Uživatelské nástroje
Pěkné. Klidně můžete být stručnější a spíše se zamyslet nad tím, co pro vás znamená to, co si říkáme, lze to využít? Proč se tím někteří lidé zabývají?
TEORIE POZNÁNÍ
3 základní otázky:
1. Co je to poznání a jaké jsou jeho druhy – ontologicko-logický problém poznání 2. Vznik, průběh a předmět poznání – ontologicko- psychologický problém poznání 3. Hodnota a spolehlivost lidského poznání – noeticko – skeptický problém poznání
Výše uvedené otázky se probírají v několika disciplínách: NOETIKA, GNOSEOLOGIE, KRITIKA,EPISTEMOLOGIE, FILOZOFIE MYSLI..
GNOSEOLOGIE = věda, která odpovídá na 1. a 2. otázku (řeší ontologický problém poznání; část speciální ontologie zaměřující se na lidské poznání; věda odvozená)
NOETIKA = věda, která odpovídá na 3. otázku (řeší noetický problém poznání; systematicky prvotní filozofická disciplína ⇒ každé jiné zkoumání předpokládá její závěry a závisí na nich)
EPISTEMOLOGIE = výzkum poznání (v analytické filosofii)
POZICE TEORIE POZNÁNÍ V SYSTÉMU FILOZOFIE
1. „První věda“, první filozofická disciplína (Descartes, Kant, Fuchs) 2. Disciplína mezi jinými disciplínami (většina aristoteliků, někteří analytičtí filosofové)
Kontinentální filozofie: odpověď na 2. otázku poskytne východisko pro odpověď na 3. otázku ⇒ popisem procesu poznání odhalíme jeho spolehlivost a meze. Jiné tvrzení: 3. otázka musí co do platnosti (není nutné chronologicky) předcházet 2. otázku ⇒ zkoumání povahy procesu poznání předpokládá elementární spolehlivost poznání
ARISTOTELSKÁ TEORIE POZNÁNÍ
Poznání je jakási identifikace, kdy se poznávající stává poznaným: - jde o identifikaci intencionální (tzn. není reálná; intence = záměr, zaměření naší pozornosti) - poznávající se identifikuje s formou poznaného předmětu (nikoli jako látka s formou, ale jako forma s formou) - nemateriální ztotožnění s věcí - poznávající přijímá formu tak, že stává nějak také jeho formou (přesto ale zůstává formou jiné věci, tzn. poznávaného předmětu)
⇒ realismus: poznáváme od nás odlišnou, na poznání nezávislou realitu
receptivismus: poznaný předmět vstupuje do našeho poznání a působí na něj (recipio = přijímám)
objektivismus: rysy předmětu objektivně existují ⇒ nezávisí na poznávací činnosti poznávajícího
kognitivní optimismus: člověk má přirozený sklon poznávat
kognitivní dualismus: poznání pomocí smyslů a rozumu
1. smysly:
a.) vnější (5 smyslů)
b.) vnitřní (jednotící: schopnost uvádět jednolivé elementy do souvislosití; společenský smysl, hodnotící smysl,..)
2. rozum: vytváření pojmů, soudů a usuzování
ALTERNATIVY A KRITIKY (k Aristotelské teorii poznání)
René Descartes, Locke, Leibniz : Reprezentacionismus
- poznání není identifikací s realitou, realita do poznání nevstupuje - poznáváme pouze „vnitřní“ obrazy, ideje - poznání není receptivní - poznání nezávisí bytostně na předmětech
Locke, Hume, Berekeley: Empirismus
- neexistuje rozumové poznání, ale pouze zkušenostní, smyslové poznání - poznání nemůže být univerzální
Berkeley, Hegel: Idealismus
- odmítají realismus - „subjektivní idealismus“ (Berkeley)- každý si vytváří vlastní představy světa; bytí věcí spočívá v tom, že jsou poznávány - „absolutní idealismus“ (Hegel)- poznání věcí je sebepoznáním Ducha; aspekt návratu k sobě samému
Husserl, Heidegger, Patočka: Konstitutivní fenomenologie
- poznání je výsledkem interakce ⇒ interakce mezi realitou a poznávajícím
Post-analytická filosofie
- VB, USA - předměty jsou apriori formovány jazykem
Kontinentální filozofie
- středisko v Evropě - z 80% konstitutivní fenomenologie
KVALITATIVNÍ vs. KVANTITATIVNÍ VÝZKUM
Kvalitativní výzkum - definice:
- proces hledání porozumnění založený na různých metodologických tradicích (popisné)
- výzkumník analyzuje texty
- kvl výzkum je výzkum v humanitních a sociálních disciplínách, který neuplatňuje statistické metody (negativní)
- výzkum v sociálních a humanitních disciplách, který předpokládá ontologickou neredukovatelnost intencionálních (mentálních) fenoménů na fenomény neintencionální ⇒ k průzkumu intencionálních fenoménů bere v úvahu perspektivu 1. osoby
- př. rozhovor (x kvantitativní výzkum: př. dotazník)
Charakteristiky kvl a kvn výzkumu:
1. Intencionalita
Kvl: bere jako východisko
Kvn: není brána v úvahu
2. Perspektiva
Kvl: usiluje o perspektivu 1. osoby (empatie do subjektu)
Kvn: zkoumá věci z hlediska 3. osoby
3. Vztah výzkumníka k subjektu
Kvl: těsný vztah k těm, co zkoumáme (identifikace se skupinou)
Kvn: výzkumník si udržuje odstup od zkoumaného subjektu
4. Situace výzkumníka
Kvl: uvnitř situace
Kvn: vně situace
5. Teorie a výzkum
Kvl: teorie vzniká v průběhu
Kvn: nejprve teorie verifikována a falzifikována
6. Výzkumná situace
Kvl: slabě strukturovaná a kontrolovaná
Kvn: silně strukturovaná a kontrolovaná
7. Platnost výsledků
Kvl: kontextuální porozumnění
Kvn: nalezen jeden přesný aspekt, často bez porozumnění
8. Data
Kvl: „měkká“, bohatá
Kvn: „tvrdá“, chudá
9. Měřítko
Kvl: mikro
Kvn: Makro
ZÁSADNÍ ROLE „ZDRAVÉHO ROZUMU“ VE VĚDĚ
Fundamentální komponenty
- racionální psychologie
- elementární realismus
Racionální psychologie
- chování lidí je vysvětlitelné podle jejich přání a mínění
- schopnost rozlišovat různé perspektivny
- reprezentace dokážeme měnit
- „metareprezentace“ (meta = za, nad, na jiné úrovni; schopnost dělat si prezentace, názory, schopnost rozlišovat mezi realitou a zdáním)
Elementární realismus
- věci existují nezávisle na nás
ANALOGIE MEZI VĚDOU A ZDRAVÝM ROZUMEM
- induktivní a deduktivní myšlení
- schopnost navrhnout hypotézy a predikovat
- schopnost reprezentovat výsledky
- intersubjektivní orientace (mezisubjektivní = schopnost brát stanoviska nejrůznějších subjektů; „společná orientace“)
PSYCHOLOGIE A LOGIKA
Psycholog: zajímá ho veškeré bohatství duševního života
Logik: zajímá ho správnost daného tvrzení, správnost uvažování
ZÁKLADNÍ PŘÍSTUPY VÝZKUMU (Hendel):
Případová studie: podrobný popis a rozbor jednoho či několika málo případů
Etnografický přístup: popis dané kultury (př. jazyk, literatura, náboženství..)
Zakotvená teorie: specifický postup Gasera a Strausse (1967) hledající teorii vysvětlující data
Fenomenologický výzkum: popis zkušenosti z hlediska 1. osoby
Doplňové přístupy Hendela: biografický, kritický, akční
1.) PŘÍPADOVÁ STUDIE
= zkoumá mnoho o málu (jakoby pod mikroskopem) = popis a rozbor jednoho nebo několika málo případů do hloubky
3 TYPY PŘÍPADOVÝCH STUDIÍ (STAKE)
1. Intrinsitní - zajímá nás jeden případ, který hlouběji rozebíráme
2. Instrumentální - obecnější fenomén (př. zkoumáme stres - zaměříme se na vystresovaného člověka)
3. Kolektivní - výsledky zkoumání fenoménu (vystresovaný x nevystresovaný člověk)
Stakeova metodologie
1. Určit případ, objekt výzkumu, metodologii
2. Stanovit výzkumné otázky
3. Hledat pravidelnost v datech
4. Doplnit klíčová pozorování
5. Vybrat alternativní interpretace
6. Navrhnout základní tvrzení a zobecnění
Stake: cíl výzkumu není popis reality, ale „osvojení“. Případová studie se provádí jako empatická činnost. Informace získáváme diskrétním způsobem. Nerušíme normální aktivity pozorovaných, neprovádíme rozhovory, netestujeme; pouze kvalitativní postupy
Yin:provádíme také mnohonásobné případové studie; výběr případů je cílený; uplatňují se kvalitativní i kvantitativní postupy
2.) ETNOGRAFICKÝ PŘÍSTUP
= studium dané kultury (př. jazyk, náboženství, literatura) charakteristické dlouhodobým pobytem v terénu, pružnou strategií, etnografickým záznamem.
Druhy etnografického výzkumu:
Makroetnografie: popisuje relativně samostatnou kulturu, případně její část
Mikroetnografie: studuje relativně izolovanou menší skupinu lidí (př. škola, rodina)
3.) ZAKOTVENÁ TEORIE
Grounded theory ( formulovaná B. Glaserem a A. Straussem)
= není teorie; podrobná strategie získávání a analýzy dat; filozofickým pozadím teorie je symbolický interakcionismus (vytvořil ho v 30. letech 20. století G. H. Mead; charakteristické rysy: člověk žije ve světě symbolů; odmítání velkých teorií, objektivizace a kvantifikace lidské zkušenosti či zaměření na otázky „proč“)
4.) FENOMENOLOGICÝ VÝZKUM
= popis a analýza zkušenosti s určitým fenoménem z hlediska 1. osoby; nejde ale o subjektivní popis = cílem je produkce textu, který by „zněl pravdivě“
Fenomenologický rozhovor je charakteristický pohodovou atmosférou, „uzávorkováním“ vlastní představy na daný fenomén, „saturací dat“, analýzou
5.) BIOGRAFICKÝ VÝZKUM
= předmět: život jedné osoby či skupiny osob a instituce
Druhy biografie: úpná, epizodická, komentovaná
6.) KRITICKÝ A AKČNÍ VÝZKUM
= je charakteristická aktivismem → badatelé chtějí i ovlivnit daný fenomén, ne ho pouze popsat (př. odstranění bezpráví v kulturní sféře - diskriminace žen)
7.) ANALÝZA DOKUMENTŮ
= interpretace a evaluace dokumentů
= hodnota dokumentů není stejnoměrná; k jejich posouzení slouží kritéria (př. typ, vnější a vnitřní znaky, intencionalita)
8.) HISTORICKÝ VÝZKUM
= systematický popis a ověření minulých objektů, událostí a procesů
= cílem je podat zprávu o tom, co se stalo a proč
= patří mezi kvalitativní přístupy
SMYSLOVÉ POZNÁNÍ
Na základě smyslového poznání získáváme poznatky o něčem od nás odlišným; umožňuje identifikaci s něčím. Od smyslového poznání se odlišuje smyslová žádostivost, která nás vede ke skutečné identifikaci (po nějaké věci toužíme, chceme ji mít).
Smysly jsou zaměřeny na objekt. Jsou to schopnosti, díky kterým poznáváme objekty vnějšího okolí.
Smysly se rozlišují podle funkcí či předmětů, ne podle orgánů. Na základě tohoto předpokladu se rozlišuje pět vnějších smyslů (zrak, sluch, hmat, čich, chuť; hmat může být považován jako dvojí smysl - hmat pro tlak a teplo) a čtyři vnitřní (smysl jednotící, hodnotící, smyslová paměť a fantazie).
Vnější smysly dále rozlišujeme na:
- dálkové (zrak, sluch, čich)
- místní (hmat, chuť)
nebo na
- vyšší (zrak, sluch)
- nižší (tělový smysl, čich, chuť)
ZÁKLADNÍ OPERACE ROZUMU
Mezi základní operace rozumu patří pojem, soud a úsudek. V následujícím kapitolách budou tyto jednotlivé operace blíže analyzovány.
LOGIKA POJMU
K tomu, abychom si zpřítomnili a reprezentovali realitu, nám slouží pojmy. Pojem je nejjednodušší prvek našeho myšlení. Předmětem pojmu se stává to, co je pojmem zpřítomněno. Obsah pojmu je to, co pojem na předmětech vystihuje (to, co má pojem společného s předmětem). Rozsah pojmu je souhrnem všech materiálních předmětů, o kterých lze daný pojem pravdivě vypovídat.
Dělení pojmu je úplné vystižení jeho rozsahu pomocí jeho podřazených a vzájemně neslučitelných pojmů. Při dělení pojmu hraje klíčovou roli kritérium dělení (př. kriterium pohlaví,aj.).
Správné dělení musí být:
adekvátní (podřazené pojmy musí vyčerpat ten nadřazený)
neslučitelné(podřazené pojmy se navzájem nevylučují - př. člověk a muž –> člověk může být mužem - tatáž osoba)
nekruhové (žádný podřazený pojem nesmí vyčerpávat pojem nadřazený)
V logice pojmu se setkáváme také s definicí, což je vystižení obsahu pojmu jinými pojmy (jeden pojem vystihuje jiné pojmy). Správná a reálná definice musí být adekvátní, neredundantní a nekruhová.
LOGIKA SOUDU
Soud je myšlenkové vztažení pojmu k realitě. Daný pojem s realitou ztotožňujeme. Základní formou vyjádření soudu je oznamovací věta, kdy podmětem je subjekt soudu a jmenný přísudek (či slovesný) vyjadřuje predikát soudu. Přisuzování, které v soudu probíhá, se vyjadřuje kopulou.
Pokud se hovoří v soudu o jedné osobě, jedná se o soud singulární. V případě, že se soud týká několika subjektů, jde o soud generální.
Subjektu můžeme přisuzovat pravdivý (shoda myšlený s realitou, nezávislá na tom, jak se člověk cítí, jak v danou chvíli přemýšlí) či nepravdivý soud (myšlení se neshoduje s realitou).
Predikát soudu se může vztahovat na všechny členy rozsahu subjektu (v případě generálního soudu) nebo jen na některé. Na základě kvantity se soudy dělí na obecné (predikát se vztahuje na všechny členy) nebo částečné (predikát se vztahuje pouze na některé členy). Kvantita soudu se vyjadřuje pomocí kvantifikátorů: každý, některý, žádný. Podle kvality se soudy rozlišují kladné a záporné. Kladným soudem se predikát subjektu přisuzuje, záporným se zase predikát subjektu odebírá.
LOGIKA ÚSUDKU
Úsudek je systém o dvou částech, kdy na jedné straně existuje jedna či více premis, na druhé straně je závěr.
Každý soud je buď pravdivý nebo nepravdivý, úsudky jsou platné nebo neplatné.
Rozlišuje se deduktivní a induktivní úsudek.
Deduktivní úsudek ⇒ pokud máme pravdivé premisi, musí být pravdivý i závěr.
Induktivní úsudek ⇒ závěr vyplývá z premis s určitou pravděpodobností
Charakteristiky vědění
Vědění má dvě různé teorie - tradiční a novodobou. Tradiční teorie charakterizuje vědění jako poznání, jež je evidentní a jisté. Naopak novodobá teorie charakterizuje vědění jako nějaký názor či přesvědčení, které musí být odůvodněné (justifikované) a musí se shodovat se skutečností (pravdivé). Pravdu si můžeme ověřit terénním výzkumem (a posteriori; př. Největší student této skupiny je..) Pokud je pravda zřejmá, zkoumání se neprovádí (a priori; př. Praha je hlavní město České republiky.).
Co je to věda?
Z hlediska subjektivního pohledu je to kvalita mysli. Z objektivní pohledu je věda charakterizována jako produkt vědeckého myšlení. Z hlediska derivativního pohledu na svět má věda podobu různých textů.
Rozdělení věd - podle Aristotela
Teoretické: metafyzika, přírodní filozofie, matematika –> cílem je získání pravdy
Praktické: etika a politika –> cílem je dobro, popř. pobavení
Produktivní: umění a řemeslo či technologie –> cílem je krása a užitek
Teoretické vědy se dále dělí na:
Deduktivní: matematika, filozofie a logika
Induktivní (empirické): přírodní (výsledkem je nějaký experiment) a sociální
Základem přírodních věd je empirické pozorování, na jehož základě hledáme obecné zákonitosti (vytváří se teorie). Pomocí experimentu či pozorováním se teorie může opět vyvrátit a vytvořit teorie nová.
Deskriptivní (popisné): historie, anatomie, geografie
PLÁN VÝZKUMU
Návrh plánu
1. Ujasnit si účel výzkumu (o co nám ve výzkumu jde: popis/vysvětlení; porozumnění/změna) 2. Vymezit konceptuální rámec - o co se budeme opírat. 3. Stanovení výzkumných otázek (ústřední a pomocné otázky) 4. Stanovení metodiky pro získávání, ukládání a analyzování dat. 5. Strategie výběru objeků výzkumu. 6. Validita (platnost) výzkumu.
Kvalita plánu je zajištěna následujícími kritérii: přesně vymezený cíl výzkumu, potřebné znalosti a dovednosti, kompetence a zodpovědnost za dílčí úkoly, provedení zápisu výzkumu.
Kvalita výzkumu může být zvýšena triangulací (více zdrojů informací), dostatkem času v terénu, externím auditem či komunikativní validizací (kvalitní komunikace uvnitř týmu - porovnávání zjištěných výsledků).
Kvalita výzkumu může být negativně ovlivněna: přítomnost výzkumníka, vlastní názory výzkumníka, zkreslení informátorem.
Výběr v kvalitativním výzkumu
Probíhá na několika úrovních: je důležité rozhodnout se, se kterými osobami bude prováděn rozhovor; jaké rozhovory se budou dále zpracovávat; jaké úryvky z rozhovorů budou zaneseny do konečné zprávy.
Proveden může být totální výběr, kdy rozhovor bude proveden se všemi zaměstnaci určité organizace. Teoretický výběr má za cíl získat veškerá možná data, než dojde k nasycení. Shromážďování dat je ukončeno v případě, kdy další případy již nepřinesou další informace = teoretická saturace.
Jak napsat projekt?
V první fázi se definuje problém, co se bude zkoumat a jakou hodnotu má toto zkoumání; uvedou se také teoretická východiska a základní pojmy výzkumu. V další části projektu je uveden přehled dosavadního studia k tématu projektu. Poslední část je zaměřena na metodologii (účel výzkumu, plán výzkumu, získávání a výběr dat, metody získání dat a jejich analýza, časový plán).
Metody získávání dat v kvalitativním výzkumu
Základními metodami kvalitativního výzkumu je interview (rozhovor, dotazník), pozorování a analýza dokumentů.
Mezi základní techniky interview patří strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami, rozhovor s návodem, neformální rozhovor, narativní rozhovor, fenomenologický rozhovor a skupinová diskuse (rozhovor nebo vyprávění).
Podle míry koncentrace na vytipované aspekty situací se může rozlišit popisné, fokusované a selektivní pozorování. Pozorování se může rozdělit také na základě několika kritérií: skryté/otevřené; zúčastněné/nezúčastněné; strukturované/nestrukturované; pozorování v umělé/přirozené situaci; pozorování sebe sama/jiných subjektů.
Počet shlédnutí: 33