Keltojazyčné obyvatelstvo Bretaně

Klára Justová, Marek Vávra, Andrea Jandová, Tomáš Brychta, Jiří Mikšík. Keltojazyčné obyvatelstvo Bretaně. Hospodářská a kulturní studia (HKS), 2014. http://www.hks.re/wiki/keltove_v_bretani_2014

Obrázek č.1: Vlajka Bretaně ¹⁾

Bretaň je historická provincie na západě Francie ležící na polostrově stejného jména a současně také jeden z francouzských regionů (viz. obrázek níže). Žije zde přes 3 miliony obyvatel. Bretonci jsou keltský národ, původně pocházejíci z Británie. Odtud také pochazí název tohoto národa. Žijí ve francouzkých regionech, a to nejen v Bretani, ale i v regionu Loire-Atlantique a jejich celkový počet je asi 4,3 milionů. Z tohoto počtu jich přibližně 240 000 ovládá jejich tradiční keltský jazyk, bretonštinu. Tedy, z těchto čísel je vidět, že většina příslušníků tohoto národa používá pro komunikaci francouzštinu jako většina obyvatel Francie. Otázkou však je, jestli se Bretonci cítí jako Francouzi, či nikoliv. ^{2) 3) 4)}

Práce se zabývá keltojazyčným obyvatelstvem (Bretonci) v Bretani, jejich jazykem, zvyky, kulturou, identitou, postavením ve společnosti, případnými rozdíly mezi Francouzi a Bretonci a jejich vzájemných vztahů. Práce s také bude zábývat i regionem samotným.

Obrázek č. 2 : Poloha Bretaně ⁵⁾.

V čem tkví etnická identita Bretonců?

1. Odlišuje je od ostatního obyvatelstva Francie pouze jejich jazyk bretonšitna?
2. Co je podstatné pro jejich kulturu?
3. Jak vnímají sami sebe?
4. Jak Bretonce vnímají ostatní obyvatelé Francie?

Cílem naší práce je zodpovědět předem námi stanovené výzkumné otázky. Zaměřili jsme se na obyvatele Bretaně jako na keltojazyčné obyvatelstvo a na rozdíly mezi nimi a dalším obyvatelstvem Francie. Snažili jsme se zjistit, jak sebe vnímají Bretonci, a co je tak odlišuje od jiných Francouzů. Jsou opravdu tolik jiní, nebo je zbytek této země nebere jako někoho jiného, jako minoritní skupinu? Považují se oni za minoritu?

K seznámení se s Kelty velice dobře slouží kniha Keltové od Annaleny Staudte-Lauber ⁶⁾.

Vyrovnaný a harmonický přístup k životu, jaký vedli Keltové, byl dle dochovaných záznamů vždy ukázkový. Jejich vztah k životu, k přírodě, vnímání mýtů, umění, poezie či hudby je velice poutavě vylíčeno v díle Tajemný svět Keltů od Claire Hamilton a Steva Eddy ⁷⁾, kde je mnoho ilustrací, ale také několik keltských básní či příběhů.

Poutavou publikací o vyspělé civilizaci starověkých Keltů je kniha českého autora Jana Filipa, Keltská civilizace a její dědictví od Jana Filipa ⁸⁾, kde je mimo jiné vylíčeno, jak si potomci keltského obyvatelstva stále zachovávají svou identitu i patriotismus. Dále se zabývá problematikou jazyka, strukturou společnosti, náboženskými představami či vylíčením válečných představ.

Kniha s výstižným názvem Bretaň od Dirka Schrödera ⁹⁾ popisuje dřívější samostatnou zemi, která je dnes pouze částí Francie. Rozebírá veškeré kulturní a přírodní bohatství. A mimo jiné může dobře posloužit jako průvodce pro turisty. V knize nalezneme také například informace o možnostech stravování a ubytování.

Velmi zajímavé informace nám poskytuje rozhovor se Zdeňkem Hrbatou, poskytnutý měsíčníku pro světovou literaturu „Plav“. ¹⁰⁾ V textu se zabývají otázkami jako například co je určujícím znakem bretonské literatury nebo kam až sahají kořeny starobylé bretonské kultur. Rozeberou i vzájemné vztahy francouzských obyvatel a Bretonců. „Vztahy mezi Bretonci a Franky byly po staletí nepřátelské.“

Otázkou bretonského jazyka se zabývá také Madeleine Adkins v článku Will the real Breton please stand up? Language revitalization and the problem of authentic language ¹¹⁾Ve stručnosti tento článek pojednává o obnovování bretonštiny.

Článek Celtic? It's in the blood ¹²⁾, který vyšel v Daily Mail se zabývá příbuzenstvím keltojazyčných národů v různých zemích. Podle autora článku keltská etnicita tkví v lingvistické historii.

K vypracování této seminární práce byly zvoleny metody kvalitativního i kvantitativního výzkumu. Obě zmíněné metody mají své výhody, ale také nevýhody. Způsobem kvantitativním získáváme statistické údaje od mnoha respondentů, v relativně krátkém časovém období, avšak neumožní hlubší pohled do dané problematiky.

Pro tento výzkum, v teoretické části, bylo užito techniky studia dokumentů. Tato technika byla vybrána pro svoji nenáročnost a nízké náklady, jelikož se jedná o čerpání sekundárních dat z internetových a literárních zdrojů. Nevýhodu spatřujeme pouze v nejistotě, zda jsou čerpané informace správné a aktuální.

V praktické části byla zvolena metoda kvalitativní a to přesněji technika sběru dat v podobě polostandardizovaného rozhovoru. Tato technika je časově náročnější, jelikož respondent může odbíhat od tématu, ovšem velkou výhodou je to, že nám umožňuje dostat se hlouběji do problematiky. Jedná se o předem připravené otázky, které jsou v průběhu rozhovoru dále rozvíjeny, a to k vysvětlení vyřčených informací či k dalšímu prohloubení tématu. V dnešní moderní době jsme respondenty sháněli na sociální síti Facebook a na stránce Couchsurfing, kde komunikace probíhá bez problémů. Po obdržení odpovědí na předem připravené dotazy se dále můžeme tázat na doplňující otázky, které nám více pomohou zjistit přesnější odpověď a stanovisko určitého respondenta.

Základní informace o respondentech

Tabulka č. 1: Informace o respondentech

Bretaň je provincie v západní Francii, ležící na poloostrově stejného jména, ležícím mezi kanálem La Manche a Atlantským oceánem. Je to jeden z 27 francouzských regionů. Rozloha Bretaně je 27 208 km² a žije zde 3 217 800 obyvatel (údaj z roku 2011).¹³⁾. V posledních letech počet obyvatel Bretaně mírně roste, a to díky přílivu emigrantu. Bretaň je rozdělena na 4 departementy: Côtes-d'Armor, Finistère, Ille-et-Vilaine a Morbihan. Původně k Bretani patřilo i území dnešního departementu Loire-Atlantique, s hlavním městem Nantes které bylo dříve hlavním městem Bretaně. Jihovýchodní část Bretaně, departement Loire-Atlantique, byl od Bretaně oddělen v roce 1941. Poté se novým hlavním městem regionu stalo Rennes. Hlavní město Rennes ja také největším městem v regionu. Město má 206 604 obyvatel¹⁴⁾, je zde několik historických památek a má vlastní univerzitu. Mezi další důležitá města patří Vannes, přístav Brest a Lorient. Úředními jazyky regionu Bretaň jsou francouzština a bretonština. Většina obyvatel jsou římští katolíci, ale lze zde najít i malé procento muslimů, a to z řad emigrantů.

Bretaň je region s poměrně vysokým místem srážek, častými mlhami, studeným mořem a skalnatým pobřežím. Rozdíly mezi teplami v létě a zimě nejsou příliš velké, a to díky oceánskému klimatu.¹⁵⁾

Obrázek č. 3: Mapa Bretaně ¹⁶⁾

Vlajka: Vlajka s názvem Gwenn ha du je asi nejznámější symbol Bretaně. Setkáváme se s ní všude, na radnicích, u budov různých institucí, v přístavech a někteří místní obyvatelé si jí dokonce lepí na auta vedle SPZ. Bretonský název vlajky Gwenn ha du znamená v překladu „černá a bílá“. Spolu s vlajkou Cornwallu jsou jedinnými černobílími vlajkami na světě. Vlaja byla zhotovena v roce 1923 architektem Morvanem Marchalem. M. Marchal tvořil vlajku ze znaků, které jsou spojovány s Bretaní. ¹⁷⁾

Obrázek č. 4: Vlajka Bretaně ¹⁸⁾

Národní hymna: Hymnou Bretaně je stará bretonská píseň Bro gozh ma zadoù, což v českém překladu znamená Zem mých otců. Hymna je hrána při slavnostních a oficiálních příležitostech.

Video č. 1: Ukázka- hymna Bretaně ¹⁹⁾

Devíza bretonských knížat : Devízou bretonských knížat je heslo Raději smrt než hanbu, v originále Kentoc'h mervel eget bezañ saotret. Toto heslo poukazuje na důstojnost, odpovědnost a odvahu.

Hranostaj: Hranostaj ( francouzsky l'hermine) je zvíře, vyskytující se v Bretani v poměrně hojném počtu. Ve středověku byl symbolem místních vévodů. Má dvě podoby zobrazení, buď jako samotné zvíře je požit na poštovních známkách, nebo jako znak je zobrazen např. na erbech a ve znacích měst.

Obrázek č. 5: Hranostaj ²⁰⁾

Triskel: Triskel je nejrozšířenější keltský znak znázorňující tři větve se spirálami. Je to jeden ze symbolů keltské identity.Není však zcela jasné, co tyto větve označují. Nejčastějíší výklad se přiklání k teorii, ve které větve znaku představují oheň, zemi a vodu. Tento symbol poukazuje na keltskou tradici. ²¹⁾

Obrázek č. 6: Keltský znak Triskel ²²⁾

Tyto symboly mají pro Bretonce a Bretaň historický význam. Jsou ukázkou vyjímečnosti, unikátnosti a také historie tohoto regionu a proto by měli být zachovány dále pro další generace.

První zmínky o Keltech v Evropě sahají až do 7. století před naším letopočtem (Španělsko,Francie), ale opravdový příliv Keltů do Bretaně datujeme do 5. století před naším letopočtem. Jejich hlavní doménou bylo zemědělství, na tehdejší dobu velmi vyspělé, a chov koní. Dále využívali práci se železem, na výrobu zbraní, a jejich zručnost se odrážela také ve výrobě lodí. Poloostrov Bretaň byl rozdělen na území kmenu Venetů v oblasti dnešního Vannes, Namnetů v okolí Nantes, Osismiů okolo Carhaix, Koriozolitů v Corseul a Redonů v oblasti dnešního hlavního města Rennes. Zajímavostí je, že dnešní Bretaň je téměř stejně rozdělena dodnes. Keltské impérium končí po námořní bitvě v zálivu Morbihan v roce 56 př.n. l., kdy Římané v čele s Césarem poráží kmen Venetů. Po této porážce část Venetů odešla do Velké Británie, a zbytek se podřídil římské nadvládě. Při druhém příchodu Keltů sehrála roli jak anglosaská invaze do Británie, a následné vytlačení Keltů zpět na evropský kontinent, tak i úpadek vlivu římského impéria. Vzniká tak „La Petite Bretagne“- Malá Británie.

Ačkoli byli na jedné straně zužováni římskou rozpínavostí, a na druhé přírodními katastrofami, například povodněmi, podařilo se jim zachovat staré keltské tradice a uchovat si svou identitu.

Bretonci byli na svůj původ tradičně pyšní, a snažili se být odlišní oproti klasickým stereotypům zbytku Francie. Až do 15. století mluvili bretonštinou, která patří do keltských jazyků, oproti francouzštině, která má své kořeny v jazycích románských. Bretonština se formovala z bretonštiny a galštiny. Po připojení Bretaně k Francii je ale bretonština potlačena, a zaveden jako jediný jednotný jazyk francouzština. Od té doby je bretonština odsunuta, a její „znovunalezení“ probíhá až v šedesátých letech 20. století, kdy je zavedena do škol, jen jako volitelný, volnočasový předmět.

Mezi hlavní bretonské tradice patří Le tour de Bretagne. Podle tradice by se měl každý Bretonec alespoň jednou za život vydat na tuto pouť. Pouť se koná k poctě sedmi zakladatelů bretonských biskupství. Při pěší cestě delší než 500 km musí poutníci za třicet dnů navštívit sedm hrobů sedmi svatých a patronů měst.

Keltové, nebo jejich dnešní předci, mají silní vztah k legendám a mýtům. Hodně legend mají však společných s Kelty na britských ostrovech. Nejčastěji jsou spojovány s bájným Broceliandským lesem. Rozkládá se jihozápadně od města Rennes, a právě z něho pocházejí nejznámější legendy o králi Artušovi a rytířích Kulatého stolu, o kouzelníku Merlinovi nebo Tristanovi a Isoldě. Podle pověstí v něm žijí duchové, víly, skřítci a nachází se zde mnoho kouzelných pramenů, jezer a potoků.

Obrázek č. 7: Vývoj bretonského jazkyka ²³⁾

Vývoj na území ovládaného bretonským jazykem a postupný ústup na západní pobřeží.

Ve výzkumné části se práce zabývá jazykem, identitou, kulturou a tradicemi Bretonců.

Podle dostupného průzkumu z roku 2008: ²⁴⁾

• 50% obyvatel Bretaně rozdíly nevnímá, považují se za Bretonce stejně jako za Francouze
• 22,5% obyvatel regionu se cítí spíše více jako Bretonci
• 15,4% obyvatel regionu se cítí více jako Francouzi
• 1,5% obyvatel regionu se cítí pouze jako Bretonec a za Francouze se nepovažuje vůbec
• 9,3% obyvatel regionu se za Bretonce nepovažuje vůbec

Úředními jazyky Bretaně jsou francouzština, jako v celé Francii, a také bretonština, původní jazyk keltských obyvatel. Bretonština patří do skupiny keltských jazyků a ovládá jí přibližně 200 000 obyvatel z celkového počtu 3,1 milionů obyvatel. Bretonština vznikla z galštiny v 7, století a do roku 1532 byla hlavním jazykem místních obyvatel. V roce 1532 byla Bretaň připojena k Francii, a to mělo za následek prosazování francouzštiny a potlačování bretonštiny. Francouzština byla prosazována jako hlavní jazyk pro celé francouzské území a bretonština začala pomalu vymírat a používala se jen na venkově. Až v 60.letech 20.století se začal tento jazyk znovu učit na školách začalo docházet k znovu oživení. Ale není v komunikaci stále tolik používaná jako francouzština.

Otázkou je, jestli ti, co mluví bretonštinu, jí aktivně používají v komunikaci nebo používají francouzský jazyk a bretonština je tím pádem nepoužívaným a pozapomenutým jazykem. Na základě rozhovorů s respondenty bylo zjištěno, že obyvatelé, kteří bretonštinu ovládají, se jí snaží udržet, i když to není úplně jednoduché. Respondentka jménem Metig na tuto otázku odpověděla takto: ,,Pokouším se mluvit bretonsky každý den. Není to úplně jednoduché, jelikož pokaždé není v mé přítomnosti osoba, která tento jazyk ovládá. Ale znám dost lidí, kteří bretonsky hovoří. Bretonštinou jsem se naučila doma, jelikož jí ovládá můj otec a má sestra. Doma tímto jazykem mluvíme. Moji kamarádi také mluví bretonsky, ale ve společné komunikaci tento jazyk nepoužíváme. Zato se svými spolubydlícími na koleji mám příležitost bretonštinu používat, jelikož jí umí, stejně jako já''

Obrázek č. 8: Mapa bretonsky mluvících obyvatel ²⁵⁾

Na přiložené mapě jsou uvedeny statistiky bretonsky mluvících obyvatel z roku 2004. Bohužel nejsou k dostání aktuálnější statistky, ovšem dle našich zjištěných údajů, situace se téměř nezměnila. Nejvíce mluvčích je v severozápadní a západní části poloostrova, kde bretonsky mluví třetina obyvatel.

Počet mladistvích hovořících francouzsky i bretonsky:

Do 60. let miulého století byla bretonština velmi málo zřídka používaným jazkym, tím pádem se studenti v Bretani tento jezyk neučili. V 60. letech začalo pomalu docházet k obnově bretonštiny a začala se postuně vyučovat ve školách. V roce 1977 byl založen koncept základních a středních škol, tzv. Diwan schools, kde probíhá výuka v bretonském, a zároveň francouzkém jazyce. V níže uvedené grafu lze zjistit, jak vzrůstal počet studentů bretonštiny od roku 1977, založení dvoujazyčných škol Diwan.²⁶⁾

Přehled studentů bretonského jazyka v letech 1977 až 2010

Graf č. 1: Počet studentů bretonského jazyka od roku 1977 ²⁷⁾

Přehled studentů bretonského jazyka v posledních 9 letech

Z výše uvedeného grafu a tabulky lze zjistit, že počet studentů bretonského jazyky v posledních letech vrostl a tento zájem o výuku dále roste. Studenti v Bretani jsou vedeni ke studiu bretonštiny a to formou večerních kurzů či jiných forem výuky.

Ukázka některých překladů slov:

Bretonci jsou keltským národem, tudíž jejich kultura jev některých aspektech odlišná od té francouzké. Je podobná kultuře Keltů ve Skotsku a Irsku. Mají společné některé legendy, například legendu o Merlinovi. Také některé symboly, například triskel, mají pro Bretonci nemalý význam. Proto se Bretonci necítí být Francouzi. Jsou národem se svou kulturou, do které patří jazyk, tradice, symboly a také národní povědomí. Což vyplynulo i z rozhovorů s respondenty, kteří na dotaz, jestli se cítí být Bretonci či nikoliv, odpovídali kladně. Ale rozhodně vůči Francouzům necítí žádnou nenávist, vzájemné vztahy jsou na dobré a přátelské úrovni. Francouzká kultura má na Bretaň vliv, jelikož poloostrov Bretaň je dlouhá léta součástí Francie. Proto také všichni obyvatelé tohoto reginu mluví francouzky, mají rádi víno a kvalitní gastronomii stejně jako Francouzi. Kultura Bretonců a Bretaně je tedy mixem keltské a francouzké kultury.

Gastronomie v Bretani má velký význam jako ve zbytku Francie. Svědčí o tom i její zápis na seznam kulturního dědictví UNESCO v roce 2010. Velmi významný je zde rybolov a těžba mořské soli.

Mezi vyhlášené speciality patří např. palačinky Galettes, koláč Gateau breton nebo koláčky Kougin - amann. Bretaň je také vyhlášená svými salámy Andouille nebo různými druhy Ciderů a jak jinak než vín.

Vzájemné vztahy mezi dvěma kulturami nejsou vždy úplně dobré, ale v případě Bretonců a Francouzů to tak není. Bretonci s Francouzi spolu nemají, žádné větší spory. Někteří jedinci možná mají tendence prosazovat názory, že by chtěli svůj vlastní stát. Naproti tomu však druzí říkají, že bez Francie by Bretaň samostatně dlouho nepřežila. Ve výsledku se ale jedná spíše o jednotný stát, jelikož Francouzi jsou nedílnou součástí života v Bretani. V případě, že by se potkali někde na ulici nejspíš ani nepoznají rozdíl, kdo patří k jaké kultuře.

Pohled z druhé strany tedy Francouzů na Bretonce je velmi obdobný. Vztah je také velmi nekonfliktní a velmi lhostejný, jelikož nějakých 200 000 obyvatel ve Francii nehraje skoro žádnou roli. Mohlo by se dokonce zdát, že ani neví, kdo to Bretonci jsou. Ale podle výpovědí tomu tak není a všichni respondenti věděli, o koho se jedná. „Podle mně žádný velký rozdíl mezi Bretaní a zbytkem Francie není.“ Ve většině případů nikdo z Francouzů žádného člověka mluvícího bretonštinou osobně nezná. Možná i proto je postoj velmi neutrální. „Nikoho kdo by tím jazykem mluvil neznám a myslím si, že nikdo v mém blízkém okolí také ne.“

Cílem této práce bylo odpovědět na hlavní výzkumnou otázku: V čem tkví etnická identita Bretonců? Dalším cílem bylo zjistit, jestli se obyvatelé Bretaně odlišují od ostatních obyvatel Francie, co je důležité pro jejich kulturu, jak vnímají sami sebe a jak je vnímá zbytek obyvatel Francie.

Jazyk bretonština je jeden z rozdílů mezi Bretonci a Francouzi. Oba jazyky patří do jiných jazykových skupin v rámci indoevropských jazyků, bretonština patří do skupiny keltských jazyků, zatímco francouzština je románský jazyk. Proto také můžeme nalézt mezi těmito jazyky určité odlišnosti. Dále, Bretonci mají své vlastní symboly, tradice a svátky, které zbytek Francie nemá. Tyto obyčeje mají historii a původ již od Keltů, kteří byli původními obyvateli Bretaně a jsou předky Bretonců. Z toho vyplývá, že jedna z hlavních odlišností mezi Bretonci a Francouzi je původ obou národů.

Pro kulturu Bretaně a Bretonců mají určitě význam jejich symboly. Mezi ně patří například hymna, která je hrána pří každé významné příležitosti, Devíza bretaňských knížat, což je heslo „Raději smrt než hanbu“. Toto heslo poukazuje na důstojnost, zodpovědnost a statečnost. To také bylo pro bretaňská knížata důležité. Svůj význam pro Bretonce má i nejznámější keltský znak Triskel, a to kvůli keltské tradici a identitě. Tyto symboly jsou součástí historie Bretaně a jsou ukázkou jedinečnosti tohoto regionu.

Hlavní bretonskou tradicí je Le tour de Bretagne. Je to pouť, kterou by měl aspoň jednou za život vykonat každý Bretonec. Pouť se koná k poctě sedmi zakladatelů bretonských biskupství. Tato tradice má pro bretaňskou kulturu význam z náboženského hlediska.

Další důležitou součástí kultury Bretonců je gastronomie, jak je tomu ostatně v celé Francii. Místní kuchyně zahrnuje řadu speciálních pokrmů. V poslední řadě je součástí kultury také bretonština. Tento keltský jazyk byl řadu let vytlačován francouzštinou, až téměř zmizel a pro komunikaci se používal pouze na venkově. Až v 60. letech 20. století se tento jazyk začal obnovovat a učit na školách.

Bretonci sami sebe většinou nepovažují jako Francouze, cítí se být Bretonci. Mají s Francouzi společné věci, protože žijí spolu v jednom státě. S Francouzi problémy a spory nemají, nemají tendence se osamostatnit a Bretaň berou jako součást Francie. Ani Francouzi s Bretonci nemají žádné potíže. Spíše je jejich postoj k této menšině lhostejný, protože je to malá menšina v porovnání s celkovým počtem obyvatel Francie. Ví, kdo to jsou Bretonci, ale člověka která by hovořil bretonsky, mnoho Francouzů osobně vůbec nezná.

Vzájemné vztahy Francouzů a Bretonců jsou na dobré úrovni. Jsou sice mezi nimi nějaké rozdíly, ale ne moc velké. Mají spolu dobré vztahy.

• ADKINS, Madelaine. Will the real Breton please stand up? Language revitalization and the problem of authentic language. International Journal of the Sociology of Language; 2013, Vol. 2013 Issue 223, p55-70, 16p. Dostupné přes databázi: web.ebscohost.com

• Bretaň: informace. Poznávací zájezdy [online]. 2010 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z: http://bretan.poznavaci-zajezdy.cz/bretan-informace.html

• Bretaň: popis jednoho zápasu. Plav: měsíčník pro světovou literaturu [online]. 2005 [cit. 2014-04-21]. Dostupné z: http://www.svetovka.cz/archiv/2012/01-2012-rozhovor.htm

• Celtic? It‘ in the blood; ANSWERS TO CORRESPONDENTS: [1ST Edition]. Daily Mail, May 15, 2002. Dostupné přes databázi: ProQuest Central ISSN: 03077578.

• En résumé. Insee Bretagne [online]. 2014 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z: http://www.insee.fr/fr/regions/bretagne/default.asp?page=faitsetchiffres/presentation/presentation.htm

• FILIP, Jan. Keltská civilizace a její dědictví. Academia, 1995. ISBN 80-200-0526-9.

• HAMILTON, Claire a Steve EDDY. Tajemný svět Keltů: Poodhalené dědictví keltské tradice. Zoner Press, 2009. ISBN 978-80-7413-020-5.

• INSEE (Institut national de la statistique et des études économiques). Population. [citováno: 10.6.2014].[online]

• KOCH, John (2005).Celtic Culture: A Historical Encyclopedia. ABL-CIO. p. 275. ISBN 978-1-85109-440-0. Retrieved September 29, 2012.

• LE GWENN HA DU, DRAPEAU MODERNE DE LA BRETAGNE. Geobreizh [online]. 2014 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z: http://www.geobreizh.com/breizh/fra/drapeaux-gwennhadu.asp

• SCHRÖDER, Dirk. Bretaň. České vyd. 3., aktualiz. Překlad Bronislava Sochorová. Praha: Jan Vašut, 2010, 128 s. Merian live!. ISBN 978-80-7236-714-6.

• STAUDTE-LAUBER, Annalena. Keltové. Pragma, 1995. ISBN 80-7205-070-2.

• SUCHA , Marian S.: Francie západ, Freytag a Berndt 2004, ISBN 80-7316-082-X

• Symboles bretons. Bretagne.com [online]. 2013 [cit. 2014-06-10]. Dostupné z: http://www.bretagne.com/fr/culture_bretonne/symboles_bretons



Počet shlédnutí: 131