Rodinný život buddhistů v ČR, Číně a Japonsku

Nikol Drozdová, Haru Roháčková, Naděžda Navrátilová

Seminární práce se zaměřuje na porovnání rodinného života buddhistů v třech geograficky, kulturně a historicky odlišných zemích - České republice, Číně a Japonsku. Blíže analyzuje rozdíly a podobnosti ve stravovacích návycích, uzavření sňatků a manželství, postavení muže a ženy v rodině, výchově a vzdělávání dětí a slavení buddhistických svátků v těchto zemích.

Cílem naší seminární práce je zjistit a zpracovat co nejvíce informací od našich respondentů k vybranému tématu. Nahlédnout do každodenního života buddhistů a objevit rozdíly v prožívání a nahlížení různých kultur a skupin buddhistů na toto náboženství.

Výzkumná otázka

• Jaký je rozdíl mezi rodinným životem buddhistů v ČR, Číně a Japonsku?

Podotázky

• Jak se liší stravovací návyky buddhistů v ČR, Číně a Japonsku?
• Jak probíhá uzavření sňatku a manželství buddhistů a jaké je postavení muže a ženy v buddhistické rodině v ČR, Číně a Japonsku?
• Jak probíhá výchova a vzdělávání dětí buddhistů v ČR, Číně a Japonsku?
• Jak se liší slavení buddhistických svátků v ČR, Číně a Japonsku?

Buddhismus v praxi a obecně život buddhistů nám může přiblížit kniha Základy buddhismu, kterou sepsal Nyanasatta Thera, s původním jménem Martin Novosad, český buddhistický mnich. Popisuje v ní Buddhův život a vysvětluje hlavní myšlenky a zásady jeho učení. Část knihy je také věnována praktické aplikaci a provádění buddhismu, které je podle něj možné i z pozice laika.¹⁾

Knihy Buddhismus I.-IV. z anglického originálu přeložil PhDr. Antonín Konečný. Jedná se o sborník článků jejichž autory jsou významní představitelé theravádového buddhismu. Pro naši práci je podstatný především článek Podstata buddhismu a buddhistických tradic od Thubtena Chodrona, ve kterém stručně popisuje některé buddhistické tradice. Jejich rozmanitost vysvětluje lišícími se přístupy samotných buddhistů, ať už ovlivněnými subjektivním názorem nebo vnějšími faktory. Dále také článek od Dr. K. Sri Dhammananda, Postavení ženy v buddhismu, a článek Ničirenův buddhismus, ve kterém nám jeho autor, Jiří Černega, přibližuje tento buddhistický směr založený na učení mnicha Ničirena.²⁾

Buddhistická kuchyně je čistě vegetariánská a každá surovina má své výhody a nevýhody pro duchovní růst. Buddhisté velmi studují kvalitu jídla a jeho přínos v životě. To vše popisuje Bettina Vitell ve své knize A Taste of Heaven and Earth. Vitell je bývalou kuchařkou a také studentkou učení zen buddhismu. Ve své knize představuje 150 vegetariánských receptů a vysvětluje důležitost a význam každé suroviny. ³⁾

Stravováním se také zabývali autoři Eleanore Michaele a Klause Herkommer v knize Buddha vaří: Výživa podle typologie tibetské medicíny. Ve své publikaci představují buddhistické jídlo jako propojení tibetského lékařství a vegetariánského jídla.⁴⁾

Tématem japonských svateb se v souboru devíti esejí s názvem Death and the Afterlife in Japanese Buddhism zabýval Mariko Walter, který v článku The structure of Japanese Buddhist funerals tvrdí, že i přes to, že při oslavách narození dětí nebo při pohřbech se stále zachovávají buddhistické rituály (okolo 95 % pohřebních obřadů je buddhistických), stále více mladých lidí má svatby v křesťanské kapli, i když nejsou křesťané. Z toho vyplývá, že buddhistické svatby podle Waltera nejsou vázány buddhistickým náboženstvím a buddhisti si mohou uspořádat svatbu dle jejich volby. ⁵⁾

O buddhistické svatbě také pojednává odborný článek v časopise Religions. V článku Malaysian Chinese Buddhists in Contemporary Malaysia jsou představeny různé obřady, jedním z nich je také ten svatební. Dotazovaný zde autorovi Lee Ooi Tan vysvětluje, že tuto svatbu vybral po domluvě s manželkou, protože mají v plánu vést dále buddhistický život. Svatba se odehrávala v chrámu a součástí mohly být různé rituály, různá jídla a také si mohli zvolit dobu trvání. Tento článek tedy podtrhuje, jak díky flexibilitě při organizaci svatby dotazovaného existuje možnost volby svatebního rituálu.⁶⁾

Na dilema mezi celibátem a manželstvím poukazuje článek autorky Beatrix Mecsi s názvem Celibacy or Marriage? Dilemmas for Buddhist Monks in Korea: Manhae Han Yongun 萬海 韓龍雲 (1879–1944) and His Ideas for Promoting Clerical Marriage. Z článku vyplývá, že se manželství pro mnichy začalo prosazovat až díky změně pravidel dědičnosti japonského koloniálního systému.⁷⁾

Manželstvím v náboženském životě se zabývá Udity Das ve svém článku Women, Marriage, and Merit-Making in Early Buddhism v odborném časopisu Journal of Dharma Studies. Autorka vysvětluje možné problémy v buddhistickém manželství, kterými může být těhotenství, obvinění z cizoložství nebo sňatek do nebuddhistické rodiny a tím poukazuje na komplikace v partnerských a sexuálních záležitostech buddhistických žen.⁸⁾

Jitka Cirklová provedla pro svůj článek Buddhism as a value source in the course of new identity and lifestyle formation in the Czech Republic v časopisu Contemporary Buddhism několik rozhovorů, ve kterých například zjišťuje, jaký mají čeští buddhisté vztah ke vzdělávání a vedení dětí k buddhistickému duchovnímu životu nebo jak řeší Vánoce, které jsou pro buddhisty symbolem konzumerismu. Z jejího článku vychází, že buddhisté v České republice nechávají dětem prostor, aby si samy nalezly svou cestu a nenutí je docházet do žádných duchovních buddhistických škol. Stejně tak jim neodpírají Vánoce a slaví je jako ostatní, snaží se však dětem vysvětlit pravé poslání Vánoc, seznámit je s křesťanstvím a ukázat jim všechny hodnoty, se kterými se v křesťanství ztotožňují.⁹⁾

Buddhistickým svátkům se věnoval Williams-Oerberg E. v článku, který nese název When buddhism meets bollywood: The naropa 2016 festival in Ladakh, India. V tomto článku Williams-Oerberg představuje na příkladu himalájského buddhistického festivalu oblibu buddhistů k oslavám a propojování umění s uctíváním buddhistických světců. V září 2016 se v Ladaku sešly stovky tisíc oddaných, aby oslavily tisícileté výročí Náropy (1016–1100 n. l.), indického buddhistického učence a světce, který je široce uctíván v Himalájích. Tento himálajský buddhistický festival, označený jako „Naropa 2016“, se soustředil na rituál naro gyen druk (tib. na ro rgyan), „šest kostěných ozdob Naropy“. To, co bylo vyhlášeno jako posvátný buddhistický rituál odhalování těchto ozdob, zahrnovalo také večerní vystoupení renomovaných bollywoodských umělců s dunivým zvukem a působivou světelnou show, kterou si až do pozdních nočních hodin užívaly velké zástupy mnichů a laiků. ¹⁰⁾

Pro tuto práci byly použity dvě výzkumné metody, tou první je rozhovor, metoda používaná při kvalitativním výzkumu. Výhodou této výzkumné metody je velké množství informací získané od menšího množství respondentů, kteří jsou pečlivě vybraní. Nevýhodou je časová náročnost, a to jak při vybírání správných respondentů, přípravě na setkání, tak hlavně při následné schůzce.

V rámci práce jsme se spojily se třemi respondenty, kteří nám pomocí polostandardizovaného rozhovoru přiblížili životy buddhistů v námi vybraných zemích, tedy České republice, Číně a Japonsku. Polostandardizovaný rozhovor je metoda, při které je připravena základní struktura otázek a podotázek, které se týkají vybraného tématu, rozhovor je následně veden velmi volně, respondent může vyprávět a tím se dostávat k dalším novým tématům a rozšířit tak naše povědomí o této problematice bez toho, aniž by se striktně držel položených otázek. Se dvěma respondenty jsme se setkali osobně, s jedním respondentem proběhl videohovor.

Respondenty jsme oslovily na základě získaných informací z internetových stránek buddhistických skupin či na doporučení přátel a rodinných příslušníků. Prvním respondentem se kterým jsme se setkaly 8.3.2023 byl čtyřicetiletý buddhistický mnich Madu žijící v chrámu na Krišnově dvoře. Krišnův dvůr je farma založena v rámci Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny. V chrámu se věnuje védskému učení již přes 15 let a jeho hlavní služba je kazatelský program a distribuce literatury.
Druhým respondentem byla Stanislava L. Janíčková, 43 letá buddhistická mniška a učitelka angličtiny a češtiny pro cizince z Uherského Brodu. Je součástí spolku Buddhovo sezení, které založili žáci Sandó Kaisena. Je z katolické rodiny, ale buddhismus ji později začal dávat větší smysl a momentálně se mu věnuje již 15 let.
Naším třetím a posledním respondentem byl Robin Shoen Heřman, mnich, japanolog a programový ředitel Česko-japonské společnosti. V 15 letech se rozhodl nastoupit do kláštera a postupem času se studií různých spisů dostal od klasického indického buddhismu až k japonskému buddhismu, což byl také první impuls pro odjezd do Japonska.

Jako druhá výzkumná metoda byl použit dotazník, který se využívá spíše v kvantitativním výzkumu. Výhodou je menší časová náročnost, nevýhodou potom bývá málo informací od velkého množství respondentů. Dotazník byl vytvořen k objasnění života buddhistů v Číně a respondenty jsme oslovily s pomocí bývalé studentky České zemědělské univerzity, která v Číně nějaký čas studovala. Většina z oslovených nebyla buddhistického vyznání, ale mezi čínskými buddhisty žije celý život a tak nám i přes to přispěli k vypracování této práce.

Jména nebyla uvedena v rámci anonymizace.

Porovnání stravovacích návyků buddhistů v ČR, Číně a Japonsku

„Nebrat život cizím bytostem; nebrat majetek druhého, který nám nebyl darován; neoddávat se sexuální nezávaznosti; nelhat a nepomlouvat; vyhýbat se opojným nápojům, které jsou příčinou nedbalosti“ těchto tzv. pět buddhistických sil představuje základní mravní zásady, kterými by se buddhisté měli řídit. Jejich přesné a přísné dodržování je ale spíše výjimkou. Buddhismus je ve své podstatě velmi tolerantní a jeho směry se v přístupu k pravidlům a interpretaci učení často liší.¹¹⁾

Hned první z nich přikazuje neubližovat jiným bytostem. Toto pravidlo se nevztahuje pouze k lidem, ale například i ke zvířatům, která jsou porážena pro potravu. Existují buddhisté zastávající názor, že konzumace masa je přímým a jediným důvodem k porážkám zvěře a považují ji tak za špatnou. Jiní však zohledňují další okolní faktory pro které jezení masa tolerují. Například považují za nevhodné, aby mnich maso odmítl, je-li mu darováno. Je oprávněn maso sníst, pokud neviděl ani neslyšel samotné porážení zvířete a nemá důvod předpokládat, že bylo zvíře poraženo účelně kvůli němu. Podobně je konzumace masa připouštěna v Tibetu, kde je vzhledem k náročným přírodním podmínkám pro život a správné fungování těla téměř nezbytná. Pátá sila zakazuje požívání alkoholu a jiných opojných látek.¹²⁾

V rámci České republiky jsme získaly dva rozdílné pohledy na pravidla týkající se stravovacích návyků.
V chrámu, kde žije již 15 let náš první respondent Madu, jsou tyto pravidla dodržovány velmi přísně. Nejí zde maso, vejce, ryby, houby, dále například nepoužívají cibuli či česnek. Některých potravin se zdržují z etického hlediska, jiným se vyhýbají z důvodu jeho kvality a vlivu na mysl a vědomí.
„Když máte člověka, který jí celý život výhradně vepřový, pak máte člověka, který se výhradně celý život živí salátem, tak jejich život, vědomí a vnímání bude úplně jiný, už jenom proto co jedí.“ (Madu)
Vybírají si do pokrmů zejména potraviny, které napomáhají udělat pokrok v jejich duchovní cestě. Stejně tak stolování je zde velmi podobné klasické védské kultuře, stolují na zemi, bez židlí a stolů, v pravidelných řadách a nepoužívají příbor. Dle jeho slov je to velmi praktický způsob, hlavně vzhledem k pozdějšímu úklidu. Stejně takto přísně dodržují i zákaz alkoholu a jiné intoxikace.

Paní Janíčková nám k tomu přidala úplně opačný pohled. Skupina, které je členem, nežije v chrámu, pouze dochází do svého komunitního centra. Jejich stravování je tedy na každém z nich. Liší se to, pokud jsou v jejich komunitním centru. Stanislava zde byla nějakou dobu kuchařkou a tak ví velmi dobře, jaká jsou pravidla připravovaných jídel.
„Kuchař je vlastně jako lékař toho společenství, protože jídlo, které předkládá musí být zároveň výživné a neodvádět od práce.“ (Stanislava L. Janíčková)
Jídlo vaří na setkáních, kde se hlavně fyzicky pracuje, proto nesmí strávníky zatěžovat, musí se předejít problémům jako je nadýmání, zkrátka nesmí být těžké na trávení. Také by měly uvařené pokrmy inspirovat a doplňovat atmosféru celého setkání. Co se týká používaných potravin, jídlo by mělo být hlavně vyvážené, proto ze svého jídelníčku nic výhradně nevylučují. Jídla jsou sice většinou vegetariánská, ale pokud dochází síly, trochu masa do pokrmů přidají.
„Když třeba máme 4 denní ústraní, které máme v Česku tak jednou za měsíc nebo dva, tak tam to bývá skoro vegetariánské. Většina lidí s tím nemá problém. Ale když pracujeme na novém centru, tam je hodně fyzické práce venku, v lese, řežou se pokácené stromy, prostě jsou tam těžší práce. Někteří muži jsou pak unavení a potřebují maso, tak nějaké máme. Ale většina lidí to zvládá vegetariánsky.“ (Stanislava L. Janíčková)

Robin Shoen Heřman, který nám poskytl informace o životě buddhistů v Japonsku, se zmínil, že i velmi přísná pravidla, která buddhismus má, se v Japonsku jen ztěžka dodržují. V buddhistické tradici se říkalo: „Není ctnostné dary dávat, je ctnostné dary přijímat.“ A pokud je chrámu darován šedesátikilový srnec, mniši ho musí s úctou přijmout a samozřejmě i sníst. Většinou se přišlo na nápad, jak pohostit vesničany za pomoc na poli, ale nebylo tomu tak vždy. Také se v zimě chodilo po žebrotě a ve velkém mrazu se často lidem zželelo a nějaké dobré jídlo mnichům darovali. Během týdnu žebrání se na noc stavovali ve spřízněných chrámech, kde to probíhalo vždy podobně.
„Jak už se před námi objevovala silueta toho chrámu, už se nám pomalu začínaly zvedat žaludky, protože jsme čekali, co bude, a obávali jsme se, že zase nastane to samé. Zase tam přijdeme a budeme mít ty půlkilový steaky a k tomu láhev saké. A my jsme se všichni usmívali, s nadšením jsme se cpali, a pak jsme se nenápadně střídali na dvorku, kde jsme našli nějaký kanál, do kterého se dá zvracet. A už jsme se jen modlili, abychom byli zase zpátky na hoře a měli jsme tu naši suchou rýži.“ (Robin Shoen Heřman)
S alkoholem tomu není jinak. V buddhistickém kánonu je psáno o umných prostředcích, v sanskrtu se jim říká „upája“, v japonštině „hóben“. Znamená to prostředek, který může být použit, pokud poslouží k dobrému cíli. A dle jeho slov může být umným prostředkem právě například alkohol, který je podle buddhistické tradice zakázán. Může se použít například pokud chtějí farníkům rozvázat jazyk a podobně.

Mezi odpověďmi respondentů z Číny se také vyskytly oba názory. Někteří z nich odmítají zabíjet živá stvoření, zcela se proto vyhýbají konzumaci masa i alkoholu. Jiní, ačkoli od mala rodinou vedeni k víře v Buddhu, těmito pravidly nijak ovlivněni nejsou. Stravování podle nich může být přizpůsobeno podle vlastního úsudku a stupně víry - člověk si má sám určit do jaké míry a jak moc striktně bude příkazy o stravování dodržovat.

Uzavření sňatku, manželství buddhistů a postavení muže a ženy v buddhistické rodině v ČR, Číně a Japonsku

Buddhismus je stále do jisté míry považován jako „náboženství volby“, člověk se k této víře připojuje dobrovolně a je také jeho rozhodnutí, jestli povede rodinný život nebo se vydá na cestu svobodného mnicha. Buddhismus také nepožaduje od laiků, aby se prezentovali a identifikovali jako buddhisté nebo se ve svém životě spoléhali pouze na buddhistickou víru.¹³⁾

V buddhismu se na rozdíl od jiných náboženství s diskriminací vůči ženám nesetkáváme. Buddha poskytoval od počátku svého učení prostor pro duchovní rozvoj ženám stejně tak jako mužům, a vůči ženám i mužům byl bez předsudků. Poukazoval však na určité charakterové i sociální rozdíly mezi nimi.¹⁴⁾

Důležitý rozdíl u našich dvou českých respondentů je uznávání celibátu, i přes to, že jsou oba mniši. Madu ctí celibát, tudíž rodinu nemá a je rozhodnutý takto strávit zbytek života a zasvětit ho pouze duchovnímu rozvoji. Poskytl nám alespoň informace z okolí chrámu, kde žijí buddhistické rodiny. Na Krišnově dvoře ctí tradiční védské svatby. Není to již v takovém měřítku jako tomu bylo dříve, kdy trvala svatba 7 dní, dnes mají svatby pouze dvoudenní. Součástí svatby je mnoho rituálů, jedním z nich je třeba svázání budoucích novomanželů k sobě, pokud se během dvou dní rozváží, značí to, že jejich vztah není tak pevný. Dále jsou součástí festivaly, mantry vysvětlovány kněžími nebo rituální oheň. Na tradiční védskou svatbu šetří několik generací, měl by to být totiž zážitek na celý život.

Jaroslava L. Janíčková žije mimo jejich komunitní centrum obyčejný život. Pracuje, aby si vydělala na své živobytí se svým manželem. Celibát pro ní tedy neplatí. Ani na způsob svatby a život s jejím manželem nemá buddhistické vyznání žádný vliv.
„Nemusím si připomínat, že protože jsem buddhistka, tak musíme mít svatbu určitým způsobem.“ (Stanislava L. Janíčková)

Postavení muže a ženy vnímají oba stejně. Žena s mužem jsou si rovni a buddhismus žádným způsobem neupřednostňuje ani neshazuje ani jedno pohlaví. V chrámu, kde žije Madu dokonce dávají mužům 20 letou přípravu, kdy se učí různým praktickým věcem, aby se o sebe zvládli postarat a usnadnili tím co nejvíce ženám práci. Zároveň si poté vychází oba vstříc a manželství je vybalancované a funguje na vzájemném doplňování.
„Každopádně za těch 20 let, podle té původní kultury, se on naučí úplně všechno, jak v těch praktických, tak v těch duchovních otázkách, což bude pak potřebovat ve svém dalším rodinném životě. A pokud se neožení, tak vlastně to stejné, co se naučil, používá v tom chrámu.“ (Madu)

V Japonsku se začínají v posledních letech konat svatební obřady v buddhistických chrámech a buddhističtí mniši oddávají, což je podle slov pana Heřmana absurdní a zcela proti buddhismu.
„Vždycky když po mně tady v Čechách někdo chce, abych ho oddal, tak mu říkám: Na svatby papíry nemám, můžu tě pohřbít, jestli chceš.“ (Robin Shoen Heřman)
V Japonsku byl sňatek vnímán hlavně jako „obchodní smlouva“, šlo hlavně o rozdělení majetku. Novodobější romantické japonské svatby vznikly až pod vlivem západu. Tehdy začaly v Japonsku vznikat svatební resorty a vnikla svatební turistika. Dříve to byla ale spíše technická záležitost.
V manželství jsou poté v některých klasických rodinách rozdělené role stejně jako v jiných církvích po světě. Muž má liturgické povinnosti a žena povinnosti organizační. A i přesto, že to na první pohled nevypadá, Japonsko je spíše matriarchální společností.
„Dá se říct, že přesto, že muži se vystrkovali na odiv, tak ženy byly ty, které jaksi rozhodovaly a tahaly za nitky.“ (Robin Shoen Heřman)
Tím se to značně liší od výpovědí respondentů z České republiky, kde jsou role rozdělené vyváženě a žena i muž zvládnou v domácnosti zastat stejnou práci.

V Číně mohou novomanželé Buddhovi projevit úctu tím, že mu u oltáře nebo u jeho sochy přinesou oběti. Většina párů zapálí svíčky či vonné tyčinky a předloží Buddhovi pečlivě balené krabičky s jídlem a květinami. V rámci obřadu také mohou navštívit buddhistický chrám.

Ohledně vzájemného postavení muže a ženy plynou z odpovědí respondentů závěry spíše opačné. Kláštery zde bývají často odděleny na část pro muže a část dedikovanou ženám. Obecně je hlavní role ve společnosti připisována muži. Váže na něj více povinností a zodpovědností, jeho úkolem je starat se o svou ženu a celou svou rodinu. Žena jej má spíše asistovat a pomáhat mu.

Porovnání výchovy a vzdělávání dětí buddhistů v ČR, Číně a Japonsku

Ve většině buddhistických západních zemích upřednostňují rodiče výchovu ve svých komunitních školách, čtou dětem buddhistické příběhy a v některých případech učí děti meditovat. Dlouhé prodloužené meditace jsou však většinou schopni praktikovat pouze přemýšliví dospělí, děti jsou tedy z této činnosti vyloučeni. Jsou však zapojeni do tradice jinými prostředky.¹⁵⁾

Mezi buddhisty existuje zaběhlý termín „buddhistická výchova“ označující proces, při kterém dochází nejen k předání znalostí a vědomostí z posvátných knih, ale i k jejich plnému osvojení. Studenti buddhismu jsou tudíž schopni přizpůsobit se nastalým okolnostem a nechat se vést dhammou, obsahující etické a filosofické učení Buddhy a jeho bezprostředních žáků, i v nejsložitějších situacích. Znalosti dhammy je možné získat ve škole, pod vedením instruktora či starších mnichů, od rodičů i samostudiem. K praktikování buddhismu tedy není nutné vzdávat se běžného způsobu života, ani vstupovat do různých organizací a středisek. Do svého každodenního života ho může zařadit i laik.

V České republice je buddhismus menšinovým náboženstvím, a proto není výchova a vzdělávání dětí buddhistů organizováno ve velkém měřítku. Nicméně existují buddhistická centra a komunity, které poskytují vzdělávací aktivity pro děti. Tyto aktivity jsou zaměřeny na základní seznámení s buddhistickými hodnotami, filosofií a meditací. Děti se učí o základech buddhismu prostřednictvím her, příběhů a diskusí s duchovními vůdci. Výuka je často propojena s projevy duchovnosti, rozvojem empatie a respektu k ostatním. Buddhistické chrámy slouží nejen jako náboženská místa, ale také jako komunity, farmy a školy, které mohou být domovem pro lidi, kteří tam přímo žijí nebo jsou s nimi spojeni.

Ve výchově a vzdělávání dětí buddhistů v České republice je důležitým faktorem osobní volba. V odpovědi naší respondentky Stanislavy L. Janíčkové zdůrazněme, že buddhistická výchova a vzdělávání dětí se nezakládá na striktních pravidlech a poučkách, ale na individuálním přístupu. Upozorňuje na důležitost upřímného vztahu mezi partnery a rozvoje samotných jedinců. Výchova dětí je vnímána jako proces, ve kterém je nutné neustále hledat a rozvíjet sebe samého. Důraz je kladen na citlivost, vnímání a žití toho, co je považováno za správné. Tento přístup k výchově se opírá o inspiraci z Buddhova učení a osobního růstu, a nikoli o rigidity a předem daná pravidla.
V rámci buddhistické komunity je také prostor pro dialog a konzultaci s mistrem, který může pomoci při hledání řešení a porozumění různým situacím. Důležité je vnímat buddhismus nejen jako náboženství, ale spíše jako cestu osobního osvobození od omezujících mantinelů a hledání vlastního smyslu života.
Každá buddhistická rodina a rodič si volí výchovu dětí podle vlastních hodnot a preferencí. Není zde univerzální vzorec, který by se aplikoval na všechny buddhistické rodiny.
„Odvíjí se to zkrátka od toho jaký jste člověk a jaký ten život chcete mít. A vychovávat děti budete také tak, jak považujete za správné. Je důležité aby vztah mezi těmi partnery byl upřímný, aby je oba rozvíjel a nestal se jen pouhým stereotypem a naplňováním nějakých předem daných pomlček, že si něco odškrtnu jakožto buddhistka.“(Stanislava L. Janíčková)

Naším druhým českým respondentem byl Madu, od kterého jsme se dozvěděli, že děti mají domácí výuku a základní vzdělávání až do patnácti nebo šestnácti let. Poté, pokud chtějí pokračovat na střední školu, mají možnost si samy vybrat, jakým směrem se budou vzdělávat. V buddhistické komunitě se děti v patnácti letech považují za hotové a plnohodnotné dospělé osoby.
„Ve chvíli, kdy chtějí jít na střední školu, pokud chtějí, tak si sami vyberou prakticky jako dospělý děti. U nás považujeme v patnácti letech děti za hotový a plnohodnotný dospělý lidi.“ (Madu)
Pokud některé dítě nechce pokračovat ve formálním vzdělávání, může se zapojit do zaměstnání v rámci komunity. Nicméně většina dětí v buddhistické komunitě využívá domácí výuku. Ta probíhá v chrámu, kde je kolem osmi učitelů a učitelek, kteří se specializují na různé předměty, jako je sport, matematika nebo umění. Co se týká duchovního rozvoje, díky tomu, že jsou děti neustále ve společenství a aktivitách s dospělými, přirozeně se zapojují do duchovních praktik.
Existuje ranní program, který začíná brzy ráno, ale rodiče nenutí své děti, aby se k němu připojily. Nicméně druhý program, který začíná od 7 hodin, je dobrovolný a většina dětí, které jsou v komunitě přítomny, se ráda zúčastňuje. Zpívání manter a další duchovní aktivity jsou pro děti přitažlivé a mají je rády.

V Číně, kde má buddhismus bohatou tradici, existuje mnoho buddhistických chrámů, které provozují školy a internáty, poskytující komplexní vzdělání kombinující akademické předměty s učením se o buddhismu. Děti se učí čínskému jazyku, matematice, historii a dalším předmětům, zatímco zároveň studují buddhistické texty, učí se o životě Buddhy a praktikují meditaci. Tyto školy a internáty mohou být buď soukromé nebo veřejné, a jsou často provozovány buddhistickými mnichy a jeptiškami.

Současně je však důležité si uvědomit, že buddhismus v Číně je určitým způsobem svazován komunismem. Jeden z respondentů uvádí: „Vzhledem k tomu, že Čína již má skvělou komunistickou stranu, nezáleží na jakémkoli jiném náboženském přesvědčení a smýšlení. Lidé jsou si vědomi, že moc Buddhy není tak veliká jako strana a podstata buddhismu není tak dobrá jako duch strany. Významní mniši z chrámu také vztyčili stranickou vlajku a zazpívali státní hymnu.“

V Japonsku je buddhismus hluboce zakořeněným náboženstvím, které má vliv na mnoho aspektů života, včetně výchovy a vzdělávání dětí. Existují buddhistické školy známé jako „terakoya“, které mají dlouhou historii. V terakoyách se děti učí nejen základním akademickým předmětům, ale také o buddhismu, etice, meditaci a tradičních japonských hodnotách. Terakoya je často spojena s buddhistickými chrámy, a proto mají děti možnost přijít do přímého kontaktu s duchovními vůdci a žít v prostředí, které podporuje jejich duchovní a morální rozvoj.

Slavení buddhistických svátků v ČR, Číně a Japonsku

Buddhistické svátky se obecně liší podle buddhistické školy a učení, kterého se na své duchovní cestě buddhisté drží. Po celém světě mají buddhisté různé festivaly, většinou jsou to oslavy spjaty s životem Buddhy, ale buddhistická centra mohou také slavit události tykající se pouze jejich komunity. Svátky jsou také ovlivněné místními zvyky a tradicemi v určitém regionu.¹⁶⁾

Festivaly jsou pořádány podle lunárního kalendáře s výjimkou svátků slavených v Japonsku. Jsou často slaveny v den úplňku, v některých zemích v neděli, aby si lidé nemuseli brát volno z práce. Jeden z nejznámějších svátků je Vesak. Vesak je oslavou narození Buddhy a je nejdůležitějším svátkem buddhismu.¹⁷⁾

V českém chrámu, kde žije Madu je nejdůležitějším svátkem festival Gaura Púrnimá. Což je takzvaný bengálský nový rok. Dvakrát do měsíce mají Ékadaší, postní den, který je velice příznivý pro duchovní činnosti. A posledním nejvýznamnějším festivalem je Džanmáštamí, který se slaví v říjnu. Mimo tyto svátky mají spoustu dalších festivalů. Většinou je to velkolepá událost na které nesmí chybět hostina, zpívání manter, většinou přijedou vzácní hosti z ciziny, učitelé, mistři, součástí festivalu může být například i svatba.

Paní Stanislava L. Janíčková, která je naším druhým respondentem z České republiky, slaví ve své domácnosti běžné svátky, které můžou být sice původně křesťanské, jako například Vánoce, ale postupem času se z nich stal svátek všech a zkrátka oslava, ke které lidé často v této době nepřisuzují žádný náboženský podtext. V rámci komunity slaví výročí významných mistrů nebo Buddhova osvícení. Oslavou je ceremonie, kdy mají meditaci v lotosové pozici.
„Když má narozeniny současný mistr, tak děláme oslavu, jdeme třeba do restaurace a dáme mu dáreček. Mrtví si moc jídla neužijí, tak jim děláme ceremonii.“ (Stanislava L. Janíčková)

Japonské tradiční komunity se pomocí svátků utužují a místní buddhisti je vnímají jako přirozené. Dítě se narodí do buddhistické komunity a od malého věku vnímá tyto události jako neodmyslitelnou součást jeho života. Mimo klasické univerzální buddhistické svátky se například v Prefektuře Šimane pořádají tanečně-hudební rituály, které se nejčastěji realizují v době důležitých mezníků v životním cyklu rýže.
„Obecně se dá říct, že rýže určuje liturgický rok japonské svatyně.“ (Robin Shoen Heřman)
V Japonsku existuje tzv. Golden week, což je kumulace svátků na počátku května. Celá společnost si v tomto týdnu vezme dovolenou a sází se rýže. Během toho probíhají oslavy, kterých se všichni účastní, aby napomohli vyklíčení rýže.
„Čím víc lidí láká božstvo, zabavuje božstvo, naklání se božstvu, tím je větší naděje, že dá božstvo vzklíčit hojné úrodě.“ (Robin Shoen Heřman)
Japonská komunita se i na jiné svátky připravuje takřka permanentně. Slavnosti bývají velmi často a tak je vždy co organizovat a plánovat. Svátkem, který prochází celým Japonskem je například svátek nebožtíků. Těmto svátkům se říká Obon a odehrávají se na začátku srpna. V tomto období je největší pravděpodobnost přilákat nebožtíky do našeho světa a užít si jejich přítomnost. Předci jsou pro japonské buddhisty a Japonce obecně velmi důležití. Nebožtíci jsou ti, kteří stvořili celé rodiny, postavili domy a proto jsou uznáváni a respektováni.
Důležitými svátky jsou také velké slavné oslavy spojené s císařským dvorem. Tyto svátky organizuje většinou pouze jedna svatyně, ale i ostatní komunity se do toho nějakým způsobem zapojují.

Svátky a oslavy buddhistů v Číně bývají často doprovázeny květinami a ovocem, zpěvem, nebo vegetariánskými hostinami. Jednou z nich je oslava pro pomoc lidem v pekle, jejíž termín si v průběhu celého července každý klášter stanoví sám. Důležitá je pro ně i oslava Nového roku, která se ale nijak neliší od způsobu jeho slavení Číňany jiných náboženských vyznání.

Cílem naší práce bylo zjistit rozdíl mezi rodinným životem buddhistů v České republice, Číně a Japonsku. Díky respondentům jsme dokázaly nahlédnout do života buddhistů ve všech třech zemích a seznámit se s odlišnostmi, které mezi jednotlivými zeměmi jsou.

Stravovací návyky buddhistů v ČR, Číně a Japonsku
Stravování závisí stejně jako skoro celý rodinný život na jejich vlastním uvážení. Geografická oblast zde i přes to, že její přírodní podmínky jedince nevyhnutelně ovlivňují, nehraje příliš významnou roli. Rozhodující je míra vyznání, pochopení psaných pravidel a individuální pohled jedinců či chrámů. V každé ze zkoumaných zemí proto nalezneme buddhisty striktně dodržující omezení jídelníčku, i buddhisty, kteří si jej přizpůsobují vlastním potřebám. Mnoho jich pak praktikuje kompromisní řešení, kdy se od pravidel odchylují jen za účelem splnění svých morálních povinností nebo pro udržení zdravého fungování svého těla.

Uzavření sňatku, manželství buddhistů a postavení muže a ženy v buddhistické rodině v ČR, Číně a Japonsku
Míra zásahu buddhismu do svatebních záležitostí je všeobecně také rozhodnutí velmi individuální. zatímco někteří ctí tradiční buddhistické tradice a zvyky, jiní preferují oddání dle tradic své země. Naše tři země se však dle odpovědí respondentů zásadně liší v pohledu na postavení muže a ženy v buddhistické rodině. Zatímco v České republice jsou si žena s mužem velmi rovnocenní, v domácnosti se doplňují a jsou schopni zastat stejné práce, v Japonsku je, dle slov našeho respondenta, hlavou rodiny žena. V Číně je tomu naopak, tam zastává hlavní organizační záležitosti muž, který má za úkol se postarat o celou rodinu a žena pouze pomáhá.

Výchova a vzdělávání dětí buddhistů v ČR, Číně a Japonsku
V České republice není buddhismus tolik zakořeněným náboženstvím jako je tomu v Číně nebo v Japonsku, i proto pochytí děti buddhistické vzdělání hlavně z rodinného prostředí. Vzdělání je zde dostupné většinou pouze pro děti z chrámu, kde je vyučují mniši a i to je na osobním rozhodnutí.
Japonsko a Čína poskytuje buddhistické vzdělávání v mnohem větším měřítku, ve školách s mnichy a jeptiškami, které děti vyučují.

Slavení buddhistických svátků v ČR, Číně a Japonsku
Svátky jsou ovlivněny geografickou oblastí úplně nejvíce. Dle odpovědí našich respondentů mají v každé zemi jiné oslavy a dokonce můžou jiné svátky slavit i chrámy, které jsou ve stejné zemi, ale odlišném regionu.
Co se týká slavení křesťanských svátků v České republice, které jsou v této zemi slaveny běžně, je to opět na vlastním rozhodnutí a hodně to záleží na míře buddhistického vyznání.

• CIRKLOVÁ, Jitka, Buddhism as a value source in the course of new identity and lifestyle formation in the Czech Republic. Praha: Contemporary Buddhism [online]. 2012, [cit. 2023-08-22]. ISSN 1463-9947. Dostupné z: doi:10.1080/14639947.2012.719710
• DAS, Udity, Women, Marriage, and Merit-Making in Early Buddhism. Journal of Dharma Studies [online]. 2018, [cit. 2023-08-22]. ISSN 2522-0926. Dostupné z: doi:10.1007/s42240-018-0007-3
• DON S., Browning, M. CHRISTIAN, Green, JOHN, Witte Jr. Sex, Marriage, and Family in World Religions. Columbia University Press, 2006. ISBN 9780231505192
• GANERI, Anita. Buddhist Festivals Through the Year (Year of Festivals). Franklin Watts Ltd, 2007. ISBN 9781583403754
• HERKOMMER, Klaus a Eleonore Michaele HILD. Buddha vaří: léčebné umění ze „střechy světa“. Přeložil Mária SCHWINGEROVÁ. Praha: Maitrea, 2020. ISBN 978-80-7500-528-1
• KONEČNÝ, Antonín, Buddhismus I.-IV. Bratislava: CAD Press, 1992-1995
• MECSI, Beatrix, Celibacy or Marriage? Dilemmas for Buddhist Monks in Korea: Manhae Han Yongun 萬海 韓龍雲 (1879–1944) and His Ideas for Promoting Clerical Marriage. Journal of East Asian Cultures [online]. 2021, [cit. 2023-08-22]. ISSN 2786-2976. Dostupné z: doi:10.38144/TKT.2021.1.3
• TAN, Lee Ooi, Conceptualizing Buddhisization: Malaysian Chinese Buddhists in Contemporary Malaysia. Religions [online]. 2022, [cit. 2023-08-22]. ISSN 2077-1444. Dostupné z: doi:10.3390/rel13020102
• THERA, Nyanasatta, Základy buddhismu. Alternativa, 1999
• VANESSA R., Sasson, Buddhism and children. Child abuse and neglect. Pergamon Press, 1989. ISBN 9780145213404
• VITELL, Bettina, A Taste of Heaven and Earth. William Morrow Cookbooks, 1993
• WALTER, Mariko, Death and the Afterlife in Japenese Buddhism. Honolulu, HI, 2008; online edn, Hawai'i Scholarship Online, 17 Nov. 2016
• WILLIAMS OERBERG, Elizabeth, When Buddhism Meets Bollywood: The Naropa 2016 Festival in Ladakh, India. HIMALAYA, 2020

—-

Počet shlédnutí: 85