Vstup do svazku manželského a manželství v islámu v ČR a v Kazachstánu

Eliška Jarošová, Viktoriya Kolesnikova, Ivana Romančáková, Martina Váňová

Islám je druhé nejrozšířenější náboženství na světě, přibližný počet celkové muslimské populace je 1,9 miliardy. Země s největším množstvím muslimů jsou Indonésie, Pákistán, Indie a Bangladéš. Pro muslimy je jejich náboženství způsobem života, který má mnoho pravidel a tradic. V České republice je na islám nahlíženo v mnoha případech spíše negativně, z důvodu odlišné kultury a předsudků, které plynou z nevědomosti. Muslimů v naší republice je kolem 15 tisíc. V Kazachstánu je naopak nejpočetnějším náboženstvím, islám zde vyznává přibližně 13,2 milionu lidí. ¹⁾ Často rozebíraným tématem je rovnost mužů a žen a s tím spojené soužití v manželském svazku.

Obrázek 1 – Muslimská populace

Zdroj: https://worldpopulationreview.com/country-rankings/muslim-population-by-country

Z tohoto důvodu se seminární práce zaměřuje na vstup a na samotné manželství v islámu v ČR a v Kazachstánu. Manželství hraje v životě muslimů velkou roli a ovlivňuje postavení ve společnosti, stejně jako rodina, která je pro muslimy nejdůležitější a nejzákladnější složkou života. Půjde o sledování rozdílů v těchto dvou geografických podmínkách. Práce se bude zajímat o manželský svazek v islámu obecně a o zkušenostech vybraných informátorů.

Hlavním cílem této práce bylo zjistit, jak probíhá vstup do svazku manželského, zda jsou nějaké rozdíly v možnosti vybírání partnera, dodržování tradic, postavení partnerů a následném životě novomanželů. Také zda je vůbec možné zrušení sňatku.

Jak probíhá vstup do svazku manželského a manželství v islámu v ČR a v Kazachstánu?

Jaká jsou pravidla pro vybírání partnera? (kým je vybírán, náboženství, rasy, rod, věk, …)

Je manželství nezbytné? Pokud ano, z jakého důvodu?

Jakou roli hrají rodiče partnerů během sňatku?

Jak svatba probíhá? (tradice, místo, oblečení, délka, počet hostů, …)

Jakou roli mají muži a ženy v manželství?

Jaké jsou změny v životě novomanželů?

Jak probíhá zrušení sňatku?

Významnost manželství je zachycena v samotném Koránu. Mohamed říkal, že odvrácení se od manželství, je vlastně odvrácení od víry. Rozvod je podle něj nepřípustný. Být ženatý znamená zajistit si polovinu své zbožnosti. Největší úlohou manželství je plození dětí. Zajímavé je, že když dítě zemře před pubertou, automaticky přijde do ráje a stejně tak jeho rodiče. Manželství přináší i legalizaci sexuálního styku, muslimové totiž před svatbou nemohou mít sexuální kontakt a neměli by podléhat ani jiným podobným rozkoším. Dále manželství přináší radost ze spolusoužití a z dětí, zároveň ale přináší mnoho starostí. Muž se musí finančně postarat o svou rodinu, o jejich potřeby a zájmy. Žena se na druhou stranu musí starat o domácnost, o potřeby manžela a dětí a musí poslouchat manželova přání. Muž i žena jsou v takovém postavení, že oba mohou začít zneužívat svých pravomocí a na jakékoli takové chování se bude nahlížet při božím soudu. Tyto významy a účely manželství jsou popisovány ve výňatku z knihy Manželství v islámu od Mohameda Abdul-Raua. ²⁾

Tématy o úctě k ženám a rovnosti lidských bytostí v islámu se zabývá kniha Lidská práva v islámu, kterou vydala Islámská nadace v Praze. Zmiňují zde, že cudnost ženy musí být za všech okolností respektována a ochraňována, a že jsou zakázány všechny mimomanželské vztahy. Muž se také nesmí dopustit žádného násilí na ženě. Ale pokud je muž obviněn z cizoložství, je velmi těžké splnit podmínky, které by vedly ke vznesení trestu. Je k tomu nutné, aby cizoložství viděli a před soudem dosvědčili minimálně 4 důvěryhodní svědkové. Druhou, pro nás podstatnou otázkou, kterou se kniha zabývá, je rovnost mezi lidmi bez ohledu na jakékoliv rozdíly v barvě pleti, jazyku nebo národnosti. Pocit nadřazenosti je zde nazván jako trestuhodná činnost, které by se zbožný člověk neměl dopustit. ³⁾

Problematikou ženského a mužského postavení v islámu se zabývá i kniha Zaostřeno na islám, jejíž autor je Hammudah Abd al-‘Átí. Je zde vylíčeno, že práva a povinnosti ženy jsou stejné jako práva a povinnosti muže, to však neznamená, že jsou totožné, protože rovnost a totožnost jsou dvě odlišné záležitosti. Také to neznamená méněcenné postavení ženy, jen na základě odlišnosti jejích práv a postavení. Její práva a postavení jsou stejně rozsáhlá, jako muže, ïslám tak prokazuje, že se ženou náležitě zabývá, přijímá ji a uznává ji za nezávislou osob­nost. Postavení ženy v islámu je zcela jedinečné a nepo­dobá se postavení ženy v žádném jiném náboženském systému. ⁴⁾

Autorka Alia Galimova se ve své publikaci Rodinné obřady venkovských Kazachů Severního Kazachstánu v dnešní době (Cемейные обряды сельских казахов Северного Казахстана в с овременный период) zabývá svatebními tradicemi a obřady v dnešním Kazachstánu. V druhé kapitole své práce konkrétně popisuje, jak probíhá kazašská svatba. Tato kapitola se dělí na tři části. První se zaměřuje na předsvatební obřady a seznamuje nás s domlouváním sňatku. V druhé časti se Galimova zabývá organizací svatby a jak dlouho trvá příprava k oslavě. Třetí kapitola se věnuje etapě a obřadům po svatbě. Autorka dále uvádí, že muslimské svatby zde trvají přibližně měsíc. ⁵⁾

Zajímavostí je, že v islámu existují pravidla pro mezináboženské sňatky. Tím se zabývá Zahidul Islam ve své práci Mezinárodní manželství v islámu a současná situace, kde uvádí, že je možný svazek pouze muslima s příslušníky náboženství „Knihy“, to jsou židé a křesťané. Mezináboženský svazek však může uzavřít pouze muž muslim, ženám je to zakázáno. Je to z důvodu patriarchátu, žena se po svatbě přizpůsobuje manželovi, a to se týká i víry, tím pádem by se vzdala svého vyznání islámu. ⁶⁾

Pro tuto práci jsme využívaly rozhovory s informátory, které jsou typické pro kvalitativní výzkum. U tří informátorů se jednalo o semistandardizované rozhovory, vyznačující se předem připravenými výzkumnými otázkami, které jsou jasně formulovány a pokládány v daném pořadí s možností dávat doplňující otázky. Výhodou této metody je možnost vstoupit do výkladu informátora a získat podrobné informace. Nevýhodou je, že výsledky nelze zobecnit a je to časově náročné. Je také důležité nijak neovlivňovat výklad informátora a udržovat jeho zájem a pozornost. ⁷⁾

S jedním informátorem jsme využily formu korespondenčního rozhovoru, protože s ním bylo možné komunikovat pouze přes e-mail. Výhodou této metody je časová nenáročnost. Nevýhodou bylo, že jsme nemohly pokládat doplňující otázky. ⁸⁾

Vzhledem k pandemii koronaviru bylo shánění informátorů poměrně náročné. Sháněly jsme pomocí internetu, skrze stránky muslimské obce ⁹⁾ v Praze, a člena naší skupiny Viktorie Kolesnikove byla naším gatekeeperem, tzn. někým, kdo nás provedl prostředím a pomohl nám najít informátory. Rozhovory jsme prováděly online formou přes video chat (Messenger a Whatsapp).

U otázek, jaká jsou pravidla pro vybírání partnera a jakou roli mají muži a ženy v manželství, jsme měly strach, abychom nezasahovaly do jejich soukromého života a neurazily je. Ale naopak nás informátoři jejich ochotou a otevřeností překvapili.

Výzkum probíhal od 15. února do 7. května.

V souvislosti s etikou výzkumu byla jména informátorů anonymizována, a to na základě jejich podmínky pro zveřejnění odpovědí za účelem sepsání seminární práce. Proto je nazýváme náhodnými jmény.

Sabina – 21letá svobodná studentka z České republiky, jejíž rodiče jsou původem z Tádžikistánu. Rozhovor probíhal prostřednictvím aplikace Messenger 20. 3. 2021. Tato informátorka nám především pomohla s obecnějším představením muslimského manželského svazku. Při tomto rozhovoru jsme byly přítomny tři. Otázky si informátorka četla sama a my jsme jen kladly doplňující otázky.

Albina – 28letá vdaná žena žijící v Kazachstánu ve městě Aktobe, která má 2 děti a pracuje jako prodavačka. Pro komunikaci jsme používaly aplikaci WhatsApp a proběhla 25. 3. 2021. Popisovala svůj osobní vztah s manželem, a především se zaměřila na průběh sňatku v mešitě. Rozhovor prováděla Viktoriya Kolesnikova a otázky byly kladeny jako u předchozí informátorky.

Anára – 23letá žena, žijící v Aktobe v Kazachstánu, která je vdanou studentkou a pracuje jako kosmetička. Komunikovaly jsme pomocí aplikace WhatsApp 25. 3. 2021. Mluvila konkrétně o tradicích a průběhu svatby. Tento rozhovor prováděla také Viktoriya stejným způsobem.

Adam – muž, který chtěl zůstat zcela anonymní, tudíž jen víme, že je členem Muslimské obce v Praze. Komunikace s ním probíhala přes e-mail, kam nám také poslal odpovědi na naše otázky a nějaké zdroje, které by nám dále mohly pomoct. Tento informátor nám dal spoustu informací ke všem našim otázkám i s texty zahrnujícími úryvky z Koránu.

Islám je monoteistické náboženství, které vzniklo v 6. století našeho letopočtu. Je abrahámovským náboženstvím. Má stejné základy jako křesťanství a judaismus, jsou to náboženství „Knihy”. Je založeno na kázání proroka Mohameda, který byl pověřen Bohem Alláhem. ¹⁰⁾

Hlavní posvátnou knihou je Korán. Vznikl jako soubor sdělení, která byla údajně předána Mohamedovi Bohem. Je rozdělen do 114 kapitol neboli súr a obsahuje přes 6000 veršů. Je napsán v arabském jazyce. Tematicky ho lze rozdělit na 4 části: dogmatika, rituální praxe, etika a společenské vztahy. Korán je pro muslimy základním vodítkem pro život, protože obsahuje zákony stejně jako dogmata. ¹¹⁾

Sunna jsou původní muslimská vyprávění o slovech a činech Mohameda. Svým významem jsou tyto texty v islámu hned za Koránem, jsou mnohem obsáhlejší a podrobnější než Korán. Jsou také hlavním zdrojem pro islámské právo šaría a většinu islámských zvyků. ¹²⁾

Právo šaría je podstatou pro náboženský, politický a kulturní život všech muslimů. Je také základem každého požadavku, který muslimové činí vůči společnosti. Nemůže se zpochybňovat, protože je dáno boží vůlí a stejně jako Korán je věčné a neměnné. ¹³⁾

Islám není pouze náboženství, ale je to i způsob života (religiózní povinnosti, hygienu, stravování atd.). Kromě toho se dotýká nejen toho, co je správné a nesprávné, ale hodnotí také dobré a zlé. ¹⁴⁾

Muslimské sňatky by měly probíhat všude podle islámského práva. V zemích, kde je státním náboženstvím islám, je muslimský sňatek uznáván za právoplatný jako úřední i jako náboženský. Zatímco v nemuslimských zemích, kterými jsou právě Kazachstán i Česká republika, se musí nejprve provést úřední sňatek na radnici, aby byl platný sňatek podle šaríi. Informátor Adam uvedl: „Pravidla pro uzavření islámského sňatku by měla být stejná všude, platí tedy i pro muslimy v ČR. Předem podotýkám, že islámské sňatky u nás nejsou uznávány, i když tu máme registrovánu náboženskou společnost Ústředí muslimských obcí, ale ta nemá tzv. zvláštní práva podle zákona o církvích a náboženských společnostech (3/2002 Sb.) Islámský sňatek je poměrně jednoduchý, nicméně je nutné ho brát jako velmi důležitý a vážný krok v životě muslima a je to velký závazek pro oba partnery. Jedná se v podstatě o smlouvu mezi oběma partnery.” Když v České republice muslim a muslimka (nebo muslim a křesťanka) uzavřou písemnou smlouvu ohledně islámského sňatku se všemi náležitostmi, kterou potvrdí i příslušná muslimská náboženská organizace, tak české úřady takový sňatek neuznají, se všemi právními důsledky, tedy dotyční nejsou praví manželé, jsou jen partner a partnerka, nebo druh a družka a děti z takového manželství jsou brány jako nemanželské. I přesto, že v se v České republice muslimské sňatky nejsou uznávány, tak islám je považuje za právoplatné a manželé mohou zakládat rodinu a dělat další věci spojené s manželstvím. Stejná situace je platná i v Kazachstánu.

Jiná situace by byla, kdyby snoubenci uzavřeli sňatek v nějaké muslimské zemi, se kterou má nemuslimská země příslušné dohody ohledně uznávání určitých dokumentů. Takový oddací list, vydaný například úřady v Sýrii nebo jiné muslimské zemi, může být v nemuslimské zemi uznán a manželství je zde pak platné.

V tradičním islámském světě, který převládá ve většině muslimských zemí svatbu zprostředkovávají rodiče, a to se týká i volby partnera, hlavně u dívek (avšak postupem času má žena možnost zvolit si partnera dle svého uvážení). Žena také nemá právo účastnit se domluvy o výši výkupného neboli mahru. Předpokladem sňatku je ale vyjádření souhlasu ženy, za souhlas se považuje i mlčení. Výběr partnera z velké části závisí na materiální stránce. Sňatky jsou také často domlouvány, když jsou budoucí manželé ještě děti, anebo také není neobvyklé, že je muži vybrána nevěsta, která je ještě dítě. ¹⁵⁾

Oba partneři by měli přistupovat k výběru partnera na základě zbožnosti a s rozumnou spokojeností s podmínkami manželství; pak se ubírají ke šťastnému a plnému manželskému životu. Prorok tvrdí, že nejlepší muslim je ten, který se nejlépe chová ke své rodině, a že největším, nejpožehnanějším potěšením v životě je dobrá, bohabojná žena.

Prorok také údajně řekl, že ženu člověk hledá pro manželství kvůli jejímu bohatství, pro její krásu, pro vznešenost jejího rodu nebo pro její náboženské vlastnosti; požehnaný a šťastný je však ten, kdo si zvolí partnerku pro její zbožnost a dá jí přednost před všemi ostatními hledisky. ¹⁶⁾

Budoucí manželé se před svatbou skoro vůbec neznají a mohou se spolu stýkat jenom v přítomnosti rodiny, z důvodu, aby se zabránilo intimním touhám.

Mimonáboženský sňatek je možný pouze u muže, ale může si vzít ženu pouze z náboženství „Knihy” (křesťanství, judaismus). Žena si smí vzít pouze muslima. ¹⁷⁾

Jiný na to měla Sabina, která říká: „U výběru partnera je kladen důraz především na výchovu, nezáleží ani na náboženství. Musí se taky vzájemně zalíbit rodičům. Budoucí manžel by měl být z finančně dobré rodiny, aby se dokázal postarat o svou ženu. Se souhlasem rodiny si může muslim/ka vzít partnera z jiného náboženství, ale musí se nejprve odehrát muslimská svatba se všemi tradicemi a poté se mohou plnit tradice partnera. “

V současné době se v muslimském prostředí uvolňuje spousta věcí, například výběr partnera rodiči. To nám potvrdila Sabina: „Běžně slečně vybírají partnera rodiče. V této době však slečna může říct, že ho nechce.” Adam: „Partner není nikým přidělován, ale v některých rodinách mohou pomoci s výběrem partnera (hlavně jedná-li se o mladou a nezkušenou dívku).” Potvrzení jsme obdržely i od Albiny a Anáry, které zmínily, že si partnera vybíraly samy, ale od rodičů musely získat svolení. Albina ještě dodala: „Můj partner nesměl být mladší.”

Druhým příkladem mohou být sňatky mezi různými rody a kmeny, což potvrzuje informátorka Albina: „Dříve hlavní roli hrálo to, z jakého kmene nebo rodu pochází ženich a nevěsta. Teď už to nikdo neřeší.” s Anárou: „Dříve se také rozlišovaly rody a kmeny, v dnešní době už na to pozor nedávají.“

Manželství není islámem přikázáno, ale je doporučováno. Muž a žena jsou v Koránu chápáni jako výtvor boží, předurčený k životu v páru. Pár a z něj vzešlá rodina jsou základními buňkami muslimské obce. Staromládenectví je chápáno jako prohřešek proti etickým normám, jako úchylka, z níž může nakonec plynout i hřích v podobě mimomanželského styku. Staropanenství je chápáno jako harám (něco, co je zakázáno), neboť žádná muslimská žena nemá právo zříci se svého základního poslání – být manželkou. Manželství je v podstatě polovinou náboženství. ¹⁸⁾

To, že je manželství pro islám velmi důležité nám potvrdili i naši informátoři. Pouze se trochu liší výpovědi muže a žen, protože ženy odpovídají na otázku z pohledu běžného života muslimů a Adam nám odpovídá tak, co je dáno pravidly islámu.

Sabina: „Ano manželství je nezbytné. Neexistuje, že by se slečna nebo muž se nechtěli oženit. Nechtějí být samy. Když slečna nebude vdaná, tak je to poté bráno jako hanba pro celou rodinu.”

Albina: „Ano manželství je nezbytné, aby partneři dál budovali svůj život a rodinu, mohli mít děti a žít spolu.”

Adam tyto názory nevyvrací jenom uvádí, že manželství není nakázáno, ale je doporučováno. „Manželství není nezbytné. Nejedná se o nějakou povinnost, kterou by islámské náboženství ukládalo. Nicméně je velmi doporučené, pro společnost prospěšné a nutné pro výchovu dalších generací. Ale pokud se někdo rozhodne zůstat svobodný (svobodná), tak to není samo o sobě podle islámu žádný hřích nebo přestupek.”

Rodiče se účastní volby partnera, jak už bylo řečeno. Krom toho svatbu zařizují a financují. ^{19) 20)}

Sabina, Albina a Anára mají na roli rodičů během sňatku stejný názor. Rodiče hrají velmi významnou roli, vše zařizují, financují svatbu a již od narození dítěte si odkládají peníze na tuto událost. Albina dále tvrdila: „Rodiče novomanželů hrají moc velkou roli, protože musí schválit výběr partnera nebo partnerky.”

Adam k tomuto dodává: „Pokud jsou rodiče nevěsty muslimové, může její otec u samotného sňatku hrát roli zástupce nevěsty. Jinak se většinou rodiče sňatku jen účastní a jinou roli v něm nemají.”

Na muslimský sňatek se pohlíží z náboženského hlediska jako na smlouvu mezi manželi a Aláhem, kterou podepisují ženich a nevěsta, případně její zástupce (walí). Většina právních muslimských škol vyžaduje přítomnost zástupce, kterým bývá její otec, anebo jiný mužský příbuzný. Měl by dohlédnout na to, aby byla zajištěna všechna práva nevěsty, nejen během svatby, ale i po ní. Informátor Adam říká: „Zástupce zajišťuje, aby věno bylo řádně vyplaceno, aby manžel svou manželku přiměřeně zabezpečil a choval se k ní dobře.” U sňatku jsou přítomni dva plnoprávní svědci. Aby svatební smlouva byla skutečně seriózní, jsou k tomu úředně oprávněny osoby, které mají právo provést obřad a zaznamenat ho do matriky. Nejprve se podepisuje oddací list na radnici a poté probíhá svatební obřad nejčastěji v mešitě. Toto potvrdili všichni čtyři informátoři. K uzavření sňatku stačí podpis manželské smlouvy. Samotný obřad je krátký a trvá většinou kolem 20 minut. ²¹⁾

Obrázek 2 – Podpis manželské smlouvy

Zdroj: https://www.arabamericannews.com/2019/05/17/new-ruling-in-mahr-case-has-ramifications-for-religious-marriage-ceremonies/

Proces před svatbou i během svatby je velmi dlouhý. Sabina popsala průběh tohoto procesu: „Nejdříve budoucí novomanželé k sobě navzájem chodí na návštěvy. Pokud se rodina slečny po přemlouvání rozhodne pro nápadníka, tak matka slečny dává bílý šátek rodině muže. Také je potřeba, aby muž i žena šli na kontrolu k lékaři. Převážně muž, aby neměl žádné pohlavní nemoci.”

Svatební obřad má tři hlavní části:

V první části Meher se koná formální prohlášení o výši daru, určující peněžní částku, kterou dá ženich nevěstě a bude patřit pouze jí. Má jí zaručit vlastní majetek a může s ním disponovat podle svého uvážení. Meher má dvě části, dar splatný před uzavřením manželství a dar, který se ženich zavazuje dát nevěstě v průběhu jejich manželství. Nemusí se jednat pouze o peněžní částku, může jít o pozemky, šperky nebo dokonce vzdělání. Tyto dary náleží nevěstě a ta s nimi může naložit dle svojí vůle. Tyto dary jsou považovány za pojistku nevěstiny svobody v manželství, ale i v případě, kdyby došlo k rozvodu. V některých částech světa je v dnešní době tato část pouze formalitou a ženich používá jako první část Mehru např. zásnubní prsten.

Ve druhé části Nikah se podepisuje manželská smlouva. Ženich (nebo jeho zástupce) žádá nevěstu (nebo její zástupce) o ruku a přednese, co za dary jí dává a zavazuje se dát. Ženich i nevěsta si své ano řeknou zopakováním slova quabul (přijímám) 3x po sobě. Výhradně při této části je potřeba přítomnost dvou svědků (mužů). Následně ženich, nevěsta i oba svědci podepisují manželskou smlouvu.

Třetí část – recitace manželského slibu, případně oficiální řeč oddávajícího. K obřadu může být přidáno čtení z Koránu nebo recitace slibů novomanželi. Většina současných novomanželů si spíše vybírá čtení o významu manželství a jejich zodpovědnosti k sobě navzájem a k Aláhovi. ²²⁾

U sňatku musí být přítomni dva svědkové (muslimové) a oddávající, který svatbu řídí. V mešitě nejsou u obřadu přítomni svatebčané. Při uzavření sňatku v mešitě se novomanželé spolu se svědky čtou modlitbu. Oddávající (může to být imám, ale nemusí, hlavně musí dobře znát pravidla a průběh islámského sňatku a dodržet je, aby byl sňatek platný) na začátku obřadu připomene důležitost a význam rodiny a manželství. Dále si zjistí údaje o snoubencích, svědcích, zástupci nevěsty a seznámí se s nimi. Ptá se nevěsty, zdali do manželství vstupuje dobrovolně, zjišťuje, jak byl stanoven mahr a jestli s tím nevěsta souhlasí. Až zjistí, že nejsou žádné překážky k uzavření sňatku, tak požádá ženicha, aby podal ruku zástupci nevěsty a ptá se se ho, zdali souhlasí se sňatkem, podle Koránu a sunny proroka Mohameda, s uvedeným věnem a před přítomnými svědky. Pokud vysloví souhlas, tak je sňatek uzavřen. “Uzavření sňatku v mešitě se nazývá Nikach a nemusí to vždycky probíhat v mešitě, dnes je možnost uzavřít duchovní sňatek i doma, jestli novomanželé a jejich rodiče pozvou imáma. Proto aby imám uzavřel sňatek, novomanželé však musí mít potvrzení z radnice.”- dodala Anára.

Svatební akt a s ním spojené lidové zvyky (často jsou svým původem zcela mimoislámské) se liší nejen podle země a etnicko-kulturních oblastí v rámci jednotlivých států, ale i podle sociální vrstvy určité společnosti. Příkladem jsou odpovědi informátorek z Kazachstánu, Albiny: „Před svatbou příbuzné ženicha musí dát nevěstě náušnice, to znamená, že sňatek byl domluven a partneři jsou zasnoubení. Tahle tradice se jmenuje syrga salu. Dnes muslimové v Kazachstánu mají 2 svatby. Jedna je pro nevěstu (kyz uzatu), druhá pro ženicha (kelin tuseru).” a Anáry: „V den své svatby se nevěsta loučí se svou rodinou a dostává hodně darů. Pak následuje svatba ženicha. Nevěstu vítali v domě ženicha a na cestě ke dveřím házeli bonbony anebo mince. Pak se dodržuji obřad betašar, když nevěsta si sundává závoj a ukazuje obličej.“ V České republice závisí průběh svatby na postavení rodiny k islámu, jak moc je rodina nábožensky založená, jaké tradice dodržují a z jaké země pochází.

Většinou se před sňatkem odehrávají zásnuby, nejsou ale nutné a dají se kdykoli zrušit. Délka zásnub není určena. Slouží k tomu, aby se snoubenci před uzavřením sňatku blíže poznali, setkávají se a zjišťují své názory na různé věci, jaké mají plány a podobně. Informátor Adam také uvedl: „Během zásnub budoucí novomanželé ještě nemohou spolu žít ani mít nějaké intimnosti.”

Podle islámu svatba být může, ale nemusí. Je žádoucí, aby se o sňatku dozvědělo co nejvíce lidí. Anára, Albina nám to potvrdili a měli skoro stejné odpovědi, které se týkaly tématu oslavy svatby. Obvykle svatba je velkou slavností, která se koná v restauraci nebo v nějakém velkém sále s různými zábavami, soutěžemi, hudbou, tanci a vysokým počtem hostů. Počet hostů se liší, ale je poměrně velký 150-200 hostů z obou stran, což dohromady tvoří 300-400 lidí. Svatba trvá 4-5 hodin. Tady je dobře vidět vliv kazašských tradicí, protože podle Koránu se svatba slaví bez hudby a alkoholu. Na rozdíl od České republiky, kde se svatba odehrává ve velmi malém počtu.

„V ČR se svatba uskutečnit může, ale jen pokud se najde vhodné místo ke konání. Pokud ne, je nejlepší možností uspořádat svatbu v rodné zemi partnera/partnerky.”- uvádí Sabina

Adam říká, že místem konání svatby může být mešita, ale i jiné místo. Velmi často probíhá v domě nevěsty spolu s její rodinou a také zdůrazňuje, že se v ČR často svatba odehraje jen s minimálním počtem lidí, třeba kolem deseti. Také zmiňuje, že sňatek není zapsán na matriční úřad.

Odpovědi ohledně svatebního oblečení se rozdělily na půl, proto je tady dobře vidět v čem je rozdíl. Informátorky z Kazachstánu nám popsaly, jak se obléká nevěsta během své svatby a svatby ženicha. Albina: „Nevěsta obvykle má klasické bílé šaty ozdobené tradičními dekorativními vzory a jako doplněk pokrývku hlavy (saukele).” Anára: „Během svatby nevěsty, žena má klasické šaty, které jsou ozdobené něčím tradičním, třeba tradiční vestou nebo pokrývkou hlavy (saukele). Na svatbě ženicha nevěsta může na sobě mít klasické svatební šaty.” Sabina a Adam měli stejný názor, že tradiční oblečení není v ČR příliš časté. Nevěsta je cudně oblečená, pokud je muslimka, měla by mít muslimské oblečení včetně šátku.

Obrázek 3 – Svatební šaty nevěsty v Kazachstánu

Zdroj: https://cs.volgaprojects.net/otnosheniya/91460-kazahskaya-svadba-obychai-i-tradicii.html

Jak už bylo řečeno, podle práva šaría se muži mají starat o finanční zajištění rodiny a povinnosti žen je péče o domov, rodinu a manžela. Sabina uvádí, že péče o děti se bere jako její zaměstnání, které končí v dospělosti dětí, a proto žena dostává důchod již ve čtyřiceti letech.

V sexuálním životě dává islám přednost muži a omezuje svobodu ženy tam, kde by mohla ohrozit hájemství muže. Právní autority se zásadně shodují v tom, že žena nemá – kromě zcela mimořádných příčin – právo odmítnou styk, přičemž sama k němu svým chováním nemá zavdávat příležitost. Pokud žena odmítne, muž má právo ji na čas zbavit ochrany své rodiny, včetně stravy a přístřeší. Naopak muž má v intimním životě zcela volnou ruku a ze zákona povolenou promiskuitu, ale pouze ve formě polygamie, může mít až čtyři manželky. V Koránu stojí: „… berte si za manželky takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu nebo ty, jimž vládne pravice vaše…“ Korán však nařizuje, aby si muž nebral více než jednu ženu, nemůže-li se ke všem chovat stejně. Někteří to ale chápou jen ve smyslu finanční podpory. V některých zemích musí mít zájemce o druhý sňatek svolení islámského soudu. Všeobecně se však dá říct, že mnohoženství je v moderních islámských společnostech chápáno jako nepřijatelné.

Verš Súry praví: „Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhým, a proto, že muži dávají z majetků svých. A cnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místo na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody. A Bůh věru je vznešený, veliký!“ ²³⁾

Všichni informátoři se shodují v tom, že hlavní roli v manželství má manžel. Zabezpečuje rodinu tak, aby manželka a děti měly základní potřeby k životu. Adam tvrdí, že by muž neměl o všem rozhodovat sám, ale radit se s manželkou. Žena má za úkol starat se o domácnost a o děti. Sabina říká „V muslimských zemích má vždy první a poslední slovo manžel, funguje zde patriarchát. Žena má za úkol starat se o domácnost, uklízí každý den, stará se o děti, musí být dobře vychované, neexistuje, aby mluvily sprostě. Na rozdíl od ČR, kde je výchova mnohem volnější. Dále vaří, musí se o sebe starat a vypadat dobře. Když přijde manžel z práce, děti nesmějí křičet, manželka nesmí vypadat unaveně, ale musí vypadat skvěle.„

Názory se liší u pracování žen. Adam spolu s Albinou a Anárou zastávají názor, že islám nezakazuje ženě pracovat a když chce, může. Peníze, které si poté vydělá patří jí a ona o nich také rozhoduje. Adam: „Její zaměstnání by však nemělo být na úkor rodiny a výchovy dětí.” Odlišný názor má Sabina, která říká „Pokud by žena chtěla pracovat a nebýt jen v domácnosti, je to problém, protože by to poté bylo jako pošpinění rodiny, jako by se o ně manžel neuměl postarat.”

Problémem v islámu je však nevěra, která je brána jako velký hřích. Adam: „když k němu dojde ze strany muže i ženy.”

Sabina: „Pokud si chce žena někam zajít, musí jít pouze s manželem k zadaným kamarádům, nebo s kamarádkami. Neexistuje, aby žena kouřila nebo pila alkohol, a také aby se oblékala odhaleně.”

Jedním typem rodin v islámských zemích je velkorodina, budovaná na klasických předkapitalistických společenských vazbách. Od mladé ženy, která se dostane do rodiny svého muže, se očekává, že zajistí kontinuitu rodu po mužské linii. Pokud žena porodí alespoň jednoho syna, tak má téměř vždy zajištěnou úctu a klid do budoucích let. Dcery nejsou zdaleka tak ceněny, protože nemohou zajistit pracovní sílu a finanční potenciál. V předislámské Arábii bylo zvykem zabíjet prvorozené dívky. V některých oblastech je to i v dnešních letech ne výjimečný projev kriminality. Ve městech se však vazby na velkorodinu postupně trhají a vytvářejí se předpoklady pro individuální rodiny, kde se žebříčky hodnot podstatně mění. ²⁴⁾

Po svatbě se novomanželé stěhují do manželova domu. Manželství by mělo po materiální stránce obsahovat zásadu rovnosti. Dívka (spíše její rodina) očekává, že bude mít v rodině svého muže stejné existenční zázemí jako v otcovském domě. Málokdy se stává, aby muž žil u rodiny ženy. I po svatbě je matka manžela ženou, kterou by měl její syn upřímně obdivovat a zahrnovat ji rozhodně větší pozorností než svou manželku. Manželova matka má vždy právo zasahovat do citového vztahu syna a snachy, vstupovat do jejich soukromí. Tento stav je často kamenem úrazu při adaptaci evropských dívek, které se provdávají do arabských a jiných islámských zemí. Muž se často upřímně snaží svou ženu-cizinku zahrnovat láskou a dary, ale není prostě schopen postavit se na odpor své matce, která má právo hovořit do života mladého páru. V souladu s mravním kodexem matka vyžaduje od syna povinnou pozornost a od snachy pokoru. O jejich děti se poté mohou starat i matka, sestry manžela a manželky jeho bratrů. ²⁵⁾

Změny plynoucí z manželství mohou být pro oba novomanžely náročné, především pro nevěstu. Dosvědčuje tomu výklad Sabiny, která tvrdí že: „Nevěsta bydlí s rodinou ženicha, musí se přizpůsobit své tchýni a je to pro ni celkově hodně náročné období”. O tomto se také zmiňuje Anára: „Občas změny jsou náročné, ale především pro nevěstu, protože se stěhuje k ženichovi a vstupuje do nové rodiny, kde se musí přizpůsobit novým pravidlům a činnostem.”

Také dochází ke změně zodpovědnosti, kterou do této doby nemusely nést. K tomuto názor dodal Adam: „Přibývá tu zodpovědnost za druhého, za udržení vzájemného vztahu, zodpovědnost za výchovu dětí a podobně. Pokud je manželství harmonické a manželé žijí v souladu, tak manželství přináší radost a naplnění. Vzájemně se podporují v dobrém a jsou si oporou.” Albina a Anára také zmiňují, že největší změnou novomanželů je to, že se stávají zodpovědní nejen za sebe, ale i za partnera a budoucí děti.

Rozvod je v islámu nežádoucí, Korán stanovuje, že je to v očích Boha nedobrý čin a zatěžuje svědomí člověka. Íránský šíitský výklad zdůrazňuje nutnost vyčerpat všechny dostupné možnosti a snažit se rozvodu zabránit. Sám prorok Mohamed řekl: „Mezi věcmi, které nenávidím se mi nejvíce oškliví rozvod.“ V Koránu v súře ženy se píše: „A obáváte-li se rozvratu mezi oběma, povolejte rozhodčího z jeho rodiny a rozhodčího z její rodiny. A přejí-li si oba manželé usmíření, Bůh mezi nimi zařídí shodu, neboť Bůh je vševědoucí a dobře zpraven.“ ²⁶⁾

Každý z informátorů také říká, že rozvod je poslední možnost. Sabina uvádí, že rozvod znamená ostudu před společností: „Když se pár rozvede, tak je to většinou něco hrozného, je to ostuda a nechtějí, aby o tom někdo věděl.”

Adam: „Rozvodu by měly předcházet pokusy o usmíření. Každý z manželů si může za svou stranu povolat někoho, kdo je známý svou moudrostí a má autoritu. Takoví lidé se snaží rozpory mezi manželi urovnat.”

Právo na rozvod se u mužů a žen liší. Muž může požádat o rozvod bez udání důvodu a rozvod z jeho strany je velmi jednoduchý, stačí když třikrát ženě řekne: „Zapuzuji tě!“ ^{27) 28)}

Albina: „Rozvod probíhá obvykle na radnici, ale duchovní sňatek, co byl uzavřen „před Bohem“ v mešitě může zrušit manžel, jestli řekne třikrát „talak“ což znamená rozvod. Když to řekne poprvé a podruhé, ale rozhodne se usmířit, tak může políbit manželku nebo obejmou ji a tím dá vědět, že všechno je v pořádku.”

Žena má právo na rozvod z důvodu např. zlého zacházení muže se ženou a s jejími dětmi, špatného zacházení se strany členů mužovy rodiny, jestliže tomu muž nechce nebo nemůže zabránit, impotence anebo delší bezdůvodná nepřítomnost manžela, to je několik let. Žena musí žádat o rozvod soudce, nemá zapuzovací právo.

Jako má sňatek v nemuslimské zemi dvě části, tak je má i rozvod. Manželé musí projít jak úředním, tak i náboženským rozvodem. Muž může zároveň požádat o rozvod úřední i náboženský, na rozdíl od ženy, která musí mít prvně potvrzený rozvod úřední a až poté může požádat o náboženský. ²⁹⁾

Rozvod by měl probíhat důstojně, manželé by měli být k sobě laskaví a zapuzovací formule by měla být spíše závěrečným symbolickým ukončením vztahu a na podmínkách ukončení by se měli manželé domluvit za přítomnosti soudce. ³⁰⁾

Rozvod ale není rychlá věc. Korán v súře rozvodu stanovuje čekací lhůtu, která trvá po dobu tří menstruačních cyklů, aby se ujistili, že žena není těhotná. V Koránu stojí: „Proroku! Rozvádíte-li se se svými ženami, tedy se s nimi rozveďte v ustanovené lhůtě a počítejte přesně dny čekací lhůty a bojte se Boha, Pána svého! Nevyhánějte je z jejich domů a nechť z nich neodcházejí, leda kdyby se dopustily hanebnosti zjevné.“ ³¹⁾

Muž má ženě po rozvodu vrátit majetek, se kterým vstoupila do vztahu a vyplatit jí druhou polovinu mahru, jehož výše je stanovena ve svatební smlouvě. Pokud však požádá o rozvod žena, ztrácí nárok na druhou část výkupného, ale i tak jí muž po rozvodu vyplácí nějaké peníze zvláště má-li do péče svěřeny děti. ³²⁾

Adam: „Pokud se chce rozvést žena a muž jí neklade překážky, tak rozvodu rovněž nic nebrání. V tomto případě mu žena musí vrátit věno, které jí dal při svatbě. Pokud dojde k rozvodu ze strany muže, musí naopak muž dát ženě další majetek (mahr), aby ji zabezpečil.”

Svěřování dědí do péče záleží na pravidlech dané země, ve většině zemí ale platí, že do 7 let musí být děti s matkou a od 7 let má muž právo si je vzít do péče. ³³⁾

Sabina: „Děti po rozvodu dostane ten, kdo je dokáže finančně zabezpečit, což je většinou muž, žena dostane děti, když má nějaké zázemí, podporu rodiny, musí být schopná děti uživit.”

Rozvod pomocí verbálního zapuzení, není dnes už oficiální způsob rozvodu, ale stále se děje.

V islámských zemích je také po rozvodu častým jevem zanedbávání vyživovací povinnosti nebo neochota manžela vyplatit ženě druhou část mahru a zákon je v tomto ohledu vůči mužům dost shovívavý. ³⁴⁾

K získaným informacím je nutné podotknout, že tradiční islámské přístupy by měly být všude stejné, pouze záleží na tom, jak k nim daná země přistupuje a jak se vyvíjí společnosti, dále na překladu Koránu, a i různé školy si tyto věci vykládají jinak.

Tato seminární se zabývala uzavíráním manželského sňatku v islámu v ČR a v Kazachstánu. Snahou bylo zachytit průběh sňatku a pravidla, která se k němu vážou. Seminární práce je rozdělena do několika kapitol, z nich nejhlavnější je praktická část, ve které se odpovídalo na výzkumné otázky.

Rodina pokládá svatbu za jednu z nejdůležitějších etap muslimského života. Manželství je jediný oprávněný způsob, jak mohou založit rodinu, ale samo o sobě není přikázáno, ale doporučováno. Ve společnosti je poté na muslima v manželství nahlíženo lepším způsobem. Rodiče vynakládají veliké úsilí, aby byly dodrženy všechny muslimské tradice a hodnoty. Již od narození dítěte je svatba středem jejich pozornosti. Celkově je život muslima hodně ovlivňován rodinou a postavením jaké rodina má vůči tradicím islámu. Tradiční zvyky, už se někde nedodržují tak přísně, je to díky vývoji společnosti a migracím muslimů např. do Evropy, kde kvůli vlivu okolní společnosti polevují od svých nároků.

Jak v Kazachstánu, tak i v České republice není islám státním náboženstvím a musí zde proběhnout prvně sňatek na úřadu a poté se může pár oddat podle islámu. Tím se liší od muslimských zemí, kde je muslimský sňatek brán za platný na obou úrovních. Tedy základ uzavření manželství je v Kazachstánu a v ČR stejný. V Kazachstánu, kde je islám nejpočetnějším náboženství, se ale muslimské svatby dějí mnohem častěji, jsou také více slaveny a ve větším počtu. Na rozdíl od České republiky, kde je muslimů jen velmi málo, a tudíž se zde tyto sňatky konají jen zřídka a v malém počtu.

V tradiční muslimské společnosti partnera vybírali rodiče. Dnes už si lidé vybírají partnera sami, ale musí jim ho rodina schválit. Rodina posuzuje partnera na základě výchovy, materiální stránky a náboženství. U mužů je mimonáboženský sňatek povolen pouze s židy a křesťany a žena se může vdát pouze v rámci svého náboženství. Rodiče krom toho, že schvalují partnera, také financují svatbu. Otec nevěsty může být jejím zástupcem při sňatku.

Ohledně svatebních šatů, ženy v Kazachstánu je mají zdobené tradičními vzory a nosí pokrývku hlavy. V České republice však není toto tradiční oblečení příliš časté.

Co se týče rolí v manželství, tak tradičně má muž zajistit finanční stránku a žena se má postarat o domácnost a děti, ale v dnešní době žena už může i pracovat, avšak ne na úkor péče o rodinu. Záleží na zavedení pravidel v rodině. Často je na pracující ženu pohlíženo tak, že se její manžel o ni a rodinu nedokáže postarat. Změny, které přichází po svatbě jsou velmi náročné především pro ženu. Pravděpodobně největší změnou v životě novomanželů je přebrání zodpovědnosti za sebe navzájem a za budoucí děti. Toto nezáleží příliš na geografických podmínkách nýbrž na osobním přístupu.

Ukončení manželství, je pro všechny muslimy poněkud tabu. Na rozvedený pár je ve společnosti nahlíženo velmi negativně a vždy je to bráno jako poslední možnost, co dělat, když vztah nefunguje. Rozvod může být iniciován z obou stran, ale ze strany muže je poněkud jednodušší, na rozdíl od ženy nemusí udávat důvod, ale musí ženě vyplatit druhou polovinu mahru aby jí zabezpečil. Když podá žádost o rozvod žena, tak ztrácí nárok na druhou polovinu mahru.

Hlavním poznatkem v této práci je, že muslimský sňatek by měl být všude stejný, ale na různých místech si k němu lidé přidávají různé lidové zvyky.

ʿABD AL-ʿĀTĪ, Ḥammūda. Zaostřeno na islám. Nové, přeprac. a opr. vyd. Přeložil Bob HÝSEK. V Praze: Ústředí muslimských obcí, 2010. ISBN 978-80-904373-6-4. [cit. 2021-04-08].

Adriana. Jak probíhá muslimská svatba? Tradice, zvyky a zajímavosti. Svatební. Vše pro vaši svatbu. [online]. 2021, 1 s. [cit. 2021-04-21].

Dostupné z: https://svatbeni.cz/jak-probiha-muslimska-svatba/

CSPI International. Právo šaría pro nemuslimy: Centrum pro studium politického islámu [online]. Třetí rozšířené vydání. Brno: Tribun EU, 2015. ISBN 978-80-88089-18-6.

Dostupné z: https://cspi-web-media.ams3.cdn.digitaloceanspaces.com/documents/ShariaLaw_CZ_preview.pdf

DVOŘÁKOVÁ, Markéta. Rodina v islámské tradici [online]. Česká republika, 2008 [cit. 2021-04-21]. ISSN 1214-8725. 5 s.

Dostupné z: http://www.pedf.cuni.cz/paideia. Akademická práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta.

GALIMOVA, Aliya. Семейные обряды сельскихказахов Северного Казахстана в современныйпериод. (Rodinné obřady venkovních Kazachů Severního Kazachstánu v dnešní době.) [online]. Kazachstán, Astana: Eurasijská národní univerzita pojmenovaná podle L. N. Gumilyova, 2003. ISBN 9965-662-46-0. 91 s. [cit. 2021-04-16]. Dostupné z: https://www.twirpx.com/file/2978965/

HÝSEK, Robert. Lidská práva v islámu. Islámská nadace v Praze, Blatská 1491, Praha 9: NÚR-Fethi Ben Hassine Mnasria, 2006, 47 s. [cit. 2021-04-01] ISBN 80-903196-2-9.

Islam, Md. Zahidul. (2014). Interfaith Marriage in Islam and Present Situation. Global Journal of Politics and Law Research. 2. 36-47. [cit. 2021-04-03].

Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/286873467_Interfaith_Marriage_in_Islam_and_Present_Situation

Islámská právní kultura a její charakteristika. Právní prostor [online]. 2015. [cit. 2021-5-7].

Dostupné z: https://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/islamska-pravni-kultura-a-jeji-charakteristika

KŘIKAVOVÁ, Adéla, Miloš MENDEL a Zdeněk MÜLLER. Islám: ideál a skutečnost. Praha: Panorama, 1990. Pyramida (Panorama). ISBN 80-7038-012-8. [cit. 2021-04-09].

KŘIKAVOVÁ, Adéla. Islám: ideál a skutečnost. 2., rozš. a aktualiz. vyd., (V nakl. Baset 1.). Praha: Baset, 2002. ISBN 80-86223-71-x. [cit. 2021-04-09].

Marriage in Islam, Is Marriage Desirable? Marriage in Islam [online]. 5. vyd. Alexandria, VA, U.S.A.: Al-Saadawi Publications, 1993.

Dostupné z: http://muslimcanada.org/rauf.pdf

Muslim Population by Country 2021 Greenland. World Population Review [online].

Dostupné z: https://worldpopulationreview.com/country-rankings/muslim-population-by-country

Muslimská obec v Praze: Kontaky [online]. [cit. 2021-5-5].

Dostupné z: http://www.praha-muslim.cz/contactUs.htm;jsessionid=5961E3D7D914A8C71AD0062AC3926E05

Náboženství světa: Islám. In: Česká televize [online]. Česká republika: Česká televize, 2005. [cit. 2021-04-06].

Dostupné z: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10077100525-nabozenstvi-sveta/205562230380003-islam/

Postavení ženy v islámu. Zaostřeno na islám [online]. 2010. Praha: Ústředí muslimských obcí, 2010, s. 203. [cit. 2021-04-15] ISBN 978-80-904373-6-4.

Dostupné z: http://www.islamweb.cz/elknihovna/zni/zena.htm

Praktické rady při rozvodu muslimů v podmínkách České republiky. E-ISLAM [online]. [cit. 2021-5-7].

Dostupné z: https://www.e-islam.cz/prakticke-rady-pri-rozvodu-muslimu-v-podminkach-ceske-republiky/

MAJEROVÁ, Věra a Emerich MAJER. Kvalitativní výzkum v sociologii venkova a zemědělství. 2006. [cit. 2021-04-06].

SPENCER, Robert. Islám bez závoje: zneklidňující otázky o světově nejrychleji rostoucím náboženství. Praha: TRITON, 2006. ISBN 80-7254-761-5. [cit. 2021-04-09].

WARNER, Bill. Právo šaría pro nemuslimy. Třetí rozšířené vydání. Brno: CSPI International, 2015. ISBN isbn978-80-88089-18-6.

Zagata Lukáš, předmět Základy kvalitativního výzkumu, přednáška 10. [cit. 2021-04-06].

Obrázek 1 – Muslimská populace

Muslim Population by Country 2021. World Population Review [online]. USA: World Population Review, 2021. [cit. 2021-04-20]. Dostupné z: https://worldpopulationreview.com/country-rankings/muslim-population-by-country

Obrázek 2 – Podpis manželské smlouvy

Muslim marriages often include a mahr agreement. The Arab American News [online]. 2019. Dostupné z: https://www.arabamericannews.com/2019/05/17/new-ruling-in-mahr-case-has-ramifications-for-religious-marriage-ceremonies/

Obrázek 3 – Svatební šaty nevěsty v Kazachstánu

VolgaProjects.net. Oblečení nevěsty během svatby. [online]. 2021. [cit. 2021-04-22] Dostupné z: https://cs.volgaprojects.net/otnosheniya/91460-kazahskaya-svadba-obychai-i-tradicii.html 

Počet shlédnutí: 259