Pomáci v Řecku

Denisa Ciglerová, Eliška Gregorová, Kristýna Hadravová
Hospodářská a kulturní studia (HKS), Etnické minority v Evropě, 2021

Hlavní myšlenkou semestrální práce je přiblížit zvyky a tradice islamizovaných Slovanů, neboli Pomáků, žijících především na území severního Řecka. Poukázání na rozdíly mezi kulturou národnostní menšiny Pomáků a tradiční kulturou Řeků.

Cílem práce je odpovědět na výzkumné otázky, které se zabývají rozdíly mezi kulturou Pomáků a tradiční kulturou řeckého obyvatelstva, je-li jejich život vzájemně ovlivňován a k jaké kultuře či životu minorita více tíhne nebo jakou upřednostňují. Jak nahlíží autochtonní obyvatelstvo Řeků na menšinu a naopak.

Jaký je rozdíl mezi tradiční kulturou Pomáků a tradiční kulturou Řeků?
Jaký je pohled menšiny Pomáků na život Řeků?
Jaký je pohled Řeků na menšinu Pomáků žijící v Řecku?

Jaké tradice Pomáci v Řecku upřednostňují a dodržují?
Jak vnímají Pomáci sami sebe jako menšinu žijící v Řecku?
Jakým způsobem se snaží přizpůsobit tamní společnosti?
Cítí se být více Pomáci nebo Řekové?

V knize Národní menšiny v Evropě ¹⁾ jsou stručně popsány jednotlivé menšinové skupiny, které se vyskytují na území Evropy. V úvodní kapitole se autor zamýšlí nad obecnou problematikou menšin. Práce je řazena abecedně podle názvů evropských zemí, kde autor probírá jejich menšiny, které charakterizuje a ukazuje jejich vývoj ve 20. století. Práce má dvě přílohy jedna z nich je o počtu autochtonních jazyků v Evropě a druhá je o počtu etnik v Evropě. Kniha k výzkumu přispěla tím, že jsou zde popsány stručné charakteristiky jednotlivých menšin i oblastí, kde se nacházejí, a statistické údaje. Autor knihy Jazyk a identita etnických menšin: možnosti zachování a revitalizace ²⁾se zaměřuje na menšiny z celého světa, zmiňuje výzkumy jiných autorů, kteří se zabývají problematikou související s otázkami, zda a jakým způsobem jsou zachovávány rysy, především jazyk dané menšiny či národa, zejména na přelomu tohoto tisíciletí. V knize jsou uvedeny konkrétní příklady a návrhy řešení, které pokládá Šatava za úspěšné. V knize Dějiny Řecka ³⁾ je bohatě obsahově popsáno to nejdůležitější z dějin a kultury Řecka. Je důležité se seznámit s historií a kulturou dané oblasti, kde se menšina nachází. Další kniha, která souvisí s historií území balkánských a okolních států, kde se menšina Pomáků vyskytuje, má název Řekové a Turci: Nepřátelé nebo spojenci. ⁴⁾ V knize jsou nastíněny dějiny bojů mezi Řeckem, Tureckem, Bulharskem, řešení rozporů kvůli území a náboženství. V těchto státech se menšina Pomáci nacházejí již mnoho let, a tudíž jsou tyto akty součástí i jejich historie. Podle publikace Essentialism, historical construction, and social influence: Representations of Pomakness in majority talk in Western Thrace (Greece) ⁵⁾, ve které se autor zabývá historií a geografickými údaji balkánských států, byl udělen oficiální menšinový status smlouvou z Lausanne z roku 1923, podle které byla ukončena řecko-turecká válka. Smlouva zaručovala přítomnost Pomáků v Řecku tím, že osvobodila od povinné výměny ortodoxního křesťanského a muslimského obyvatelstva mezi Řeckem a Tureckem. Křesťanské obyvatelstvo bylo v textu smlouvy uvedeno označení „řecké“, pro osvobozené obyvatelstvo západní Thrákie bylo označení jako náboženské příslušnosti „muslimské“. Náboženství Pomáků je islám. Poznat pravou muslimského světa umožňuje Alija Izedbegović, 1. prezident republiky Bosna a Hercegovina, ve své publikaci ISLÁM mezi Východem a Západem. ⁶⁾ Zabývá se úvahami a tématy s prvky filosofie, umění, vědy a také jiných náboženství. Respondentka Filiz Kadouhar blíže vypráví, jak se islámské náboženství prolíná s životy a kulturou řeckých Pomáků.

K získání potřebných dat k pochopení etnické identity Pomáků v Řecku je nutné použít takové metody, které do hloubky zjišťují skutečnosti. Práce čerpá z písemných a internetových zdrojů, primárně psané českým jazykem, a dále z cizojazyčných zdrojů. Teoretické informace byly shromažďovány pomocí studia dokumentů. Vlastní výzkumná část byla tvořena pomocí kvalitativních výzkumných metod.⁷⁾ Polostrukturovaný rozhovor byl vyhodnocen jako nejvhodnější technika pro tento výzkum. Polostrukturovaný rozhovor neboli rozhovor pomocí návodu či částečně řízený.⁸⁾ Pro rozhovor je připraven soubor otázek. Tazatel může pořadí připravených otázek různě měnit, ale je nezbytné pro rozhovor probrat všechny předložené otázky.⁹⁾ Polostrukturované rozhovory jsme prováděly v podobě psané formy skrze emaily a konverzace na sociální síti Facebook, v českém a anglickém jazyce. Respondenti byli vyhledáni a kontaktováni pomocí sociální sítě Facebook, kde byla oslovena skupinu Čechů a Slováků žijící v Řecku. Lidé byli vstřícní odpovědět na výzkumné otázky a doporučit další respondenty, kterými byli přímo Řekové nebo členové etnické menšiny Pomáků. Respondenti si přáli být v anonymitě, tudíž nebylo dovoleno zveřejnit jejich pravá jména, která nebyla pro výzkum důležitá, oproti jiným datům. Proto každý z respondentů byl takzvaně pojmenován jako respondent s příslušnou číslicí. Data v podobě odpovědí byla vyhodnocena, některá přeložena z anglického do českého jazyka, a zařazena ke konkrétním výzkumným otázkám.

Rozloha Řecka zaujímá evropskou pevninu se společnými hranicemi států Albánie, Makedonie, Bulharskem a Tureckem, ale také rozsáhlé ostrovy v mořích. Celkový počet obyvatel se pohybuje okolo 10 780 000.¹⁰⁾ Hlavním městem jsou Athény, konkrétně se nachází na řeckém poloostrově Attika s přibližným počtem 700 000 obyvatel, jejichž písemné dějiny jsou datovány již od 8. tisíciletí př. Kr.¹¹⁾ Řecko je parlamentní stát, v čele stojí prezidentka a právnička Katerina Sakellaropulosová, úředním jazykem je řečtina, od roku 2002 je zavedena měna euro, dříve byla platidlem Řecká drachma. Řecko se stalo, společně se svým rivalem Tureckem, roku 1952 členem NATO a od roku 1981 je členem Evropské Unie. Národním sloganem je heslo: Svoboda, nebo smrt.¹²⁾

Řecko je stát s nejdelšími souvislými písemnými záznamy historických dějin v Evropě, za které se považují první písemné záznamy z 8. tisíciletí př. Kr., dále první všeřecké dějiny z 5. tisíciletí př. Kr., a mykénské nápisy z 2. tisíciletí př. Kr., psány jednou z forem vývoje řečtiny. Významný rozmach proběhl během 4. tisíciletí př. Kr. za vlády Alexandra Velikého, v době před smrtí ovládal mnoho území, probíhala řecká kolonizace a osidlování. Pronikl do dějin a mýtů nejen řecké kultury a existuje o něm četné množství pramenů v řečtině i latině. Roku 146 př. Kr. ztratilo Řecko svoji samostatnost a stalo se římskou provincií. K pořímštění řecké kultury nedošlo, naopak dobyté Řecko ovládlo Římany svou kulturou. Roku 330 n. l. se Konstantinopol, Nový Řím, stala hlavním městem a sídlem císaře. Po smrti císaře Theodosia roku 395, byla Římská říše rozdělena na západní latinskou a východní řeckou část, což se dá považovat za první krok k rozpadu evropské civilizace a také rozdělení hranic. Roku 476 zanikla Západořímská říše. Roku 1054 proběhlo Velké schizma, došlo k rozštěpení římskokatolické (západní) a ortodoxní (východní) církve, Křižáci obsadili Konstantinopol a vytvořili Latinské císařství (1204-1261). Roku 1453 byla dobyta Konstantinopol a uskutečnil se zánik východní části římského impéria, ve kterém byla hlavním nositelem kultury řečtina, která postupně vytlačovala latinu. V 15. století se tedy nástupnickým státem Byzance stala turecká Osmanská říše, která utlačovala nemuslimské obyvatelstvo, proběhly migrace Řeků na Západ Evropy a do hor. Tento dlouhodobý akt poznamenal řeckou společnost, kulturu, jazyk, náboženství i způsobu života.¹³⁾ Na začátku 19. století probíhaly osvobozenecké boje, samostatnost Řecka byla Turky uznána až roku 1832. Balkánské války probíhaly od roku 1912 až do počátku 20. století. Během let 1853 až 1856 bylo společným nepřítelem Řecka a Turecka carské Rusko. Největší dopad na řeko-turecké vztahy měla konvence o povinné výměně obyvatelstva. V období I. světové války Řecko získalo mnoho území, především na severu. V průběhu II. světové války bylo okupováno Německem, Bulharskem a Itálií, a poté bylo pod nadvládou komunistického Ruska. Upevňování vzájemných vztahů Řecka a Turecka nebylo pouze důsledkem obav ze sovětsko-komunistické rozpínavosti, ale i širšího zahraničního politického zaměření obou režimů a žádání pomoci od jiných států. V roce 1952 se oba státy zavázaly spojeneckým svazkem a staly se členy Severoatlantské aliance, a tak získaly větší prostor i lepší podmínky pro integraci do západní Evropy.¹⁴⁾ I když během přelomového období moderního Řecka probíhaly válečné konflikty, proběhla správní reforma se základy samosprávy, došlo k upevňování hospodářských a společenských vztahů, budoval se právnický stát. Novodobé historické a politické myšlení se utvářelo ve vztahu k dávné antické a byzantské minulosti. Uskutečňoval se zahraničně politický program Velká myšlenka, která zahrnovala koncepci sjednocení všech Řeků do jednoho státu.

Obyvatelstvo v Řecku z 95 procent vyznává pravoslavnou víru, silně uznávají řeckou ortodoxní víru a obřady s ní spojené. Průběh obřadů a mší se od té katolické církve liší mnoha rozdíly. Hlavou pravoslavné církve je Konstantinopolský patriarchát a řecké ortodoxní církve je arcibiskup, jehož sídlem je metropolitní chrám Zvěstování Panny Marie v Athénách. Pravoslavní, jako východní církev, se řídí podle juliánského kalendáře.¹⁵⁾ Řecké kostely se vyznačují takzvaným zkráceným řeckým křížem nebo pravoslavným trojramenným křížem, uvnitř se nachází bohatě zdobený ikonostas s ikonami, respektive obrazy světců.¹⁶⁾ V 11. století došlo k události Velké schizma, kdy se východní pravoslavná církev oddělila od západní římskokatolické.¹⁷⁾

Obrázek č. 1: Náboženské složení, 2019 (vlastní zpracování)¹⁸⁾

Řekové představují hlavní etnikum v zemi, jsou autochtonní minoritou, která tvoří přes 90 % všech obyvatel. Řecko se tedy řadí k jednonárodnostním státům. Mezi další výraznější národnostní menšiny se řadí Turci, kteří jsou jako jediná oficiálně uznávaná menšina společně s Pomáky. Pomáci mají nárok na řadu práv v oblasti kultury a školství, zastoupení v místní samosprávě a řeckém parlamentu. Vyznávají islám a bývají často spojováni s menšinou Pomáci a Romy, jakožto příznivci stejného náboženství. V Řecku se soustřeďují především v západní Thrákii, kde jsou centry města Komotiné a Xanté, a představují zde až 30 % obyvatelstva. Dále se nacházejí na ostrovech Kos a Rhodos. Bulharská populace v Řecku je zastoupena především u hranic s Bulharskem, v řecké Thrákii, kde menšina zůstala nadále i po výměně obyvatelstva ve 20. letech 20. století. Jedná se o skupinu islamizovaných Bulharů zvaných Pomáci či Achrani.¹⁹⁾ Romové se nacházejí především v západní Thrákii. Převážně obchodují po místních domech. Zvláštní skupinou jsou Jifti, jejichž jazyk se velmi podobá turečtině. Makedonci a Aromuni jsou považováni za romanizované obyvatelstvo řeckého původu. Počet Aromunů se snižuje, kvůli nezájmu a možnosti rozvinutí se v zemích, kde žijí. Dnes je najdeme v Řecku, zejména v pohoří Pindos, a v Chorvatsku. Sefardi – původně španělští, v tomto případě už řečtí Židé, byli početnou skupinou v oblasti řecké Thrákie a v Soluni. Během druhé světové války probíhaly deportace a vyhlazování židovských obyvatel nacisty, z tohoto důvodu jich zůstalo v Řecku méně než 10 % původního počtu. Zvláštní skupinou Židů jsou Grekožidé, kteří mají specifický jazyk, ale v dnešní době těchto lidí již tolik není.²⁰⁾

Obrázek č.2: Výskyt Pomáků v Řecku (Západní Thrákie)²¹⁾

Pomáci jsou definováni jako muslimská etnická skupina na Balkáně, hovořící jazykem pomak. Je to slovanský dialekt, který je blízký bulharštině. Termín Pomáci byl poprvé použit v roce 1839 ve slovanském jazyce „pomak“, znamená „pomocník“, jelikož pomáhali a řídili armádu, a také i svým spoluobčanům. Někteří Řekové však tvrdí, že slovo „pomak“ pochází z řeckého jazyka.²²⁾

Během historické doby probíhaly na Balkánském poloostrově silné kulturní vlivy, zejména se to týkají jazyka, náboženství a kultury samotné. Zhruba od konce 18. století se budovalo národní vědomí, které přineslo války, genocidu a výměnu obyvatelstva. Především během druhé světové války, kdy nacisté vědomě soustřeďovali menšiny do pracovních a zajateckých táborů. I po válce docházelo k národnostním konfliktům.

V balkánském regionu klidný život selhal v oblasti práv, které se týkaly minorit a kmenů. Lidé ze strachu utíkali a schovávali se. Národnostní menšiny byly pronásledovány, hlídány a nuceny přebývat v horách a u hranic. Opatření se týkala především Pomáků, Turků i Židů, a ti, kteří přežili, byli nuceni ke křesťanství. Hlavní roli hráli hranice uvnitř státu i sousedních zemí, zejména na severu Řecka, v oblasti západní Thrácie, ve městech Komotine a Xanthi v pohoří Rodopy, kam se Pomáci dostali ze sousedního Bulharska.²³⁾ Po první světové válce došlo k výměně řeckého, bulharského a tureckého obyvatelstva, někteří Bulhaři a Turci však na území Řecka zůstali a začínali se přizpůsobovat.²⁴⁾ Po pádu komunistického režimu roku 1944 v Bulharsku byli Pomáci donuceni podporovat tento režim v Řecku, aby nebyli navráceni zpět do Turecka. Až do 90. letech 20. století se Pomáci v Řecku postupně asimilovali.²⁵⁾

Obyvatelstvo, které je součástí muslimské skupiny Pomáků, hovoří v běžném životě především jazykem zvaným „pomáčtina“, označený jako dialekt bulharštiny, dále řečtinou, která je úředním jazykem řeckého státu, a v oblasti školství je vyučování vedeno v tureckém jazyce.²⁶⁾ Jak uvádí naši respondenti, tak jazyk Pomáků je smíšeným dialektem řečtiny, bulharštiny, turečtiny a také zahrnuje slovanský dialekt. Někteří učitelé se na školách snažili vytvořit slovník, který by obsahoval latinské znaky, aby se jejich jazyk úplně neztratil, jelikož nemá žádnou písemnou formu ani abecedu. Je to důvodem, proč se na menšinových školách vyučuje turecký nebo řecký jazyk. Pomácký jazyk používají Pomáci v domácnostech, aby rodiče stále svým dětem připomínali minulost a jazyk předávali dál dalším generacím. Zajímavé je, že i když jako muslimská menšina uznávají Korán, tak písmu v něm psaném nerozumí, proto se v dětství učí určité části nazpaměť. Řečtina nepoužívá k zápisu latinskou abecedu nebo azbuku, jako jediný z evropských jazyků, ale specifické písmo zvané alfabeta, které se vyvinulo z písma fénického a užívalo se již v antickém Řecku.²⁷⁾

Pomáci vyznávají muslimskou víru, tedy islám, uznávají proroka Mohameda (Muhammada). Posvátným je pro ně psaný text ve verších, který je obsažen v knize nazvané Korán (,,svatá kniha islámu”), rozdělena do 114 súr, neboli kapitol, nejsou uspořádány časově (chronologicky). Není popsán historický kontext, ale zjevují se zde zprávy, údajně diktované samotným Alláhem, kterého muslimové považují za svého Boha, a výjevy z Mohamedova života. Mezi nejposvátnější místo islámu patří město Mekka. Pouť do Mekky patří k jednomu z pilířů a každý muslim by ji měl alespoň jednou za život vykonat.²⁸⁾ Islám, podobně jako judaismus, klade větší důraz na dodržování příkazů a zákazů (tedy na ortopraxi), než na jemnost věrouky (ortodoxii).²⁹⁾ Jedna z respondentek žijící ve městě Komotine dosvědčuje, že Pomáci jsou menšinou vyznávající islám, a dodává, že se snaží tvořit uzavřenější skupinu od ostatních obyvatel. Ženy chodí zahalené v muslimském šátku zvaném hidžáb, jako je tomu v jiných zemích, kde jsou vyznavači stejného náboženství.

Muslimové se modlí 5krát denně, začínají první modlitbou při východu slunce a poslední modlitbou hodinu před půlnocí. Před ukloněním si umyjí ruce a nohy, před sebe položí koberec nebo kus oblečení. Během modlitby používají růženec tvořený z korálků. Růženec se používá jak ve svatých mešitách, tak v domech muslimů po skončení každodenních modliteb za účelem uvedení seznamu přání a požehnání věřících vůči Alláhovi. “Neexistuje žádný bůh kromě Alláha a jeho prorokem je prorok Mohammed” tímto způsobem vyzývá věřící, aby se připravili na modlitbu.” Takovým způsobem respondenti popisují každodenní život ve znamení muslimské víry.

V muslimském kalendáři je dvanáct lunárních měsíců. Ramadán začíná po celém světě přibližně stejně, rozdíl je maximálně jeden den, samozřejmě v závislosti na měsíci v daném místě. Ramadán trvá 1 měsíc. Každý večer po západu slunce se pořádá velká slavnostní hostina, které se říká iftar. Hostina se připraví, navaří se mnoho jídla a celá rodina spolu hoduje. Konec ramadánu se zakončuje svátkem, kterému se říká Eid, při němž se navštěvuje celá rodina a příbuzní. Po 70 dnech od ramadánu by se poutníci měli dostat do Mekky, a to se slaví další důležitý Eid al-Adha. Při ramadánu je zakázáno od východu slunce do jeho západu jíst a pít, a to ani vodu. Významem ramadánu je hlavně, to, aby člověk okusil bídu chudých, aby nebyl bezcitný k jejich utrpení a snažil se jim pomáhat. Dalším smyslem ramadánu je přiblížit se duchovní podstatě celého islámu. Hlavní zajímavostí je, že děti, staří lidé a těhotné ženy a vlastně všichni, komu by mohl nějakým způsobem půst ublížit, tak půst nesmí držet.³⁰⁾

O ramadánovým půstu se lze dočíst v odborném článku Relative Metabolic Stability, but Discrupted Circadian Cortisol Secretion during the Fasting Month of Ramadan ³¹⁾, že velký rozdíl ve stravování je malý dostatek bílkovin a sacharidů, který se ve večerních hodinách otočí na nadbytek. Tímto půstem klesá tvorba hormonu kortizolu, který je jedním z nejdůležitějších hormonů. Tento hormon stimuluje nervovou soustavu a hladinu glukózy ve svalech a je hlavním látkou, která dopomáhá k rozpadu proteinů, sacharidů. Pomáhá člověku při infekčních chorobách, velké tělesné námaze a dlouhodobému hladovění. Při držení půstu, tedy ramadánu, je člověk více náchylnější k nemocem a není tolik výkonný zvládat stres a únavu.

Kurban je svátek obětování a je považován za nejvyšší islámský svátek. Trvá tři až čtyři dny. Slaví ho muslimové po celém světě i ti kteří zrovna konají svou pouť do Mekky. Důkazem tohoto svátku je plné odevzdání lidí k Bohu. Tento svátek je založen na vyprávění, které nalezneme v Koránu, ale můžeme ho nalézt i v Bibli. V Koránu Bůh vyzývá Ibrahima, aby obětoval svého syna Ismaíla, aby mu dokázal svou oddanost a poslušnost. Než k tomu stihne dojít, Bůh se dítěte jako oběti vzdá a místo dítěte si vezme jako oběť ovci, kterou zrovna zahlédne. Díky tomu se ovce stala symbolem tohoto svátku. Rodiny, které si mohou finančně dovolit ovci, či kozu nebo také krávu, jí později obětují a sní. Části obětovaného zvířete, které jim zbudou, rozdávají dále ať už příbuzným nebo chudým. Oslavy poté končí velkou rodinnou slavnostní hostinou. Muslimové tradičně navštěvují mešity, obdarovávají chudé. V tento den si muslimské ženy většinou malují na tělo hennu a nosí mnoho šperků. Úřady a školy jsou celou tuto dobu trvání zavřené.³²⁾

Velký pravoslavný půst probíhá 40 dní před Velikonocemi. Pro věřící je tento čas na očištění od hříchů, je to čas pokání, kdy se věnují svůj čas modlitbám k většímu přiblížení k bohu. Půst začíná vynecháním středečního a pátečního půstu, který se vykonává po celý rok a užijí si týden hodování. Následující týden ve středu a v pátek se nesmí konzumovat maso, sýry, vejce, ryby a mléko. Následující neděle, které se také říká Masopustní je poslední možnost jíst maso až do Velikonoc (Paschy). Ten týden se může jíst veškeré ryby a mléčné výrobky až do další neděle. Této neděli se říká syropustní. Následující den, se nazývá čisté pondělí, církev vyzývá, aby se nejedlo žádné maso, ryby a mléčné výrobky až do Velikonoc (Pascha). Po 40 dnech půstu se vstupuje do Svatého týdne a půst nadále pokračuje. Během půstu se zvyšuje počet bohoslužeb.³³⁾

Pokrmy jsou většinou připravovány v kamnech na dřevo nebo na kovové pánvi. Kuchyně je zařízena velice strohým způsobem. Konzumace jídla probíhá ve většině domácností na zemi, zejména ve vesnicích. Místní si sedají na koberce do kruhu a uprostřed mezi nimi se nachází dřevěný otáčivý stůl, zvaný sofras, na který se pokládá ubrus a následně pokrmy. Na stole nikdy nesmí chybět ke konzumaci jídel voda, mléko, jogurt, chléb, a samozřejmě dezert nebo ovoce. Až všichni jídlo snědí, přichází čas na modlitbu, kterou odříkávají v myšlence na jejich Boha Alláha. Zákaz pití alkoholických nápojů se netýká některých mladých lidí, kteří jedí téměř vše a v jisté míře konzumují alkohol, ale toto nepraktikují v přítomnosti starších, které ve všech směrech respektují. Respondenti menšiny Pomáků popisují tradiční servírování a konzumaci jídel a dodávají, že pokrmy jsou výborné. Tradiční kuchyně Pomáků se prolíná s recepty samotného Řecka, balkánských států, ale také s Asií. Některé pokrmy a dezerty jsou hutné, tučné a vhodné pro dlouhodobé nasycení, nejen v nelehké době válek a během kočovného života. Základními surovinami pro přípravu jídla jsou převážně pšeničná, kukuřičná či rýžová mouka, vejce, máslo, kyselé kravské mléko ariani typické pro Řecko, sýr, zelenina, ořechy, vanilka, koření. Pro přípravu masových jídel chovají skot, zejména krávy, ovce a kozy. Mezi oblíbená jídla, která jsou připravována denně, můžeme zařadit nejrůznější sladké i slané koláče a záviny, které jsou připravovány převážně z tradičního listového nebo nudlového těsta, a plněné čerstvými surovinami. Kvůli své muslimské víře nekonzumují vepřové maso, jedí pouze šupinaté ryby a nepijí alkohol. Během oslav a svátků, ale také pohřbů, se připravují tradiční pokrmy jako součást těchto událostí. Obvyklým pokrmem je pilaf, který je spjatý s tureckou kulturou, ale i jinými zeměmi. Hlavními ingrediencemi jsou jehněčí maso, rýže nebo bulgur, zelenina (cibule, mrkev) nebo sušené ovoce (meruňky) a koření (skořice, sůl, pepř, kmín, chilli). Pomáci ho někdy obohacují kravským kyselým mlékem. V běžných dnech připravují rýži, nudle nebo slané i sladké koláče. Typ rýže, který používají je basmati, nudle používají turecké kadaifi, které si sami vyrábějí z mouky a vody.³⁴⁾ ,,Připravujeme báječné koláče. Velmi populárními jsou bramborový, rýžový, dýňový a pórkový, které se připravují z pikantního těsta v kamnech na dřevo,“ dodává jedna z respondentek pomáckého původu.

Obrázek č. 3: Pilaf ³⁵⁾

Dezerty jsou povětšinou připravovány z listového těsta zvané filo, výjimečně i z tureckých nudlí, které je vrstveno a mezi vrstvy se přidávají ingredience, nejčastěji máslo, med nebo sirup a sekané ořechy, zejména mandle, vlašské ořechy, lískové ořechy, pistácie a koření. Za proslulý dezert, který se připravuje především během oslav, můžeme považovat baklavu. Jedná se o orientální tučnou sladkost, kterou konzumují lidé jak v Řecku, tak i v Turecku, ale také v jiných blízkých státech. Základními surovinami jsou listové těsto, máslo, sirup nebo med, sekané ořechy. Baklava se může připravovat také v zarolované podobě, jedná se o jeden z řeckých způsobů, a dezert se nazývá saragli. Může být doplněn o aromatické koření, například skořici či hřebíček.³⁶⁾

Obrázek č. 4: Baklava ³⁷⁾
Obrázek č. 5: Saragli ³⁸⁾

Dalším oblíbeným dezertem na Balkáně je kanafeh, který pochází pravděpodobně z Palestiny. Vyrábí se buď z rozdrceného těsta filo nebo nudlí, namočených do sirupu, mezi vrstvy se dává sýr nebo krém a na závěr ořechy, kterými lze dezert i posypat. Dezert se v jednotlivých zemích tvarově odlišuje. V Řecku, kde tento dezert připravují také Pomáci, se nejčastěji opéká na pánvi, v podobě trubiček nebo takzvaného ptačího hnízda.³⁹⁾

Obrázek č. 6: Kanafeh ⁴⁰⁾

Obrázek č. 7: Kanafeh ⁴¹⁾

Řecký dezert pečený v hranaté formě, který připravují také Pomáci, se nazývá galatopita, neboli milk pie. Dělá se z listového těsta, které obsahuje krupičnou nebo kukuřičnou mouku, dále cukr, vejce, máslo, mléko, šafrán, vanilkový extrakt, med z borovice nebo jiný. Po upečení se dezert přelívá polevou z vejce, vody a cukru, posype se moučkovým cukrem a skořicí.⁴²⁾

Obrázek č. 8: Galatopita - milk pie ⁴³⁾

Velmi typickým mléčným produktem je pro Řecko hutný bílý jogurt. Právě z něj pečou místní řecké ženy, ale také pomácké ženy, jogurtový koláč, neboli yogurt pie. Dalšími potřebnými ingrediencemi na těsto jsou mouka, cukr, máslo, vejce, vanilkový a citronový extrakt. Těsto se nalije do kulaté koláčové formy, na které se nastrouhá čerstvý muškátový oříšek.⁴⁴⁾

Obrázek č. 9: Jogurtový koláč - yogurt pie ⁴⁵⁾

Dezert, který pochází z Istanbulu, ale je typickým pro řeckou oblast Soluň, se nazývá kazan dibi. Konzistenci toho sladkého pokrmu můžeme přirovnat k francouzskému dezertu Creme Brulee. Kazan Dibi je vhodné připravovat den předem, aby dobře ztuhl a vychladil se. Připravuje se z mála surovin, kterými jsou buvolí mléko, máslo, rýžová mouka, kukuřičný škrob, cukr a může se obohatit oblíbenou příchutí. Do pánve se dá přiměřené množství másla a cukru, ve správném čase se vlije hmota, která se podobá pudinku, a vytvoří se zkaramelizovaný povrch. Kazan Dibi se servíruje zkaramelizovanou stranou na vrch, může se polít takzvanou růžovou vodou, posypat pistáciemi nebo skořicí. ⁴⁶⁾

Obrázek č. 10: Kazan Dibi ⁴⁷⁾

Naše respondentky na tuto otázku odpověděly, že Řeky berou jako sobě rovné, s rozdílem náboženství. Na otázku, zda se cítí být Pomáci či Řekové tak nám odpověděly, že se cítí jako Pomáci. Další z našich otázek bylo, jak Pomáci vnímají sami sebe, jako žijící menšinu v Řecku? Na tuto otázku odpověděli že rozhodně se tak cítí jako menšina.

V některých případech se setkávali v minulosti i s nepříjemnými zážitky, kdy si připadali velmi nevítaní v Řecku. Respondentky nám popsaly, že za posledních 7 let se jejich život v Západní Thrákii zlepšil, ale stále se potýkají s nějakými problémy. Respondentka pomáckého původu sdělila, že v minulosti její rodina měla minimálně jednou za měsíc rozbitá okna. V dnešních dnech je to lepší, ale pořád se najdou nějaké potíže. Dodala, že Řekové je nechtějí na svém území, jelikož mají vyznání islám a nazývají je muslimy. „Pomáci jsou už velmi dlouhou dobu v Řecku, nejsme imigranti“ dodala. Pomáci se podle jejich slov nesnaží nějak zvlášť přizpůsobit Řekům, jelikož jejich náboženství je odlišné tak i kultura.

Největším problémem života Pomáků v Řecku je diskriminace ze strany Řeků. „Řekové jsou velmi hrdý národ“ dodává respondentka žijící ve městě Xanthi. Nejčastěji se jedná o projevy diskriminace od starších Řeků, kteří vnímají arabskou etnicitu Pomáky jako celek, naopak mladší Řekové s Pomáky nemají velký problém a jako děti s nimi vychází dobře.

Pohled na menšinu Pomáků v Řecku vnímají Řekové různě. Naši respondenti, kteří se narodili v Čechách a poté se přestěhovali do Řecka, ze začátku neměli nejmenší tušení, kdo jsou Pomáci. Jakmile začali žít v Řecku, věděli hned jaký mají pohled na Pomáky řecké obyvatelstvo. Velkou roli hraje v tomto pohledu na danou menšinu náboženství, ve kterém je velký rozdíl. Řecké obyvatelstvo jsou silně ortodoxní a etnickou menšinu Pomáků nazývají uprchlíky, Turky a muslimy. Podle výpovědí někteří Řekové Pomáky vůbec neřeší a berou je tak, že v Řecku žijí už velmi dlouho. Naopak někteří jsou velmi silně proti tomu i některé politické strany. Názor Řeků je, že imigranty v Řecku nechtějí. Respondentka z české národnosti nám řekla, že si v Řecku našla přátele z řad Pomáků “to jsou tak milí lidé, někdy mi je jich velmi líto, jak Řekové proti nim zbrojí” popsala.

Cílem této práce bylo přiblížit a získat odpovědi na výzkumné otázky ohledně tradiční kultury a jak sebe navzájem vnímají Pomáci a Řekové. Proto jsme provedli rozhovory s Pomáky a Řeky, kteří nám odpověděli na naše otázky, díky kterým jsme se dozvěděli více o jejich tradiční kultuře a o nich samotných. V rámci psaní seminární práci nebyl velký problém se sháněním respondentů, spíše komunikace z jejich strany byla zdlouhavá. Avšak respondenti podali takové informace, které byly důležité pro stanovené téma a cíl.

Jeden z cílů bylo seznámit čtenáře s islamizovanými Slovany, kteří se nazývají Pomáci, a v Řecku žijí zejména v oblasti Západní Thrákii. Zásadním rozdílem mezi Řeky a Pomáky je náboženské vyznání, jelikož Pomáci vyznávají islám a navštěvují tamní mešity. Zatím co v Řecku je většina obyvatel členy ortodoxní pravoslavné církve a chodí pravidelně do svých významných kostelů. Proto je mezi nimi velké společenské napětí z hlediska odlišného náboženství. I přesto se snaží navzájem tolerovat, aby konfliktů mezi nimi vznikalo co nejméně. Snad se již ponaučili z dlouhé historie, která obsahuje spoustu krvelačných bojů a nenávisti.

Pomáci v Řecku podle výpovědí respondentů neusilují o autonomii, jako v případě jiných menšin, spíše o harmonické soužití s Řeky bez konfliktů. Snaží se věnovat svým každodenním činnostem tak, aby neměly negativní dopad na původní řecké obyvatelstvo. Pomácká menšina se snaží dodržovat své zvyky a tradice, které se předávají po generace, než aby přijaly ty řecké. Starší občané většinou zůstávají u tradičních řemesel, mladší generace menšiny Pomáků se snaží uplatnit v zaměstnání, která Řecko v současné době nabízí. Tento způsob obživy se může považovat za porušení tradice menšiny, ale lidé se musejí přizpůsobovat životním podmínkám, aby mohli z určitých prostředků žít. Ve školách jsou sice nuceni mluvit a učit se řeckému či tureckému jazyku, ale mezi sebou mohou používat svůj pomácký jazyk. Většina Řeků je bere jako minoritu a nazývají je muslimy nebo Turky, neberou je určitě jako sobě rovné. Ale to neznamená, že by se Pomáky snažili ze země nějakým způsobem vypudit. Řekové jsou k národnostním menšinám velmi tolerantní a svým způsobem jsou na jejich přítomnost v jejich vlasti zvyklí.

Z odpovědí vyplývá, že kultura Pomáků je podobná té řecké i turecké. Podle vypracované praktické části a odpovědí respondentů lze konstatovat, že se kultura pomácké menšiny prolíná s tou řeckou zejména v přípravě pokrmů. V Řecku i v okolních státech žijí Pomáci již několik generací, a proto můžeme potvrdit, že se některá jídla velice podobají svou přípravou i surovinami se státy v jihovýchodní Evropě. Pro většinu obyvatel Řecka jsou Pomáci spojováni s Turky, vyznávající náboženství odlišné od ortodoxních křesťanů Řeků, tedy Islám. Jednoznačně lze tedy z náboženského hlediska říci, že muslimská víra, její tradice, zvyky a svátky spojuje Pomáky s tureckým obyvatelstvem, a ne s řeckým.

Při položení otázky Pomákům, kam se z hlediska etnického řadí, Řekové či Pomáci, dostali jsme jednoznačnou odpověď, že k Pomákům. Jsou přesvědčeni o své identitě, ale Řekové se na ně dívají jako na muslimské obyvatele. Pro Pomáky je Řecko jednoznačně jejich domovem, jak už bylo zmíněno, jejich kultura se prolíná s Řeckem i s ostatními státy na Balkánském poloostrově. Přece jen zde žijí již několik generací a jejich předkové se rozhodli na tomto území zůstat. Ať už k tomu vedly dobrovolné či násilné účely.

FIGGOU, L. Essentialism, historical construction, and social influence: Representations of Pomakness in majority talk in Western Thrace ( Greece). British Journal of Social Psychology, 2013, 52(4), 686–702.

HRADEČNÝ P., DOSTÁLOVÁ R., HROCHOVÁ E., OLIVA P., VAVŘÍNEK V. Dějiny Řecka. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1998, s. 765. ISBN 80-7106-192-1

HRADEČNÝ, P. Řekové a Turci: Nepřátelé nebo spojenci. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2000, s. 226. ISBN 80-7106-378-9

IZEDBEGOVIČ, A. Islám mezi Východem a Západem. TWRA, 1997, s. 341. ISBN 80-902419-0-5

KIRSTE, R., SCHULTZE, H., TWORUSCHKA, U. Svátky světových náboženství. Praha: Vyšehrad. 2002, s. 73, 74. ISBN 978-80-7021-588-3

KOKAISL, P. Etnické minority v Evropě. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2014, s. 436. ISBN 978-80-213-2524-1

KOKAISL, P. Geografie náboženství. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 2009, s. 264. ISBN 978-80-213-2551-7

KROPÁČEK, L. Islám. Základy asijských náboženství: 1. díl. Praha: Karolinum, 2005, s. 270

MAJEROVÁ, V., MAJER E. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství část 1. Praha: Česká zemědělská univerzita, Provozně ekonomická fakulta, 1999, s. 158. ISBN 80-213-0507-X

REICHEL, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Praha: Grada, 2009. s.111-112. ISBN 978-80-247-3006-6

BAHJIRI, Suhad, Anwar BORAI, Ghada AJABNOOR, Altaf Abdul KHALIQ, Ibrahim ALQASSAS, Dhafer Al-SHEHRI, George CHROUSOS. Relative Metabolic Stability, but Discrupted Circadian Cortisol Secretion during teh Fasting Month of Ramadan. PloS one 2013. Volume 8 Issue 4.

ŠATAVA, L. Jazyk a identita etnických menšin: Možnosti zachování a revitalizace. Praha, Sociologické nakladatelství, 2009, s. 215. ISBN 978-80-86429-83-0

ŠATAVA, L. Národnostní menšiny v Evropě. Praha, 1994, s. 385. ISBN 80-7116-375-9

TURAN, O. Pomaks, Their Past and Present. Journal of Muslim Minority Affairs, 1999. 19(1), 69.

WALKER, I. Výzkumné metody a statistika. Praha, Grada Publishing, a.s., 2013. ISBN 978-80-247-3920-5

Ramadán [online] diravpisku.cz 2010 [cit. 2021-04-30]. Dostupné z: http://diravpisku.cz/clanek/76-ramadan

Pomaks. History of the Slavic people of the Muslim faith – History and modernity. [online]. [cit. 2021-05-05]. Dostupné z: https://www.pomak.eu/en/content/pomaks-history-slavic-people-muslim-faith-%E2%80%93-history-and-modernity

Řecko. [online]. [cit. 2021-05-06] Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98ecko

Řecko. [online]. [cit. 2021-05-05]. Dostupné z: https://www.euroskop.cz/413/sekce/recko/

Athény. [online]. [cit. 2021-05-07]. Dostupné z: https://www.kalimera-recko.cz/atheny-hlavni-mesto/atheny-zakladni-informace/

Pravoslavné náboženství. [online]. [cit. 2021-05-06]. Dostupné z: https://www.radynacestu.cz/magazin/pravoslavne-nabozenstvi-recko/



Počet shlédnutí: 81