Baskové ve Španělsku

Novotný František, Roháčková Haru

HKS, Etnické minority, 2024

Tématem této semestrální práce jsou Baskové a Baskicko obecně. Tento (ne)uznaný národ je po celá staletí evropskou záhadou jak po jazykové, tak po etnické stránce. Baskové se vyznačují pestrou a osobitou kulturou, plnou zajímavých zvyků a tradic, folkloru i současných uměleckých proudů. Kulturní dědictví Baskicka se vyvíjelo v kontextu složitých politických podmínek, které přečkalo díky svému urputnému nacionalismu, který však v dnešní době slábne.

Cílem práce je představit samotné Baskicko divákům skrze krátký dokumentární film natočený v létě roku 2024. Snahou je přiblížit postoj a vztah současných Basků k jejich vlastní kultuře, tradicím a jazyku. Dále také stručně popsat baskickou historii a současné politické názory jeho obyvatel.

Výzkumné otázky

• Jaký je současný postoj Basků ve Španělsku k jejich vlastní kultuře a tradicím?

Podotázky

• Jak vznikla jejich kultura a jaká je jejich historie?
• Jaké jsou tradice a zvyky Basků?
• Mají Baskové pocit sounáležitosti?
• Jaké je současné postavení Basků ve Španělsku a jaký vliv na to mají politické názory a ideje?

Baskům a jejich kultuře se věnoval španělský antropolog, etnograf a kněz José Miguel de Barandiarán. V knize Selected writings of José Miguel de Barandiarán: Basque prehistory and etnography¹⁾jsou obsaženy jeho publikace Basque Mythology (1924), Prehistoric Man in the Basque Country (1934) a An Ethnographic Sketch of Sara. Přibližuje v nich baskickou mytologii a historii Basků, popisuje jejich život, obydlí, rodinné vztahy, oděv, stravování i lov. Součástí knihy je i řada jeho kreseb a fotografií.

O proměnách baskičtiny ve Španělsku a Francii a problematice multilingválního vzdělávání pojednává kapitola knihy Minority Languages and Multilingual Education, Multilingualism and Europian Minority languages: The Case of Basque²⁾. Výzkumy ukazují, že baskický, španělský a anglický jazyk se ve výuce navzájem posilují a u studentů nebyly pozorovány nedostatečné znalosti žádného z jazyků.

Článek Salvadora de Barandiaran, Basque Ceremonial Dances³⁾, publikovaný v devátém vydání periodika Journal of the International Folk Music Council, popisuje vybrané slavnostní tance Basků. Tanečníci se při nich typicky ve větších počtech shromažďují na náměstí, kde proběhne jejich uvítání starostou, jakožto reprezentantem lidu. Jeden z tanců, zvaný Auresku, je dodones tančen oficiálními zástupci obce. Speciální postavení má mezi tanečníky také hlavní tanečník, který předvádí sólové variace a vybrané tance uvádí. Ačkoli se můžeme setkat s tvrzeními, že se ženy baskických tanců neúčastní, není tomu tak. Při běžných tancích jsou si ženy i muži rovni, při tancích ceremoniálních pak mohou ženy figurovat spíše symbolicky.

Vývoj demolingvistické situace na baskickém území jak ve Španělsku, tak ve Francii popisuje, analyzuje a srovnává vědecký článek K otázce vývoje demolingvistické situace v Baskicku ⁴⁾. Čtenář se dozví, jaký je rozdíl v politice obou států vůči baskičtině a jaké jsou k tomuto jazyku postoje samotných občanů. Studie z tohoto článku uvádí, že počet osob s aktivní znalostí baskičtiny se zvyšuje, ve věkové skupině do 20 let se jedná i o více než 90 %. Množství osob hovořících pouze španělsky dle výsledků naopak klesá. Problémem je ale upadající míra znalosti baskičtiny, která je pravděpodobně zapříčiněna tím, že se lidé s jazykem seznamují výhradně ve školním prostředí, nikoli z domovů.

Na to, jakou hraje roli baskická domovina při konstrukci baskické kolektivní identity je zaměřena studie Kolektivní identita současných Basků: role teritoria a jazyka ⁵⁾ Dále je také pozornost věnována baskickému jazyku, jež je v evropském kontextu naprosto ojedinělý a na jehož základě je baskická identita vystavěna a upevněna. Autorka dochází k závěru, že baskická identita je pevně spojena jak s jazykem, tak s baskickou teritorialitou. Lidé se hlásí k baskické národnosti právě kvůli užívání baskičtiny a dlouhodobému pobytu na baskickém území i přes to, že jejich předci Baskové klidně být nemuseli.

Článek Transformace baskického nacionalismu v průběhu 20. století ⁶⁾ představuje baskický nacionalismus společně s okolnostmi jeho vzniku, který autorka s ohledem na historický kontext nejen Baskicka, ale i celé Evropy označuje za vcelku přirozený. Zejména se pak zaměřuje na proměnu baskického nacionalismu, jeho podoby a ideologické orientace s vývojem Španělska od konce 19. století do současnosti. Tyto změny souvisejí s transformací samotné baskické společnosti a se způsobem, jakým se buduje baskická národní identita. Zdůrazněna je mimo jiné podstata baskického jazyka, jehož znalost a snaha o jeho zachování je jedním z pilířů baskické kolektivní identity.

Problematikou generačních rozdílů v kontextu vnímání národní identity Basky a vlastně i samotné vnímání Baskicka, jakožto území se zabývá ve studii Generační rozdíly ve vnímání identity Basků na území Španělska ⁷⁾ autorka Veronika Hejduková. Autorka ve své studii dospěla k výsledu, že starší generace si baskickou identitu více asimilují s nacionalismem, zatímco ty mladší spíše s jazykem a kulturou. Zároveň také došla k zjištění, že ne všichni považují všechna Baskická území za Baskicko.

Historický náhled a snahu o hlubší porozumění baskickému nacionalismu skrze jeho analýzu nabízí článek s názvem Insiders/Outsiders: Basque Nationalism ⁸⁾ od autorky Marianne Heiberg. Článek je rozdělen do tří částí, z nichž první přibližuje historické pozadí, druhá část je pak analýzou postavení baskického nacionalismu. Zásadní roli autorka v textu přiřazuje baskickým fueros, které napomohly průmyslovému a ekonomickému rozvoji Baskicka. To vedlo k přílivu španělských přistěhovalců a spolu s nimi i španělského socialismu a etnického napětí. Reakcí na tyto hrozby a na úpadek baskické kultury pak vznikl baskický nacionalismus. Poslední kapitola se pokouší zasadit nacionalismus do obecného teoretického rámce za pomoci upravené teorie Ernesta Gellnera.

O pochopení baskického nacionalismu a etnicity se v diplomové práci nesoucí název Kořeny a současnost baskické identity a nacionalismu ⁹⁾ snaží autor Martin Chochola. V práci jsou baskický nacionalismus a etnicita analyzovány jako moderní fenomény, založené na kulturních zdrojích. Historický pohled je zaměřen na události 20.století, přesně na tzv. druhou republiku, občanskou válku, období frankistické diktatury, vznik organizace ETA, transformaci Španělska v konstitucionální stát a konstrukci a rozvoj autonomní oblasti Baskicko po dnešní dny. Terénní výzkum hledá vlivy, které se podílejí na utváření historické paměti občanů a celkové konstrukci etnicity. Autorovým cílem v této práci nebylo nalézat a řešit problémy dané kultury, ale spíše jí porozumět nebo si do ní alespoň vytvořit určitý vhled. V závěru práce autor dochází k poznatku, že baskická etnicita a baskický nacionalismus je silně spojený s jazykem a tedy i s teritoriálním rozdělením. Zároveň také poukazuje na baskický radikalismus co se politických otázek týče.

Ke sběru dat pro výzkum bylo užito kombinace technik nestandardizovaného pozorování a nestrukturovaného rozhovoru.

Pozorování je výzkumnou metodou, založenou na observaci smyslově vnímatelných jevů. V případě nestandardizovaného pozorování, zpravidla používaného pro kvalitativní přístupy, má výzkumník pevně daný pouze cíl svého pozorování. Jeho podobu upravuje na základě situace dle svého uvážení. Jednalo se o pozorování zúčastněné, označované také jako vnitřní, či participační, při kterém pozorovatel vstupuje mezi pozorované osoby a přímo se účastní přirozeně probíhajících jevů a situací. Současně by však mělo být v jeho snaze zachovat potřebný odstup a co nejvyšší objektivitu. Interní náhled může pozorovateli umožnit odkrytí nových informací i témat, hlubší porozumění získaným datům, dále může snížit míru stylizace chování zkoumaného subjektu. Mezi nevýhody této metody výzkumu lze zařadit především její časovou náročnost a možnost zásahu subjektivity pozorovatele v rámci interpretace dat.

Nestrukturovaný, nebo také volný rozhovor, je formou rozhovoru disponující největší flexibilitou. Má charakter přirozeně plynoucí konverzace. Jeho průběh není vázán připraveným scénářem, výzkumník jej formálně nekontroluje, pouze se drží témat, která ho zajímají. Výhodami této metody jsou tedy mimo její přizpůsobivost především větší autentičnost respondenta, zaručená jeho přímým kontaktem s tazatelem. Tazatel tak má také příležitost získat detailnější odpovědi, či si ujasnit nejasnosti. Předpokladem je však důvěra respondenta vůči tazateli, jejíž získání může zabrat značné množství času a úsilí. V porovnání s ostatními metodami je proto nestrukturovaný rozhovor v tomto ohledu náročnější a vyžaduje dobré komunikační dovednosti a pohotovost výzkumníka. ^{10) 11)} Rozhovor byl veden s 5 respondenty, oslovenými příležitostně ve městech San Sebastián, Bilbao a jeho okolí. Tři z nich souhlasili s poskytnutím rozhovoru na kameru. Pro anonymizaci respondentů jsou užita smyšlená jména.

• Mikel, 50 – 60 let, z předměstí Bilbaa
• Ander, 40 – 55 let, z předměstí Bilbaa
• Iker, 40 – 55 let, z okolí Bilbaa
• Atton, 35 – 45 let, ze San Sebastián
• Xabier, 20 – 25 let, z Bilbaa

Některé následující údaje se mohou částečně nacházet i v dokumentárnímu filmu, ale pro úplnost sem byly rozepsány i tyto rozšiřující informace.

Obecné informace

Území Baskicka se rozléhá na jihozápadě Francie a severu Španělska. Španělskou část tohoto regionu, tvořenou provinciemi Álava, Biskajsko, Gipuzkoa a Horní Navarra, obývá kolem 2.2 milionů obyvatel. Hlavním městem Baskicka je Vitoria (Gasteiz), největším městem je pak Bilbao (Bilbo). Úředním jazykem je zde baskičtina. Současným prezidentem Baskicka je od roku 2012 Iñigo Urkullu, člen Baskické nacionalistické strany.

Historie

Baskové jsou patrně nejstaršími obyvateli Evropy. Podle historiků osídlili území dnešní Francie a Německa dávno před příchodem Keltů, Germánů a nebo Slovanů. Postupně se přesouvali Baskové dále na západ, až se nakonec usadili na území Biskajského zálivu, což je v podstatě současné baskické území.

Za doby vlivu Římanů se Baskům na rozdíl od většiny jiných národů povedlo udržet si svou kulturu nedotčenou.

Jedním z největších milníků baskické historie bylo sjednocení roztroušených baskických kmenů v jednotné Navarrské království (818 n. l.) na obranu baskické kultury proti hrozbě ze strany Maurů. V následujícím století bylo v celém Navarském království přijato křesťanství, které však bylo upraveno podle baskických tradic a zvyků.

Dalším velkým milníkem pro Baskicko bylo 12. století, kdy došlo k sepsání tzv. fueros, což byly výjimky pro baskické obyvatelstvo z placení daní a branné povinnosti. V následujících stoletích, vyjímaje rok 1512, kdy se všechny baskické provincie připojily ke Kastilské koruně, nenastal žádný důležitý bod baskické historie až do roku 1876. V roce 1876 došlo ke zrušení výsad plynoucích z fueros, což vedlo k nespokojenosti baskického obyvatelstva a také to dalo za vznik separatistickým tendencím, které v následujícím století zformovaly jednu z nejznámějších teroristických organizací světa nesoucí název Euskadi Ta Askatasuna, zkráceně ETA (Baskicko a jeho svoboda). ^{12) 13)}

Politika a národní identita

Jak již bylo zmíněno, tak baskická politika silně zradikalizovala po zrušení výsad plynoucích z fueros. Za občanské války stálo Baskicko proti Nacionalistům, tedy proti generálu Franciscu Francovi. Z občanské války vzešla jako vítězná strana právě ta nacionalistická pod vedením Franca, který se stal na téměř 40 let diktátorem. Tato porážka a následné utlačování Baskicka Francem podnítilo už tak silný baskický nacionalismus a povzneslo jej na novou úroveň. Došlo k založení teroristické organizace ETA. ¹⁴⁾ Nutné je dodat, že v zmiňovaném období, tedy po zrušení fueros, Baskicko začalo jako prozápadně orientované, ale postupem času a vlivem okolností se stejně jako mnoho dalších evropských zemí obracelo na stranu socialistického bloku. Jejich pozdější orientace je dnes vidět jen na mezinárodní politice. ¹⁵⁾

V současnosti Baskicko již tak radikální není, jelikož krátce po konci Francovy diktatury získalo autonomii. Nicméně sami Baskové stále cítí jakýsi odpor k tomu být nazývaní Španěly.

• „Je to hodně osobní pocit, ale tady (v Bilbau) můžete cítit Španělsko z venku, nicméně já se jako Španěl necítím vůbec. Španělé například z Madridu jsou pro mě frankisti.“ - Mikel

S tímto Mikelovým výrokem vypadalo, že souhlasí i Iker a Ander, nicméně mezi sebou mluvili španělsky, což nás dovedlo k názoru, že se v dnešní době rodilí Baskové proti Španělsku tolik nevymezují. Minimálně ne ti z okolí Bilbaa.

Z rozhovoru s respondentem ze San Sebastián, což by dle respondentů z Bilbaa mělo být nejvíce baskické město, jsme pocit vyhraněnosti vůči Španělsku neměli o nic větší než například z Mikela. Každopádně zde jsme dost možná měli spíše smůlu na respondenta (v kontextu politické radikality a nacionalismu), jelikož zde byla baskická politika a nacionalismus vidět téměř na každém kroku vyvěšenými, či vysprejovanými vlajkami. Tyto vlajky však, jak se můžete dozvědět z dokumentu, nebyly baskické.

Podobný výsledek vyplynul i z kvalitativního výzkumu Veroniky Hejdukové, dle kterého se většina respondentů cítí býti Basky, část pak považuje baskickou a španělskou identitu za shodnou. Soužití se Španěly pro majoritu respondentů není překážkou, ocenili by však více prostoru a možností pro projev své národní identity. Mnoho respondentů doplnilo, že mají vztahy dobré (se Španěly), ačkoliv vždy záleží na dotyčné osobě a také lokalitě. ¹⁶⁾

Otázka týkající se samostatnosti Baskicka byla položena pouze třem z našich respondentů, avšak ani jeden na tuto otázku nedokázali zcela sebejistě odpovědět. Z jejich odpovědí jsme vydedukovali, že ani jeden z nich nebude nutně příznivcem osamostatnění, ale zároveň nejsou ani proti. Všichni tři zastávají vůči osamostatnění neutrální postoj.

• „Jestli Baskicko dosáhne někdy takové úrovně, aby bylo samostatné? To nevím. To nevím.“ - Mikel

Tentokrát se s Veronikou Hejdukovou shodujeme jen částečně, což však bylo dost možná ovlivněno absencí příslušníků mladších generací, jakožto respondentů pro naší práci. Hejduková píše, že osamostatnění Baskicka je podporováno. Separace by podpořila nejen zdejší kulturu, ale i ekonomický rozvoj. Při otázce na názorovou generační odlišnost respondenti uváděli, že ji registrují. Mladí projevují impulzivnější, radikálnější přístup, zatímco starší lidé, pro které je prioritou spíše uznání kultury a práv, nežli osamostatnění se, se k problematice staví umírněněji. ¹⁷⁾

Kultura, zvyky a tradice

Města

Pro strukturu a organizaci baskické společnosti jsou z dřívějších dob typické statky baserri, založené na rodinné jednotce, které ve většině případů kombinovaly zemědělství a chov dobytka a byly tak zcela ekonomicky samostatné. Jednotlivé domy byly dříve přeneseně označovány podle jména hlavního pána domu, stejně tak jeho jméno zastupovalo funkci rodinného příjmení. Vztahy mezi členy rodiny, zvláště mezi těmi obývajícími společný dům, měly pro Basky velkou váhu. ¹⁸⁾

Baserri byly organizovány do tzv. auzo (sousedství), jež lze chápat jako čtvrť, či správní jednotku. Vztahy v rámci auzo zakládaly na vzájemné podpoře a společných pracích, jako údržba lesů, nebo silnic. Podstatný byl především vztah s nejbližším sousedem, který mohl předcházet i členy rodiny. Vypovídají o tom i stará rčení a přísloví:

• „Hobe senide urrunekoa baino auzo hurkoa“ (Blízký soused je lepší než vzdálený příbuzný).¹⁹⁾

Vlivem urbanizace se v baskicku formovala města. V centru měst se zpravidla nachází frontony. Ačkoli dnes už bývají užívány víceúčelově, původem se jedná o kurty pro hru peloty.

Sport

Baskickou kulturu tvoří také mnoho tradičních sportů, často vycházejících z každodenních činností, které mají dávnou historii. Estropadak, tedy veslování, vychází z baskické tradice lovu velryb, o kterém existují archeologické záznamy již z 16. století. Lodě používané v současnosti jsou modernizovanou verzí tradičních, dříve dřevěných rybářských lodí zvaných txalupa.

Národním baskickým sportem je pelota. Míčová hra, připodobňovaná ke squashi či racketballu. Oblíbeným sportem je také aizkolaritza – soutěž v sekání polena. Obraz aizkolari v bílém oděvu, postaveného na kládě se sekerou v rukou, patří k nejznámějším baskickým symbolům. Dalšími tradičními baskickými sporty jsou například Harri-jasotze – zvedání kamenů, nebo Sokatira - přetahování lanem. ²⁰⁾

V dokumentu je zmíněno, že v současnosti je v baskicku nejpopulárnějším sportem fotbal, což může divák zcela jasně vidět z použitých záběrů. K tomuto tvrzení přispěla velká ochota a chuť respondentů se právě o tomto tématu bavit.

• „Máme ten nejlepší fotbalový klub na světě.“ - Mikel hovořící o svém oblíbeném týmu Athletic Bilbao

Athletic Club Bilbao je čtvrtý nejúspěšnější tým v rámci nejvyšší španělské fotbalové soutěže a v současnosti (pro rok 2024) je řazen společností UEFA dle koeficientu jako 93. nejlepší tým světa. Nejedná se tedy o nejlepší klub světa, ale pokud vezmeme v potaz dodnes dodržované „baskické pravidlo“, o kterém se mluví v dokumentu, tak jsou výsledky tohoto týmu velmi úctyhodné. Je nutné také zdůraznit, že toto by řekl o svém oblíbeném klubu každý fanoušek, a jedná se tedy o nadsázku, což ale pravděpodobně každý čtenář pochopil.

V dokumentu nebyl záměrně zmíněn tým Deportivo Alavés, který by také mohl být považován za baskický klub. Tento tým se nachází v hlavním městě, tedy ve Vitorii-Gasteiz, ležící na jihu Baskicka, který je však dnes již spíše obýván Španěly. V Bilbau žijí také spíše Španělé, ale kvůli tradici zmiňované v dokumentu jsme jej za baskický klub stále považovali a tudíž jej i zmiňujeme. Podobně jako s Deportivo Alavés jsme nakládali s týmem CA Osasuna z města Pamplona v provincii Navarra.

Baskické fotbalové kluby:

(Sporadicky) baskické fotbalové kluby:

Festivaly

V Baskicku se každoročně pořádá řada festivalů, které napomáhají k udržení zdejších zvyků a tradic. Mezi nejpopulárnější patří červencový Festival San Fermin v Pamploně, nazývaný také jako „Běh býků“. Během festivalového týdne se každé ráno koná býčí běh, při kterém jsou zvířata vypuštěna do ulic a naháněna do býčí arény. Cílem účastníků, jimiž jsou zpravidla muži, je dostat se k býkům co nejblíže a současně neutrpět žádná vážná zranění. Ve městě San Sebastián se každoročně 20. ledna koná festival Tamborrada, jehož náplní je nepřetržitý, 24 hodinový bubnový průvod. Jedním z novějších fetivalů je pak festival Aste Nagusia, který se poprvé konal až po skončení Frankova režimu a představuje oslavu baskické kultury. Nedílnou součástí tohoto devítidenního srpnového festivalu je velký loutkový maskot Marijaia, který je na konci konání spálen. Festivaly bývají doprovázeny pestrobarevným oblečením, tradiční baskickou folklorní hudbou a tancem i gastronomií. ²¹⁾

Dokumentární film: https://czuvpraze-my.sharepoint.com/:v:/g/personal/xnovf021_studenti_czu_cz/Ec3za47rnetGkbv6z86R2i0BEJ-KNW7uyzFO_5Z3NFmh6Q

Původ baskické kultury je těžko definovatelný, jelikož se nedá dodnes s jistotou říci, odkud se tento jedinečný národ vzal. I v současnosti se o tom mezi vědci vedou pouze dohady a ani u historie tomu není jinak. S jistotou o Bascích můžeme říct pouze to, že jejich historie je protkaná mnoha složitými politickými podmínkami, což bylo a je zapříčiněno skutečností, že se jedná o nejodlišnější národ z celé Evropy. Právě tyto složité situace v Bascích vypěstovaly jejich houževnatou národní hrdost a dopomohly k udržení jejich tradic a zvyků.

V Baskicku se každoročně pořádá řada festivalů, jako jsou Festival San Fermin či Tamborrada, v rámci kterých je kultura Basků oživována a oslavována nejen místními, ale i turisty, kteří se o kulturu tohoto národa zajímají. Vedle tradiční baskické kultury se ale projevují i novodobé, současné proudy. Tento fakt lze pozorovat kupříkladu na téměř úplném vymizení klasických baskických baretů a ručně vyřezávaných holí se zabudovaným nožem. Ani u sportu tomu není jinak. Po boku baskických národních sportů se mezi obyvateli stal oblíbeným, ne-li oblíbenějším fotbal.

Na základě výpovědí našich respondentů je možné s jistotou říci, že se Baskové cítí být Basky, ale ne v tak radikální míře jako kdysi. Zároveň nám bylo sděleno, že také velmi záleží na tom, v jaké části Baskicka se člověk nachází, jelikož od jihu a západu je baskické obyvatelstvo již velmi promícháno se španělským. V nejvyšší míře se „radikální“ Baskové koncentrují v okolí města San Sebastián a hranic s Francií. Co se národní sounáležitosti týče, rozhodně ji Baskové cítí více mezi sebou samými než ve vztahu ke Španělům, které dodnes někteří Baskové nazývají frankisty. Tento postoj našich respondentů se vcelku shoduje s postojem respondentů pro práci Hejdukové, které praktická většina dotazovaných uvedla, že sami sebe považují za Basky či za Basko-Španěly. Verze Basko-Španěl pak poukazuje na nižší míru vymezování se vůči Španělsku. Je důležité poznamenat, že zmiňovaná míra „radikalizace“ (potažmo vymezování se) v současnosti úzce souvisí s užíváním jazyka. Jak vzešlo z našeho výzkumu i z výzkumu Andršové, nejvyšší procento mluvčích baskičtiny bychom našli v přímořském pásmu provincií Gipuzkoa a Biskaja. Dialekt provincie Gipuzkoa, v níž se také nachází zmiňované město San Sebastián, je jako jediný kodifikovaný.

Vnímání současné baskické jak vnitrostátní, tak mezinárodní politické situace také není jednotné a v různých částech země se může lišit. Při hranicích s Francií se opět můžeme setkat s (v porovnání s většinovým postojem evropského obyvatelstva) vyhraněnějšími názory než v jižních oblastech. Příkladem tohoto mohou být třeba velké sympatie vůči Palestině, jak bylo ukázáno v dokumentu a rozepsáno v časti „Politika a národní identita“. Tyto sympatie se však, jak zmiňuje Andršová, v Baskicku střídají již od počátku nacionalistického hnutí. Neznamená to tedy, že by s Palestinou byli Baskové přátelé, ale spíše to, že je pro jejich politiku vůči Španělsku tato sympatie vhodná. Zda je i omluvitelná, to už je složitější otázka. Ve věci vnitrostátní politiky hraje velkou roli autonomie Baskicka. V důsledku toho, že si Baskové rozhodují o vlastních záležitostech víceméně sami, v nich zášť vůči Španělsku postupně vyprchává a s ní i viditelné tendence odtrhnout se. Nicméně tím netvrdíme, že by se Baskicko při první příležitosti od Španělska neodtrhlo, ale že toto téma v současnou chvíli již není asi tím primárním. Toto tvrzení je však ošemetné, jelikož z výpovědí našich respondentů docházíme k tomuto závěru, ale výše zmíněnou Palestinou si jej spíše vyvracíme.

Baskicko a baskická kultura, stejně jako mnohé jiné kultury celého světa, čelí důsledkům globalizace a s ní spjatým ústupem tradic a zvyků. Přesto se Baskové snaží svou kulturu zachovat, a dokazují tak svou houževnatost a národní hrdost. Baskická kultura tak nestagnuje, ale vyvíjí se a přizpůsobuje se současnému rychlému tempu světa.

• ANDRŠOVÁ, Pavla. Kolektivní identita současných Basků: role teritoria a jazyka. The Journal of Culture, 2016. 1: 10-16. Dostupné z: http://www.journalofculture.cz/images/archiv/1_2016/Andr%C5%A1ov%C3%A1_Pavla.pdf . [cit. 04-03-2024].
• ANDRŠOVÁ, Pavla. Transformace baskického nacionalismu v průběhu 20. století. AntropoWebzin, 2016, 1-2: 13-20. Dostupné z: http://www.antropoweb.cz/webzin/index.php/webzin/article/viewFile/223/240 . [cit. 09-03-2024].
• AŠENBRYL, David. Baskové a fueros [online]. 2007. Český rozhlas. Dostupné z: https://plus.rozhlas.cz/baskove-a-fueros-6631665 [cit. 20-08-2024]
• BARANDIARÁN, José Miguel de. Selected writings of José Miguel de Barandián: Basque Prehistory and Etnography. Center of Basque Studies [online]. University of Nevada, Reno, 2007. ISBN 1877802700, 9781877802706. Dostupné z: https://archive.org/details/selectedwritings0000bara/mode/2up. [cit. 09-03-2024].
• BARANDIARAN, Salvador de. Basque Ceremonial dances. Journal of the International Folk Music Council, 1957, 9: 43-44. Dostupné z doi: 10.2307/834976. [cit. 09-03-2024].
• GORTER, D., ZENOTZ, V., ETXAGUE, X., CENOZ, J. Multilingualism and European Minority Languages: The Case of Basque. Minority Languages and Multiningual Education (2013) [online]. ISSN 15720292. Dostupné z doi: 10.1007/978-94-007-7317-2_12. [cit. 09-03-2024].
• HEIBERG, Marianne. Insiders/Outsiders: Basque nationalism. European Journal of Sociology, 1975, 16 (2): 169-193. Dostupné z doi: :10.1017/ S0003975600004914. [cit. 09-03-2024].
• HEJDUKOVÁ, Veronika. Generační rozdíly ve vnímání identity Basků na území Španělska. Kulturní studia, 2015, 1: 3-24. Dostupné z: https://kulturnistudia.cz/generacni-rozdily-ve-vnimani-identity-basku-na-uzemi-spanelska/ . [cit. 09-08-2024].
• CHOCHOLA, Martin. Kořeny a současnost baskické identity a nacionalismu [online]. Pardubice, 2009. Diplomová práce. Univerzita Pardubice. Vedoucí práce Doc. PhDr. Oldřich Kašpar, CSc. Dostupné z: https://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/35433/Chochola-DP.pdf;sequence=1. [cit. 04-03-2024].
• JELÍNKOVÁ, Barbora. Baskicko: Země nejzáhadnějších Evropanů. 100+1 zahraniční zajímavost, 2020. Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/baskicko-zeme-nejzahadnejsich-evropanu [cit. 20-08-2024]
• KADLEC, Jaromír. K otázce vývoje demolingvistické situace v Baskicku, Časopis pro moderní filologii 102, 2020, 1: 89–101. Dostupné z: https://casopispromodernifilologii.ff.cuni.cz/en/2020-1-6-2/. [cit. 09-03-2024].
• LEIZAOLA, Aitzpea. Tradizioak (Traditions) [online]. Etxepare Basque Institute, 2021. Dostupné z: basque_tradizioak_eus-eng1.pdf (basqueculture.eus) [cit. 20-08-2024]
• REICHEL, Jiří. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů. Sociologie (Grada). Praha: Grada, 2009. [online]. ISBN 978-80-247-3006-6. Dostupné z: https://www.bookport.cz/e-kniha/kapitoly-metodologie-socialnich-vyzkumu-1772470/. [cit. 06-08-2024].
• SOUKUP, Martin. Terénní výzkum v sociální a kulturní antropologii. V Praze: Karolinum, 2014. [online]. ISBN 978-80-246-2567-6. Dostupné z: https://www.bookport.cz/e-kniha/terenni-vyzkum-v-socialni-a-kulturni-antropologii-1770892/. [cit. 06-08-2024].



Počet shlédnutí: 237