomuto zvyku se říká Jahrzeit. Celá rodina si připomíná úmrtí svých členů tím, že každoročně v den jejich smrti zapálí svíčku. Jako příklad svátku, který se dá v ČR těžko dodržovat, je Svátek stromů, tj. den, kdy by se po oficiální části měl zasadit ovocný nebo jiný stromek. Tento svátek se slaví v únoru, kdy je v Izraeli už teplo. Pan AL nesouhlasí s postojem ortodoxních židů ve vztahu k ženám. Které musí být ostříhané, nosit paruky, přičemž muži nepracují, jen se modlí a přemýšlí. Jak sám říká „co tím Bůh myslel“, vždyť muži na rozdíl od žen nemusí do armády apod. A přitom nejkrásnější píseň o ženě je právě od Šalamouna. Pamatuje si ze svého dětství, že nejvíc práce bylo v pátek kvůli šábesu. Matka vždy uklízela a navařené jídlo schovala do peřin, aby ho uchovala teplé. Rodina dotazovaného RK slaví mnoho svátků, ale nedodržují je přesně. Pan RK si například nedokáže představit, že by si u nich na zahradě při svátku Lag ba - omer založili oheň o průměru tří metrů. Toto se týká i jídla. Při svátku Roš ha - šana se má jíst sedm různých druhů jídel, ale oni jí jídla židovská společně i s jinými pokrmy. V našich podmínkách prý není možné přesně dodržovat všechny tradice. Ostatní svátky si připomínají tak, že se jako rodina sejdou a připijí si na Izrael. Dotazovaný EA uvedl, že v Izraeli se dodržují všechny svátky. Ty nejdůležitější z nich jsou tyto: Roš ha - šana, Jom kipur, Sukot, Chanuka, Tu Bišvat, Pesach, Lag ba - omer, Šavuot.

Zajímavý je obřad bar micva. Tímto obřadem jsou chlapci ve 13ti letech nábožensky uznaní za dospělé a doslova se stávají bar micva, tedy „syny přikázání.“ Od tohoto okamžiku jsou schopni zachovávat všechna micvot a jsou plně odpovědni za své náboženské chování. Chlapec je na znamení své náboženské dospělosti poprvé vyvolán ke čtení Tóry a otec pronese požehnání na oslavu jeho přechodu do dospělosti. Dívka se stává dospělou v okamžiku, kdy jí je 12 let a jeden den (obvyklý začátek menstruace). ⁵⁷⁾ Pan TP si myslí, že oslavy uvedení chlapců do dospělosti jsou tak zajímavé, že mohou v budoucnu přitáhnout mladé nebo i starší lidi k judaismu. Je přesvědčen, že se jedná o zásadní krok v životě žida. Obřízka je pro většinu ortodoxních židů povinná. S bar micvou se ale můžeme setkat i v liberálních kruzích. Je to vlastně uvedení žida do obce, což je spojené s oslavou a dary pro oslavence. Pro obřad bar micva je nutné sehnat mohela, „obřezávače“. Pro naši republiku žije nejbližší mohela na Slovensku. Dotazovaný vyprávěl své překvapení při jedné bar micvě, kdy se rabín po obřízce sklonil k dítěti a ústy mu vysál krev. Toto se prý děje jen výjimečně. Ohledně bar micvy se pan AL vyjádřil, že on bar micvu samozřejmě podstoupil v Izraeli, ale jeho děti ne. Myslí si, že v České republice se bar micva moc neprovádí. On sám byl na oslavy bar micvy pozván od 2 rodin, ale ti žili v Čechách pouze přechodně.

Pan RK uvedl, že bar micvu dodržuje přibližně 99% židovských rodin v Izreali. Je to vlastně vítání muže, který už není chlapcem. Je to obrovská oslava a hlavně sešlost celé rodiny. Například na jeho bar micvu se sešlo přibližně 400 lidí. Do Izraele přiletěli příbuzní z Německa, Polska, USA a dalších vzdálených zemí. U ortodoxních rodin se provádí taková bar micva i u žen (bat micva). Je to kvůli tomu, že žena je určena k plození potomků a ne k rozkoši. Sex je proto pouze prostředkem k plození dětí, i proto se sex provádí přes deku, ve které je díra, aby na sebe partneři při styku neviděli. Bar micva se dodržuje v Izraeli všude, podle slov dotazovaného EA. Je to vlastně taková vizitka rodiny, jakou udělají svému dítěti bar micvu. Některé rodiny dokonce dělají bar micvu i pro své dcery. Samozřejmě u ortodoxních rodin to probíhá trochu jinak. Stejně jako u svateb je to oddělené pro muže a ženy.

Chození židů do synagóg a pravidelná modlitba.

Plzeňská synagoga. ⁵⁸⁾

Pro ortodoxního žida začíná posvátný cyklus hned po probuzení, kdy si má muž nasadit jarmulku, umýt se a odrecitovat modlitby. Modlitby a jiné povinnosti, která mají určený čas, jsou závazné pro muže, nikoli pro ženy, které se starají o domácnost. Muži starší 13 ti let jsou povinni modlit se třikrát denně a při ranní modlitbě by měli mít na sobě modlitební řemínky. Muži se modlí ráno, odpoledne a večer a tyto modlitby se liší žalmy a rabínskými modlitbami. ⁵⁹⁾

Židovská modlitba. ⁶⁰⁾

Podle pana TP je možné se modlit pravidelně, a i pracující si na to mohou najít čas. Do synagógy chodí ti, kteří žijí židovský život. Ti, kteří přerušili náboženský vztah, se vrací do synagógy jen na některé svátky. Například na svátek Mazur, který se koná 4x do roka, 3x na poutní svátky a 1x na Jom kipur. Jsou to dny, kdy se vzpomíná na zemřelé. Mnoho lidí dodržuje ty svátky, které jsou více spojené s historií než s náboženstvím, jako je například Chanuka, kdy je zvykem zapálit chanukový svícen. Do kdy svíce hoří, do té doby nemusí pracovat a je už na člověku, jestli zapálí půlhodinovou nebo osmidenní svíčku. Dalším příkladem je svátek Purim, kdy se chodí do synagógy, kde se vyslechne čtení, posílají se porce speciálního jídla a všichni se mají veselit. Pan AL se nemodlí a do synagógy zajde pouze při vysokých svátcích. Myslí si, že záleží na samotném člověku, jak k židovství přistupuje. I rodina pana RK synagógu navštěvovala v Izraeli pouze o svátcích, když se konaly veřejné modlitby. V ČR do synagóg rodina nechodí. Na základní škole v Izraeli se děti každé ráno modlily z Tóry, povinně nosily jarmulku a cicit (tílko s třásněmi na straně),ale doma se rodina nemodlila, maminka dokonce neuměla hebrejsky. Pan EA tvrdí, že ortodoxní židé chodí denně do synagógy, ženy alespoň o šabatu, ostatní věřící o svátcích a nevěřící by měli chodit alespoň jednou ročně.

Omezování židů v jejich životě vírou.

V minulosti byli židé velmi diskriminování, a to v podstatě od 4. stol. n. l., kdy byl vyhlášen Edikt milánský. Např. na konci 19. stol se židů velmi dotkla kauza Leopolda Hilsnera, známá jako hilsneriáda. ⁶¹⁾ Ve 20 stol. pak byli židé ohrožováni antisemitismem hlavně v období 2. svět. války. A v 50. letech byli diskriminováni komunistickou vládou. Situace se v Čechách výrazně zlepšila až po Sametové revoluci, kdy dříve komunisty ovládaná Rada židovských náboženských obcí, byla přeměněna na Federaci židovských obcí. I v současnosti můžeme hovořit o diskriminaci žida, pokud chceme striktně dodržovat všechna nařízená pravidla, řekl pan TP. Ale nepřipadá mu to tak, pokud si hledá přátelé na stejné vlně. Okolní svět ho možná vnímá jako diskriminovaného, ale není to pravda. Například omezení košer si židé zaviňují sami. Protože když je malá poptávka, jsou vysoké ceny (zákon obchodu). A když není odbyt zboží, obchody se zavírají. Samozřejmě existuje košer a „košer“ seznam. Jeden je ten pravý a druhý je trochu upravený, tak, aby jej bylo možno dodržovat v jiných podmínkách.

Dotazovaný AL na tuto otázku neměl jednoznačnou odpověď, ale vyprávěl příběh, tak jak je u židů zvykem. Byl to jeho zážitek z dětství. Jako malý chodil do české školy a paní učitelka na matematiku zřejmě nesnesla, že jediné „žíďátko“ přežilo a je v její třídě. Nespravedlivě mu dala na vysvědčení za 3. Když přišel domů s vysvědčením, otec se na něj rozčílil a začal ho z matematiky zkoušet. Po chvíli sám usoudil, že jeho syn to opravdu umí. Šel proto do školy a případ skončil až u komise, která malého pana AL přezkoušela a on si domů donesl vysvědčení, kde místo trojky z počtů byla jednička. Jako další případ uvedl pan AL jedno přísloví: „Je tu rámus jak v židovské škole.“ a jeho vysvětlení. U křesťanů totiž modlitby probíhají tak, že kněz čte a věřící poslouchají, u židů ne. Věřící si čtou sami. Jeden pomalu, druhý rychle, jeden nahlas, druhý pro sebe, jeden to prožívá, druhý ne. A z toho vzniká obrovský rámus. Pan RK je velmi hrdý na to, že je žid. Jeho víra ho v životě nebo zaměstnání dle jeho slov nijak neomezuje. Přímou diskriminaci, na rozdíl od pana AL, nezažil, ale urážky občas slýchává, nikdy ovšem přímo na svou osobu.

Naprosto odlišný názor má pan EA, který jednoznačně vypověděl, že ho víra v životě omezuje. O víkendu nesmí nic dělat, v zahraničí mají problém najít košer jídlo, pokud jde o restauraci, musí mít certifikát. V zahraničí nemohou najít normální práci kvůli šabatu. Ortodoxní nesmí jít někam, kde nejsou ženy dostatečně oblečené. Izraelci také nesmí do určitých zemí. Pan EA uvedl, že se velmi obává neonacistů a antisemitů, doslova řekl: „Nikdy jsem je nepotkal, ale děsí mě to. Asi bych nenosil tričko s nápisem „Jsem žid a jsem na to hrdý“, ačkoliv jsem.““

Mezuza.

Mezuza je malá podlouhlá schránka připevněná na pravém veřeji (rámu dveří). Takto plní židé příkaz páté knihy Mojžíšovy, který jim říká, že mají své vyznání víry psát na veřeje svého domu a na své brány. Uvnitř je kus pergamenu s úryvkem z Tóry. Představuje znamení zbožnosti, které zvýrazňuje závaznost božích přikázání.⁶²⁾

Mezuza, schránka na svitek s úryvkem Tóry. ⁶³⁾

Všichni dotazovaní se shodli, že mají na svém domě mezuzu pověšenou. Dotazovaný TP vysvětloval, že je připevněná na dvěřejích, je to vyznání víry a označení židovského domova. V mezuze je svitek s verši z Tóry pojednávající a tom, že Bůh je jen jeden. Mezuzy píše zkušený písař (sofér). Písař při psaní na svitek do mezuzy vynechá většinou poslední slovo, aby si jej nový majitel mezuzy mohl dopsat sám. Správně má být mezuza umístěna na každých dveřích v domě, s výjimkou záchoda, koupelny, atd.

AE říkal, že v mezuze je určitý citát ze Starého zákona. Tvrdí, že mezuza by měla fungovat jako dobrý duch domácnosti.

RK popisoval mezuzu jako jejich modlitbu zajišťující rodinnou pohodu, mír a zdraví. Prý je zvykem mezuzu při vstupu do domu políbit, což ale dělají jen při svátečních dnech v synagoze v Izraeli.

Izraelec EA říká, že mezuza je pergamen napsaný rabínem, který se zabývá pouze tímto. Většinou svitek píše přímo „na míru“ určité rodině nebo místu. Mezuza se věší vždy nakřivo a to horním koncem směrem k domu na pravé straně dveřního rámu. Při připevňování mezuzy židé říkají speciální modlitbu a každý věřící žid při vstupu nebo odchodu z domu mezuzu políbí.

Židovská svatba a smrt.

Uzavření manželství předchází sepsání svatební smlouvy. Je to aramejsky psaná listina „ketuba“. Ta určuje povinnosti manželů, zejména slib manžela, že nikdy svou ženu nenechá bez prostředků a bude k ní chovat úctu. Svatba se koná pod svatebním baldachýnem „chupou“. Ta symbolizuje budoucí domov manželů, může stát venku i v synagóze. Se svatebním obřadem se pojí mnoho zvyků, např.rozbíjení sklenice nebo nošení závoje halícího tvář.⁶⁴⁾

Židovská svatba pod baldachýnem. ⁶⁵⁾

V nemoci a smrti se židé řídí tím, že člověk nesmí zůstat opuštěn. Mezi základní náboženské povinnosti tudíž patří návštěva nemocných a účast na pohřbu. Přesto existují skupiny dobrovolníků, kteří na sebe přebírají hlavní část těchto povinností. Navštěvují težce nemocné lidi a pořádají pohřby. K pohřbu má dojít pokud možno co nejdříve. Důležitým rituálním prvkem je zde omývání mrtvého „tahara“. Mrtví se oblékají tak, aby nebyl rozdíl mezi bohatými a chudými. Motlitby a úkony vyjadřují víru v zmrtvýchvstání. Po pohřbu následuje období smutku.⁶⁶⁾

Židovský pohřeb, modlitba nad tělem zemřelého. ⁶⁷⁾

Dotazovaný TP se na manželství, tudíž i na svatbu, dívá jako na cestu k předání víry. Na smrt nahlíží jako na uzavření celého koloběhu na světě, po kterém, jak židé věří, přichází posmrtný život. Židé prý věří i na inkarnaci.

Pan AL na svatbu pohlíží jako na záminku k sešlosti a jako na byznys, který se kolem svateb vytvořil. Smrt je prý přirozená.

RK sdělil, že na rozdíl od smutečních obřadů žádné svatební nezná. Jeho dědečka pohřbili nahého.

Dotazovaný pan EA, žijící v Izraeli, popisuje svatbu jako velkolepou událost, vyjmenoval různé svatební obřady, jako rozšlapání sklenice a složení slibu rabínovi. Poté se soustředil na smuteční obřady, nošení otevřené rakve. Kvůli zákazu zpopelňování se zemřelí pohřbívají do země a následně se toto místo považuje za svaté. Židé prý nevěří na inkarnaci. Týden po smrti drží rodina zesnulého smutek.

Názor židů na II. světovou válku. Pieta za padlé židy.

Deportace židů do koncentračního tábora v Dachau. ⁶⁸⁾

Pojem holocaust označuje systematickou likvidaci evropských židů. Fakt, že šlo o něco nebývalého, ukazuje na skutečnost, že si tato pohroma zasluhuje nový název. Někteří historikové mohou říkat, že židé mají sklon příliš posuzovat dějiny, tedy i období holocaustu podle teologických hledisek. Židé se dívají na historii jako na dějiště Božích činů, tudíž si i kladou otázku: „Kde byl Bůh v Osvětimi?“ V roce 1951 se vyhlásil v Izraeli Den památky holocaustu. V roce 1953 se izraelský parlament zasloužil o založení „Památníku mučedníků a hrdinů a udělil šesti milionům obětí čestné občanství in memoriam.⁶⁹⁾

Podle pana TP byla židům tato pieta částečně vnucena. Podle něj existuje pieta, která má své konkrétní opodstatnění (například osvobození koncentračního tábora v Osvětimi), nebo pak pieta, kdy se vzpomíná na zemřelé, u nichž neznáme místo ani den jejich úmrtí. Myslí si, že II. světová válka vlastně ukončila tradiční židovstvo, které je nyní ve střední Evropě již nenávratně zdecimované.

Dotazovaný AL říkal, že celá historie je pořád válečná. Při Dni vzpomínky na padlé při holocaustu vzpomínají všichni dohromady.

Pan RK vnímá válku samozřejmě negativně. Pamatuje si na určité příhody z vyprávění. Osobně žádnou pietu nedrží, ví pouze o Dni památky obětí holocaustu. Pro všechny Izraelce je II. světová válka jednou z nejhorších věcí. Každý žid na světě si prý tuto představu pořád nese s sebou. Pořád mu připomíná, jak obrovské nebezpečí je stále možné. Je připomínkou toho, jak byli židé odjakživa stíháni. Jeho názorem je, že paradoxně díky nacistickému násilí vznikl Izrael.

Význam slova Izrael pro židy.

Slovo Izrael má více než jeden význam. Nejen že Izrael chápeme jako stát, který byl vyhlášen roku 1948, ale také slovo Izrael chápeme jako lid, národ. Izrael je jméno Božího lidu ve Starém zákoně, které se odvozuje od praotce Jákoba, který dostal jméno Izrael od Boha. Také se mluví o Izraeli jako o obci, která se shromažďuje v synagoze. Další význam má Izrael jako společenství věřících v Krista.⁷⁰⁾

Pro všechny dotazované je Izrael velkým pojmem. Pan TP zmínil význam praotce všech židů a stát. AL se zmiňoval o vytoužené zemi, kterou židé nakonec dostali, RK mluvil o Izraeli jako o domově pro každého žida. Je to místo kam se může každý žid vrátit. EA bere Izrael jako to nejlepší místo, kde vůbec lze žít a jediné místo, kde se židé můžou cítit bezpečně, protože tam nikdy nebudou ponižováni kvůli náboženství, tradicím atd. Vždy za nimi bude Izrael stát. Je to pro ně ten hlavní domov.

Součástí této práce je mimo kvalitativního výzkumu i výzkum kvantitativní, který byl zaměřen na respondenty, kteří nejsou židovského vyznání. Otázky byly pokládány za účelem zjištění obecného pohledu veřejnosti na tuto problematiku. Tento výzkum byl proveden pomocí metody dotazníkového šetření. Celkový počet respondentů byl 194. Jednalo se o muže i ženy ve věkovém rozmezí 14 až 50 let.

1. Navštívili jste synagogu?

Tento graf nám ukazuje velmi vyrovnaný počet dotazovaných a to ačkoli ani jeden z respondentů nebyl židovského vyznání.

2. Od koho Židé odvozují svůj původ?

Červeně jsou označeny špatné odpovědi. Z rozdělení poměru odpovědí lze usoudit, že většina respondentů spíše tuto otázku tipovala.

3. Jaké židovské svátky znáte?

Nejvíce respondentů si pod pojmem židovský svátek představí Chanuku, která byla ve většině odpovědí, přesněji ji ve své odpovědi zahrnulo 94 objektů. Na dalších místech se umístili Šabat (55) a Pesach (41). 40 respondentů tuto otázku nevyplnilo. Mezi perličky z tohoto dotazu jistě patří odpověď, že židovským svátkem je Izrael, přičemž takto odpověděli dva z respondentů.

4. Zajímáte se o téma holokaust?

Z odpovědí je patrné, že velké většině dotazovaných není lhostejné toto kontroverzní téma..

5. Myslíte si, že jsou Židé diskriminováni?

6. Proč jsou podle Vás v anekdotách Židé označováni za lakomé?

Na tuto otázku odpovědělo 137 respondentů, z nich 90% se shodlo na historickém podkladu těchto předsudků. Ve většině odpovědí byl zmíněna židovská šetřivost a fakt, že byli dobrými obchodníky a také lichváři. Častou odpovědí byla i zmínka, že méně majetní záviděli židům jejich úspěchy a peníze.

Perličky:

„Nedokážu říci proč, ale za lakomé bych je označil(a)“

„To jsou spíš Skoti ne?“

„Lebo v minulosti to čo zarobili si odložili a neprepili…“

„nevyznávají bohémský život“

7. Věděli byste, která z následujících osobností je židovského původu?

Zeleně jsou označeny správné odpovědi

Červeně jsou označené špatné odpovědi

Jeden z dotazovaných je konvertita, který se rozhodl stát se židem hlavně díky svým židovským předkům. Jeho katolická matka mu v tom nijak nebránila. Ostatní muži jsou židy spíše z tradice či původu rodiny než kvůli samotné víře. Dotazovaní se shodují, že většina židů žijících na území České republiky nedodržuje přísně pravidla a někteří dodávají, že k tomu nemají ani prostor, tzn. že např. sehnat košer potraviny jinde než v Praze nebo Brně je takřka nemožné. Dále se shodují, že slaví ty nejdůležitější svátky jako např. Pesach, nebo rozsvícení svíček na nežidy, Jahhrzeit. Rozhodnutí člověka, zda se stane či nestane židem, je čistě na něm. Jeden z respondentů uvedl, že je zapotřebí rozlišit židy na ortodoxní a běžné obyvatelstvo a dále pak na židy žijící v Izraeli a mimo Izrael. Nejen že mají různé možnosti k dodržování pravidel židovství, ale i přístup k víře a tradicím je jiný. Např. v ortodoxní rodině, když se potomek židovských rodičů rozhodne nepřijmout židovskou víru, přestane pro rodinu existovat. Podle dotazovaného, který žije v Izraeli, se zde dodržují všechny svátky, ale záleží na přístupu každé rodiny. U konvertitů nebo položidovských rodin je problémem slavení jiných svátků než těch židovských, pak se může jednat o modloslužebnictví. Dotazovaní se shodují, že obřad bar micva je zásadním krokem v životě žida, nejen z hlediska přijetí dítěte mezi dospělé, ale i uvedení do židovské obce. Manželství je dosažení svátosti a je významnou událostí v životě a založením rodiny se předává židovská víra. Jeden z dotazovaných uvádí, že svatba je také dobrý byznys (což je shodné i u nežidovských svateb). Pochopení a výklad smrti se různí, někteří židé věří na inkarnaci nebo na posmrtný život a někteří zastávají jiný názor. Do synagogy chodí pravidelně ti židé, kteří žijí pravým židovským životem. Na druhou stranu ti, kteří přerušili náboženský vztah, se vrací do synagogy většinou o svátcích. Názory na to, co pro dotazované znamená Izrael se shodují a vzájemně doplňují. Znamená pro ně velmi mnoho, počínaje od praotce všech Židů až po splnění snu všech židů na vlastní zemi a stát. Nejaktuálnější byla odpověď muže, žijícího v Izraeli, který našel v tomto státě domov, bezpečí a nejlepší místo pro život. Názory na diskriminaci se též různí, dle věku a osobních zkušeností (jeden z dotazovaných uvedl diskriminaci ze strany učitelky v dětství). Někteří z dotazovaných shledávají problém např. v možnosti koupit si košer potraviny nebo v zákazu práce o víkendech. Výchova dětí se liší právě podle rodin, u ortodoxních židů převažuje tradiční způsob výchovy. Tzv. lakomost židů byla zapříčiněna různými příčinami. Dotazovaní uvádějí různé výklady, např. že v minulosti židé nesměli provádět řemesla, a tak se stali obchodníky a bankéři, nebo že se děti už od dětství učí hospodařit s penězi. Také že židé si nesou různá stigmata z minulosti a zřejmě si je ponesou až do „konce světa„. Pouze jeden dotazovaný odpověděl, že nezná přísloví „lakomý jako žid“.

U respondentů v kvantitativním výzkumu uvedla polovina osob, že již navštívili synagogu. Odvození židovského původu respondenti spíše tipovali, protože rozložení odpovědí je celkem vyrovnané. Na druhou stranu z kvalitativního výzkumu vyplynulo, že původ rodiny je možná v mnohých případech důležitější než původ matky. Respondenti znají svátek Pesach, který je jeden z nejdůležitějších v židovském roce, ovšem jak vyplynulo z rozhovorů, záleží na každé rodině, jakým způsobem a které svátky slaví. Samozřejmě nejedná-li se o ortodoxní rodinu. Většina respondentů se zajímá o téma Holokaustu, je však pro samotné židy velmi citlivým tématem. Židé drží piety za mrtvé a připomínají si významné události jako je např. osvobození koncentračního tábora Osvětim. Dále se respondenti shodovali v názoru, že „lakota„ židů vychází z historie a byli k ní vlastně v průběhu staletí donuceni diskriminací (zákaz provozování řemesel). Je zajímavé, nakolik respondenti v dotazníku správně uvedli, která ze známých osobnosti je židovského původu.

Jak ovlivňuje víra a rodina život žida v Čechách v porovnání s životem v Izraeli? Na tuto otázku bylo během práce mnohokrát odpovězeno. Bez víry nebo rodiny není žid židem. Jeho život ovlivňují velmi výrazně, protože to jsou základní pilíře, které ho ovlivňují den co den, od hlavy až k patě, až do sfér transcendentna. Jedno bez druhého nemůže v judaismu existovat. Vždyť právě víra v rodinu a v budoucí i minulé generace stojí za sílou tohoto náboženství a národa, který tu stále je i po všech úskalích, kterými si prošel během tisíciletí. V málokterém náboženství jsou pojmy víra a rodina tak úzce spjaty jako právě zde. Je to důvod, proč je svatba jednou z nejvýznamnějších událostí v životě, jelikož dává vzniknout nové rodině, a je to právě rodina, která předává židovskou tradici a víru. Velká většina židů, i neortodoxních, se snaží ta nejdůležitější pravidla dodržovat. To je důvodem, proč se judaismus dochoval téměř beze změn do dnešní doby. Na otázku, zda víra ovlivňuje své následovníky jinak v jejich kolébce, Izraeli a v naší zemi, nemůžeme stoprocentně odpovědět. Především záleží na lidech samotných (rodině, výchově a jednotlivci). I židovská rodina žijící v Čechách může žít podle všech příkazů. Je to mnohem náročnější, ale není to nemožné. A v tom je základní odlišnost. Židé žijící v Izraeli mají větší prostor, možnosti a zázemí dodržovat pravidla judaismu, proto je to zdánlivě pro ně jednodušší. Jejich okolí je přizpůsobené k tomu, aby je nic ke vztahu k jejich víře neomezovalo. Podle přísloví: „Jiný kraj, jiný mrav.“, je žití v jiných zemích spojené s určitými komplikacemi. Ačkoli žijeme ve světě, označovaném za svobodný, musí být každý připraven na jistá omezení a hranice, a to se týká nejenom židů, ale nás všech.

Z historických skutečností víme, jak zhoršení sociálních jistot pro široké obyvatelstvo znamená otevření tzv. Pandořiny skříňky, to znamená cestu netolerance a násilí, a i přes to, že současná situace začíná být opět tíživou, doufáme a věříme, že nejenom pro židy, ale pro nás všechny, zvítězí rozum a srdce.

Baumann, Arnulf H. Co by měl každý vědět o židovství. V Praze: Kalich, 2000, ISBN: 80-7017-205-3

CAHILL, Thomas. Dary Židů: jak kmen pouštních kočovníků změnil způsob, jakým většina z nás myslí a cítí. Praha: Pragma, 2010., 236 s. ISBN 978-80-7349-226-7.

ČEJKA, Marek. Judaismus a politika v Izraeli. Vyd.3. Brno: Společnost pro odbornou literaturu - Barrister&Principal, 2009. 278 s. ISBN 978-80-87029-39-8.

FISHBANE, Michael A. Judaismus – Zjevení a tradice. Vyd.1. Praha: Prostor, 1996, 191 s. ISBN 80-85190-47-8.

Jerusalem Everything. [online]. 2012 [cit. 2012-08-25]. Dostupný z: <http://www.jerusalemeverything.com/purchase.php?id=cp_mezuza_shincopperhouse_jeweled.php>

Jeruzalém. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2012-03-21]. Dostupné z: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Jeruzal%C3%A9m>

Jeruzalém. Orbion.cz [online]. 2011, 9.6.2011 [cit. 2012-03-21]. Dostupné z: <http://izrael.orbion.cz/jeruzalem/pruvodce/#>

Jeruzalem Narrative Therapy Institute, ISRAEL. [online]. 2012 [cit. 2012-08-25]. Dostupný z:<http://www.isz-mc.cz http://www.sypka.cz/sedmiramenny-svicen-menora/a11/d6793/>

Jom Kipur - Den smíření. [online]. 2010 [cit. 2012-08-25]. Dostupný z: <http://chaj.blog.cz/1009/jom-kipur-den-smireni>

Jüdische Gemeinde Hameln. [online]. [cit. 2012-08-25]. Dostupný z: <http://www.jghreform.org/gallery/pages/21.htm>

KRIEGER, Aliza Y. The Role of Judaism in Family Relationships Journal of multicultural counseling and development 38.3 (Jul 2010), s. 154-165. ISSN 08838534. Další dostupnost: <http://search.proquest.com/docview/610017480?accountid=26997>

LANGE, Nicholas de. Svět Židů. V Praze: Knižní klub, 1996, ISBN: 80-7176-325-X

LUKEŠOVÁ, Hana. HISTORIE: Izrael a Jeruzalém. NEFF, Ondřej. Neviditelný pes: První český ryze internetový deník [online]. 1. vyd. Chomutov: Milenium Publishing, 1998 [cit. 2012-03-21]. Dostupné z: <http://neviditelnypes.lidovky.cz/historie-izrael-a-jeruzalem-dpy-/p_zahranici.asp?c=A090605_182507_p_zahranici_wagJeruzalém.>

Náboženské předměty. [online]. 2009 [cit. 2012-08-25]. Dostupný z: <http://www.zidovskehrbitovy.cz/index.php?id_cat=119&new=2246>

Obrazem: Jak žije ultraortodoxní židovská komunita v Izraeli. [online]. [cit. 2012-08-25]. Dostupný z: <http://aktualne.centrum.cz/zahranici/blizky-vychod/fotogalerie/2012/07/09/obrazem-stripky-ze-zivota-ultra-ortodoxnich-zidu/foto/489519/>

PUTÍK, Alexandr, KOSÁKOVÁ, Eva, CABANOVÁ, Dana. Židovské tradice a zvyky. V Praze: Židovské muzeum, 2005, ISBN: 80-86889-01-7

SADEK, Vladimír, Šedinová, Jiřina, KÁRNÝ, Miroslav, FRANKOVÁ, Anita, PAVLÁT, Leo, PUTÍK, Alexandr, FIEDLER, Jiří. Židé - dějiny a kultura. 4. vyd. Editor Leo Pavlát. V Praze: Židovské muzeum, 2007, s. 160, ISBN 978-80-86889-59-7.

SPIEGEL, Paul. Kdo jsou Židé?. Vyd. 1. Brno: Společnost pro odbornou literaturu - Barrister, 2007. ISBN 978-808-7029-077.

Star of David Electric Menorah. [online]. [cit. 2012-08-25]. Dostupný z:<http://www.menorah.com/catalog2/shopexd.asp?id=1360>

Sukot. [online]. 2010 [cit. 2012-08-25]. Dostupný z: <http://chaj.blog.cz/1009/sukot>

Tradičný židovský pohreb. [online]. 2012 [cit. 2012-08-25]. Dostupný z: <http://www.sme.sk/c/6301186/tradicny-zidovsky-pohreb.html>

Velká synagoga v Plzni. [online]. [cit. 2012-08-25]. Dostupný z: <http://www.estav.cz/region/plzensko/synagoga.asp>

Visual Overview. [online]. 2012 [cit. 2012-08-25]. Dostupný z: <http://www1.yadvashem.org/yv/en/exhibitions/kristallnacht/photos.asp>

Židovské svátky. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-, 15. 4. 2012 [cit. 2012-05-16]. Dostupné z: <http://cs.wikipedia.org>

Židovský svátek Pesach má v Izraeli dodnes přísná pravidla. [online]. 2012 [cit. 2012-08-25]. Dostupný z: <http://zpravodajstvi.tripzone.cz/zidovsky-svatek-pesach-ma-v-izraeli-dodnes-prisna-pravidla-1792>

Počet shlédnutí: 233