Albánci v Černé Hoře

Aneta Tellingerová, Zlata Kopecká, Adéla Maťáková, Kristýna Nitschová, Barbora Náglová. Albánci v Černé Hoře. [online] Hospodářská a kulturní studia (HKS), Provozně ekonomická fakulta, Česká zemědělská univerzita v Praze, 2017. Dostupné z: http://www.hks.re/wiki/ls2017:albanci_v_cerne_hore

V současné době je albánská minorita velmi početná v mnoha zemích, obzvláště v zemích sousedících s Albánií - Černá Hora, Kosovo a Makedonie, ale také v zemích jako je USA, Itálie či Turecko. Důsledkem jsou zejména války, diskriminace a utlačování na území vlastního státu, a proto mnoho Albánců emigrovalo za vidinou lepšího života. Místo i počet Albánců v Černé Hoře lze zdůvodnit poválečným uspořádáním po balkánských válkách. Současné území Černé Hory bylo v době 2. světové války ve své jižní části součástí Albánie. Po připadnutí albánské části Černé Hoře tam většina Albánců zůstala a tvoří tak minoritu. Přestože na jihu Černé Hory tvoří většinu obyvatelstva (90\-% Albánci, 10\-% Černohorci) jsou diskriminováni a vytlačováni zpět do Albánie.

Cílem této práce je seznámit čtenáře s kulturou Albánců v Černé Hoře, popsat kulturní rozdíly mezi Albánci a Černohorci a nastínit jejich vzájemné vztahy. Za kulturní prvky, které budeme zkoumat, bylo zvoleno náboženství, jazyk a národní kuchyně. Tyto kulturní prvky byly námi zvoleny jako nejdůležitější aspekty kultury, na kterých lze změny a rozdíly pozorovat a nejlépe vyhodnotit. Na těchto znacích bude pozorováno, jak se kultura černohorských Albánců liší od Albánců žijících v Albánii. Byla stanovena hlavní výzkumná otázka a s ní související podotázky.

Hlavní výzkumná otázka:

Jak se liší kultura Albánců v Albánii a Albánců v Černé Hoře?

Podotázky:

• Jakým způsobem a v jaké míře bylo ovlivněno náboženství Albánců v Černé hoře?
• Liší se kuchyně Albánců v Černé hoře od té v Albánii?
• Je albánština v Černé Hoře odlišná od té v Albánii?
• Jak vnímají Černohorci albánskou minoritu?

Folklór, tradice a historii Albánců v Albánii velmi autenticky popisují Petr Horký a Miroslav Náplava ve své knize Albánie - kráska se špatnou pověstí ¹⁾. Tuto knihu napsali na základě vlastních cest, ale autoři se rozhodně neomezují jen na cestovatelské zážitky. Popisují i kulturu této země. V publikaci autoři odpovídají na otázky ohledně kulturních a sociálních odlišností a přeživších tradic v Albánii. Čtenáři tak pomohou lépe pochopit odlišnost jejich kultury od kultur jiných zemí. I když někdy můžeme hovořit o geograficky blízké zemi, jejich kultury jsou odlišné zejména kvůli historii, kterou nám kniha stručně přibližuje.

Kniha od Evy Houškové: Albánie neznámá ²⁾ vystihuje život a významné tradice Albánců v Albánii. Kniha je zaměřena především na albánskou kulturu. Nicméně se v této knize můžeme dozvědět informace o oblečení Albánců, kuchyni, náboženských zvycích a geografických podmínkách Albánie, které mohou být také důvodem emigrace Albánců do sousedních zemí, například do Černé Hory.

František Šístek ve své knize Černá Hora ³⁾ vypráví poměrně stručně o historii nejmladšího státu v Evropě. Poukazuje na kruté přírodní podmínky země, časté války a snahu o její nezávislost. Líčí, jak Černá Hora prošla nelehkou cestou k nezávislosti od kmenů, přes knížectví, království až po jugoslávské století. Kniha čtenáře seznamuje s historií sousedních zemí, kterou musí znát, jestliže chce zkoumat její minoritu.

Tématem Albánců v Černé Hoře se už v minulosti zabývali studenti ČZU v rámci projektu Pestrá Evropa. Jejich článek na toto téma vyšel v knize Pestrá Evropa v roce 2015. Článek Albánci v Černé Hoře od kolektivu autorů: Pavla Blaszczyková, Ondřej Fišer, Tereza Wagnerová, Dana Benediktová, Miloš Jodas popisuje Černou Horu z demografického hlediska, kdy nejpočetnější minority tvoří Srbové, Bosňáci a Albánci. Dále článek popisuje rozmístění albánské minority, kdy největší osídlenou oblast touto minoritou je město Ulcinj. Zajímavostí článku je, že Albánci žijící v Černé Hoře se necítí jako minorita, ale jako původní obyvatelstvo a jejich původ odůvodňují posunem hranic.⁴⁾

Tématem jazykových odlišností mezi Albánci se ve svém článku zabývá autor Rugova, Bardh. Článek The Status of Albanian in Relation to the Other Balkan Languages v úvodu popisuje albánštinu jako jazyk samotný, dozvíme se například, že albánština patří mezi indoevropské jazyky a jak se jazyk formoval. Albánština prošla od roku 1972 třemi velkými fázemi a v tomto roce nejvíce albánsky mluvících obyvatel žilo především v Albánii a bývalé Jugoslávii. Albánština je z velké části ovlivněna zeměmi, které sousedí s Albánií a tak se v této zemi můžeme setkat s několika odlišnostmi, které jsou spojeny s místem, kde se zrovna nacházíme.⁵⁾

O nesjednoceném náboženství v Albánii se zabývá článek Religion flourishing in Albania ; Missionaries fill former atheist nation od autorů Mary Jordan a Bergen County, N.J. Albánie byla v roce 1967 vyhlášena jako první ateistický stát na světě, všechny kostely byly vypáleny a veřejné projevy víry zakázány. I po návratu náboženské svobody v roce 1990 jsou Albánci velmi nábožensky nejednotní, ale procentuálně převažuje vyznání Islám. Většina z nich jsou umírnění muslimové a mnoho z nich jsou k cizincům vstřícní, ale někteří z nich se bojí rizik z vnějších vlivů a to hlavně toho důvodu, že cizinci, kteří se do Albánie stěhují, neznají její tradici a mohli by přijít s fundamentalistickými nápady.⁶⁾

Článek A taste of Albania od amerického autora Jonathana Finera pojednává o albánské kuchyni. Jedná se o rozhovor s Albánkou, která se přestěhovala v roce 1993 do Kanady. Vypráví o výborném albánském chlebu, velké podobnosti s tureckou a řeckou kuchyní. Zmiňuje, že Albánci mají spoustu masitých jídel, ale zároveň mají rádi i sladké dezerty. V rozhovoru také popisuje, že se v Albánii pěstovalo pouze přírodními hnojivy bez přidaných chemikálií a do masa se nepřidávaly žádné hormony.⁷⁾

Kvantitativní výzkum je metoda standardizovaného vědeckého výzkumu, která popisuje jevy pomocí znaků, které měří určité vlastnosti. Výsledky těchto měření bývají interpretovány pomocí statistiky. Tato metoda vychází z deduktivního testování hypotéz a teorií, musejí být měřitelné a zároveň ověřitelné. Metoda využívá hromadných dotazníků, které bývají zpravidla méně časově náročné.

Oproti kvantitativnímu výzkumu stojí výzkum kvalitativní. Tato metoda je postavena na zkoumání jedinců nebo subjektů. Perspektiva této metody je zacílena na hloubku a šířku zkoumaného subjektu. Data jsou sbírána zvláště pomocí rozhovorů nebo pomocí dlouhodobého pozorování.

V této práci byl použit kvalitativní i kvantitativní přístup. Výhodou kvalitativního výzkumu je zpracování informací více do hloubky. Naopak při využití přístupu kvantitativního, by mohlo dojít ve velké míře ke generalizaci, což je pro tento výzkum nežádoucí. Kvantitativní přístup podává obecný pohled na danou problematiku, který lze graficky znázornit a cílem je testování předem určené hypotézy. Jak kvalitativní, tak kvantitativní metody se vzájemně doplňují. Data do této práce byla získána technikou dotazníku a polostrukturovaného rozhovoru. ⁸⁾

Respondenti

Respondenti kontaktováni pomocí aplikace Couchsurfing:

• Za použití filtrů při vyhledávání v aplikaci, se nám podařilo najít 3 osoby z hlavního města Černé hory - Podgoricy, kteří mezi jazyky, které umí, zařadili i Albánštinu. Poslali jsme jim úvodní zprávu s žádostí o spolupráci při výzkumu. První se nám ozvala dvaceti dvouletá studentka práv Katarina. Ona a její rodina žijící v Podgorici přísluší Albánské minoritě. Vytvořily jsme proto krátký dotazník, který nám zodpověděl základní otázky. Katarina byla v dotazníku poměrně stručná, proto jsme se jí na doplňující otázky zeptaly na chatu přímo v aplikaci. Ostatní oslovení respondenti z Podgorici bohužel neodpověděli.

• Dále byl vytvořen dotazník pro respondenty z Černé hory. Opět byla použita aplikace Couchsurfing, přes kterou jsme poslaly devíti respondentům náš dotazník. Zpět nám dorazily 4 odpovědi. Bohužel nám žádný respondent neodpověděl přímo ve zprávě, ve které ho o spolupráci žádáme. Všichni pouze vyplnili anonymní dotazník. Nebylo tudíž možné určit, kdo z 9 oslovených odpověděl.

• Couchsurfing nám pomohl v nalezení respondentů také v Albánii. Opět jsme poslaly vytvořený dotazník 10 lidem. Stejně jako u předchozího příkladu jsme se nedostaly k přímému rozhovoru na chatu. Dotazník vyplnili 3 lidé.

Z vyplněných dotazníků byly dále porovnány výpovědi respondentů z Černé hory a z Albánie a na jejich základě vytvořeny výstupy pro tuto práci.

Jako další způsob získání respondentů jsme zvolily internetové stránky albánské ambasády v Černé Hoře. Napsaly jsme jim e-mail, ve kterém jsme je požádali o spolupráci. Bohužel nám nikdo neodpověděl.

Ke konci zpracovávání této práce jsme navázaly kontakt s Albánkou žijící v Praze, která nám při krátkém polostandardizovaném rozhovoru sdělila její názor na Albánce žijící v Černé hoře. Shrnula dle jejího názoru největší rozdíly a shody mezi životem v Albánii, Černé hoře a Praze.

Historické povědomí

Samostatný stát Černá Hora vznikl na jaře roku 2006 a vystoupil tak ze svazku se Srbskem. Albánie získala svoji nezávislost již 28. listopadu 1912. V době 2. světové války měla Albánie, která byla okupována fašistickou Itálií, největší rozlohu, která zahrnovala část Černé Hory, Srbska a Makedonie. Po ukončení 2. světové války byla Albánie zcela izolována diktátorem Enverem Hodžou. V této době byla ukončena spolupráce s Jugoslávií, se kterou měla Albánie silné vztahy až do konce 2. světové války. Z důvodu rozsáhlé Albánie za 2. světové války dnes můžeme pozorovat znatelné procento Albánců v Černé Hoře. Tito černohorští Albánci žijí na jihu země ve městech Bar a Ulcinj, kde tvoří albánské obyvatelstvo 3/4 tamních obyvatel. ⁹⁾¹⁰⁾

Obr. č. 1 - Rozdělení Černé Hory ¹¹⁾

Náboženské složení Albánie

Náboženské složení Albánie je z 50\-% sunnitský islám a z něho se odděluje jeho odnož bektašismus. Příslušníků tohoto náboženství je v zemi pouhé 2\-%. Toto náboženství je charakteristické tím, že nedodržují některé zvyky islámu, především nedodržují modlitby. Dále je v zemi 10 % katolíků a 7 % pravoslavných křesťanů. Albánie je známá tím, že ačkoliv je zde islám i křesťanství, nepanují tu žádné náboženské střety.¹²⁾ Graf č. 1: Náboženské složení v Albánii ¹³⁾

Náboženské složení v Černé Hoře

Náboženské složení v Černé Hoře zastávají ze 72 % pravoslavní. Na druhém místě je s 19 % islám, ke kterému se hlásí především Bosňáci, černohorští Romové, Albánci (74 %), a dokonce i 21 % Černohorců. Islám se v Černé Hoře rozděluje na dvě skupiny - Slavic Muslims, která zahrnuje hlavně bosňanské a černohorské muslimy. Druhou skupinou jsou Albánští muslimové. Islám je dominantním náboženství v části regionu Sandžak. Majoritním náboženstvím je pak v Rožaje, Plav, Gusinje, Ulcinj a Petnjica. Třetím nejpočetnějším náboženství je katolictví se 3 % obyvatel Černé Hory. Katolickou víru vyznává 25 % Albánců a 3 % Černohorců. ¹⁴⁾ Graf č. 2: Náboženské složení v Černé Hoře ¹⁵⁾

Náboženství Albánců v Černé Hoře

Stejně jako v Albánii, i v Černé Hoře nejvíce Albánců vyznává islám (zhruba 74 %). Ostatní Albánci jsou katolíci. I přesto, že Černohorci jsou z větší části pravoslavní a v zemi dochází ke střetu křesťanství a islámu, nedochází ke vzájemné nenávisti a všechna tamní náboženství se respektují a jsou k sobě navzájem velmi tolerantní.Nebylo tomu však vždy, protože v roce 1878, kdy Černá Hora získala nezávislost na Osmanské říši, bylo muslimské obyvatelstvo vyháněno. Po první balkánské válce roku 1912 však stoupl počet muslimů natolik, že státní úřady jejich setrvání nebránily.¹⁶⁾ Mohly by tudíž vznikat konflikty historické a kulturní. Pravoslavným Černohorcům by se nemuselo líbit, že si muslimové staví v zemi mešity a nechtějí se kulturně přizpůsobit. Ale Černohorci uznávají odlišnost albánské kultury a nenutí je, aby se jí vzdali. Například naše respondentka Katarina (albánka žijící v Černé hoře) uvedla jako své náboženství katolické křesťanství. Stejně jako zbytek její rodiny nebyla nikdy kvůli svému vyznání diskriminována.

Kulturní a náboženské tradice v Albánii jsou velmi ceněny i Albánci žijících v zahraničí. Většina Albánců si přeje, aby vznikla Velká Albánie. Jedná se o území celého Kosova a části Černé Hory, Makedonie, Řecka a Srbska - tedy území, kde žije větší počet Albánců. Albánská menšina v Černé Hoře volá po větší autonomii, které se jí však nedostává. Právě albánský silný nacionalismus má na svědomí, že si některé tradice stále uchovávají.¹⁷⁾ Respondetka Katarina uvedla, že Albánci v Černé Hoře stále provádějí tradice svého náboženství, jako například při svatbách a narozeních. V Černé Hoře je albánská svatba převážně volbou obou manželů, což i v dnešní době v některých oblastech Albánie není samozřejmost. I když mají Albánci rádi tradice, které při obřadu provádí, nejsou již svázáni tak přísnými pravidly. Věno by měl dávat jak muž, tak i žena. Ve svatební den je u ženiny rodiny oslava, kde je spousta jídla a tančí se. Z oslavy nevěstu vyzvedne ženichův bratr a dovede ji k ženichovi. V Albánii, když žena dorazí k domu nastávajícího, se vystřelí z pistole pár střel jako projev radosti. I když v tradiční černohorské svatbě měla střelba také své významné místo, dnes je na svatbách v Černé Hoře střílení zakázáno. Na některých svatbách sedí malý chlapec nevěstě na klíně, aby se jí narodil chlapec, což je velmi časté přání novomanželů.¹⁸⁾

Rozdíl mezi tradicemi Albánců v Albánii a Albánců v Černé Hoře téměř nenajdeme. Je pravda, že Albánci od Černohorců přijímají část jejich kulturních znaků a styl života, a to zejména v oblastech, kde jsou Albánci jednoznačnou menšinou. V místech, kde je Albánců více než samotných Černohorců si své tradice a zvyky uchovávají prakticky ve stejné podobě. K těmto místům patří například město Ulcinj, kde se běžně mluví albánsky a je tam sedm mešit na jeden pravoslavný kostel. Dále je možné vidět muslimy nejvíce v regionu Sandžak, Bar a v Podgorici, hlavním městě Černé Hory.

Albánci se v Černé hoře stále cítí jako Albánci. Snaží si uchovat kulturu i zvyky a dodržovat tradice stejně jako v Albánii. Schází se a vytváří komunity, ve kterých toto etnické cítění sdílejí a posilují jej. Pro Albánce hraje víra důležitou roli, ale zároveň jsou velcí nacionalisté, a to že jsou Albánci, berou jako nejhlavnější víru ve svém životě.

Úředním jazykem Albánie je indoevropský jazyk albánština. V zemi jsou dvě skupiny Albánců, kteří se dělí na Gegy a Tosky. Gegové žijí především na severu Albánie a jejich gegské nářečí bylo literárním jazykem. Toskové žijí jižně od řeky Skhumbin a jejich albánština vyniká toskickým dialektem. Tento dialekt byl převzat jako základ albánského spisovného jazyka. Albánci rozumí velice dobře italsky, což zapříčinily jejich minority v Itálii. Albánie sousedí se čtyřmi evropskými zeměmi (Černá Hora, Kosovo, Makedonie a Řecko), a proto mnoho albánských minorit žije právě v těchto zemích. Národností složení z větší části tvoří Albánci, dále je zde minimální podíl Řeků, Makedonců a Romů. ¹⁹⁾

Odlišnosti albánštiny v Albánii a v Černé Hoře

Už ve starověku jsme se mohli setkat s albánštinou, kterou používali členové ilyrských kmenů, kteří obývali západní část Balkánského poloostrova. Albánština jako spisovný jazyk byl formován v roce 1972, jehož základem se stal toskický dialekt. Tento dialekt je ve větší míře používán na jihu Albánie. Na severu Albánie od řeky Shkumbin je používán gegský dialekt.

Albánština je psaná latinkou. Tento jazyk je považován za jeden z nejstarších evropských jazyků, ale bohužel nejsou zachované žádné písemné památky z tohoto období. Abeceda albánštiny byla přijata v roce 1908. Rozdíly v gegském a toskickém dialektu jsou především ve fonetice, morfologii a v lexikologii, kdy pro Tosky jsou charakteristické ústní samohlásky a pro Gegy samohlásky nosové. ²⁰⁾

Černohorská albánština se od standardní albánštiny odlišuje především dialekty, kdy v Černé Hoře je používaný gegský, který převažuje i v Kosovu a v Makedonii. Tímto je ovlivněno většinové používání nosových souhlásek od souhlásek ústních. Albánci v Černé Hoře v malé míře používají hlásku /ë/ a hlásku /r/. Tyto hlásky jsou většinou používány ve standardní albánštině a u Tosků. Minorita černohorských Albánců si také s oblibou slova zkracují nebo vytvářejí úplně nová. Ve výzkumu jsme položili otázku ohledně albánštiny v Černé Hoře a v Albánii naší respondentce Katarině. Tázali jsme se, zda rozpoznává nějaké odlišnosti v albánštině, bohužel Katarina v Černé Hoře používá většinou černohorštinu a albánštinou mluví jen občas. Žádné výrazné odlišnosti nezaznamenala. ²¹⁾

Albánci v Černé Hoře podle našich respondentů z větší části hovoří černohorštinou. Tento jazyk je v Černé Hoře vyučován ve všech školách. V oblastech Černé Hory, kde Albánci tvoří majoritu je ve školách vyučována také albánština.

Albánská kultura

Albánie má poměrně velké kulturní rozdíly kvůli již zmíněnému rozdělení na Tosky a Gegy. Ve střední části Albánie (Elbasan, Durres a Tirrana) se nacházejí tzv. „middle people“, kteří se necítí ani jako Gegové, ani jako Toskové. V dnešní době mezi sebou Toskové a Gegové žádné problémy nemají, ale stále se nemají příliš v lásce. Gegové tvrdí, že Toskové jsou úlisnější, pragmatičtější a jejich chování popisují k rčení „kam vítr, tam plášť“, což znamená, že dělají věci, jak se jim právě nejvíce hodí. Samotní Toskové o sobě naopak mluví, že jsou na rozdíl od hrubých, neurvalých a chudých Gegů, otevřenější, vlídnější a zdvořilejší. Toskové jsou přesvědčeni, že na severu stále praktikují krevní mstu a nikdy by nedovolili, aby si jejich dcera vzala za muže Gega. Gegové však o sobě mluví, že jsou sice drsnější, ale zároveň upřímnější, přímočařejší a hrdější. Mají velké rodiny a ve volbách podporují spíše demokratickou stranu, Toskové žijí v menších rodinách a volí spíše socialistickou stranu. ²²⁾ Z odpovědí našich respondentů se Albánci v Černé Hoře necítí být ani Gegy ani Tosky.

Kanun

Nejvíce o albánských tradicích se píše v Kanunu. Kanun je obecné označení tradičních albánských zákoníků, které jsou soupisem dříve nepsaných právních norem, obyčejů a zvyků. Předával se ústně z generace na generaci, dokud nebyl zakotven začátkem 20. století v písemné podobě. Skládá se ze čtyř pilířů: loajalita k rodině, čest osobní i rodinnou, pohostinnost a morální správné chování. ²³⁾ V Albánské rodině má muž hlavní postavení. Jeho úkolem je zajistit ženu a rodinu. Žena se má především starat o domácnost. Protože se ale v dnešní době Albánie i Černá Hora potýkají se špatnými platovými podmínkami, je v mnoha rodinách žena nucena pracovat, a tím získává v rodině větší význam. Respondentka Katarina nám potvrdila, že v Černé Hoře mají ženy větší práva než v Albánii, kde jsou stále hodně konzervativní. Tento fakt láká mnoho Albánek do Černé Hory.

Velice zajímavá je tradice Burnesha neboli „přísežných panen“, která také pochází z kanunu. Jedná se o možnost ženy prohlásit se za muže. Ženy nosí krátké vlasy, mužské oblečení a mají stejná práva a povinnosti jako muži. Musí se zříci sexuálního života. Jedná se o tradici, kterou vyvolaly mizivá práva žen. Úděl ženy byl celý život se starat o dům svého manžela. Nemohla dědit majetek a její práce byla omezena na péči o děti a domácnost. V Černé Hoře a dalších slovanských oblastech Balkánu se ženám plnícím mužskou společenskou roli říkalo virdžiny. ²⁴⁾

Obr. č. 2 - Burnesha ²⁵⁾

V Černé Hoře se nejvíce konzumují ryby, mořské plody, vařená zelenina a sýry. K proslulým černohorským pochoutkám patří olivy a olivový olej. Ryby lze připravit mnoha způsoby. Nejčastější způsob přípravy je opékání na roštu či vaření ve vodě s kořením a olejem. Mezi nejznámější jídla se řadí burek (pečivo z tenkého odlupujícího se filo těsta), čevapčići (válečky z grilovaného mletého masa) či musaka (vrstvy lilku, mletého jehněčího masa a bešamelové omáčky).

Obr. č. 3 - Musaka ²⁶⁾

Obr. č. 4 - Burek ²⁷⁾

Typickým pitím pro Černohorce je pivo a víno. Nejznámější víno je rubínově červené víno Vranac (údajně velmi zdravé na srdce) a suché bílé víno Krstać. V pivu vyniká pivo Nikšičko, které je klasické 12 stupňové s 5,2\-% alkoholu. Mezi tvrdší alkohol patří Lozova rakije, což je černohorská pálenka z hroznů. ²⁸⁾

V albánské kuchyni se používá především skopové a hovězí maso pečené na grilu. Můžeme si všimnout podobnosti s tureckou a řeckou kuchyní, avšak albánská bývá jednodušší na přípravu. Kromě masitých jídel jsou oblíbené sýry a sladkosti a u každého jídla je všudypřítomný chléb (bukë). Na ulicích jsou typické sufflage (gyros v pita chlebu) nebo shisgebab (špízy). Dalšími tradičními albánskými jídly jsou: koran (ohridský pstruh), ferges (smetanová hustá omáčka s masem), qoftë (masové knedlíčky) a tave kosi (skopové maso v jogurtu).

Obr. č. 5 - Fergese ²⁹⁾

Obr. č. 6 - Gefte ³⁰⁾

V Albánii, ale i v Černé Hoře, je typické pití vína a piva, které je na české poměry dost sladké, ale zase silnější a dražší. Z tvrdého alkoholu v Albánii je vynikající koňak skanderberg nebo destilát z hroznové šťávy rakvije. Dokonce se zde objevuje i nápoj z bylinek, kterému se také říká fernet. Pro Albánii je typická turecká káva (kafe turke). Pro Čechy bývá tato káva silná a sladká. ³¹⁾

Kuchyně obou zemí jsou si velmi podobné a obě jsou ovlivněné kuchyní tureckou nebo řeckou. Albánská respondentka Katarina, která žije v Černé Hoře se o kuchyni v Albánii zmínila, že není moc specifická od té v Černé Hoře. Žije v Černé Hoře už od narození, ale některá albánská jídla dělají v rodině stále a to například netradiční polévku pacë koke, která se podává k snídani. Udržování albánské kuchyně v Černé Hoře není velmi obtížné, jelikož jsou si jídla v obou zemích podobná. Tento kulturní aspekt proto není něčím, co by Albánce od Černohorců vyčleňovalo.

I přes to, že nevíme, kdo z oslovených respondentů nám odeslal odpovědi na dotazník, můžeme říci, že osloveni byli především mladí muži ve věku kolem 23 - 30 let.

Když jsme se naších respondentů (Černohorců) ptaly, za jakým účelem si myslí, že se Albánci stěhují do Černé hory, dostalo se nám různých odpovědí. Nejčastější odpověď byla kvůli penězům. V Černé Hoře je vyšší životní úroveň obyvatelstva, a tudíž i větší průměrné mzdy. Další z respondentů odpověděl, že se Albánci do Černé Hory nestěhují, ale narodí se tam. Z jeho odpovědi jsme pochopily, že někteří Černohorci vnímají Albánce v Černé Hoře jako Černohorce a to i přes to, že mají albánské předky. Vrstevníci mladších Černohorců můžou už být totiž několikátí potomci přistěhovalých Albánců, a proto jsou přirozeně více asimilovaní.

Na další položenou otázku „Jaký je podle vás největší rozdíl mezi lidmi z Černé Hory a Albánie“ zněli odpovědi u respondentů obdobně. Žádný z respondentů mezi Černohorci a Albánci neviděl větší rozdíly. Respondenti odpovídali, že Černohorci a Albánci jsou lidé stejní jako ostatní a pokud v něčem vnímali rozdíl, tak pouze v tradicích a v jazyce. Tento názor potvrzuje z druhé strany i naše respondentka Katarina, která nám sdělila, že albánsky mluví doma jen někdy a to se staršími příslušníky její rodiny.

Na dotaz „Myslíte si, že se Albánci žijící v Černé Hoře asimilovali?“ byly odpovědi 50\-% ano a 50\-% ne. Ti, co u této otázky odpověděli ne, poté v následující otázce „ Myslíte si, že jsou Albánci žijící v Černé Hoře diskriminovaní?“ odpověděli ano. Z odpovědí vyplývá, že Albánci, kteří se příliš nepřizpůsobili životu v Černé Hoře, mohou být Černohorci diskriminováni.

Tuzi

V naší práci jsme se snažily také zjistit, jestli se Albánci v Černé Hoře na nějakých místech koncentrují více než jinde. Katarina nám prozradila, že takovým místem je město Tuzi, které leží na albánsko-černohorských hranicích. Zároveň se město nachází pouze 10 kilometrů od Podgorici. Sama Katarina uvedla, že město několikrát navštívila. Když se její praděda stěhoval kvůli lepším penězům do Černé hory, nějaký čas v tomto městě žil. Později se ale přestěhoval do Podgorici, kde nyní žije již 6 členů jeho rodiny. Město Tuzi je mezi Albánci z Černé hory považováno za jedno z jejich hlavních kulturních a tradičních center. Toto většinově Albánské město ale obývají ještě další etnické menšiny, jako jsou například Bosňáci neboli Muslimové Černohorci toto město vnímají jako město Albánců. Také naši respondenti z Černé hory potvrdili, že se zde Albánci ve velké míře shromažďují. Žádný z nich ale město nenavštívil, i přes to, že ho nevnímají negativně.

Obr. č. 7 - Město Tuzi ³²⁾

Ulcinj

Od dalšího respondenta víme, že velmi podobným místem je pobřežní město Ulcinj. Toto město je jedním z nejstarších v zemi. Bylo založeno v 5. století př.n.l. a k roku 2011 mělo populaci přibližně 10 000 obyvatel, z nichž je nadpoloviční většina Albánců. Je známé pro svůj černý písek, který by měl být léčivý. Ulcinj je díky své pozici u moře oblíbenou turistickou destinací.

Obr. č. 8 - Město Ulcinj ³³⁾

Cílem této práce bylo zodpovězení hlavní výzkumné otázky: Jak se liší kultura Albánců v Albánii a Albánců v Černé Hoře?, a podotázek, které rozvíjejí a upřesňují hlavní výzkumnou otázku. Z odpovědí našich respondentů jsme vyvodily následující závěry:

Albánci a Černohorci mají odlišné náboženství, a i přes tuto zásadní odlišnost nejsou Albánci v Černé Hoře diskriminování. Albánci se zároveň neprojevují v Černé Hoře radikálně proti pravoslavným, tudíž neexistuje důvod k rozporům. Z historického hlediska vyplývá, že Albánci nebyli v Černé Hoře nábožensky ovlivněni, a proto si nadále udržují své náboženské vyznání. Rozhodně k jejich nízké náboženské asimilaci přispěl fakt, že Černohorci jsou k jejich odlišnému vyznání velmi tolerantní a respektují islámské náboženství.

Albánci se v Černé Hoře nejvíce vyskytují ve městech s vysokým počtem Albánců, kde spolu vytvářejí komunity. Jsou velmi silně nacionalističtí, tudíž se snaží uchovat své kulturní a náboženské zvyky a tradice. Právě tradice, zvyky a silný nacionalismus Albánců měly být důvodem pro spojení všech Albánců žijících v okolních zemích. Toto spojení a vznik Velké Albánie ovšem nenastal, ale pro Albánce má víra nejpodstatnější roli.

Jazyk Albánců v Černé Hoře je ovlivněn především tím, že zde žije obyvatelstvo, které představuje gegskou část Albánského obyvatelstva. Jazyk je zde pozměněn v rámci gramatiky a zjednodušovaní slov, které jsou používány v běžném životě. Z výpovědí našich respondentů jsme získali především informaci, že ve větší míře je používána černohorština namísto albánštiny. I přesto, že v oblastech, kde tvoří Albánci většinu obyvatel a albánština je zařazena do vyučování na školách, se albánštinou v Černé Hoře hovoří jen zřídka.

Geograficky se albánské obyvatelstvo kvůli kulturním odlišnostem rozděluje na Tosky a Gegy. V současné době mezi těmito kulturami neprobíhají žádné rozbroje. Tázaní respondenti se nepovažují ani za Tosky ani za Gegy.

Kuchyně je v obou zemích velmi podobná, a to především kvůli jejich blízké poloze a ovlivněním tureckou a řeckou kuchyní. Jak jsme ale předpokládaly, některé rodiny v Černé Hoře stále své albánské tradiční pokrmy udržují a vaří. Tento kulturní aspekt tedy není determinujícím pro odlišení těchto dvou národů. Kuchyně spolu ve velké míře splývají.

Albánci se do Černé Hory stěhují především za lepšími penězi. Z výpovědí respondentů jsme se dozvěděly, že největším důvodem emigrace Albánek, jsou větší práva žen, která na ně v Černé Hoře čekají. Albánie se stále řadí spíše ke konzervativním zemím.

Rozdíly mezi Černohorci a Albánci nejsou na první pohled zřetelné. Díky přirozeně rostoucí asimilaci považují Černohorci potomky přistěhovalých Albánců za Černohorce. Mluvíme zde sice o postupné asimilaci, ale tento proces vzhledem k podobnosti obou národů není zdlouhavý a složitý. Naši respondenti vidí odlišnosti v kultuře a nepatrně v jazyce, avšak tyto odlišnosti v běžném životě nespatříme.

Knižní zdroje

HRADEČNÝ, Pavel a HLADKÝ, Ladislav. Dějiny Albánie. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 2008. ISBN 978-80-7106-939-3.

ŠÍSTEK, František. Černá hora - stručná historie států. Praha: Nakladatelství Libri, 2007. ISBN 978-80-7277-355-8.

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál, 2016. ISBN 8026209826.

NÁPLAVA, Miroslav a HORKÝ, Petr. Albánie: kráska se špatnou pověstí. Brno: Jota, 2014. ISBN 978-80-7217-834-6.

HOUŠKOVÁ, Eva. Albánie neznámá?. 1. vyd. Brno: Klub cestovatelů a romantiků - Kudrna, 1996. ISBN 8023800914.

Internetové zdroje

Albánské zvykové právo [online].Týdeník Spirit, © 2015 [cit. 2017-03-20]. Dostupné z: http://www.spirit.cz/index.php/component/content/article?id=10581:albanske-zvykove-pravo

Albánština-jazyk Země orlů [online]. Jazyky, © 2008 [cit. 2017-03-20]. Dostupné z:http://www.jazyky.com/albanstina-jazyk-zeme-orlu/

Náboženství [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, © 2009 [cit. 2017-05-02]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/tirana/cz/albanie_informace_nejen_pro_turisty_a/nabozenstvi.html

Albanian Wedding Traditions [online]. Nacional Albania, © 2012 [cit. 2017-05-22]. Dostupné z: http://www.nacionalalbania.al/2012/10/albanian-wedding-traditions/

Velká Albánie [online]. FREEGLOBE, © 2013 [cit. 2017-05-22]. Dostupné z: https://http://freeglobe.parlamentnilisty.cz/Articles/2543-velka-albanie-zbran-spojenych-statu-proti-pravoslavnemu-svetu-.aspx

Balkan Wars [online]. Encyklopedia Britannica, © 2016 [cit. 2017-05-22]. Dostupné z: https://www.britannica.com/topic/Balkan-Wars

Černá Hora: Základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, © 2016 [cit. 2017-02-27]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/evropa/cerna_hora/index.html

BLASZCZYKOVÁ, Pavla a kol. Albánci v Černé Hoře [online]. Pestrá Evropa, © 2015 [cit. 2017-05-02] Dostupné z: http://pestraevropa.hks.re/2015/Albanci-CH/

JODAS, Miloš, MÜLLER, Petr, BENEDIKTOVÁ, Dana. Toskové a Gegové v Albánii [online]. Pestrá Evropa, © 2014 [cit. 2017-05-02] Dostupné z: http://pestraevropa.hks.re/2014/Albanie/

ŽELIEZKO, Petr. Albánská kuchyně [online]. CK Mundo, © 2008 [cit. 2017-03-20]. Dostupné z: http://www.mundo.cz/albanie/kuchyne

ŽELIEZKO, Petr. Černohorská kuchyně [online]. CK Mundo, © 2008 [cit. 2017-03-20]. Dostupné z: http://www.mundo.cz/cerna-hora/kuchyne

KLICPEROVÁ, Lenka. Like a Virgin: Albánský fenomén, na který Evropa dávno zapomněla [online]. REFLEX, © 2015 [cit. 2017-03-02]. Dostupné z: http://lideazeme.reflex.cz/clanek/like-a-virgin-albansky-fenomen-na-ktery-evropa-davno-zapomnela#

FREI, David. Kanun Leka Dukagjina – symbol albánské mentality [online].. Na východ, © 2004 [cit. 2017-03-22]. Dostupné z: http://www.navychod.cz/articles.php?id=9a28090c-8db4-11df-aa30-00304830bcc4

RUGOVA, Bardh. The Status of Albanian in Relation to the Other Balkan Languages [online]. © 2015 [cit. 2017-05-02]. Získáno přes databázi EBSCO

JORDAN, Mary, COUNTRY, Bergen, N.J. Religion flourishing in Albania ; Missionaries fill former atheist nation [online]. © 2007 [cit. 2017-03-01]. Získáno přes databázi PROQUEST

FINER, Jonathan. A taste of Albania [online]. © 2007 [cit. 2017-03-02]. Získáno přes databázi EBSCO

Zdroje použitých obrázků

https://sk.wikipedia.org/wiki/Ulcinj_(mesto)

http://lideazeme.reflex.cz/clanek/like-a-virgin-albansky-fenomen-na-ktery-evropa-davno-zapomnela#

http://www.mundo.cz/cerna-hora/kuchyne

http://www.mundo.cz/albanie/kuchyne

https://en.wikipedia.org/wiki/Tuzi#/media/File:Tuzi_Me.png

http://www.crnagora.cz/data/cerna-hora_222.gif



Počet shlédnutí: 130