Chmelař Jiří, Franková Tereza, Petrželová Veronika, Pokorná Anna, Válová Nikol

Provozně ekonomická fakulta, obor Hospodářská a kulturní studia, 2013

předmět: Etnické minority v Evropě

Nejstarší zmínky o Keltech jsou dochovány díky Řekům a Římanům, kteří sepisovali dějiny Evropy. Svět na jih od Alp se o Keltech dozvídá kvůli obchodním a hospodářským stykům, což bylo někdy na sklonku 6. a 5. století př. n. l. Keltská společnost byla rozdrobena do menších společenství, která podnikala krvavé a kořistnické nájezdy na nejbohatší střediska té doby – Řim, Sicílie, Balkán, Malá Asie. Avšak nikdy nevytvořili jednotný stát a ani se nesjednotili etnicky. Název „Keltové“ pochází od Řeků a je možné, že to byl název nejsilnějšího kmene a postupně se přenesl na celé společenství.

Keltové do Skotska přišli kolem 13. století př. n. l. a jsou dodnes státem uznávanou menšinou s vlastním zastoupením v parlamentu a politických stranách, vlastní kulturou, historií i s vlastním jazykem - skotskou gaelštinou. V práci se nacházejí podrobnější a velmi zajímavé informace o historii Keltů a jejich postupném osídlování Skotska, o jejich jazyce, náboženství a náboženských obřadech, keltských pověstech a bájích a také o čtyřech hlavních keltských svátcích. Náboženstvím Keltů je druidismus a keltské tradice se zaměřují především na pohřbívání zemřelých a posmrtný život.

Výzkumná část práce analyzuje poznatky, které byly získány rozhovory a komunikací s respondenty. Jedná se o tři respondenty, z nichž každý zastupuje jeden z pohledů na danou problematiku, tj. pohled Kelta na Skoty a pohled Skota na Kelty. Nezávislý pohled z vnějšku doplňuje respondent, který se o danou problematiku zajímá.

Hlavním cílem seminární práce je odpovědět na výzkumnou otázku, která se týká Keltů a jejich postavení ve společnosti a její podotázky. Tedy přiblížit společenský život Keltů, jejich zastoupení v politických stranách a skotském parlamentu, je-li zde patrná nějaká diskriminace, např. při získávání práce, dodržují-li se tradice a jazyk v keltských rodinách a zda existují keltské školy s výukou keltského jazyka. Cílem práce je také protnutí tří pohledů (pohled majority na minoritu, minority na majoritu a nezávislý pohled) a vytvoření „univerzálního“ obrazu o dané minoritě. Dalším aspektem práce je charakterizovat vzájemné soužití Skotů s Kelty, jejich snášenlivost, případné rozdíly a zda-li se vzájemně ovlivňují.

Důležitým bodem je shrnout získané poznatky, které jsou brány z různých pohledů, a vyvodit z nich kompaktní závěr. Těmito pohledy jsou odpovědi na otázky z pohledu majority na minoritu, minority na majoritu a nezávislý pohled.

Jaké je společenské postavení Keltů ve Skotsku a jeho vliv na každodenní život?

1. Mají Keltové své zastoupení v politických stranách či ve Skotském parlamentu?

2. Má keltský původ vliv na získávání práce? Pokud ano, existuje možná diskriminace?

3. Dodržují se při výchově v keltských rodinách tradice a jazyk?

4. Existují čistě keltské školy, kde se vyučuje keltský jazyk?

Pro tuto seminární práci byly zvoleny dvě metody, a to metoda kvantitativní a kvalitativní.

Teoretická část práce vychází především ze studia dokumentů, tj. především studium odborných knih, internetových stránek věnujících se dané problematice a také využití článků z databáze odborných časopisů EBSCO. Co se týče odborných knih, zde nastal menší problém. Je mnoho knih jak o Keltech, tak i o Skotsku, avšak velmi málo publikací, které by se zabývaly problematikou seminární práce. Tato část práce měla být podložena poznatky českého archeologa a specialisty na dobu laténskou, Jiřího Waldhausera, který napsal několik knih o Keltech. Pan Waldhauser byl kontaktován, bohužel se nám ale nedostalo odpovědi.

Praktická část je z jedné třetiny založena na polostandardizovaném dotazníku¹⁾. Tyto otázky byly zvoleny záměrně, aby respondent nebyl omezen možnostmi výběru a mohl tak vyjádřit svůj názor. Odpovědi byly uceleny doplňujícími otázkami. Komunikace probíhala přes e-mail a respondent (Ken MacKinnon) byl velmi vstřícný, ochotný a rád, že se někdo o toto téma zabývá. S dalšími dvěma respondenty (Robert, Danny) proběhla osobní setkání v Praze, kde se oba momentálně nacházejí. Setkání probíhalo formou polostandardizovaného rozhovoru, kde byly položeny stejné otázky jako v dotazníku. Výhodou osobního kontaktu je možnost vnímat reakce dotazovaného, usměrnění rozhovoru a případné položení doplňujících otázek. Dotazovaný Robert byl tak ochotný, že nám shrnutí odpovědí ještě zaslal e-mailem.

Jak už je patrné z předchozího, podařilo se nám zkontaktovat se se třemi respondenty. Pohled minority zastupuje profesor Ken MacKinnon, který vyučuje na universitě v Aberdeenu. Kontakt se nám podařilo získat přes kamarádku z ročníku, která se zeptala Kelta, se kterým je v kontaktu. Tento Kelt nám poskytl ještě jeden kontakt, avšak Joe M. nám neodepsal. Dalším respondentem je Danny, který zde zastupuje majoritu. Vystudoval Oxfordskou univerzitu a nyní pracuje jako šéfkuchař nadnárodního hotelového řetězce. Posledním nezávislým respondentem je Robert, který se o Kelty a Skotsko zajímá odmalička. Samozřejmě jsme se pokoušeli kontaktovat co nejvíce lidí na facebooku i couchsurfingu, ale pouze tito tři byli ochotní s námi spolupracovat.

Základní identifikační údaje o respondentech

Jedním ze zdrojů byla kniha Keltové od J. A. Mauduita. ²⁾ Tato kniha podrobně popisuje historii a vývoj keltského společenství na území evropského kontinentu. Kniha poskytuje užitečné informace o keltském náboženství a rituálech s ním spojených, o božstvech a lidech, kteří vedli keltské bohoslužby, tedy druidech. Náboženství a náboženské rituály především jsou nedílnou součástí každodenního života Keltů. Autor v nich nalézá nejen nevšední krutost ale i vyhrocený spiritualismus. Život každého Kelta je náboženstvím zásadně ovlivněn. Dále jsou v knize informace týkající se keltské slovesnosti. Do dnešních dob se keltská slovesnost dochovala především díky spisovatelům vrcholného středověku, avšak jejich fantazie keltské pověsti mnohdy značně přikrášlila, což podle autora práci těchto spisovatelů poněkud znehodnocuje. Nevýhodou tohoto zdroje bylo, že některé kapitoly se opíraly výhradně o existenci Keltů na území zejména dnešního Německa a Francie, a proto byly pro práci nepoužitelné. Další nevýhodou je i stáří knížky (byla vydána již v roce 1979), tudíž se dá předpokládat, že některé informace v ní mohou být již zastaralé a pozdějším výzkumem překonané. Informace z ní čerpané proto byly ověřovány pomocí internetových zdrojů.

Článek Celt ³⁾ poskytl další náhled do keltské kultury a objasnění keltské identity. Význam slova „kelt“ vykládá dvojím významem. 1. kdo mluví keltsky, nebo ten kdo odvozuje příbuzenství z míst, kde se jazykem mluvilo, tj. Irsko, Skotské Hebridy, Skotská vysočina, ostrov Man, Wales, Cornwall, nebo Bretaň. 2. člen skupiny poprvé nalezené v severozápadním Německu a východní Francii v 2. tisíciletí př. n. l. Jednalo se o skupiny kmenů mluvících indoevropskými dialekty. Ozbrojení se rychle šířili po celé Evropě, od Britských ostrovů až po Malou Asii. Jejich bohatství pramenilo z obchodu a bojů, které jim pomohlo udržet nadvládu nad střední Evropou v době železné. Žili v poloopevněných vesnicích s kmenovou strukturou a s důrazem na hierarchii. Keltská historie začíná být zmatená od 4. století př. n. l, kdy nebyli schopni udržet své stanoviště pod útoky germánských nájezdníků. Zůstaly pouze neobydlené kmeny. Od té doby byla keltská kultura a jazyk rozptýleny mezi národy s nízkou úrovní historické identity a až do 20. stol. historici zatemnili důležité odlišnosti těchto lidí a nazývali je všechny Keltové. Dalším zmatením bylo chápání Keltů jako rasy. Pro Řeky a Římany byli Keltové vysocí, světlo pletí a svalnatí lidé. Má se ale za to, že jsou to spíše kvality keltského bojovníka, než obecného pojetí. Termín „keltský“ je vlastně kulturní člověk, vztah k fyzické dědičnosti. Tzn. kulturní tradice zachována po mnoho staletí společné historie na obecné úrovni. „The Celts lived in semifortified villages, with a tribal organization that became increasingly hierarchical as wealth was acquired. Priests, nobles, artisans, and peasants were clearly distinguished, and the powers of the chief became kinglike. Doslovný překlad zní: Keltové žili v poloopevněných vesnicích s kmenovou organizací, která byla s nabývajícím bohatstvím stále více hierarchická. Kněží, šlechtici, řemeslníci a rolníci byli jasně odlišeni a moc hlavních představitelů byla skoro jako ta královská.

Více o keltské historii a identitě je dostupné z článku Celt Appeal ⁴⁾. Pojednává o keltských předcích ve Skotsku a ve zbytku světa. Okrajově rozebírá keltské vystupování navenek a mluvu na základě přímé zkušenosti cestování autora po Skotsku. Nabízí různé rozhovory s lidmi a také nahlíží do minulosti pro lepší kontext. Podotýká, že Keltská rasa kdysi ovládala Evropu, až byla zdecimována římskými legiemi ve druhém pololetí před naším letopočtem. Téměř zaniklí se Keltové drželi na okraji evropské společnosti a dnes jsou velice žádaným předmětem pozorování. Z článku pak vyplývá, že Keltové rádi poskytnou komentář k jejich způsobu života. „While I was interviewing Christina Morrison, 83, in her home, her middle-aged daughter interrupted from the kitchen. „It's not cool to speak Gaelic. The fancy people in town look down on us.“ The old woman nodded and admitted that even her grandchildren are a tough sell. „I give them ten pence if they answer in Gaelic. Doslovný překlad zní: Když jsem prováděl rozhovor s Christinou Morrison (83 let) v jejím domě, přerušila nás její dcera středního věku slovy „Není v pohodě mluvit gaelsky. Nóbl lidé na nás koukají svrchu“. Stará žena přikývla a připustila, že s jejími vnoučaty to je také těžké. Dává jim deset pencí, pokud odpoví gaelsky.

V teoretické části jsou zahrnuty důležité údaje o Skotsku, historii Keltů, jejich tradicích a náboženství. Informace o Keltech jsou obecného charakteru, nicméně většinu svátků a tradic dodržuje určitý počet Keltů ve Skotsku dodnes. Údaje o Skotsku a historie Keltů jsou zmíněny pro lepší vhled do dané problematiky.

1. Vlajka Skotska ⁵⁾

Zdroj: http://www.mundo.cz/skotsko/geografie.

Skotsko je součástí konstituční monarchie Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Nachází se v severní části ostrova Velké Británie. Hranici má pouze s Anglií, jinak je ohraničeno Severním mořem, Irským mořem a Atlantským oceánem. Kolem Skotska je přibližně 790 ostrovů. Největšími ostrovy jsou Orkneje, Shetlandy a Hebridy. Hlavním městem je Edinburgh, který je zároveň druhým největším městem Skotska. Největším městem je Glasgow, kde žije téměř 40 % skotské populace. Dalšími významnými městy jsou Fort William pod slavným Ben Nevisem a Inverness na severu, na jihu zase středověký York. Skotsko je pověstné svou výrobou vlněného oblečení a skotské whisky – lihovary, jako je Blair Athol.⁶⁾

2. Mapa Skotska ⁷⁾

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Scotland_map.png

Úředními jazyky jsou angličtina, skotština a skotská gaelština. Všechny tyto jazyky spadají do skupiny indoevropských jazyků. Angličtina a skotština patří do podskupiny západogermánských jazyků, skotská gaelština do podskupiny keltských jazyků.

Počet obyvatel ve Skotsku je 5 144 000, z toho jich 92 400 (sčítání lidu z roku 2001) je schopno číst, psát, mluvit nebo rozumět gaelsky.⁸⁾ Počet Keltů ve Skotsku není známý, žádné zdroje neuvádějí jejich počet, jelikož není možné Kelty spočítat. Neexistuje již mnoho čistě keltských rodin, protože Keltové uzavírají manželství i s ostatními etniky a tím pádem nelze jednoznačně určit, kdo je a kdo není Kelt.

Pojmenování Keltové je název velké skupiny kmenů, které již ve starověku obývaly střední, západní a z části jižní a východní Evropu, včetně území dnešní České Republiky.

Život Keltů je známý hlavně z archeologických nálezů nebo z děl římských a řeckých historiků, například Herodota z Halikarnassu ⁹⁾ a Hekataia z Milétu ¹⁰⁾. Mezi nejznámější patří Zápisky o válce galské od G. J. Caesara. Keltové byli od 4. stol. př. n. l. řazeni k největším barbarským národům. I přes to, že to byl nejmocnější národ v západní a střední Evropě, který měl jednotný jazyk, kulturu a náboženství, tak nikdy nevytvořil jednotný státní útvar či říši. Byl roztříštěn na velké množství kmenů, které ale spojoval stejný (podobný) jazyk. Nesoudružnost vedla v pozdějších stoletích k tomu, že je ostatní národy překryly. Řekové je nazývali Keltoi, tento výraz jako první použil řecký historik Hérodotos. Keltoi znamená v řečtině barbar. Označoval tak barbarské kmeny sídlící na sever od civilizovaného antického světa. Římané je pojmenovali jako Gally, z tohoto pojmenování se zrodily názvy jako Gallia Norbonensis ¹¹⁾ či Gallia Transalpina ¹²⁾.¹³⁾

Keltové se objevují v halštatské době (ta je spojovaná s městem Hallstatt v Rakousku). Halštatské jezero a přilehlý areál s těžbou soli poskytlo v 19. století 980 lidských koster a spoustu výrobků (ty se dochovaly díky soli) keltské hmotné kultury (šatstvo, kožené pytle, dřevěné nářadí) a v 5. stol. př. n. l., na počátku doby laténské (dle keltské vojenské stanice La Tene ve Švýcarsku), osídlují nová území. Na konci 4. stol. př. n. l. dobyli Řím a dále expandovali do jihovýchodní Evropy, dokonce i do Malé Asie, kde založili provincii Galatii, a do Španělska a Portugalska. Nejdéle se však udrželi na Britských ostrovech.¹⁴⁾

Vývoj keltské kultury pokračoval ve Skotsku i v době, kdy keltská Galie byla romanizována, což bylo skoro celé 1. století po Kr. V podrobování ostrovů po Kaligulovi ¹⁵⁾ pokračoval i Vespasián ¹⁶⁾ a roku 86 po Kr. začal stavět obrannou linii mezi Clyde a Firth of Forth Agrikola ¹⁷⁾. Tato hranice byla dokončena až ve 2. století za císaře Hadriána ¹⁸⁾ a Antonia Pia ¹⁹⁾. Duchovním a náboženským centrem keltské kultury zůstalo Irsko, kam se nepodařilo proniknout římské ani anglosaské moci. I Skotsko bylo schopno udržet si keltské tradice. Skotové, irští útočníci a osadníci pronikali na sever Británie už v průběhu 2. století. Později tam založili skotský stát, který si podrobil Pikty i Kaledonce a posílil tak okolní keltské osídlení. Stará keltská tradice se zde držela po dlouhou dobu. Ještě v roce 1249 se zde konala tradiční inaugurace skotského krále. ²⁰⁾

Keltské kmeny osidlovaly území dnešního Skotska v několika vlnách. První vlna proběhla během 13. století př. Kr., dle archeologických nálezů byl tento lid identifikován jako kultura popelnicových polí. ²¹⁾ Tato kultura se usadila ve skotské nížině Lowlands, odkud expandovala na sever - na Vysočinu Highlands. Druhá z velkých migračních vln proběhla na počátku doby železné mezi roky 800 - 700 př. n. l. a od této doby se o těchto obyvatelích hovoří jako o Keltech.²²⁾

V první polovině tisíciletí před n. l. byl pro Skotsko významným civilizačním impulsem vliv kontinentální keltské kultury. Keltové, které Řekové a Římané považovali za barbary (Keltoi v řečtině znamenalo „barbar“), dorazili do střední a západní Evropy v závěru druhého tisíciletí před n. l. a jejich nadvláda na tomto teritoriu skončila o tisíc let později v souvislosti s římským a germánským tlakem.²³⁾

Vzhledem k tomu, že samotní Keltové po sobě nezanechali žádné písemné památky, je lidstvo odkázáno pouze na zprávy řeckých a římských autorů, kteří se od 6. století př. n. l. začali dostávat do kontaktu s keltským etnikem. Díky těmto záznamům mají o keltské kultuře informace i dnešní generace.²⁴⁾

Šíření keltské kultury mělo vliv na utváření společenské struktury. Základní jednotkou byla rodinná hospodářství patřící určitému kmeni s hierarchickou sociální strukturou. Vztahy mezi kmeny rozhodně nebyly ideální. S tím souvisí výstavba tzv. kopcovitých pevností (hill-forts) a opevněných sídlišť v jezerech (crannógy). Kopcovité pevnosti byly obklopeny buď kamennou nebo dřevěnou palisádou. Uvnitř se nacházely kamenné domky. Specificky skotským prvkem jsou pozůstatky okrouhlých kamenných věží (brochs), které se stavěly na pobřežích Hebrid, Orknejí, Shetland a severozápadního Skotska.²⁵⁾

Keltská společnost byla rozdrobena do rodových jednotek, které za své představené považovali krále, kteří mezi sebou bojovali o čest a teritoria. Největší vážnosti měli v keltské společnosti druidové, kteří prováděli rituály za pomoci lidských obětí ke spojení lidí s keltským božstvem. Byli to strážci kmenových tradic, věštili budoucnost a jejich výroky byly pro společnost závazné. Kromě nejvyšší vrstvy druidů, králů a válečníků, se dostávalo jisté váženosti a osobní svobody např. lékařům a kovářům.²⁶⁾

Keltské jazyky se dají rozdělit na dvě hlavní větve. Těmito větvemi jsou Qu-keltština a P-keltština. ²⁷⁾ První skupinu tvoří gaelská nářečí (rozšířená v Irsku a Skotsku), u kterých se kw změnilo na qu (k, c). Tento typ nářečí se také označuje jako goidelské jazyky a předpokládá se, že jimi mluvili Keltové, kteří poté pronikli na Iberský poloostrov. Druhou skupinu tvoří galská nářečí, kde se kw změnilo na p. Sem patří pevninské dialekty a jazyky Walesu a Bretaně. ²⁸⁾

Co se týče samotného Skotska, tak zde je úředním jazykem mimo jiné i skotská gaelština, která se řadí pod goidelské jazyky. Skotská gaelština je příbuzná s irštinou (Irsko) a manštinou (ostrov Man). Dodnes se skotskou gaelštinou mluví na severozápadním pobřeží Skotska, na souostroví Hebridy a v kanadském Novém Skotsku. Skotská gaelština používá v písemné formě latinku, jedinou zvláštností jsou indikátory nad samohláskami. ²⁹⁾

Při sčítání lidu v roce 2001 bylo zjištěno, že pouze 1,9 % obyvatel je schopno číst, psát, mluvit nebo rozumět gaelsky. Většina gaelských mluvčích žije v oblasti Highland a více než 20 % jich žije v okolí města Glasgow.

3. Rozložení gaelsky hovořících obyvatel Skotska ³⁰⁾

Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/File:ScotlandGaelicSpeakers2001.gif

Tato podkapitola popisuje keltské náboženství obecně. Z tohoto náboženství vycházejí všechny tradice Keltů ve Skotsku. Dále jsou zde další dvě podkapitoly - Druidismus a Pohřbívání Keltů. Tyto kapitoly jsou zde uvedeny, protože druidismus je stěžejním náboženstvím Keltů ve Skotsku a některé tradice z pohřbívání se dodržují dodnes.

Náboženství a kněžstvo, které představuje jeho strukturu, se u Keltů objevuje v 6. století př. n. l. Keltové mají množství bohů dvojitých či trojitých, trojhlavých nebo čtyřhlavých a mnoho héróoů = polobohů³¹⁾, které je těžké rozlišit od Bohů. Dále také posvátné zvířecí bytosti - kanec, kůň, býk, kohout nebo medvěd. Někteří byli například průvodci do podsvětí, jiní ale zastupovali samotné božstvo. Posvátné byly i rostliny - např. dub, habr, jmelí. V keltské literatuře je připomínán posvátný háj Drunemeton. Uctívány také byly vrcholky hor, řeky a prameny, zde šlo o přežitky z dob mnohem starších.³²⁾

Již v době laténské byly nalezeny první keltské chrámy. Měli obdélníkovou konstrukci z nasucho kladených kamenů, která patrně nesla obdélníkovou kultovní stavbu. Bohoslužbou se zabývali druidové. Co bylo u Keltů obvyklé, byly lidské oběti, kterým byla setnuta či rozbita hlava. K poctě boha Teuta byli lidé topeni, k poctě Esově věšeni na stromy. Oběťmi si lidé vyprošovali příznivý průběh závažných událostí, dobrou úrodu, ochranu stád a dobré zdraví. Keltové věřili v posmrtný život a v převtělování duší. Oběti nebyly jenom lidské a krvavé, ale patřily sem třeba i zbraně a zbroj z kořisti nebo zlato a stříbro.³³⁾

Druidismus

Druidismus je jedno z nejtajemnějších náboženství a spočívá na významu trojice. Každý pojem byl chápán třemi aspekty a nauka byla vykládána v triádách, tj. ve třech větách. Keltskými knězi byli tudíž druidové. Druid, člověk boží a člověk vědy, se jako duchovní zabýval i věštbou. Podstatou jeho náboženského učení byla zásada: „Cti bohy, buď statečný a nepáchej zlo.“ Věřili v nesmrtelnost duše. Pod jejich ochranou byly dubové háje, jejich jméno je i prý odvozeno od názvu dubu (drys) a oběti neprováděli bez ratolestí z tohoto stromu. Velké úctě se dostávalo i měsíčním symbolům. Kromě obětí také předpovídali budoucnost a snažili se ovlivňovat nepříznivé předpovědi. Z děl starověkých autorů je zřejmé, že druidové měli i další rozmanité funkce, například byli vychovateli mládeže či soudci. Mládež byla druidy vyučována výhradně ústně, výuka se skládala z výkladu tradic obsažených v básních, které se žáci museli naučit nazpaměť.³⁴⁾

Pohřbívání Keltů

Pohřební zvyklosti jsou klíčovým pramenem k poznání tehdejších společenských poměrů. Dle hrobu se dá rozpoznat zda šlo o bojovníka, ženu či pohřeb chudého. Typickým zvykem Keltů bylo vkládat do hrobu část vepře, tento zvyk vydržel od doby halštatské a byl udržován po dobu laténskou. Časté bylo také vkládání různých milodarů, například šperky, drahé kovy, keramika (spíše až ve druhém století), bronzové nádoby, bronzové mince. V důsledku pohybu Keltů se ujal zvyk pohřbívat nespálená těla v hrobových jámách, obvykle nijak neoznačených. V místech, kde k těmto pohybům nedocházelo, se udržel starý zvyk pohřbívat do mohylových hrobů. Způsob uložení těla se v různých oblastech rozchází, někde je tělo položeno hlavou k jihu, jindy hlavou k severu, některá těla jsou dokonce pohřbena ve skrčené poloze. Zemřelí byli také často pohřbíváni v rakvích či v hrobech vyložených dřevem. Významné postavení zesnulého bylo zdůrazněno vymezením hrobu kruhovým či čtvercovým příkopem. Od 3. století se ujímá i žeh, zvláště v okupovaných oblastech. ³⁵⁾

Díky Keltům jsou v dnešní době zachovány a stále dodržovány některé jejich svátky v téměř nezměněné podobě. Svátky, které jsou dále rozepsány, jsou těmi nejdůležitějšími a nejznámějšími. Tyto svátky jsou nadále dodržovány tradičně smýšlejícími rodinami Keltů ve Skotsku.

Imbolc

Tento svátek je nejčastěji slaven 2.února a v křesťanství je znám jako Hromnice. Imbolc je spojen především s keltskou bohyní Brighid a ohlašuje konec zimy. Brighid byla považována za trojjedinou bohyni. V zimě se převlékala za stařenu a byla spojována se smrtí. O Imbolcu se z ní stala panna a čistá bohyně, která symbolizovala příchod jara. Je také bohyní inspirace a učení, patronkou kovářů, léčitelkou a mezi její schopnosti patří udržovat věčný oheň keltské tradice. Proto je také součástí oslav svátku zapalování ochranných ohňů a malých ohníčků, které měly ochraňovat dům před kroupami a údery blesků. V tento den se zhášely ohně v kovárnách a po vyčištění směly oheň znovu zapálit jen mladé dívky. Zvykem také bylo vykonat první jarní orbu, pluhy se zdobily barevnými stuhami, křtily pálenkou a doprovázely je mladé dívky. ³⁶⁾

Beltine

Svátek Beltine, v překladu „oheň boha Beli“ oslavoval polovinu roku a lidé ho vítali s nadšením. Přezimující zvířata mohla být vyhnána na pastvu. Beltine byl zároveň oficiálním počátkem období válečných tažení. Bůh Beli byl rovněž nazýván Belenus – Zářící. V předvečer Beltine byl v domě znovu rozděláván oheň. Tímto ohněm byly zažehnuty dvě hranice a všechny domácí zvířata a lidé mezi nimi museli projít, aby se očistili od veškerých neduhů spojených se zimní polovinou roku. Polena z těchto ohňů se roznášela do každého domu a lidé jimi znovu zatápěli ve svých ohništích, předtím uhašených a vyčištěných. O zapalování májových ohňů dbali druidové. Beltine představoval všechno to, čeho si církev příliš nevážila a co tradiční církevní slavnosti nápadně postrádaly – lásku, sex, tanec a zpěv. Snoubenci a zamilovaní se podle starého zvyku vydávali v předvečer svátku ve dvojicích do lesů, takže se máj stal symbolem sexuálního zasvěcování a milostných her. Není bez významu, že svátek Imbolc, který se konal o 9 měsíců později, býval spojován s rozením dětí, v dnešní době je slaven pod názvem „čarodějnice“.³⁷⁾

Lughnasadh

Lughnasadh otevírá poslední čtvrtinu keltského roku. Svátek se odvozuje od pohřebních her, pořádaných irským bohem Lughem na počest jeho chůvy Tailiu. V Irsku lidé očekávali toto období skutečně netrpělivě. Zatímco dosud přežívali ze zbytků z loňských žní, nyní se mohli radovat z dostatku. Lughnasadh zahrnoval čas žní, kdy všichni lidé pracovali na polích, aby pomohli sklidit obilí. Svatby se po žních konaly velmi často, protože drobní vlastníci půdy mohli určit, zda-li si budou moci v nadcházejícím období ženitbu dovolit. S Lughnasadhem bývalo spojeno obětování býka. Součástí oslav bylo rovněž mnoho her. Tento svátek symbolizuje hlubší svazek země s jejím lidem. V současnosti se svátek jmenuje „dožínky“.³⁸⁾

Samhain

Svátkem Samhain začínala zimní polovina roku. Keltové věřili, že bohyně Cailleach, udeří kladivem do země a ta až do příchodu jarního dne Imbolc ztvrdne na kámen. Za noci Samhain se otevíraly brány do světa mrtvých a živí mohli hovořit se svými předky. Řada obyčejů spojených se svátkem všech svatých, příp. s Halloweenem, má však stále mnoho společného s dávnou vírou v dosažitelnost zemřelých v tento den. Předci bývali považováni za studnici vědění a moudrosti. Svátky Samhain a Beltine byly považovány za dny, ve kterých bylo možné překračovat meze pozemského bytí.³⁹⁾

Praktická část se orientuje na problematiku menšiny Keltů ve Skotsku. Jak již bylo napsáno, s praktickou částí pomáhali tři respondenti - Ken MacKinnon, Danny a Robert.

Ken MacKinnon (pohled minority na majoritu)

Ve Skotsku je podle profesora MacKinnona ve všech stranách silná podpora Gaelů. Gaelský zákon z roku 2005 dokonce oficiálně uznává jazyk a statutárním orgánem byl zvolen Bord na Gaidhlig ⁴⁰⁾ a je jednohlasně podpořen všemi politickými stranami. Žádná diskriminace gaelsky mluvících neexistuje, spíše naopak. K nemalému překvapení několik stovek oficiálně nabízených pozic požaduje gaelštinu jako zcela nezbytný jazyk a mnoho dalších ve svých požadavcích uvádí gaelštinu jako žádoucí pro získání zaměstnání. Co se týká gaelštiny, tak ta v rodinách není skoro vůbec používána, jazyk se ve většině případů nedědí z generace na generaci a to se stává stále větším problémem (zanikají rodinné tradice). Navíc více jak polovina všech gaelsky mluvících žije momentálně mimo tradiční gaelské oblasti, přesně jak to ukazovalo poslední sčítání lidu a nespočet studií na toto téma. Ve školách se gaelština jako předmět začíná čím dál tím více rozvíjet. Kolem šedesáti základních a sedmdesáti středních škol (z celkového počtu 450) používá k výuce gaelštiny různá média (učebnice atd.) Existují i tři celogaelské základní i střední školy. První je v Glasgow a je velmi úspěšná a rapidně se rozrůstá, druhá v Inverness letos očekává problémy (nic bližšího respondent Ken neřekl) a třetí v Edinburghu začne fungovat letos. Minorita na majoritu pohlíží kladně, nejsou mezi nimi žádné rozepře a navzájem se ve všech směrech akceptují.

Danny (pohled majority na minoritu)

Rozhovor s Dannym byl velmi rychlý a stručný, jelikož je časově poměrně dost vytížen. Podle Dannyho jsou Keltové nedílnou součástí Skotského parlamentu i politických stran. S diskriminací Keltů se nikdy v životě nesetkal, dle jeho slov není důvod Kelty jakkoliv diskriminovat. Zaměstnání a práci získávají jako všichni ostatní Skotové. Umět gaelsky je na některých pozicích výhoda, ale v naprosté většině stačí angličtina. Jazyk se až na výjimky nedědí, na tradicích až na výjimky nikdo nelpí. Pouze gaelsky také již skoro nikdo nemluví, ale záleží na konkrétní rodině. O školství respondent Danny říkal, že o keltských školách ví a věří, že o ně v budoucnu bude velký zájem.

Robert (nezávislý respondent)

Robert, jak již bylo napsáno, byl velmi ochotný respondent. Je vidět, že ho daná problematika zajímá a má ucelený obraz o veškerém dění. Dle jeho slov, je zastoupení Keltů v politických stranách, potažmo ve Skotském parlamentu, těžko identifikovatelné. Gaelština není považována za úřední jazyk, tudíž i jednacím jazykem v parlamentu je angličtina. Můžeme ale vycházet z běžných statistických údajů a podle nich odhadnout i přibližné zastoupení členů. Např. u členů pocházejících z Glasgow by to podle statistických údajů by Keltů mohla být až jedna pětina. Dnes je na první pohled těžko rozeznatelný Kelt (resp. člověk mluvící tradičním jazykem) od jiného spoluobčana. Opět by se mohlo jednat pouze o jazykovou bariéru, která nebude znatelná v případě, že uchazeč o zaměstnání zná i úřední jazyk. V opačném případě nemůže počítat se zaměstnáním na postech, které vyžadují komunikační úroveň úředního jazyka (angličtiny). Zisk práce dle jeho soudu neovlivňují tradiční hodnoty a výchova, nýbrž znalosti, dovednosti a ochota jedince činit kroky vedoucí k úspěchu (zisku zaměstnání). Etnická diskriminace by hlavně v moderní společnosti neměla mít vůbec místo. Jelikož Roberta zajímají veškeré informace, tak se podle jeho znalosti v současné době k tradičnímu odkazu předků hlásí ve Skotsku cca 2 % obyvatel, z čehož asi polovina na skotské vysočině. Dalších 20 % žije ve velkých městech. Informace vycházejí z údajů o počtu obyvatel, kteří hovoří gaelštinou. Myslí si, že tradice nebude dodržovat většina Keltů, ale znát by je měla výrazně větší část obyvatelstva. Rozmach gaelštiny ve školách je v současnosti velký. Má informace o tom, že existuje i gaelská akademie a na těchto akademiích se vyučuje přímo v tomto tradičním jazyce.

Celkové shrnutí všech odpovědí, které byly v rámci empirického šetření získány, je následující: Keltové jsou v politických stranách i Skotském parlamentu velmi hojně zastoupeni, nelze je ale kvůli jazyku moc dobře rozeznat, jelikož hovoří angličtinou, která je zároveň i úředním jazykem. Diskriminace Keltů je dle vyjádření všech respondentů vyloučena, naopak je znalost gaelštiny na některých pracovištích vyžadována. V dnešní době také nelze jednoznačně na první pohled určit, kdo je Kelt a kdo nikoliv. Tradice se v dnešní době dodržují jen velmi symbolicky, většina Keltů je třeba pouze zná, avšak nedodržuje. To samé platí o jazyku, v rodinách se původním jazykem nehovoří (všude ale mohou existovat výjimky). Školství a výuka gaelštiny je v posledních letech na vzestupu, zakládají se speciální školy zaměřené jen na gaelštinu, či se na několika desítkách základních a středních školách gaelština vyučuje.

Tato práce měla za cíl přiblížit čtenáři keltskou minoritu ve Skotsku a její zdejší postavení. Souhrnně pojednávala o životě skotských Keltů, jejich tradicích, náboženství. Keltové mají jako skotská menšina vlastní zastoupení v parlamentu a politických stranách. Disponují vlastní kulturou, jazykem i historií. Společenské postavení Keltů na území Skotska se nijak neliší od postavení Skotů.

V 2. tisíciletí před naším letopočtem se jednalo o skupiny kmenů mluvících indoevropskými dialekty. Tehdy Keltové jako kočovníci osídlovali celou Evropu od Britských ostrovů směrem na východ. V době železné si drželi nadvládu ve střední Evropě hlavně z bojů a obchodem. Kladli důraz na hierarchii a žili v poloopevněných vesnicích s kmenovou strukturou. Ve 4. století před naším letopočtem nedokázali čelit germánským nájezdníkům a byli nuceni svá stanoviště opustit. Od té doby byl jejich jazyk a kultura rozptýleny mezi národy s nízkou úrovní historické identity. Dbali také na zvyky, náboženství a tradice. V laténských vrstvách byly nalezeny jejich první chrámy s obdélníkovou konstrukcí s nasucho kladených kamenů. Mezníkem byly také lidské oběti božstvu, které jsou pro danou kulturu typické, například rozbití hlavy rituálními mlaty nebo její setnutí. Věřili v převtělování duší a v posmrtný život. Jejich knězi byli druidové – duchovní, kteří se zabývali vědou, věštbou a bohoslužbami. Také vychovávali mládež.

V praktické části byly třem respondentům ze Skotska položeny výzkumné otázky ohledně tamější keltské menšiny. Jejich reakce si nijak neodporovaly, spíše naopak.

Na základě této interakce se dospělo k tomu, že Keltové jsou ve Skotském parlamentu a politických stranách hojně zastoupeni, jelikož ale mluví všichni úředním jazykem (angličtinou), není jednoduché je rozeznat. Diskriminace keltské menšiny zde neexistuje a gaelština je jako jazyk i v některých zaměstnáních vyžadována. Také už dnes není jednoduché rozeznat Kelta, tradice se dodržují jen symbolicky, ačkoliv je většina zná. Původním jazykem se v domácnostech také nehovoří, až na výjimky. Ohledně školství a výuky gaelštiny se dá hovořit o progresi, zakládají se speciální školy zaměřené pouze na gaelštinu a na desítkách základních škol se gaelština vyučuje. Univerzální obraz na danou minoritu je takový, že velké rozdíly mezi Kelty a Skoty nejsou. Keltové jsou bez rozdílů začleněni do skotské společnosti a jelikož ve velké většině hovoří angličtinou, nelze je od Skotů jednoznačně rozpoznat. Žádná nevraživost mezi nimi není a mnoho lidí ani nerozeznává, zda se jedná o Kelta či Skota.

Knižní publikace

FILIP, Jan. Keltská civilizace a její dědictví. 4. rozšířené vyd. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0526-9.

FRANK, Jan. Skotsko. 1. vyd. Praha: Libri, 2007, 149 s. Stručná historie států, sv. č. 48. ISBN 978-80-7277-344-2.

MACKILLOP, James. Keltské bájesloví: průvodce keltskou mythologií. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009, 411 s. Mythologie. ISBN 978-807-1068-815.

MAJEROVÁ, V., MAJER E. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství část I. Praha, 2006. ISBN 80-213-0507-X.

MAUDUIT, J. A. Keltové. 1. vyd. Praha: Panorama, 1979, 208 s.

O'NEIL, Tom. Celt Appeal. National Geographic, 2009, roč. 209, č. 3, 74-95 s.

Internetové zdroje

„Celt.“ Columbia Electronic Encyclopedia, 6Th Edition (June 2013): 1. Academic Search Complete, EBSCOhost (accessed August 22, 2013). Available from: http://web.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/ehost/detail?sid=913aa9be-cec5-426a-a0b3-ebe78c2fb242%40sessionmgr11&vid=1&hid=1&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=39051136

CoJeCo: popelnicová pole [online]. 14.3.2000, ©1999-2013 [cit. 2013-08-22]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?id_desc=75068&s_lang=2&detail=1&title=popelnicov%E1%20pole

Keltský rok | Keltské svátky. Keltové [online]. 2005 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://www.keltove.cz/view.php?cisloclanku=2005121701

O'Neill, Tom. „Celt Appeal.“ National Geographic 209, no. 3 (March 2006): 74-95. Academic Search Complete, EBSCOhost (accessed August 22, 2013). Available from: http://web.ebscohost.com.infozdroje.czu.cz/ehost/detail?vid=5&sid=27d7272a-7c43-47f5-8634-85c19efa0474%40sessionmgr10&hid=1&bdata=Jmxhbmc9Y3Mmc2l0ZT1laG9zdC1saXZl#db=a9h&AN=19787468

Population of Scotland. Scotland [online]. 2013 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://www.scotland.org/about-scotland/the-scottish-people/population-of-scotland

Skotsko. Skotsko [online]. 2013 [cit. 2013-07-14]. Dostupné z: http://www.skotsko.cz/

Skotsko. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. [cit. 2013-08-21]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Skotsko

ŠIŠKA, Vladimír. Imbolc [online]. 2003 [cit. 2013-08-25]. Dostupné z: http://eldar.cz/hade/imbolc.html

Základní informace o Skotsku. [online]. [cit. 2013-08-21]. Dostupné z: http://www.mundo.cz/skotsko/geografie

Počet shlédnutí: 169